Boj v dešti trval až do poslední rozjížďky

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 5. října
Nesmírně dramatickým způsobem vyvrcholila na pražské Markétě letošní extraliga. Nečekaný nástup domácích borců jakoby v půlce mítinku utnul d隝. Do čela průběžné klasifikace se prodralo Mšeno, nicméně Pardubice se ho držely jako klíště. Také Slaný vybředl z počátečních problémů, kdy přišel minimálně o čtyři body vinou poruch motorů Martina Málka. Všechny tři týmy postupně odsunuly Olymp na poslední příčku a stále živily naději na titul. Když Milan Mach nasadil v třiadvacáté jízdě Slawomira Drabika a on vyhrál, dělily vedoucí celky od vítězství a potažmo titulu pouhopouhé dva body. V předposlední jízdě vinou defektu Slawomira Drabika definitivně zhasly slánské naděje. Nakonec triumfoval Greg Hancock ve stylu start – cíl, což pro něho bylo v české extralize ostatně charakteristické, a Mšeno se mohlo radovat z historicky prvního titulu.

Dozvuky Zlaté přilby
Závěr extraligy přinesl neskutečně vyrovnanou tabulku. Pardubice se na jejím čele hřály na prvním místě, avšak s náskokem pouhopouhého bodu na Mšeno a Slaný. Vyvrcholení tím pádem slibovalo drama už jen z podstaty těsných odstupů. Jisté bylo pouze čtvrté místo Prahy, s nímž domácí už nemohli dělat vůbec nic.

Svým způsobem se o dnešním výsledku rozhodovalo už při včerejší Zlaté přilbě. Petra Vandírka zaskočilo vyřazení Tomáše Topinky, který zůstal na pozorování v pardubické nemocnici. „Troufnul bych si tvrdit, že kdybychom ho měli, vyhrajeme,“ říkal před závodem. Domácí zase museli škrtnout Josefa France, který ze Svítkova odjel tou samou sanitkou.

Naproti tomu šokovali nasazením Luboše Tomíčka a to tím spíše, hovořily-li první zprávy po jeho zářijovém pádu o předčasném konci sezóny. „Měl jsem pětitýdenní pauzu a chci dokázat, že i se zdravotními problémy jde závodit,“ vysvětloval svůj start samotný závodník.

Zlatá přilba rozhodla také o konečné podobě pardubického týmu. Na základě výsledků v nejstarším plochodrážním klání světa dostali přednost Jesper B. Monberg a Matej Ferjan. Tomáš Suchánek a Hynek Štichauer se do výběru nevešli a na boj svého klubu o udržení první příčky se mohli dívat zpoza ochozů.

Nejkratší cesta ke zlatu vedla přes vítězství. By Pardubice vedly, větším počtem malých bodů se mohly pochlubit jak Mšeno, tak Slaný. Úvodní výstřely rozhodující bitvy poslaly do čela Mšeno. Greg Hancock v letošní extralize neztratil jedinou rozjížďku a v první jízdě naznačil pokračování svého obdivuhodného trendu.

Triumfoval ve stylu start – cíl. Matěj Kůs byl druhý, což se vzápětí stalo odrazovým můstkem pro pražské vedení. Slánský nástup totiž nevyšel. Martin Málek sice v první zatáčce objel Jespera B. Monberga, avšak jeho vedení bylo ohraničeno třetím kolem. V něm musel zastavit s poruchou. „Motor,“ odtušil rezignovaně jeho otec Pavel. „Zrovna v tom nejlepším. Kdyby se to stalo aspoň o tréninku…“

Dán v pardubických službách dědil vítězství, zatímco Pavel Ondrašík byl druhý. Měl přitom štěstí, když Vladimír Višváder útočící zezadu upadl sám. „Jsou to závody, jde o titul,“ popisoval incident slovenský rodák. „Byl pomalej‘, motal se tam, až sem do něj jebnul, jak jsem byl rychlej‘…“ Bleskurychle se ovšem zvedl ze země, aby projel cílem.

Slaný měl nulové konto, zatímco ostatní začínali od čtyřky prakticky nanovo. Luboš Tomíček proměnil svůj první start po přestávce v jednoznačný triumf. Lukáš Dryml útočil první zatáčkou, ale nepovedlo se mu přeskočit ani Jana Jaroše, ani Slawomira Drabika. Body maličkého Poláka začaly dostávat do hry i Slaný.

Vzápětí Sebastian Ulamek triumfoval stylem start – cíl. Václav Milík byl druhý. V nájezdu do druhého kola podlehl Pavlu Pučkovi, avšak urputně bojujícímu Filipu Šiterovi nedal ani náznak šance. Slaný se dotáhl na Mšeno a Pardubice, aby však po páté jízdě klesl zpátky na poslední příčku. Krzysztof Nowacki měl v první zatáčce na dosah ruky skalp Mateje Ferjana. Zůstal však vzadu a tím se jeho extraligová kariéra prozatím uzavřela.

Piotr Protasiewicz dovezl tři body, ale druhé místo Adriana Rymela udrželo Prahu na průběžném vedení. Mšeno ztrácelo tři body, Pardubice pět a Slaný dokonce šest bodů. Leč scénář velké podívané se teprve psal! Matej Ferjan se zastavil v rozjížďce s číslem šest pardubické věci. V první zatáčce nemilosrdně vyvezl Matěje Kůse na mantinel a sám se zmocnil třech bodů.

Zato na Milana Macha se valila pohroma. Slawomir Drabik s trucujícím motorem doplouhal do cíle jako poslední. Nicméně Sebastian Ulamek dodal spolehlivě další trojku, když v rozjížďce s číslem sedm nenašel přemožitele. Piotr Protasiewicz se sice snažil ze všech sil, avšak tentokrát porazil jen Aleše Drymla a Martina Gavendu.

V osmé jízdě Krzysztofa Nowackeho zastoupil Roman Čejka a dojel bez bodu. Greg Hancock dodal Mšenu vítězství. A protože se před Luboše Tomíčka dostal také Jesper B. Monberg, Mšeno se dotáhlo na vedoucí Prahu.

Pražané stále mají vrch
Pražané letos zažili skutečně tristní extraligové finále. Dnes se však snažili ze všech sil, aby se na stupně vítězů podívali alespoň jednou. První nástup Mšena dokázali zachytit. Pavel Pučko dnes opět prokázal, že jeho nominace do extraligového týmu nebyla jen z nouze ctnost. Lukáš Dryml se Sebastianem Ulamkem mu ulétli už od vylétnutí pásky, ale Vladimíra Višvádera si pohlídal. A bod za třetí místo znamenal, že se Praha o vedení už nemusela dělit.

Po startu byl vpředu Lukáš Dryml, ale Sebastian Ulamek si v první zatáčce přece jen našel skulinku k jeho podjetí. Mezitím musel Milan Mach k telefonu, aby vysvětlil, zda jeho borec jede skutečně jako žolík. „Nahlásil jsem ho,“ divil se slánský kouč. „Ale hned jsem běžel, abych to stáhnul, protože jsem si uvědomil, že neprohráváme o osm bodů.“

Sebastian Ulamek tak splnil strategickou úlohu jako taktická rezerva. Slaný se znovu přiblížil vedoucí trojici, ale průlom mu nebyl dopřán. Adrian Rymel v první zatáčce desáté jízdy objel Jana Jaroše. Martin Málek se držel hned za nimi, avšak třetí kolo bylo jeho posledním. Už podruhé za sebou ho zastihl defekt v nejméně vhodnou chvíli. Tentokrát to bylo zapalování.

Během druhé přestávky začalo pršet a voda z nebes provázela mítink až do jeho konce. Pakliže někomu pršelo štěstí, Jan Jaroš oním vyvoleným rozhodně nebyl. Do rozjížďky s číslem jedenáct se vůbec nerozjel. „Rozlít se mi motor,“ líčil. Sebastian Ulamek opět fungoval jako bezvadný stroj na vítězství. Už v prvních metrech ukázal výfuk Jesperu B. Monbergovi a Matěji Kůsovi.

Vzápětí však na Slaný dopadly opět hubené časy, zatímco Mšeno troubilo k další ofenzívě. Filip Šitera vyhrál dvanáctou jízdu. Lukáš Dryml poskočil v první zatáčce za jeho záda, ale dva body mu vzala porucha v elektrickém okruhu. Pardubičan jel dál, ale prskání bylo slyšet až za mantinel, takže nakonec musel rezignovat.

Martin Gavenda se ochotně natáhl pro jeho druhou příčku, která ještě udržela Olymp na vrcholu. V rozjížďce s číslem třináct ovšem Piotr Protasiewicz odvedl Luboše Tomíčka a Mšeno bylo zase o bod blíž. Dílčí zisk zaznamenal i Slaný. Ve třetím kole bouchly v Michalu Dudkovi saze a na jeho konci za sebou nechal Václava Milíka.

Pardubice však slánský nápor zhatily. Martin Málek nestačil ještě dopasovat svůj druhý motocykl a ze čtrnácté jízdy se vrátil s nulou. Útočil, ve druhé zatáčce třetího kola už měl takřka na lopatě Pavla Pučka, ale pražský junior jen s náznakem ohlédnutí pádil dál. O druhé místo ho však obral Pavel Pučko. A protože Greg Hancock zvítězil, Mšeno bylo o bod na čele před Prahou.

Leč i s tímto krizovým momentem se Pražané dokázali vyrovnat. Petr Vandírek nechal v patnácté jízdě stát Vladimíra Višvádera a poslal do boje Pavla Fuksu. „Řek‘ jsem mu, že si půjdu zatrénovat na malou dráhu,“ komentoval svou pauzu slovensko – český plochodrážní samorost. Mšenský náhradník dovezl nulu, ale Adrian Rymel se stal bezprostředním svědkem progresu Slawomira Drabika. Ten v první zatáčce šmahem poskočil ze třetího místa na první. Do konce chybělo deset jízd a Praha se dělila o vedení se Mšenem (po 25 bodech), zatímco Pardubice (21) a Slaný (19) zůstávaly v závěsu.

Fortuna si dává na čas
Na začátku čtvrté pětiny bylo k titulu nejblíže Mšeno. Nic však nebylo ani zdaleka rozhodnuto, jak dokázal Martin Málek. Skvěle odstartoval do šestnácté jízdy. Triumf mu však dnes nebyl evidentně dopřán. Už v prvním oblouku se kolem něj přehnal Piotr Protasiewicz. Slánský borec nakonec neuhlídal ani Lukáše Drymla. V nájezdu do třetího kola se Pardubičan tlačil dopředu, aby hned v další zatáčce složil svůj motocykl na vnitřní čáru a potvrdil tak druhou příčku.

Greg Hancock nevybočil ze svého nadprůměrného standardu ani v rozjížďce s číslem sedmnáct. Slawomir Drabik však inkasoval dva body, když se maximem Martina Gavendy stalo podjetí Václava Milíka v úvodním oblouku. Mšenská forsáž ale záhy ustala. Vladimír Višváder skončil v osmnácté jízdě bez bodu. Sebastian Ulamek zaznamenal vcelku pohodové vítězství, protože Luboš Tomíček měl plnou hlavu starostí s útočícím Matejem Ferjanem. Musel ho dokonce ve druhém oblouku vyvézt až téměř do nafukovacích vaků.

Slaný se poprvé za dnešní večer zvednul z posledního místa, ale Pardubice nechtěly jeho progres nechat jen tak. Aleš Dryml v devatenácté jízdě nenašel přemožitele. Martin Málek byl druhý a udržel Slaný na stejné úrovni s Pardubicemi. Jan Jaroš porazil Pavla Pučka a konsolidoval mšenské vedení. A okamžiky pražského vedení se zdály dávno zapomenuty.

Nicméně ani Mšeno se nevznášelo na růžovém obláčku, který by s ním mířil za zlatem bez flaku střel z konkurenčních družstev. Jesper B. Monberg opanoval dvacátou jízdu. Pardubice přeskočily druhou Prahu, když Filip Šitera druhým místem udržel Mšeno na čele už jen o čtyři body.

Slaný vyšel bez bodů, když Michal Dudek dokončil poslední za Adrianem Rymelem. Úkol nebodovat dostal po přestávce i Roman Čejka, což by Milanu Machovi dovolilo zaútočit žolíkem. Slánský junior se své role zhostil se ctí. Jeho herecký výkon na téma vypadlý karburátor by si zasloužil nominaci na filmového Oscara. Nakonec však málem nebyl vůbec nic platný.

Zatímco Matěj Kůs, který přijel na startovní rošt doslova za pět sekund dvě minuty, nechal za sebou Václava Milíka, Vladimír Višváder se uhnízdil na čele. Pražan útočil, ale vše rozhodl defekt mšenského borce ve druhé zatáčce třetího kola. Vladimír Višváder dojel setrvačností ještě dvě stovky metrů, aby se z předposledního oblouku vypravil do cíle pěšky. Dosprintoval v limitu, takže mohl zadýchaně vyprávět: „Odešel motor, není komprese, asi se přepálil píst.“

Při svém heroickém úsilí ovšem prokázal medvědí službu Milanu Machovi. Bod, který na konci jeho sprintu připsal Mšenu, zvýšil náskok jeho klubu přesně na osm bodů. A Slaný mohl skutečně vyrukovat se Slawomirem Drabikem v roli žolíka dvaadvacáté jízdy. Slánský Pan Prezident vládl už od startu. A díky jeho šestibodovému přínosu se klub přenesl přes Prahu na stejnou úroveň jako Pardubice.

Jan Jaroš s vystrčenou nohou v první zatáčce překonal Mateje Ferjana. „Každej‘ bod byl důležitej‘ a tak jsem to tam tlačil, seč mi síly stačily,“ popisoval. Mšeno si na čele uchovávalo čtyřbodovou převahu. Filip Šitera jí chtěl ještě zvýšit a do rozjížďky s číslem dvacet tři odstartoval jako první. Nejprve ho však překonal Martin Málek, aby je vzápětí v prvním výjezdu podjel Aleš Dryml.

Filip Šitera se urputně pral, aby si vylepšil své třetí místo. V poslední zatáčce mu však praskl řetěz. Motocykl ztratil rychlost a fyzikální zákony krutě mrštily s jeho majitelem do nafukovacího vaku. Třiatřicet pražských bodů v té chvíli nikoho nezajímalo. Důležité skóre bylo Mšeno 37, Pardubice 36 a Slaný 35.

Dvě rozjížďky do konce mohly vyhrát extraligu tři týmy! Něco takového tu ještě nebylo! Jako první vypadl Slaný. Slawomir Drabik odstartoval v předposlední jízdě jako třetí. Podařilo se mu předčit Jespera B. Monberga v první zatáčce. Dánovy útoky však eliminoval jen do závěrečného oblouku. V ní ho porouchané zapalování přinutilo odstavit motocykl.

Piotr Protasiewicz svým triumfem posílil mšenské akcie. Pardubice by musely překonat dvoubodový rozdíl. Proti tomu se však postavil Grega Hancock. Další sólo sympatického Američana definitivně korunovalo Mšeno. Sebastian Ulamek protnul metu jako druhý, ale Pardubicím stačilo druhé místo Lukáše Drymla ke stříbru nejen dnes, ale i v celkové klasifikaci.

Hlasy z depa
„Prasknul mi řetěz,“ vysvětloval Filip Šitera svůj pád ve třiadvacáté jízdě. „Ukázalo se, že nafukovačky maj‘ svý pro i proti. Bolí mě hlava, jak jsem se praštil a nenatáhnu nohu. Super, vyhráli jsme, celej‘ tým tahal.“

„Úžasný, jsme mistři, paráda,“ radoval se Jan Jaroš. „Hrozně jsme chtěli, takže fakt paráda. Bojovali jsme do poslední jízdy. V jedný jízdě mi vypliv‘ motor a tak jsem skočil na druhou motorku. Nedokázali jsme to nastavit. Tlačil jsem to tam, seč mi síly stačily. Každej‘ bod byl důležitej‘, jsem rád, že se to podařilo.“

„Povím ti jen jedno,“ řekl magazínu speedwayA-Z Vladimír Višváder. „Snažil jsem se. Potřebuju rozhýbat údy. Trenér mě vyměnil a tak jsem mu řek‘, že půjdu na malou dráhu trénovat. Nakonec jsem si zaběhal, takže jsem trénoval až moc (smích).“

„Dva dny a ani v jednom žádný vítězství,“ kroutil hlavou Aleš Dryml. „Zklamání, ale Mšeno si to zasloužilo. Přeju jim to, pan Grepl tím žije a asi chtěli titul víc než my. Dlouho tady nebylo, aby v poslední jízdě ještě nebylo rozhodnutý. Závody byly horší, končí sezóna, ale a si nemyslej‘, že to v příští sezóně budou mít lehký. Bojujeme o titul, druhý místo je malý prohrání.“

„Jsem zklamanej‘, poslední dva dny byly v prdeli,“ nešetřil Lukáš Dryml zklamáním. „Je to motorkou, nedokážu ji dopasovat. Novej‘ motor je rychlej‘, učím se to osadit, i když tomu nikdo nebude věřit. Pokazila se elektrika zapalování, včera se to stalo taky a musel jsem jet na jiný motorce, co jí nevěřím. Mšeno si titul zaslouží, dali do toho maximum a šli do toho natvrdo. Vyhrál lepší. Sere mi to, je mi smutno. V pondělí mám nástup v Motole na operaci ramene, chtěl jsem tam jít s úsměvem na rtech a tak mi to sere. Ale spraví se to, bude to lepší!“

„Na hovno,“ nebyl Václav Milík spokojený. „První a poslední jízda byly pěkný, ale v těch dvou se mi nepoved‘ start. Myslel jsem, že titul vyhrajeme my. Ještě před závodem jsem si to myslel. Když jsem ale viděl systém Mšena, začal jsem mít pochyby. Snažili jsme se, ale holt vyhráli ty lepší.“

„Není mi do řeči,“ smutnil Martin Málek. „Výsledky hovoří za vše. A body také. Jednou jsem zadřel motor, pak mi blblo zapalování. Když jsem chytil na rezervní motorce převod a nastavení, už se blížil konec závodu. Bojovali jsme, naděje tam ještě byla, ale chybělo to štěstí. Škoda, letos to bylo rozjeté pěkně. Začalo to ale pádem Martina Vaculíka. Jsem z toho zklamaný, je mi to líto, Milan Mach by si titul zasloužil.“

„Když jsem jel s Drymlem, odešel mi motor,“ svěřoval se Roman Čejka. „Měl jsem bod, každej‘ je dobrej‘, hlavně v extralize. Bylo to hodně platný, nebylo jsme mistři. V poslední jízdě jsem dostal za úkol dojet poslední, prostě jsme taktizovali.“

„Mám radost, že jsme dobyli třetí místo v závodech i celkové klasifikaci,“ říkal Krzysztof Nowacki. „I když byla šance na druhé místo. Gratuluji všem kolegům z týmu, když moji účast je možné nazvat symbolickou, protože jsem startoval jen v jedné jízdě v jediném závodě. Nyní se musím připravit na další sezónu a myslím, že v roce 2010 už budu pro AK Slaný vozit více bodů. Zdravím všechny plochodrážní fanoušky a už je zvu na plochodrážní ovály v příštím roce.“

„V klidu,“ komentoval Adrian Rymel poslední místo svého klubu. „Jen jsem předpokládal větší diváckou účast. Nakonec jsem byl rád, že tady diváci nebyli a já si udělal ostudu jen asi u sto padesáti lidí. Dráha byla tvrdá, zkurvená, nepředjíždělo se, ale dobrá a super na to, že pršelo celý závod. Být třetí nebo čtvrtí to neznamená nic, ale je lepší čtvrté místo. Pan Ondrašík ušetřil peníze a příští sezónu nám může přidat. A my jim to všem příští rok natřeme.“

1. Grepl PDK Mšeno   43
Greg Hancock, USA 3 3 3 3 3 15
Vladimír Višváder 1 0 – 0 1 2
Jan Jaroš 1 2 E 1 2 6
Filip Šitera 0 1 3 2 F 6
Piotr Protasiewicz, PL 3 2 3 3 3 14
Pavel Fuksa 0 0
 
2. ZP Pardubice   39
Aleš Dryml 1 1 2 3 3 10
Jesper B. Monberg, DK 3 2 2 3 2 12
Lukáš Dryml 0 2 E 2 1 5
Václav Milík 1 1 0 0 2 4
Matej Ferjan, H 1 3 2 1 1 8
René Vidner   DNR
 
3. AK Slaný   37
Michal Dudek 0 – 1 0 – 1
Martin Málek E E 0 1 2 2 5
Slawomir Drabik, PL 2 0 3 2 6* E 13
Sebastian Ulamek, PL 3 3 3 3 3 2 17
Krzyzstof Nowacki, PL (ACCR) 0 – – – – 0
Roman Čejka 0 1 R 1
 
4. PSK Olymp Praha   34
Matěj Kůs 2 2 1 0 3 8
Pavel Ondrašík 2 – – – 0 2
Luboš Tomíček 3 1 2 2 – 8
Pavel Pučko 2 1 1 0 1 5
Adrian Rymel 2 3 1 1 0 7
Martin Gavenda 0 2 1 1 4

Závěrečná tabulka finálové části extraligy:

  malé body velké body
1. Mšeno 177 15
2. Pardubice 163 15
3. Slaný 162 13
4. Praha 118 7

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Extraligový uzel se rozmotá dnes večer

Praha – 5. října
Po třech finálových závodech české extraligy je jasná prozatím jediná věc. Pražský Olymp nemůže v závěrečném kole na své domácí dráze pomýšlet na útok na žádnou z medailí, by by jeho závodníci nakrásně vyhráli všechny rozjížďky stylem start – cíl. Zato Pardubice vedou o jediný tabulkový bod před tandemem Mšeno – Slaný. Dnešní večer musí jejich letošní boj rozhodnout jednou provždy.

Sestava Pardubic, úřadujícího leadera průběžné tabulky, zůstává oproti Slanému v podstatě nezměněná. Zvěsti o angažmá některé hvězdy z východočeské soupisky, které jely ve včerejší Zlaté přilbě, se ukázaly jako liché. Jedinou změnou je tedy návrat Lukáše Drymla. Vedle něho vestu s bílým půlkoněm oblékne jeho bratr Aleš, Jesper B. Monberg, Matej Ferjan a junioři Václav Milík a René Vidner.

„Bude to napínavý,“ netajil se Aleš Dryml během Zlaté přilby. „Titul by byl určitě povzbuzení.“ O extraligovém triumfu se ovšem hlasitě hovoří i ve Mšeně. Jenže Petr Vandírek včera přišel o Tomáše Topinku. Ten po svém pardubickém pádu zůstává v nemocnici minimálně ještě dnes.

„Kdybychom ho měli, troufnul bych si tvrdit, že vyhrajeme,“ povzdechl si mšenský kouč, přičemž jedním dechem dodal, že se dnes dá očekávat vyrovnaná bitva. Místo Tomáše Topinky nastoupí Vladimír Višváder. Chybět nebude opět Greg Hancock, zatímco druhým cizincem bude Piotr Protasiewicz. Zbytek sestavy je standardní, tedy Jan Jaroš, Filip Šitera a nosič pneumatiky Pavel Fuksa.

Oslabením soupeřů rostou i slánské ambice, i když absence Martina Vaculíka je pekelným handicapem. „Přesto neházíme flintu do žita,“ sršel Milan Mach bojovnou náladou. „Budeme bojovat o co nejlepší výsledek a umístění. Pojedeme i za Martina a děj se vůle boží!“

Záměr iniciovat comeback Romana Matouška ztroskotal na mšenském ne, což je evidentně důsledkem slánského veta pro hostování Jana Holuba v podmělnickém klubu. Proto svým extraligovým comebackem projde Krzysztof Nowacki, jemuž dveře do sestavy otevřela jeho česká licence. Vedle něho nastoupí krajané Sebastian Ulamek a Slawomir Drabik a také Martin Málek, Michal Dudek a Roman Čejka.

By Praha nemůže promluvit do končeného pořadí letošní extraligy, o pódium bude dozajista bojovat. Hlavní novinkou je návrat Luboše Tomíčka. V sestavě nechybí ani Josef Franc, by první zprávy z pardubické Zlaté přilby hovořily o otřesu mozku. Dále nastoupí Matěj Kůs, Adrian Rymel, Pavel Pučko a Martin Gavenda.

Sestavy nahlášené včera k 18:00:

PSK Olymp Praha: 1 Matěj Kůs
  2 Josef Franc
  3 Luboš Tomíček
  4 Pavel Pučko
  5 Adrian Rymel
  21 Martin Gavenda
 
ZP Pardubice: 6 Aleš Dryml
  7 Jesper B. Monberg, DK
  8 Lukáš Dryml
  9 Václav Milík
  10 Matej Ferjan, H
  22 René Vidner
 
Grepl PDK Mšeno: 11 Greg Hancock, USA
  12 Vladimír Višváder
  13 Jan Jaroš
  14 Filip Šitera
  15 Piotr Protasiewicz, PL
  23 Pavel Fuksa
 
AK Slaný: 16 Michal Dudek
  17 Martin Málek
  18 Slawomir Drabik, PL
  19 Sebastian Ulamek, PL
  20 Krzyzstof Nowacki, PL (ACCR)
  24 Roman Čejka

Aktuální tabulka finálové části extraligy:

  malé body velké body
1. Pardubice 124 12
2. Mšeno 134 11
3. Slaný 125 11
4. Praha 84 6

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Zlatá přilba skončila poprvé v Polsku zásluhou Nora

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 4. října
Rune Holta není při pardubické Zlaté přilbě žádným nováčkem. Při nejstarším plochodrážní klání na světě zažil pád ve finálové jízdě, ale i druhé místo v předloňském ročníku. Dnes však konečně blyštivou trofej dobyl a díky svému polskému občanství se postaral o historicky první export zlaté přilby za naši severní hranici. Do závodu paradoxně naskočil jako náhradník za Tai Woffindena a bez větších trablů pronikl do finálové jízdy. V ní hrál prim Grzegorz Walasek. Rune Holta zkusil pár nájezdů, aby vzápětí vychladl. Polský borec známý z extraligových startů se mšenskou vestou vychladl a byl zaskočen novou dávkou Norových útoků v posledních kolech. V nájezdu do závěrečné zatáčky byl úspěšný a mohl slavit triumf. Nejlepší z českých závodníků byl Matěj Kůs, který v malém finále podlehl po velkém boji Chris Holderovi v duelu o druhé místo. Ostatní to dotáhli maximálně na čtvrtfinálovou úroveň. Smolařem se stal Tomáš Topinka, jenž po střetu s Josefem Francem skončil v nemocnici. Poslední zprávy hovořily, že je bez vážnějších zranění, nicméně minimálně dnes ještě zůstane hospitalizován kvůli pozorování.

Nevypadá to úplně beznadějně
Letošní Zlatá přilba přinesla sice startovní listinu bez jmen té úplné špičky letošního seriálu Grand Prix. Nicméně její startovní listina se zaskvěla svou vyrovnaností. Navíc se mezi přímo nasazené čtvrtfinalisty vedle bratří Drymlových a dvou juniorů ze sobotního světového finále v Goričanu nedostal už nikdo bez stálé příslušnosti k letošní elitě velkých cen.

Za těchto okolností nemohla na mysl nevytanout otázka, zda čeští závodníci vytěží ze své kvantitativní převahy v boxech také převahu ve výsledkové listině. A to tím spíše, vzbuzovaly-li respekt už ve vylučovacích skupinách.

V té první figuroval Tomáš Topinka vracející se po delší pauze do závodu, v němž figuruje jako poslední vítězný Čech, a Hynek Štichauer, který se po svém zranění hodně na Zlatou přilbu soustředil. Sobotní úvod jim ovšem příliš nevyšel.

Hned v úvodní jízdě se pardubický závodník ve druhé zatáčce ocitl na zemi společně s viníkem kolize Mathiasem Schultzem. Při repete hrál zpočátku prim Chris Holder. Matej Ferjan však v prvním výjezdu objel svého někdejšího krajana Izaka Šanteje, aby v předposlední zatáčce připravil Australana o vítězství.

Hynek Štichauer bral jeden bod, Tomáš Topinka skončil hned před ním, takže měli v neděli hodně napravovat. V rozjížďce s číslem pět si Chris Holder Mateje Ferjana pohlídal a oba se mohli navzájem oslovovat pane čtvrtfinalisto. Tomáš Topinka protnul metu hned za nimi, avšak Hynek Štichauer nebodoval.

Za těchto nadějí už domácí borec neměl reálné šance na postup. Přesto se však s vysněným závodem a nabitým hledištěm rozloučil ve velkém stylu. Devátou jízdu vyhrál ve stylu start – cíl. Tomáš Topinka se v úvodním výjezdu dostal po vnitřní straně ze čtvrtého místa na druhé. Čtyři body mu stačily, zatímco vedle Hynka Štichauera se loučili i Mathias Schultz a Izak Šantej.

Ve druhé skupině předvedl vynikající úvod Matěj Kůs. Pražský junior, který prve získal Zlatou stuhu, si po vylétnutí pásky rázně vyšlápnul na Denise Gizatulina. Ruský závodník v první zatáčce uhlídal první příčku, avšak v té druhé se už musel dívat na záda Matěje Kůse.

„Vstup jsem měl dobrej‘,“ netajil se Matěj Kůs uspokojením. „Hlavně, aby to vydrželo dál. Mám sen bejt‘ ve finále, jezdecky na to mám. Připravím se na to maximálně, nebudu slavit dlouho, ale určitě půjdu s přáteli na večeři.“

Druhý den se jal uskutečňovat své sliby. V šesté jízdě nejlépe odstartoval Magnus Zetterström, avšak během kola se propadl na čtvrté místo. Těsně před ním se pohyboval Matěj Kůs, který před sebou měl Christiana Hefenbrocka a Daveyho Watta. Pořadí se neměnilo kolo za kolem. Až na cílové rovině Matěj Kůs zpomalil, nicméně Magnus Zetterström už nestačil reagovat.

„Došel mi metyl,“ odhalil zdroj svých potíží pražský závodník. „Měl jsem hodně štěstí, že se to stalo až v cíli.“ Postupovou jistotu měl jedině Denis Gizatulin, avšak také on zamířil na rošt rozjížďky s číslem deset. V ní nejlépe odstartoval Christian Hefenbrock, ale v úvodní zatáčce všechny své soupeře objel Matěj Kůs.

Dopředu se dral Davey Watt, jehož jedinou spásou bylo pět bodů za vítězství. Nejprve minul Christiana Hefenbrocka, jehož tak dostal na seznam vyřazených. V první zatáčce druhého kola přišel na řadu i Matěj Kůs. Pražan zkusil kontrovat, avšak musel sám čelit náporu Christiana Hefenbrocka. Kdyby se Němec dostal dopředu, postoupil by na úkor Matěje Kůse.

Nic takového se však nestalo a Christian Hefenbrock mohl začít balit. S ním i Magnus Zetterström, překvapivý vítěz challenge o SGP 2010, a Jan Jaroš. „Čekal jsem víc než dvě pátý a jedno poslední místo,“ svěřil se mšenský závodník magazínu speedwayA-Z.

Jeden ze tří
Také ve zbývajících dvou semifinálových skupinách měla česká plochá dráha po dvou zástupcích. Do té s číslem tři nasadili pořadatelé Filipa Šiteru a Tomáše Suchánka. Nicméně jejich první vystoupení v sobotu jim mnoho bodů nepřineslo. Přitom Filip Šitera odstartoval hned za Matejem Žagarem a v první zatáčce úspěšně čelil lavině borců za svým zadním kolem.

Jesper B. Monberg však chtěl dopředu. Ve druhé zatáčce třetího kola se mu jeho záměr skutečně povedl. Filip Šitera přitom inkasoval pořádnou cejchu a rázem jel předposlední. Tomáš Suchánek skončil čtvrtý, ale nedělní odpoledne zvýšilo cenu jeho obligací.

V rozjížďce s číslem sedm opět jednoznačně zvítězil Matej Žagar, jemuž se dnes jako prvnímu podařilo vyhrát ve skupině s deseti body. Tomáš Suchánek vyjel na protilehlou rovinu jako třetí. Stále však častoval Roberta Haupta jedním útokem za druhým. V úvodním oblouku čtvrtého kola se dostal pod Němce. Těsně vedle sebe mířili do další zatáčky. Pardubičan uhlídal vnitřní stopu a šachovnicová vlajka ho přivítala jako druhého.

Filip Šitera skončil opět předposlední. „Dráha je beton,“ líčil. „Jedničku nenakropili. Neodjel jsem a teď jsem chytnul pětku. Ta je taky úžasná!“ Pochmurná předpověď mšenského závodníka se bohužel splnila. Po startu jedenácté jízdy se pral s Tomášem Suchánkem a Fritzem Wallnerem o třetí místo. Nakonec ho po pár výměnách získal, ale tři body byla málo. Vyřazen byl i Tomáš Suchánek, když byl pátý. Triumfem chytil příležitost za pačesy Jesper B. Monberg. A druhé místo stačilo na překvapivý postup Robertu Hauptovi.

Vedle Matěje Kůse v sobotu rozjásal české osazenstvo na tribunách i Martin Málek. Ryan Sullivan, jenž nahradil omluveného Kevina Wölberta, neměl s vítězstvím žádné problémy. Martin Málek hájil druhou příčku před dotírajícím Renatem Gafurovem až do poslední zatáčky. V ní se Rus nakonec probil ke čtyřem bodům.

Naprázdno vyšel Josef Franc, nicméně v neděli dokázal, že zbraně rozhodně skládat nehodlá. V rozjížďce s číslem osm znovu Ryan Sullivan odpálil jako raketa, aby se o minutu později stal neohroženým vítězem skupiny. Kenneth Hansen byl druhý a pak už následovalo české duo v pořadí Josef Franc – Martin Málek.

Oba stále živili čtvrtfinálové naděje. Nejrychlejší start předvedl Martin Málek, avšak z výjezdu byl zvnějšku první Josef Franc. „Podcenil jsem ho,“ uvedl na Pražanovu adresu březolupský závodník. „Myslel jsem, že půjde na lajnu.“ Při pokusu o odvetu zaútočil Martin Málek spodkem druhé zatáčky. Josef Franc ho ale vyvezl ven a před Moravanem jel rázem i Renat Gafurov. A nakonec i Kenneth Hansen.

Martin Málek se však odvážně pral až do cíle. V něm mu ke třetímu místu chyběl opravdu jen kousíček. Stejně jako Kenneth Hansen a Alessandro Milanese, za něhož včera zaskakoval náhradník Václav Milík, byl vyřazen. Triumf dostal dál Josefa France, druhé místo Renata Gafurova.

Náhradnická paráda
Z osmi česky mluvících účastníků vylučovacích skupin do čtvrtfinálové úrovně pronikli pouze tři. Stále však bylo komu fandit. Přímo nasazení byli Aleš a Lukáš Drymlovi. A z pozice náhradníka se vysoko povznesl Václav Milík. Chorvat Jurica Pavlic totiž evidentně neunesl, že se mu na domácím kolbišti nepovedlo získat titul juniorského mistra světa a omluvil se. Pardubický benjamínek byl rázem ve čtvrtfinále.

Vzhledem k faktu, že hustým vylučovacím sítem neprošla většina našich závodníků, byli v první čtvrtfinálové skupině výhradně samí cizinci. Do role suveréna se stylizoval Hans N. Andersen. Loňský vítěz zahájil své letošní účinkování prvenstvím v rozjížďce s číslem třináct.

V sedmnácté jízdě přidal k úvodní pětce další. Nejlepším startem se pochlapil Denis Gizatulin. Dán se však dral dopředu a už v první zatáčce vedl. Sebastian Ulamek toužil proniknout před Rusa také, avšak nakonec byl na protilehlé rovince až čtvrtý. Ve druhém okruhu předstihl Fredrika Lindgrena. A protože Chris Holder, druhý při svém prvním vystoupení, skončil až za nimi, mohl Hanse N. Andersena do semifinále doprovodit kdokoliv z nich.

Sebastian Ulamek ovšem odstoupil ještě před koncem úvodního kola jednadvacáté jízdy, když dostal hutnou cejchu a nic neviděl. Chris Holder, který se v předvečer závodu v Pardubicích dobře bavil, před sebe nikoho nepustil. Fredrik Lindgren odrazil v první zatáčce Denise Gizatulina, ale ani to mu nestačilo. V semifinále byl Rus, ale Švéd mohl sledovat závod v roli diváka.

Druhá čtvrtfinálová skupina byla zamotanější ještě více. Na úvod se prosadil Ryan Sullivan, když dojel k metě před Matejem Ferjanem. V osmnácté jízdě však oba skončili vzadu. Ještě dále za nimi skončil bohužel Aleš Dryml, jehož postavení se po počáteční dvojce zkomplikovalo.

Aplausu se však dočkal Václav Milík. Zatímco Davey Watt a Chris Harris jeli na čele, on statečně čelil náporu Mateje Ferjana až na cílovou pásku. By byl nakonec vyřazen, zářil jakoby právě získal titul mistra světa. Záhy se naplnil i osud Aleše Drymla. Po startu se pohyboval v těsně blízkosti vítězného Ryana Sullivana, ale rychle klesl na poslední pozici. Bod na úkor Václava Milíka urval až ve třetím kole.

„Nechytal jsem se,“ krčil rameny. „Nestartoval jsem a nestačil. Dneska mi nevyšel ani jeden start.“ Ryan Sullivan druhým vítězstvím postoupil s desetibodovým maximem, zatímco Davey Watt měl o bod méně. Sedmibodovou rovnost vyřešil výsledek poslední jízdy, v níž byl Matej Ferjan v cíli dříve než Chris Harris.

Naděje má jméno Matěj Kůs
Hned tři čeští závodníci se shodou okolností ocitli v sestavě třetí čtvrtfinálové skupiny. Šance padesát na padesát se však nakonec za dramatických okolností proměnila v nulový semifinálový progres…

Z české trojice začal nejslibněji Tomáš Topinka. Z patnácté jízdy se vrátil jako třetí za Grzegorzem Walaskem a vítězným Matejem Žagarem. Darcy Ward, novopečený juniorský mistr světa z Goričanu, porazil Josefa France a Lukáše Drymla.

Lukáš Dryml měl technické problémy a před rozjížďkou s číslem devatenáct přímo na ovále přeskočil na druhý motocykl. Po vylétnutí pásky to vypadalo, že se pardubický bojovník popere o nejvyšší bodový příděl. V první zatáčce se pohyboval hodně vpředu, avšak ve výjezdu byl jeho motocykl pomalý. A jeho majitel klesnul na poslední příčku.

Před ním jezdil Josef Franc, nicméně v poslední zatáčce mu prasknul řetěz. Tomáš Topinka měl perfektní start, avšak záhy se propadl na čtvrtou pozici. Vyhrál Grzegorz Walasek před Matejem Žagarem. Prohozené pořadí z předchozího vystoupení jim stačilo na postup. Darcy Ward však musel hrát postupový vabank s českou trojicí.

Role bankéře rozdávajícího karty se ujal Josef Franc, který se dostal do čela. Záhy se však prosadil Grzegorz Walasek, jenž nastoupil i s postupem v kapse. Lukáš Dryml sváděl boje s Darcy Wardem a Tomášem Topinkou. V poslední zatáčce Tomáš Topinka zaútočil spodní stopou na Lukáše Dryml.

Šel dopředu, avšak v koleji se mu motocykl vzepjal na zadní kolo a neřízen sestřelil Josefa France. Pražský závodník se z hromady vyhrabal a odešel do depa po svých. Tomáše Topinku bohužel odvezli zdravotníci na nosítkách. Oba však putovali do nemocnice na pozorování.

Protože Grzegorz Walasek byl v okamžiku incidentu v cíli, rozhodčí přidělil technické body. Josefu Francovi však druhé místo nestačilo, nebo Darcy Ward měl na svém kontě o dva body více. Dál by se nedostal ani Tomáš Topinka a vyřazen byl i Lukáš Dryml.

Domácímu závodníkovi nebylo vůbec do řeči. „Pokazila se elektrika zapalování,“ svěřoval se na druhý den při pražské extralize. „Musel jsem jet na jiný motorce, co jí nevěřím.“ Zapeklitost techniky připomínal i mechanik Josefa France Jiří Georgiev alias Bulhar. „Dvakrát nám dnes prasknul řetěz.“

Veškeré naděje, že uvidíme českého závodníka rovněž mezi nejlepšími dvanácti, se upíraly k osobě Matěje Kůse. Pražský junior rozehrál čtvrtou čtvrtfinálovou skupinu vskutku velkoryse. Rozpis mu určil místo až u mantinelu. Ale on se po vylétnutí pásky dral dopředu jako rozpumpovaný parní válec. Leigh Adams a Kenneth Bjerre tvrdě vzdorovali, ale nic platno.

Matěj Kůs jel na protilehlé rovince před nimi. A vedoucí příčku nepustil ze svých rukou až do cíle. Pětka v jeho individuálním skóre se nakonec ukázala jako nesmírně důležitá. Hvězdy se seriálu Grand Prix si v rozjížďce s číslem dvacet českého závodníka ohlídali. Kenneth Bjerre se vypořádal během úvodního kola s Leighem Adamsem a Rune Holtou.

Matěj Kůs se do nich urputně pustil. Obzvl᚝ ve druhé zatáčce to vypadalo nadějně, leč nakonec zůstal čtvrtý. Za těchto okolností měl semifinále jisté jen Kenneth Bjerre. Třetí start však nevynechal. Zpočátku tahal za nejdelší konec provazu Matěj Kůs. Z modré dráhy bleskově reagoval na pohyb pásky a blížil se vstříc první zatáčce na čele.

Zůstal však na vnitřní čáře a ostatní ho objeli. Matěj Kůs byl předposlední. Sváděl však úspěšný boj s Jesperem B. Monbergem a Leighem Adamsem. Šachovnicová vlajka ho však přivítala až za nimi. Vpředu úřadoval Kenneth Bjerre, jenž potvrdil postup jako vítěz skupiny. Druhý Rune Holta však vyrovnal svůj zisk s Leighem Adamsem a Matějem Kůsem.

Ke slovu přišla pomocná kritéria. A protože Matěj Kůs měl ono úvodní vítězství, postoupil ze skupiny smrti jako druhý. Na semifinále se mohl chystat i Rune Holta, zatímco Leigh Adams třímal ve svých rukou černého Petra.

Bojovat se vyplácí
Zatímco čtyřiadvacet borců už pomalu vyklidilo své boxy, dvanáct nejhouževnatějších a největší přízní Štěstěny obdařených semifinalistů měřilo své síly ve dvou semifinálových skupinách.

V té první udělal se svým postupem krátký proces Davey Watt. V rozjížďce s číslem pětadvacet se dopředu nejprve dostal Rune Holta, když v prvním oblouku objel zvenčí všechny své soupeře. Davey Watt byl za ním, aby ho podjel hned ve druhé zatáčce.

Ob jednu jízdu byl první Kenneth Bjerre. Jenže Davey Watt se přihnal první zatáčkou. A ve výjezdu se dostal dopředu, čímž položil základní kámen ke svému druhému vítězství. S deseti body u svého jména se mohl soustředit na finále.

Kenneth Bjerre neudržel ani druhé místo, když na něho ve třetím okruhu lišácky vyzrál Denis Gizatulin. Teprve za nimi skončili Rune Holta, Hans N. Andersen a s postupem se pomalu loučící Matej Žagar.

Rune Holta vzal v poslední rozjížďce věci do svých rukou. Díky triumfu start – cíl skončil ve skupině druhý. Do finále se dostal také Kenneth Bjerre, když tentokrát uhlídal Hanse N. Andersena. Loňský vítěz se nakonec kvalifikoval jen do malého finále.

Oku českého diváka ovšem více lahodila druhá semifinálová skupina s Matějem Kůsem. Šestadvacátá jízda začala nervózně pro Ryana Sullivana. Pod tikajícím dvouminutovým limitem se vrátil k výjezdu do depa, aby si vzal druhý motocykl. Než mu ho však mechanici stačili přistavit, časomíra ukrojila notnou porci vyhrazeného času.

Australan jen rozhodil rameny a upaloval zpět k pásce v sedle původního stroje. Vedl Matej Ferjan, za jehož záda v první zatáčce poskočil Matěj Kůs. Ve druhé zatáčce se však před něho dostal Ryan Sullivan a ve druhém kole Pražan klesl i za Darcy Warda.

Nehorázná smůla však čekala na Mateje Ferjana. V poslední zatáčce mu vypověděl službu motocykl. A nešastný závodník místo pěti bodů zaknihoval velikánskou nulu. Ryanu Sullivanovi spadlo vítězství prakticky samo do klína. Rozjížďku s číslem osmadvacet ovšem vyhrál ve stylu start – cíl. A s deseti body se mohl na další průběh semifinále už jen dívat.
Matěj Kůs zůstal v postartovní skrumáži vzadu. Cpal se na vnitřek úvodní zatáčky, ale vyjel z ní pátý. Poslední bod mu ve druhé zatáčce třetího kola uzmul Matej Ferjan.

V Maďarsku naturalizovaný Slovinec nedokončil třicátou jízdu, když ve třetím kole neviděl už žádnou šanci na postup. Matěj Kůs byl po vylétnutí pásky vpředu, ale postupně klesal na čtvrtou příčku. Grzegorz Walasek a Darcy Ward projeli metou jako první, čímž si zajistili finále. Matěj Kůs s Chrisem Holderem a Matejem Ferjanem zamířili do malého finále.

Hans N. Andersen si loni nasadil krásnou trofej na svou hlavu. Dnes mu bylo souzeno vyhrát malé finále, v němž se ujal vlády už po odstartování. Matěj Kůs jel druhý. Své postavení uhájil rovněž po průjezdu první zatáčkou. Chris Holder na něho útočil zvnější, avšak musel kapitulovat.

V žádném případě se však nechtěl s porážkou smířit. Znovu a znovu podroboval Matěje Kůse jedním nájezdem za druhým. Od třetího kola stupňoval svůj tlak. Matěj Kůs navzdory únavě z dlouhého dvoudenního klání vzdoroval. Na začátku pátého kola byl už Australan takřka úspěšný, ale druhého místa se definitivně dočkal až v předposlední zatáčce.

Matěj Kůs stačil ještě odrazit Mateje Žagara, aby devátým místem zaznamenal nejlepší umístění českého závodníka v dnešním závodě. Pak si v čestném kolečku vychutnal aplaus tribun, jejichž srdce si dokonale získal.

„Moje pocity jsou smíšený,“ říkal později na mikrofon. „Byl to těžkej‘ den. Udělal jsem spousta chyb a ty mě stály finále. Lepší závodník by určitě dokázal porazit Holdera, ale já ten nejlepší nejsem. Mockrát děkuju divákům a příště, a přijdou ještě ve větším počtu.“ Odměnou za skromnost se mu stala další dávka potlesku.

V depu se ovšem chystalo velké finále. Grzegorz Walasek vyhrál jeho start a už před vjezdem do druhé zatáčky měl mírný náskok. Za jeho zády se Rune Holta vypořádal s Daveym Wattem. Kola ubíhala a nezdálo se, že by někdo zabránil vedoucímu Polákovi v triumfu.

Ve druhém okruhu se Darcy Ward dostal na čtvrté místo před Kennetha Bjerreho, ve čtvrtém zastavil Ryan Sullivan. V pátém okruhu však Rune Holta znovu udeřil a v posledním kole už útočil ze všech sil. „Viděl jsem šanci,“ svěřil se později. „Viděl jsem, že Grzegorz ztrácí rychlost.“

V poslední zatáčce se Rune Holta skutečně protáhl dopředu a cílem projel jako vítěz. Zlatá přilba tak poprvé skončila v Polsku zásluhou Nora s polským občanstvím. A ten se navíc dostal do startovní listiny na poslední chvíli jako záskok za Tai Woffindena.

Hlasy z depa
„Jsem opravdu šastný, že jsem dnes vyhrál,“ říkal Rune Holta. „Zkouším to mnoho let. Byl jsem už na stupních, měl jsem i pád ve finále. Byl jsem pokaždé kousek od vítězství, ale dnes jsem prolomil smůlu. V posledním kole jsem viděl šanci. Začal jsem si věřit. Viděl jsem, že Grzegorz ztrácí rychlost. A řek‘ jsem si buď a nebo. Není to otázka štěstí, to v tomto sportu tak není, je to vždy tvrdá práce, takže neřeším, že jsem vyhrál jako záskok za Tai Woffindena.“

„Bylo to moje první finále při Zlaté přilbě,“ líčil Grzegorz Walasek. „Dobře jsem odstartoval, ale Rune mě v posledních metrech porazil. Jsem z toho nešastný, ale gratuluju mu k vítězství.“

„Nikdy jsem nebyl na této dráze,“ vzal Davey Watt své vyprávění zeširoka. „Nikdy jsem nebyl ani v České republice až před měsícem na Tomíčkově memoriálu v Praze. A tak mám teď na vaši zemi dobré vzpomínky. Jsem šastný, o tomhle závodě jsem slyšel mnoho příběhů. Finále jsem zkazil. Před sebou jsem viděl pěkný závod, ale bohužel se ho neúčastnil.“

„Bylo to strašně těžký,“ připouštěl Matěj Kůs. „Včera závody, dnes závody, dneska jsme makali na motorkách. Ani minutu jsem se nezastavil. Jsem rád za devátý místo, ale doufám, že se tím nezastavím a půjdu dál. Teď jsem utahanej‘ jako sviňa, celej‘ víkend byl náročnej‘. Po závodech si ale každý musí dát hlavu dohromady a srovnat si myšlenky. A já jsem spokojenej‘!“

„Měl jsem stejný motory jako na extraligu,“ vysvětloval Aleš Dryml příčinu svých patálií. „Akorát jsem je poslal na servis. A ten lepší nejel a ten, co měl bejt dvojka, byl lepší. Fakt nevím, nechytal jsem se. Nestartoval jsem a nestačil. Dneska mi nevyšel ani jeden start.“

„Podcenil jsem Pepíčka,“ říkal Martina Málek. „Myslel jsem, že půjde na lajnu. Nejelo to špatně, ale chtělo to trošku štěstí. O kousek mi uteklo třetí místo a včera druhé. Doufejme, že za rok. Bylo to hodně nabitý, ale myslím, že na postup bych měl. Nejelo to špatně, ale nestačilo to.“

„Na hovno,“ zněl komentář z úst Filipa Šitery, vyřazeného už ve vylučovacích skupinách. „Jako vždycky v Pardubicích. Včera jsem to asi nebyl já. Pral jsem se, to musíš, nemůžeš to jen tak pustit. Dráha je úplnej‘ beton, jedničku nenakropili, neodjel jsem. Pak jsem chytnul pětku a ta je taky úžasná!“

„Chtěl jsem udělat lepší výsledek než dvakrát pátej‘ a jednou poslední,“ netajil se Jan Jaroš. „Prostě byli lepší…“

1. vylučovací skupina    
1. Chris Holder, AUS 4 5 – 9
2. Matej Ferjan, H 5 4 – 9
3. Tomáš Topinka, CZ 2 3 5 8
4. Hynek Štichauer, CZ 1 0 4 5
5. Izak Šantej, SLO 3 2 1 5
6. Mathias Schultz, D X 1 3 4
res Jaroslav Petrák – – 2 2
 
2. vylučovací skupina    
1. Matěj Kůs, CZ 5 3 4 9
2. Denis Gizatulin, RUS 4 5 0 9
3. Davey Watt, AUS 2 1 5 7
4. Christian Hefenbrock, D 3 4 3 7
5. Magnus Zetterström, S 0 2 2 4
6. Jan Jaroš, CZ 1 0 1 2
 
3. vylučovací skupina    
1. Matej Žagar, SLO 5 5 R 10
2. Jesper B. Monberg, DK 4 2 6 9
3. Roberto Haupt, D 3 3 4 7
4. Tomáš Suchánek, CZ 2 4 1 6
5. Filip Šitera, CZ 1 1 3 4
6. Fritz Wallner, A 0 0 2 2
 
4. vylučovací skupina    
1. Ryan Sullivan, AUS 5 5 – 10
2. Josef Franc, CZ 0 3 5 8
3. Renat Gafurov, RUS 4 1 4 8
4. Kenneth Hansen, DK 2 4 3 7
5. Martin Málek, CZ 3 2 2 5
6. Alessandro Milanese, I – 0 1 1
res Václav Milík, CZ 1 – – 1
 
 
1. čtvrtfinálová skupina    
1. Hans N. Andersen, DK 5 5 – 10
2. Chris Holder, AUS 4 1 5 9
3. Denis Gizatulin, RUS 1 4 3 7
4. Fredrik Lindgren, S 2 2 4 6
5. Sebastian Ulamek, PL 3 3 E 6
6. Roberto Haupt, D 0 0 2 2
res Jaroslav Petrák, CZ – – 1 1
 
2. čtvrtfinálová skupina    
1. Ryan Sullivan, AUS 5 1 5 10
2. Davey Watt, AUS 1 5 4 9
3. Matej Ferjan, H 4 2 3 7
4. Chris Harris, GB 3 4 2 7
5. Václav Milík, CZ 0 3 0 3
6. Aleš Dryml, CZ 2 0 1 3
 
3. čtvrtfinálová skupina    
1. Grzegorz Walasek, PL 4 5 5 10
2. Matej Žagar, SLO 5 4 – 9
3. Darcy Ward, AUS 2 3 3 6
4. Josef Franc, CZ 1 E 4 5
5. Tomáš Topinka, CZ 3 2 F 5
6. Lukáš Dryml, CZ 0 1 2 3
res Jaroslav Petrák, CZ – – 1 1
 
4. čtvrtfinálová skupina    
1. Kenneth Bjerre, DK 4 5 5 10
2. Matěj Kůs, CZ 5 2 1 7
3. Rune Holta, PL 3 3 4 7
4. Leigh Adams, AUS 2 4 3 7
5. Jesper B. Monberg, DK 1 1 2 3
6. Renat Gafurov, RUS 0 0 E 0
 
 
1. semifinálová skupina    
1. Davey Watt, AUS 5 5 – 10
2. Rune Holta, PL 4 2 5 9
3. Kenneth Bjerre, DK 0 3 4 7
4. Denis Gizatulin, RUS 2 4 1 6
5. Hans N. Andersen, DK 3 1 3 6
6. Matej Žagar, SLO 1 0 2 3
 
2. semifinálová skupina    
1. Ryan Sullivan, AUS 5 5 – 10
2. Grzegorz Walasek, PL 1 3 5 8
3. Darcy Ward, AUS 4 2 4 8
4. Chris Holder, AUS 2 4 3 7
5. Matěj Kůs, CZ 3 0 2 5
6. Matej Ferjan, H E 1 R 1
 
 
Malé finále    
1. Hans N. Andersen, DK    
2. Chris Holder, AUS    
3. Matěj Kůs, CZ    
4. Matej Žagar, SLO    
5. Matej Ferjan, H    
6. Denis Gizatulin, RUS    
 
Velké finále    
1. Rune Holta, PL    
2. Grzegorz Walasek, PL    
3. Davey Watt, AUS    
4. Darcy Ward, AUS    
5. Kenneth Bjerre, DK    
6. Ryan Sullivan, AUS   E

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Martin Búri a Jiří Havlíček

Matěj Kůs pokračoval ve vítězné sérii

Pardubice – 3. října
Matěj Kůs po svém triumfu ve Zlaté stuze skvěle rozehrál také Zlatou přilbu,když triumfoval v úvodní jízdě své vylučovací skupiny. Z ostatních českých závodníků se mu nejvíce přiblížil Martin Málek. Ten teprve na poslední chvíli podlehl Renatu Gafurovovi a ztratil tak druhé místo.

„Vstup jsem měl dobrej‘,“ netajil se Matěj Kůs uspokojením ze své pardubické soboty. „Hlavně, aby to vydrželo dál. Mám sen bejt‘ ve finále, jezdecky na to mám. Připravím se na to maximálně, nebudu slavit dlouho, ale určitě půjdu s přáteli na večeři.“

Úvodní vylučovací jízdy Zlaté přilby:

I Matej Ferjan, Chris Holder, Izak Šantej, Tomáš Topinka, Hynek Štichauer, Mathias Schultz X
II Matěj Kůs, Denis Gizatulin, Christian Hefenbrock, Davey Watt, Jan Jaroš, Magnus Zetterström
III Matej Žagar, Jesper B. Monberg, Roberto Haupt, Tomáš Suchánek, Filip Šitera, Fritz Wallner
IV Ryan Sullivan, Renat Gafurov, Martin Málek, Kenneth Hansen, res Václav Milík, Josef Franc

Australan je mistrem světa

Goričan – 3. října
Australan Darcy Ward se v chorvatském Goričanu stal juniorským mistrem světa. Domácí borec Jurica Pavlic, zvyklý na své dráze prakticky jen vyhrávat, nakonec skončil druhý. Na cestě ke světovému stříbru musel ovšem ještě v rozjezdu porazit Patricka Hougaarda a Tai Woffindena.

1. Darcy Ward, AUS 13
2. Jurica Pavlic, CRO 12+3
3. Patrick Hougaard, DK 12+2
4. Tai Woffinden, GB 12+1
5. Maciej Janowski, PL 11
6. Nicolai Klindt, DK 10
7. Grzegorz Zengota, PL 8
8. Simon Gustafsson, S 7
9. Lewis Bridger, GB 7
10. Kenni Larsen, DK 7
11. Thomas H. Jonasson, S 6
12. Artjom Laguta, RUS 4
13. Jozsef Tabaka, H 3
14. Michal Mitko, PL 3
15. Vjačeslav Giruckis, LAT 2
16. Ricky Wells, USA 2
17. Ludvig Lindgren, S 1

Zlatá stuha patřila Čechům

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 3. října
Triumfem českých barev skončila dnešní Zlatá stuha. Ve finálové jízdě triumfoval Matěj Kůs ve stylem start – cíl. Hned za jeho zády protnul metu Filip Šitera, který si zkomplikoval život kvůli defektu. Před startem zjistil, že má vybité zapalování a musel se vracet zpátky. By litoval, že rezervní stroj má osazenou nepříliš optimální rozetu a studený motor, nakonec se dokázal propracovat až na druhou příčku. Cesta dalších Čechů skončila už v semifinále. Václav Milík žehral na špatný start, Michaelu Hádkovi explodoval motor. Jan Holub, Michal Dudek a René Vidner zůstali vyřazeni po základní části.

Oprávněné české naděje
Zlatou stuhu je možné vnímat také jakési juniorské Czech Open, kde si naše elita do jednadvaceti let změří své síly na důvěrně známém kolbišti se svými vrstevníky z jiných zemí. Loni toto pomyslné střetnutí vyznělo ve prospěch cizinců, když Filip Šitera a Matěj Kůs využili svůj start k poslednímu testování před finále juniorského mistrovství světa. A Hynek Štichauer a Michael Hádek, kteří jako jediní pronikli do šestičlenného finále, skončili po vzájemné kolizi se zraněními.

Avšak dnes se domácí příznivci v ochozech nemuseli za svou národnost stydět. Filip Šitera byl před závody hodně skeptický. Netajil se, že svítkovské letiště není zrovna dle jeho gusta. A protože, když se na klíčové pardubické závody chystal, neuspěl v nich, rozhodl se tentokrát nechat věci spíše v rukou osudu.

Už v rozjížďce s číslem čtyři se projevila správnost jeho strategie. Se žlutou barvou na povlaku své přilby vyrazil dopředu jako dobře odpálený golfový míček. Za ním však nejel nikdo jiný než Matěj Kůs. Pražan samozřejmě nemohl nezkusit útok. Ovšem Filip Šitera ho v nájezdu do druhé zatáčky vyvezl na venek. A všechny další pokusy odrážel až k šachovnicové vlajce.

I když se cesty obou českých es rozdělily, jejich výkony vzbuzovaly oprávněné naděje, že bychom si nakonec Zlaté stuhy mohly po dvouleté pauze znovu poslechnout tóny české hymny. Matěj Kůs vyhrál osmou jízdu ve stylu start – cíl, když k šachovnicové vlajce dovedl smečku pronásledovatelů na čele s Janem Holubem a Michalem Dudkem. Obdobně si počínal také o čtyři rozjížďky později.

Naproti tomu Filip Šitera si dovolil malé zaváhání v páté jízdě. Přitom odstartoval z celé pětice nejrychleji. V první zatáčce ho ale objel Ben Barker, aby se vzápětí okolo obou prohnal Slawomir Pyszny. Náš reprezentant ovšem po vzoru dávné českého krále z boje neutíkal. Ve druhé zatáčce byl znovu druhý. Avšak po kontaktu s vedoucím Polákem málem ze svého motocyklu vystoupil. Krizový moment zvládl, avšak za cenu poklesu na předposlední místo.

V jedenácté jízdě se Filip Šitera znovu prezentoval v roli bojovníka. Na svou chvíli si však musel počkat poměrně dlouho. V první zatáčce se kvůli díře ocitl v kotrmelcích Ben Barker a Tobias Busch musel na zem také. Při repete se však rychle prosadil do čela. Timo Lahti ho v prvním oblouku podjel, avšak už v další zatáčce klesl zpět na druhé místo. Filip Šitera jel až za ním. V předposlední zatáčce však Fina překvapil náhlým útokem a tři body byly jeho.

Čtyři čeští semifinalisté
Ještě před začátkem poslední série bylo jasné, že semifinále nemine ani Filipa Šiteru, ani Matěje Kůse, i kdyby se proti nim nakrásně spiknul celý svět. Nic takového se ovšem nestalo. Navíc Filip Šitera v rozjížďce s číslem třináct dojel druhý za zlepšujícím se Dánem Lasse Bjerrem. Matěj Kůs ve dvanácté jízdě bránil vedení před Benem Barkerem, když v první zatáčce vyvezl Timo Lahtiho. Angličan potřeboval zoufale body pro postup a na začátku třetího kola sebral Matěji Kůsovi vedení.

Avšak už ve výjezdu ze zatáčky u světelné tabule byl Pražan opět v čele. Avšak Ben Barker ho hned v následujícím oblouku vyhnal daleko na venek. Matěj Kůs klesl na třetí místo, avšak v závěrečném finiši mu na Timo Lahtiho chyběl vskutku maličký kousek.

Mezi deset semifinalistů se dostali i další dva Češi. Pro Václava Milíka začalo odpoledne nepříliš podařeně. „Zadírá se motor,“ zněla slova z jeho úst, když se vrátil z tréninku ke svým mechanikům. Po slavnostním nástupu ovšem bylo po chmurách. Pardubický junior dovezl z druhé jízdy čtyři body za vítězství.

Vyšel mu skvěle start, aby vzápětí v prvním výjezdu vykryl zvenčí útočícího Matiju Duha. Jenže Ben Barker pronikl spodní stranou před ně. Už v oblouku do depa se však Václav Milík vnitřkem vrátil do čela.

V šesté jízdě zůstal po celá čtyři kola pátý. O čtyři jízdy později se mu vedlo podobně, ale po poruše Franka Fachera inkasoval o bod více. Rozjížďka s číslem čtrnáct se pro Václava Milíka stala existenční záležitostí. Už od startu ji řešil nekompromisně a do první zatáčky najížděl jako první.

Na protilehlé rovince byl dříve Kamil Cieslar, avšak Václav Milík se pod něho vmáčknul do druhého oblouku. Jejich boj nakonec vyvrcholil v Polákův prospěch na konci druhého kola, avšak Pardubičan byl v semifinále. Jeho brány se podařilo otevřít také Michaelu Hádkovi. Plzeňan dnes místo rychlých startů oslňoval spíše bojovností.

Ve třetí jízdě proháněl druhého Tobiase Busche, avšak před Němce se nedostal. Podobně se mu vedlo i o tři rozjížďky později. Stále stupňoval svůj tlak na vedoucího Kamila Cieslara, aby mu nakonec scházel maličký kousek. Ve dvanácté jízdě vedl slibný útok úvodní zatáčkou na Simona Nielsena. Dán ho však na druhou příčku nepustil. Dva body z třinácté jízdy ho dostaly do semifinále jako posledního postupujícího.

Štěstí občas přeje i nepřipraveným
Těsně za Michaelem Hádkem se zabouchla semifinálová vrata. A mezi deseti závodníky uvíznuvšími na druhé straně zůstali i tři Češi. Domácí René Vidner nebodoval, když třikrát neviděl cíl. Michal Dudek zase otevřeně připouštěl, že se dnes nevyrovnal s dráhou. Jan Holub zase želel nepovedených startů. Nutno dodat, že si vyřezaní nezasloužil už jen kvůli dvěma druhým místům. Jenže v dalších dvou případech projížděl cílem jako předposlední.

První semifinále přineslo Matěji Kůsovi příležitost odvést Benu Barkerovi předchozí porážku i s úroky. Angličan nejlépe odstartoval, avšak Pražan po něm okamžitě šel. V úvodním výjezdu se po vnitřní čáře posunul dopředu. Posledním finalistou se stal Slawomir Pyszny.

Účinkování dvou českých závodníků se však uzavřelo. Na roštu stáli na pravé straně a bylo jim jasné, že pro postup potřebují především dobře odstartovat. To se však nepovedlo ani Václavu Milíkovi, ani Michaelu Hádkovi. Z nepostupových příček se už nedokázali povznést, navíc Plzeňanovi ve třetím kole explodoval motor.

Filip Šitera ve druhém semifinále nezaváhal. Po vylétnutí pásky se usadil na čele před Timo Lahtim a Tobiasem Buschem. Pořadí zůstávalo nezměněno. Jenže ve druhém kole v zatáčce u depa upadl Tobias Busch. A kvůli němu se na zemi ocitli i Lasse Bjerre a Kamil Cieslar.

Německý viník byl z opakované jízdy vyloučen. Filip Šitera si opět počínal nekompromisně a nepustil vedení ze svých rukou ani na okamžik. Smůlu měl ovšem Timo Lahti. O druhé místo ho připravil Lasse Bjerre, aby nakonec přišel i o poslední postupovou příčku ve prospěch Kamila Cieslara.

Finále by si letos zasloužilo přídomek velké. První pokus se musel kvůli letmému startu opakovat. Kamil Cieslar však nemohl být viníkem ani náhodou. Přímo u pásky se mu rozletěl motor a síla exploze rozmetala jeho vnitřnosti po škváře.

Startmaršál rovnal zbývajících pět závodníků, když se náhle Filip Šitera otočil a zamířil k vratům do depa. Zoufale volal a gestikuloval na mechaniky. Nakonec nechal stroj u úpatí betonového sjezdu a rozběhl se po svých nahoru. „Vybilo se zapalování,“ cedil mezi zuby, když se vrhal na rezervní motocykl.

V hlavně přitom plašil myšlenky na studený motor a zadní kolo s jinou rozetou, než by si představoval. Štěstí však někdy přeje i nepřipraveným… Současně s pohybem pásky letěl dopředu Matěj Kůs, aby o devětašedesát sekund později projel suverénně cílem jako vítěz. Filip Šitera opouštěl rošt jako čtvrtý. „Musel jsem to tam dát,“ vysvětloval důvody svého útoku, díky němuž ještě během úvodního kola za sebou nechal Bena Barkera a Slawomira Pyszneho.

Česká republika měla na pódiu dvojnásobné zastoupení, třetí příčku ukořistil Lasse Bjerre profitující z jízdy ve větrném pytli Filipa Šitery. Ben Barker dokázal vyřešit Slawomira Pyszneho, avšak na útok na bednu už mu nezbývaly ani čas, ani síly.

Hlasy z depa
„Po dnešních závodech jsem šastnej, jak to dopadlo,“ zářil Matěj Kůs. „Ukázalo se, že svět je spravedlivej‘. První půlka sezóny byla slabá, ale odvedla se spousta práce. Letos mi ve výkonnosti pomohla polská extraliga. Budu makat dál. Předloni jsem vypad´ při Stuze v semifinále, hledal jsem se a měl těžkou cestu. Loni jsem po úspěchu ani netoužil a pojal to jako přípravu na mistrovství světa. Dojížděl jsem se zraněním, o to je radost větší. Jsem rád, že jsem vyhrál. O tom žádná.“

„Na týhle dráze se mi nedaří a tak jsem překvapenej‘,“ kroutil Filip Šitera hlavou po návratu ze stupňů vítězů. „Měl jsem dobrej‘ motor od Grega Hancocka, za to díky dědovi, ale na druhý motorce nebyl dobrej‘ převod. Díky mechanikům Jarinovi a Romanovi, že to před finále stihli. Vybil se box, to je místo zapalování, jak se opakovala ta rozjížďka. Druhá motorka byla studená a měla blbou rozetu. Můžu bejt‘ rád za druhý místo, ale moh‘ jsem vyhrát. Blahopřeju Matějovi. Ve finále jsem to tam musel dát, tak jsem na půl spokojenej‘ a na půl nespokojenej.“

„Na hovno,“ nešetřil Václav Milík pesimismem, aby se však rozpomněl na loňský ročník Zlaté stuhy. „Loni to bylo víc na prd, teď to šlo až na tu poslední jízdu. Nepoved‘ se mi vůbec start. Příště to snad bude lepší. V tréninku jsem zadřel jeden motor. Nakonec jsme přišli na to, že to bylo karburátorem. Vyměnili jsme ho, už to jelo a tak jsem odjel celý závody na něm.“

„Aspoň jsem mediální hvězda,“ meditoval Michael Hádek nad vybuchlým motorem. „Zklamanej‘ jsem určitě. Před závodem jsem koukal na startovku a říkal si, že to bude hračka. A mám z toho smíšený pocity. Když mi před semifinále řekli, že jdu od prken, věděl jsem, když neodstartuju, nebudu tam. Dopadlo to, jak to dopadlo. A stejně jsem tam nebyl.“

„Špatný, špatný,“ hodnotil Jan Holub. „Starty špatný. Dneska to fakt nešlo. Ale Stuhu můžu vyhrát ještě třikrát.“

„Na hovno,“ netajil se zklamáním Michal Dudek. „Nesedla mi dráha. Šest bodů, dva mi chyběly na semifinále. Všechno mi jelo dobře, zezačátku byl problém se svíčkou, ale dráha mi nesedla.“

      SF1 SF2 FIN
1. Matěj Kůs, CZ 3 4 4 4 13 1.   1.
2. Filip Šitera, CZ 4 1 3 3 11   1. 2.
3. Lasse Bjerre, DK 2 2 4 4 12   2. 3.
4. Ben Barker, GB 3 3 X 4 10 2.   4.
5. Slawomir Pyszny, PL 2 4 4 2 12 3.   5.
6. Kamil Cieslar, PL 1 4 0 4 9   3. E
7. Tobias Busch, D 3 4 4 4 15   X  
8. Václav Milík. CZ 4 1 2 3 10 4.    
9. Tomi Lahti, FIN 4 2 2 3 11   4.  
10. Michael Hádek, CZ 2 3 2 2 9 E    
11. Jeremia Thelaus, S 4 0 1 3 8      
12. Jan Holub, CZ 1 3 3 1 8      
13. Frank Facher, D 3 3 E 1 7      
14. Michal Dudek, CZ 1 2 1 2 6      
15. Simon Nielsen, DK E 2 3 0 5      
16. Matija Duh, SLO 2 X 3 0 5      
17. Aki-Pekka Mustonen, FIN 0 1 1 1 3      
18. Kenni Trasborg, DK 1 1 L 1 3      
19. Hans Peter Kulterer, A E E 2 0 2      
20. René Vidner, CZ 0 E E E 0      
res Roman Čejka, CZ   DNR      

Vložený závod 250 ccm:

1. Eduard Krčmář, CZ 4 4 4 4 4 20
2. Christian Rickenburger, D 3 3 3 3 3 15
3. Tim Scheunemann, D 1 2 R 2 2 7
4. Stefan Stiersdorfer, D 0 1 2 1 1 5
5. Philine Itermann, D 2 – – – – 2

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)