Liberec – 27. ledna
S odvážným nápadem vystoupil na politické scéně české ploché dráhy Věroslav Kollert. Liberecký šéf navrhuje zrušení jezdeckých náhrad pro závodníky, které by dle jeho soudu měly nést jejich mateřské kluby. Magazín speedwayA-Z přináší podrobnosti.

„Jako kostlivec ve skříni visí nad námi různé poplatky, které zůstávají na hrbu pořadatele,“ hájí svůj návrh Věroslav Kollert starší. „Již v minulosti takřka nekonečně trvalo zrušení náhrad při závodu družstev. Liberec jako jeden z iniciátorů byl tehdy potrestán a našel se důvod k vyloučení ze soutěže. Chceme předejít případným podobným problémům a proto vyjednáváme s jednotlivými zástupci klubů.“

Věroslav Kollert navrhuje, aby si své závodníky platily jednotlivé kluby. „O co vlastně jde, pořadatel kromě poplatku do AČR za povolení zvláštního ustanovení platí za pojištění závodu. To jsou povinné poplatky, u kterých by se v současné době nic neměnilo. Ostatní náhrady jako jsou povinné výplaty jezdců, co jdou na pořadatele, by za současného stavu měly zrušit. Jedná se o například 15 tisíc při závodech juniorů, 47 tisíc za finále dvojic a 50tisíc za finále jednotlivců. Ostatní finále jako juniorká družstva to nemají. A to také hlavně z důvodů, že vznikly později a již bylo většině normálním jasné, že by jen těžko hledali pořadatele. Jsem přesvětlený, že je logické, když někoho vyšlu aby mě reprezentoval, tak se přece dohodnu s jezdcem co a za kolik. Pokud pořadatel nemá možnost vybírat startovné, proč tedy musí ještě doplácet na start klubů v závodě? Sice jsem byl upozorněn na to , že Liberec neumí vychovat jezdce, ale tyto peníze nemají s výchovou nic společného a nejsou ani motivující. Spíše naopak. Dnes v Čechách je 99% závodníků klubových a ty je vysílají a přihlašují na závody. Dnes dokonce při závode dochází ke startu komerčních týmů, kdy se dohodne jezdec po souhlasu klubu, aby startoval a pořadatel pak doplácí ještě ze svého na tyto závodníky. Proč něco tak samozřejmého jako je tedy v závodě družstev nefunguje v ostatních závodech? Po součtu průměrné náhrady – průměrného závodníka se jedné cca o 200 korun měsíčně. Taková částka přece nemůže ohrozit výchovu ani růst jezdců. Finanční situace klubů je hrozivá, každý hledá úspory, aby na druhé straně byl nucen mrhat z ušetřeného. Dotace na náš sport se rovnají nule.“