Antonín Šváb nechtěl zůstat na vozíku

Praha – 3. července
Antonín Šváb musel dva a půl roku po hrozivém pádu ukončit plochodrážní kariéru. Minulý týden poskytl rozhovor Právu, kde rozebírá důvody svého rozhodnutí a hovoří o plánech do budnoucna.

„Ještě vloni jste po těžkém zranění spřádal plány na návrat, ale nakonec k němu nedošlo. Proč?“
„Hlavním důvodem je zdraví. Když jsem po pádu v Argentině ležel v nemocnici, víra v návrat mě z toho šrotu vytáhla. Veškerou snahu jsem upřel k tomu, abych se na motorku mohl posadit. Situace se zlepšovala, ustálila, ale za posledních pět měsíců se to zase spíš zhoršuje.“

„Jaké máte dva a půl roku po krkolomném pádu potíže? “
„Levá strana těla je prakticky bez nervů. Levou nohu za sebou někdy tahám jako dřevěnou… Hlavně, než se rozejdu. Doktorka říkala, že je to částečné ochrnutí. Chybí mi citlivost. Protože jsem levák, mám problém se podepsat. Dokážu psát jen tiskací písmo a nikdo pořádně neví proč. Říkají, že jsem dost neobvyklý případ. “

„Je ještě něco, co vás limituje? “
„Od té nehody mám problémy s krátkodobou pamětí. Když se mě někdo v rychlosti večer zeptá, co jsem dělal celý den, nevzpomenu si. Ale když si půl hodiny sednu a v klidu přemýšlím, někdy si většinu těch věcí vybavím. A taky jsem si přerazil čichovou kost. Nic necítím. Když to řeknu blbě, tak neucítím ani to, když vedle mě někdo vypustí žumpu. Necítím smrad, vůni, prostě nic. Ještě, že mám aspoň chu. “

„Co vás nakonec zradilo od návratu na plochodrážní ovály? “
„Nikdo z lékařů nebyl schopen přesně definovat, jak velké riziko by hrozilo. Konzultoval jsem to s experty u nás, v Anglii, Německu, Švédsku i Argentině. Kdyby došlo k dalšímu úrazu hlavy nebo otřesu mozku, nebyli mi schopni zaručit, že bych to zase ustál. Mohl bych žít jako normální člověk, ale taky skončit na vozíku. A to jsem nechtěl. To riziko by asi bylo velké. Takhle skončil třeba Angličan Lawrence Hare, se kterým jsem jezdil za Ipswich. Rozsekal se a dneska je na vozíku. “

„Sehrála v tom rozhodování velkou roli i rodina? “
„Člověk si uvědomí, že má manželku, dceru. Dál už jsem nechtěl riskovat. I když jsem to oddaloval do poslední chvíle. Máma jako bývalá rehabilitační pracovnice byla hrozně ráda, že už nebudu jezdit. Mnohokrát viděla, jak podobné případy končí. Táta jako bývalý závodník to samozřejmě nesl hůř. Dodnes dává ten můj konec za vinu Argentincům, že tenkrát tu dráhu pořádně nezabezpečili. On toho pro mě udělal strašně moc. Zaplatil ze svých úspor můj převoz z Argentiny do Čech, to stálo i s cestou pro doktory asi půl miliónu. “

„Byl jste se od té nehody podívat v nemocnici v Argentině? “
„Když jsem tam jel letos na Vánoce za manželkou (jeho žena je Argentinka – pozn. aut.), která tam vyrazila dříve, zašel jsem do té nemocnice. Když mě ti doktoři viděli, koukali na mě jako na zázrak. Asi nevěřili, že se z toho takhle dostanu. “

„Kdyby vám dnes bylo nějakých patnáct, vybral byste si jiný sport? “
„Určitě ne. Sice jsem kvůli zraněním z ploché dráhy dvakrát utekl hrobníkovi z lopaty, ale já ten sport miloval a pořád miluju. Byl jsem sportovně nadaný, mohl jsem si tenkrát vybrat méně nebezpečné sporty, ale já chtěl závodit. S tímhle sportem jsem zažil krásné chvíle i utrpení, ale rozhodně bych nic nevracel zpátky. Šel bych do toho znovu. “

„Co teď budete dělat? Musíte si hledat práci? “
„Zabezpečený rozhodně nejsem. Dělal jsem na Markétě mechanika, ale skončila mi smlouva. Měl jsem taky zastoupení jedné anglické firmy na motoristické oblečení, ale se společníkem jsme se nakonec rozešli. V srpnu mě čeká měsíční rehabilitace v Kladrubech, kde budu denně tvrdě makat. A pak chci nastoupit do práce. Už jsem rozeslal životopisy na určitá místa. Výhodou je, že umím řeči: anglicky perfektně, hodně dobře španělsky, zvládl bych i něco z polštiny a ruštiny. Snad něco najdu. “

Ve třetím kole soutěže o SGP je odměna vskutku královská

Praha – 2. července
Už jen pouhopouhý měsíc zbývá do Grand Prix České republiky, která na pražskou Markétu už podvanácté přivede světovou plochodrážní elitu. A to znamená, že právě startuje třetí a poslední kolo soutěže AK Markéta Praha a magazínu speedwayA-Z. Vítěz si tentokrát odnese skutečně královskou odměnu – lístky k sezení na hlavní tribunu do sektoru C. A protože ani pohádkový Jiřík nedostal svou Zlatovlásku zadarmo, zadání otázky odpovídá hodnotě výhry.

Soutěžní otázka:
Když se jela Grand Prix České republiky poprvé, žádný český závodník nebyl stálým účastníkem seriálu, ale jeden domácí borec se představil na divokou kartu. Naše otázky zní, kdo to byl, jak skončil ve své první jízdě a navíc, který datum byl na kalendáři, když se na Markétě konala první česká velká cena.

Pravidla:
Své tipy včetně adresy a telefonního čísla zasílejte od této chvíle na e-mailovou adresu vydavatelstvi@speedwayA-Z.cz.

Na odpovědi máte čas od této chvíle až do 14. července, kdy přesně ve 23:59 proběhne uzávěrka vašich odpovědí. Losování šastného výherce se bude konat hned druhý den během závodu seriálu stopětadvacítek Markéta Cup. Jméno vítěze bude bezprostředně ohlášeno a vyjde také na stránkách magazínu speedwayA-Z.

Z účasti na soutěži jsou vyloučeni redaktoři a spolupracovníci magazínu speedwayA-Z, zaměstnanci firmy Antonín Škach – Angličtina v České Třebové a členové AK Markéta Praha.

Liberec nemá vůbec jasno, ale chce ukázat pořádnou plošinu

Liberec – 2. července
Tým bm GRS Liberec se před třemi týdny vracel z jihomoravských Březolup notně posmutnělý. Nejenže letos poprvé nevyhrál, ale třetí příčka jej stála průběžné vedení, by jen o minimální rozdíl čtyř malých bodů. Soutěž pokračuje v sobotu svým čtvrtým dílem právě pod Ještědem a domácí by rádi strhli misku vah opět na svou stranu. Proto se o jeho definitivní sestavě rozhodne až v pátek večer.

„Je to po dohodě s jezdci a vedením klubu,“ řekl magazínu speedwayA-Z Věroslav Kollert starší. „Zranění dvou klíčových jezdců a hodně nejistý tah oslabených Pardubic závažným způsobem ovlivňuje celé dění. Záleží pak na nastavení prvních dvou startů.“

Proto se v Pavlovicích bude trénovat už v pátek. „To bude klíčové pro nominaci družstva,“ vysvětlil Věroslav Kollert a dodal: „Sobotní závod bereme jako pozvánku na finále mistrovství republiky jednotlivců 26. července. Chceme doma udělat výsledek, to je jasné, ale hlavně chceme ukázat pořádnou plošinu.“

Foto: Antonín Škach

Jak začali, tak skončili

Lublaň – 29. června
V nedělním horkém odpoledni hostila slovinská metropole Lublaň druhé kvalifikační kolo světového poháru družstev pro rok 2008. Do tohoto závodu byl nalosován i český národní plochodrážní tým poté, co naši jezdci nezvládli loňský závod v italském Lonigu. Po porážce od Rusů poprvé v historii světového poháru se nekvalifikovali do hlavní soutěže a spadli do samého suterénu plochodrážního světa.

Letošní rok se chtěli pokusit o úspěšný reparát. Už v týdnu před závodem musel manažér českého týmu nahradit původně nominovaného a zraněného Filipa Šiteru dalším úspěšným juniorem Matějem Kůsem.

Manažeři ostatních týmů také postrádali některé své opory. Týmu Finska chyběl Joonas Kylmakorpi, který dal přednost Grand Prix na dlouhé dráze ve Francii. Za Slovinsko nemohl nastoupit Jernej Kolenko, který po těžkém pádu v rakousko-chorvatsko-slovinském mistrovství utrpěl těžká zranění, kvůli kterým byl nucen ukončit kariéru. Ale jeho maličkost na stadionu nechyběla.

Široký ovál 398 metrů dlouhý se světlým povrchem v úvodních jízdách dovoloval i předjíždět, avšak od poloviny závodu se dráha stala betonovou jednokolejkou a jízdy se rozhodovaly většinou na startu.

Český tým ve složení Aleš Dryml, Lukáš Dryml, Adrian Rymel, Luboš Tomíček a Matěj Kůs do závodu vstoupil sebevědomě a po první sérii si připsal na své konto čtrnáct bodů k radosti všech českých fanoušků v hledišti a samotného předsedy Svazu české ploché dráhy Petra Moravce.

První jízdu dne a svoji premiérovou v seniorské reprezentaci si odbyl benjamínek týmu Matěj Kůs a ihned vítěznou. Radost domácímu publiku dělali Matěj Žagar a Maks Gregorič. Bohužel zbytek slovinského týmu byl slabý a své kolegy příliš bodově nepodpořil. Finové sice podali vyrovnanější týmové výkony, jenže na suverénní tým Česka neustále ztráceli okolo deseti bodů. Italy, které vedl bývalý jezdec Armando Castagna, spíše doplňovali startovní listinu na čtyři týmy. Svědčí o tom celkový zisk pouhých 16 bodů.

Vzácná vyrovnanost českých jezdců po celou dobu závodu splnila roli favorita a zasloužený postup do dalších bojů světového poháru. V závěrečné jízdě zvítězil opět Matěj Kůs a tak, jak jsme do závodu vstoupili, tak také stejným stylem ho ukončili. 14. července nám budou soupeři v britském Coventry týmy Dánska, Švédska a domácí Britové. Celý seriál závodu světového závodu družstev bude vysílat kanál ČT 4 Sport.

Foto: Jiří Georgijev