Demontované tribuny mají prozaický důvod

Březolupy – 5. ledna
Zavítáte-li v těchto dnech na březolupský stadión, naskytne se vám poněkud netradiční pohled. Tribuny po celé protilehlé rovině chybí. Josef Mizera, tajemník klubu, vrcholem jehož činnosti se letos stane už pátý Slovácký ovál, magazínu speedwayA-Z vysvětlil příčiny.

„U nás se celkem nic moc neděje,“ řekl Josef Mizera. „Jenom v jižní straně se buduje nový sběrný kanál pro čističku odpadních vod. A s tím souvisí demontáž tribun. Do jara to snad bude všechno i s menšími úpravami hotové.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Plzeňané debutovali za kanálem

Poole – 4. ledna
Ben Barker vyhrál dnes odpoledne novoroční závod v britském Poole. Jako jediný porazil ve finálové jízdě Adama Skornickeho, jenž v základní části nashromáždil patnáct bodů. Na stupně vítězů se dostal i další Polák Lukasz Jankowski. Pro Michaela Hádka a Jana Holuba šlo nejen o první závody nové sezóny, ale i o ostrovní debut.

Michael Hádek skončil se čtyřmi body patnáctý, Jan Holub měl o dva méně a obsadil šestnácté místo. „Poslední jízdu dojel přede mnou,“ uvedl Michael Hádek na adresu svého klubového kolegy. „Dojmy jsou suprový.“

Pavel Pučko: „Chtěl bych se pokusit o titul v devatenáctkách!“

Praha – 28. prosince
Počítáme-li motokros a stopětadvacítky, usedá do sedel závodních motocyklů už deset let. V jubilejní sezóně debutoval v reprezentaci a skončil třetí v domácím šampionátu do devatenácti let. A svým, by skromným dílem se podílel na obou pražských kolektivních titulech. Leč ani tentokrát se mu nevyhnulo zranění. Během tréninku na Markétě si přivodil frakturu navikulárky a musel odložit splnění snů o pátém místě v juniorce a Zlaté stuze. Osmnáctiletý Pavel Pučko se během zimy odstěhoval z rodičovského domu v Mlčechvostech, aby v hlavním městě byl blíž plochodrážnímu sportu. A na sklonku roku se magazínu speedwayA-Z zpovídal v exkluzivním rozhovoru.

speedwayA-Z: „Jeden rutinní trénink v půlce září přinesl pohromu. Upadl jsi a výsledkem se stala zlomenina zápěstí. Jak se to stalo a je už dnes všechno v pořádku?“
Pavel Pučko: „Dneska je levá ruka z devadesáti devíti procent v pohodě. Chtěl bych strašně poděkovat rehabilitačním doktorům ze Stromovky. Během třech týdnů to rozhejbali, že jsem moh‘ začít cvičit. Problémy s tím malinko jsou, ale už to neomezuje. Na motorce jsem zatím neseděl, premiéra bude, až se oteplí. Ale nalevo je akorát spojka a už jsem jezdil na kole. A tak si myslím, co se týče ruky, bude všechno v pohodě. A jak se to stalo? Zvedlo se mi to na zadní. Položil jsem to na kola, ale už tam byl manák. Chytnul jsem o nafukovačku. Doběhnul jsem motorku a uknul si rukou o řidítko. Největší sranda byla, když jsem se hádal s doktorem, že chci jet Stuhu. Ale vymyslel takovou sádru, že to s ní nešlo. Zkušenější – jako třeba pan Tomíček – mi říkali, že by mi potom už ruka nemusela srůst. A tak jsem se radši soustředil na přípravu na další sezónu.“

speedwayA-Z: „Naproti tomu poslední červnovou středu stálo štěstí na tvojí straně. V mistrovství republiky devatenáctiletých ti vycházel rozpis a nakonec ses rozjížděl o stříbro s Michaelem Hádkem…“
Pavel Pučko: „Zatím největší úspěch kariéry, když nepočítám stopětadvacítky. Byl to nejklidnější závod. Pořád jsem jel a říkal si, že startuju. Až před poslední jízdou přiběh‘ pan Špinka a řek´ ‚teď ti stačí jeden bod a jsi třetí!‘. Já se zděsil. Vůbec jsem si neuvědomoval, že jsem všechny jízdy zatím vyhrál. Kromě s Matějem teda. Když mi stačil jeden bod, tak jsem radši udělal tři (smích). A najednou přiběhli, že je rozjezd. Začal krásně. Ale ve druhé zatáčce mě Haďas zavřel a přinutil mě jet stranu, co jsem nikdy nejel. Tam byla ta kolej. Byli jsme hodně natěsno. Potáhlo mě to na zadní a motorky se zkously dohromady. Mně to vypadlo z ruky a už to nikdo neřídil. Já se odkulil, ale Haďas tam zůstal. Bylo to poprvý, co jsem někoho sundal, a doufám, že naposledy. Mohlo bejt druhý místo, ale nakonec jsem za to třetí rád. Už to vypadá líp než loni. A předloni.“

speedwayA-Z: „Ve tříčlenných a juniorských družstvech jsi nakonec vybojoval s pražskou Markétou titul. Jak to hodnotíš?“
Pavel Pučko: „To jsou takový tituly… Kdyby byly v jednotlivcích nebo bych odjel celej‘ seriál, vážil bych si toho víc. Vypadá to dobře, že jsem dvojnásobnej mistr, ale já to tak neberu. Pomoh‘ jsem jim, ale v obou šampionátech jel jen jeden závod a jednou byl náhradník. Nejlíp se mi jelo v Plzni. Nečekaně jsem objel Pytela a Kajzera. Ten mi v Kršku ujížděl o rovinu, ale teď jsem měl jinej‘ karburátor. Bylo to pro mě hodně významný. Podíval jsem se na vyhlášení mistrů. Na začátku sezóny jsem říkal tátovi, když je jubilejní desátej‘ rok závodění, chtělo by to jít na večer mistrů. Tak se to povedlo aspoň takhle nepřímo.“

speedwayA-Z: „Kvůli zranění jsi musel vynechat závěrečné dva díly mistrovství republiky juniorů. Jak jsi spokojen se svým závěrečným osmým místem?“
Pavel Pučko: „Nejsem. Hodně mě mrzí, že jsem to vynechal. Moh‘ bejt slušnej‘ výsledek, takhle jsem se propad‘ z pátýho místa. To jsem považoval za hodně dobrý. Navíc byla ještě možnost postupu. Škoda. Stane se, to je pravda, ale mně se to stává často (smích). Po psychický stránce ale bylo dobrý, že jsem ztratil strach z Kopřivnice (při svém jediném vystoupení v roce 2007 se zranil hned v první výjezdu své úvodní jízdy – pozn. redakce). Byl to můj nejlepší juniorák. Přijížděl jsem tam a teprve poznával, že už jsem tam někdy asi byl. Jak jsem viděl to depa, že tam není nic, žádná podlaha… Měl jsem blbej‘ pocit, když jsem jel tou zatáčkou a dvě jízdy měl plný kalhoty. Ale pak to najednou spadlo a našel jsem si tam stopu. Už bych se nebránil tam jet ani Memoriál Michala Matuly. Problém je, že je to dost daleko a stojí to hodně peněz. Dráha jako taková mi ale už nevadí. Je tam co zlepšovat, hlavně dojet odtamtud celej‘.“

speedwayA-Z: „Poprvé ses objevil v reprezentaci. Už v dubnu jsi startoval v mistrovství Evropy juniorských družstev ve Wiener Neustadtu. Hodně divoký debut, co?“
Pavel Pučko: „Hodně divokej‘ (smích). V první jízdě jsem udělal bod. Ani jsem ho nečekal, když jsem viděl, jak mi to o tréninku nešlo. Pak jsem se uklidnil. Druhou jízdu jsem jel ze čtyřky a pokazil start. Pokoušel jsem se je objet, nabral rychlost, ale Lotyš mě tlačil ven. A přetočil se mi před kolem. Vzal jsem ho předním na zadní a už to lítalo. Zahodil jsem motorku. Pustil jsem plyn a ona jela sama. Vylítla a už jsem ji neviděl. Chytal ji až Pavel Fišer (smích). Když jsem zastavil hlavou o mantinel, díval jsem se, kde je. V depu jsem uviděl hlouček lidí a já nechápal a říkal si, že jsem někoho zabil. Trošku jsem se bouchnul do břicha. V opakovačce mi to na druhý motorce nešlo. A když jsem zjistil, že nemám na čem jet, udělalo se mi ještě hůř. A už jsem jel. Ale vezmi si, hvězdy freestyle házej‘ mezi diváky přilby, ale já házím jako suvenýr motorky (smích)!“

