Pardubice – 21. prosince
Za šest let se vypracoval z bezejmenného teenagera na respektovaného soupeře nejen na českých oválech. Letos skončil s juniorskou kategorií a při pohledu zpátky dokáže najít pozitiva stejně jako negativa. Loučení mu nevyšlo úplně dle představ, nicméně sám tvrdí, že každý neúspěch ho výrazně motivuje ke zlepšení. Pardubický závodník Hynek Štichauer však hovořil v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z nejen o těchto tématech.

speedwayA-Z: „Sezóna 2008 pro tebe skončila blbě, řekneme-li to naprosto bez příkras. Poslední Zlatá stuha kariéry ti nepřinesla ani to tvé obligátní čtvrté místo, nýbrž zlomenou navikulárku. Je už to s pravou rukou dnes v pořádku?“
Hynek Štichauer: „Jo, dá se říct, že jo. Urychloval jsem léčbu a jed‘ hodně wobenzymu. Je to lék na urychlování léčení zlomenin a zmenšování otoků. Čtrnáct dnů potom sem jel s Lukášem dělat mu mechanika na Grand Prix do Bydhoště. Teď mám speciální cvičení, aby ruka byla v pohodě. Abych posílil zápěstí, vazy a svalstvo, protože to je oslabený, jak jsem ho šetřil. Jinak je to určitě v pohodě. Chtěl jsem se ještě na konec sezóny svýzt v Rakousku a spravit si chu. Ale už to nevyšlo. Svez‘ jsem se však o Becheru a všechno bylo v pohodě. V lednu pojedu v Rakousku halu, beru to s nadsázkou, protože chci vyzkoušet, jak na tom jsem. Už se cejtím líp, jinak a chci to přenýst na motorku, abych to vyzkoušel. Pojedu si to tam užít a neberu to moc vážně. Na Zlatý stuze jsem to zkusil, nevyšlo to. Byla to chyba a musím přiznat, že i s fyzičkou jsem toho měl plný zuby. Jel jsem přes moc. Ale kdybych to tam neposlal, mrzelo by mě to víc, než kdybych to nezkusil. Stalo se to ve druhým kole, moh‘ jsem si počkat. Ale to byla poslední juniorská chyba, teď jsem senior a nebude se mi to stávat. Prostě jsem si ještě musel užít juniorskou zbrklost, když to byl můj poslední juniorskej‘ závod (smích).“

speedwayA-Z: „Podepsal jsi smlouvu s Miskolcem na druhou polskou ligu. Jaký to byl rok a dojde k prodloužení i na sezónu 2009?“
Hynek Štichauer: „Pro mě to byl úspěšnej‘ rok. Bylo to poprvý, že jsem se v klubu cejtil jako doma. Možná to bylo, že to nebyl polskej‘ klub. Tým lidí je úžasnej‘, dobře se mi s nima pracovalo. Zezačátku jsem měl problém s dráhou. Dlouhá, hodně za roh a hlavně zatáčka u depa hodně úzká. Když jsem se to naučil, byla to výhoda domácího prostředí, protože tenhle problém s dráhou měl každý. Od tý doby, co mám GM, jsem vozil po deseti bodech. Bylo důležitý, že moje výsledky měly dopad na celej‘ tým. Ještě nemám podepsanou smlouvu, protože byly dohady. Zřejmě došly finance a čekám, až mi doplatěj‘ poslední dva závody. Musela by přijít nabídka, co by nešla odmítnout. To je ale nepravděpodobný, takže asi půjdu do Miskolce. Nejspíš odpovím igen igen (maďarsky ano-pozn. redakce) a podepíšu to (smích). Prostor jako senior si tam musím udělat už zjara na sparingu. To je pravidlo, ale myslím, že to půjde. Nevím ještě, co bude za jezdce. Co jsem se bavil s Tiborem (šéf klubu – pozn. redakce), říkal, že příští rok chce jen maďarský a český jezdce, ne Poláky. A tak si myslím, že ten prostor dostanu. Takže určitě spokojenost. Důvěřoval jsem jim. I když zaplatili s menším zpožděním, věděl jsem, že peníze dostanu. V Polsku s tebou zacházejí jako s věcí a svým majetkem. Řeknou ‚máš peníze, budeš poslouchat‘. Neakceptujou, když se ti něco stane. V Maďarsku je ale přátelskej‘ přístup. Berou v potaz i další faktory jako zranění nebo, že nefungovala technika. V Miskolci jsme taková rodina.“

