Kolín – 20. února
Třímat čtyřikrát titul mistra republiky a skončit pokaždé druhý, znamená pořádnou porci smůly. Nebo je v tom něco jiného? Není nikdo jiný, kdo by o tom mohl hovořit než Josef Franc. Pražský závodník poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor. Samozřejmě by bylo chybou zůstávat monotematicky u šampionátu jednotlivců, protože malý velký bojovník za loňskou sezónu nasbíral spoustu zajímavých zážitků.

speedwayA-Z: „Loni zjara jsi pochyboval, zda se v seriálu mistrovství republiky jednotlivců podíváš aspoň jednou na stupně vítězů. Nakonec sis v jeho průběhu vypracoval až tříbodový náskok na druhého v pořadí Lukáše Drymla. Avšak v konečném součtu jsi znovu zůstal vicemistrem, už počtvrté v kariéře. To musela být hodně hořká pilulka, že?“
Josef Franc: „Co jsem říkal loni, byla pravda. Nepočítal jsem, že bych měl takový štěstí a vybojoval nějaký dobrý umístění. Po prvním závodě v Divišově jsem měl radost, že jsem moh‘ závodit s Lukášem. Moh‘ jsem i vést a porazit ho, ale nepovedlo se. Po delší pauze přišly Pardubice a Svitavy. Největší obavy jsem měl z Pardubic, je to rychlá dráha. Excelentní výsledek jsem tam nikdy neměl. A tejden předtím jsem tam na extralize utrpěl tři body. Snažil jsem se se svým zázemím udělat něco, abych si neudělal ostudu jako na extralize. Mně a Honzovi Hlačinovi se poved‘ dobrej‘ výsledek. Byl jsem tvrdší než bejvám‘. Třeba na Matěje jsem byl hodně tvrdej‘, ale to je sport. Každej‘ jede sám na sebe. Největší radost jsem ale měl, když jsem porazil Drymlíky. Oba na jejich domácí dráze! Ve čtvrtek jsem nemoh‘ ani spát. Byl jsem nervózní, jak kdybych jel první závod, ale povedlo se to. Sobotní závod ve Svitavách byla kapitola sama pro sebe, mechanik nestačil připravit obě motorky na trénink. Můj nejlepší kamarád Aďa mě přemluvil, že můžu jet trénink s jeho vestou místo něj. Ale všichni to poznali. Zkusil jsem si jeden start s druhou motorkou a dostal jsem pokáráno. Cejtil jsem, že bych titul moh‘ vyhrát. Měl jsem dobře rozjetej‘ závod, ale posral jsem to. Udělal jsem chybu, prohrál s Honzou Jarošem, Matějem a Lukášem. Nedokázal jsem přenastavit motorku, aby fungovala líp. Skočil jsem na druhou, která nebyla lepší. Tyhle věci nemůžu házet na nikoho než na sebe. Byl jsem hodně zklamanej‘. Říkám, že nejlepší vyhrává a říkám to už počtvrtý. Zase jsem byl první poraženej‘. Asi nejsem závodník, abych všechno dotahoval do vítěznýho konce. Budu se snažit na tomhle pracovat. Musíme vychytat větší a menší chybičky, co jsem udělal já a mechanik. A snažit se ještě trošku závodit. Důchodovej‘závodnickej‘ věk se blíží. Zisk titulu není u nás nic výraznýho. Nijak to nepomůže, je to pocit sám pro sebe, že máš diplom nebo plaketku, ale z hlediska sponzorů je to úplně jedno. Celkově ten titul nemá cenu, lidi u nás plochou dráhu neznaj‘ a nikomu to nic neříká.“

speedwayA-Z: „Ve Svitavách jsi ve svých rukou třímal všechny triumfy, a přesto jsi podlehl Lukáši Drymlovi. V čem byl dle tvého soudu lepší a co rozhodlo v jeho prospěch?“
Josef Franc: „Jak jsem říkal předtím. V nastavení motorky. Ale v první řadě je větší profesionál než já. Ale když ho někdo rozhodí jako já v Divišově, byl jsem najednou v rozjezdu před ním. Ale dráha byla rozbitá a já udělal chybu. Lukáš je velkej‘ závodník. Hodně lidí říká, že ve Svitavách měla bejt‘ týmová spolupráce, ale je to soutěž jednotlivců. Jedinej‘, kdo mi pomoh‘, byl Adrian, na kterýho se můžu spolehnout. Ten říkal od začátku, že mi k titulu pomůže. Ale nemám k tomu co říct, chyby jsem udělal já. Ani jsem s titulem nepočítal, ale když ho člověk už má v kapse a nestane se to, je hodně zklamanej‘. V sobotu Lukáš líp startoval. V ničem jiným to nebylo. A v nastavení motorky, že jsem s tím nehejbal‘. Nevyměknul jsem. A už o tom nebudeme mluvit!“

speedwayA-Z: „Na pódiu jsi skončil rovněž v mistrovství republiky dvojic. S Richardem Wolffem jste však byli nejlepší ryze český pár. Jak se ti závody v Liberci líbily?“
Josef Franc: „Abych řek‘ pravdu, když to vemu, liberecká dráha je strašně nádherný místo. Ale není závodní. Jezdíme tam na drti ze skládky. Mohly by tem bejt lepší závody. Moc se nezávodilo, bylo to start – cíl. Ríša taky umí jezdit dvojice. Ten den byl mnohem lepší než já. Mně se dařily starty a on to dotáh‘ zezadu. Za náš výsledek můžou lidi, co maj‘ chu dát do kupy tým. Obyčejný lidi, co se složej‘ a ve spolupráci s Markétou, dokážou udělat třetí místo. Choděj‘ normálně do práce a pak pod svým jménem závodí. To se mi líbí. Jak říkám, Wolfík to táhnul. Jediný, co jsem dělal já, že jsem dobře odstartoval. Já za sebou někoho brzdil a on ho vopral. Ten tahoun byl on. Že to bylo až třetí místo, je škoda. Ale co? Byli jsme na bedně a já už jsem na ty druhý, třetí místa zvyklej‘.“

speedwayA-Z: „Extraliga však už léta není pražským šálkem čaje. Předloni jste na poslední chvíli přišli o stříbro, loni se na pódium nedostali vůbec. Čím to?“
Josef Franc: „Je to každej‘ rok stejný. Nevím, co na to říct. V základní části extraligy kluby šetřej‘ peníze na finále. V něm nazbrojej‘ lepší závodníky a my na ně nestačíme. Nejsme schopný jezdit všichni v týmu stejný výsledky. Vždycky někdo vybuchne. Byli jsme třeba druhý nebo třetí, ale jen o pár bodů. Bylo to o štěstíčku, že nám nešlo naproti. Ten novej‘ systém bude lepší. Je reálná šance taktizovat, ale realita může bejt‘ jiná. I ve světě jezdí každej‘ sám na sebe pro peníze. Ale když nebudeme jezdit týmově,nepomůže to. Dobrý bude, když v některejch‘ závodech budeme moct použít zahraničního hosta, kterej‘ náš tým podrží. Myslím, že to bude takový vyhecování. Přijde někdo cizí a to nám může pomoct. Budeme se snažit vyrovnat se tomu tahounovi. Uvidíme. Tehdá ve Slaným, kdy za nás jel Gapinski, jsme natrhli prdel úplně všem. A šlo to samo. Uvidíme, co ten systém přinese. Jestli zlepšení nebo zhoršení. Ale ve světě se to jezdí všude.“

speedwayA-Z: „Z portfolia tvých loňských úspěchů musíme vyzdvihnout také páté místo v mistrovství Evropy jednotlivců v Togliatti. V Rusku se ti asi muselo hodně líbit, co?“
Josef Franc: „Byl jsem tam už před několika lety. Moc se mi tam tehdy nedařilo, ale mám hezký zážitky. Když vidíš, že z šestnácti závodníků je půlka domácích, myslíš, že to bude řezanka. Ale šlo s nima závodit. Oproti předloňsku to bylo o jedno místo zlepšení. Rád bych to zopakoval, i když bednička by byla příjemná. Loňská sezóna pro mě byla úspěšná. I když to možná nebylo vidět, dalo mi to chu do závodění. A dalo se tomu říkat zaměstnání a koníček v jednom. Do Togliatti jsme letěli a spali v hotelu Sputnik. Bydleli jsme tam všichni. Po tréninku byl uvítací rautík. Vodečka, džusíčky, pivečko. Obsluhovaly nás hezký slečny. Byla sranda. Ze závodníků jsem tam zůstal jako jeden z posledních a druhej‘ den jsem dejchal. Ale nic jsem neměl, protože sportovec nepije. Dráha byla tvrdá, trošinku rozbitá, ale atmosféra skvělá. Stadión byl našlapanej‘, všichni fandili Rasiji a bylo to jak někde na fotbale.“

