Květináři porazili Šmouly

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 30. března
Jak budou vypadat letošní extraligová klání, naznačilo dnešní odpoledne v Praze. Místo polského Opole, které skrečovalo odvetu za test match z minulého týdne, se na dráze v tréninkovém klání představili domácí závodníci a členové juniorského reprezentačního kádru. Byli rozděleni do dvou družstev a poprvé v praxi předvedli nový extraligový model. Dlouho vyrovnané utkání nakonec pro sebe razantním závěrem strhnuli Květináři nazvaní podle květinářství Bellis manželky manažera Vladimíra Vopata. Konkurenční Šmoulové zaostali o čtrnáct bodů.

Oproti původním záměrům ubyl Matěj Kůs. Když se totiž ráno probudil, zjistil, že má zablokovaný krk. Vydal se raději na konzultaci a na Markétu se dostal až ve chvíli, kdy se Květináři už těšili ze svého triumfu.

Vstup do mítinku měli ovšem lepší Šmoulové. Luboš Tomíček se Zdeňkem Simotou ve vzorné párové spolupráci ovládli rozjížďku s číslem jedna na úkor Richarda Wolffa s Janem Holubem.

Šmoulové dokázali držet vrch i nadále navzdory mechanickým trablům, které je stihly. Zdeněk Schneiderwind mladší musel odložit svůj ostrý závodnický debut, nepočítáme-li ovšem jeho jediné účinkování v loňském Markéta Cupu. Při tréninku zadřel motor a na dráze se už neobjevil.

Přidírající se motor trápil rovněž Zdeňka Simotu. Zatímco Luboš Tomíček mířil ve třetí jízdě za dalším vítězstvím, on se v první zatáčce stal obětí Richarda Wolffa. Nejkřiklavější poruchu však měl Zdeněk Vrba. V rozjížďce s číslem pět jeho motocykl vzplanul na startovním roštu jasným plamenem.

Přesto bylo skóre po pěti jízdách nerozhodné. Zdeněk Vrba totiž před požárem stihnul porazit René Vidnera, když mu Roman Čejka ukázal výfuk. I když vzápětí Richard Wolff obral o zmiňovaný bod Zdeňka Simotu, Pavel Ondrašík zůstal na nule.

Další dvě jízdy Květináři vyhráli. Jan Holub a Pavel Ondrašík úřadovali na čele od startu až do cíle. Jenže Jakub Fencl porazil Ondřeje Veverku a Jaroslav Hladký ukázal výfuk Romanu Čejkovi.

Vyrovnaný stav setrvával i nadále. Luboš Tomíček prodloužil svou vítěznou sérii, když v rozjížďce s číslem šest záhy ujel Václavu Milíkovi s Janem Holubem. Pardubický junior v roli náhradníka šel do akce hned vzápětí. Serval se o první příčku se Zdeňkem Simotou, avšak starší borec dokázal udržet vrch.

Teprve osmá jízda vystřelila Květináře do čela. Jan Holub s Romanem Čejkou přivezli triumf 5:1 nad osamoceným Jakubem Fenclem. Od té doby se náskok květinového týmu jen zvyšoval. V deváté jízdě se Zdeňkovi Simotovi teprve až v nájezdu do druhého kola podařilo vklínit mezi tandem Richard Wolff – Ondřej Veverka.

V rozjížďkách s čísly deset a jedenáct dovezli Václav Milík s Janem Holubem a Roman Čejka s Ondřejem Veverkou po pěti bodech. Zdeněk Schneiderwind koučující Šmouly neváhal a ve dvanácté jízdě nasadil Luboše Tomíčka jako žolíka.

Na závody natěšený borec nezklamal. Václavu Milíkovi, mohutně útočícímu v prvních dvou kolech, nedal ani náznak šance. Šestibodová dávka však jen zmírnila odstup Šmoulů, ale zárodkem pro ofenzívu se stát nemohla. Uvidíme, zda letošní extraliga nebude jen přehlídkou předčasně rozhodnutích klání.

Do třinácté jízdy, poslední základního rozpisu,nepřijel ze Šmoulů nikdo. Zdeněk Vrba rezignoval a Jiří Brummer se z tribunky u depa rozběhl ke svému motocyklu příliš pozdě, než aby stihnul dvouminutový limit. Ani květinářům však nebyl dopřán plný bodový zásek. Pavel Ondrašík musel ve druhém kole zastavit s prázdnou zadní pneumatikou.

Dvojice nominovaných jízd byla i první praktickou zkouškou pro trio pražských manažerů. Zdeněk Schneiderwind koučoval Šmouly, Milan Špinka Květináře, zatímco Vladimír Vopat vše sledoval bedlivým okem. A to tím spíše, že právě Olymp rozehraje letošní extraligu domácím duelem se Mšenem.

„Poslední jízda dost napoví o sestavě na první extraligu,“ netajil se. Zatím však Richard Wolff s Janem Holubem jednoznačně porazili Jakuba Fencla a Jaroslava Hladkého. Vyvrcholení však vyznělo pro poražený tým. Luboš Tomíček opět triumfoval stylem start – cíl, zatímco Zdeněk Simota objel v první zatáčce tandem Václav Milík – Roman Čejka.

Hlasy z depa
„Trénovali jsme,“ bilancoval neporažený Luboš Tomíček. „Škoda, že nepřijeli Poláci. Ale je to určitě lepší než jenom trénink. Jenom stačily čtyři jízdy, ne šest. Jsem rád, že jsem stál na pásce. Slovinsko bylo už dávno a minulej‘ tejden jsem se poprvý svez‘ rychle na Markétě a hned v úterý do Opole. Už by to chtělo i nějakej‘ závod, docházejí peníze. Rameno je v pohodě, na hlavě se taky pracuje (smích). Teď neprožívám nejlepší období, dřív jsem měl spousta závodů a nevážil si toho. Je to boj, lidi rychle zapomenou a teď je těžký dostat se do závodu. Na Velikonoce budu poprvý po letech doma…“

„Jsem rád, že Květináři smetli Šmouly,“ netajil se Richard Wolff. „Je to týmová soutěž a každej‘ bod je dobrej‘. Dráha byla tvrdší. Uvidíme, jak se na ní bude závodit, ale je bez dír a bezpečná. V extralize uvidíme, co si manažeři nacvičili. Mělo to skluz, co tenhle systém přinese, uvidíme. Musí pracovat manažeři, je to v taktice, ne v závodníkách. Jestli je to přínos, říct nemůžu, jsem závodník, ale kdo nic nedělá, nic nezkazí, to budeme hodnotit po závodech.“

„Zkoušel jsem motor,“ popisoval Zdeněk Simota svůj debut v barvách pražského Olympu. „Jeden se přidíral. A nakonec se to zadřelo na spodku. Dnes to byl jenom trénink. Snad teď pojedu v Polsku ligu v Krakowě, uvidím.“

„Docela to šlo,“ hodnotil Václav Milík. „Není komplet, ale za Pardubice určitě budě. Závody byly celkem pěkný, chvílema nerozhodně, nakonec jsme vyhráli krásným stylem.“

„Doufám, že příště nechaj‘ svýzt mladý kluky víc než dneska,“ svěřoval se Pavel Ondrašík. „Dělá se to kvůli nim, tak a se svezou. Je taky pravda, že by se mohli líp připravit. Já ještě trošku laboruju s motorama. Měl jsem problém, není to úplně ono, pracuje se na tom. Myslel jsem, že dneska nepojedu, tak nemám závodní motory. Uvidíme, jak to půjde v Plzni. Doufám, že to bude lepší než tady.“

1. Květináři   52
Richard Wolff 1 2 – 3 3 3 12
Pavel Ondrašík 0 3 1 – E 4(1)
Jan Holub, Plzeň 0 3 1 3 2 2 11(3)
Ondřej Veverka 1 – 1 2 – 4(1)
Roman Čejka, Slaný 3 1 2 3 1 0 10(2)
René Vidner, Pardubice 1 1
Václav Milík, Pardubice 2 2 3 2 1 10
 
2. Šmoulové   38
Luboš Tomíček 3 3 3 – 6* 3 18
Jaroslav Hladký – 2 0 1 0 0 3
Jakub Fencl – 2 0 1 0 1
Jiří Brummer 0 – 0 1 M 1
Zdeněk Vrba 2 E – 0 – 2
Zdeněk Schneiderwind ml. DNR
Zdeněk Simota 2 1 3 2 2 10(2)

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Martin Málek: „Budu se snažit, abych k titulu inženýra přidal i nějaký mistrovský titul!“

Racková – 13. března
Loni vyhlásil změnu závodní strategie. Méně se věnoval univerzitnímu studiu a více ploché dráze. Výsledky se dostavily. Zaznamenal dosavadní vrcholy své kariéry. Postoupil do finále mistrovství Evropy jednotlivců a domácím šampionátu obsadil pátou příčku. Se Sebastianem Ulamkem byl druhý v mistrovství republiky dvojic. Bohužel se mu nevyhnula smůla. Po čtyřech pádech byl hodně potlučený. Letos dostává přednost zase škola. Avšak Martin Málek v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z prozradil, že by se vedle titulu inženýra nebránil ani mistrovskému titulu z oválů.

speedwayA-Z: „Před rokem ses rozhodl věnovat se víc ploché dráze a to překvapivě i na úkor svých vysokoškolských studií. Povedlo se ti spousta věcí, nicméně přišly i pády. Pokládáš dnes své rozhodnutí za podařené?“
Martin Málek: „Já si myslím, že ve výsledcích to bylo hodně znát. Jen teď přes zimu zjišuju, že to asi nebyl ten nejlepší krok kupředu. Hodně jsem si tím zkomplikoval studium. Letos to bude zase úplně obráceně. Budu se víc věnovat škole, abych to konečně už zapíchnul a stal se tím inženýrem. Jestli se mi povede úspěšně ukončit studium, chci se sezónu nebo dvě pustit do závodění naplno, pokud to půjde. Nechal jsem si tři zkoušky z loňského roku. Letos ten pátý ročník je hodně náročný. Je tam hodně práce, nestíhám, nedá se dobře skloubit závody a škola. Největší problém je, že semestr trvá tři měsíce. Škola mi začíná v půlce září, do půlky října závodím a ve výsledku ten měsíc ve zkouškovém období hodně chybí. Rok od roku je to čím dál náročnější. Při závodech se moc učit nejde, v depu mám spíš myšlenky na závody. Škola vyžaduje hodně času, teď do toho diplomka, takže budu muset hodně máknout a jelikož nemám žádné zahraniční angažmá, tak nemám ani tak velkou motivaci do závodění jako loni. Teď ale bude na prvním místě škola.“

speedwayA-Z: „I když ti nevyšlo kvalifikační kolo mistrovství Evropy ve Lvově, nakonec se ti přes semifinále v Goričanu povedlo postoupit až do finále v Togliatti. Označil bys svůj start v něm za určitý vrchol své kariéry?“
Martin Málek: „Postup do finále je můj největší úspěch. Moc si toho vážím a myslím si, že postup jsem si vyjel zaslouženě. I když o tom Lvovu se to říct nedá. V tréninku měli Luboš s Honzou problémy strefit se do zatáček. Já se s tím vypořádal asi nejlíp. Na závod jsem se těšil, ale změnila se dráha a dopadlo to úplně obráceně. Před závodem jsem zjistil, že mám přidřený motor, na kterém jsem chtěl jet, tak jsem musel na jiné motorce. Vůbec mi to nejelo a taky mi nešly starty. Bylo to možná i začátek sezóny, kdy jsem se teprve rozjížděl. Po Lvovu jsem toho byl hodně špatný, psychicky rozhozený a zašel za psychologem. Hodně mi to pomohlo a moje výkony šly od té doby hodně nahoru. V Goričanu jsem zajel slušný závod, i když mi nevyšla jedna rozjížďka. Ale na postup to naštěstí stačilo. Jen po závodě jsem nevěděl, jestli je to výhra nebo prohra, postoupit do Ruska. Togliatti je kapitola sama pro sebe. Nikdy jsem takový závod nejel a neměl zkušenosti. Dost jsem to podcenil. Nemám tak velké zázemí jako ostatní závodníci, cesta do Ruska je hodně nákladná a nikdo neví, co se může stát. Mohl jsem tam poslat jen jednu motorku a úplně základní vybavení, protože víc místa u Matěje Kůse v autě jsem neměl. A pak mi to chybělo. Na tak velké závody jsem nebyl dobře vybavený. Byly to dost extrémní podmínky. Ujeli dráhu a udělali z ní hrozný beton. V tréninku to bylo ještě dobré, ale v závodě jsem na tak tvrdé dráze snad ještě nejel. Trápil jsem se od začátku do konce, zkoušel jsem převody a všechno možné, ale nešlo to. Tolik zkušeností, kolik mi dal tenhle závod v Rusku jsem nikdy nezískal. Letos bych si přál to finále zopakovat.“

speedwayA-Z: „O vyšším zdvihovém objemu tvých motorů se hlavně od poloviny sezóny hovořilo dost často. Je možné, že spolupráce s psychologem může přinést takové zrychlení na dráze a nebo příčina spočívá v jiném naladění?“
Martin Málek: „Hodně lidí se ptalo, čím to, že mi to tak jede. A jestli mi ladí motory někdo jiný. Jak jsem už řekl, musel jsem zajít za psychologem, za panem Bláhou. Díky němu jsem získal úplně jiný náhled na závodění. Poradil mi meditační trénink a abych jinak o závodech přemýšlel. Po několika našich schůzkách začal jít můj výkon nahoru. Jsem teď daleko víc klidnější a už mě jen tak něco nerozhodí a nevyvede z míry. Ani po nějakém větším pádu jsem dokázal v pohodě nasednout na motorku a závodit dál. Tím bych panu Bláhovi chtěl moc poděkovat. Hlavně vyvrátit spekulace, že jezdím na šestistovkách. Motory mi nikdo neladí, stále si je skládám sám doma v garáži a zůstávám u Jawy. Když jsem zkoušel GM, zjistil jsem, že je to krok dozadu. Nic lepšího jsem v tom neviděl a hlavně to udělalo hrozný vír v peněžence. V mistrovství republiky jednotlivců bylo vidět, že mi kluci neujíždí, a že i s Jawou jim můžu konkurovat. Konstrukčně jsou oba motory stejné, dokonce se mi líbí víc Jawa. Jen GM má líp udělané setrváky. Taky je Jawa levnější. Jen na začátku sezóny jsem se vydal opačným směrem v naladění motoru, ale vypadá to, že už jsem přišel na to, co mi vyhovuje. Snad to letos ještě vylepším. Myslím, že v Pardubicích na finále i na Zlaté přilbě bylo vidět, že mi to nejede špatně.“

speedwayA-Z: „Hodně se ti dařilo také ve finále mistrovství republiky jednotlivců. Celkové páté místo znamená zatím nejlepší výsledek ve tvé kariéře. Ovšem mohlo to být ještě lepší nebýt následků pádu při finále Zlaté přilby SNP v Žarnovici, že?“
Martin Málek: „Myslím si, že to mohlo být lepší. Loni mi to jelo hodně dobře. Ale teď si ten brzký návrat po zranění ze Žarnovice hodně vyčítám. Zdravotní problémy mám ještě doteď. Do ledna jsem chodil se zádama na rehabilitace. Ten pád byl hodně ošklivý a ještě to není stoprocentně dobré. Navíc ta zranění byla potom ještě dvě, to se na tom taky určitě podepsalo. V Divišově jsem byl čtvrtý, možná mohlo být ještě o stupínek lepší umístění. Nevyhnul se mi pád s Martinem Vaculíkem. Měl jsem rozbitou lepší motorku a musel skočit na druhou. S Martinem se těžko závodí, je daleko lepší závodník než já. Kdyby se mi povedl start, těžko říct, jak by to dopadlo. Ale 4.místo byl zatím můj nejlepší výsledek, tak jsem se toho nechtěl jen tak vzdát. Do Pardubic jsem přijel s tím, že buď to půjde, nebo nepůjde a ukončím předčasně sezonu. Nakonec to šlo. Perfektně mi jely motorky. Začátek byl super, ale ke konci mi docházely síly. No a ze Svitav si vybavuju jenom obrovskou bolest zad. Zapomněl jsem prášky proti bolesti, tak jsem už v půlce závodu chtěl odstoupit, ale někdo mi donesl dva ibalginy, tak jsem to spolknul. Trošku to tu bolest ztlumilo, ale bylo to utrpení až do konce. Další den jsem měl jet do Krosna, ale to jsem byl rád, že jsem se už v pátek po Pardubicích omluvil, že v neděli nepřijedu. Mistrák byl hodně o štěstí. Stačilo vyhrát jednu rozjížďku navíc a celkové místo bylo jiné. Ještě k tomu dodám, že jsem hodně fandil Pepíčkovi a moc mu ten titul přál, ale v sobotu chudák neměl den. Lukáš už pár titulů měl, ale nedá se říct, že bych mu ho nepřál. Ten den byl Lukáš mnohem lepší a byl líp připravený.“

speedwayA-Z: „Na pódiu jsi nechyběl při mistrovství republiky dvojic. Druhé místo je skvělý výsledek, za který by mnohý závodník dal hodně. Avšak ty jsi jel se Sebastianem Ulamkem a obhajoval loňský titul. Není tedy za těchto okolností stříbrná pozice zklamáním?“
Martin Málek: „Je to trošku zklamání, ale na okolnosti, které v tom závodě byly, je to docela dobrý výsledek. Kdyby mě ve finále nezradil motor, bojoval bych ještě o titul, aspoň si to myslím. Zezačátku mi první motorka moc dobře nejela, pak mě srazil Tomáš Suchánek, i když tvrdí, že se mě ani nedotknul. Vzal mi přední kolo, jde to vidět i na fotkách, určitě tenkrát rozhodl rozhodčí správně. Jednu motorku jsem měl teda rozbitou, ta druhá se ukázala, že jela líp. Ale ten motor měl najetých hodně závodů, tak jsem mu moc nedůvěřoval. Jenom mohl vydržet aspoň o tři kola ve finále dýl. Zajel jsem tam dobré rozjížďky, podařilo se mi i několikrát předjíždět. Se Sebou jsme byli dobrá dvojice. On to táhnul a já mu dobře sekundoval. Jenom ten pád nebyl příjemný, protože jsem si pohmoždil prsty na levé ruce a byl hodně odřený a potlučený. Tak jsem se nemohl dočkat konce závodu.“

speedwayA-Z: „O jistém zklamání se dá hovořit rovněž v souvislosti s extraligou. Nebýt zranění Martina Vaculíka, mohlo být slánské umístění v závěrečné tabulce lepší než třetí příčka…“
Martin Málek: „Tu smůlu jsme si začali koncem sezóny vybírat všichni. Já chyběl na jednom závodě v Pardubicích a největší absence byla Martin Vaculík. To byla velká škoda, jinak by to bylo určitě lepší umístění. Ale bylo to napínavé až do konce. A my na tom byli se sestavou posledním závodě asi nejhůř. Ale obrovský obdiv má Milan Mach, protože co dokázal vyčarovat v závěrečných rozjížďkách, bylo neuvěřitelné. Samozřejmě to není jen Milan, je to i na těch závodnících. Ale Milan přesně věděl, kdy koho má kde dát. Loni jsem konečně začal v extralize bodovat, takže i z toho jakože neúspěšného třetího místa mám konečně po těch sezónách, co jsem se v extralize objevoval, také nějaký podíl. Co se týká vítěze a i když mám ve Mšeně kamarády a nerad bych je urazil, ale titul jsem Mšenu ze srdce nepřál. Štve mě ten systém, jakým vyhráli.“

speedwayA-Z: „Zato v přeboru tříčlenných družstev neměly Březolupy konkurenci. Titul jste získali už dávno před koncem. Jak své vítězné tažení hodnotíš?“
Martin Málek: „Nakonec tříčlenné družstva byli takové zklamání na konci sezóny. Celý rok se snažíme, abychom vyhráli, a nakonec nedostaneme ano pohár na památku. Taková soutěž je tak trochu k ničemu. Ale pro mě to byly dobré závody, takové tréninkové. Do poloviny sezóny jsme neměli konkurenci. Kluby neměly peníze a tak začaly šetřit, proto se na závodech neobjevovali lepší závodníci. V Pardubicích chyběl zraněný Hynek, a jak se vrátil společně s Tomášem Suchánkem, začali nám konkurovat. Jinak moc rád jezdím do Liberce, Svitav a Březolupy. To jsou stadióny, kam se většinou dostanu jen přes tříčlenná družstva. Letos to budu jezdit, protože mi stejně nic jiného nezbyde. Nepodařilo se mi sehnat kontrakt v Polsku ani jinde v zahraničí, takže to bude jako letos.“

speedwayA-Z: „O Zlaté přilbě SNP jsme už hovořili, nicméně vrame se k ní ještě jednou. Letos jsi do ní vstupoval hodně namotivovaný. Co pro tebe tento závod znamená?“
Martin Málek: „To je pro mě závod, ve kterých bych chtěl aspoň jednou vyhrát, je to takový můj ještě nesplněný sen. Každým rokem k tomu mám blíž a blíž. Loni jsem měl k tomu ze všech těch roků nejblíž. Dobře mi jela motorka, ale Martinovi Vaculíkovi to jelo daleko líp a líp startoval. I když by to to první místo nebylo, chtěl jsem si aspoň jednou stoupnout na bednu. A hlavně jsem chtěl získat ten motor, protože jsem byl v takové situaci, že by mi vytrhnul velký trn z paty. Navíc ta čtvrtá místa mě už hodně štvou, mám za ně snad už čtyři poháry. Letos, pokud se mi podaří dostat se na startovku, bych rád zopakoval to finále. Nebo zopakoval postup do finále a úspěšně dojel do cíle. Ne ten pád, na něj bych chtěl co nejdřív zapomenout, protože to hodně bolelo a zdravotní následky se táhnou ještě doteď. Do Žarnovice jezdím moc rád, je to taková třetí moje domácí dráha v pořadí Březolupy, Kopřivnice a Žarnovica. Tak doufám, že se mi podaří dobrý výsledek. Na mistrovství Slovenska jsem dojel čtvrtý. Nejelo mi to špatně, ale naprosto mi nevyšel start ve finále. Taky všech pět jezdců podcenilo Tomáše Suchánka a to první místo ve finále jsme mu to prostě nachystali. Nechali jsme mu červenou dráhu, od té doby se už nenechává červená dráha ležet ladem. Také se objevila diskuse o třetím a čtvrtém místě – vedle sebe jsem Filipa v cíli neviděl, ale když jsem se později díval na video, byl tam jednoznačně on.“

speedwayA-Z: „Po letech v Krosně jsi na letošní neprodloužil kontrakt. A nesehnal jsi žádné jiné angažmá v Polsku a nepodepsal ani varšavský kontrakt. Čím to?“
Martin Málek: „Loňské výsledky jsem neměl přece tak špatné, tak nevím proč nemám kontrakt. Asi jsem se málo staral. Loni to bylo tak, že jsem na jaře pokazil sparing, kdy jelo mezi sebou Krosno proti Krosnu. Doplatil jsem na defekty, v prvních dvou jízdách a v poslední. Dvakrát jsem se vždy z posledního místa probojoval na druhé, ale v té poslední jízdě jsem měl také defekt nebo snad kvůli defektu jen jeden bod. Taky jsem tam měl podepsanou smlouvu za málo peněz s tím, že tam je dost závodníků. Myslel jsem si, že když budu výkonnostně stejný s nimi, že pozvou raději mě než drahé Dány nebo někoho jiného. Zezačátku ligy jsem se prosil o závody, ale nikdy jsem nedostal žádnou odpověď. Počítal jsem s tím, že už mě nepozvou. Potom, když viděli, že mám opravdu výsledky, začali mě zvát. Ale měl jsem domluvenou na přivýdělek nějakou práci. Prošel jsem si taky čtrnáctidenní stáží v Mitasu se zaměřením na výrobu motocyklových pl᚝ů. Pak jsem jednou nepřijel, když se mi pokazilo auto cestou z Goričanu. V neděli je problém sehnat náhradní díly a opraváře, který by to dal dohromady. To byly dvě moje omluvy, které se netýkají zranění. Vinou zranění, která přišla o víkendu před ligou, jsem se musel omluvit. Jenomže to bylo tolik nešastných náhod za sebou, že mi hrozili i pokutou. Pro letošní rok o mě neměli zájem podobně jako o Michaela Hádka. Zájem se neprojevil ani z ostatních klubů, takže proto jsem letos bez kontraktu. Byl bych rád, kdyby se něco objevilo v průběhu sezóny.“

speedwayA-Z: „Nová sezóna už prakticky rozrazila dveře. Jak ses na ní připravoval a čeho bys v ní chtěl dosáhnout?“
Martin Málek: „Letošní příprava vzhledem na fyzickou stránku moc dobrá není. Je to zapříčiněno několika zraněními v Liberci, v Žarnovici, v Březolupech a v Murecku. Až do ledna jsem se trápil s bolestmi zad, jak jsem už říkal. Taky mě občas ještě zlobí kotník. Musím říct, že jsem hodně pracoval po technické stránce. Připravený jsem dost dobře, ačkoliv nemám ještě nové výfuky. Ale letos se pustím do závodění na sto procent, až budu mít po zkouškách a napsanou diplomku. Vymýšlím návrh nového plochodrážního pláště, přišel jsem na některé úpravy, které by se ještě daly udělat a myslím,že by to fungovalo a zlepšil by se záběr pláště. Musím to navrhnout včetně lisovací formy. Práce je na tom ještě dost, konstrukční část mám vymyšlenou, ale ještě ne zrealizovanou a to teď zabere hodně času. Do závodění se chci pustit až dodělám školu. Pak se budu snažit, abych k tomu přidal i nějaký mistrovský titul. Čeká mě teď několik nejtěžších měsíců na škole, tak dokud to nedodělám, do závodů se nepohrnu, jako loni. Důvodů je několik. Hlavně se na novou sezónu ani moc netěším, tak ani nemám velkou motivaci. Nemám podepsaný žádný kontrakt v zahraničí a jsem dost otrávený ze všech těch nových pravidel, co se vymyslely pro letošní rok. Nevím, proč dobré zajeté věci, které fungují a lidi jsou na ně zvyklí, se pořád mění za někdy nesmyslné pravidla. Ve výboru by se měli dostat ke slovu i jezdci. Stejně tak je to s výfuky a hlavně vůbec nechápu ceny náhradních dílů na plochou dráhu. Někteří si z toho dělají jen velký byznys. Navíc stejně mě to neživí. Je to jen můj koníček, kterého se těžko budu někdy vzdávat. A když mi to nepůjde, tak mám oproti jiným závodníkům jedno velké plus. Kdykoliv to můžu zabalit a věnovat se třeba zaměstnání. Myslím, že se v životě stejně uživím lépe s vysokoškolským titulem než s titulem třeba mistra republiky.“

Martin Málek děkuje:
„Moc bych chtěl poděkovat hlavně své rodině, mamce, takovi a ségře Veverce, za obrovskou pomoc za všechny ty roky, vytrvalost, ochotu a nasazení. Klukům ve Slaném Milanu Machovi, Ládovi Šímovi a Mirku Hrdličkovi za pomoc a podporu při závodech. Taky panu Zdeňku Němcovi a Sašovi Kopeckému, za technickou a finanční pomoc a důvěru. Hlavně panu Bláhovi, za psychickou pomoc a jeho rady. Poděkování taky patří Hance, strejdovi Petrovi, Ing. Suchému, panu Jechovi a spoustě dalším lidem, kamarádům a fanouškům, za pomoc a podporu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Milan Mach