speedwayA-Z: „Na starty mladých závodníků v polské lize existují dvě filozofie. Na jednu stranu extraliga přináší šanci zviditelnit se, leč konkurence je veliká a ke slovu se člověk nemusí dostat zas až tak často. Naproti tomu více rozjížděk a bodů ve druhé lize znamení zase větší výdělek. Jak to vidíš ty?“
Hynek Štichauer: „Jsem ve věku, že nekoukám na výdělek. Stačí mi koupit si konkurenceschopnou techniku a dělat to profesionálně. Víc mně dala druhá liga než extraliga. Když jsem závodil v extralize, neměl jsem zázemí. Bejt v týmu s Tomaszem Gollobem a Rune Holtou, dvěma jezdci z Grand Prix, je super, ale nějakej‘ Štichauer z Pardubic jim nic neříká. Přijedeš na dráhy, kde jsi nikdy nebyl. Příklad Zielona Gora. Netrénuje se, jdeš na nástup a nějak motorku osadíš. Jedeš jednu jízdu, nepovede se a pak už ne. Takový závod ti nic nepřinese. Hodí tě to psychicky dolů, a i když se v první jízdě otrkáš, už nedostaneš šanci. Špinavá motorka, tisíc čtyři sta kilometrů a žádný peníze. Když to porovnám s druhou ligou, je větší pravděpodobnost, že se svezeš. Je to nejnižší liga, ale je to Polsko a jejich žužel. A i na to musíš mít svůj standard, dobrý vybavení a musíš něco umět. Druhá liga je lepší, svezeš sám. Musíš závodit, testovat, zkoušet a učit se. Ping pong se taky nenaučíš, když se budeš jen koukat. Proto je druhá liga lepší, ale to neznamená, že v ní chci zůstat na věky věků. Až budu dál, budu si věřit, budu chtít vejš. Ale myslím, že mám jeden rok na první ligu a dva až tři roky na extraligu. Filip říkal, že v první jízdě musí bojovat s juniorem vlastního týmu, kdo z nich pojede dál. Přikláním se k tomu, že mým největším soupeřem v první jízdě je Joszef Tabaka, abych si nemusel jít povolit spojku, ale jel další jízdy. První jízdu nejedu proti týmu protivníka, ale proti Tabakovi. Ten rozpis je prostě tak danej‘. Oni nás k tomu nutěj‘. Proto to není nic špatnýho, chtěj‘ si v první jízdě vybrat. Koukám na to přesvědčit je, že ty body udělám i v dalších čtyřech jízdách. V podstatě je to takovej‘ malej‘ sparing. Ale jinak jsem samozřejmě s Joszefem v pohodě. Je vidět, že může jít nahoru. V depu se zasmějeme, uděláme si pohodu, pobavíme se, co s převodama. Ale přijde první jízda a je z něho nepřítel číslo jedna.“