speedwayA-Z: „A co podniky ranku mistrovství světa? Kvalifikace o Grand Prix 2010 v Divišově a účast s nároďákem ve světovém poháru družstev?“
Josef Franc: „V Divišově chyběl kousek. Měl jsem jedno vyloučení a jednu nulu. Bodů bylo málo. Pro takovýho obyčejnýho závodníka jako já je to sázka do loterie. Ale všechno fungovalo. Měl jsem tři dvojky a pak mě zvláštním způsobem vyloučil rozhodčí. Ale moc hezký závody, moc se mi tam líbilo. Nuly byla škoda, počítal jsem, že bych chtěl postoupit, ale nepovedlo se. Bylo to čtrnáct dnů po postupu na Evropě, byl jsem natěšenej‘, že by to vyšlo i tady. Ke světovýmu poháru, měl jsem o tréninku prasklej‘ rám. Byl jsem naštvanej‘, ale snažil jsem se odtrénovat na obou motorech v jedný rámovině. Rám jsme spravili přes noc. Šance byla, pro mě byl svátek jezdit s takovejma závodníkama. Jak s nima člověk nejezdí několikrát za tejden, je to hra na jiným hřišti. Ale z našeho týmu nepředved‘ nikdo nic. Počítali jsme, že budeme trošku bojovat s Rusákama, ale ty dali čuchnout k vejfuku úplně všem. Podle mě organizace naší reprezentace nebyla moc dobrá, jak jsme spali na hotelu. Ale záleží, co si člověk může dovolit. Dobře jsem startoval, ale tyhle závodníci se nedaj‘ ukormidlovat, když jedeš o deset míň. Vrčeli za mnou ve dvou jízdách, ale vystrkali mě.“

speedwayA-Z: „V Premier League ses vrátil do klubu svých počátků, do Berwicku. Jaká byla britská část sezóny z tvého úhlu pohledu?“
Josef Franc: „Musím říct, že v Berwicku se jezdilo hezky. Suprová dráha, lidi, majitelé. Všechno super. Rád bych se tam vrátil, ale před sezónou věděli, že zmeškám sedm závodů. Nakonec jich bylo asi dvanáct a to si jak klub, tak závodník nemůže dovolit. A když chceš jezdit mezinárodní závody, neměl bys mít klub, co jezdí o víkendu. Dařilo se, měl jsem dobrou sezónu. Jsem hodně týmovej‘ jezdec, a když mám někoho, vycházíme si vstříc ve dvojici. Je pravda, že nefiguruju na prvních místech, ale mám víc bonusů, to se nepočítá. Jezdím týmově a nechávám svýho paráka vyhrávat. Začátek sezóny jsem měli dobře rozjetej‘. Škoda, že jsme neudělali nějakej‘ výsledek. Při mý častý absenci nám chyběla jedna dobrá rezerva a výsledky by byly jiný.“

speedwayA-Z: „Na letošek jsi však podepsal do Sheffieldu. Co tě vedlo k dalšímu přestupu?“
Josef Franc: „Hlavně kvůli jejich čtvrtkům. Než jsem podepsal do Sheffieldu, dal jsem si cíl jezdit v Elite League. Nikdo ale neměl zájem. Hledali jsme tým a Sheffield se ozval sám. Bylo vidět, že měli velikej‘ zájem a udělali i pár změn na úkor ostatních v týmu. To mě trošku nakoplo a změna ovzduší by mi měla prospět. Koukám na to jako na svůj novej‘ počátek v Anglii. Je to dráha na srdíčko. Tam se ukáže, jestli na to závodník má nebo ne. Kolikrát je to o tom zavřít oči a pustit to tam. Kdyby se mi povedlo naučit se dráhu jako domácí, moh‘ by to opravdu bejt‘ novej‘ začátek po závodnický a sponzorský stránce. Musím myslet i na testimonial. V Berwicku ho nepojedu, tam ho bude mít Adrian. A jestli budu ještě v Sheffieldu, budu ho muset jet tam. Jedenáctýho máme první trénink a osmnáctýho test match proti Belle Vue. A devatenáctýho venku ve Scunthorpe. Těším se.“

speedwayA-Z: „Poprvé od jediné epizody s Prahou v létě roku 2007 jsi se objevil v polské lize. V Krosně jsi musel být spokojený, soudě dle skutečnosti, že jste se rychle dohodli na další spolupráci.“
Josef Franc: „To určitě, ale Polsko je takový, že jedna hvězda přichází a stará odchází. Přesvědčili se o tom Ríša a Honza Jaroš, že se Polsko musí brát s nadhledem. Měl jsem štěstí, že jsem se vrátil do klubu, kde jsem už jezdil. A dařilo se mi doma i venku. A důležitý je to, že jsem s Krosnem neměl problém s placením. Nabídli mi, jestli se chci vrátit, tak jsem podepsal na novou sezónu. Maj‘ ale dost Dánů na dobrý úrovni, je možný, že se třeba ani nesvezu. Určitě je příjemný jezdit v Polsku. Domácí fanouškové fanděj‘ doma a jezděj‘ ven. Vykřikujou tvoje jméno. Závodník by měl jezdit, když ho lidi podporujou. Tohle u nás není.“

speedwayA-Z: „Plochodrážní sezóna 2010 je prakticky už tady. Jak se na ni připravuješ a jaké cíle sis vytknul?“
Josef Franc: „Nad tím jsem nepřemejšlel‘. Nic významnýho a velkýho nechystám. S Honzou Hlačinů se připravíme tak dobře, jak to půjde. Cíle nemám. Chtěl bych se svýzt na dlouhý. Nemůžu si vytyčit cíle, který nemůžu splnit. Bude to trošku takový překvapení. Nemám cíle, jen se v letošní sezóně bavit tím sportem. A užívat si to. Strašně rád trávím noci nevyspalej‘ na letišti. A na to se těším nejvíc. Příprava je klasika. Tejden na horách s klukama na běžkách. Já se připravuju individuálně v Kutný Hoře, kam jsem si přestěhoval věci. Těším se, až se vrátím do Anglie a skočím na motokrosovou motorku. To je jedna z nejlepších příprav.“

Josef Franc děkuje:
„To je klasika. Důležitý je poděkovat mechanikovi, kterej‘ mi moc pomoh‘ a vytáh‘ z bryndy, Honzovi Hlačinovi a jeho rodině. Poděkovat chci lidem, kteří ještě jezdí fandit plochý dráze a maj‘ z toho trošku radost. Takovejch‘ bychom potřebovali víc. Sponzorům TWA, Pneu K.A.L.T., Motosport Kolín, JRM, CS MV, Motul, LZ engineering, Luděk Řezníček, Bulhar a anglickým Just Diesels, SMC, Scottish John, GRA Cars, Burrow Family, Clives Shoes, JYC, CLEMCO.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Milan Mach

Praha – 18. února
Při hodnocení loňské sezóny hovoří o dvou polovinách. S tou první není vůbec spokojený, jelikož mu přinesla jen málo radosti. Nicméně s druhou částí plochodrážního roku je spokojený. A přeje si, aby letos začal tak, jak loni skončil. Navíc si pro rok 2010 stanovil vskutku ambiciózní, nikoliv však nereálné cíle. Matěj Kůs, úřadující juniorský mistr České republiky a druhý vicemistr z šampionátu jednotlivců, poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Letos vstoupí v platnost pravidlo o nových výfucích. Ty jsi jeden produkt testoval už na podzim. Jaké s ním máš zkušenosti a co to přinese po technické stránce?“
Matěj Kůs: „Po technický stránce to přinese drobný úpravy na motoru. Posune se hladina hluku, musí se posunout i výkon. To bude na začátku sezóny alchymie. Šok to bude znamenat po finanční stránce. Tlumiče nebudou levný a budou stát spoustu peněz. Doufám, že to opatření bude aspoň bez výjimek na všechny závody. Nevím ještě, pro jakou značku se rozhodnu. Mám na výběr tlumiče od více výrobců, ale ještě nejsem rozhodnutej‘. Testovali jsme to na podzim a mezi tehdejším modelem a tím současným je hodně změn. Potřebovali jsme odladit spousta much. Na jaře uvidím. Vezmu si tlumiče k sobě a rozhodnu se. Asi to vidím, že od každýho si vezmu jeden. Myslím, že je to úplná kravina. Je to závodní věc. Plochá dráha není ani o výkonu, ale o jeho charakteristice. A ta se změní, to je to nejzásadnější. Na plochou dráhu se chodí kvůli randálu a motorka musí řvát. Myslím, že takovej‘ rozdíl ve hluku zase nebude. Říkalo se, že to zachrání stadióny ve městech, ale jejich upadání je spíš z finančních důvodů než hlukovejch‘.“

speedwayA-Z: „V Polsku jsi loni skočil z druhé ligy rovnou do extraligy. Co tě k tomu vedlo a splnila se tvá očekávání?“
Matěj Kůs: „Myslím, že sezóna nebyla ztracená, jak to vypadalo podle výsledků. Jezdil jsem přece jen těžší soutěže a konkurence v nich byla velká. Od druhý půlky sezóny se začalo dařit. Do extraligy to byl velkej‘ skok. Je to jiný prostředí, lidi, motory, jinej‘ přístup. Musíš se v tom orientovat. Nerad jsem odcházel z Toruně. Nezbylo místo, po dohodě mě půjčili do Gdaňsku. To půjčení bylo zadarmo, zachovali se fér. Chtěli, abych se vrátil, když mi to letos půjde. Budu pro to dělat všechno. Chtěl jsem zůstat v extralize, ale problém byl v tom, že mě Toruň do jinýho klubu v extralize nepustila. Dali mi prostor na začátku sezóny. Je tam velkej‘ tlak a já byl ještě rozstřelenej‘. Měl jsem psychickej‘ blok a spolupracoval s psychologem. Nejely mi motorky, pak jsem nejel já. Nějaká práce se udělala a ve druhý půlce sezóny mi to začalo jít. Jedeme dál, myslím, že motorky budou letos na perfektní úrovni. Už je mám hotový. Uvidím, jak se to letos rozjede. Doufám, že mi to půjde a odjedu sezónu bez zranění.“

speedwayA-Z: „Na sklonku sezóny ses po dvouleté pauze znovu objevil ve Velké Británii. Co bylo smyslem tvých startů v Poole a proč nemáš letos žádný britský kontrakt?“
Matěj Kůs: „Původní plán, když skončila sezóna 2009, byl, že půjdu do Anglie a začnu svou cestu na Ostrovech. Všichni jsme si sedli dohromady a hlavně Bohouš Brhel mi to rozmluvil. Abych tady zůstal, udělal si zázemí a šel tam až za rok. Je to člověk, kterýho se snažím poslouchat. Jednal jsem s Peterborough, mám s nima dobrý vztahy. Oni čekaj‘, až tam budu chtít jít, pokud mě to půjde dál aspoň jako teď. Osmýho března tam jedu trénovat a patnáctýho tam jsou volný závody čtyřiceti let klubu. Jedu se tam ukázat. Od roku 2007 o mě měli zájem v Poole. Byl jsem tam na podzim, odjel jsem rovnou ze Zlatý přilby. Závody dobrý, lidi se mi líbili, podmínky byly dobrý a promotér Matt Ford mi dal slovo, že mi bude držet místo. Stalo se, ale bylo vidět, že koupě Darcyeho Warda ho vycucla. Nikdo neví, kolik za něj zaplatil, ale byla rekordní částka, která překonala Jasona Crumpa. A za to, co mi nabíd‘, nejde v Elite League fungovat. Byly to minimální sazby a tak jsem mu řek‘ ne. Mezitím se ozvali z Peterborough. Z nabídky jsem si sed‘ na zadek, bylo by to finančně zajímavý. Ale pak jsme si sedli a rozhodli se, že Anglie zatím počká. Do absolutní špičky mám daleko, ale na další úroveň mi schází krůček, kterej‘, doufám, že v letošní sezóně udělám.“

speedwayA-Z: „V pražské Grand Prix jsi dostal divokou kartu. Atmosféru takového vrcholného podniku jsi ve své kariéře prožíval už podruhé. Co se změnilo od tvého účinkování v roli náhradníka v roce 2007?“
Matěj Kůs: „Změnilo se hodně. Když se mi někdo zeptá, co je novýho, říkám, že nic. Ale mění se denně všechno. To bychom stáli na místě a nedělali nic. Na plochý dráze v Čechách je těžký posunovat se dál. Není moc lidí, co by tomu byli nakloněný. Je to těžký, ale posuny tam jsou. Teď už mám svýho stálýho mechanika, mám plné zázemí GM, jsem od roku 2007 zkušenější. Změnilo se vybavení a přístup. Když si šáhnu na srdce, přístup jsem měl vždycky dobrej‘, ale roky se člověk mění. Vypadá to dlouho všechno pěkně, ale už dávno nejsem ten malej‘, za rok budu už ten velkej‘ a roky juniora jsou strašně rychle pryč. Není čas na váhání ani teorie, čas běží a je třeba tomu dát vše, nejen o tom kecat. Změnilo se, že jsem už nebyl náhradník, ale jel na divokou kartu. Vedení počítalo se s tím, že postoupím do semifinále a já měl jedinej‘ bod. Trošku jsem se sesypal a psychicky mě to srazilo. Měl jsem zdravotní, technický a finanční problémy a bylo to vidět. Věděl jsem, že ten závod je narychlo a zmatečnej‘. Člověk si věří, ale cejtí to. Jsem na domácí půdě a jede se tady Grand Prix. Každej‘ říká, že je to závod sezóny a oni mi udělaj‘ jeden trénink v pondělí a Grand Prix je v sobotu. Podmínky jsem měl takový, že tejden předtím nesmím jet žádný závody a budu v Praze odpočívat, tak jsme všichni vyodpočívali jeden krásnej‘ bod. V pondělí mě udělali jeden hodinovej‘ trénink na hlubině. Každej‘ ví, že Olsen léta dělá tvrdý dráhy. Když jsem to někomu řek‘, jak to bylo, nikdo nevěřil. A jedinej‘ důvod, proč se netrénovalo bylo, že se nechtělo nasazovat nafukovačky. Tohle je realita, ale výsledek si zodpovídám já. Jestli dostanu šanci jet, vezmu ji, chci být jezdec Grand Prix, pokud to bude ale opět za takových podmínek, děkuju, nemám zájem. Nepotřebuju dokola někoho přesvědčovat, že chci udělat výsledek, musím cítit, že mi k tomu chce pomoct a dát ruku k dílu. Každej‘ se na to dívá a když mě uvidí sponzor, jak jezdím na ocase, má zájem mi dále pomáhat? Divil bych se. Já si to pustil v televizi jednou a chtělo se mi zvracet. Víckrát jsem to už neviděl. Budu rád, když tu šanci dostanu znova. Chystám se, připravuju, chci to dostat za odměnu, že si to zasloužím a užít si závody.“

speedwayA-Z: „Mimo Grand Prix ses dostal také do finále mistrovství Evropy jednotlivců a s juniorským nároďákem do světového finále. Naproti tomu svá vystoupení v mistrovství světa juniorů a jednotlivců za podařená nepokládáš, že?“
Matěj Kůs: „Říkám, že do půlky sezóny jsem se trápil. Ale už bych tu kapitolu uzavřel a nebavil se o tom věčně. Závody v první polovině byly utrpení jak pro mě, tak pro diváka. Vypad‘ jsem v Miskolci, nevím, co bych dál k tomu řek‘. Doufám, že letos to rozjedu, jak jsem loni skončil. A budu na bedně. To byla i jedna z priorit, proč jsem to do Gdaňsku podepsal. Vydařený Togliatti, no, vydařený… Byl jsem z Ruska vyplesklej‘, i když jsem jezdil rok na Ukrajině. Dráha byla tvrdá. Jednokolejka, nepředjíždělo se. Všechno bylo udělaný, aby vyhrál domácí. Extrém byl rozjezd, byla vidět startovací pozice Rusáka a Aleše. Z jeho pozice nešlo odjet. Ze sedmýho místa jsem byl dost zklamanej‘, prostě mistrovství světa a Evropy se mi loni nepodařilo. V Gorzowě jsme dostali nakládačku. Ten den mi to fakt jelo. Kdybych nezadřel oba motory, určitě bych z těch šesti jízd posbíral patnáct bodů. Dvakrát po sobě jsem porazil Klindta s Gustafssonem a Janowskiho. Ale skončila třetí jízda a já neměl, na čem jet. Druhej‘ den jsem měl jet ligu v Czestochowej. Volali, co se děje. Řek‘ jsem, že nemůžu, jinak bych jel další den ještě extraligu. Ale stalo se. Kluci se s tím prali jak mohli, ale málo, jako kapitán musím pochválit Vencu Milíka. Jel dravě ale bylo vidět, že potřebuje lepší techniku.“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky juniorů byl pořádný thriller. Ty jsi v něm vzhledem k okolnostem nezačínal zrovna optimálně. Ve Slaném jsi chyběl už v Pockingu, čímž se ti škrtnul jeden nejhorší výsledek, což tě handicapovalo po zrušené poslední sérii v Praze. Titul tě neminul, ale musely to být nervy.“
Matěj Kůs: „Předloni, když jsem udělal mistra do devatenácti let v Plzni, jsem řek‘, že mě to stálo pět let života. Nejde o konkurenci, i když Michal v Plzni dokáže porazit kohokoliv. Věděl jsem, že stačí jedna jízda a je to pryč. A já jsem ten titul chtěl. Motivoval jsem sebe a mechanika. Po dvou jízdách začalo pršet a teď se musíš zmobilizovat znovu na jiný dráze a ustát to. A šampionát do jednadvaceti let jsem procházel, že jsem ho jel, i když jsem nejdřív nechtěl. Slaný si udělalo pravidlo, že chtěli, aby Martin Vaculík měl titul. Přeju mu to, byl bezkonkurenční a já mu nesahal ani po paty. Loni jsem ho porazil jednou v Polsku. Ten titul jsem udělal díky panu Vopatovi. Řek‘ jsem, že ten mistrák nepojedu, štvaly mě neférový podmínky a měl jsem snahu to bojkotovat. Ale ačkoliv jsem věděl, že Martin je rychlejší, věděl jsem že vyhraje, neměl jsem na něho, tak nechtěl jsem se posrat natolik, že bych tam nepřijel, pan Vopat mě o tom přesvědčil. V pátek jsem trénoval v Toruni, v sobotu jel Divišov a přes noc zase osobákem zpátky. V Divišově mi to nešlo. Letěl jsem o půl čtvrtý z Varšavy a vyspal se asi hodinu před závodem. Odešlo mi zapalování, mechanik neměl připravenou druhou motorku a nestihli jsme dvě minuty. Stalo se, co se stalo, Martin se zranil. Kdyby to jel, měl náskok a titul byl jeho. Ale bohužel se zranil a byla šance pro mě. Ztrácel jsem dva body a v Liberci potvrdil suverenitu a vyhrál všechno. Získal jsem tříbodovej‘ náskok do Mšena na Filipa s Michalem. Přiletěl jsem z Poole, ale zapomněl si v Anglii chrániče a jel závod bez nich. Odtrénoval jsem, ale necejtil jsem se na tý motorce. Chrániče ti daj‘ posez a já jsem pintlich, že potřebuji každý detail na motorce na svým místě. Zatrénoval jsem si a obě motorky nejely. Byl stres jako prase. Během pěti minut jsem musel složit ze dvou motorek jednu. A pak jsem v první jízdě najel do pásky. Zašlapal bych se do země. Všichni ztuhli. Pan Vopat, táta, Kalda. Nepamatuju se, že bych někdy najel do pásky sám od sebe. Teď se soupeři v depu začali radovat. Ale přišla rozhodující jízda. Porazil jsem Michala, kterej‘ navíc defektoval. Pak šla jízda o titul s Filipem. A takovej‘ první vingl, jak jsem projel s ním! Odstartovali jsem stejně, Filipa to koplo. Dělal všechno pro to, aby mě vyvez a rozmazal o prkna‘. Věděl jsem to, už ho nejaký pátek znám, zůstal jsem v tom sedět, bylo tam hodně materiálu. Opřel jsem se o materiál, líznul mantinel a protáhl to kolem něho na venku. Motorka byla nastavená jen na ten první vingl. Nesměl jsem bejt druhej‘, ta motorka nebyla nastavená abych někoho předjet, musel jsem dát do prvního vinglu všechno a pak si jet svoje. To byl závod, měl jsem ohromnou radost. Hodně toho ze mě spadlo. Je to titul mistra republiky.“

speedwayA-Z: „Podobně dramaticky vyzněl i šampionát jednotlivců. V dramatické koncovce jsi vystoupil na třetí stupínek závěrečného pódia. Jak se díváš na své umístění?“
Matěj Kůs: „Je to životní umístění v mistráku. První runda se jela v Divišově, pak přišly Pardubice a Svitavy. Říkám, že druhá půlka sezóny mi šla a vyšly mi i tyhle dva závody. Doteď jsem přesvědčenej‘, že kdybych nepokazil Divišov, kde jsem se nemoh‘ vejít do zatáčky, ve Svitavách při možnosti rozjezdu o titul bych vyhrál, jelo mi to jak prase, Bohouš si dal záležet a na každý den zvl᚝ jsme měli jiný motor. Pokazil jsem jen první jízdu, kde mě Aďa nesmyslně vyvez‘ na výpadovku do Litomyšle, přičemž nás podjel Lukáš a Pepča tím přišel o titul. Mám v hlavě myšlenky, že kdybych Pepu pustil, tak udělal mistra. Spousta lidí na mě bylo naštvanejch‘, že jsem ho nepustil‘. Do poslední zatáčky jsem byl přesvědčenej‘, že ho pustím. Ale Pepu to natáhlo a s Alešem byli na stejný úrovni. Já neměl, jak ho pustit. Pak jsem si spočítal, že kdybych ho pustil, nerozjíždím se o třetí místo. Je to moje třetí místo. Pepu mám rád, titul bych mu přál. A si každej‘ říká, co chce, ale do toho cíle by mě mohli předjet oba dva. A navíc jsem měl náskok roviny a nevěděl, jestli se za tohle nevylučuje. V letošním roce chci titul. A jedu na bednu finále mistrovství světa juniorů. Chtěl bych se dostat do Grand Prix challenge. Nejsou to cíle malý, ale nemyslím, že nereálný. Ještě mám dost času, abych byl spokojenej‘. V momentě, kdy si to řeknu, stojí to za hovno a končím.“