speedwayA-Z: „Semifinále evropského šampionátu do devatenácti let v Kršku ti přineslo poslední místo. Co se tam dělo?“
Pavel Pučko: „To byl nepovedenej‘ závod, ale dobrá zkušenost. Nesedí mi trénink při mistrovství Evropy, kdy během nějakýho časovýho úseku musíš odjet pět jízd. Přijedeš, s motorkou nestihneš nic udělat a musíš hned zase jet. Příští rok to udělám, že pojedu jen první a poslední trénink. A mezi tím stihnu něco udělat na motorce. V Kršku mi nakonec odešly karburátory a jel jsem na takovým, co nebyl konkurenceschopnej‘. Po startu jsem se jich držel, ale pak mi ujeli, a jsem dělal, co jsem dělal.“

speedwayA-Z: „Obecným problémem české ploché dráhy je nedostatek závodů. To je spíše seniorskou záležitostí, nicméně se začíná dotýkat i juniorů. Klesá jejich jezdecká základna stejně jako počet mistrovských podniků. Jaké s tím máš zkušenosti ty?“
Pavel Pučko: „Nevím, těch seniorskejch závodů je málo, ale juniorskejch taky. Chtělo by jich víc. Bavil jsem se o tom s Jirkou Brummerem. Já už mám nějaký závody navíc, ale on třeba pojede jen jednou za měsíc. Problém je, že na Markétě jsme měli jeden tým, ale do něj jsem se vlezl jednou, když byl Matěj zmáklej‘. Kdyby jely dva týmy, nevím, jestli by se naplnily, ale myslím, že by se uživily. Mám nějaký další volňásky, kterejch bylo letos docela dost. Plánuje se i angažmá v Polsku. Jsou tři možnosti, ale zatím nic není jisté.“

speedwayA-Z: „Jedním z tahů VV SPD, jak zpopularizovat disciplínu, je vypsání nového šampionátu pro motokrosové motocykly. Neuvažoval jsi jako bývalý motokrosař o své účasti?“
Pavel Pučko: „Dej mi krosku a jedu (smích)! Nemám na motorku. Jsem rád, že dám dohromady plochodrážky. Jezdecky si myslím, že bych se rozjel, ale neseděl jsem na tom od tý doby, co jsem skončil s krosem. Pokud vím, pár motokrosařů se na plochý dráze chytlo. Třeba Míša Krupičková. Třeba se ty mladý chytnou taky, ale o starších pochybuju.“

speedwayA-Z: „Za čtvrt roku začíná nová sezóna. Jak se na ni připravuješ a jaké cíle si kladeš?“
Pavel Pučko: „Příprava začala už v listopadu. Odstěhoval jsem se od rodičů. Každej‘ den jsem v posilovně, mám to za rohem. Od prosince jsem nastoupil do práce, aby se vydělaly nějaký peníze, protože tady u toho sportu je to problém. Teď pátýho pojedu na běžky na Zadov. Makat, makat, makat. Po fyzický stránce mi pomáhá pan Strnad, bejvalej‘ reprezentant v atletice. Sháním díly, kupuju je a teď jsem se odstěhoval do profidílny k Luboši Tomíčkovi. Třeba ty motorky už budou vypadat profi. Cíl je dojet to bez zranění, už by to chtělo nějakou sezónu bez zranění. Chtěl bych se pokusit o titul v devatenáctkách. Mohlo by se to povýst, ale v Pardubicích se mi jednou daří a jednou ne. A na mezinárodní scéně se ukázat v lepším světle než lítacím (smích).“

Pavel Pučko děkuje:
„Rodičům za podporu, tátovi za práci mechanika, věnovanej‘ čas a finance. Pak firmě MT Troliga, která mi po Wiener Neustadtu vytrhla trn z paty. AK Markéta, pánům Špinkovi, Ondrašíkovi a Schneiderwindovi. Panu Tomíčkovi za bezvadný motory. Panu Strnadovi za fyzickou přípravu. Panu Beránkovi z firmy PRO – TEC a mýmu třídnímu panu Vavřínovi za pomoc se studiem. A všem, co mi v týhle sezóně pomohli.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Otto Lehr

Jan Klatovský splnil předpověď svého staršího bratra

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Růžená – 3. ledna
Antonín Klatovský, obhájce dvou posledních titulů českého ledařského krále, tipoval před dnešním podnikem na rybníku Pařezitý v rekreačním středisku Růžená poblíž Milevska jako vítěze svého mladšího bratra Jana. Možná ani sám netušil, jak prorocká slova vyřkl. Duel obou bratří v rozjížďce s číslem pět skončil jejich kolizí a následným pádem. Rozhodčí Milan Špinka nakonec určil viníka staršího Antonína. Mladší Jan se chopil příležitosti a vyhrával jednu jízdu za druhou. Když v rozjížďce s číslem osmnáct porazil René Stellingwerfa, zaokrouhlil svůj bodový zisk na maximálních patnáct. Nicméně tato jízda se stala labutí písní závodu, protože kvůli díře v ledu v první zatáčce jej jury raději ukončila. Zda se Jan Klatovský dnes stal také mistrem, ukáže čas. Závodníci z Osečné se magazínu speedwayA-Z svěřili se svými plány uspořádat své závody koncem února, nicméně podmínkou jsou dostatečné mrazy.

Nejlepší pohádka je realita
V sobotu ráno si plochodrážní fandové museli připadat jako v pohádce o ledovém království. Sedmnáctistupňový mráz pokryl stromy stříbřitou jinovatkou. Na obloze ani stopy po protivných mracích. A sluneční paprsky dopadající na krajinu v šikmém úhlu nejenom hřály promrzlé duše, ale také propůjčovali všemu ledovému až křišálový lesk.

Na konci poutě na jižní konec studené České Sibiře se otevřelo malebné údolíčko. A na jeho dně ležel nejcennější klenot, legendární Eldorado všech poutníků, vážících mnohdy dlouhou cestu za první ledovou plochou dráhou na českém území po třech letech.

Rybník Pařezitý v létě dopřává rekreantům chladivé osvěžení. Ale na podzim byla jeho hladina snížena na půldruhého metru. A když po Vánocích udeřily štiplavé mrazy, parta okolo Klabo Teamu nelenila. Na zamrzlé hladině začala budovat ovál. Ještě před týdnem existoval pouze v jejích snech, nicméně z nich se bleskovým tempem začala stávat realita.

Už minulou neděli večer mohl Petr Muž z organizačního týmu hlásit do světa skvělou novinu: „Jedeme ledy!“ Více než sto hodin po Štědrém večeru dostala česká plochá dráha skvělý vánoční dárek. Budulínek na povrchu Pařezitého dál bytněl dalšími mrazy. Na sklonku roku se k němu vydal Milan Špinka.

Inspekce dopadla na výbornou. A šampaňské mohlo bouchat už o den dříve. Antonín Klatovský starší doprovázel svého syna Jana při švédském Santa Cupu. Zatímco jeho jihočeští přátelé budovali závodní dráhu, on mezitím pracoval na startovní listině. Po jeho návratu domů už měla stále pevnější obrysy.

Nový rok přinesl její oficiální zveřejnění. Devatenáct jmen z Čech, Německa, Rakouska, Nizozemí, Švýcarska a Polska zněla lákavě. Nakonec jsme se nedočkali zástupce helvétského kříže, protože Thomas Cavigelli nedorazil. A motor Grzegorze Knappa explodoval v tu nejméně vhodnou dobu.

I tak se na hrázi sešlo osmnáct borců a ke slovu musela přijít kvalifikace. Novic Florian Fürst potvrdil oprávněnost své nominace pro světový šampionát v Saalfeldenu a triumfoval stylem start – cíl před Johannem Brücknerem. Oba si zajistili místa v hlavní šestnáctce. Další nováček Tomasz Kopik urval post prvního náhradníka. Na protilehlé rovince třetího kola za sebou nechal Henryho van der Steena, jehož čeští diváci viděli předloni v Divišově během škvárového šampionátu dvojic.

Bratrský duel skončil v oblacích ledové tříště
Zatímco se sedmnáct závodníků v improvizovaném depu na zamrzlé hladině teprve chystalo na své první vystoupení v nové sezóně, Němec Stefan Pletschacher už závodil. A jeho soupeřem byl nekompromisní, nicméně férový čas.

Krátce před půl dvanáctou zazvonil v kapse nejstaršího z klanu Klatovských mobilní telefon. Z druhého konce se ozval právě Stefan Pletschacher s naléhavou žádostí, kdeže to vlastně závodní dráha leží. Je prý v Růžené u kostela a nemůže trefit.

Rázem bylo jasné, že tady něco nesouhlasí. V Růžené u Milevska totiž žádný kostel není. Záhada měla prozaické vysvětlení. Německý závodník se neocitnul v žádném paralelním světě či jiném vesmíru, avšak ve stejnojmenné obci ležící poblíž Jihlavy. A tak mu nezbylo, než otočit dodávku a pádit k Táboru.

Svůj soukromý závod vyhrál a na cestě lemující Pařezitý se objevil takřka na sekundu přesně ve třináct hodin. Mistrovský mítink nepřišel o jednoho z favoritů, nicméně pozornost se spíše upírala na takřka domácí bratrskou dvojici Klatovských. V ostré akci se letos prozatím představil pouze mladší Jan, jemuž závodnický diář zaplnily tři podniky Santa Cupu.

Starší Antonín vedle podnikání ve svém Saloonu proháněl svůj ohřebovaný speciál na rybníku v sousední Jistebnici. Nicméně v žádném případě se netajil přidat ke zlatým medailím z let 2005 a 2006 další sestřičku. Svého sourozence ovšem pokládal na nebezpečného soupeře a na nástupu na jeho adresu dokonce prohlásil: „Myslím, že mi dá!“

Oba jihočeští bratři začali ve velkém stylu. V rozjížďce s číslem tři sice nejlépe odstartoval Rene Verhoef, avšak Jan Klatovský ho nenechal ujet. A už v nájezdu do prvního oblouku mu sebral vedení. A Holanďan se nakonec propadl i za Karla Ebnera. Hned vzápětí úřadoval Antonín Klatovský. Pouhou polovinu kola potřeboval, aby si vytvořil bezmála dvacetimetrový náskok.

Pro další vývoj byla nesmírně klíčová pátá jízda, v níž oba Klatovští narazili sami na sebe. Na pohyb pásky nejrychleji reagoval Antonín Klatovský. Jenže dopředu se dral Stefan Pletschacher. Nebylo divu, v první sérii ho v prvním oblouku podjel René Stellingwerf, takže tři body za porážku českých favoritů by se náramně hodilo do Němcova krámu.

Stefan Pletschacher se ještě před nájezdem dostal do vedení, v němž setrval i po průjezdu první zatáčkou. Ovšem už ve druhém oblouku si s ním oba sourozenci hravě poradili. Vedl starší Antonín, ovšem Jan nehodlal setrvávat v jeho stínu. V další zatáčce navedl svůj motocykl na vnitřní stopu.

Dostal se do vedení, nicméně okamžitě zatáhl za roznětku bratrova útoku. Ve výjezdu se oba střetli a už museli krotit neřízené stroje. Pád oba ustáli, takže vše skončilo bez zranění pouze zvířenou ledovou tříští uvnitř oválu. „Prd‘ to pode mě a já samozřejmě nezabrzdím,“ líčil Antonín. „Kdo je první, volí si stopu a ten druhej‘ se musí přizpůsobit,“ oponoval Jan.

Těžké rozhodování měl však arbitr Milan Špinka. Nejprve chtěl vyloučit Jana Klatovského, ale po pohledu na záznam z televizní kamery zvedl červený terč. Jeho barva odpovídala povlaku Antonína Klatovského.

Cesta z bratrova stínu skončila úplně nahoře
V opakované rozjížďce měl zpočátku vrch opět Stefan Pletschacher. Nicméně Jan Klatovský větřil šanci a ve druhé zatáčce třetího kola se spodní stranou protáhl do čela. Počtem bodů se mu po dvou sériích mohl rovnat pouze Nizozemec Rene Stellingwerf. Ten se na šest bodů dostal triumfem v sedmé jízdě. Protože se musela opakovat kvůli pádu Josefa Kreuzbergera, vyhrál ji de facto dvakrát.

Nicméně trvalo pouze jednu sérii a Jan Klatovský na čele průběžné klasifikace osaměl. Rozjížďku s číslem jedenáct ovládl už po vylétnutí pásky. Josef Kreuzberger neměl šanci pomýšlet na útok, protože sám měl plnou hlavu starostí s útočícím Janem Pecinou.

Naproti tomu Rene Stellingwerf ztratil bod ve dvanácté jízdě. Antonín Klatovský po svém předchozím vyloučení ztratil šance na triumf, nicméně na jeho odhodlání prezentovat se jako skutečný šampión se vůbec nic nezměnilo. A nyní ukázal Holanďanovi svůj výfuk už v úvodních metrech.

Další pětina skončila z úhlu pohledu boje o zlatý věnec nerozhodně. Rene Stellingwerf opanoval třináctou jízdu. A Jan Klatovský nezůstal v rozjížďce s číslem šestnáct pozadu. Po vylétnutí pásky neváhal ani vteřinu a pevně se usadil v čele. Florian Fürst sice dokázal předčit dva soupeře jedním tahem, avšak na Jana Klatovského byl příliš krátký.

Čtyřikrát tři jsou příliš snadné počty. Jan Klatovský věděl, že s dvanácti body je na té nejlepší cestě k dnešnímu triumfu. A možná i titulu, nebude-li možno uspořádat další kolo koncem února. Nicméně Rene Stellingwerf byl o pouhý bod pozadu a mohl ho stále ohrozit. Definitivní tečku za jejich duelem udělala až osmnáctá jízda, v níž se oba suveréni střetli navzájem.

Rozhodující partii rozehrál lépe Rene Stellingwerf. Ovšem Jan Klatovský se ho držel jako horlivý úředník finančního úřadu chybujícího podnikatele. V první zatáčce mu útok nevyšel, nicméně na protilehlé rovince už ano. Holanďan se v úvodním oblouku druhého kola vrátil zpátky do vedení.

Jan Klatovský mobilizoval své síly k dalšímu útoku, ale rozhodla chyba Reneho Stellingwerfa. Ve druhé zatáčce druhého kola vymetl jednu z děr, což náš borec nemohl nepochopit jinak než jako pozvánku zpátky na první příčku. Shodou okolností byl jejich duel labutí písní dnešního závodu.

Petr Moravec, předseda jury, se vydal do první zatáčky, kde se jednou z děr podíval přímo do vody. Jeho gesto bylo dobře srozumitelné všem přítomným. Předčasný konec s ohledem na bezpečnost. Do celkové klasifikace se všem počítaly pouze čtyři výsledky. Triumf Jana Klatovského nad Rene Stellingwerfem se mohl v tomto světle zdát jako zbytečný. Nicméně závodníkovi dal pocit, že je dnes skutečně neporaženým králem, a prokřehlí diváci museli být nadšení.