speedwayA-Z: „Letos jsi skončil s juniorským věkem, což v Čechách bývá zlomovým bodem kariéry plochodrážního závodníka. Kam ta tvoje bude dále směřovat? A byl si se svým juniorským období spokojený?“
Hynek Štichauer: „Doufám, že pořád nahoru. Nechce to usnout na vavřínech. Neměl jsem výraznej‘ juniorskej‘ úspěch, proto to bude těžší sehnat kontrakty za dobrý peníze. Jsou vždy potřeba. Ale nejsem ukonejšenej‘ tímhle výsledkem a nikdy jsem nedělal víc než tuhle zimu. Věřím, že mě ten věk nezlomí a budu pokračovat dál. Byl jsem mladej‘ a blbej‘ a v tu dobu si to možná neuvědomoval. Teď jsem dozrál, vím, co chci a půjdu si za tím. Tvrdě. Spokojenej‘ jsem byl jak s čím. Se vším ne, ale zase to není takový, že bych nebyl spokojenej‘ s ničím. Je to fifty fifty. Ale určitě je za mnou spousta práce za těch šest let. Cesta do Grand Prix je dlouhá, ale rok od roku kratší. Kdybych moh‘ cestovat časem, spoustu věcí bych udělal jinak, ale na hodně jsem hrdej‘. Nedá se říct jednoznačně spokojenej‘ nebo nespokojenej‘. Doufám ale, že ty nejlepší závody ještě přijdou. Plochá dráha je atypická věc, je to o zkušenostech. Ve spoustě sportů jsou sportovci nejlepší v pětadvaceti, kdy maj‘ nejlepší dispozice. Ale podívej, co předvádí Tomasz Gollob v sedmatřiceti. Není nic ztracenýho, junioři nebyli tak oslňující. Neměl jsem nástup jako Filip nebo Matěj, ale můžu jít nahoru. Doufám a věřím tomu. Teď mám v pohodě, že není škola. Vydělám si, abych přežil zimu a soustředím se na plochou dráhu. Určitě to dopadne, dělám pro to, co můžu. Tím pádem mám čistou hlavu a věřím si.“

speedwayA-Z: „Do původních záměrů rozloučit se s juniory dobrým výsledkem nezapadá tvé účinkování v juniorské reprezentaci. Jak v Pardubicích, tak v Goričanu jsi vypadl v semifinále. Hořká pilulka, co?“
Hynek Štichauer: „Začneme tím horším. Goričanem. Nechci to svádět na smůlu, ale štěstí nepřišlo. Trošku jsme to i podcenili. Odešly ventilový péra. Byly rezervy, co se týče techniky i mě. Nezvlád‘ jsem to psychicky, nedokázal jsem se kousnout a skočit na druhou motorku. Ten závod jsem selhal, ale nastartovalo mě to k další práci. Potrénoval jsem, udělal motorky a naložil si čtyři závody za čtyři dny. A vyhrál jsem ‚Kaspera‘ a udělal jedenáct bodů v Opole. Zase mě to koplo dál. Potřebuju nahecovat. Teď už se s tím juniorským finále nedá nic dělat. Každej‘ neúspěch mě nesrazí dolů, ale udělám, co bude nejlepší. Z Pardubic mám dobrej‘ pocit. Všichni si to chválej‘, což je pro mě nejdůležitější. Diváci viděli, že jsme dělali všechno. Finále nebylo, to se nedá nic dělat, ale prali jsme se. Lidi byli spokojený, což je to nejdůležitější. Bylo to zklamání, ale řek‘ bych hezký zklamání. Já byl sedřenej‘. Blbli jsme s Mariánem a Radimem na minibike. Jezdil jsem v kraasech a tričku a šel dvakrát na držku. Umíš si představit, když je pak třicet stupňů a vlezeš do kombinézy. Všechny strupy pryč. Ale v pohodě, tohle mě taky heclo.“

speedwayA-Z: „Nicméně přes vyřazení na semifinálové úrovni jsi vicemistrem Evropy. S maďarským Debrecenem v evropském poháru klubových družstev…“
Hynek Štichauer: „No, jo, jo. To byl pěknej‘ závod a vážím si ho. Jsem rád, že mě pozvali a vzali do týmu. Škoda, že jsem to prokaučoval nastavením motorky. Jeden bodík jsem utrpěl, někdo měl defekt, ale jinak dobrý. Ale hlavní, že se zadařilo týmu. Vyfoukli jsme Slaňákům druhý místo. A spokojenost týmu je důležitější než moje body. Není to ale nic takovýho, čeho bych si extrémně cenil. Je to perlička, ale nic, čím bych se moh‘ chlubit. Není to objektivní soutěž. Togliatti postaví mančaft za neuvěřitelný peníze jednou za rok. Lehce získanej‘ titul, je tam hlavička Evropa a postavěj‘ to do vitríny. Titul v polský nebo anglický lize určitě znamená víc.“

speedwayA-Z: „Po čtyřech letech Pardubice opět zasedly na trůn v extralize. Oproti roku 2004 jsi tentokrát byl výraznou jezdeckou osobností. Jaký to byl pocit a jak se ti zamlouval nový model dle světového poháru družstev?“
Hynek Štichauer: „Jsem za to hrozně rád. Je to první titul, kde jsem se na něm podílel. Z roku 2004 mám doma poháry, ale to jsem se jako náhradník svez‘ možná dvě jízdy. Teď jsem se na tom podílel, takže super. Praha má vždycky famózní nástup, pak se držej‘, ale nakonec jim to nedopadne. Měli i smůlu, na konci jim vypad‘ Matěj i Luboš. To se stává, to je plochá dráha. Když se v Čechách dva zraněj‘, je to hodně, nejsou další závodníci, co by je nahradili. Není tady jezdecký přetlak jako v Polsku. To neexistuje. Je to o štěstí a aby všichni zůstali zdraví. Model jde mimo mě, neřeším to. Přišlo mi to v pohodě, nemůžu to řešit negativně, když jsme udělali titul. Spíš se zeptej fanoušků, my jsme od toho, abychom to odjeli a dělali show. Od toho jsou fandové, co si to musej‘ vychutnat a musí to pro ně bejt optimální. A já myslím, že bylo.“

speedwayA-Z: „V poslední juniorce svého života jsi skončil jako český vicemistr, když kraloval Matěj Kůs. Skutečně ho nešlo porazit?“
Hynek Štichauer: „Určitě šlo, ale nerad to říkám a rve mě to za uši, ale Matěj byl prostě lepší. Vše zvládnul líp. Psychicky, fyzicky, zařídil si zázemí a já na něj prostě letos neměl. Jsou to zlomky vteřiny, co rozhodujou. Většinou jsem se v nich rozhod‘ špatně. Jsou to takový momenty jako prodloužit nájezd o metr nebo to po startu dát na lajnu. A ten zmetek to udělal pokaždý líp (smích). Já mu ten titul přeju a gratuluju mu k němu. Příští rok ho potrápím v seniorským mistráku. Odcházím jako vicemistr a co?! Je to hrozně pěkný mít titul v juniorech, ale to je titul jen tady v naší republice a v měřítku celý kariéry to nic neznamená. Mrzí mě, že ho nemám, ale vyhrál jsem devatenáctky a jsem vicemistr, avšak na jaře se stejně všechno smaže a začíná se odznova. Tak to beru a ukáže se, co bude dál.“

speedwayA-Z: „Zatímco v extralize byly Pardubice špičkové, pro tříčlenná a juniorská družstva to neplatilo. Klubový záměr dát prostor všem závodníkům je samozřejmě chvályhodný, nicméně nebylo pro tebe někdy frustrující stále se dívat na soupeře na vyšších příčkách?“
Hynek Štichauer: „Určitě to trošku deprimovalo. Nedělal jsem žádnej‘ závod pod patnáct bodů a někdy měl i devatenáct. Ale jen jednou v Praze jsme udělali třetí místo a v Liberci byli druzí, jinak jsme je hnali před sebou jako blázni. Bedna chyběla. Věneček a potřást si ploutví. Ale aspoň jsem si tady závodech doladil techniku a zvednul sebevědomí. Nebyly to lehký závody, jezdil Honza Jaroš, Vaculda, Kůsák a to je pro mě důležitý. Musel jsem zabrat a uspokojoval jsem se jako jednotlivec a nebral to týmově. A juniorský družstva úplně stejně. Další závody jsem neměl a tak jsem se tady vozil. Nevypouštěl jsem je, snažil se dělat maximum a to bylo vidět na výsledcích. Kluci jsou mladý, snažil jsem se jim pomoct a radit, doufám, že jim to pomohlo. A je to Vašek nebo Renda, můžou za mnou přijít. Taky jsem začínal z hovna, vím, jaký to je. Není to jednoduchý, musíš se rozjezdit, to je pro ně, aby z nich vyrostli dobrý závodníci, to česká plochá dráha potřebuje. A já to jezdil, abych nestál. Asi takhle.“