speedwayA-Z: „Když už listujeme albem tvých loňských úspěchů, nemůžeme opomenout Zlatou stuhu a Zlatou přilbu. V obou případech jsi byl nejlepší český závodník, v sobotu dokonce úplně nejlepší závodník. Jak náročný je takový maratón rozjížděk?“
Matěj Kůs: „Podle mě není prakticky možný vyhrát Zlatou přilbu od kvalifikačních jízd. Motorka to nevydrží. Znamená to dva ojetý motory a za ten víkend to znamená hodně peněz. Jezdím to z prestiže, chtěl bych ji vyhrát. Nesnažím si to tak připouštět, protože stejně jako Drymlové i Bogas ji chtěli vždycky vyhrát a nikdy se jim tam nedařilo. Zlatá přilba je pro mě podobné jako vyhrát mistrovství světa. Je to před mým publikem. Jedu na dráze, kterou mám odmalička rád. Nemyslím na to, že je to prodělečná záležitost, a že motorka dostává na prdel. Vždycky to pojedu, že k tomu mám citový vazby. Ale vyhrát se dá jen z nasazenýho čísla do čtvrtfinále. I pro závodníka je to záhul. Spočítal jsem, že za ten víkend jsem jel snad osmnáct jízd. Je to náročný na fyzičku. Dráha není technická, ale je velká. Musí se na ní pracovat. Ne jako ve Svitavách, to je jasný, ale na plochý dráze se nezávodí, že se na motorce vezeš. A když se závodí, vždycky to stojí síly.“

speedwayA-Z: „Ožehavé téma z pražského úhlu pohledu je extraliga. A to víceméně rok co rok. Nyní proběhly nějaké změny, jenž se zdají pozitivní. Změnil se i systém soutěže. Myslíš, že tudy vede ta správná cesta k titulu?
Matěj Kůs: „Uvidíme. Nevyvlíkám ze z odpovědi, ale uvidí se, až se rozjede sezóna. Nemám rád hodnocení typu, jak to bude… To se uvidí. Doufám, že změny budou k lepšímu. Jestli uděláme úspěch v extralize, záleží na každým z nás. Pokud pojedeme s tím, že jsme na sebe nasraný, výsledek nebude. Když k tomu přistoupíme každý stejně zodpovědně, budeme parta a budeme se zodpovídat za svoje výsledky, výsledek bude. Už jsem říkal dřív, že potřebujeme zahraniční posilu. Uvidíme jak se dokážeme namotivovat a jestli bude v týmu zájem prát se o sestavu. Není to Polsko. Je potřeba, aby každej‘ zakopal na svým hrobečku. Tenhle novej‘ systém jsem jel v Dánsku. Nejlíp se mi zamlouval systém čtyřek. Prostřídali jsme se každej‘ s každým.“

speedwayA-Z: „Už jsi zmiňoval, že sis na letošní rok nastavil smělé cíle. Jak se na jejich dosažení připravuješ?“
Matěj Kůs: „Připravuju se stejně jako každej‘ rok. Nemůžu říct, že bych se připravoval jako nikdy. Vždy se připravuju na maximum za daných možností. Mám hotový motorky. Olda jich postavil pět. Na autě se ještě dělá. Bude hotové příští týden. Dá se říct, že čekám na začátek sezóny. Cíle jsem si dal bejt‘ na bedně v junioráku ve světě a bejt mistrem u nás. Na to se zaměřím. A odjet sezónu bez zranění a v každým závodě dát ze sebe všechno a sbírat zkušenosti, protože zkušenej‘ zbytečně neriskuje (smích). Vůbec by mně nevadilo, kdybych se zalíbil nějakému novému partnerovi. Fyzická příprava probíhá v zimě pětkrát, šestkrát tejdně.“

Matěj Kůs děkuje:
„Poděkuju lidem kolem mě bez rozdílů, který se mně snažej‘ pomoc‘. Samozřejmě na prvním místě moje rodina, mechanik Olí, sponzoři. Táta, máma, Martin, přítelkyně. A hlavně sponzorům, kteří v dnešní době bohužel ubývají, ale doufám, že se zase objeví. Děkuji panu Vopatovi a jejich firmě Bellis, Pepovi Wildovi se Zdendou Stuchlem a jejich firmě FoxInterier – dřevoprodej Plzeň, Fuchs Oil Silkolene, Michalovi Stárkovi z MPM Trading a vydavatelství Grand Princ a centru sportu MV. Děkuju Bohoušovi Brhelovi alias BMR za přípravu motorů, rady a čas. Těším se na spolupráci s novým mechanikem Oldou Šmahelem a jemu děkuji za přípravu motorek na mojí přelomovou sezónu. To jsou všechno lidé bez kterých se určité věci neobejdou. Děkuji fanouškům za zdravý doping a jejich podporu při závodech. Děkuji paní Papežové, že mi dokopala uzavřít poslední ročník ve škole“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach