Matěj Kůs pokračoval ve vítězné sérii

Pardubice – 3. října
Matěj Kůs po svém triumfu ve Zlaté stuze skvěle rozehrál také Zlatou přilbu,když triumfoval v úvodní jízdě své vylučovací skupiny. Z ostatních českých závodníků se mu nejvíce přiblížil Martin Málek. Ten teprve na poslední chvíli podlehl Renatu Gafurovovi a ztratil tak druhé místo.

„Vstup jsem měl dobrej‘,“ netajil se Matěj Kůs uspokojením ze své pardubické soboty. „Hlavně, aby to vydrželo dál. Mám sen bejt‘ ve finále, jezdecky na to mám. Připravím se na to maximálně, nebudu slavit dlouho, ale určitě půjdu s přáteli na večeři.“

Úvodní vylučovací jízdy Zlaté přilby:

I Matej Ferjan, Chris Holder, Izak Šantej, Tomáš Topinka, Hynek Štichauer, Mathias Schultz X
II Matěj Kůs, Denis Gizatulin, Christian Hefenbrock, Davey Watt, Jan Jaroš, Magnus Zetterström
III Matej Žagar, Jesper B. Monberg, Roberto Haupt, Tomáš Suchánek, Filip Šitera, Fritz Wallner
IV Ryan Sullivan, Renat Gafurov, Martin Málek, Kenneth Hansen, res Václav Milík, Josef Franc

Australan je mistrem světa

Goričan – 3. října
Australan Darcy Ward se v chorvatském Goričanu stal juniorským mistrem světa. Domácí borec Jurica Pavlic, zvyklý na své dráze prakticky jen vyhrávat, nakonec skončil druhý. Na cestě ke světovému stříbru musel ovšem ještě v rozjezdu porazit Patricka Hougaarda a Tai Woffindena.

1. Darcy Ward, AUS 13
2. Jurica Pavlic, CRO 12+3
3. Patrick Hougaard, DK 12+2
4. Tai Woffinden, GB 12+1
5. Maciej Janowski, PL 11
6. Nicolai Klindt, DK 10
7. Grzegorz Zengota, PL 8
8. Simon Gustafsson, S 7
9. Lewis Bridger, GB 7
10. Kenni Larsen, DK 7
11. Thomas H. Jonasson, S 6
12. Artjom Laguta, RUS 4
13. Jozsef Tabaka, H 3
14. Michal Mitko, PL 3
15. Vjačeslav Giruckis, LAT 2
16. Ricky Wells, USA 2
17. Ludvig Lindgren, S 1

Zlatá stuha patřila Čechům

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 3. října
Triumfem českých barev skončila dnešní Zlatá stuha. Ve finálové jízdě triumfoval Matěj Kůs ve stylem start – cíl. Hned za jeho zády protnul metu Filip Šitera, který si zkomplikoval život kvůli defektu. Před startem zjistil, že má vybité zapalování a musel se vracet zpátky. By litoval, že rezervní stroj má osazenou nepříliš optimální rozetu a studený motor, nakonec se dokázal propracovat až na druhou příčku. Cesta dalších Čechů skončila už v semifinále. Václav Milík žehral na špatný start, Michaelu Hádkovi explodoval motor. Jan Holub, Michal Dudek a René Vidner zůstali vyřazeni po základní části.

Oprávněné české naděje
Zlatou stuhu je možné vnímat také jakési juniorské Czech Open, kde si naše elita do jednadvaceti let změří své síly na důvěrně známém kolbišti se svými vrstevníky z jiných zemí. Loni toto pomyslné střetnutí vyznělo ve prospěch cizinců, když Filip Šitera a Matěj Kůs využili svůj start k poslednímu testování před finále juniorského mistrovství světa. A Hynek Štichauer a Michael Hádek, kteří jako jediní pronikli do šestičlenného finále, skončili po vzájemné kolizi se zraněními.

Avšak dnes se domácí příznivci v ochozech nemuseli za svou národnost stydět. Filip Šitera byl před závody hodně skeptický. Netajil se, že svítkovské letiště není zrovna dle jeho gusta. A protože, když se na klíčové pardubické závody chystal, neuspěl v nich, rozhodl se tentokrát nechat věci spíše v rukou osudu.

Už v rozjížďce s číslem čtyři se projevila správnost jeho strategie. Se žlutou barvou na povlaku své přilby vyrazil dopředu jako dobře odpálený golfový míček. Za ním však nejel nikdo jiný než Matěj Kůs. Pražan samozřejmě nemohl nezkusit útok. Ovšem Filip Šitera ho v nájezdu do druhé zatáčky vyvezl na venek. A všechny další pokusy odrážel až k šachovnicové vlajce.

I když se cesty obou českých es rozdělily, jejich výkony vzbuzovaly oprávněné naděje, že bychom si nakonec Zlaté stuhy mohly po dvouleté pauze znovu poslechnout tóny české hymny. Matěj Kůs vyhrál osmou jízdu ve stylu start – cíl, když k šachovnicové vlajce dovedl smečku pronásledovatelů na čele s Janem Holubem a Michalem Dudkem. Obdobně si počínal také o čtyři rozjížďky později.

Naproti tomu Filip Šitera si dovolil malé zaváhání v páté jízdě. Přitom odstartoval z celé pětice nejrychleji. V první zatáčce ho ale objel Ben Barker, aby se vzápětí okolo obou prohnal Slawomir Pyszny. Náš reprezentant ovšem po vzoru dávné českého krále z boje neutíkal. Ve druhé zatáčce byl znovu druhý. Avšak po kontaktu s vedoucím Polákem málem ze svého motocyklu vystoupil. Krizový moment zvládl, avšak za cenu poklesu na předposlední místo.

V jedenácté jízdě se Filip Šitera znovu prezentoval v roli bojovníka. Na svou chvíli si však musel počkat poměrně dlouho. V první zatáčce se kvůli díře ocitl v kotrmelcích Ben Barker a Tobias Busch musel na zem také. Při repete se však rychle prosadil do čela. Timo Lahti ho v prvním oblouku podjel, avšak už v další zatáčce klesl zpět na druhé místo. Filip Šitera jel až za ním. V předposlední zatáčce však Fina překvapil náhlým útokem a tři body byly jeho.

Čtyři čeští semifinalisté
Ještě před začátkem poslední série bylo jasné, že semifinále nemine ani Filipa Šiteru, ani Matěje Kůse, i kdyby se proti nim nakrásně spiknul celý svět. Nic takového se ovšem nestalo. Navíc Filip Šitera v rozjížďce s číslem třináct dojel druhý za zlepšujícím se Dánem Lasse Bjerrem. Matěj Kůs ve dvanácté jízdě bránil vedení před Benem Barkerem, když v první zatáčce vyvezl Timo Lahtiho. Angličan potřeboval zoufale body pro postup a na začátku třetího kola sebral Matěji Kůsovi vedení.

Avšak už ve výjezdu ze zatáčky u světelné tabule byl Pražan opět v čele. Avšak Ben Barker ho hned v následujícím oblouku vyhnal daleko na venek. Matěj Kůs klesl na třetí místo, avšak v závěrečném finiši mu na Timo Lahtiho chyběl vskutku maličký kousek.

Mezi deset semifinalistů se dostali i další dva Češi. Pro Václava Milíka začalo odpoledne nepříliš podařeně. „Zadírá se motor,“ zněla slova z jeho úst, když se vrátil z tréninku ke svým mechanikům. Po slavnostním nástupu ovšem bylo po chmurách. Pardubický junior dovezl z druhé jízdy čtyři body za vítězství.

Vyšel mu skvěle start, aby vzápětí v prvním výjezdu vykryl zvenčí útočícího Matiju Duha. Jenže Ben Barker pronikl spodní stranou před ně. Už v oblouku do depa se však Václav Milík vnitřkem vrátil do čela.

V šesté jízdě zůstal po celá čtyři kola pátý. O čtyři jízdy později se mu vedlo podobně, ale po poruše Franka Fachera inkasoval o bod více. Rozjížďka s číslem čtrnáct se pro Václava Milíka stala existenční záležitostí. Už od startu ji řešil nekompromisně a do první zatáčky najížděl jako první.

Na protilehlé rovince byl dříve Kamil Cieslar, avšak Václav Milík se pod něho vmáčknul do druhého oblouku. Jejich boj nakonec vyvrcholil v Polákův prospěch na konci druhého kola, avšak Pardubičan byl v semifinále. Jeho brány se podařilo otevřít také Michaelu Hádkovi. Plzeňan dnes místo rychlých startů oslňoval spíše bojovností.

Ve třetí jízdě proháněl druhého Tobiase Busche, avšak před Němce se nedostal. Podobně se mu vedlo i o tři rozjížďky později. Stále stupňoval svůj tlak na vedoucího Kamila Cieslara, aby mu nakonec scházel maličký kousek. Ve dvanácté jízdě vedl slibný útok úvodní zatáčkou na Simona Nielsena. Dán ho však na druhou příčku nepustil. Dva body z třinácté jízdy ho dostaly do semifinále jako posledního postupujícího.

Štěstí občas přeje i nepřipraveným
Těsně za Michaelem Hádkem se zabouchla semifinálová vrata. A mezi deseti závodníky uvíznuvšími na druhé straně zůstali i tři Češi. Domácí René Vidner nebodoval, když třikrát neviděl cíl. Michal Dudek zase otevřeně připouštěl, že se dnes nevyrovnal s dráhou. Jan Holub zase želel nepovedených startů. Nutno dodat, že si vyřezaní nezasloužil už jen kvůli dvěma druhým místům. Jenže v dalších dvou případech projížděl cílem jako předposlední.

První semifinále přineslo Matěji Kůsovi příležitost odvést Benu Barkerovi předchozí porážku i s úroky. Angličan nejlépe odstartoval, avšak Pražan po něm okamžitě šel. V úvodním výjezdu se po vnitřní čáře posunul dopředu. Posledním finalistou se stal Slawomir Pyszny.

Účinkování dvou českých závodníků se však uzavřelo. Na roštu stáli na pravé straně a bylo jim jasné, že pro postup potřebují především dobře odstartovat. To se však nepovedlo ani Václavu Milíkovi, ani Michaelu Hádkovi. Z nepostupových příček se už nedokázali povznést, navíc Plzeňanovi ve třetím kole explodoval motor.

Filip Šitera ve druhém semifinále nezaváhal. Po vylétnutí pásky se usadil na čele před Timo Lahtim a Tobiasem Buschem. Pořadí zůstávalo nezměněno. Jenže ve druhém kole v zatáčce u depa upadl Tobias Busch. A kvůli němu se na zemi ocitli i Lasse Bjerre a Kamil Cieslar.

Německý viník byl z opakované jízdy vyloučen. Filip Šitera si opět počínal nekompromisně a nepustil vedení ze svých rukou ani na okamžik. Smůlu měl ovšem Timo Lahti. O druhé místo ho připravil Lasse Bjerre, aby nakonec přišel i o poslední postupovou příčku ve prospěch Kamila Cieslara.

Finále by si letos zasloužilo přídomek velké. První pokus se musel kvůli letmému startu opakovat. Kamil Cieslar však nemohl být viníkem ani náhodou. Přímo u pásky se mu rozletěl motor a síla exploze rozmetala jeho vnitřnosti po škváře.

Startmaršál rovnal zbývajících pět závodníků, když se náhle Filip Šitera otočil a zamířil k vratům do depa. Zoufale volal a gestikuloval na mechaniky. Nakonec nechal stroj u úpatí betonového sjezdu a rozběhl se po svých nahoru. „Vybilo se zapalování,“ cedil mezi zuby, když se vrhal na rezervní motocykl.

V hlavně přitom plašil myšlenky na studený motor a zadní kolo s jinou rozetou, než by si představoval. Štěstí však někdy přeje i nepřipraveným… Současně s pohybem pásky letěl dopředu Matěj Kůs, aby o devětašedesát sekund později projel suverénně cílem jako vítěz. Filip Šitera opouštěl rošt jako čtvrtý. „Musel jsem to tam dát,“ vysvětloval důvody svého útoku, díky němuž ještě během úvodního kola za sebou nechal Bena Barkera a Slawomira Pyszneho.

Česká republika měla na pódiu dvojnásobné zastoupení, třetí příčku ukořistil Lasse Bjerre profitující z jízdy ve větrném pytli Filipa Šitery. Ben Barker dokázal vyřešit Slawomira Pyszneho, avšak na útok na bednu už mu nezbývaly ani čas, ani síly.

Hlasy z depa
„Po dnešních závodech jsem šastnej, jak to dopadlo,“ zářil Matěj Kůs. „Ukázalo se, že svět je spravedlivej‘. První půlka sezóny byla slabá, ale odvedla se spousta práce. Letos mi ve výkonnosti pomohla polská extraliga. Budu makat dál. Předloni jsem vypad´ při Stuze v semifinále, hledal jsem se a měl těžkou cestu. Loni jsem po úspěchu ani netoužil a pojal to jako přípravu na mistrovství světa. Dojížděl jsem se zraněním, o to je radost větší. Jsem rád, že jsem vyhrál. O tom žádná.“

„Na týhle dráze se mi nedaří a tak jsem překvapenej‘,“ kroutil Filip Šitera hlavou po návratu ze stupňů vítězů. „Měl jsem dobrej‘ motor od Grega Hancocka, za to díky dědovi, ale na druhý motorce nebyl dobrej‘ převod. Díky mechanikům Jarinovi a Romanovi, že to před finále stihli. Vybil se box, to je místo zapalování, jak se opakovala ta rozjížďka. Druhá motorka byla studená a měla blbou rozetu. Můžu bejt‘ rád za druhý místo, ale moh‘ jsem vyhrát. Blahopřeju Matějovi. Ve finále jsem to tam musel dát, tak jsem na půl spokojenej‘ a na půl nespokojenej.“

„Na hovno,“ nešetřil Václav Milík pesimismem, aby se však rozpomněl na loňský ročník Zlaté stuhy. „Loni to bylo víc na prd, teď to šlo až na tu poslední jízdu. Nepoved‘ se mi vůbec start. Příště to snad bude lepší. V tréninku jsem zadřel jeden motor. Nakonec jsme přišli na to, že to bylo karburátorem. Vyměnili jsme ho, už to jelo a tak jsem odjel celý závody na něm.“

„Aspoň jsem mediální hvězda,“ meditoval Michael Hádek nad vybuchlým motorem. „Zklamanej‘ jsem určitě. Před závodem jsem koukal na startovku a říkal si, že to bude hračka. A mám z toho smíšený pocity. Když mi před semifinále řekli, že jdu od prken, věděl jsem, když neodstartuju, nebudu tam. Dopadlo to, jak to dopadlo. A stejně jsem tam nebyl.“

„Špatný, špatný,“ hodnotil Jan Holub. „Starty špatný. Dneska to fakt nešlo. Ale Stuhu můžu vyhrát ještě třikrát.“

„Na hovno,“ netajil se zklamáním Michal Dudek. „Nesedla mi dráha. Šest bodů, dva mi chyběly na semifinále. Všechno mi jelo dobře, zezačátku byl problém se svíčkou, ale dráha mi nesedla.“

      SF1 SF2 FIN
1. Matěj Kůs, CZ 3 4 4 4 13 1.   1.
2. Filip Šitera, CZ 4 1 3 3 11   1. 2.
3. Lasse Bjerre, DK 2 2 4 4 12   2. 3.
4. Ben Barker, GB 3 3 X 4 10 2.   4.
5. Slawomir Pyszny, PL 2 4 4 2 12 3.   5.
6. Kamil Cieslar, PL 1 4 0 4 9   3. E
7. Tobias Busch, D 3 4 4 4 15   X  
8. Václav Milík. CZ 4 1 2 3 10 4.    
9. Tomi Lahti, FIN 4 2 2 3 11   4.  
10. Michael Hádek, CZ 2 3 2 2 9 E    
11. Jeremia Thelaus, S 4 0 1 3 8      
12. Jan Holub, CZ 1 3 3 1 8      
13. Frank Facher, D 3 3 E 1 7      
14. Michal Dudek, CZ 1 2 1 2 6      
15. Simon Nielsen, DK E 2 3 0 5      
16. Matija Duh, SLO 2 X 3 0 5      
17. Aki-Pekka Mustonen, FIN 0 1 1 1 3      
18. Kenni Trasborg, DK 1 1 L 1 3      
19. Hans Peter Kulterer, A E E 2 0 2      
20. René Vidner, CZ 0 E E E 0      
res Roman Čejka, CZ   DNR      

Vložený závod 250 ccm:

1. Eduard Krčmář, CZ 4 4 4 4 4 20
2. Christian Rickenburger, D 3 3 3 3 3 15
3. Tim Scheunemann, D 1 2 R 2 2 7
4. Stefan Stiersdorfer, D 0 1 2 1 1 5
5. Philine Itermann, D 2 – – – – 2

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Nezbývá než doufat v divokou kartu

Pfarrkirchen – 27. září
Uplynulou neděli, zhruba týden po odjetí Challenge pro GP na klasické dráze, se odbyl obdobný podnik o místa mezi nejužší světovou elitu také na dlouhé dráze. Jeho dějištěm byla písková dráha v jihoněmeckém Pfarrkirchenu a i zde měla česká plochá dráha jednoho zástupce, v tomto případě Pavla Ondrašíka. Na základě čtvrtfinálového výsledku měl startovat rovněž jeho pražský klubový kolega Richard Wolff, který skončil třetí ve francouzském Artigues de Lussac, ale jeho postupové ambice zhatilo dosud nezhojené zranění ze žarnovické Zlaté přilby. Nešlo zdaleka o jediný škrt ve startovní listině, z nejrůznějších příčin nestartovali ani Jannick de Jong, Daniel Bacher, Tim Nobes, nebo Kaj Laukkanen.

Účast v příštím ročníku GP si přímo zajistila neúspěšnější sedmička seriálu, tři divoké karty udělí FIM, jedno místo je rezervováno pro domácího závodníka a zbývajících sedm bylo rezervováno pro nejlepší z osmnáctky v Pfarrkirchenu. Okruh favoritů tvořili především domácí jezdci, s vysokými ambicemi přijel určitě i mezinárodní mistr ČR Andrew Apppleton, jeho krajan Paul Hurry, nebo Francouz Mathieu Tresarrieu.

Pětice německých jezdců, kterým tento typ drah obvykle plně vyhovuje, také od počátku nenechávala početnou diváckou kulisu na pochybách o tom, že to s útokem na vstup do elitního klubu myslí více než vážně. Jejich počet se navíc brzy rozrostl, když po defektu v první sérii odstoupil Angličan Paul Hurry a místo něho nastupoval původně náhradník Herbert Rudolph. Ten, ač měl oproti soupeřům o jízdu méně, rychle zavětřil šanci a ke třem bodům za své první vystoupení přidal výhru a druhé místo.

Semifinálové vítězství ho už katapultovalo mezi vyvolené a stejným způsobem (start – cíl) vyhraná finálová jízda pak i na stupně vítězů. O tom, že půjde o stříbrný stupínek musela rozhodnout až dodatková jízda, ve které „Pepi“ porazil Alessandra Milaneseho. I u nás populární a dobře známý italský sympaák nebyl v žádné ze svých rozjížděk horší, než třetí a jednoznačně potvrdil, že jeho letošní velmi dobré výsledky nebyly náhodné.

Na nejvyšší stupínek se ale nad oba postavil Stephan Katt. Čerstvého třicátníka zastihl závěr sezony v mimořádné formě. Před měsícem si v Berghauptenu nasadil korunu evropského mistra na trávě, před týdnem se v domácím šampionátu musel sklonit jen před fenomenálním Gerdem Rissem a v neděli zarámoval svůj bezproblémový postup do Grand Prix vítězstvím na kilometrovém oválu v Pfarrkirchenu. Dalšími třemi spokojenými aktéry finálové jízdy byli Němci Jörg Tebbe, Richard Speiser a Enrico Janoschka.

Sedmou příčku, poslední zajišující ještě Grand Prix vybojoval Mathieu Tresarrieu. Bronzový medailista MS z roku 2007 celou loňskou sezonu stál, když se zotavoval z následků těžkého zranění a jeho letošní divoká karta tak vyvolala poměrně dost diskuzí. Nejmladší ze známé plošinářské rodiny se sice v Grand Prix mezi nejlepší nevešel, ale v Bavorsku plně využil možnosti složit úspěšný reparát.

Prvním vyřazeným byl Němec Jan Pape, který hodně litoval nepovedeného semifinále, protože po základní části vše vypadalo na jistý postup. Ještě smutnější mohl být Jérome Lespinase. Nepříliš známý Francouz začal výborně a po třech sériích byl blízko senzaci, když měl na kontě výhru a dvě druhá místa. Jenže následný defekt a zničení ostrého motoru znamenalo dvě nuly na kontě a postup unikl třiadvacetiletému jezdci doslova mezi prsty. Před branami světové série po semifinálových jízdách zůstali i ukrajinský veterán Vladimír Trofimov, Fin Rene Lehtinen a nečekaně také Andrew Appleton.

Náš jediný zástupce Pavel Ondrašík neprožil dvakrát šastný závod. V první jízdě získal dva body, bohužel byly jediné, které si připsal na konto. V dalších třech rozjížďkách se už více než se soupeři potýkal s technickými problémy a ani jednou neprotnul cílovou métu. Po výsledném sedmnáctém místě tak reálně hrozí, že po dlouhých letech bude vrcholný dlouhodrážní podnik bez české účasti. Zbývá sice ještě šance na udělení divoké karty FIM, ale ta není příliš vysoká.

Foto: Zdeněk Flajšhanz