Jaromír Otruba: „Teď se musím stoprocentně připravit na sezónu!“

Svitavy – 7. února
Plochá dráha je o penězích a o závodech. A obojí se v našich podmínkách často nedostává. Nicméně Jaromír Otruba, poslední mohykán svitavské ploché dráhy, si však dokáže poradit. Kmenový závodním Mšena loni zamířil na soupisky Plzně a Pardubic, vyhledával každou příležitost k závodění a opět neváhal postavit svou vlastní dvojici. O tom všem si můžete přečíst v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl.

speedwayA-Z: „Loni jsi tušil, že se ti v extraligovém Mšeně toužícím po titulu nedostane příliš mnoho šancí. Proto jsi zamířil na extraligovou soupisku Plzně. Západočeský tým ovšem vypadl po první půli a vzhledem k reglementům preferujícím juniorské závodníky ses ani jednou nedostal do sestavy. Tvá očekávání se tedy nesplnila, že?“
Jaromír Otruba: „Určitě se nesplnily. Čekal jsem, že bych se aspoň do jednoho nebo dvou závodů moh‘ dostat. Ale bohužel. Bylo to zklamání, ale člověk to musí hodit za hlavu a jet dál. Škoda, že náhradník může být je junior. Myslím, že by se jich tam tolik zase až tak cpát nemuselo. Maj‘ spoustu jinejch‘ závodů. Extraligu jsem při pár kolech viděl jako divák. Myslím, že zahraniční posily znamenaly pokrok. Bylo se na co dívat. O to víc mě mrzelo, že jsem tam nebyl. Je to česká extraliga, tak by se tam měli dostat víc závodníci z Čech. Ale je to o penězích a výsledcích. Každej‘ chce vyhrávat. Myslím, že kdybych zůstal ve Mšeně, nebylo by to o moc lepší. Moc šancí bych neměl. Mšeno šlo od začátku sezóny za titulem, takže to bylo uzavřený. Ale pořád je to o náhradníkovi, kterej‘ musí bejt‘ junior. Přemejšlel jsem, že bych si změnil datum narození. Ale úřady jsou drahý.“

speedwayA-Z: „Letošní extraliga ovšem přináší nový systém dvoutkání, o němž se věří, že mnoha borcům přinese více příležitostí k závodění. Zůstáváš v Plzni, myslíš, že se tentokrát prosadíš?“
Jaromír Otruba: „V Plzni zůstávám každopádně. Co bude, je otázka. Samozřejmě toužím po tom se na jeden, dva závody do extraligy dostat. Je to ale o vedení týmu a výkonnosti plzeňskejch‘ juniorů. Záleží , co předvedou. A když nic, třeba přijde řada na mě. Teď se musím stoprocentně připravit na sezónu. Rozpis extraligy se mi líbí, přikláním se k tomu. Závodů bude víc, i když to bude asi finančně nákladný pro kluby. To ukáže čas, jak to bude vypadat. Bude docela honička s náhradními termíny, když to bude někde uchcávat.“

speedwayA-Z: „Klubové barvy jsi změnil také v přeboru tříčlenných družstev. Z Liberce jsi přešel do Pardubic. Byl to šastný krok?“
Jaromír Otruba: „Určitě. Bylo to mnohem lepší než v Liberci. Co mi slíbili, jsem dostal. Závody ve Svitavách jsem si odjel nakonec všechny. V Březolupech jsem dokonce zůstal jako jedinej‘ Pardubičák v sestavě. To byla sranda. Byl jsem překvapenej‘. Stál jsem v boxu a najednou se vedle mě začnou skládat mladý Pražáci. A tak chodíš po depu, jestli nestojíš v jiným boxu. A pak se dozvíš, jak to je. Ty Březolupy byl pro mě jeden z nejlepších závodů sezóny. Kdyby nezlobila technika, Ján Halabrín by koukal. Loktoval mě už na startu. Myslel si, že se podělám, ale kluci se občas pletou. Těch závodů bylo loni ve trojkách víc. Škoda, že zmoklo Slaný, na opakovaný závody jsem se už nedostal. Ale při tom druhým svitavským závodě jsem nezklamal a nějaký bodíky jim přidal.“

speedwayA-Z: „Nicméně v posledním závodě jsi závodil za Slaný. Nebyla to známka, že v Pardubicích nejsi z nějakého důvodu spokojený?“
Jaromír Otruba: „Ne, ne, ne. Jenom jsem se na tenhle závod nedostal do sestavy Pardubic. Takže když byla šance jet aspoň jako náhradník za Slaný, proč toho nevyužít?! Nic jsem za to nechtěl. Jel jsem to za vlastní náklady, na vlastní pěst. Dostat se do závodu je pro mě přednější než dostat peníze. Nakonec to dopadlo, že Pardubičáků bylo stejně málo. Jarda Petrák zadřel a byla hoňka. Jel za ně nakonec Jirka Brummer a pak zas bylo málo Pražáků (smích). Slánský kluci dokážou dostat závod na úroveň. Hlavně Krzysziek je šoumen. V tomhle směru na něj málokdo má. I když se mu nedaří, dokáže pobavit diváky. Nebo když se čeká tři hodiny na sanitku, sedne do sajdkáry a baví lidi.“

speedwayA-Z: „Ani tříčlenným družstvům se nevyhnula změna systému. Pojede se rozpisem jednotlivců a pro účast už nebude nutná klubová strategie. Jak se ti to zamlouvá?“
Jaromír Otruba: „Na jednu stranu to vítám. Nebudu se muset s nikým prát o místo v sestavě. Jednoduše se přihlásím a na ten závod pojedu. Na druhou stranu ten systém stále nechápu. Kdo tam přijede, pojede, ale co když na závod přijede víc než dvacet závodníků? Bude to hlavně o tom, jak kluci budou mít prachy. Každej‘ říká, že je zlá doba, že je krize. Já mám krizi akorát co se týče místa na autě pro nálepky od sponzorů. Pro mě není problém jet celej‘ seriál. Jsem připravenej‘, v tuto chvíli mám i finanční rezervu, abych se nemusel ničeho obávat. Hlavně se těším na závod v Pardubicích. Tam už jsem hodně dlouho nejel celej‘ závod. Jsem připravenej‘ odjet všechny závody, co bude možný. Dokoupil jsem ochranný prvky a zlomeniny z roku 2007 jsou už doléčený. Kosti jsou tam, kde maj‘ bejt‘ a je to dobrý. Loňskej‘ rok žebra ještě zlobily. Měl jsem plíci přirostlou ke hrudníku a bylo to docela nebezpečný.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců jsi musel do kvalifikace před semifinále. Přesto jsi nakonec ochutnal i atmosféru finálových podniků s bojem o mistra…“
Jaromír Otruba: „Kvalifikace v Praze byl takovej‘ trošku nešastnej‘ závod. Musel jsem přijet jen s jednou motorkou a těsně před závodem se mi rozsypal rychlopal. Nezbylo než obcházet mladý Pražáky, jestli by ti ho někdo nepůjčil. To ti taky moc nepřidá, jseš z toho vyfluslej‘. Kvalifikace se nepovedla, určitě se nepovedla. Byl z toho náhradník, ale dostal jsem se na dráhu a moh‘ Luboši Velinskýmu oplatit porážku z kvalifikace. Závod byl pěknej‘, ale škoda, že jsem nemoh‘ mít druhou motorku. Ale díky Jirkovi Brummerovi jsem moh‘ v tom závodě startovat. Nakonec bylo finále. Volal jsem panu Moravcovi a prosil ho, jestli bych ve Svitavách nemoh‘ jet jako druhej‘ náhradník, když tam mám diváky a sponzory. On potvrdil, že to vyjde. A nakonec mi v pátek v den pardubickýho finále volal, že si mám vzít motorku a přijet i do Pardubic, protože budu druhej‘ náhradník už tam. Nelenil jsem naložit, protože jsem byl stejně připravenej‘ jet tam pro metyl na svitavský finále. Pocit to byl dobrej‘. V takovým závodě jsem byl poprvý za celou kariéru. Díky tomu, že se Adrianovi udělalo špatně, dostali jsme se s Vladem na dráhu. Ta jedna jízda byla dobrá zkušenost. Sice jsem dal špatnej‘ převod, ale to se stane. To byla doba, kdy jsem jezdil bez mechanika a to není ono. V ten den jsem už věděl, že Svitavy pojedu jako první náhradník, protože se omluvil Martin Vaculík. Ani jednou nevyšlo, že bych jel na dráhu, ale nevadí, stál jsem na tom nástupu. A všichni, co mi fandí, viděli, že je i šance se dostat do toho finále. Roky přibejvaj‘ a každej‘ takovej‘ závod je určitě dobrej‘.“

speedwayA-Z: „Opět jsi postavil vlastní dvojici do šampionátu republiky. Co tě k této myšlence každý rok pohání?“
Jaromír Otruba: „Postavit dvojici na mistrák? Další závody. Určitě je to dobrý. Krzysztofa jsem si vybral, že je ve stejné situaci jako já. Chce závodit, má snahu, ale chyběj‘ mu závody. Myslím, že nechybělo moc a postoupili jsme z kvalifikace dál. V tomhle systému budu pokračovat i letos. Dvojici jsem už přihlásil a na poslední chvíli k sobě někoho seženu. S Krzyszkiem se mi jelo dobře. Jak jsem se už zmiňoval, je to dobrej‘ kluk. Dá se s ním mluvit o spoustě věcí. Nedostal horentní sumu, za kterou by si koupil motorku nebo postavil barák, ale aspoň to, co dostává ve Slaným, měl. Dal jsem mu i gumu, takže spokojenost byla oboustranná. Neříkal aspoň nic (smích).“

speedwayA-Z: „Žarnovica byla vždy tvým snem. Po předloňském debutu jsi tam loni absolvoval oba závody. Jak se ti na Slovensku líbí?“
Jaromír Otruba: „Na Slovensku dokážou udělat závody jako celodenní show. Tentokrát ta dráha nebyla úplně dle představ závodníků. O Zlaté přilbě všichni viděli, že to není optimální. Zase další zkušenost, další závod navíc. Sice tam jedeš s pocitem třetího náhradníka, že se do závodu nepodíváš. Ale je to nabídka a žádná nabídka k závodům se neodmítá. Slovenskej‘ mistrák byl dobrej‘ nápad. To byla hodně povedená akce. Jel jsem pět jízda, i když jsem byl náhradník. Nějakej‘ bod jsem urval a bylo to dobrý. Sice je to daleko, ale pojedu kamkoliv. Spousta závodníků se ptá, co za to. Ale já tyhle blbý otázky nekladu. Zavolaj‘ mě na třetího náhradníka, naložím motorky a jedu.“

speedwayA-Z: „Tvoje auto je polepené nálepkami s logy sponzorů doslova od střechy až po prahy dveří. Sám jsi uváděl, že žádnou krizí rozhodně netrpíš. V čem spočívá tajemství úspěchu při shánění mecenášů?“
Jaromír Otruba: „Polepený auto mám, ale taky to stojí spousta času a sil. Hodně let říkám, že se člověk musí spokojit s málem. Někteří se mi smějí, že jedu sedmdesát kiláků pro tisícovku. Ale i když projedu naftu, sedm stovek pořád mám. Za sezónu objezdím sto šedesát firem a asi z půlky jsem úspěšnej‘. Jak říkám, je to tisícovka k tisícovce. Na to, abych si pokryl sezónu, to stačí. Když přijedu někam,že chci padesát tisíc, buď mi daj‘ klackem nebo na mě pustěj‘ psy. Když si řeknu o dva, tři tisíce, není v tom problém.“

speedwayA-Z: „Loni jsi hodně pomáhal AMK Svitavy při organizaci povedeného finálového podniku šampionátu republiky jednotlivců. Bude vaše vzájemná spolupráce pokračovat i v letošním roce?“
Jaromír Otruba: „Určitě mě tyhle práce baví. I když nevím, jakej‘ vztah maj‘ ke mně členové AMK, snažil jsem se ukázat, že jim dokážu pomoct. Pár hodin jsem na stadióně strávil. Pomáhal jsem připravovat dráhu a zajišovat mantinely. Povedlo se mi to i dostat do rádia. Sehnala se aparatura a spíkr na úrovni. A myslím, že to bylo dobrý. AMK určitě očekával větší návštěvnost, ale holt Svitavy jsou malý.“

speedwayA-Z: „Za okny se válí haldy sněhu, nicméně během příštího měsíce by měly roztát. A nové sezóně už nebude stát nic v cestě. Jak se na ní chystáš a s jakými ambicemi do ní vstoupíš?“
Jaromír Otruba: „Nejdůležitější příprava je objíždění sponzorů. A prodlužování smluv. To v týhle době zabere moc času a sil. Techniku mám připravenou, teď se musej‘ předělat blatníky, to je ta novinka. Na motorce nemám tlumiče, ale to je ta poslední věc, co mi chybí. Zapracovalo se na ochranných prvcích, aby se člověk nebál spadnout. A probíhá vytrvalostní příprava. Běhání, bruslení. Největší cíl je svézt se v extralize. To už je letitej‘ sen. A dostat se do semifinále mistrovství republiky jednotlivců a zkusit zabojovat v kvalifikaci dvojic. A vůbec trošku líp závodit než v loňským roce.“

Jaromír Otruba děkuje:
„Panu Klímovi, že mě vzal do Plzně, panu Machovi, že mě nechal jet ve Slaným. Sponzorům za pomoc. Bez nich by nešlo dělat nic. Vůbec nic, fakt. Rodině za podporu a všem lidem, co mi pomáhali.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Milan Mach

Šroubkaři jsou kompletní

Růžená – 20. února
Nad českým územím panuje obleva, avšak v Růžené je před závodem ledového šampionátu, který je naplánován na příští sobotu, optimismus. Miroslav Topinka z organizačního výboru se svěřil, že ovál je už od čtvrtka připraven. Noční teploty se stále drží pod bodem mrazu a denní okolo nuly. Prozatím je kompletní startovní listina závodu na šroubcích, kde pojedou výhradně samí Češi a s výjimkou Olympu budou mít zastoupení všechny extraligové kluby. Pokud se týká hlavního závodu, chybí již jen jména dvojice Holanďanů. Vše se doladí o víkendu v Innsbrucku.

Startovní listina závodu na šroubcích:

1 Vladimír Višváder
2 Pavel Fuksa
3 Miroslav Vondráček
4 Jan Holub
5 Václav Milík
6 René Vidner
7 Roman Andrusiv
8 Roman Čejka

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Miroslav Vondráček zůstane u ledu

Liberec – 18. února
Miroslav Vondráček jezdil plochou dráhu počátkem devadesátých let za Speedway Club Chabařovice. V jeho barvách dokonce pomáhal v sezóně 1991 vybojovat historický bronz v extralize pro severočeský celek. Po mnoha letech jej diváci mohli spatřit v akci na šroubcích loni v Osečné a letos v Růžené a v Německu. Miroslav Vondráček však magazínu speedwayA-Z prozradil, že žádný comeback neosnuje a zůstane u ledu.

„Co mě přivedlo zpátky do sedla plochodrážní motorky?,“ přemítá nad logickou otázkou, kde se za vzal znovu za řidítky. „Asi chu si to znovu zkusit a tak trochu nabrat i výjimečného adrenalinu.“

Poprvé si ho mohl vychutnat loni v únoru v Osečné při osamělé exhibici. „Zkoušel jsem to po třinácti letech,“ vypráví. „Zjistil jsem, že to ještě půjde. Proto jsem letos zkusil závod v Německu a dopadlo to nad mé očekávání. A tak jsem se rozjel i do Růžené. Z mého úhlu pohledu je super vrátit se o třináct let zpátky. Celou tu dobu jsem na motorce neseděl a těžil jen ze zkušeností, které jsem tenkrát nasbíral.“

Nicméně šroubky jsou u nás přece jenom závodní Popelkou, by se v Růžené snaží o jejich renesanci. „Určitě bych přivítal více možností,“ netají se Miroslav Vondráček. „A s tím by mohli přijít i současní kvalitní závodníci. S některými jsem už i mluvil a měli by zájem. Určitě by mohlo jít i o oficiální závody. A s tím souvisí, že bych kvůli tomu šel i do licence.“

A neláká někdejšího chabařovického borce i klasický speedway? „Na škváře neplánuji vůbec nic,“ odmítá podobné myšlenky. „Možná tak pomocníka v libereckém depu. Raději se budu držet už jen u ledu. A pokud bude nějaké možnost, vždy se rád svezu s kamarádama na šroubkách.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Krzysztof Nowacki se cítí jako znovuzrozený

Leszno – 12. února
Když v květnu 2006 přijel na pouák do Kopřivnice, nikdo nemohl tušit, jak jeho závodnický osud bude spojen s českou plochou dráhou. Tehdy dvacetiletý junior s vestou Rawicze, ověnčený stříbrem s Wroclawí z polské extraligy 2004, zaujal dravými souboji s Heinrichem Schatzerem a Vladimírem Višváderem. Skončil pod pódiem, avšak pád a defekt ho připravily o cenné body. O dva roky později vykládal motocykly v kopřivnickém depu opět. Léčil se z vážného úrazu a závodění s licencí AČR prakticky zachránilo jeho sportovní kariéru. Předloni se pro něho u nás mnoho šancí nenaskytlo. Proto vyměnil vesty Plzně a Březolupy za slánskou a stal se pravidelným hostem našich oválů. Sympatický borec, který mimo jiné proslul obrovským srdcem a vřelým přístupem k fanouškům, hovořil s magazínem speedwayA-Z.

Krzysztof Nowacki se s českou licencí představil už druhou sezónu v řadě. Avšak loni měl problémy s polskou federací a musel dokonce podepsat varšavský kontrakt. „Ano, v sezóně 2009 jsem podepsal varšavský kontrakt s klubem Start Gniezno, ale mým záměrem byly starty s českou licenci za AK Slaný,” vysvětluje polský závodník. „V PZM jsem se však dozvěděl, že abych mohl získat povolení na starty s licencí AČR, musím mít uzavřenou dohodu s nějakým polským klubem. Přitom nemůžu údajně mít dvě licence, ale to mě trochu udivuje, když vidím například, že Martin Vaculík má polskou, českou a slovenskou licenci. A nijak to nikomu nepřekáží. S rozvázáním kontraktu s Gnieznem jsem neměl žádné problémy. Předseda klubu pan Arkadiusz Ruciecki všechno zařídil a za to mu mnohokrát děkuji.”

Polsko bývá v očích fanoušků často vnímáno jako jakýsi plochodrážní ráj. Mnoho klubů, elitní závody a polští závodníci ve světové špičce. Nicméně ne všechno je evidentně růžové. Naši severní sousedé mají ještě jeden primát. Nikde jinde nekončí tolik závodníků, protože se jim nedostane šance v žádném klubu. A v zemi, kde je alfou a omegou plochodrážního bytí ligové zápolení, není jiná možnost.

„Myslím, že v Polsku takový plochodrážní ráj není,” zní komentář z úst závodníka, který musel svou budoucnost spojit s českou licencí, aby vůbec mohl závodit. „Jsou tam kluby, které jezdcům platí s ohromným zpožděním. Hlavně v nižších ligách. V klubech je více cizinců než domácích. Platí pravidlo, že v ligovém závodě musí startovat tři polští závodníci. Zbytek jsou často cizinci a to je ve většině družstev. Uvidíme, jak dlouho tohle vydrží.”

Za dva roky přesvědčil Krzysztof Nowacki, že závodí s obrovským nasazením. Na dráze nepolevuje, a pakliže spadne, okamžitě se hrne zpátky do sedla. Nezapomíná ani na diváky. Při utkání tříčlenných družstev v červnu v Březolupech se dlouho čekalo na sanitku vybavenou defibrilátorem. Pořadatelé ji sehnali až v Přerově. Mezitím na ovále kroužili veteráni. Krzysztof Nowacki neváhal, seběhl z depa a naskočil do sajdkáry, aby pobavil netrpělivé publikum. Okolnosti nasvědčují, že polský borec závodí pro radost všem.

„Na plochodrážní závody jsem se vrátil vlastně až v sezóně 2009,” tvrdí Krzysztof Nowacki. „V lednu 2007 jsem měl vážný úraz. Opařil jsem se a měl jsem nohu spálenou ze čtyřiceti procent. Dva roky jsem se léčil a nyní se cítím, jako bych se znovu narodil. Chybělo mi závodění v minulé sezóně a nejsem celkově spokojený se svými starty. Především závodím pro fanoušky. Myslím, že už jich pár mám. Vždy si na ně najdu po závodech čas. Když jedu za AK Slaný, vždy se snažím udělat všechno, aby družstvo vyhrálo, i když vím, že v loňské sezóně ode mě kolegové Michal Dudek a Roman Čejka mnoho pomoci neměli. Ale myslím, že každý bod je důležitý.”

Tříčlenná družstva se stala hlavní závodní činností polského závodníka. „Hrozně se mi líbí atmosféra ve slánském klubu,” netají se Krzysztof Nowacki. „Jsem spokojený z toho, že jsem tady podepsal kontrakt. Těším se na další starty v této soutěži. Velmi dobře se mi spolupracuje s manažerem Milanem Machem. S Michalem a Romanem se také velmi dobře domlouváme v depu. Musíme se trošku lépe připravit na jízdu ve dvojici. Jsem připraven přijet do Slaného na trénink, abych s kolegy potrénoval. A potom fanoušci Slaného s námi budou nejen jednou spokojeni.”

Krzysztof Nowacki se rovněž podíval do české extraligy. „Ano, v jedné jízdě,” nemusí počítat příliš dlouho. „Mám radost, že kolegové vybojovali třetí místo, ale moje účast byla symbolická. Myslím, že po změně pravidel pojedu ve větším počtu utkání, ale to všechno závisí na mé formě a plánech funkcionářů. A já se vždy podřídím jejich rozhodnutí.”

Zajímavou zkušenost přinesla účast v mistrovství republiky dvojic. „Závody byly napínavé,” pochvaluje si Krzysztof Nowacki. „Vůbec poprvé jsem se zúčastnil takového mítinku, kde se body počítaly úplně jinak. Mám radost, že Jaromír Otruba mě pozval do své dvojice. Moc nechybělo a startovali jsme v hlavním závodě. Snad s ním budu moct jet v šampionátu dvojic také tentokrát.”

Když už hovoříme o sezóně 2010, jak se na ní Krzysztof Nowacki chystá? „Hlavně pracuji,” tvrdí. „Mám svou dopravní firmu, ale samozřejmě i trénuji. Chodím do bazénu. Dříve jsem využíval i saunu, ale z důvodu té popálené nohy jsem musel přestat. Cvičím v posilovně, hraji košíkovou a běhám po lese. I když teď je to těžší, protože u nás v Leszně je okolo čtyřiceti centimetrů sněhu. Ale zato můžu tahat sáňky se svým starším synem Martinkem. Mám dva syny. Ten mladší, Alan, měl 30. ledna půl roku. A starší Martinek se ode mě nehne na krok, když dělám na motorkách.”

Také tentokrát bude polský závodník s českou licencí startovat především na české půdě. „V nadcházející sezóně bych chtěl dosáhnout ještě lepšího výsledku pro tým AK Slaný,” plánuje. „Chtěl bych jet i mistrovství republiky jednotlivců i dvojic. A rád bych startoval ve volných závodech, na které rád přijmu pozvání.”

Krzysztof Nowacki děkuje:
„Chtěl bych pozdravit činovníky a kolegy z družstva AK Slaný a všechny fanoušky plochodrážního sportu. Samozřejmě i svou ženu Karolínku a také své krásné syny Martinka a Alanka.”

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach, Jiří Brummer st. a archív Krzysztofa Nowackeho

Nové číslo Enduro Aktuálu v predaji

Košice – 17. februára
Už skoro týždeň je v predaji tak na Slovensku ako aj v Českej republike druhé tohtoročné číslo časopisu Enduro Aktuál. Aj tentoraz je v ňom venovaný priestor plochej dráhe.

Fanúšikovia plochej dráhy tu nájdu tri články o svojom ob¾úbenom športe. V jednostranovom rozhovore s Pavlom Pučkom sa môžu dočíta o jeho vzahu k Slovensku, ale aj o iných zaujímavostiach. V ďalšom jednostranovom článku s názvom Slovenská plochá dráha 2010 je podaný nielen termínový kalendár pretekov v Žarnovici, ale aj nasadenie slovenských pretekárov v pretekoch MS a ME s komentárom.

Dve strany v tomto čísle Enduro Aktuálu sú venované profilu plochodrážnej kariéry březolupského Martina Gavendu, doplneného jeho rozprávaním. Samozrejme súčasou všetkých článkov je pomerne bohatá fotogaléria.

Foto: Martin Búri