Kutná Hora – 22. března
Říká se, že na dvou židlích nejde sedět. On však toto rčení svým příkladem popírá a navíc si přibral ještě jednu sesli navíc. Navzdory smolné sezóně se s ním musí počítat jako s členem užší světové špičky na dlouhých a travnatých oválech, což potvrdil loni v květnu při mistrovství světa v Mariánských Lázních. A stejně tak o dva měsíce později, kdy inkasoval další domácí titul. Vedle toho rozběhl Markéta Cup pro stopětadvacítky a jeho projekt se má čile k světu i ve své druhé sezóně. Aby toho nebylo málo, rozšířil řady členů VV SPD. Jak to lze všechno zvládnou vám Zdeněk Schneiderwind poví sám, protože poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Na podzim jsi rozšířil řady členů VV SPD, kde jsi nahradil Radomíra Semelu. Znamená to tedy, že se vedle závodění a trénování vrháš i na funkcionaření?“
Zdeněk Schneiderwind: „Na jednu stranu mě mrzí, že jsem tam vlez‘. Došlo ke střetu zájmů. Mám hájit nominaci na mistrovství světa na dlouhý dráze, když jsem jeho účastník. Ale chtěl bych, aby vznik‘ systém, že nominace je daná a přes ní nejede vlak. Jsou situace, že ne všechno je na začátku optimální. Chtěl bych, aby to fungovalo, že všechno bude jasný. Moh‘ jsem s tím počkat, až skončím, kdyby mě to bavilo a byl zájem. Ale není špatný, aby ve VV SPD byl jezdec. Tím nechci říct, že bych byl zástupce jezdců. Měl by tam bejt‘ mladší kluk, co jezdí mistrovství světa a je in.“
speedwayA-Z: „Dlouho ti nenechala spát malá dráha ležící ladem za první zatáčkou pražské Markéty. Loni jsi stál u zrodu Markéta Cupu. Splnily tyto závody tvé očekávání?“
Zdeněk Schneiderwind: „Na sto procent splnilo. Měl jsem obavy z počátečních jednání. A že odjedeme dva, tři závody a pak to z nějakýho důvodu nepůjde. Dopadlo to ale nad očekávání. Musí jít stranou, jestli se to líbilo mně. Účel to splní, až se některej‘ z těch kluků stane mistrem světa. Na týhle dráze začínal třeba Topas. A dnes je v Anglii a i on si umí přiznat, že tam začínal. Chci, aby těch Topinků bylo víc. Nemůžu očekávat, že to bude za jeden rok, ale chce to čas. Až třeba Venca Milík, Zdeněk Vrba nebo Jarda Hladký půjdou jezdit do polský ligy nebo udělaj‘ výsledek v juniorech, splní to účel. Přesvědčil mě o tom Venca Milík. Bral to jako špás, nemusel to vůbec jezdit. Ale dal do toho náboj boje Pardubice versus Praha. Poznal sám, když to pod někoho vsadí, může jít taky přes hák. A šel několikrát. Ale tady je to pomalý, nic se mu nestalo, ale na velký dráze by měl zlomenou kličku. Byly to ale souboje všech. Šli do toho tihle Škurlové, Smetanové a další. A jsem přesvědčen, že se zvýšila úroveň a prestiž mistrovství republiky na velký dráze. Už ho nejezdilo sedm lidí, ale třeba dvanáct, čtrnáct. Nemůžu očekávat, že jeden rok Markéta Cupu spasí plochou dráhu. Je to příspěvek, aby se kluci prosadili. Ale to musej‘ chtít hlavně oni.“
speedwayA-Z: „Markéta Cup bude letos mít svůj druhý ročník. Na malé dráze se pojede i mistrovství republiky. Na jaké novinky se můžeme těšit?“
Zdeněk Schneiderwind: „Byl bych rád, kdyby to fungovalo takhle. A možná líp. Zásadní novinkou je program, kterej‘ vzniká. Sponzorsky by to mělo bejt zajištěný. Vrbové by měli bejt‘ hvězdy, k nim by měli dorůst další. Škoda, že to Eda nedojel. Kluci se na ty souboje s ním těšili. Chtěl bych, aby se do toho zapojilo víc závodníků. Než začneš běhat, musíš se naučit chodit. Mistrovství republiky na malý dráze je takovej‘ stupínek navíc. Když kluk udělá titul, je to malej‘ krok, ale je. Už loni jsme tam dali startovací zařízení. V Míšni jsem včera mluvil s Fandou Kalinou, kterej‘ mi loni úžasně pomoh‘. Je dobře, že to nezávisí jen na mně. Oficiálního rozhodčího nemáme, ten stojí peníze, ale Fanda to dělá z lásky ke sportu. Chci, aby byl objektivní systém. A to není, když se udělují mistrovský body. Pokud je rozpis na šestnáct závodníků, je to lepší, ale když nejedou všichni s každým, je to sporný. Tady je to, že co si vybojujou, to maj‘. Na rozpise se moh‘ podílet každej‘, ale nikdo se neozval s připomínkou. Novinkou však je, abych měl den předem uzávěrku přihlášek. Loni jsem ještě pět minut po čtvrtý nevěděl, jestli budu mít deset závodníků nebo čtrnáct. Myslím si, že bude i mezinárodní účast. Mluvil jsem s Rony Weisem. Vím, že v úterý v šestnáct je to obrovskej‘ handicap, ale je to otevřený všem. Bylo by to zpestření a o prázdninách by tam někdo moh‘ přijet.“
speedwayA-Z: „Předloni jsi smolně vypadl z mistrovství světa na dlouhé dráze a loni dostal jen dvakrát divokou kartu. Jak šampionát hodnotíš?“
Zdeněk Schneiderwind: „Nehodnotím nijak. Byl jsem nadšenej‘ z Mariánek. Ve Francii jsem byl třetí v last chance. Byla to chybka, že jsem se nedostal dál. Nadávat můžu jen sám sobě. Nepovedlo se. Počítal jsem na devadesát procent, že mě vezmou do Morizes. Nepovedlo se, 
ani pak do Vechty. To je život. Ale v Mariánkách jsem z toho byl nadšenej‘. Celá atmosféra, dobrej výsledek. Celá mozaika se poskládala a fungovalo všechno. Škoda, že jsem se nekouk‘ na bednu, ale člověk nemůže mít všechno. Hodně mi pomoh‘ Michal Stárek, domluvil mi motor od Bohouše Brhela. Byl jsem s tím spokojenej‘. Škoda, že pak ty další dva závody nedopadly s divokou kartou. Možná to bylo i tím, že jsem sem nevzali Dienera. Třeba by se výsledek nepovedl, třeba jo, ale po čtvrtým místě v Mariánkách jsem měl našlápnutý dobře. V Morizes jsem se zmáknul, ale při družstvech mi to tam předloni šlo. Jsou to závody, jak říkám, třeba by to dopadlo, třeba ne.“
speedwayA-Z: „Na letošní rok jsi dostal permanentní divokou kartu. S jakými ambicemi do seriálu nastoupíš?“
Zdeněk Schneiderwind: „Se žádnýma. Budu se snažit vydat, co ve mně v tý chvíli bude. Snažím se připravovat, abych si moh‘ říct, že jsem víc pro to udělat nemoh‘. Času ubejvá, na Markétě máme Grand Prix a chtěl bych se věnovat také svejm‘ klukům v Praze. Mají obrovský rezervy v technice. Není v mý moci udělat každýmu motorku, ale budu se snažit. Michal Stárek mi na dlouhou půjčí GM, nevím ještě, jestli mi Evžen Erban půjčí JRM. Říkal, že pro mě něco ve fabrice budou mít. Něco převratnýho se ode mě nedá očekávat. Buď to půjde nebo ne. Tak k tomu přistupuju. Nebudu říkat, že v Mariánkách vyhraju. Klidně můžu bejt poslední. I když poslední nechci bejt. Chci, aby po závodech moh‘ říct, že jsem se připravil co nejlíp, jak to šlo.“
speedwayA-Z: „Jako zlý sen muselo působit finále mistrovství Evropy v Siddeburen. Pád, defekt, poslední místo. Co se tam dělo?“
Zdeněk Schneiderwind: „Zlej‘ sen to byl pro všechny, co tam přijeli! Bylo neskutečnejch‘ pádů! Hned v první jízdě jsem se k jednomu přimotal. Dva to přetočili a pustili do sebe. Já trefil Milanesseho a skočil do prken. Něco mi odešlo v rameni a věděl jsem, že závody jsou v háji. Bavil jsem se s Pavlem Ondrašíkem, co dělal náhradníka, jestli nechce jet. Nestavěl se k tomu, tak jsem to dojel. Už jsem věděl, že to bude blbý. Marodím s tím ramenem dodneška. Byla škoda, když jsem postoupil do finále, nevyužil jsem šanci bojovat. Nebyl sem sám, padalo se tam od začátku do konce. Můžu si za to sám, ale to je závodění.“
speedwayA-Z: „Český národní tým skončil pátý v mistrovství světa. Ovšem nebýt tvého nešastného pádu, mohlo to být lepší…“
Zdeněk Schneiderwind: „Wolfík jel suprově. Já se nemůžu vymlouvat na nic. Nevím, jestli je tělo opotřebovaný, ale upad‘ jsem sám. Odešla mi síla. Rovnal jsem si řidítka a nevěděl jsem už, kde jsem. Palice mě bolela. Moje chyba… Byla škoda, že Wolfíkovi to šlo. Chtělo to ještě jednoho vyrovnanějšího a mohlo to bejt lepší. Ale taky nemuselo. Je to škoda, to tě mrzí. Nebudeme si říkat, že to není prestižní soutěž, ale není v ní daleko k tomu se dobře umístit. K medaili není blízko, ale šance je reálnější než udělat mistra světa na krátký.“
speedwayA-Z: „Magnetem mistrovství republiky v Mariánských Lázních byl tvůj duel se Sirgem Schützbachem. V traovém rekordu tě minimálním rozdílem porazil, ve finále A jsi ovšem úřadoval. Rozhodla správná volba dráhy nebo pád Karla Kadlece v prašné skrumáži první zatáčky?“
Zdeněk Schneiderwind: „Abych ti řek‘ úplnou pravdu, to si už přesně nepamatuju. Tam moh‘
vyhrát kdokoliv. Kdyby odjela Nynke, nebyla by ostuda skončit za ní. Bylo určitě bezvadný, že jsem změřil Sirga. Je to úplná světová špička, vyhrál už závod finále mistrovství světa. Spíš si vybavuju finále s Tondou Švábem v roce 2005. Tituly nepočítám, kdyby se nedařilo, bylo by překvapení, kdybych byl při mistrovství republiky vpředu. Budu se snažit se připravit, ale nepůjdu tam s tím, jestli na tom něco stojí nebo nestojí. Mariánky jsou pěkný závody, mají něco do sebe. Je škoda, že se nechytnou další dva závodníci, co by na tu dlouhou skočili.“
speedwayA-Z: „V Čechách na dlouhé dráze závodí pravidelně čtyři borci, k nimž se někdy přidá Antonín Klatovský. Přesto se s vámi musí v mistrovství světa a Evropy počítat. Není škoda, že nemáme masovější základnu?“
Zdeněk Schneiderwind: „Škoda to určitě je. Je jednoduchý něco zrušit, protože nejsou lidi. Ale pak to nastartovat zpátky je složitější. Jak stadión v Mariánkách. Kdyby se tomu nevěnoval Míra Musil, rostou tam kopřivy nebo tam už má někdo baráček. Zaplapánbůh za ty čtyři závodníky! Škoda Tondy Švába. To je problém i na krátký dráze. Stadión se zavře snadno, ale pak ho obnovovat je horší. Je to, jak to chodí všude. Chyběj‘ peníze, technicky je to náročný. Nás podporuje Markéta, mě ještě léta podporovala fabrika. Je to u nás tím, že nejsou závody. Ve Francii, Německu nebo Holandsku je jich víc. Když se tam přijde podívat 
dvacet kluků, dva si řeknou, proč to nezkusit. Je to jak Markéta Cup, když přišel Ondra Smetana. Musíme to brát, jak to je a nemůžeme vycházet z nějakýho ‚kdyby‘. Na ‚kdyby‘ se hraje akorát v hospodě, ne na závodech. Pomoh‘ by tomu nějakej‘ úspěch. Ty úspěchy jsou taky motivující. Je potřeba, aby kluci začali sami. Kdyby jezdil dlouhou třeba Michael Hádek, věřím, že o tom začne přemejšlet i Holoubek. Jenže každej‘ ti řekne, ‚nemám peníze‘!. To je začarovanej‘ kruh.“
speedwayA-Z: „Nová sezóna už začala roztáčet svá kola. Jak se na ní připravuješ a čeho bys rád dosáhl?“
Zdeněk Schneiderwind: „Co bych chtěl? Chystám se jako na každou další sezónu. Zdraví to ovlivňuje docela dost. Zatím jsem se chystal po fyzický stránce, ne po technický. Mám toho rozjetý dost na hodně frontách. Kdyby se mi poved‘ závod jako v Mariánkách, byl bych rád. Když se dostaví takovej‘úspěch, je to znát. Ale i když nevyhraješ, kolikrát tě jízdy, kde bojuješ, nabijou energií. Máš radost, i když Pepík Franc udělá nějakej‘ výsledek. Nebo tyhle kluci, co s nima spolupracuješ. To ti taky dá nějakej‘ pocit. Jsem docela rád, že se Pepe, Tomáš Topinka a Kůsáček zúčastní na Markéta Cupu. Myslím si, že by to mělo bejt potvrzení toho, že to není blbej‘ nápad.“
Zdeněk Schneiderwind děkuje:
„Chtěl bych poděkovat všem sponzorům, co pomáhaj‘ nejen mně, ale vrhli se i na Markéta Cup. MPM Trading a Michalu Stárkovi. Paní Vikové ze Semtexu. JRM Divišov, panu Beránkovi z PRO-TEC a společnosti Fuchs Oil. Jsem rád, že jsem se domluvil i s panem Greplem. Nemalou měrou se podílej‘ na mých úspěších i na Markéta Cupu. Těmhle lidem, který neřeknou, že něco je špatný, ale snaží se něco udělat. Přijdou a řeknou ‚uděláme‘ a snažej‘ se dle svých možností pomoct plochý dráze. Důvody, proč to nejde, můžeme řešit v hospodě. Tam se vyřeší všechno, proto jsou ty hospody tak plný.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach
