Slaný – 12. prosince
Svou kariéru začal pod vlivem dědečka Romana Čejky, svého souseda ve Smečně nedaleko Slaného. By nad plochodrážníky předtím kroutil nechápavě hlavou, záhy začal kroužit stopětadvacítku na někdejším slánském černém hřišti. Vypracoval se do absolutní špičky kolibří třídy, avšak následoval logický přechod do sedla pětistovky. Ani tady se jeho výkonnost nezastavila. A dosavadním vrcholem se stal letošní rok. Věkovou kariéru do devatenácti let ukončil účastí v obou evropských finále a třetím místem v domácím šampionátu. O tom všem, a mnohém dalším, je řeč v exkluzivním rozhovoru, který Michal Dudek poskytl magazínu speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Nepocházíš z plochodrážní rodiny a nikdo z tvých příbuzných nebyl se sportem levých zatáček svázaný. Jak vlastně začala tvá plochodrážní kariéra?“
Michal Dudek: „Přivedl mě k tomu děda Romana Čejky. Znal pana Moulise staršího. Byl u Romana a ptal se ho, jestli nechce plochou dráhu zkusit. Jsme oba ze Smečna. A strejda si myslel, aby mně to nebylo líto, a tak mě přihlásil taky. Předtím jsem byl na plochý jen jednou, když jezdil Renda. Vyboural se a já říkal, že to jsou hrozný magoři. A nakonec jsem u toho skončil. Začal jsem na stopětadvacítkách. Učili jsme se na tom, jak je dnes parkoviště Meiler, a pak šli na velkou dráhu. Poznal jsem nový lidi, města, podíval jsem se na nový místa a setkal se i s jezdci z jinejch zemí, protože jsme byli v Polsku. Na tý stopětadvacítce to je spíš přetahování s motorkou, ale na půllitru to šlo samo. Ale byl to hroznej skok. Určitě je plochá dráha lepší než sedět na zastávce a fetovat, tady mám honičku, co mě drží v pohodě.“

speedwayA-Z: „Letos jsi se blýskl především v evropském šampionátu do devatenácti let. Z kvalifikace v Teterowě jsi postoupil do semifinále v Debrecenu a odtud do finále v Tarnowě, kde jsi skončil šestnáctý. Jak na to vzpomínáš?“
Michal Dudek: „Když jsme jeli do Teterowa, pan Špinka mi říkal svoje plány a já mu nevěřil. Ale on mi tvrdil, že ho tam znají. A na nástupu hlásí jeho jméno, tak a mu neudělám ostudu. Když jsem pak věděl, že jsem postoupil, byla to hrozná radost. V Debrecenu taky. Byli jsme tam o den dřív, trénovali a zkoušeli převody. Trefili jsme se, v první jízdě jsem byl první dvě kola před Martinem Vaculíkem. Přečetl si mě a byl rychlejší. Nakonec mi o bod uteklo třetí místo, ale už ve čtvrtý jízdě jsem věděl, že jsem postoupil. Nevěřil jsem tomu, ale když jsem jel ten rozjezd, tak už jo. Přišlo finále a tam to dopadlo, jak to dopadlo. Tarnow mi nesed‘. Dráha je hrozná taktická a tvrdá. Jel jsem tu nejmenší rozetu, padesát šest, a fakt to nezvládal. Neuměl jsem motorku zatížit a přenést váhu na zadní kolo. Polský dráhy mi nejdou. Vůbec jsem nečekal, že by si mi ta sezóna takhle rozjela, nikdo nepočítal, že postoupím. Nikdo nepočítal ani se semifinále a já se dostal až do finále. Atmosféra tam byla stresující, moc lidí na mě. Bylo tu dost fanoušků a Čechů. Nemám rád, když se na mě moc lidí kouká, pak jsem nervózní. Určitě to však řadím vysoko i to finále družstev.“

speedwayA-Z: „Úspěšné bylo i tvé účinkování v národním týmu do devatenácti let. Suverénní výkon v Moorwinkelsdammu vám otevřel finálové brány v Holstedu.“
Michal Dudek: „Pamatuju si, jak jsme tam přijeli. Na hotelu jsem byl já a Honza Holub. Přišel i Venca Milík, Rozruch a Hospodin. Dělali jsme nehoráznej bordel. Pamatuju si snídani, kdy přišel pan Špinka a ptal se, kdo spal na pokoji číslo dvacet čtyři. Přihlásili jsme se a on ‚pojďte se mnou‘ a ukázal nám ten bordel po nás. Báli jsme se, že kdyby to nevyšlo, vpálil by nám to. A nakonec jsme vyhráli a tak nám to i odpustil. Válcovali jsme je. Jel jsem jednou z červený. Nejsem lajnař, ale ten start mi vyšel. Vyházel jsem je na mantinel a tři body byly doma. V poslední sérii jsem jel jako druhej. Start zase hrůza, byl jsem na druhým místě. Pak jsem to loupnul na venek a dovez‘ tři body. Pak Honza taky a už mě bylo jasný, že jsme postoupili. V Dánsku byli Poláci nařachaný. A ta dráha! O tréninku jsem měl nejlepší časy, ale hrozná atmosféra. Bylo vedro a mně nebylo dobře. Motala se mi hlava, a tak to pan Špinka dal Vencovi. Zas to bylo finále, tak jsem měl dobrej pocit, že jsem tam byl.“

speedwayA-Z: „A konečně do třetice skvělý výsledek ve věkové kategorii do devatenácti let. V pardubickém mistrovství republiky byl jasným favoritem Martin Vaculík, ale ty ses nakonec probil na třetí místo. Čekal jsi takové umístění?“
Michal Dudek: „Nečekal, vůbec. Myslel jsem, že tam bude Martin Vaculík, Michael Hádek, Honza Holube nebo na domácí dráze Venca Milík. Vůbec jsem nepočítal, že bych to moh‘ bejt já. Měl jsem číslo třináct a na to jsem pověrčivej. Mechanik mi kvůli tomu nadával, že jsem debil, a si tam udělám tečku nebo ještě jedno číslo. Nakonec mi řek‘, že když jsem skončil třetí, musím tu třináctku olízat. Jak měl Haďas druhej defekt, Honzu to hodilo na druhý místo a mě na třetí. Měl jsem z toho radost, byl to poslední závod v devatenáctkách. Končil jsem v nich a všechno mi tam vyšlo. Jsem rád, že jsem tak dopad‘.“

speedwayA-Z: „Ani jednadvacítky se sedmým místem v tvém podání nevyzněly vůbec špatně, pomineme-li Divišov. Ten se ti však škrtal, takže největší výsledkovou brzdou byl závod v Praze. Mšenský triumf ti ovšem musel udělat radost, že?“
Michal Dudek: „Mšeno jsem nečekal. Nejvíc mi nahrálo, že Matěj najel do pásky. Vyloučili ho a ztratil tři body. Jednu jízdu měl Venca přede mnou defekt a já měl zase tři body. Jel jsem poslední jízdu a dojel v ní první. A přišel za mnou Fanda Kalina a říkal ‚vyhrál jsi‘. A já‚ jo, pěkná jízda‘. Ale on, že jsem vyhrál celej závod! Vůbec jsem tomu nevěřil, dokud jsem nestál na bedně nad Matějem a Filipem. A to jsem měl ještě problém se svíčkou, tak jsem musel brát náhradní motorku. Celkově jsem s juniorákem spokojenej, jsem rád, že jsem postoupil do toho světa na příští rok, takže spokojenost. Praha mi nevyšla, co naděláš, jeden den je blbec, druhej zase libovej. To je přesně se mnou. Jednou zajedu jak z partesu a pak, jak když na to sedím poprvý.“

speedwayA-Z: „A co juniorská družstva? S Romanem Čejkou se vám podařilo dostat se na stupně vítězů ve Slaném a v Pardubicích.“
Michal Dudek: „Nechci ho pomlouvat, ale začíná, chce tam bejt a jede, ale dokáže mě i zavřít. Když jsem moh‘, pustil jsem ho a hlídal zezadu. Je tam však potenciál na výsledek. Pardubice byly dobrý, Slaný se nám taky povedlo. A zase jsme u toho. Jednou je dobrej den, jindy blbej. Byly to dobrý závody. Zkušenosti navíc. V Pardubicích jsem pomoh‘ Plzni, že jsem předjel Matěje a on udělal jen dva body, ne tři. Je to další skalp jak s tím Filipem.“

speedwayA-Z: „V extralize nebyl další titul pro Slaný daleko. Jenže okolnosti chtěly jinak. By jste ještě dvě jízdy do konce útočili na zlato, nakonec jste skončili až třetí. Jak jsi extraligu prožíval?“
Michal Dudek: „Byl jsem spokojenej s prvním závodem v Pardubicích. Byl jsem v Německu, upad‘ a pohmoždil si kotník. Pak jsem měl jet do Pardubic a hned do Debrecenu. Dělal jsem jenom tři body, ale to nám pomohlo k prvnímu místu. Jinak bychom byli třetí. Jel jsem tam před Ríšou Wolffem, ale on mě natlačil na mantinel a já si hnul s tou nohou. Pak jsem ve Mšeně měl pět bodů, vyšlo mi to tam, ale poprvý se mi tam nedařilo. Měl jsem snad jeden nebo dva body, možná ani to ne. Navíc nám chyběl Roman Čejka, byl na dovolený, a jedna guma. Jezdil jsem na galuskách, co ojeli Drabik, Vaculík a Staszek. Rozhodlo se pár jízd před koncem v Praze, ale mít Martina Vaculíka, myslím, že titul je náš. Dělal body, byl hvězda a takhle to skončilo. Extraliga mi přináší zkušenosti. Předjížděl jsem se s Pepíčkem, vím, že už na něho mám. Dojmy jsou spíš pozitivní, jde o to, z jakýho závodu. Negativních je málo, když jsem nemoh‘ udělat víc pro tým, že mi to nesedlo. Ale mám další zkušenosti.“

speedwayA-Z: „Zatímco v extralize jsi sbíral především zkušenosti, v přeboru tříčlenných družstev odpovědnost za výsledek ležela na tvých bedrech…“
Michal Dudek: „Krzysztof má srdce. Jede, vybourá se, ale jede dál. Žádný au, au, au, ale chce jezdit. Rozjezdil se a už to jde. Výsledek ale byl víc na mně, ale i na něm a Romanovi, protože každej‘ bodík je dobrej. Taky jsem taktizoval, když jsem jeli s Honzou Holubem v Březolupech, pustil jsem Romana dopředu a hlídal ho. Byly i bedny, Liberec, Praha a Březolupy. Udělali jsme dohodu s klubem, dostali jsme jeden pohár. A řekli jsme, že se o něj nebudeme hádat a dali ho manažerovi. Trojky přinesly další zkušenosti na rozjetí, byli tam vyrovnaný i lepší jezdci. A když dlouho nebyly závody, byly trojky, takže jsem z toho nevypad‘ a pořád se držel.“

speedwayA-Z: „Kalendář ukazuje poslední měsíc starého roku. Nová sezóna se blíží, zatím pomalu, ale jistě. Jak se na ni chystáš a s jakými ambicemi do ní vstoupíš?“
Michal Dudek: „Teď se nepřipravuju nijak. Chci mít od toho pokoj a klid. Od ledna začneme posilovat a budeme s Romanem chodit na kick box. Hodně nám to dalo, byli jsme tam tři měsíce a při prvním závodě v Německu mě nic nebolelo. V pohodě, kondička se udržela i přes zimu. Musím dát zrepasovat motory, aby se udělaly na příští sezóny, jinak všechno v pohodě. Cílům nechávám volnou ruku. Letos jsem to taky tak udělal a dopadlo to, jak to dopadlo. Velice dobře.“

Michal Dudek děkuje:
„Všem lidem, co mi radili, jak mám jet. Fanda Moulis mladší, Karel Průcha, moji mechanici, pan Špinka. A sponzorům – tátovi a obci Smečno.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Pavol Pučko