speedwayA-Z: „A co domácí seniorské šampionáty. Ve dvojicích jsi měl opět smůlu na pech partnera, v jednotlivcích skončil devátý…“
Hynek Štichauer: „Ke dvojicím nevím, co bych dodal. Prostě to tak je. Tomáše vzal prasklej‘ řetěz přes tu nohu, co má zraněnou ze šroubků. Ale ani toho nelituju, protože těchle závodů se ještě najezdím. Nezadařilo se letos, zadaří se příště. V jednotlivcích se mi Praha nepovedla. Nevybral jsem si dobrou motorku. Netrefil jsem nastavení. A teprve na poslední jízdu jsem skočil na druhou a to bylo to pravý ořechový. V Pardubicích to ve třetí jízdě bylo super. Ale z prvního místa jsem zadřel motor. Byla to smůla a přišel ještě pád. V Liberci jsem to měl dobře rozjetý, ale třikrát se mi opakovala rozjížďka. A potřetí jsem neměl puštěnej‘ metyl. Rozhodilo mě to z koncentrace a začal jsem se vztekat. Trošku smůlka, ale nevadí, příští rok… Zas je dobrý, že pojedu mistrovství Evropy. Na to bych se chtěl zaměřit, to bude asi jediný, co pojedu. Možná ještě náhradníka na kvalifikaci o Grand Prix, ale chci se soustředit na Evropu a postoupit do finále. Je dobrý, když jsem pryč z juniorů, zůstanu v reprezentaci. To je pro mě důležitá motivace.“

speedwayA-Z: „Letopočet 2008 se v kalendáři bude objevovat již jen pár dnů. Chystáš se už na novou sezónu? A čeho bys v ní chtěl dosáhnout?“
Hynek Štichauer: „Příprava je v plným proudu. Motorky si dělám sám. Daří se mně připravit je, aby byly super, co se týče dílů, hmotnosti a všeho. Stavím čtyři, kdyby dopadnul Sheffield, abych měl dvě tady a dvě v Anglii. Motory má u sebe Olda Řezníček. Pojedu dvě GM a dvě JRM. Nemám finance, abych nakoupil samý GM. Každý má svoje, a když se je naučím kombinovat, bude to jedině plus. Chodíme si od klubu čutnout, dáme strečink a já mám ještě soukromou přípravu s kondičním trenérem. Dává mi to hodně. Dělám věci, co jsem nikdy nedělal, a doufám, že mně to pomůže i na dráze. Potřebuju doladit tým, mechaniky a logistiku, aby bylo všechno v optimální harmonii. Chci závodit, dobře závodit. Chci bejt spokojenej‘ sám se sebou a dokázat, že na to mám. Speciální cíle si nebudu dávat, do každýho závodu chci dát maximum a udělat nejlepší výsledek. A chci se zaměřit na všechny závody.“

Hynek Štichauer děkuje:
„Chtěl bych poděkovat všem sponzorům, který mě pomáhaj‘: Realitní kancelář JORK, HT KOVO, panu Vopatovi a panu Urbanovi z Pneu KALT a panu Ivanu Svědíkovi za kondiční přípravu. Všem svým fanouškům, co mi držej‘ palce, a všem lidem, co choděj‘ na plochou dráhu. A v první řadě rodině. Mámě, takovi, co pro mě v minulosti udělali a dělají do dnes. Babičce za každou slzičku, když mi spravuje kombinézu. Celý rodině, doufám, že je nezklamu, aby na mě v budoucnu mohli být čím dál víc pyšní.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach