Archiv pro měsíc: Únor 2009

MS Na ledě

Nikolaj Krasnikov vyrazil za pátým titulem

Krasnogorsk – 7. února
Dnešní úvodní velká cena ledařského mistrovství světa se stala kořistí Nikolaje Krasnikova, který tak rázně vyrazil za svým pátým primátem. Na stupních vítězů mu dělali společnost Franz Zorn a Danil Ivanov. Antonín Klatovský dojel třetí ve finále C.

1. Nikolaj Krasnikov, RUS 14
2. Franz Zorn, A 13
3. Danil Ivanov, RUS 12
4. Vitalij Chomicevič, RUS 13
5. Junir Bazejev, RUS 11
6. Günther Bauer, D 10
7. Dmitrij Chomicevič, RUS 10
8. Ivan Ivanov, RUS 9
9. Harald Simon, A 6
10. Per Olof Serenius, S 5
11. Antonín Klatovský, CZ 3
12. Antti Aakko, FIN 7
13. Pavel Čajka, RUS 3
14. Stefan Svensson, S 1
15. Kaj Lehtinen, FIN 0
16. Johnny Tuinstra, NL 3
res Markus Skabraut, A DNR
res Tommy Flyktmann, FIN DNR
MČR Na ledové dráze

Jan Klatovský nesestoupil z domácího piedestalu

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Růžená – 7. února
Minulý měsíc se prozatím jediný závod českého individuálního šampionátu ledařů v Růžené stal kořistí Jana Klatovského. A nejmladší z jihočeského klanu kraloval také dnešnímu úvodnímu dějství kolektivního mistrovství. Protože mu zdatně sekundoval jeho kolega Stefan Pletschacher, jenž do společného měšce přidal deset bodů, je tato sestava na čele průběžné klasifikace před zítřejším vyvrcholením v Osečné. René Stellingwerf s Josefem Kreuzbergerem figurují na druhou příčce s minimálním náskokem na tým Jan Pecina, Max Niedermaier a Lukáš Volejník.

Ledový ráj uprostřed předčasného jara
Jižní Čechy jsou už léta na plochodrážní mapě naší republiky bílým místem. A jen aktivity ledařů a už v hale či pod širým nebem z nich neudělaly území s kartografickým nápisem Hic sunt leones. Většina z těch, kdo chtěli vidět premiéru mistrovství republiky družstev na ledové ploché dráze, musela tím pádem vážit spíše delší než kratší cestu.

Jak ubíhaly kilometry pod jejich koly, přibývaly pochybnosti, zda led na rybníku Pařezitý vydrží nápor jednadvaceti rozjížděk. Do Čech totiž vtrhla teplá vlna. Tábor slunečními paprsky a svým zeleným okolím připomněl, že jaro začíná už příští měsíc. Teprve, když se auto smýklo v serpentinách nad Jistebnicí na zbytcích neroztátého ledu, naděje rostla.

Šest set metrů nadmořské výšky České Sibiře ani tentokrát nezklamalo. Navíc na zamrzlé ploše rybníku, na němž se letos konalo víc závodů než na jakémkoliv jiném středoevropském kolbišti, se v záři zlatého slunce jako diamanty skvěly hned dva ovály. Jeden uvnitř toho druhého.

Oproti původně avizované startovní listině ubylo pár jmen, nicméně kvalita podniku jejich absencemi neutrpěla. Sedm týmů se pokládalo a rozpis pro závod dvojic nedoznal žádné újmy. Tři celky měly i náhradníka. Aby jim úloha bezprostředních diváků nepřišla líto, pořadatelé pro ně připravily vložené jízdy.

Fenomenální spojení
Minulý měsíc se Jan Klatovský stal králem Růžené. Po diskvalifikaci svého bratra Antonína za zavinění jejich vzájemné kolize se rázně chopil příležitosti a neztratil jedinou jízdu. Ani tu, která se vzhledem k předčasnému konci podniku nakonec nepočítala. Prozatím sice neví, zda je pouze leaderem průběžné klasifikace nebo už hotovým šampiónem, nicméně v kombinaci se Stefanem Pletschacherem byl nejčastěji jmenován jako hlavní favorit kolektivního mistrovství.

Pakliže po Inzellu mezi nimi panovala nějaká nevraživost, nyní byla ta tam. „Jestliže má někdo ještě nějaký problém, není to moje věc,“ komentoval vzájemné vztahy Jan Klatovský. Pevnost jejich spojení prošla první zkouškou hned v rozjížďce s číslem jedna. Mladý Holanďan Sven Holstein mohl být dnes ve finále mistrovství světa v Krasnogorsku, kdyby mu v Togliatti nechyběly pouhé tři body.

Nyní sice předvedl skvělý start, avšak záhy se musel dívat na záda dvojice Jan Klatovský – Stefan Pletschacher. I když se snažil ze všech sil až do cíle, zůstal s definitivní platností třetí. Česko-německý pár se ujal vedení, protože nikdo jiný v první sérii nedokázal porazit své soky poměrem 5:1.

A jejich náskok se stále zvyšoval. Grzegorz Knapp si od polských novinářů vysloužil přezdívku Tomasz Gollob ledové ploché dráhy, nicméně ve čtvrté jízdě mu Jan Klatovský se Stefanem Pletschacherem zmizeli už po vylétnutí pásky. Leč jejich triumfální kosa měla narazit na kámen jménem Max Niedermaier.

Král nenechal otřást svým trůnem
Němec dnes prozatím neprohrál, avšak v osmé jízdě ano. Zpočátku se usadil na čele, zatímco Jan Klatovský zůstal vzadu. Sice útočil, nicméně mírně zaostal, než si Stefan Pletschacher uvědomil, že jedou spolu v týmu a přestal mu přehrazovat cestu. Od třetího kola se mladý Čech mohl naplno soustředit na Maxe Niedermaiera. Původně beznadějná záležitost byla korunována úspěchem v nájezdu do předposledního oblouku.

Florian Fürst a Christoph Kirchner v jedenácté jízdě neznamenali pro fenomenální tým žádnou výraznou překážku. Nicméně zbýval ještě jeden kamínek do mozaiky. Rene Stellingwerf, který sbíral trojky stejně pilně jako Jan Klatovský. Po startu patnácté jízdy to mohlo vypadat na další zářez. Nicméně Jan Klatovský dokázal ve druhé zatáčce druhého kola vedoucího Holanďana objet.

Už v této fázi byli Jan Klatovský a Stefan Pletschacher vítězi dnešního mítinku. Nicméně bylo potřeba myslet na zítřejší Osečnou. V rozjížďce s číslem sedmnáct se proto vypořádali 5:1 s Charlie Ebnerem a Mario Schwaigerem.

Podmínky se však zhoršovaly. „Nic jsem neviděl,“ svěřoval se Stefan Pletschacher bezprostředně, když ve své poslední jízdě vítězně protínal metu před svým českým kolegou. „Voda, voda, všude jenom voda!“ Nicméně závod se dokončil celý a jedinou obětí oblevy se stala plánované finále čtyř nejlepších jednotlivců.

Souboj jezdeckých individualit
Vedle jezdeckého umění měla převaha týmu Jan Klatovský – Stefan Pletschacher ještě jednu příčinu. A sice konzistentnost obou kolegou. Soupeři jim nedokázali čelit, protože ostatní družstva měla maximálně jednu výraznou individualitu.

Tím pádem se boj o další příčky pódia rozhodnul de facto mezi Sven Holsteinem, Maxem Niedermaierem a Rene Stellingwerfem. Posledně jmenovaný totiž dokázal vyhrát všechny své rozjížďky s výjimkou té patnácté, kde mu zatrhnul tipec Jan Klatovský.

Sven Holstein startující ve dvojici s Andrejem Divišem se na úvod smiřoval s maximální prohrou od pozdějších vítězů. Vzápětí ho v páté jízdě odvedl Max Niedermaier. Skóre 4:2 proti Mario Schwaigerovi a Martinu Běhalovi zvýšilo šance, jejichž katalyzátorem se stala remíza s René Stellingwerfem. Škoda, že Andrej Diviš nedodal body na úkor Christopha Fürsta a Floriana Fürsta v rozjížďce s číslem šestnáct. Protože triumfující Grzegorz Knapp jim nakonec sebral vidinu pódia.

Tím pádem vystřelily ambice týmu Maxe Niedermaiera, jemuž sekundoval Jan Pecina a v jednom případě i nováček Lukáš Volejník. O největší aktiva se dnes ovšem staral Němec, by Jan Pecina nedělal ostudu loupežníku Rumcajsovi, jehož svým plnovousem připomíná.

Nesmírně důležitá pro jejich výsledek byla sedmnáctá jízda. Grzegorz Knapp se sice stal druhým závodníkem, který dokázal Maxe Niedermaiera porazit, avšak Michal Widera zůstal bez bodů. O definitivní podobě stupňů vítězů pak musela rozhodnout předposlední rozjížďka dne.

Max Niedermaier v ní vedl od vylétnutí pásky a Jan Pecina byl druhý. Oba se snažili vybudovat pevnou hráz proti Rene Stellingwerfovi. Jenže tomu se ve druhém oblouku podařil husarský kousek, když jedním tahem postoupil ze své třetí příčky do čela! Jeho tým tak definitivně dostal na stříbro, nicméně Jan Pecina potěšil české srdíčko pěkným a úspěšným duelem s Josefem Kreuzbergerem.

Lepší české zítřky?
Už při předešlé renesanci českých ledů v půlce dekády se projevilo, že konání závodů rovná se zájem závodníků. Vladislav Kunc či Jiří Petrásek, kteří před třemi lety ještě jednou zasedli do sedel ohřebovaných speciálů, byli dnes na zamrzlé hladině Pařezitého jen jako diváci.

Nedorazil ani Lukáš Hromádka. Do cesty jeho ledařské premiéry se postavil osud. Tatínek je po operaci a maminka, která ho měla na oba víkendové závody dovézt, se stala obětí chřipkové epidemie.

O premiéru se tak postaral pouze Lukáš Volejník, silniční závodník z Osečné. Minulý měsíc si ve své obci poprvé vyzkoušel motocykl na ledovou dráhu. Dnes byl náhradníkem Maxi Niedermaierovi a Janu Pecinovi. Sice se jednou svezl v hlavním klání, nicméně jeho hlavním těžištěm se staly vložené rozjížďky náhradníků.

Hned v té první nadchl všechny přítomné, když udolal maličkého Miroslawa Daniszewskeho. Vzápětí ho odvedl regulérně, aby se posléze musel sklonit pouze před Charlie Ebnerem. Na konec vyhrál znovu, když Rakušan při jeho stíhání upadl.

Hlasy z depa
„Dobrý, pohoda,“ liboval si Jan Klatovský, který si dnes společně se Stefanem Pletschacherem vydláždili svým sedmibodovým náskokem širokou cestičku k titulu. „Myslel jsem, že bude horší dráha. Ale vydrželo to. Úžasný, bombička!“ Nejmladší z jihočeské ledařské dynastie je aktuálně průběžným leaderem obou domácích šampionátů. „Zejtra se musí udělat body, aby se to udrželo,“ plánoval. „Bylo by blbý, když už je českej‘ mistrák, aby mistrem nebyl českej‘ jezdec.“ V Inzellu si po vzájemné kolizi ve vyhrocené atmosféře po rozhodnutích švédského břídila v budce rozhodčích měl se Stefanem Pletschacherem hodně co vysvětlovat. Nicméně dnes jejich spolupráce šlapala. „Stalo se stalo,“ udělal Jan Klatovský tečku za událostmi při světovém šampionátu družstev. „A jestli má někdo ještě problém, není to moje starost.“

„Na to počasí byla super dráha,“ nezůstal pozadu se superlativy ani Jan Pecina. A to tím spíše, prošel-li se také on na stupně vítězů. „Líbilo se mi to. A už se těším zejtra na Osečnou. Důležitý je, že se něco udělalo pro diváky. A ten kluk od nás (Lukáš Volejník – pozn. redakce) jede taky dobře. Pořád sháníme nový talenty…“

1. Jan Klatovský 3 3 3 3 3 2 17(1) 27
  Stefan Pletschacher, D 2 2 1 2 0 3 10(3)  
 
2. Rene Stellingwerf, NL 3 3 3 3 2 3 17 20
  Josef Kreuzberger, A 1 0 1 0 1 0 3(1)  
 
3. Jan Pecina 1 0 – 0 1 1 3(2) 18
  Max Niedermaier, D 3 3 2 3 2 2 15  
  Lukáš Volejník – – 0 – – – 0  
 
4. Andrej Diviš 0 1 1 1 0 1 4(3) 17
  Sven Holstein, NL 1 2 3 2 3 2 13  
 
5. Grzegorz Knapp, PL 1 3 2 2 3 3 14 15
  Michal Widera, PL E 0 0 1 0 0 1(1)  
  Miroslaw Daniszewski, PL   DNR  
 
6. Florian Fürst, D 2 2 1 2 1 2 10(1) 15
  Christoph Kirchner, D 0 1 0 1 2 1 5(3)  
 
7. Martin Běhal – – 0 0 – – 0 14
  Mario Schwaiger, A 2 1 2 3 0 3 11  
  Karl Ebner, A 0 2 – – 1 0 3  

Poznámka: plánovaná finálová jízda o nejlepšího závodníka byla s ohledem na stav dráhy zrušena.

Vložené jízdy náhradníků:

I Lukáš Volejník, Miroslaw Daniszewski, Martin Běhal
II Lukáš Volejník, Miroslaw Daniszewski
III Karl Ebner, Lukáš Volejník, Miroslaw Daniszewski
IV Lukáš Volejník, Miroslaw Daniszewski, Karl Ebner F

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Minirozhovor

Krzysztof Nowacki hledá český klub

Leszno – 7. února
V posledních dvou sezónách se s českou licencí objevilo několik polských závodníků. Byl mezi nimi také Krzysztof Nowacki. Shodou okolností se však vedle semifinále šampionátu jednotlivců v Kopřivnici u nás objevil jen jednou s březolupskou vestou ve tříčlenných družstvech, zatímco extraligová Plzeň pro něho příležitost nenašla. Nicméně Krzysztof Nowacki by rád u nás závodil také letos, jak prozradil magazínu speedwayA-Z.

„Když jsem byl malý, chodil jsem s tátou na plochodrážní závody v Leszně,“ vypráví Krzysztof Nowacki, jak se dostal ke sportu levých zatáček. „Když mi bylo šestnáct, vstoupil jsem do plochodrážní školky. Licenci jsem získal v roce 2003.“

Na rozdíl od našich poměrů je v Polsku třeba složit zkoušky, které dokonale oddělí zrno od plev. A brzy se dostavily úspěchy. „K těm největším počítám titul vicemistra Polska družstev s Atlasem Wroclaw v roce 2004,“ hodnotí Krzystof Nowacki. „A také start ve finále mistrovství Polska juniorů 2007.“

V Čechách se poprvé představil při pouáku v Kopřivnici v květnu 2006. Co ho však vedlo k rozhodnutí, že se loni objevil s naší licencí? „Ve vaší zemi je pouze jedna licence, která umožňuje starty v závodech na všech drahách,“ vysvětluje. „Zatímco v Polsku si potřebuješ koupit ještě mezinárodní licenci.“

Nicméně rok 2008 v jeho portfoliu nenáleží k těm zářivým. „Loňskou sezónu nemůžu počítat mezi povedené,“ nezastírá. „Startoval jsem pouze v pár závodech z důvodu zranění, které jsem měl na počátku roku 2007. Měl jsem spáleniny na 37 % nohy a musel jsem se dlouho léčit a nemohl se odpovědně připravit na sezónu. Ale teď jsem už celkově zdravý a na své další starty se dívám s nadějí.“

Proto si v letošním roce staví smělé cíle. „Chtěl bych pravidelně závodit v Polsku,“ vypočítává. „Podepsal jsem kontrakt se Startem Gniezno, ale hledám klub ve druhé lize, abych mohl jezdit pravidelně. Hledám také klub v České republice, kde bych se chtěl ukázat ze své lepší stránky než v minulé sezóně. Pokud se týká technického parku, jsem už připraven. Hodně běhám a jezdím na kole po lese, protože v okolí mého bydliště je jich spoustu. Chodím i do bazénu a do sauny. Doufám, že se mi podaří podepsat kontrakt v Čechách a také v Německu. Na závěr bych chtěl pozdravit všechny plochodrážní fanoušky a zvu je na své oficiální stránky www.speedwayknowacki.pl.tl.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach

MČR Na ledové dráze

Růžená se jistí všemi prostředky

Růžená – 6. února
Pořadatelé zítřejšího úvodního klání českého šampionátu družstev na ledové ploché dráze v Růžené se jistí všemi prostředky. Miroslav Topinka varuje návštěvníky, aby nedopadli jako Stefan Pletschacher minulý měsíc, a znovu upozorňuje, že se jedná o Růženou u obce Chyšky poblíž Milevska, nikoliv o Růženou u Jihlavy. Cesta se dá najít na internetu tady. Kromě ploché dráhy jsou připraveny klobásky, svařáček a groček, aby divákům nebyla zima. A co víc, pro každý případ je v záloze druhý ovál, kdyby ten původní nevydržel.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Na ledové dráze

Ledová premiéra se uskuteční navzdory oblevě

Růžená a Osečná – 6. února
Rybník v obci Růžená u Milevska a ledová plocha připravená na louce v obci Osečná na jižní straně Ještědu jsou připraveny a mělo by se na nich představit jednadvacet jezdců šesti zemí, kteří se utkají o titul mistra republiky v závodě družstev. Ve startovní listině najdeme pět účastníků letošního finále mistrovství světa družstev a kvarteto jezdců z finále mistrovství Evropy ze závodů, které se jely minulý týden.

Vzhledem ke skutečnosti, že náš nejlepší jezdec v této disciplíně Antonín Klatovský bojuje o tomto víkendu ve finále mistrovství světa, nejsou tyto závody individuálním šampionátem, ale svoji premiéru má u nás týmový závod. Pořadatelé spolu se Svazem ploché dráhy bojují o záchranu této nesmírně atraktivní a v minulosti i hodně úspěšné motocyklové disciplíny a chtějí využít příznivé podmínky letošní zimy, proto připravili tuto novinku.

Mistrem republiky se stane tým, který ve dvoudenních bojích získá nejvíce bodů. Jak Miroslav Topinka, bratr vynikajícího klasika Tomáše, jinak majitel rybníka Růžená, tak Jan Pecina, šéf severočeské akce hlásí dostatečné množství ledu a svoji připravenost.

V Růžené se závod uskuteční v sobotu 7. února, v Osečné pak v neděli 8. února. Oba závody začínají ve 13 hodin.

Startovní listina:

1 KLATOVSKÝ Jan
2 PLETSCHACHER Stefan, D
15 UZELL Mark, GB
 
3 DIVIŠ Andrej
4 LEITNER Martin, A
16 KREUZBERGER Josef, A
 
5 PECINA Jan
6 NIEDERMAIER Max, D
17 VOLEJNÍK Lukáš
 
7 BĚHAL Martin
8 SCHWAIGER Mario, A
18 EBNER Karl, A (FMS)
 
9 STELLINGWERF René, NL
10 VERHOEF René, NL
19 GADEYNE Claude, F
 
11 FÜRST Florian, D
12 WEBER Hans, D
20 KIRCHNER Christoph, D
 
13 KNAPP Grzegorz, PL
14 WIDERA Michal, PL
21 DANISZEWSKI Miroslaw, PL

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MS Na ledě

Český nároďák prožil v Inzellu víkend jako fík

Inzell – 31. ledna a 1. února
Světové finále družstev na ledové ploché dráze se po dvou ročnících konaných na ruských oválech vrátilo do Německa. Pořadatelství se tentokrát ujal Inzell, který hostil nejlepší světové týmy po pětileté pauze.
Velkolepá kulisa zaplněných tribun, v níž se neztráceli ani čeští příznivci, navodila od počátku správnou plochodrážní atmosféru nutící závodníky vydat ze sebe to nejlepší. A protože za favorizovanými Rusy si snad s výjimkou Holanďanů mohla dělat větší či menší medailové ambice všechna družstva, bylo zaplněné hlediště plné očekávání dramatického dvoudenního klání. Do jeho průběhu bohužel výrazně zasáhl rozhodčí Krister Gardell.

Gardellovy svérázné hry
Osobně nepatřím k těm, kteří by hledali příčiny neúspěchu u sudího. Chyby mužů s p횝alkou či ve věži rozhodčích prostě ke sportu patří a nutno se s nimi čas od času smířit. Sérii přehmatů, omylů a pomoci či naopak poškození jednotlivých aktérů, kterou předvedl na vrcholné akci FIM švédský čtyřicátník, v mládí sám aktivní ligový závodník v Kumle, jsem však za více než čtvrtstoletí na plochých drahách nezažil.

Prvně o sobě dal arbitr výrazněji vědět ve třinácté jízdě, kdy bratři Klatovští, hájící naše barvy, jeli proti Švédům. Serenius neodstartoval, a tak zastavil po pár metrech mimo dráhu, za což následuje všude normálně vyloučení. Ne tak pro duo Gardell – Serenius. Při vší úctě k exmistru světa důchodového věku by měla platit stejná pravidla pro všechny. Jako kluci jsme při fotbálku ctili heslo: Malí mohou dvakrát, které zřejmě znají i ve Švédsku, jen si tam soudce Gardell doplnil opačný konec věkové hranice.

Posa tedy dostal druhou příležitost a znovu se postavil k opakovanému startu, který mu napodruhé vyšel výborně. Jeho kličkovaná před dotírajícím Antonem skončila ve výjezdu z první zatáčky vzájemným uknutím, po němž rozhozený Serenius poslal k zemi krajana Svenssona. Vinu kličkujícího Švéda nebral podle očekávání krajan ve věži na vědomí, takže černý terčík viděl Anton. Osamocený bratr pak k dovršení smůly skončil v posledním kole na zemi, takže na čtvrtý pokus se svezli po dráze samotní Švédové, zatímco pro nás znamenala prohra 0:5 ztrátu nejen výsledkovou, ale především psychickou.

O pár jízd později potěšil verdikt arbitra Finy, když Bazejev vytáhl na dráhu jeden z balíků slámy kolem hrazení, ale jako viník byl vyloučen nic netušící a zcela nevinný Tommy Flyktman. Další zřídka vídaná situace nastala ve dvacáté jízdě, když Svensson nebyl vyloučen poté, co trefil svého krajana a sundal mu řetěz. Paradoxně by ale v případě vyloučení, které mělo následovat, získalo jeho družstvo minimálně bod, protože oba jezdci se švédskou vestou zůstali stát.

Na vyvrcholení Gardellovin bylo nutno počkat do druhého dne. V souboji našich s Němci škrtl na třetím místě jedoucí Pletschacher o balík slámy. Ten vzápětí skončil na dráze pod koly za ním jedoucího Honzy. Následoval ošklivý pád přes řídítka s několika kotrmelci jezdce i jeho stroje. Náš borec je jako většina ledařů tvrdá nátura, skousnul rozbitou helmu i pomlácené tělo a poté, co se těžce zvedl z ledového oválu, se znovu vydal ke startovacímu zařízení. Ke všeobecnému úžasu byl ale za viníka pádu označen a z jízdy vyloučen jeho bratr Antonín, jedoucí v inkriminovaný moment dobrých dvacet metrů před Pletschacherem. Doběla rozžhavený Honza pak v opakovačce Němce hned po startu tvrdě atakoval. Ten skončil mimo dráhu v balících slámy a bez ohledu na první zatáčku následovalo další vyloučení a prohra 0:5, která je jinak v závodě dvojic jevem velice vzácným.

Měli jsme na víc
Závodu dominovali podle očekávání Rusové, by hlavně první den nebyli takovými suverény, jak je u nich obvyklé. Individuální šampión posledních tří sezon Nikolaj Krasnikov by musel asi dost dlouho přemýšlet, kdy naposledy přistál mezi balíky slámy v momentě, kdy žádný ze soupeřů nebyl na dostřel. Ani situace, kdy ruská dvojice marně naháněla v sobotu neporaženého Zorna, nepatří mezi ty dvakrát běžné. A nebýt chyby sudího, který místo Junira Bazejeva vyloučil jeho finského soupeře, vyzněl by po sobotě jejich bodový stav s Rakušany remízově.

Druhý den už ale dali jasně najevo svoje výsadní postavení a jediný bod, o který je připravil největší soupeř Franz Zorn, nemohl ohrozit jejich jasný triumf. Právě Zorn byl hlavním oporou stříbrných Rakušanů a s 34 body nejúspěšnějším jezdcem dvoudenních bojů. Velmi dobře mu sekundoval spolehlivý Markus Skabraut, zatímco Harald Simon se jedním bodem a hlavně předvedeným výkonem moc chlubit nebude.

Německým tahounem byl Günther Bauer, sedlák jménem i povoláním, který je v Inzellu už tradičně o třídu lepší než na ostatních drahách. Také letos prokázal za mocné podpory početného publika svoji sílu a doslova vytáhl krajana Stefana Pletschachera na bronzový stupínek.

Švédští veteráni Per Olov Serenius a Stefan Svensson jsou obdivuhodní už jen tím, že mají dohromady více než 110 let. Přesto je jejich domácí suverenita stále taková, že se náhradník Per Anders Lindström ani nesvezl. Roky se však zastavit nedají a hlavně nesmrtelný Serenius začíná poněkud ztrácet. Hodně si sice dokáže pomoci výbornými starty a chytrostí na dráze, ale medaile byla pro Tři korunky letos vysoko.

Finové se představili ve velmi dobrém světle v sobotu, po polovině závodu patřili k vážným aspirantům na bronz. Místo očekávaného útoku se ale v druhý den propadli. Hodně slevila především jejich jednička Antti Aakko. Poněvadž ani Tommy Flyktman a Kai Lehtinen nepřekročili svůj stín, výsledkem bylo nakonec páté místo.

V sympatickém světle se i přes poslední příčku představili Holanďané. Základním kamenem jejich sestavy měl být pravidelný účastník GP Johnny Tuinstra. Nyní se ale nějak nemohl chytit a zůstal lehce ve stínů svých kolegů. Věčně usměvavý René Stellingwerf jen potvrdil vzestupnou formu posledních let a v neděli hodně potrápil i staronové mistry světa. Mladý Rus Daniil Ivanov se dost zapotil, aby před Stellingwerfem uhájil druhou příčku. Ještě větší bojovnost pak předváděl Sven Holstein. Mladík věkem stále ještě junior, byl dosud víc známý jako špičkový sidecarista (mj. mistr Evropy 2005), ale pokud bude v podobných výkonech a nasazení pokračovat, má předpoklady vtěsnat se mezi absolutní elitu i na ledových oválech.

Naši měli určitě na víc, než celkové šesté místo. Po sobotě mohli i přes pochybné vyloučení v jízdě se Švédy reálně bojovat o medaili. Na dráze podlehli bratři Klatovští (náhradník Andrej Diviš se na dráhu nedostal) pouze Rusům, se kterými lze v podstatě jen získat. Pozitivně lze vidět především fakt, že s výjimkou jízdy proti Holanďanům, kdy Anton po startu ujel a Honza úspěšně čelil nájezdům Stellingwerfa, vesměs dokázali na dráze spolupracovat.

Druhý, nedělní zářez už při vyrovnanosti startovního pole znamenal spíš hrozbu posledního místa, které v předešlých letech znamenalo stopku pro následující ročník. Jaký systém však bude v roce 2010, kdy by do hry měli v Sanoku vstoupit domácí Poláci, je však zatím otázkou. Druhý den potěšilo v dusné atmosféře především jasné Tondovo vítězství nad Švédy, znamenající při bratrově čtvrté příčce remízu družstva a Honzův úspěšný útok na Aakka v poslední zatáčce v souboji s Finy.

Hlasy z depa:
Jan Klatovský: „Začalo a skončilo to u refereeho. Jinak se mi to konečně začalo líbit, brácha jezdí týmy víc než dřív a začalo nám to i jít. Měli jsme šanci bojovat o medaili, ale ten čtvrtý člověk ve švédském týmu rozhodl jinak.“

Antonín Klatovský: „Zážitky z víkendu? Ukradli mi drahou voňavku, vyslýchali na policii, kámoš Aakko mi rozpáral fungl novou botu, Švéďák mě dvakrát vyhodil, ani netuším za co, a když přičtu povedenou party u Pletschiho sponzora Dark Dogu, kde nám dali jeden trapný svařák pro tým, byl to víkend jako fík. Výsledkem je, že už asi nemůžeme jezdit ani do Švédska. Co se týká protestu, jsem jenom jezdec, to nechávám na vedení ploché dráhy.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)