Mořina – 14. ledna
Nezasvěcený by jen stěží uvěřil, kolik patálií musel překonat Zdeněk Schneiderwind při zrození pravidelného zápolení mladých závodníků na stopětadvacítkách na malé dráze. Nikdo z kritiků ovšem si dozajista nevzpomněl na Ole Olsena, jehož obdobný program před třemi desítkami let učinil z Dánska plochodrážní velmoc. Markéta Cup má minimálně ambice překonat v krátkém časovém horizontu personální krizi české ploché dráhy. Díky němu se na našich domácích oválech objevila celá řada nových jmen. Mezi nimi je i Ondřej Smetana, z něhož právě Markéta Cup udělal závodníka během pár minut, když se předloni v dubnu přišel se svým otcem Radkem původně jen podívat.
Závodníkem během chvilky, vítězem do půl roku
V sportu platí obecně pořekadlo, že jablko nepadá daleko od stromu. A v české ploché dráze není vůbec neobvyklé, že se syn vydá v otcových šlépějích. „Táta jezdil za Prahu, ale brzy skončil, protože v roce 1989 při extralize měl těžký pád, který mu znemožnil dál jezdit, tehdy mu bylo sedmnáct let,“ vypráví Ondřej Smetana. „Začal jezdit znovu až v roce 2001, kdy mu bylo osmadvacet. Jezdil za Mšeno tu horší ligu, protože už jezdil jen pro zábavu a jinde už by ho stejně nevzali (smích).“
Radek Smetana zanechal vliv na svého potomka, nicméně ten si musel své závodění prosadit. „Tátu jsem viděl, jak jezdí, ještě když závodil, a pamatuji si to dobře,“ vzpomíná mšenský stopětadvacítkář. „Teď se se mnou jen párkrát svezl, ale prý už to není ono. Na moji kariéru to má určitě dobrý vliv. Táta dělá ve Mšeně vedoucího depa. Je tam dobrá parta pořadatelů, a tak jsem začal jezdit za Mšeno. Už odmala jsem se jezdil dívat pravidelně na Zlatou přilbu, na Memoriál Luboše Tomíčka a jak táta jezdí v první lize. V šesti letech jsem začal jezdit na malé krosce, později mě začala zajímat jen plochá dráha, ale rodiče mi ji nechtěli dovolit. Prý je to nebezpečné a nic si nevydělám, ale moje snaha byla větší (smích). A tak jsem se jel kouknout na Markéta Cup a Zdeněk Schneiderwind řekl, že to můžu hned zkusit. To bylo poprvé, kdy jsem se svezl na ploché dráze. To byl můj největší sen.“
Ondřej Smetana se tak v dubnu 2008 proměnil z diváka na závodníka doslova během pár minut. Na Prvního máje se představil početným davům, které každoročně přitáhne Memoriál Emila Sovy, v exhibiční jízdě. Nicméně jeho hlavním závodním programem se stal Markéta Cup na malé dráze za první zatáčkou pražské Markéty.
„V Praze na malé dráze jsem se naučil jezdit a hlavně závodit,“ bilancuje přínos minioválu. „Byl to můj úplný začátek ploché dráhy a nelituji toho. Malou dráhu mám radši, protože je to tam hodně na tělo a hodně tvrdý. Hlavně se tam toho naučím víc než na velký, kde to je skoro jen o motoru. Zkrátka velká dráha a malá je úplně něco jinýho. Na velké dráze je to taková větší prestiž o výsledek v mistrovství republiky a více diváků. Přitom na malé jsou hezčí závody a závodník se tam víc naučí.“
Společně s Jiřím Brummerem patřil k nejlepším nováčkům Markéta Cupu 2008. Nakonec je na čtvrté a páté příčce dělil jediný bod. V mistrovství republiky absolvoval jen tři závody, nicméně přesto si na klasické dráze užil svůj první triumf. V říjnu triumfoval ve vloženém klání při mlhavé Super Prix Mšeno. „Vyhrál jsem a bylo to super pocit,“ libuje si ještě dnes. „Klidně bych si ho zopakoval.“
Učednický rok s vavříny
Křivka výkonnosti mladého závodníka si zachovala vzestupnou tendenci i loni. Ondřej Smetana byl štikou Markéta Cupu a stupně vítězů přicházely častěji. V pátém kole vyhrál, nakonec ovšem skončil třetí za Michalem Škurlou a fenomenálním Jiřím Brummerem. Bylo třetí místo úspěchem, nebo ne?
„Samozřejmě to byl pro mě úspěch, že jsem byl vůbec třetí, mohl jsem taky skončit poslední, ale mrzí mě, že jsem nebyl druhej nebo první,“ odpovídá stylem pohádkové Chytré horákyně. „Poslední tři závody mi nejel motor, už byl zničenej, pořád prskal a pak v posledním závodě kleknul. A naopak Michal Škurla, který mě přeskočil o jedno místo, začal jezdit na Shupě a hodně se zlepšoval. Já, když jsem na ní měl ject, tak to nebylo ono. Zkrátka na malý dráze se mi jezdí líp na Hondě a na velké dráze je lepší pro mě Shupa, protože je ostřejší a motor se na rovince víc vytočí. Markéta Cup je pro mě nejtěžší závod na stopětadvacítce, je to takové malé Grand Prix. Když se jede rozjezd třeba ve čtyřech, občas se opakuje i třikrát. Zdeněk Schneiderwind vytvořil dobrý seriál závodů, ve kterých jsem se naučil to, co doposud umím.“
V mistrovství republiky a v šampionátu na malé dráze se odehrál podobný příběh. Stupně vítězů byly, ale v celkovém účtování mu patřila čtvrtá místa. Ta jsou pro většinu sportovců hodně nevděčné, protože k medailím byl jen kousek.
„V mistráku jsem byl na velký i malý dráze čtvrtej,“ hodnotí Ondřej Smetana. „Stejně jako v Markéta Cupu mě na malé dráze Michal předběh‘ jen o kousek až v rozjezdu. Snad to příští rok napravím. Závod, kterej se mi nejmíň poved‘, byl ve Slaném, kde si přede mnou udělal náskok Zdeněk Vrba a už jsem to na třetí celkové místo nedotáhnul. Potom dvakrát v Pardubicích, kde byl znát menší výkon motoru. Eda Krčmář mi složil motor, který vydržel celou sezónu. Ke konci už ztrácel výkon, ale naučil jsem se jezdit v chumlu a závodit. Už jsme do něj nechtěli investovat kvůli pár bodíkům. Letos mi prej tátův SMESTAV pustí víc peněz (smích). S výsledkama jsem celkově spokojený, byl to rok učení.“
Navzdory učednické sezóně naznačil Radek Smetana potenciál, který by z něho mohl v budoucnu udělat plochodrážního mistra. „Závod, který se mi nejvíce povedl, byl v polském Wawrově při soustředění SCM, kde jsem vyhrál,“ svěřuje se. „Tam byla úžasná atmosféra, hodně diváků, jak to v Polsku bývá zvykem. A hlavně malá dráha, která mě nesmírně bavila. Byla o kousek větší než malá Markéta. Také se mi líbily vložené jízdy na Memoriálu Luboše Tomíčka.“
Stopětadvacítky naplno i letos
V květnu Ondřej Smetana oslaví své patnáctiny. V předstopětadvacítkové éře k této věkové hranici noví adepti vzhlíželi s nedočkavostí, jelikož jim umožňovala legálně závodit. 
V současnosti se však projevuje nový trend. Plochodrážníci neodkládají stopětadvacítku nebo závody kolibří třídy prokládají s pětistovkami jako třeba loni Jaroslav Hladký. Do závodů půllitrů se po hlavě nevrhne ani Ondřej Smetana.
„„Už mám za sebou pět podzimních tréninků na pětistovce a je to mnohem lepší a
záživnější než na stopětadvacítce,“ srovnává obě kubatury. „Vím, že střídání stopětadvacítky a pětistovky v jedné sezoně, není moc dobrý. Asi nejlépe to udělal Eda Krčmář s Romanem Čejkou a Vendou Milíkem. Když dosáhli na stopětadvacítce maxima, věnovali se jenom větší kubatuře. Ale protože jsem začal poměrně pozdě a tadle sezóna bude teprve druhá kompletní, tak jsem se rozhodl takto. Letošní sezonu pojedu všechny možné závody na stopětadvacítce, abych dosáhl maxima v této kubatuře. Přál bych si být nominován na mistrovství Evropy v Loppersumu v Nizozemí a na pohár FIM v Anglii. Na pětistovce odjedu co nejvíce tréninků, abych byl co nejdříve připravenej na závody.“
By plochodrážní ovály prozatím spí pod pořádnou sněhovou duchnou, příprava na letošní boje už odstartovala. „Na novou sezónu se fyzicky připravuji třikrát v týdnu v posilovně a squashi s AK Markéta, jezdím na krosce a mám připravenou pětistovku se šroubkama. Snad už brzo vyrazím na rybník. Po technický stránce na tom budu o dost lépe než vloni, tak doufám, že letos budu na stupních vítězů v mistrovství republiky co možná nejblíž k tomu nejvyššímu.“
Ondřej Smetana děkuje
„Zdravím všechny fanoušky ploché dráhy a děkuji všem lidem, co mi pomáhají. Oni vědí, kteří to jsou. Především rodičům, dědovi Rudlovi, mechanikovi Martinovi (Céďovi), Zdeňku Schneiderwindovi a panu Greplovi.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Jiří Brummer st. a archív Ondřeje Smetany
