Praha – 13. října
Malá dráha vedle pražské Markéty je v posledních dnech končící sezóny v plné permanenci. Zítra od šestnácti hodin se na ní uskuteční už druhý ročník Shupa Cupu stopětadvacítek. Stejně jako loni půjde o stíhací závod podobný akcím na cyklistických velodromech. Jiří Benda, duchovní otec myšlenky, tím hodlá demonstrovat, že díky minimu kontaktu by na plochodrážních motocyklech mohly závodit už děti od osmi let. Vzhledem ke svým úzkým vazbám na výrobce motocyklů Shupa se dá očekávat také účast slánských závodníků, kteří se jinak na Markéta Cupu neobjevují, na čele s úřadujícím šampiónem Eduardem Krčmářem.

Olching – 12. října
Deset dnů po své kolizi s Hynkem Štichauerem během finále pardubické Zlaté stuhy se Michael Hádek postavil na start závodu. A stalo se tak opět při Zlaté stuze, ovšem v Olchingu. Se šesti body skončil devátý a nechal za sebou mj. Tobiase Busche či Norberta Magosiho. Mítink vyhrál Frank Facher (14), jemuž na stupních vítězů dělali společnost Martin Smolinski (13) a Manuel Hauzinger (12).

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 11. října
Meteorologové na dnešní den slibovali krásný den. Nicméně sluneční paprsky si nakonec nedokázaly vypálit skuliny skrze příkrov mlhy. Za těchto podmínek se ve Mšeně odehrával po tříleté pauze další ročník Super Prix. Až do poslední chvíle si šanci na pódium uchovávalo pět závodníků. A teprve rozjížďka s číslem dvacet přinesla celkové pořadí Zbigniew Suchecki, Richard Wolff a Norbert Kosciuch. Vložené klání stopětadvacítek vyhrál Ondřej Smetana.

Pravda poslední rozjížďky
Problémy s obsazením startovní listiny předznamenaly mšenskou Super Prix, která se po dvou propršených ročnících opět dočkala pokračování. Dlouhá sezóna a chronický nedostatek závodníků v českých zemích udělaly svoje. Ke všemu se ráno ozval Pavel Fuksa, aby se omluvil kvůli nemoci. A Němec Denis Wienke a jeho tajuplný krajan Jan Barowski, který nikdy žádný závod nejel, o sobě nepodali vůbec žádnou zprávu.

Na poslední chvíli se podařilo zajistit alespoň Václava Milíka. Jenže Vladimíra Višvádera trápilo zapalování a k akci se dostal až po jeho výměně před třetí sérií. Sotva potrápil Marcela Kajzera, musel znovu rezignovat. „Zadříno,“ odtušil lakonicky jeho mechanik Jiří Galeta alias Ďábel.

Mšenské individuální pouáky jsou koncipovány, aby největší favorité na sebe narazili až v rozjížďce s číslem dvacet. Nicméně i předchozí jízdy neskrblily překvapivými zvraty, by mšenský ovál tentokrát neskýtal příliš mnoho šancí k předjíždění. Jediný, kdo pod příkrovem mlhy ani jednou nezaváhal, byl Polák Zbigniew Suchecki.

Vlády se ujal už v rozjížďce s číslem jedna. Vzápětí v rychlém sledu triumfovali Filip Šitera, Jan Jaroš a Richard Wolff. Ve všech případech se úhelným kamenem jejich tříbodového zisku staly povedené starty. Jan Jaroš ho musel předvádět dvakrát, protože se třetí jízda opakovala kvůli pádu Marcela Kajzera v nájezdu do druhé zatáčky.

Z čtveřice favoritů se jako první dočkal porážky Filip Šitera. Sice vedl dvě kola, avšak v tom třetím ho předjel Richard Wolff. „Jel dobře,“ uznal plzeňský závodník kvality svého soupeře, aby se jal laborovat s převody. Pražan byl ovšem na řadě v rozjížďce s číslem dvanáct.

Rychlý Zbigniew Suchecki ho po vylétnutí pásky vůbec nepustil ke slovu. Nicméně Richard Wolff posílil své ambice ve čtrnácté jízdě. Její úvod patřil Janu Jarošovi, nicméně Richard Wolff si nedopřál pokoje, dokud se ve druhém kole v zatáčce u depa nedostal do vedení. Hravě vyhrál také v devatenácté jízdě a se čtrnácti body vyčkával výsledku rozjížďky s číslem dvacet.

Zbigniew Suchecki do ní nastupoval v roli neporaženého suveréna. A Jan Jaroš, Filip Šitera a Norbert Kosciuch získali o jeden bod méně. Shodou okolností je všechny o něj připravil právě Richard Wolff.

Start zvládl nejlépe Filip Šitera. Letěl na čele vstříc prvnímu oblouku, avšak v něm ho čekaly nemalé problémy. „Nakopla mě díra a málem jsem je srovnal všechny,“ líčil později. Klesl na poslední místo, aniž by se mu z něj už podařilo povznést.

Vedení zdědil Zbigniew Suchecki, který o necelou minutu později zkompletoval maximum patnácti bodů. Druhé místo Norberta Kosciucha nestačilo na sestřelení Richarda Wolffa z pozice dnešní dvojky. A Jan Jaroš s Filipem Šiterou si nakonec na pódium nešáhli.

Hlasy z depa
„Jsem zdravej‘ a celej‘,“ oddechl si Richard Wolff. „Chtěl jsem pódium. Chybělo pár závodníků, ale vpředu jsme skončili samí dobří. Nebylo nic jasný předem. Byl tady Filip, Honza, Poláci… Poskládalo se to, jak mělo a šlo o to rozdělit si pozice. Bohužel jsem zkazil jednu jízdu, mohlo to bejt ještě lepší. Ale dobrej‘ konec na krátký.“

„Ve finále mě to druhý místo s Wolfíkem stálo bednu,“ uvědomoval si Jan Jaroš. „Nechal jsem se předjet. Motorky jsem si připravoval až včera večer, v práci máme problémy a od pondělka jedu dvanáctky. Po první jízdě jsem usínal v křesle a myslel, že se na to vykašlu. Zima na krku a přípravy na příští rok jsou už v plném proudu.“

„Wolfík jel dobře a předjel mě,“ říkal Filip Šitera. „Pak jsem pošteloval převody, jenže v poslední jízdě mě nakopla díra a málem jsem je tam pošteloval všechny. Bojoval jsem, dojel je, ale už to bylo suchý a nešlo předjíždět. Teď se už jen soustředím na doléčení přes zimu.“

Vložený závod 125 ccm:

Foto: Jan Neruda