Díra v ledu nakonec sebrala poslední šanci na pódium
Zatímco Jan Klatovský slavil vítězství a možná v koutku duše i titul, jeho starší bratr Antonín zažíval odlišné pocity. Možná mu v koutku dušičky zůstala křivda po osudné diskvalifikaci z páté jízdy, nicméně srdce mu bilo v obvyklém lvím rytmu. A to tím spíše, zůstávala-li šance na stupně vítězů stále živá. A kdož ví, zda v únoru nebudou české mistrovské ledy ještě v Osečné…

Po dvou pětinách měl Antonín Klatovský jen tři body. Pomineme-li oba v té chvíli neporažené, dalším z leaderů byl Stefan Pletschacher. A jeho konto se mohlo chlubit pouze cifrou čtyři. Nicméně Němec vycítil nebezpečí a konečně začal vítězit. Svým způsobem mu přálo i rozlosování, a tak rozjížďky s čísly deset a patnáct vyhrál stylem start – cíl.

Nicméně vítězná fazóna Antonína Klatovského nebyla méně oslňující. Jízdu ve stoje v sedle s motocyklem zvednutým na zadní kolo, svůj typický triumfální rituál, si dopřál už ve dvanácté jízdě. Na hlavu v ní porazil do té doby suverénního Rene Stellingwerfa. A do cesty se mu nikdo nepostavil ani v rozjížďce s číslem čtrnáct.

Aritmetika byla daná. Pakliže dokáže vyhrát ještě devatenáctou jízdu a Stefan Pletschacher vzápětí najde alespoň jednoho přemožitele, pojedou spolu rozjezd o bronz. Nicméně zasáhla vyšší moc. Ve chvíli, kdy se Antonín Klatovský, chystal popáté na start, objevil Petr Moravec, že se závodníci v první zatáčce už probrousili dvaceti centimetry ledu až do vody. Mítink byl zrušen a král českých ledů zůstal těsně pod pódiem.

Svůj díl slávy si ovšem zaslouží i trio zbývajících Čechů v závodě. Chystat se na sezónu bez jistoty závodů vyžaduje notnou porci financí, ale také odhodlání. Dnes se ze zbytku českého světa nejvíce blýsknul Jan Pecina. V úvodní jízdě vedl takřka tři kola, aby se nakonec musel smiřovat s třetím místem.

Okomentoval to slangovým výrazem pro dámské pohlavní orgány, nicméně netušil, co jej čeká ve druhé sérii. Při startu nechal omylem zařazený druhý rychlostní stupeň, takže mu záhy po vylétnutí pásky zhasl motor. Martin Běhal se zase blýskl v rozjížďce s číslem osm, kdy na poslední chvíli sebral druhé místo Piotru Hejnowskemu. Radoval se z prvních skutečně vybojovaných bodů v životě. A jeho slova, že vyšší počet závodů jde ruku v ruce s formou, dostala reálný náboj. Nebýt pádu v poslední sérii, kdy už bylo ledové zrcadlo notně roztříštěné, skončil by výše také Andrej Diviš.

Hlasy z depa
„Je to příjemný,“ svěřil se Jan Klatovský. „Uvidíme, co bude dál, jestli se ještě pojede v Osečný. Jedna sporná zatáčka, ale to jsou závody. Brácha na mě něco hází, ale ten, kdo je vpředu, si volí stopu a ten druhej‘ se musí přizpůsobit. Chci bejt první a pak, a se děje, co se děje.“ Během dnešního odpoledne předváděl Jan Klatovský vesměs excelentní starty. „Dneska to šlo,“ souhlasil vítěz a potenciální mistr republiky. „Starty se srovnaly. Hlavně, aby to šlo dopředu a nechrápal jsem na pásce. Nevím, jestli bych nakonec bráchu porazil, ale tuhle sezónu si věřím. Mám vyzkoušený motorky a Jawa mi perfektně vyladila motor.“

„Pan Špinka by si měl uvědomit, že je neprofesionální vyloučit závodníka podle kamery, která je dole, zvenku a z blbýho úhlu,“ láteřil Antonín Klatovský. „Neměl to vracet. Přišel jsem o titul mistra republiky. Zevnitř se nikdo nekoukal, jestli byl brácha v bariéře. Hodnotil jsem pana Špinku jako dobrýho rozhodčího, ale je vidět, že dlouhou nepískal a vypad‘ z toho.“ A co se vlastně v rozjížďce s číslem pět stalo? „Jeli jsme a brácha to pode mě prd‘,“ vyprávěl. „Já to samozřejmě nezastavil. Jel jsem svou stopu a udělal oblouček. Nenechám se roztrhat, první věc pro mě je mistrovství světa.“

„Nemám, co říct,“ nebylo Janu Pecinovi do řeči. „Jsem nasranej‘ sám na sebe. Co naděláš?! Nic! Hlavně, že jsme zdravý a je to.“

„Závody dobrý, paráda,“ liboval si Martin Běhal. „Trénoval jsem na Evropu v Rusku. A dobrý, jeden pád, ale první vybojovaný body. Mělo by to bejt častějc, jeden závod za rok je špatný. Čím víc závodíš, je to lepší. Pokusíme se to udělat v Osečný, ale záleží na počasí.“

Kvalifikace:

1. Florian Fürst, D
2. Johann Brückner, A
3. Tomasz Kopik, PL
4. Henry van der Steen, NL

Hlavní závod:

1. Jan Klatovský, CZ 3 3 3 3 (3) 12 (15)
2. Rene Stellingwerf, NL 3 3 2 3 (2) 11 (13)
3. Stefan Pletschacher, D 2 2 3 3 10
4. Antonín Klatovský, CZ 3 X 3 3 9
5. Martin Leitner, A 3 2 2 2 9
6. Florian Fürst, D 2 3 1 2 8
7. Mario Schwaiger, A 1 3 1 2 7
8. Karl Ebner, A 2 1 2 2 7
9. Josef Kreuzberger, A 2 X 2 1 (3) 5 (8)
10. Rene Verhoef, NL 1 2 E 1 (2) 4 (6)
11. Johann Brückner, A E F 3 0 (1) 3 (4)
12. Andrej Diviš, CZ 1 1 1 F 3
13. Jan Pecina, CZ 1 E 1 1 (0) 3
14. Martin Běhal, CZ 0 2 F 0 (0) 2
15. Zdzislaw Zerdzinski, PL 0 1 0 1 (1) 2 (3)
16. Piotr Hejnowski, PL 0 1 F – 1
17. Tomasz Kopik, PL 0 0
res Henry van der Steen, NL   DNR

Poznámka: závod byl ukončen po osmnácté jízdě a do celkové klasifikace započteny výsledky po čtyřech sériích. Grzegorz Knapp nestartoval kvůli poruše motoru.

Vložená jízda náhradníků:

1. Tomasz Kopik, 2. Henry van der Steen

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Jaromír Otruba děkuje svému generálnímu sponzorovi

Lubná u Poličky – 29. prosince
V letošním roce dojde v kariéře Jaromíra Otruby ke dvěma zásadním změnám. Vzhledem k vysokým ambicím Mšena v extralize a Liberce v přeboru tříčlenných družstev si musel najít angažmá jinde. A proto v roce 2009 bude hájit barvy Plzně v ligové soutěži a Pardubic v tříčlenných týmech. Jedna věc však v životě posledního mohykána svitavské ploché dráhy zůstává – podpora společnosti Cobra Transport s.r.o., za níž prostřednictvím magazínu speedwayA-Z děkuje.

Na sklonku roku se i se svým motocyklem zúčastnil společenské akce firmy na Skalce v Lubné u Poličky. „Pan Radek Bartoš, majitel firmy, chtěl seznámit své zaměstnance se sporty, do kterých investuje,“ vysvětluje Jaromír Otruba záměry svého generálního sponzora. „Spousta řidičů Cobry se zajímala o technické parametry motorky a zkusili si i posez. Potom byla společná večeře, hrála živá kapela Moucha a tancovalo se. Nechyběl ani kouzelník, který nás potěšil svými kousky. A pak přišlo překvapení na půlnoc – dvě nahotinky.“

Jaromír Otruba plně oceňuje pomoc společnosti Cobra Transport. „Jel jsem na tuto akci moc rád a hodně panu Bartošovi děkuji za přislíbenou pomoc v nové sezóně 2009.“