Slaný – 11. dubna
Včerejší slánská ouvertura letošní české juniorky s definitivní platností uzavřela nominační otázku pro mistrovství světa. Pavel Pučko dokázal jako jediný plné tři série sekundovat Martinu Vaculíkovi v počtu vyhraných rozjížděk. Nakonec mával divákům z nejnižšího stupínku pódia. Na nabídku cesty na kvalifikační kolo do Rye House se zpočátku netvářil příliš nadšeně, avšak nakonec na ní kývl. Náhradníky ve Mšeně pak budou Michal Dudek a Pavel Fuksa, protože Romanu Čejkovi nebude v den závodu šestnáct let.
Archiv pro měsíc: Duben 2009
Martin Vaculík pojal českou juniorku ve stylu římského vojevůdce
AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Slaný – 11. dubna
Veni, vidi, vici. Přišel, viděl, zvítězil. Tak by se stručně dalo vystihnout počínání Martina Vaculíka ve včerejším úvodním kole české juniorky ve Slaném. Český exmistr musel coby držitel zahraniční licence podstoupit kvalifikační proces. Už v něm se vydal na vítěznou dráhu, z níž se posléze během hlavního závodu neodchýlil ani o milimetr. Na stupně vítězů se postavili také Michael Hádek a Pavel Pučko, by si při kolizi s Václavem Milíkem poranil ruku. Z okruhu favoritů doplatil Martin Gavenda na poruchu karburátoru, díky níž byl vyloučen za překročení dvou minut a Jan Holub na pomalejší úvod.
Slovenské sólo s netradičním začátkem
Při neúčasti Matěje Kůse a Filipa Šitery, které čekal trénink při kvalifikaci o SGP 2010 v bavorském Pockingu se okruh žhavých favoritů smrskl na jediného. Martina Vaculíka zastihl úvod sezóny v excelentní formě. Řády mu ovšem od loňského roku měří stejně jako každému cizinci. A tak ho na úvod čekala kvalifikace se začínajícími závodníky.
Slovenský exmistr České republiky v ní ovšem nedal žádný prostor pro senzace jakéhokoliv druhu. V rozjížďce s číslem dva skvěle odstartoval a pak už stačilo vcelku poklidné tempo na permanentní zvyšování náskoku před Němcem Denisem Wienkem a Ondřejem Veverkou.
„Je to předpis, je potřeba ji jet,“ hodnotil kvalifikační povinnost, aby si vzápětí neodpustil drobný žertík na její účet. „Bylo to těžký, jel jsem pod velkým tlakem, ale podařilo se to. Velmi mi pomohla první startovní pozice.“
Na první pokus se z kvalifikace do hlavního závodu dostal rovněž René Vidner. Kvůli pádu Jiřího Brummera a přerušení jízdy musel startovat dvakrát. Pražský závodník se však v rozjížďce s číslem tři postaral o drama zcela odlišného řádu. Po vylétnutí pásky byl poslední. Do prvního oblouku třetího kola stačil pokořit Jiřího Vonáska a Ondřeje Veverku, aby projel cílem jako druhý. Trucující motocykl ho však v hlavním závodě nepustil v prvních třech sériích ke slovu.
Stejně rozhodně jako v kvalifikaci si Martin Vaculík počínal také v hlavním klání. Do čela se dostával pravidelně už po vylétnutí pásky bez ohledu na barvu povlaku přilby. Mohl se tedy soustředit na testování vychytávek pro pondělní utkání polské ligy.
Do pozice útočníka jej dostal až Michael Hádek v rozjížďce s číslem osmnáct. Plzeňan předvedl výtečný start a navíc ustál útok slovenského závodníka vnějškem první zatáčky. Martin Vaculík ale nepolevoval, až se v nájezdu do druhého oblouku přece jen posunul do vedení. Patnáct bodů bylo v Žarnovici a už dnes se můžeme těšit na květnovou Prahu, kde se do hry o vítězství zapojí také Matěj Kůs a Filip Šitera.
Ze hry vinou jehly
By se zbytek české špičky rozhodně nedal podceňovat, upřímně řečeno, Martin Vaculík ji nedopřál víc než drobky ze své trachtace. Boj o zbývající stupínky pódia rozhořel s intenzitou charakteristickou pro domácí juniorku. Dnešní mítink navíc nabídl i množství strhujících dramat, jejichž prvním nedobrovolným aktérem se stal Martin Gavenda.
Účastníci první jízdy se už řadili na startovním roštu, ovšem pražský závodník se otočil a vracel se zpátky do svého depa. Společně s otcem Jaroslavem a věrným mechanikem Martinem Šerým chvilku dumali nad haprujícím motocyklem. Dvouminutový limit rychle ubíhal.
Martin Gavenda si nechal při přejímce označit dvě hrany na jedné pneumatice, kterou měl logicky obutou na stávkujícím stroji. Přehodit ji na studený druhý motocykl bylo v časové tísni zhola nemožné. A tak nešastnému závodníkovi nezbylo, než rezignovaně zahodit brýle a sundat přilbu.
„Jehla v karburátoru,“ vysvětlil Jaroslav Gavenda příčinu předčasného vyřazení svého syna. „Tolik tréninků a stane se to až teď v nejlehčí jízdě. To tak bývá…“ Leč Martin Gavenda se závodními proprietami rozhodně neodhodil odhodlání servat se o nejvyšší stupínky. Pádný důkaz o jeho nasazení přinesla rozjížďka s číslem pět.
S modrým povlakem na přilbě nekoukal po vylétnutí pásky ani napravo, ani nalevo a pádil rychle dopředu. Michael Hádek startující od mantinelu zůstal viset za svým klubovým kolegou Janem Holubem. V první zatáčce se však nezadržitelně sunul vnější stranou kupředu, avšak pražského Moravana na čele nestihl.
Zůstal druhý a by byl Martinu Gavendovi více než udatným soupeřem až k šachovnicové vlajce, nebylo mu souzeno rozmnožit svou trojku za suverénní triumf před Pavlem Fuksou a Jakubem Fenclem ve třetí jízdě. „Štve mě,“ vzkázal Michael Hádek žertem Martinu Gavendovi. „Já mu půjčím jehlu a on mě porazí!“ Zatrolená jehla z karburátoru shodou okolností hrála do karet Pavlu Pučkovi.
Dočasná remíza se Slovenskem
Pavel Pučko proslul před pěti lety jako terminátor ve stopětadvacítkách, nicméně nástup byl vzhledem k limitovaným prostředkům pomalejší. Loni se blýskl v českých devatenáctkách a dnes byl odhodlán vystrčit své růžky ještě více. Jako první se o tom měl přesvědčit Denis Wienke, jemuž Pražan nedal sebemenší šanci celých sedm kol.
Neuvěřitelná číslovka dokládá, že rozjížďka s číslem čtyři nebyla v žádném případě poklidným motocyklovým výletem. Pavel Pučko vedl od startu a jasně dával Němcovi najevo, že na tři body nemá nárok. Jenže na začátku posledního kola spadl poslední Václav Lacina. Vedoucí závodník k němu neměl daleko a aby ležícímu kolegovi neublížil, gentlemansky strhnul svůj motocykl k zemi.
Opakovaný start zkopíroval původní situaci jako nepříliš nápaditý plagiátor. Snad jen s tím rozdílem, že Denis Wienke byl o poznání důslednější ve svých atacích. Proháněl Pavla Pučka až k metě, nicméně kýženého efektu se nedočkal. Říká se, že první vyhrání z kapsy vyhání. Avšak citovat známé lidové rčení v Pražanově depu v přestávce před druhou sérií by si asi dovolil jen málokdo.
V rozjížďce s číslem osm hrál zpočátku prim Pavel Fuksa. Jenže Pavel Pučko byl v ohromném laufu. Při průjezdu první zatáčkou neznal bratra, natož pak jmenovce. A už na protilehlé rovince si mohl říkat leader jízdy. Ani tentokrát mu však osud neuklízel překážky z cesty. Ve výjezdu z úvodního oblouku to spodní stranou pod Pavla Fuksu poslal také Michal Dudek. A že nezkusí postoupit ještě o jednu pozici, by se mohl domnívat jen naivní pošetilec.
