AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Mariánské Lázně – 17. května
Zdeněk Schneiderwind nemá ve zvyku hovořit o svých ambicích příliš konkrétně. Nicméně už úvodní rozjížďky včerejšího českého šampionátu na dlouhé dráze naznačily, že král české dlouhodrážní scény nebude mít v Mariánských Lázních sobě rovného konkurenta ani letos. V rozjížďkách základního rozpisu exceloval brilantními starty a prohrál pouze s defektní svíčkou, díky níž si musel doběhnout do cíle pro bod po svých. Ve finále A se pak stal aktérem nervy drásající bitvy, která na našich dlouhých oválech nebyla dlouho k vidění. Postupně se zbavil dotírajícího Andy Appletona, aby posléze připravil o vedení Pavla Ondrašíka. S mírným náskokem se řítil vstříc dalšímu titulu. Zbývala už jen poslední zatáčka. Jenže v ní upadl a mohl jen sledovat, jak se soupeři řítí okolo něj. Zvítězil Andy Appleton a na stupně se postavili ještě Pavel Ondrašík a Jörg Tebbe. Richard Wolff doplatil na úvodní zadřený motor. Vítězství ve finále B neuspokojilo jeho závodnický apetit a to tím spíše, byl-li výsledek závodu určujícím faktorem pro divokou kartu pro první Grand Prix. Příjemným překvapením byl výkon Marka Čejky, který ve finále B porazil i Karla Kadlece bojujícího rovněž s vynechávajícím motorem a píchlou pneumatikou. Roman Tomany, při neúčasti omluveného Antonína Klatovského poslední Čech ve startovní listině, byl čtvrtý ve finále C.
Hvězda mezi hvězdami
Takové hvězdné obsazení dlouhodrážní mistrovství republiky za celou svou existenci nepamatuje. Sirg Schützbach, triumfátor závodu finále mistrovství světa a exmistr Evropy na trávě, se už lázeňský kilometr pokoušel dvakrát marně dobít. Stejně tak známou tváří byla Nynke de Jong vracející se do sedla po ošklivém podzimním zranění. Nicméně vůbec poprvé se v národním šampionátu objevili čtyři finalisté mistrovství světa.
Andy Appleton, Paul Cooper, který z pražského letiště dorazil na poslední chvíli, a Jörg Tebbe využili příležitost otestovat ovál, na němž příští měsíc vypukne boj o titul letošní mistra světa. Čtvrtým byl Zdeněk Schneiderwind, perfektní znalec lázeňské dráhy, na níž od roku 2003 netriumfoval jen jednou, protože byl zraněný.
A hned na úvod ukázal všem malověrným, že ani letos se jeho apetit na zlato nezmenšil. Andy Appleton vedl rozjížďku s číslem jedna pouze cirka do první zatáčky. Z ní už vyjel na čele pražský obhájce čtyř předchozích titulů. Prvních pět bodů se záhy mělo zdvojnásobit už v páté jízdě.
Kvůli trucujícímu startovacímu zařízení se startovní manévr povedl až napodruhé. Dopředu letěl opět Zdeněk Schneiderwind. Na konci úvodního kola měl už náskok bratru osmdesát metrů. Jenže v posledním kole zůstal pražský závodník stát s oněmělým motorem. Protože Roman Tomany opustil šestou příčku už ve třetím kole, zůstával poslední bod stále k mání.
Pražský závodník neváhal ani na okamžik. S motocyklem po boku sprintoval do cíle u vědomí, že i jeden bod může v loterii postupu do finále A hrát důležitou roli. „Asi svíčka,“ odtušil nad příčinou svého zastavení, aby se záhy pustil do příprav na další rozjížďky.
V rozjížďce s číslem sedm předvedl opět famózní start. Dvojice jeho soupeřů z Grand Prix, Jörg Tebbe a Andy Appleton, byla odsouzena sledovat sólo mistra Schneiderwinda z uctivé vzdálenosti. A stejně se vedlo Sirgu Schützbachovi, jemuž český fenomén uletěl už po vylétnutí pásky dvanácté jízdy.
Problémům navzdory
Ani ostatním českým želízkům v mariánskolázeňském ohni se nevyhýbaly problémy. Všechno odstartoval Antonín Klatovský, jenž se ve čtvrtek omluvil kvůli střevním obtížím.
Pavel Ondrašík v tréninku objel tři kola a musel zůstat stát vinou prasklého řemenu. V závodě laboroval s nastavením spojky a po dvou sériích měl u svého jména pouze pět bodů. Mohlo to být o chloupek lepší, kdyby jej Jörg Tebbe ve druhém kole v zatáčce u depa nepřipravil o druhou příčku.
Nicméně rozjížďka s číslem devět znamenala renesanci Pražanových nadějí. Pořádně prohnal vítězného Sirga Schützbacha a zejména v prvním okruhu neměl k předjetí daleko. Pojistkou k umístění mezi nejlepší šestkou se ovšem stala jeho one-man-show v rozjížďce s číslem dvanáct.
Pavel Ondrašík zůstal vedle Zdeňka Schneiderwinda jediným naším závodníkem ve finále A. Otázka české divoké karty pro červnovou Grand Prix tak došla předčasného rozuzlení. Starší Pražan je stálým účastníkem a tak měl Pavel Ondrašík v tomto ohledu jasno ještě dříve, než dnešní mítink skončil.
Richardu Wolffovi se tak nabídla pouze pozice prvního náhradníka. Přitom by mohl posloužit jako školní příklad, jak ošidné bývají nominace na základě jednoho závodu. Do rozjížďky s číslem tři odstartoval jako namydlený blesk. Po průjezdu úvodním obloukem klesl za Sjoerda Rozenberga a vítězného Jörga Tebbe. Třetí místo mu však už nemělo uniknout.
Leč ve druhém kole mu nezbylo než bezmocně mávnout rukou, když kovové srdce jeho oře umlklo. „Zadřel jsem motorku, která vypadala dobře,“ líčil později v depu. Nezbylo než odložit invalidní stroj a pustit se do příprav rezervního. Přes přestávku neměl moc času a nastavení na čtvrtou jízdu nebylo zrovna tip op.
Dva body toho byly více než pádným důkazem. V rozjížďce s číslem sedm jsme však viděli Richarda Wolffa v obvyklé kondici. Po vylétnutí pásky byl před ním jen Karel Kadlec. Plzeňský nezmar se však ve druhém oblouku stal bezprostředním svědkem, jak se Pražan sune po jeho levici do čela.
Richarda Wolffa sice předčil ještě David Speight, jenž se před Karla Kadlece posunul současně s ním. Britovo vedení ovšem trvalo pouze pár metrů, než se závodník pražského Olympu vrátil zpět. Nicméně hladký triumf mu nebyl souzen kvůli pádu Nynke de Jong ve druhém kole. Repete mělo obdobný průběh jako původní jízda. Karel Kadlec ztratil vedení v první zatáčce, David Speight ve druhé a Richard Wolff projel triumfálně cílem.
Avšak a později ve svém depu kalkuloval, jak chtěl, výsledek umožňující účast ve finále A mu stále nevycházel. V rozjížďce s číslem dvanáct sledoval triumf svého kolegy Pavla Ondrašíka. A udržel na uzdě Paula Coopera, jenž po dvou defektech a dvou třetích místech putoval jen do finále C. Pro světového finalistu dozajista nelichotivý výsledek.
Osud poslední zatáčky
Z českých závodníků mu dělal společnost pouze Roman Tomany. Domácí navrátilec nezískal v základní části ani pět. Finále C probíhalo v pěti, protože Klaus Peter Gerdemann musel odstavit svůj motocykl už v opakované čtvrté jízdě. A protože si pořadatelé přáli uplatnit pravidlo o trestné čáře, znamenalo to stáhnout ze závodu oba náhradníka. Účast Michaela Hádka byla nepravděpodobná. Plzeňský junior toužil především po svezení na dlouhodrážním speciálu, jehož se mu dostalo při tréninku. Ovšem britský čahoun John Hartley odhodláním závodit jen překypoval.
Finále C opanoval John Cooper. Vnějškem úvodního oblouku pronikl do čela. Roman Tomany jezdil čtvrtý před Andreasem Büschkem, který nakonec neprojel přes cílovou čáru. Zato v béčku panoval český přetlak. Vedle nešastného Richarda Wolffa se tu objevili ještě Karel Kadlec a Roman Čejka.
Plzeňský závodník prožil během včerejších veteránských závodů vskutku pekelné martýrium. Defekt motocyklu a start se stojatým motorem, který Jaroslav Pták starší připravil bezmála před pěti lety. A ke všemu ošklivý pád a těsná ztráta pódia čtyřventilů. Dnes naladil motocykl na hutnější dráhu, jenž však po dopoledním tréninku v palbě slunečních paprsků vyschla.
Po úvodním druhém místě opět exceloval na startech, aby základní část skončil jako české číslo čtyři. O bod méně měl Marek Čejka. Ten rozjásal diváky v rozjížďce s číslem deset. Dva okruhy držel v šachu Nynke de Jong. Holandská blondýna se přes něho dostala až v první zatáčce třetího kola, avšak domácí borec se dvakrát takřka dostal zpátky.
Nynke de Jong kalila vodu i ve finále B. Laškování s páskou odskákala posunutím zpátky na trestnou čáru. Richard Wolff neměl na sobě rovného konkurenta. „Měl jsem dobrej‘ start a šlo to,“ svěřil se. „K sedmýmu místu ale není co říct.“ Za jeho zády se ostatní seřadili do pořadí Manfred Knappe, Karel Kadlec, Marek Čejka a David Speight. A nakonec Nynke de Jong.
Už na začátku druhého kola měla Holanďanka Britův skalp. Někdy v těch chvílích začal kuckat motor Karla Kadlece. Nejrychlejší český zásobovač postupně klesl na poslední příčku, aby byl v cíli na prázdné pneumatice. Nebylo divu, že se stal obětí Nynke de Jong, urputně dohánějící úvodní ztrátu. Za její záda klesl i Roman Čejka.
Finále A zastínilo všechno, co se v Mariánských Lázních v posledních letech dělo. Pavel Ondrašík si liboval svůj bílý povlak na přilbě. „Musím poděkovat Sjoerdu Rozenbergovi, že mě ve finále nechal postavit na jeho místo,“ svěří se později v cíli. Po vylétnutí pásky se rychle ujal vedení.
Zdeněk Schneiderwind si na roštu zvolil jedničku a záhy se zařadil za záda svého klubového kolegy. Díky úžasnému zrychlení za nimi z první zatáčky vyjel Andy Appleton. Angličan ovšem narazil na Zdeňka Schneiderwinda, který jej před sebe nepustil. Sám se však pustil do boje s Pavlem Ondrašíkem. A Andy Appleton mu zdatně sekundoval.
Po chybě ve druhém kole klesl Pavel Ondrašík na třetí místo. Andy Appleton pronikl do čela, avšak Zdeněk Schneiderwind ho v první zatáčce třetího okruhu objel zvnějšku. Konsolidoval své vedení a už se zdálo, že ho o pátý triumf v řadě nemůže nic připravit.
Avšak poslední zatáčka byla pro Pražana zakletá. Stadión jen zašuměl překvapením, když v ní upadl. Pronásledovatelé se kolem něj mihli na čele s Andy Appletonem, který se stal prvním cizincem vůbec, který vyhrál titulu českého plochodrážního mistra.
Hlasy z depa
„Dráha byla dobrá,“ říkal Andy Appleton. „Testoval jsem věci na mistrovství světa, které se tady pojede v červnu. Budu mít stejné nastavení jako dnes.“
„Finále nemělo chybu, to se muselo líbit,“ liboval si Pavel Ondrašík. „Chvíli jsem to viděl zepředu, chvíli zezadu. Mrzí mě, že jsem neuhlídal první místo. Udělal jsem chybu a vyškolili mě tam úplně. Zdenda nám to nechtěl dát. V tréninku jsem objel tři kola a prasknul mi řemen. Koupil jsem novej‘ fundament a byl spokojenej‘. Během závodu se pořád měnila vůle na spojce a tak jsme na poslední dvě jízdy museli dát nový lamely. A puntíčkařením jsme brnkali na nervy ostatním. A musím poděkovat Sjoerdu Rozenbergovi, že mě ve finále nechal postavit na jeho místo. Mrzí mě, že nevyhrál Zdenda. Klidně bych si pod něj stoupnul na třetí místo. To finále stálo za to!“
„Upad‘ jsem,“ konstatoval Zdeněk Schneiderwind lakonicky. „To se stane, nic neříkám. Závody byly hezký, ve finále mi to mohlo vydržet ještě půl kola. Držel jsem se motorky a pak se neudržel.“
„Nebe je modrý, voda je mokrá a ženský maj‘ svý tajemství,“ filozofoval Richard Wolff nad svým sedmým místem, které zůstalo za jeho očekáváním. „To je převzatá hláška od Pepeho. Závod dobrý, teď jsem se podíval na pěkný finále. Sport je o štěstí, musí se to sejít. Zadřel jsem motorku, která vypadala dobře. Jednička zklamala, pak jsme to pasovali. Díky Pepovi, včera mi v Natschbachu půjčil Bulhara a dnes mi přišel pomoc‘.“
„Po včerejším pádu jsem se celý závody hledal,“ připustil Karel Kadlec. „Na tréninku jsem nastavil motorku na hlubší dráhu. Nakonec stála v zatáčkách, tak jsem udělali předstih a jízdu od jízdy jsem se začal zlepšovat. V béčku jsem chtěl jsem potvrdit svý čtvrtý místo mezi Čechy. Ala najedu do druhýho kola a začalo to prskat. V zatáčkách to nešlo do smyku, jak to vynechávalo. Plus jsem ještě píchnul. Doufám, že to trenéři viděli.“
| |
|
|
C |
B |
A |
| 1. Andy Appleton, GB |
4 5 3 5 |
17 |
|
|
1. |
| 2. Pavel Ondrašík, Praha |
2 3 4 5 |
14 |
|
|
2. |
| 3. Jörg Tebbe, D |
5 4 4 3 |
16 |
|
|
3. |
| 4. Sirg Schützbach, D (FMS) |
3 5 5 4 |
17 |
|
|
4. |
| 5. Sjoerd Rozenberg, NL |
4 5 3 2 |
14 |
|
|
5. |
| 6. Zdeněk Schneiderwind, Praha |
5 1 5 5 |
16 |
|
|
F |
| 7. Richard Wolff, Praha |
E 2 5 4 |
11 |
|
1. |
|
| 8. Manfred Knappe, D |
5 4 2 1 |
12 |
|
2. |
|
| 9. Nynke de Jong, NL (DMSB) |
3 4 X 4 |
11 |
|
3. |
|
| 10. Marek Čejka, Mariánské Lázně |
3 2 1 3 |
9 |
|
4. |
|
| 11. David Speight, GB |
4 1 4 2 |
11 |
|
5. |
|
| 12. Karel Kadlec, Plzeň |
2 3 3 2 |
10 |
|
6. |
|
| 13. Paul Cooper, GB |
E 3 E 3 |
6 |
1. |
|
|
| 14. Anthony Queripel, GB |
1 2 2 1 |
6 |
2. |
|
|
| 15. Francesco Barbetta, I (ACCR) |
2 1 2 1 |
6 |
3. |
|
|
| 16. Roman Tomany, Mariánské Lázně |
0 E 0 0 |
0 |
4. |
|
|
| 17. Andreas Büschke, D |
1 0 1 0 |
2 |
R |
|
|
| 18. Klaus-Peter Gerdemann, D |
E – – – |
0 |
– |
|
|
Poznámka: náhradníci Michael Hádek a John Hartley byli staženi ze závodu. Důvodem se stal požadavek ředitele závodu Miroslava Musila, který chtěl uplatnit pravidlo o handicapu v případě najetí závodníka do pásky. To lze uplatnit v případě, že se počet účastníků rovná počtu závodníků v rozpise závodu, protože v opačném případě by byl náhradník poškozen.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
