Archiv pro měsíc: Leden 2010

MČR Na ledové dráze

Závodníci z Osečné okupovali vlastní stupně vítězů

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Hamr na Jezeře – 23. ledna
Při nástupu před dnešním úvodním kolem českého šampionátu dvojic na ledové dráze se spíkr Miloslav Čmejla zeptal Jana Peciny, jaké úsilí vyžadovalo připravit celkem tři kolečka na zamrzlé ploše hamerského jezera. Vousatý ledař s vizáží pohádkového Rumcajse z pořadatelského týmu z Osečné neskrýval svou radost a hodiny práce a zklamání z prosincové oblevy bagatelizoval jediným slůvkem brnkačka. A svým příznivcům dával důvod k euforii i s nasazenou přilbou na hlavě. Ani v jedné z jízd neprohrál se závodníkem jiného týmu. Jeho parák Lukáš Volejník mu úspěšně sekundoval, avšak v rozjížďce s číslem patnáct ho zradil motor. V sedle stroje od Martina Běhala však v závěrečné jízdě skončil za Janem Pecinou, což týmu Osečné garantovalo prvenství a zároveň i průběžné vedení před druhým závodem příští sobotu v Růžené. Druzí byli Rakušané Charly Ebner a Josef Kreuzberger. Úspěch pořadatelských barev podtrhli Johan Bruckner s Martinem Běhalem spojení hlavičkou SK Osečná II. Martin Běhal, který si nakonec rozmyslel konec kariéry, neskrýval svou radost a prohlašoval, že se dnes večer půjde pořádně napít s celou partou organizátorů povedeného klání.

Vivat nadšencům
Česká ledová plochá dráha je na nejlepší cestě stát se kontinentálním fenoménem. Ptáte-li se, proč naši pořadatelé ve svých ambicích překonávají Rakušany, Němce, Poláky či Nizozemce s lepšími klimatickými podmínkami a umělými ovály, nabízí se jednoznačná odpověď. Nadšení, přemíra nadšení, které se jim dostává a jinde zřejmě chybí.

Z psychické stránky musí být nesmírně náročné investovat olbřímí porci převážně noční práce a přitom netušit, zda se jejich snaha dočká závodní odměny. Nepřátelských faktorů je mnoho. Obleva, sněhová kalamita, prasklina v ledu. Toho všeho se pořadatelské týmy z Osečné a Růžené během jediného roku dočkaly.

Nicméně nepřízeň osudu pro ně nebyla důvodem pro kapitulaci. A všem, kdo se dnes postavili na zrmzlou pláž hamerského jezera, se naskytl úchvatný pohled. Rozhlehlá ledová plocha ohraničená lesnatými kopci poskytla dostatek prostoru hned na tři závodní dráhy.

„Pro nás to byla brnkačka,“ nechal se slyšet Jan Pecina na nástupu, když se ho spíkr Miloslav Čmejla zeptal na detaily budování oválů. V duchu se už soustředil na závod, v němž s Lukášem Volejníkem chtěli sehrát hlavní roli. Pomlčel o šichtách za mrazivých nocí, kdy ledový povrch zalévali vodou. Dosáhli tím úctyhodné síly. V neděli v místě vrtu činila dvacet centimetrů.

Vedle pořadatelů jsou však velikánskými entuziasty především závodníci. Zatímco Rusko je nepřekonatelný fenomén a Švédsko prožívá další ledový boom, kontinentální sezóna je svérázná. Pakliže počasí dovolí, závodní sezóna se rozběhne v lednu. Po kvalifikačních kolech mistrovství světa zmizí elita na měsíc v Rusku. Ostatní mohou tlouct špačky a vzpomínat na sezónu, která svou délkou nemusí překonat časové období dvou týdnů.

I z tohoto důvodu nebyl problém naplnit startovní listinu navzdory tomu, že další jezdecký potenciál odčerpal evropský šampionát v Ufě. Jedinou ztrátou byla absence Poláků Miroslawa Daniszewskeho a Marcina Sekuly. Jury však obě polské dvojice nesloučila. Piotr Hejnowski a ve Švýcarsku naturalizovaný Pawel Strugala, někdejší mechanik Thomase Cavigelliho a letošní debutant, jeli odděleně.

„Ubylo by šest jízd a škrtalo by se v programu,“ vysvětlil Petr Moravec v roli předsedy jury. „Takhle to zůstalo konzistentní.“ Přitom oba chybějící Poláci ještě ve čtvrtek odpoledne potvrdili svou účast. A na konto jejich souhlasu pořadatelé odmítli dalšího závodníka z Rakouska.

Smeknout je však třeba před oběma Angličany, kteří se za volantem svých dodávek vydali sami na dlouhou cestu napříč Evropou. Kevin Rowan z Anglie, Mark Uzzell ze Švédska, kde kvůli ledové ploché dráze našel svůj druhý domov. Mark Uzzell dokonce preferoval start v Hamru na Jezeře před utkáním švédské ligy, kde hájí barvy norského Osla.

„Nikdy jsem u vás nezávodil,“ vysvětloval Mark Uzzell své důvody, aby přidal detaily o svém putování. „Je to asi patnáct set kilometrů, stálo mě to sedm set euro. Sponzora nemám, jenom svého zaměstnavatele.“ Domů ke své ženě Pamie se vrátí v neděli večer a myšlenkami už bude u druhého dílu českého šampionátu dvojic v Růžené.

„Yes, I will,“ odpověděl na otázku, zda bude na startu rovněž v sobotu na jihu Čech. Špetka údivu v jeho hlase, proč by tam měl proboha chybět, je více než patrná. „Od pondělka do čtvrtka půjdu do práce, večer naložím dodávku a vyrazím.“

Neotřesitelní domácí
Rtu teploměru se propadla téměř k deseti dílkům pod nulu, když se první tým Osečné chystal v rozjížďce s číslem jedna na start. Piotr Hejnowski však byl pro zkušeného rutinéra Jana Pecinu a objevu loňské sezóny Lukáše Volejníka příliš snadným soustem. Oba Češi perfektně odstartovali a byli fuč. Start byl alfou a omegou jejich maximálního bodového zisku také v rozjížďce s číslem čtyři, kdy za výfuky Jana Peciny a Lukáše Volejníka zůstal druhý ryze český pár Petr Klauz a Radek Hutla.

V těchto fázích mohli prvnímu páru SK Osečná konkurovat pouze Rakušané Charly Ebner a Josef Kreuzberger. V rozjížďce s číslem dvě se jim přibližoval Mark Uzzell, avšak nakonec musel ve třetím kole zastavit. „Uklepal se drátek od cívky zapalování,“ vysvětlil padesátiletý Angličan. Bez mechanika musel závadu provizorně opravit, čemuž padla na oltář jedna jízda.

Rakušané posléze v páté jízdě odrovnali osamoceného Piotra Hejnowskeho. A pak je čekal bezprostřední duel o hrot průběžné klasifikace s jedničkami z Osečné. V rozjížďce s číslem osm ponechal Jan Pecina vnitřní dráhu svému kolegovi a sám si stoupnul do třetí dráhy. Odtud odstartoval jako řízená střela a v první zatáčce byl první před Lukášem Volejníkem.

Jenže Charly Ebner nehodlal po nezdařeném startu plakat nad rozlitým mlékem. Už od prvního okruhu zasypával Osečany jedním útokem za druhým. V nájezdu do druhé zatáčky se ve druhém kole dostal spodem pod Lukáše Volejníka. A v dalším oblouku vystřídal Jana Pecinu na čele.

Zkušený vousáč ovšem neměl v plánu se s kýmkoliv dělit o vítězství. Ve druhé zatáčce třetího kola se vrátil před Charlyho Ebnera. Konečné skóre upravil na 4:2, čímž udržel svůj tým na čele.

Do souboje o stupně vítězů promlouval i druhý výběr Osečné, i když mu v počátečních fázích nepřálo štěstí. Johan Bruckner, který po boku Martina Běhala nakonec nahradil původně nominovaného Mario Schweigera, triumfoval v rozjížďce s číslem tři ve stylu start – cíl. Avšak jeho český druh zvaný Modus ztratil hák a byl tak snadným soustem pro Pawla Strugalu.

V šesté jízdě nevysely body příliš vysoko, protože Mark Uzzell provizorně spravoval uklepaný kabel. Servisního zásahu bylo potřeba i jinde. Kvůli poruše centrály totiž přišlo startovací zařízení o zdroj napětí. A počínaje rozjížďkou s číslem šest se startovalo na gumu vystřelenou z vnější strany.

S provizoriem se nejlépe vyrovnal Johan Bruckner. Po vylétnutí pásky se vydal vstříc první příčce. Martin Běhal mu úspěšně sekundoval z druhé příčky, leč Kevin Rowand jej dokázal ve druhé zatáčce druhého kola podjet. Mnohem horší pro aspirace druhého páru Osečné nastalo na sklonku třetího okruhu.

Vedoucí Johan Bruckner udělal chybu, která ho poslala k zemi. Rozjížďka musela být přerušena a opakována bez vedoucího Rakušana. Repete přineslo šanci pro Martina Běhala, aby se blýsknul mezi svými sousedy. Po skvělém startu dokázal celá čtyři kola odrážet dotěrného Kevina Rowanda.

Triumf s explozí v motoru
Zatímco Jan Pecina s Lukášem Volejníkem bojovali s Rakušany o vítězství, jejich kolegové v barvách druhé Osečné mířili na nejnižší stupínek pódia. Poláci rozstříštění do dvou týmů nemohli účinně skórovat a Britům chyběla jedna jízda. Jediným párem, který by mohl zkřížit vavřínovou cestu Martina Běhala a Johana Brucknera byla koalice Petra Klauze a Radka Hutly.

Radek Hutla se vrátil k ledům při loňském pouáku v Osečné. Při stejné příležitosti na zamrzlé trati debutoval i Petr Klauz. Pod bedlivým dozorem otce Jana, jemuž v usednutí do sedla jejich jediného speciálu zabránila rekonvalescence po operaci nohy, pokračoval v růstu i dnes. V sedmé jízdě se dočkal triumfu, když odvedl Pawla Strugalu. Ten si špatně spočítal kola, takže ho ve finiši málem překonal i Radek Hutla.

O obsazení stupňů vítězů tak ledacos měla napovědět rozjížďka s číslem deset. Jenže Petr Klauz na jejím roštu scházel. A Radek Hutla sice stačil obrat o bod Martina Běhala, ovšem Johan Bruckner mu zmizel už po vystřelení startovací gumičky.

Stejně svěřepě jako dvojku Osečné přitahovalo nejnižší pódium, první pár mířil za vítězstvím. Pawel Strugala nepředstavoval ve dvanácté jízdě pro Jana Pecinu s Lukášem Volejníkem příliš obtížný problém. Další pětibodové maximum upevnilo jejich vedoucí příčku. Ale v rozjížďce s číslem patnáct přišel zádrhel…

Po startu se dopředu dostal Jan Pecina. Lukáš Volejník se ho držel, nicméně v první zatáčce mezi nimi proklouzl Johan Bruckner. Čtyři body z duelu s druhým silným párem by nebyly žádnou pohromou. Jenže po průjezdu cílovou rovinkou třetího kola musel Lukáš Volejník zastavit.

„Netuším,“ odtušil mezi zuby, když tlačil ztichlý motocykl do depa. Nečekaná remíza posílila naději Osečné II na zelené vavřínové věnce, avšak leaderům prohloubil vrásky na čele. Avšak ani jejich nejbližší pronásledovatelé Charly Ebner a Josef Kreuzberger nemohli být stoprocentně spokojeni. Ve třinácté jízdě je pořádně prohnal nováček Pavel Strugala. V nájezdu do třetího kola rakouské duo rozdělil. A polovinu závěrečného okruhu dokonce vedl, než Charly Ebner sjednal nápravu stylem velice opožděné turistické last minute.

Rakušané však větřili šanci. Petr Klauz se sice ve čtrnácté jízdě znovu zapsal mezi vítěze, když odstartoval na Marka Uzzella, ovšem na Charlyho Ebnera a Josefa Kreuzbergera byl v rozjížďce s číslem sedmnáct krátký. Náskok domácího páru se v té chvíli smrsknul na pouhopouhý bod.

Ke všemu měl motocykl Lukáše Volejníka fatální poruchu. Závodník proto zaskočil za Martinem Běhalem, jenž mu ochotně zapůjčil svůj stroj. Zatímco se po úpravě na ovále proháněly malé děti v autokrosových buginách, Lukáš Volejník vyrazil testovat kolegův motocykl na tréninkové kolečko.

V osmnácté jízdě katapultoval rychlý start Jana Pecinu do čela už v prvních metrech. Lokální matador ho neopustil ani na omažik. Z prvního oblouku vyjel jako první Mark Uzzell, jenže Lukáš Volejník bojoval jako lev. A ve třetím kole odkázal Angličana znovu za svá záda. Ob jednu jízdu později sebral Johan Bruckner jediný bod Charly Ebnerovi s Josefem Kreuzbergerem. O jejich rozložení na stupních vítězů bylo stejně rozhodnuto.

Závěrečnou tečku nabídla finálová jízda čtveřice nejlepších individualit. Jan Pecina tentokrát zaspal na startu, avšak z první zatáčky druhého kola vyjel už jako první.

Hlasy z depa
„Pocity jsou dobrý,“ zářil Jan Pecina se zlatým věncem kolem krku. „Chci poděkovat lidem, co mi tady pomohli a sponzorům. A snad to vítězství ještě zopakujeme v Růžený.“

„Nádhernej‘ pocit,“ ztotožnil se se svým kolegou Lukáš Volejník. „Co víc si přát?! Defekt byl motor, ale ještě jsem ho nerozdělával.“

„Jsem šastný,“ netajil se Johan Bruckner. „Dobrý závody, povedlo se.“

„Asi se večer ožereme,“ smál se Martin Běhal. „Že se nám to povedlo a jsme na bedně.“

1. SK Osečná   27
Jan Pecina 3 3 3 2 3 3 17(1)
Lukáš Volejník 2 2 1 3 E 2 10(3)
 
2. Rakousko   25
Charly Ebner, A 2 3 2 3 3 3 16(1)
Josef Kreuzberger, A 3 2 0 1 2 1 9(2)
 
3. SK Osečná II   20
Johan Bruckner, A 3 X 3 3 2 2 13
Martin Běhal 1 3 1 1 1 E 7(1)
 
4. Klauz/Hutla   17
Petr Klauz 1 3 – 3 1 3 11
Radek Hutla 0 1 2 1 0 2 6(1)
 
5. Polsko II   13
Pawel Strugala, CH 2 2 1 2 3 3 13
 
6. Velká Británie   13
Mark Uzzell, GB E – 3 2 1 2 8
Kevin Rowand, GB 1 2 1 0 0 1 5(1)
 
7. Polsko   9
Piotr Hejnowski, PL 1 1 2 2 2 1 9

Jízda čtyř nejlepších jednotlivců:

Jan Pecina, Charly Ebner, Johan Bruckner, Lukáš Volejník

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

ME Na ledě

V evropském finále jsou tři Češi

Ufa – 23. ledna
Junir Bazejev vyhrál dnešní semifinále mistrovství Evropy na ledové dráze v Ufě. Na stupních vítězů mu dělali společnost Michajl Bogdanov a Antonín Klatovský, který v dodatkové jízdě porazil Ilju Drozdova. Andrej Diviš si v dalším rozjezdu zajistil pozici druhého náhradníka. S přímo nasazeným Janem Klatovským tak počet českých finalistů vzrostl na tři.

1. Junir Bazejev, RUS 3 2 3 3 3 14
2. Michajl Bogdanov, RUS 3 3 ex 2 3 11
3. Antonín Klatovský, CZ 2 3 2 ex 3 10+3
4. Ilja Drozdov, RUS 3 3 2 E 2 10+2
5. Andrej Šišegov, RUS (res) 3 3 3 9
6. Nikolaj Kaminskij, RUS (UA) 3 0 1 3 2 9
7. Sven Holstein, NL 1 E 3 3 2 9
8. Florian Fürst, D 2 2 2 1 1 8
9. Martin Leitner, A 2 1 2 2 1 8
10. Roman Akimenko, RUS (res) 1 3 2 6+3
11. Andrej Diviš, CZ 0 3 0 1 2 6+2
12. Jussi Nyronen, FIN 2 2 1 0 1 6+1
13. Ulf Ledström, S 1 2 1 1 0 5
14. Fredrik Johansson, S E ex 1 2 0 3
15. Jo Saerte, N 1 1 0 0 0 2
16. Claude Gadeyene, F 1 ex 0 ex 1 2
17. Heinz Göldi, CH 0 1 T ex ex 1
18. Michal Widera, PL ex E 0 0 0 0
Ostatní závody

Na šroubkách sa jazdilo aj v Žarnovici

Žarnovica – 22. ledna
Zimná prestávka pomaly načína svoju druhú polovicu. Príprava jazdcov na novú sezónu naberá na obrátkach. Inak tomu nie je ani v Žarnovici. Ján Halabrín a Tomáš Kis pracujú naplno na svojej kondičke. Okrem toho, že posilňujú a behajú, zajazdili si už aj na motorkách.

„Už dlhšie sme čakali, kedy to trochu zamrzne. Keď už konečne bol ¾ad, išli sme na e¾kú zamrznutú mláku tu pri Žarnovici smerom na Novú Baňu. Zajazdili sme si traja. Okrem mňa a Jančiho tam bol aj Raso Bandzi.“, opísal okolnosti svojho prvého zvezenia v tomto roku Tomáš Kis.

„Beriem to trochu ako tréning, ale hlavne ako zábavu. Aj keď som na konci chytil dieru a preletel cez motorku.“, opísal priebeh zimného dobrodružstva minuloročný debutant. „Jasné!“, znela odpoveď na otázku, či plánujú ešte nejaké zvezenie na šroubkách. „Dúfam, že to vyjde. Na budúci týždeň má mrznú. Uvidíme. My s Jančim pôjdeme určite, no či pôjde aj Raso neviem.“

Rozhovory

Vladimír Višváder: „Loni jsem si užil extraligu jako už dlouho ne!“

Pardubice – 11. ledna
V dřevních dobách ploché dráhy, kdy dokonalá technika nebyla rozhodujícím faktorem úspěchu, by dozajista patřil ke světovým esům. V zemi zaslíbených plochodrážnímu sportu by svým pověstným nasazením patřil k miláčkům tribun a hřál se v přízni sponzorů. Jenže on sám sebe stále pokládá za Čechoslováka. Ale i v našich podmínkách rozhodně aspiruje na místo v plochodrážní síni slávy. A že v žádném případě nežije jen ze vzpomínek na jednadvacet sezón své kariéry, svědčí loňská sezóna, v níž také on v rozhodujících okamžicích přispěl svou měrou do extraligového mlýna zlatého extraligového Mšena. Ale nechme raději mluvit přímo Vladimíra Višvádera, který opět poskytl exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Jako jeden z mála plochodrážníků máš letos za sebou už ostré závodní zkušenosti. V sobotu večer jsi jel v německém Geisingu. Dva pády ve finále, nakonec celkové třetí místo. Jak jsi to prožíval?“
Vladimír Višváder: „Říká se, že v hale nesmíš závodit. To se lehce vypravuje, ale stejně do toho jdeš. Roman Čejka jen koukal, jak jsem ho podjel. Ve finále jsem jel z modrý a Rony mě vyšouch‘. Opakovačku jsem zaspal na startu. Pak jsem to posral a spadnul sám. Ve finále byla po letech dvě BM. Takový pekelný stroje, že jeden měl spojku z Esa z roku šedesát! Jedno ležatý, to jsem jel já, jedno stojatý, který měl Partyzán. Byl to klasickej‘ zimák. Dráha malinká, kolem nohy. Bylo to, co ti dovolej‘ kuželíky a rozměry stadiónu. Předjížděl jsem svým stylem. Musíš to pod něho narvat, aby se leknul. Tam jiná možnost není. Ale když jsem chtěl předjíždět ve finále, lehnul jsem. Ronyho jsem povodil taky z modrý. Perfektně jsem odstartoval, přikryl ho a už si jel lajničku. Chtěli, abych jezdil v brejlích, jenže u toho ledu jsou nižší teploty a potěj‘ se. Ale znáš Čechoslováky. Vychčijou se vším. A tak jsem měl brejle, ale vyndal z nich sklo (smích). Škoda, že takovouhle atrakci neuděláme v Čechách. Mohli bychom aspoň Ronymu a jeho kamarádům oplatit pozvání. Já jsem závodník. Jsem připravenej‘ s motorkama, ale závody musí zorganizovat někdo jinej‘. Kdyby třeba Slaňáci něco zorganizovali, bylo by to fajn. Chtělo by udělat třeba Čintara cirkus ve stylu jako má Travis Pastrana. S Geisingem spokojenost, udělali jsme si vejlet s panem Štěrovským a jeho Davídkem. Rony říkal, že chce udělat ještě něco na přírodním rybníku u Míšně. A my zase chceme jet s partou do Zohoru. Nevím, jestli Matys Hlaváček se připojí, ale Partyzán a David jo. Ještě to domluvím s bráchama a ten cirkus uděláme tam.“

speedwayA-Z: „Mšeno v loňské sezóně dokázalo něco, čemuž svého času věřil jen málokdo. V extralize jste vystrčili růžky už v sezóně 2008, ale loni se sápali po zlatě už od začátku. Nebylo to vůbec jednoduché a o vašem triumfu rozhodly skutečně až poslední rozjížďky. Bylo to pro tebe hodně dramatické?“
Vladimír Višváder: „Už jsem byl u prvního úspěchu Mšena, když vyhrálo svůj první extraligovej‘ závod (1. května 2002 – pozn. redakce). Rok předtím ses mě ptal, kdy Mšeno vyhraje. A já ti řekl, až pojede Tomáš Topinka, Vlado Višváder a dva Poláci. A stalo se. Teď jsem byl u dalšího úspěchu. Ve svých letech se potřebuju víc rozpálit. Když se mi to povede, je to vidět. V klubu je krásná atmosféra, lidi to prožívaj‘ jako na fotbale. Dal jsem to toho všechno, pan Grepl dokázal ty lidi stmelit. Na konci kariéry jsem poznal správnej‘ tým. V Praze jsem se nakonec modlil, aby našim střelcům třeba neprask‘ řetěz nebo něco. Byly to tutovky, ale přesto, je to sport, je to motorismus. Třeba i Schumacherovi došel benzín… Bylo to zmatený a přišlo mi, že soupeři měli svázaný ruce. A to my měli poruchy! Já, měl ji Filip i Honza Jaroš. Ale bylo to asi tak, jak to mělo být. Vůbec jsem si neuvědomil, že bych moh‘ přestat běžet, aby Slaný nedal žolíka. Vedení mělo dost času mě na rovince zastavit. Neběhám jako superman a nepočítám skóre. Dvě extraligy jsem jel vlastně navíc. Jedna byla ve Mšeně zrušená a v Praze jsem byl místo zraněnýho Topinky. Loni jsem si užil extraligu jako už dlouho ne. Zajel jsem si šest závodů. Mám už titul se Slaným, ale to jsem jel jen dvě jízdy. Je to můj druhej‘ titul, ale tento byl hezkej‘, byl jsem v týmu a jel víc než jeden závod.“

speedwayA-Z: „Velikánskou zásluhu na mšenském titulu má Greg Hancock. Ovšem i zbytek týmu je vskutku netradiční. Není v něm totiž ani jediný odchovanec mšenského klubu. Je dle tvého soudu cesta dopředu, že si finančně silný klub najme elitní závodníky?“
Vladimír Višváder: „Taková situace ale není jen v plochý dráze. To je třeba i ve fotbale, kde v anglickým týmu není ani jeden Angličan. Mšeno je malý městečko. Mšenský závodníci byli třeba Kuba Hejral nebo Matýsek Hlaváček. Byla by asi náhoda, aby se poveď rodilej‘ mšenskej‘ plochodrážník. Jde vlastně jen o příslušnost k tomu klubu. Pan Grepl s panem Kasperem se snažej‘ o vlastní závodníky, ale nedaří se to. I Filip těm novejm‘ klukům něco šoup‘. Ale jestli z nich něco bude, je otazník. A jak jednou řek‘ pan Kasper, je to sport o štěstěně a slávě. Štěstí potřebuješ a slávu získáš. Dokázali jsme se stmelit, pod Mšenem začal jezdit Honza Jaroš, v dílně v Brandejse maj‘ s Filipem pěkný zázemí. Ostatní je otázka finanční síly toho klubu a koho si dokážou vzít.“

speedwayA-Z: „A jak se ti zamlouvá podoba extraligy 2010? Jako jeden z mála aktivních závodníků pamatuješ ligu osmičlenných družstev z počátku devadesátých let i její návrat ke čtyřčlenných týmům, které jí přinesly nejslavnější období.“
Vladimír Višváder: „V tom počtu víc závodů je to určitě lepší. Kluci ze stopětadvacítek jsou jediná šance, aby ten sport přežil. Ale letos na to lidi nejsou. To jsou jednoduchý počty. Sám jsem na to zvědavej‘, jestli to kluby budou doplňovat Polákama s českou licencí. Asi tam budou hodně exotický jména a nadšenci, co maj‘ ten sport rádi. Tak to vidím já. Závodění ve dvojici nemám rád, protože jsem na kolegu ohleduplnej‘. To mi nedělá dobře a nejedu tak agresivně. Není pod přilbou ta správná tma. A ten vypínač není vypnutej‘. Co jsem koukal na utkání švédský ligy, je běžný, že kolega sundá kolegu. Je to výbušnej‘, adrenalinovej‘ sport, stát se může cokoliv. Jezdí se to ale v Anglii, Polsku, Švédsku, takže v tom nevidím problém.“

speedwayA-Z: „Tříčlenná družstva jsi opět prožíval v Liberci. Finanční problémy způsobily, že klub zůstal své pověsti ledacos dlužen. Místo útoku na titul jste nakonec byli rádi za třetí místo…“
Vladimír Višváder: „Byli. Nevím, co se dělo. Co jsme si domluvili, to jsem dostal. Pan Kollert říká, že jsem levnější než všichni. Beru to jako zábavu. Obdivuju motokrosaře, co to dělaj‘ za svý. Já tady na plochý mám cesák a ještě něco málo na řetěz. Jsem závodník tělem i duší. Šel jsem do toho naplno, chci se ale vrátit domů ve zdraví. Je to však plochá dráha, tak jseš razantní a ten prostor si uděláš nebo sedíš doma u televize. Trojky se nedaj‘ srovnat s s extraligou s Polákama a kontinentální špičkou. Je to tak. Nižší liga je pro mladý a pro nás, co nemáme závody, abychom měli motorku v ruce. Potřebuju to jako plnohodnotnej‘ trénink. Nezávodím třikrát za tejden jako ostatní v extralize.“

speedwayA-Z: „Letos soutěž tříčlenných družstev dostává podobu individuálních klání. Jak tento posun vnímáš a může to dle tvého soudu vyřešit nedostatek závodních příležitostí pro seniory u nás?“
Vladimír Višváder: „Zkraje jsem byl rozžhavenej‘, že to nemá smysl, ale teď se mi to líbí. Promyslel jsem si to. Máš jistejch‘ pět jízd a to ve trojkách nebylo. Až se se udělá součet i pro družstva, nevidím na tom nic špatnýho. Je to jako v extralize, kde jezdili jednotlivci a body se sčítaly. Tady budeš pětkrát na dráze. Nemá to chybu, kdy se ti to podaří? Vidím to jak dobře. Klidně bychom mohli jet pohár za nějakýho starostu nebo pivovaru.“

speedwayA-Z: „V semifinále mistrovství republiky jednotlivců jsi tentokrát vypadl, ale vzhledem k absencím jsi nakonec ve finále přece jen startoval. Jaká to byla zkušenost?“
Vladimír Višváder: „Na podzim jsem měl motivaci chytnout se v extralize. Potřeboval jsem si udělat nějaký skalpy. Dostat se do formy. Proto jsem měl radost, že jsem se svez‘ v Pardubicích a ve Svitavách. Jawka jel líp než GM. A nakonec jsem byl lepší než předloni, když jsem to finále jel regulérně. Letos buď postoupím nebo ne (smích). Jsou to závody na rozjetí, co jinýho pro mě? Mistra neudělám a chci poznat, jestli na ně mám nebo nemám. Pro mě je každej‘ závod na rozjetí. Už patnáct let jich mám dvacet za rok.“

speedwayA-Z: „V šampionátu dvojic tě klub dal dohromady s Dariuszem Lowickim. Jenže pramalá poptávka po účasti z předchozích let byla loni vystřídána mohutnou poptávkou a ke slovu musela přijít kvalifikace. A ta se vám stala osudnou…“
Vladimír Višváder: „Ani tři dny předtím jsem nevěděl, že pojedu. Pořád byly nějaký změny. A nakonec jsem jel s ním. Každej‘ závod, dobrej‘ závod. Když člověk cejtí šanci, jde do toho na sto dvacet procent. Věrouš Kollert ho vyhecoval a dopadlo to, jak to dopadlo. Jsem rád, že jsem Darkovi neublížil, jednou jsem brzdil i ušima.“

speedwayA-Z: „Jsi držitelem vskutku ojedinělého primátu. Absolvoval jsi neuvěřitelných dvacet ročníků Zlaté přilby SNP v Žarnovici. Co pro tebe tento závod znamená a budeš do budoucna svůj rekord ještě vylepšovat?“
Vladimír Višváder: „Je to závod na Slovensku, kde je jeden z mála. Pořád se pořádá. A já jako Čechoslovák jsem inventář startovky. Závod je to jako každej‘ jinej‘. Snažím se uspět, někdy to přeženu. Velký dráhy mě ale už nesvědčej‘. Mám už nějakou váhu a taky nemám techniku. Za těch dvacet let se nezměnilo nic. Pořád je to o tom, že se iděme zabíja. Loni byla dráha dost kamikadze. Viděl jsem tam klapnout i Filipa. Vidět to bylo ve finále. Do budoucna nevím. Můžeš si naladit kondičku, motorky, ale přijde blbej‘ blbej‘ pád… Ale i přesto jezdit budu, dokud nebudou bolet záda.“

speedwayA-Z: „I když dnes Pardubice zasypaly nevídané záplavy sněhu, z tvého povídání je patrné, jak moc se už těšíš na novou sezónu. Jak se na ni chystáš a co bys v ní rád dokázal?“
Vladimír Višváder: „Motory jsem ti ukazoval před chvílí, viděl jsi je naživo. Dvě Jawky po generálce, na GM už nejsou peníze. Pomoh‘ mi Tomáš Rambousek a kluci z Pardubic, za to jim děkuju. Daly se nový vačky a motory jsou od prosince připravený. Což značí, že se už těším na sezónu. V pondělí a ve středu chodím se Zlatou přilbou na fotbálek a blbnu na šroubkách. Kdybych shodil deset kilo, byl bych třeba mistr republiky, ale to asi nedokážu. Budu rád ze pět kilo, jak je člověk starší, musí pro to dělat víc, dřív to šlo samo. Cejtím se v pohodě, takže uvidíme.“

Vladimír Višváder děkuje:
„Poděkujeme Ládíkovi Štěrovskýmu, který mi pomůže s dopravou, když mi teče do bot. Kamarádovi Luboši Hromádkovi z Nemošic, že jsem ho zblbnul a on mi věnuje část života. Bratrům a Oldovi Řezňovi za ochotu s motorama. Jak jsem už vzpomínal CK Stopa Tomáše Rambouska a Petru Makuševovi, vždycky mi pomůžou. A panu Greplovi, vyšel mi vstříc vždycky, kdy jsem něco potřeboval.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach

MČR Na ledové dráze

Za zdar sobotních ledů by se pořadatelé upsali snad i ďáblu

Hamr na Jezeře – 21. ledna
Co dělat, když nevyzpytatelné počasí konečně dovolí uskutečnit ledové závody a přitom na ně nemůže přijet celá česká jezdecká základna? Odpověď je jednoduchá. Uspořádat šampionát republiky dvojic. O účinnosti této formule přesvědčila už loňská sezóna. Konec konců, proti by nemohl být ani ten největší škarohlíd. Závodníkům se nabízí možnost svezení, jehož je v kontinentální části Evropy jako šafránu. Diváckou obec ledy táhnou. A pořadatelé by za úspěch svých podniků, které je stály už nesmírnou porci dřiny, upsali svou duši snad i samotnému ďáblovi.

První díl mistrovství republiky dvojic na ledové dráze startuje tuto sobotu, tedy 23. ledna, úderem třinácté hodiny v severočeském Hamru na Jezeře. Tým z Osečné opustil louku v obci a vytyčil 370 metrů dlouhý ovál na hladině rybníka nedalekého rekreačního střediska. Závodní dráha splňuje všechna bezpečnostní kritéria, takže by nemělo docházet ke sporům o blízké stromy či potok jako v minulém roce.

Závodit se bude systémem klasických dvojic, tedy střetnutí sedmi týmů na jednadvacet jízd. Základem startovní listiny jsou čeští závodníci. Roli mírného favorita mají domácí Jan Pecina a Lukáš Volejník, jenž prošli v Saalfeldenu ohněm letošního mistrovství světa. V páru nastoupí i Radek Hutla s Petrem Klauzem.

Martin Běhal je ovšem už lichým do počtu, a tudíž musel dostat zahraniční posilu. Stejně jako loni v Růžené bude mít za kolegu Rakušana Mario Schwaigera. V závodě nastoupí také dvě dvojice Polska, první ve složení Piotr Hejnowski a Miroslaw Daniszewski a druhá Marcin Sekula a Pavel Strugala, Rakušané Charly Ebner a Josef Kreuzberger a Angličané Mark Uzzell a Kevin Rowand.

Jak se tam dostat:
Rekreační středisko Hamr na Jezeře je dostupné po státní silnici číslo 278 za Českým Dubem a Osečnou, na tuto silnici najedete při sjezdu z rychlostní silnice Praha – Liberec v Hodkovicích nad Mohelkou. Další možný příjezd je z Liberce okolo Ještědu přes Osečnou a dále doprava na Hamr na Jezeře.

Startovní listina:

SK Osečná: 1 Jan Pecina
  2 Lukáš Volejník
 
Polsko: 3 Piotr Hejnowski, PL
  4 Miroslaw Daniszewski, PL
 
Rakousko: 5 Charly Ebner, A
  6 Josef Kreuzberger, A
 
Velká Británie: 7 Mark Uzzell, GB
  8 Kevin Rowand, GB
 
SK Osečná II: 9 Mario Schwaiger, A
  10 Martin Běhal
 
Polsko II: 11 Marcin Sekula, PL
  12 Pawel Strugala, PL
 
Klauz/Hutla: 13 Petr Klauz
  14 Radek Hutla

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)