Přišla první zatáčka a bylo to tady! Slánský závodník se zvnějšku ocitl na úrovni vedoucího Pavla Pučka! Ten však prahnul dotáhnout svůj triumf do vítězného konce. Podařilo se, by se Michal Dudek s dvěma body smiřoval jen velice nerad. Hvězda Pavla Pučka však měla stoupat ještě výše.
V deváté jízdě vodil Martina Gavendu od startu až do cíle. „Nemohl bych vyhrát, ani kdybych měl už jen samé trojky,“ nechal se slyšet Martin Gavenda. A Pavel Pučko byl se třemi triumfy jediným borcem, který se mohl rovnat neporazitelnému Martinu Vaculíkovi.
Událostmi nabitý finiš
Martin Gavenda prve pronesl skutečně prorocká slova. Navíc po startu rozjížďky s číslem třináct zaostal za Denisem Wienkem. A když se přes něj v první zatáčce přenesl na druhé místo, vedoucí Martin Vaculík věděl, že se do stejné situace jako při žarnovické Zlaté přilbě dnes rozhodně nedostane. Na začátku poslední série sice Martin Gavenda přijel do cíle první před Michalem Dudkem, leč na pódium to bylo skutečně málo.
Co čert nechtěl, ani Pavel Pučko to neměl nikterak jednoduché. Jan Holub po závodech přizná, že se dnes zpočátku nemohl najít. Vítězství nad Pavlem Fuksou v rozjížďce s číslem deset však dalo jasně najevo, že počáteční tápání je u konce. A jak známo, s jídlem roste chu. By do rozjížďky s číslem patnáct odstartoval nejlépe Pavel Pučko, z úvodního výjezdu se venkem do čela prosadil Jan Holub.
Dopředu se dral i Václav Milík. Další z nejmladších motocyklových kouzelníků se v těchto chvílích mohl pyšnit sedmi body na svém kontě. Rozhodně chtěl více a tak zasypával Pavla Pučka jedním nájezdem za druhým. Naneštěstí v předposlední zatáčce vrazil pardubický benjamínek do zadního kola svého pražského soupeře.
Oba skončili pádem a k zemi šel preventivně také Jakub Fencl, který byl za nimi. Okamžitě se rozblikala červená světla. Václav Milík byl vyloučen, zatímco Pavel Pučko málem nestačil svému otci sprintujícímu s motocyklem do depa. Pád nechal své bolestivé následky na Pražanově ruce, takže Jan Holub hrál při repete velké sólo. A Pavel Pučko málem v těsném finiši podlehl i Jakubovi Fenclovi.
Martin Vaculík tím pádem osaměl na čele průběžné klasifikace. Zisk Pavla Pučka vyrovnal Michael Hádek. A osud chtěl, aby o pořadí tohoto tria s definitivní platností rozhodl jejich vzájemný souboj v rozjížďce s číslem osmnáct. Jak už bylo napsáno, Martin Vaculík v ní nakonec uštval Michaela Hádka. Pavel Pučko bolestem navzdory uhlídal René Vidnera. Třetí místo mu však udrželo jednobodový vrch nad Janem Holubem, by Plzeňan triumfoval v závěrečné jízdě dne.
Hlasy z depa
„Jsem rád, že jsem vyhrál,“ nezastíral Martin Vaculík. „Byl to dobrý trénink. Co jízda, to jsem zkoušel něco nového. Sem tam horší, sem tam těžší. Byl to dobrý trénink na pondělí na Polsko. Pokud budu mít čas, pojedu český juniorák i dál. Rád bych jel s Matějem a Filipem.“
„Normální závod jako závod,“ říkal Michael Hádek. „Letos jsem jel pořádně potřetí. Měl jsem dva závody a jeden trénink. Dobrý, ale štve mě Martin Gavenda. Půjčili jsme mu jehlu a on mě odvede (smích). Jsou to závody, chce to štěstí a bojovat, bojovat a bojovat. Dráha byla dnes dobrá, ale víc mně seděly ty houpáky.“
„Těžký, hodně těžký,“ zněl komentář k závodu z úst Pavla Pučka. „Nejdříve sklouzávačka kolem Laciny. Bylo docela dost defektů na motorce, ale stíhali jsme je vyřešit v depu. Pak to vypadalo hodně slibně, jenže pak se to hodně sejřilo. Přišel pád, neudržel jsem to a málem prohrál i s Rozruchem. Špičkově udělaný motory to vyřešily.“
„Zezačátku dobrý,“ hodnotil Jan Holub, jenž zůstal hned pod pódiem. „Nemoh‘ jsem se srovnat. Starty dobrý, ale neměl jsem kudy. Pak to bylo lepší. Nakonec těsně pod bednou, to zamrzí. Přijde to příště!“
„Na začátku jsem měl pech,“ povzdechl si Martin Gavenda. „Jehla v karburátoru zůstala viset. Další jízdy jsem se snažil to dohánět. Ale stejně bych nevyhrál ani, kdybych udělal samé trojky…“
„Byla určitě lepší dráha než loni,“ nechal se slyšet Michal Dudek. „Spokojenost až na ty starty. Kdyby ten první byl lepší, možná jsem měl i na Martina. To se musím ještě učit.“
„Vytočily se závity z koše spojky,“ vysvětloval Václav Milík příčinu svého odstoupení v rozjížďce s číslem devatenáct. „Škoda i toho pádu. Moh‘ jsem bejt čtvrtej‘. V Praze to snad dopadne dobře.“
Kvalifikace:
| 01 | 02 | 03 | |
| 1. René Vidner, Pardubice | 1. | ||
| 2. Martin Vaculík, SK – Slaný | 1. | ||
| 3. Denis Wienke, D – Chabařovice | 2. | 1. | |
| 4. Jiří Brummer, Praha | X | 2. | |
| 5. Ondřej Veverka, Praha | 3. | 3. | |
| 6. Jiří Vonásek, Plzeň | 2. | 4. |
Hlavní závod:
| 1. Martin Vaculík, SK – Slaný | 3 3 3 3 3 | 15 |
| 2. Michael Hádek, Plzeň | 3 2 3 3 2 | 13 |
| 3. Pavel Pučko, Praha | 3 3 3 2 1 | 12 |
| 4. Jan Holub, Plzeň | 1 1 3 3 3 | 11 |
| 5. Martin Gavenda, Praha | M 3 2 2 3 | 10 |
| 6. Michal Dudek, Slaný | 2 2 1 3 2 | 10 |
| 7. Roman Čejka, Slaný | 0 3 1 2 2 | 8 |
| 8. Pavel Fuksa, Mšeno | 2 1 2 0 3 | 8 |
| 9. Václav Milík, Pardubice | 3 2 2 X E | 7 |
| 10. Denis Wienke, D – Chabařovice | 2 2 0 1 2 | 7 |
| 11. René Vidner, Pardubice | 2 1 1 2 0 | 6 |
| 12. Jakub Fencl, Praha | 1 T 2 1 1 | 5 |
| 13. Ondřej Veverka, Praha | 1 0 1 1 F | 3 |
| 14. Jiří Vonásek, Plzeň (res) | 0 1 0 0 1 | 2 |
| 15. Jiří Brummer, Praha | – – – 0 0 | 0 |
| 16. Václav Lacina, Plzeň | X 0 0 – F | 0 |
| 17. Miroslav Horák, Mšeno | E – – – – | 0 |
Průběžná klasifikace šampionátu:
| SLA | TOT | |
| 11.4. | ||
| 1. Martin Vaculík, SK – Slaný | 15 | 15 |
| 2. Michael Hádek, Plzeň | 13 | 13 |
| 3. Pavel Pučko, Praha | 12 | 12 |
| 4. Jan Holub, Plzeň | 11 | 11 |
| 5. Martin Gavenda, Praha | 10 | 10 |
| 6. Michal Dudek, Slaný | 10 | 10 |
| 7. Roman Čejka, Slaný | 8 | 8 |
| 8. Pavel Fuksa, Mšeno | 8 | 8 |
| 9. Václav Milík, Pardubice | 7 | 7 |
| 10. Denis Wienke, D – Chabařovice | 7 | 7 |
| 11. René Vidner, Pardubice | 6 | 6 |
| 12. Jakub Fencl, Praha | 5 | 5 |
| 13. Ondřej Veverka, Praha | 3 | 3 |
| 14. Jiří Vonásek, Plzeň | 2 | 2 |
| 15. Jiří Brummer, Praha | 0 | 0 |
| 16. Václav Lacina, Plzeň | 0 | 0 |
| 17. Miroslav Horák, Mšeno | 0 | 0 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
Jak jsem korunoval letošního mistra republiky
Sport je mojí celoživotní náplní. Pravdou je, že dominuje fotbal, nejdříve aktivně a doposud funkcionářsky, od první ligy níže. To bych nemohl bydlet několik let v Pardubicích, aby mě minula plochá dráha. Pochopitelně nebylo daleko od toho propadnout ledové ploché dráze, protože v té době působila řada obojživelníků, kteří jezdili klasickou, tak ledovou plochou dráhu, což i my věkově starší jsme prožívali i v jiných sportech. Například v mém případě byla běžnou kombinací fotbal s hokejem. Proč to všechno píši?
Před časem jsem bydlel v Pardubicích, jak jinak v plochodrážní baště. Na počátku letošního roku, konkrétně 2. ledna, mi nabídl syn Zbyněk výlet na mistrovství republiky na ledové ploché dráze. Jeho návrh mě okamžitě zaujal, tím spíše, že i závody mistrovství světa jsou bohužel mimo zájmu televizních přenosů. Právě v ten den byla cesta do Růžené u Milevska velmi příjemná. Kouzelné slunečné zimní počasí. Cestou mě Zbyněk informoval o všem, co je aktuální v oblasti ploché dráhy a ledové zvláště. Pochopitelně mne zaujalo nadšení Antonína Klatovského staršího, díky němuž se první závod mistrovství ČR ledové ploché dráhy uskutečnil.
Samozřejmě jsme vyjeli s dostatečným časovým předstihem, a to nejen kvůli klobáse a čaji, hlavně jsme se chtěli pokochat v depu na ledové ploše. Mile mě překvapilo, kam pokročila konstrukce strojů, zejména z hlediska bezpečnosti jezdců, o čemž jsem se přesvědčil v průběhu závodu. Pohlazením na duši nebyl jen první přímý kontakt s Milanem Špinkou, legendou plochodrážního sportu, a Petrem Moravcem, v současné době vrcholovým funkcionářem a znalcem tohoto sportovního odvětví.
Samotný závod měl svoji správnou atmosféru i náboj. Hlavním organizátorem byl otec obou hlavních favoritů – synů Klatovských – Antonína a Jana, tím spíše, že Jan si před startem hodně věřil a dokonce prohlásil, že právě v tomto závodě bráchu porazí. Všem zasvěceným se to jevilo jako silná slova. Ne! Byla to jen předzvěst neuvěřitelného dramatu pro všechny zúčastněné. Jevilo se samozřejmé, že boj o první dva stupínky se rozhodne mezi bratry Klatovskými, navíc se v ochozech vůbec nepochybovalo, že to bude Antonín. Jenže průběh závodu nahrál Pletschacherovi, výbornému německému jezdci, který závod stihl na poslední chvíli, když si spletl Růženou a mířil k Jihlavě.
Neuvěřitelnými režiséry byly počasí a samotný průběh závodu. Již ve čtvrté rozjížďce došlo k tolik očekávanému souboji mezi bratry Klatovskými. Kdo v ochozech podlehl názorům, že vše je v režii táty Klatovského, ten se mýlil. V našich podmínkách se utkali dva skutečně nejlepší borci. Mladší Honza myšlenku, že favorizovaného bráchu poprvé porazí, myslel vážně! Ujal se vedení. Fantastický bratrovražedný souboj. Ovšem v předposlední zatáčce starší brácha Antonín v rozhodujícím útoku bráchu sestřelil. Co teď?
Nebyla to lehká situace. Samozřejmě bráchové byli v šoku a táta, který tolik udělal pro uskutečnění závodu, neskrýval své zklamání. Uvědomil si, že vítězný tandem je ohrožen. Nastoupila diplomacie. Samozřejmě, že v zájmu české reprezentace bylo, nějak zdůvodnit opodstatněnost opakovaného startu v plném počtu. A to byla parketa pro tuláka Pletschachera, který právě v této rozjížďce startoval. Odmítal nájezd k startovací pásce, pokud nebude ředitelem závodu Milanem Špinkou určen viník kolize, tudíž dle regulí vyloučený z rozjížďky. Díky přenosu České televize byl ze záznamu určen viníkem a vyřazeným z rozjížďky Antonín Klatovský ml. To ještě nikdo netušil, že je to konec nadějí umístění na „bedně“. Totiž jeho excelentní výkony zmařila 18. jízda, kdy došlo k prolomení ledové vrstvy, a tudíž konec závodu se započítanými výsledky po 16 rozjížďkách.
Jan Klatovský se stal celkovým vítězem.V době, kdy Pletschacher se domáhal naplnění regulí závodu, jistě netušil, že obsadí druhé místo. Na Antonína Klatovského ml. zbylo bohužel jen 4. místo. Škoda, příroda byla silnější, ale zážitek byl skvělý. To jsem ovšem netušil, co bude následovat. Samozřejmě jsem měl program a zapisoval výsledky jednotlivých rozjížděk. Zatímco já jsem byl velmi dobře oblečen do mrazivého odpoledne, syn až tak dobře připraven nebyl, tak jsem okamžitě po závodě očekával odjezd. Tím spíše, že diváci byli poměrně dosti vzdáleni od startovací pásky a stupně vítězů. Syn mě překvapil svým rozhodnutím. Jdeme na vyhlášení výsledků, poté si dáme čaj a jedeme do Prahy.
Osobně jsem zaujal pozici poblíž startovacího zařízení, ale na paletách, kde byly připraveny ceny pro vítěze a současně prostor, kde jsem si podle vyhlášení hlasatele mohl zapsat přesné výsledky. Mezitím Petr Moravec spolu s ředitelem mistrovského závodu Milanem Špinkou předávali ceny od šestého místa nahoru. Vše jsem si pečlivě zaznamenal, a když byly předávány ceny druhému v pořadí, přišla moje slavná a nezapomenutelná chvíle. Oslovil jsem strážce cen v tom smyslu, proč by měl pan Moravec jít tak daleko pro ceny pro vítěze, když mu to můžeme donést. Tak se také stalo. On vzal z cen pro vítěze pneumatiku, tašku, kde byly oleje potřebné pro motorku (předával pan Moravec) a věnec pro vítěze, který předával pan Špinka. Zřejmě pod vlivem průběhu jinak vynikajícího a dramatického závodu (kolize bratrů Klatovských či nedokončeného počtu rozjížděk) si nějak pánové Moravec a Špinka neuvědomili, že sice předali věcné ceny, ale pohár vítěze zůstal v mých rukou.
Nastala neuvěřitelně dramatická situace. S děsivým úžasem jsem sledoval odchod pánů Moravce a Špinky od stupně vítězů, navíc zcela jiným směrem, než jsem je očekával. Pohár vítězi v rukou! Co teď? Jindřichu, je to mezinárodní mistrovství ČR! To bude trapas! Běžet za nimi, volat na ně? Jevilo se mně takové řešení jako nedůstojné dané situaci. Zahraniční a domácí závodníci, kamery České televize, fotografové, obležené stupně vítězů nadšenými diváky? Co teď? To vše se odehrálo v několika vteřinách.
Z hlediska mojí osoby jsem se rozhodl skvěle. Situaci jsem bleskově vyhodnotil tak, že prostě předám pohár vítězi sám. Moje nadšení a neuvěřitelný souběh událostí byl umocněn tím, že žádný mistrovský závod na ledové ploché dráze se již nekonal, a tak ve svých nadcházejících 65. letech se mně, člověku, který zasvětil prakticky celý život sportu, podařil celoživotní vrchol – předání poháru mistru republiky, v tomto případě Janu Klatovskému, ve sportu, který mám rád a moc mu fandím. Dodatečně, na mistrovství republiky dvojic opět v Růžené, jsme si s Janem Klatovským udělali společnou fotku.
Možná se vám zdá tato epizoda banální, nevýznamná. Nepíši ji proto, abych tento zážitek démonizoval. V každém případě to byl pro mě neopakovatelný životní prožitek. Jak jsem výše uvedl, ve sportu žiji dál, ale k ploché dráze jsem vzhlížel s úctou a těšil se z úspěchů našich sportovců i strojů Jawa. Co dodat? Přeji mnoho úspěchů bývalým i současným sportovcům a trenérům v obětavé práci za zachování našich pozic v těžké konkurenci klasické i ledové ploché dráhy. Jsem rád, že nástupnická generace tady je a že můj syn Zbyněk se tím v rámci svých možností a schopností zabývá.
Česká plochodrážní ročenka 2009 spatřila světlo světa
Česká Třebová – 10. dubna
Dnes dorazila z tiskárny dlouho očekávaná zásilka plná smaragdově zelených knížeček Česká plochodrážní ročenka 2009. Kompletní ohlédnutí za uplynulou sezónou na českých oválech, doplněné o aktuální kalendář, které vychází ve vydavatelství Antonín Škach – Angličtina v České Třebové už popáté, bude v prodeji na nejbližších domácích závodech. Objednat se dá rovněž na e-mailové adrese rocenka@speedwayA-Z.cz či telefonním čísle 604 534 551. Při odeslání poštou budeme k ceně brožury Kč 120,- účtovat poštovné a balné ve výši Kč 50,-. Zájemci ze Slovenska si mohou publikaci zajistit přímo u slovenského distributora Martina Búriho na e-mailu martin.buri@gmail.com či mobilu 907 072 661. Zkušenosti z minulého roku, kdy celý náklad zmizel prakticky během dvou měsíců, varují před otálením s objednávkou.
Česká sezóna startuje o víkendu hned třemi šampionáty
Slaný – 10. dubna
Sezóna s letopočtem 2009 se už začala roztáčet vesměs po celé Evropě. Česká republika si dala v tomto směru už tradičně na čas. Nicméně i domácí příznivci se po dlouhém zimním půstu konečně dočkají. O víkendu zahájí ve Slaném hned tři šampionáty.
Program odstartuje už zítra odpoledne úvodním kolem českého juniorského šampionátu. Bohužel budou scházet Matěj Kůs s Filipem Šiterou, které čeká nedělní kvalifikace o SGP 2010 v německém Pockingu. Na základě jejich reprezentačního startu VV SPD změnil pravidla.
Nejenže se do celkové klasifikace budou počítat pouze čtyři nejlepší výsledky, ale navíc oba dva nebudou muset příští měsíce ve druhém podniku do kvalifikace. Ta se zřejmě opět po dvouletých personálních trablech stane opět stálou součástí české juniorky.
Zítra by se v ní mělo objevit šest borců, kteří se v loňském ročníku neumístili na prvních dvanácti místech závěrečné klasifikace redukované o zestárlé a zahraniční závodníky. Nicméně oproti původní verzi startovní listiny dojde ke změnám, které by s definitivní platností měly být potvrzeny během dneška.
Ve středu při tréninku na plzeňských Borech upadl Jiří Lang. Omluvil se Lukáš Hromádka. A slánský kouč Milan Mach nahlásil start Martina Vaculíka, který ovšem jako cizinec bude muset absolvovat kvalifikaci.
Vedle cenných bodů do mistrovství republiky, které budou při absenci Filipa Šitery a Matěje Kůse k mání snadněji, nabízí slánský závod další lákadlo. Ve hře je jedno místo v juniorském mistrovství světa v Rye House a dvě náhradnické vesty pro Mšeno. Kritérium je jednoduché a sice umístění v celkové klasifikaci. Pokud dojde k bodové rovnosti, bude vypsán rozjezd.
Nedělní odpoledne zaplní mistrovské klání stopětadvacítek, v nichž dvojnásobný šampión Eduard Krčmář vyklidil kolbiště, a juniorská družstva. Jejich startovní listina se pyšní vcelku kompaktními týmy, což je nejlepší zárukou kvalitní podívané.
Startovní listiny:
Mistrovství republiky juniorů – sobota 15:30:
| 1 Martin Gavenda, Praha |
| 2 kvalifikace |
| 3 Václav Milík, Pardubice |
| 4 Lukáš Hromádka, Březolupy |
| 5 Jan Holub, Plzeň |
| 6 Roman Čejka, Slaný |
| 7 kvalifikace |
| 8 Michal Dudek, Slaný |
| 9 Michael Hádek, Plzeň |
| 10 Jakub Fencl, Praha |
| 11 Miroslav Horák, Mšeno |
| 12 Pavel Fuksa, Mšeno |
| 13 Václav Lacina, Plzeň |
| 14 kvalifikace |
| 15 kvalifikace |
| 16 Pavel Pučko, Praha |
| 17 kvalifikace |
| 18 kvalifikace |
Účastníci kvalifikace:
René Vidner (Pardubice), Jiří Vonásek (Plzeň), Jiří Brummer (Praha), Jiří Lang (Plzeň), Ondřej Veverka (Praha), Denis Wienke (D – Chabařovice).
Dle posledních zpráv se omluvil Lukáš Hromádka a při středečním tréninku se zranil Jiří Lang. Start naopak potvrdil Martin Vaculík, ale jako držitel zahraniční licence bude muset absolvovat kvalifikaci.
Mistrovství republiky 125 ccm – neděle 15:30:
| 1 Michal Škurla, Praha |
| 2 Jaroslav Drbal, Slaný |
| 3 Michal Průcha, Slaný |
| 4 Daniel Hádek, Plzeň |
| 5 Zdeněk Vrba, Praha |
| 6 Ondřej Smetana, Mšeno |
| 7 David Plecitý, Plzeň |
| 8 David Štěrovský, Pardubice |
| 9 Jaroslav Hladký, Praha |
| 10 Michaela Krupičková, Slaný |
| 11 Zdeněk Vitman, Slaný |
Mistrovství republiky juniorských družstev – neděle 15:30:
| AK Slaný | 1 Roman Čejka, 2 Michal Dudek |
| PK Plzeň | 3 Michael Hádek, 4 Jan Holub |
| Grepl PDK Mšeno | 5 Marcel Kajzer (PL), 6 Pavel Fuksa, 13 Miroslav Horák |
| Markéta Praha | 7 Martin Gavenda, 8 Pavel Pučko, 14 Jakub Fencl |
| ZP Pardubice | 9 Václav Milík, 10 René Vidner |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
Evropská otázka je vyřešena
Praha – 10. dubna
Včera uzřela světlo světa konečná podoba nominace českých závodníků pro evropské šampionáty jednotlivců a juniorů do devatenácti let. Lukáš Dryml se nakonec rozhodl v něm nestartovat a tak reprezentační manažer Milan Špinka mohl tuto otázku definitivně uzavřít.
Konečná nominace pro ME jednotlivců a do devatenácti let:
| ME jednotlivců | 1.5. QR Mureck (A) | 3 Richard Wolff |
| 9.5. QR Stralsund (D) | 5 Filip Šitera | |
| 13 Hynek Štichauer | ||
| 17.5. QR Lvov (UA) | 8 Jan Jaroš | |
| 9 Luboš Tomíček | ||
| 16.5. SF Natschbach (A) | 1 Aleš Dryml | |
| 2 Josef Franc | ||
| 25.7. SF Goričan (CRO) | 3 Matěj Kůs | |
| ME U19 | 1.5. Debrecen (H) | 3 Pavel Pučko |
| 10 Michal Dudek | ||
| 12 Jan Holub | ||
| 13.6. Lendava (SLO) | 3 Michael Hádek |