Růžená – 5. ledna
Pondělní závod mistrovství republiky na ledové dráze v Růžené vejde do historie jako první ledový mítink u nás, konaný pod umělým osvětlením. Z toho důvodu začne až úderem osmnácté hodiny. Vedle osmi českých borců, tj. Antonín Klatovský, Jan Klatovský, Jan Pecina, Lukáš Volejník, Andrej Diviš, Martin Běhal, Radek Hutla a Petr Klauz, by se ve startovní listině měli objevit borci vracející se ze Saalfeldenu a Flimsu. Potvrzen byl český debut ve Švédsku žijícího Angličana Marka Uzzella. Osloven byl rovněž Antti Aakko, jenž se našemu publiku prozatím představil pouze před pěti lety při exhibici v Českém Krumlově.
Archiv pro den: 5.1.2010
Pavol Pučko: „Chtěl bych dokázat, že už něco umím!“
Praha – 25. prosince
Nepatří k těm závodníkům, kteří vyletí prudce jako meteor. O svých kvalitách přesvědčil už před pěti lety při svém triumfálním tažením ve stopětadvacítkách. Od té doby stoupá pomalu, ale jistě. Rok 2009 byl zatím jeho nejvýraznější sezónou. A zaznamenal v ní nejen svou první diskvalifikaci za najetí do pásky v životě, ale především třetí příčku v českém šampionátu juniorů, postup s nároďákem do evropského finále či povedené extraligové výsledky. Pavol Pučko poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor, v němž hovoří o mnoha tématech včetně změny transkripce svého křestního jména.
speedwayA-Z: „Od začátku tvé kariéry bylo tvé jméno uváděno jako Pavel. V loňském roce se však v oficiálních materiálech začala objevovat jeho slovenská verze Pavol. Co za tím vězí? Přihlásil ses ke slovenské národnosti po otci?“
Pavol Pučko: „Normálně se celej život jmenuju Pavol. Mám to tak i ve všech papírech. Když jsem přišel do Čech, počeštilo se to. I ze základky mám vysvědčení jako Pavel. Bylo to i na licenci, ale loni ve Wiener Neustadtu (semifinále ME juniorských družstev – pozn. redakce) za mnou přišli, proč mám na licenci Pavel a v pase Pavol. A že prej je to jiná osoba. Nemyslel jsem si, že by si toho moh‘ někdo všimnout, ale musel jsem to začít řešit. Všechno jsem začal předělávat na Pavol. I v přihlášce na řidičák byl Pavel, takže kolem toho bylo dost lítaček. Nerozlišuju, jestli jsem víc Slovák nebo Čech, jsem Čechoslovák. Všichni mi můžou říkat Pavle, na Slovensku se to neskloňuje. Navíc Pavol je tam hodně oficiální, spíš se říká Pal’o.“
speedwayA-Z: „Měl jsi výtečný nástup do juniorského šampionátu. Ve Slaném jsi skončil třetí a vpředu ses držel i nadále. Po zranění Martina Vaculíka ses dokonce dělil s Michaelem Hádkem o průběžné vedení. Jak si ceníš svého konečného třetího místa?“
Pavol Pučko: „Toho si cením hodně. Mrzí mě Praha, ale ta jedna jízda chyběla každýmu. Já ji měl hodně lehkou, co se dá dělat?! Škoda Slanýho, šel jsem na držku pomocí Vency Milíka. Pohmoždil jsem si záda a bylo to dlouho citlivý. Divišov byl dobrej, tam se mi líbilo. Mrzí mě, že nemám skalp Martina Vaculíka. Jenom tři kola (smích). Nějak to nevyšlo s jeho ohlídáním. Čekal jsem, že to udělá, ale nebyl schopnej mu v tom zabránit. Spíš jsem doufal, že to tam nepošle. Ale poslal. Škoda, že v Divišově nemaj‘ o půl kola kratší dráhu (smích). Ale aspoň tři kola jsem mu konkuroval. Pak jsem byl leader klasifikace, ale v Březolupech (tříčlenná družstva – pozn. redakce) jsem se vyhejbal Holubínovi a Martinu Málkovi. Upad‘jsem a narazil si zápěstí, co jsem měl zlomený lono. Chladil jsem to, až jsem si přivodil omrzliny, ale v Liberci jsem neudržel řidítka. Měl jsem deset bodů a ani jsem to nečekal. Liberec není zrovna z nejlehčích drah. Když ruka bolí, jde to tam blbě. Kdyby se jelo třeba v Praze, je tam pohodlnější dráha. Mšeno bylo dobrý, v poslední jízdě jsem věděl, kolik potřebuju, abych udržel Gavendíka a Haďase za zády. Mrzí mě první jízda s Vencou a Filipem. Tam jsem se nějak nesrovnal. Třetí místo je úplně super, zvláš když vím, že nebylo snadný se tam dostat. Bylo tam pět, šest lidí, co mohlo skončit v první trojce. Letos bych chtěl zase.“
speedwayA-Z: „Naproti tomu od mistrovství republiky do devatenácti let jsi zřejmě očekával víc než páté místo, že?“
Pavol Pučko: „Na devatenáctkách jsem loni nebyl! To jsem nebyl já! Přiveď mi toho člověka, co jel pod mým jménem a sprasil to, jak to sprasil! Nedařilo se mi, prasknul novej řetěz. Všechno jsem vsadil na techniku. Jel jsem dřív ze soustředění, abych si připravil motorku a hned v první jízdě tlačil. Tenhle závod jsem vynechal, i na fotky, co mi donesli lidi jako Jirka Brummer, jsem nekoukal. Chtěl jsem aspoň první trojku, potrápit i Vaculdu a nakonec jsem se pral s úplně jinejma jezdcema. Motivace na letošek bude. Kousnu se a zabejčím. Jak říkaj‘ kluci z Markéty, udělám Pučkinovo zatmění. V Liberci to nebude nic lehkýho. Ta dráha je jednou tvrdší a děravá, pak je to hlubina, že se nedá zatočit. Když procházíš dráhu, potkáš i nějaký hřebíky. Ale už se na tenhle závod těším. A vyhraje nejlepší!“
speedwayA-Z: „Ani mistrovství republiky juniorských družstev evidentně nedopadlo podle tvých představ. Plzeň odrazila v Pardubicích váš nástup a posunula před posledním závodem ve Mšeně vaše šance do teoretické roviny.“
Pavol Pučko: „Nevím, tyhle závody mě nějak nevzaly. Jednou jsem jel za Pardubice, nevešel jsem se do sestavy za Prahu. Z Plzně jsem jel rovnou do Anglie na mistrovství světa. Dělal jsem hodněkrát i náhradníka. Tohle nebylo ono. Měl jsem pocit, že se mě tyhle závody netýkaly. Nebyl jsem součástí týmu. Vlastně jedinej závod, kterej počítám za svůj, byl ve Mšeně. Byli jsme třetí a jel jsem já, Rozruch a Jirka Brummer. Letos uvidíme, jak to bude. Aspoň první trojku, a není ostuda.“
speedwayA-Z: „S juniorským nároďákem sis ovšem musel spravit chu. Z Moorwinkelsdammu jste po vítězství postoupili do Holstedu. Jak jsi vnímal atmosféru svého prvního finále?“
Pavol Pučko: „Moorwinkelsdamm byly dobrý závody. Jak jsem tam přišel, líbilo se mi to. Pršelo, ale dráha brala vodu. Byl to typ dráhy, co se mi líbí. Uprostřed pole. Fungovali jsme jako tým hodně dobře. Po první sérii jsme byli druhý a přišel za náma pan Špinka, že nic není ztracený. Finové už slavili, vypadalo to, že se ukolébali na vavřínech. A tu poslední sérii už nezvládli, tam jsme byli lepší my. Atmosféra v Holstedu? Lidí moc nebylo. Čekal jsem, že bude nabito. Finále mistrovství Evropy v Dánsku, kde plochá dráha není mrtvej sport. Z našeho týmu to zvládal jedině Haďas. Trénink byl dobrej, všechno jsme vychytali a krásně to doladili. Čekal jsem, že dráha bude jiná, protože po tréninku to rozbránovali a udělali z toho hlubinu. Ale nesrovnal jsem se s tím. A vůbec poprvý v životě trefil pásku. Potáhla mě spojka a už jsem tam byl. A to jsem si říkal, že konečně už umím nastavit spojku. A bum! Chtěl jsem udělat víc bodů pro tým, dva jsou málo. S tím spokojenej bejt nemůžu, ale jsem spokojenej, že jsem byl ve finále. Letos bych chtěl udělat víc bodů. Divišov mám rád a chtěl bych dokázat, že už něco umím.“
speedwayA-Z: „Na individiulní úrovni jsi však reprezentační postup nezaznamenal. V mistrovství Evropy devatenáctiletých jsi vypadl v Debrecenu, v juniorském mistrovství světa v Rye House. Co ti tyto závody přinesly?“
Pavol Pučko: „V Debrecenu byla hned v první jízdě držka. Těsně před zatáčkou mě sundal jeden Angličan. Jak se jedna motorka rozbije a druhá není z finančních důvodů připravená, těžko se to lepší. Rye House byl obrovským přínosem. Akorát jsem pak byl pár závodů po tom unavenej, bylo to znát. Dalo mi to strašně moc zkušeností. Jel jsem tam bez manažera a musela jsem se na všechno ptát sám. A angličtina není moje silná stránka. Prolezli jsme s ní ale celej Londýn. Seznámil jsem se se Samem Ermolenkem. Před tejdnem jsem ho viděl v televizi a tady ho potkal, když jsem si procházel dráhu. Radil mi, ale já mu nerozuměl. Těsně před závodem za mnou přišel Topas, se kterým jsme se osobně neznali. Poradil mi s převodem a najednou to šlo. Kluci v Praze se sázeli, v který zatáčce půjdu na držku, než jsem tam jel, ale líbilo se mi to. Dráha mi sedla, akorát se jelo víc naostro. Když jsem to z trojky poslal na lajnu, hned jsem ji dostal zleva a pak hned od toho na čtyřce. Jsem za to hodně rád. Když jsem byl v Pardubicích na Zlatý přilbě, přijeli lidi, co v Rye House byli, třeba ředitel depa a fanoušci. Chodili za mnou, pamatovali si mě. Jsou tam strašně milí lidi, je to trošku jiný než tady. Ráno před závodem jsem myl motorky a přišel za mnou pán a dones‘ mi zabalenej oběd. Spíš jsem myslel, že mě jde vynadat. Teče tam říčka, my parkovali vedle a motorky myli natvrdo v ní. Čekali jsme spíš greenpeacáka.“
speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců ti patří celková dvanáctá příčka. Nikdo mladší se ovšem před tebou neumístil. V tomto úhlu pohledu je tedy tvé umístění hodně slibné. Souhlasíš?“
Pavol Pučko: „Jo, to určitě, tohle je dobrý. Konečně jsem měl příležitost dostat se mezi jezdce jako třeba Pepe. S Lubošem Tomíčkem jsem jel mimo trénink poprvý na pásku až v Divišově. Bylo to dobrý. V poslední rozjížďce jsem se najednou ocitnul před Tomášem Suchánkem, v jízdě předtím před Matějem a Filipem. Neudržel jsem to, byla tam jedna dírka a já ji vždycky trefil. Ale aspoň jsem se o ty místa bil. Jsem hlavně rád, že ty body byly vyrovnaný. Ne deset bodů v jednom závodě a pak nula. Bylo to v rovině a na rozdílnejch typech drah. Pardubice nemám rád, Svitavy pohoda. Jel jsem tam dost tříčlenek a dělal tam předtím jedenáct bodů. Říkal jsem si, že už mi to jde a myslel, že bych moh‘ překvapit. Mistrák ale byl jiná palba než tříčlenky, ale hlavně dráha byla najednou jiná. Materiál byl tvrdej.“
speedwayA-Z: „Dlouho jsi čekal na příležitost v extralize, až ses nakonec přece jen dočkal. Jak se ti závodilo a myslíš, že s novým systémem to bude lepší? Proslýchá se cosi o tvém hostování v Plzni…“
Pavol Pučko: „O Plzni nic nevím, takže nemůžu komentovat. Letošní systém extraligy mě bavil. Byl bych rád, že můžu jet za tým a dělat práci jako jednotlivec. Nemám rád systém dvojic. Tenhle rozpis bude co se týče příležitostí lepší. V Praze jsem ji dlouho neměl. Nakonec jsem měl v prvním závodě tři, ve druhým pět bodů. Jsem spokojenej, myslím, že to není špatný. Jel jsem s jezdci typu Tomáš Topinka, Matej Ferjan, udělal si skalp Filipa. A dvakrát. Čekal jsem dlouho, v Praze je velká základna jezdců, jinde se kluci dostanou aspoň na toho náhradníka. Já i na něho čekal dlouho a střídal se s Gavendíkem. Do týmu jsem se dostal, až když se někdo zranil. Je to blbý, když se to stane, ale já se tam dostal díky tomu.“
speedwayA-Z: „Tvým hlavním závodnickým chlebem byl ovšem prozatím přebor tříčlenných družstev. Dokázali jste se v několika závodech dostat na pódium, nicméně není právě proto celková čtvrtá příčka zklamáním?“
Pavol Pučko: „Tohle byly dobrý závody v tom, že jich bylo dost. A hodně jízd, šest na závod. Bylo to dobrý na vyjetí. A třeba, když byly dva závody v jeden den. Jel jsem asi patnáct jízd a byl na kaši. Byl tam i rozjezd, ale dobrý. Když vynechám závod v Liberci, neměl jsem výsledek, s kterým bych nebyl spokojenej. Když ještě vynechám Prahu a Březolupy, kde mi třikrát z prvního nebo druhýho místa prasknul řetěz. Neměl jsem čas zamyslet se nad novou podobou soutěže. Akorát jsem něco zaslech‘, ale nevím. Jestli to bude na jednotlivce, bude to dobrý, jednotlivce mám radši než dvojice. Uvidíme, čas ukáže.“
speedwayA-Z: „Píšeme poslední dny letošního roku. Jak se chystáš na novou sezónu a co bys v ních chtěl dosáhnout?“
Pavol Pučko: „Připravuju se tím, že po konci sezóny jsem skočil na kolo. Snažím se hrát squash, moc mi to nejde, ale snažím se. Posiluju. Po fyzický stránce do toho jdu naplno, po technický taky. Konečně by měly bejt obě motorky stejný. Aspoň v prvních závodech, všechno závisí na financích. Cíle jsou hlavně dojet celou sezónu bez úrazů. To je nejdůležitější cíl. Chtěl bych bejt v jednadvacítkách do první trojky, v devatenáctkách taky. Postoupit do finále mistrovství republiky jednotlivců. A už se trošku odpíchnout v devatenáctkách v Evropě a v jednadvacítkách ve světě. Chtělo by to postup. A znova bych se chtěl podívat do Rye House z Plzně a v Divišově zajet první trojku.“
Pavol Pučko děkuje:
„Chtěl bych poděkovat hlavně tátovi a celé rodině. Panu Mariánu Troligovi, panu Vopatovi, panu Tomíčkovi za super motory, AK Markéta Praha, CS MV, panu Beránkovi z firmy PRO TEC, Madeleine Horvath, Fandovi Liebezeitovi, Luboši Tomíčkovi mladšímu, Tomáši Topinkovi za pomoc v Anglii, rodině Ištokovičových, oni vědí za co, třídnímu učiteli Vavřínovi za pomoc ve škole. Všem, co mi letos pomohli jako mechanici, a pak každýmu, kdo mi nějak pomoh‘. Nebylo jich málo.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Pavol Pučko st. a Antonín Škach