Filip Šitera vyzývá Matěje Kůse

Mšeno – 24. července
Po nepovedeném závodě v Kopřivnici neskýtá průběžné pořadí českého juniorského mistrovství příliš utěšený pohled. Na čele se hřeje Matěj Kůs s šestibodovým náskokem na Hynka Štichauera, přičemž za nimi zeje obrovská propast. Pouze sedm závodníků absolvovalo všechna tři doposud uskutečněná kola a při započítávání všech výsledků se dá hovořit o prakticky rozhodnutém šampionátu. Odhlédneme-li od duelu Martina Gavendu s Marcinem Piekarskim, v němž polského borce znevýhodňuje kopřivnická absence, jakákoliv změna na medailových příčkách může jít pouze na vrub mimořádným událostem. Zítřejší čtvrtý podnik juniorky ve Mšeně však nebude postrádat dramatický náboj. By už jde pro něho o ztracenou záležitost, do závodu naskočí Filip Šitera. Stále ještě úřadující šampión má jedinou ambici. Vyhrát.

„V úterý večer mě přesvědčil děda,“ vysvětluje Filip Šitera důvody, které ho přivedly do startovní listiny zítřejšího klání. „Beru to jako trénink na Markétě. Patnáct bodů a domů (smích). Je blbý, že už do šampionátu nemůžu zasáhnout. Ale stejně kdybych vynechal v dubnu Polsko, Kopřivnici bych nejel kvůli páteři a chybělo by to.“

Filip Šitera, který v posledních dvou sezónách vyhrál všechny domácí juniorské tituly, vnímá mšenský závod také jako prestižní záležitost. „Chtěl bych porazit Kůsáka, aby si nezvykal na vítězství“ nezastírá svůj zálusk na skalp závodníka, který ho na trůnu českého juniorského krále s největší pravděpodobností vystřídá. „A musím mu maličko oplatit ten Goričan. Že prej to tam neměl v pazourách. Mně už nejde o nic, Kůsák to má taky jistý, jedině defekt by ho moh‘ vyřadit. Ale potrápím ho, aby viděl, že se daj‘ body ztratit.“

Nicméně Matěj Kůs dozajista plzeňskému jezdci nebude uhýbat z cesty. A to tím spíše, má-li s ním nevyřízený účet z pražské Markéty. Filip Šitera je prozatím jediným borcem, jenž mu v letošní juniorce sebral bod. Nezapomínejme ani na Hynka Štichauera, Marcina Piekarskeho a debutujícího Marcela Kajzera. Na stupně vítězů by konečně rád i Martin Gavenda, jemuž se v páté sezóně nepodařilo uzmout ani jeden věnec v juniorce. A bez šancí nejsou samozřejmě ani Adam Vandírek, ani Michael Hádek, by jim letošní šampionát zatím přinášel spíše zklamání.

Nominační listina:

1 Michal Dudek, Slaný
2 Hynek Štichauer, Pardubice
3 Jan Holub, Plzeň
4 Lukáš Hromádka, Mšeno
5 Jakub Fencl, Praha
6 Miroslav Horák, Mšeno
7 Martin Gavenda, Praha
8 Michael Hádek, Plzeň
9 Matěj Kůs, Praha
10 Marcin Piekarski, Mšeno (PL)
11 Petr Babička, Slaný
12 Filip Šitera, Plzeň
13 Pavel Pučko, Praha
14 Marcel Kajzer, Mšeno (PL)
15 Pavel Fuksa, Mšeno
16 Adam Vandírek, Praha

  PCE PHA KOP TOT
  12.4. 10.6. 27.6.  
1. Matěj Kůs, Praha 15 14 15 44
2. Hynek Štichauer, Pardubice 13 11 14 38
3. Martin Vaculík, Slaný (SK) 14 13 27
4. Martin Gavenda, Praha 8 7 11 26
5. Marcin Piekarski, Mšeno (PL) 12 11 23
6. Jan Holub, Plzeň 5 7 10 22
7. Pavel Pučko, Praha 7 5 10 22
8. Michal Dudek, Slaný 8 6 8 22
9. Mateusz Kowalczyk, Slaný (PL) 7 13 20
10. Adam Vandírek, Praha 8 10 18
11. Michael Hádek, Plzeň 8 9 17
12. Filip Šitera, Plzeň 15 15
13. Kamil Cieslar, Kopřivnice (PL) 8 8
14. Jakub Fencl, Praha 1 3 3 7
15. Lukáš Hromádka, Mšeno 6 6
16. Petr Babička, Slaný 0 6 6
17. Pavel Fuksa, Mšeno 6 6
18. Miroslav Horák, Mšeno 2 3 5
19. Rastislav Bandzi, Žarnovica (SK) 4 1 5
20. Grzegorz Strozyk, Kopřivnice (PL) 2 2

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Antonín Šváb: „Teď musím změnit svůj životní cíl!“

Praha – 1. července
Když v listopadu 2005 odjížděl k rodině své manželky do Argentiny, měl jasné plány. Chtěl rehabilitovat nohu zraněnou při zranění z předešlé sezony a trénovat na nadcházející rok, aby dokázal co nejúspěšněji reprezentovat svůj mateřský oddíl PSK Olymp Praha v extraligových závodech a byl schopný úspěšně bojovat o titul mistra světa na dlouhé ploché dráze. Do těchto plánů zapadala i jeho účast v mezinárodním argentinském mistrovství. Na prosbu pořadatelů a médií v něm nastoupil až ve třetím kole v Bahia Blanca. Leč mítink skončil tragédií. Po hromadné kolizi prolétl špatně zabezpečenými vraty, která se silou nárazu sama otevřela, a v plné rychlosti trefil dřevěný sloup, který v bezpečnostní zóně neměl co dělat. Utrpěl zlomeninu nosu, vyražené a uvolněné zuby, rozřízlý ret a prasklou čelní kost a poškození mozku, v jehož důsledku byl na vozíku v plenkách a zůstal nadosmrti částečně ochrnutým a jinak hendikepovaným. Na jaře se vrátil domů. Vidina comebacku na ovály urychlovala jeho rekonvalescenci neuvěřitelným tempem. Nicméně letos v květnu musel připustit, že už nebude schopen závodit. Magazín speedwayA-Z o tomhle všem hovořil s Antonínem Švábem v exkluzivním rozhovoru.

speedwayA-Z: „V listopadu 2005 jsem ti při našem rozhovoru položil otázku, proč tě štěstí nemá rádo. Měl jsem tehdy na mysli skutečnost, že jsi měl hodně titulů na dosah, ale pokaždé skončil v uvozovkách jen druhý. O pouhé dva měsíce později však tato otázka nabrala zcela jiný rozměr.“
Antonín Šváb: „To je otázka! Jestli mě štěstí nemá rádo, odpovím ti, že se doktoři shodli, že je zázrak, že vůbec žiju. Pro mě je štěstí, že i částečně ochrnutej‘ dokážu žít jakejž takejž život. Otázka je, jak se s tím vyrovnám. Pro mě osobně je to možná neštěstí, že jsem přežil. Kdybych se tam zabil, bylo by to jednodušší, ale kvůli dceři a manželce to nemůžu říkat. Ale už nemůžu dělat, co jsem měl rád a pro co jsem žil.“

speedwayA-Z: „Hovoříme-li už o štěstí, jak velký podíl je ho potřeba? Ty jsi závodníkem širší světové špičky a zranění se ti nevyhýbala, naopak jsi jich v posledních letech měl velkou šňůru, nicméně vesměs cizím zaviněním…“
Antonín Šváb: „To je právě to. Doktoři říkaj‘, že je zázrak, že jsem se dokázal dostat do týhle kondice. Neříkám, že bych na motorce nedokázal jet pomalu sám kolem dokola, ale rozhodně nejsem schopný závodit nebo jet rychle.. Ještě před šesti měsíci to byl můj cíl. Ale je problém, že s tebou na dráze budou tři další. Stane se jedna chyba a je konec. To se v mým případě stalo pokaždý, když jsem byl zraněnej‘ a já si nemohu dovolit podstoupit riziko utrpění dalšího otřesu mozku, které by mě buď poslalo zpátky na vozík nebo zabilo, a ohrozit i další jezdce. Plochá dráha je víc kontaktní než před dvaceti lety. Dráhy jsou většinou co nejtvrdší a takový, aby byl co největší kontakt. Stačí jedna chyba závodníka vpředu a ten druhej‘ vzadu nemusí včas reagovat a spadnou. Co se týče jezdců, většina chce získat motocykl rychlej‘ a výkonnej‘. V otázce rychlosti je na krátký dráze asi devadesát kilometrů a může bejt překonaná o dva kilometry. Mezi nejrychlejším a nejpomalejším časem je minimální rozdíl. Není to opravdu o rychlosti, chce to správný reakce. Je to o schopnosti jezdce přenýst výkon motoru, kterýho je až až, na zadní kolo a dráhu. Aby se to neprotáčelo a jelo dopředu. Dráhy jsou rozdílný, musíš najít nejrychlejší stopu, využít materiálu, jestli tam je. Jsou dobrý mechanici a ladiči, ale jsou to hlavně jezdci, aby dokázali výkon využít. Mezi vítězem a posledním nebude takovej‘ časovej‘ rozdíl.“

speedwayA-Z: „V argentinském Bahia Blanca se v lednu 2006 proti tobě spikly všechny okolnosti. Vzpomínáš na svůj pád?“
Antonín Šváb: „Pech, pech… Je v tom i štěstí, jak vidíš. Závodníci za mnou reagovali, jak reagovali. Nezvládli motocykly a spadli. Pustili motorky, ty mě sebraly a šly se mnou do prken. Je to otázka, ale v Grand Prix by třeba ty špičkoví závodníci dokázali udržet motocykly u sebe. Je to ale to třeba. Tady se navíc otevřela vrata a já trefil sloupek. Dráha byla blbě zabezpečená. Kdybych takhle narazil třeba u nás, brána by se neotevřela. Měl bych zlomenou ruku, otřes mozku, ale to člověk nikdy neví. Není to individuální sport, nejsi tam sám. Tady nás bylo šest.“

speedwayA-Z: „Zprávy, které z Argentiny přicházely, byly zpočátku děsivé. V červnu ses však objevil v Mariánských Lázních a na mikrofon Miloslava Čmejly prohlásil, že za rok tady budeš závodit. Byla vidina comebacku silným motorem při tvé rekonvalescenci?“
Antonín Šváb: „Určitě. To byl na začátku můj sen sednout si zpátky na motorku. A závodit. A jsem dělal jakýkoliv cvičení, motivovalo mě to. Nic jsem neflákal. Jak říká známej‘, co má manželku handicapovanou jako já, musíš mít cíl. Ani v jedný chvíli jsem si nepřipouštěl, že bych skončil se závoděním. Manželka, rodiče, doktoři, psychiatr se mě snažili říct, že už nebudu závodit. Trvalo to dlouho, než jsem se s tím dokázal vyrovnat. Pan Ondrašík byl ohleduplnej‘, že sám věděl, že jsem už skončil, ale čekal, až se s tím vypořádám sám a dokážu si to přiznat. Jenže bohužel, to je ta situace, že já s tím pořád vyrovnanej‘ nejsem. Kdybych neměl ženu a dceru, sednu si na to. A kdybych se zabil, tak se radši zabiju. Když jsem to byl ochotnej‘ v Mariánkách to přiznat veřejně na dráze s Mílou Čmejlou a Egonem Müllerem, rozbrečel jsem se tam jako malej‘ kluk. Vzteky!“

speedwayA-Z: „Nyní ses rozhodl, že se na ovály už nevrátíš. Je toto bezesporu těžké rozhodnutí už nezvratné?“
Antonín Šváb: „Bohužel ano. Říkám, ono se to tak nějak, co se týče zdravotního stavu, zlepšovalo. Teď dokážu levou nohou dělat, co dřív ne. Měl jsem za to, že je to vše otázka času. Že se vše vrátí do normálu, když na sobě budu tvrdě pracovat. Byl jsem ochotnej‘ podstoupit to riziko. Ale zastavilo se to. A teď to šest měsíců klesá a klesá a vrací se zpátky. Zhoršuje se to. Jediný, co můžu říct, že mi hlava myslí. Dokážu pochopit rozhodnutí, co jsem udělal a kdo těch rozhodnutí dokázal férově využít. A dokážu přemejšlet. Mám problém se stabilitou. Procházím bytem a narážím do věcí. Doktorka mi řekla, že je to částečná invalidita. Konečně mně po dvou a půl letech došlo, že přes veškerou snahu zůstanu do konce života částečně ochrnutej‘, nikdy se to již nezlepší a budu se s tím muset vyrovnat, že ze mě bude mrzák nadosmrti. Nad vodou mě drží kryocentrum v Modřanech (www.kryocentrum.cz), to mě fyzicky a psychicky pomáhá. Teď si musím najít něco, do čeho bych dával tu energii, v čem bych měl úspěch a co by mohlo fungovat. Změnit svůj životní cíl.“

speedwayA-Z: „Pokud profesionální sportovec skončí s aktivní činností, musí si najít další zdroj obživy. Jaké plány máš v tomto směru ty?“
Antonín Šváb: „Co se týče zajištění, to nemám. Lidi maj‘ představu, že si člověk plochou dráhou vydělá do konce života, ale to tak není. Člověk to dělá, protože ho to baví, chce výsledky a něco dokázat, ale až do penze to nejde. Budu si muset najít něco, v čem bych viděl náplň. Je těžký, že mám jen učební obor automechanik, protože jsem chtěl závodit a nechtěl jít na školu. Jenže dnes je to o dvacet let dál a auta jsou samá elektronika. To bych se člověk musel vyučit znova. Nemám představu. V srpnu jdu do rehabilitačního ústavu do Kladrub. Budu tam sám a budu makat, abych moh‘ žít relativně líp než teď. Budu tam mít sezení s psychologem a budu mít čas na přemejšlení. A v září budu muset něco dělat. Finančně jsem na mizině a není už kam sáhnout.“

speedwayA-Z: „Býváš často na závodech, v jejichž zákulisí se pohybuješ prakticky celý svůj život. Kam se dle tvého soudu tento sport ubírá?“
Antonín Šváb: „To nemůžu úplně říct. Vidím to jen zvenku. Jako závodník mám přehled o cenách a vidím, kolik kluků jezdí. Plochá dráha je nejenom u nás na úpadku. Když jsme začínali tady na Markétě na Simsonech, bylo nás tady třicet, padesát. Pět se nás střídalo na jedný motorce. Na půllitru jsme přijeli z dráhy, dolili metyl a hned šli stát frontu na kopec, abychom se zase svezli. Dneska musí trenéři kluky na dráhu honit a jim se to kolikrát nelíbí, že je to mokrý. Dnešní doba je taková. Nevím proč, ale zájem kluků není takovej‘ jako v osmdesátejch letech. Je pravda, my jsme na začátku dostali kombinézu, boty, starej‘ motocykl a měli základ. Jak je to dneska, mi není přesně jasný. Největší problém jsou finance, co se do toho musí vložit, to je hrozně moc velká zátěž. Díky EU všechno stojí jako venku, ale platy jsou třetinový. Když tady pojedou kluci závody, za body nedokážou pokrýt ani náklady. To není pro obživu, ale pro nebezpečnou zábavu. Je to rozdíl proti fotbalu, kde stačí koupit kopačky a někde se zapsat do klubu, abych se naučil kopat. Říkám ironicky, že Evropská unie u nás zabíjí plochou dráhu. A nejenom u nás.“

speedwayA-Z: „Kdyby šel vrátit čas a tys byl opět čtrnáctiletý kluk, zvolil bys opět plochou dráhu jako svůj sport?“
Antonín Šváb: „Těžko říct. Vzhledem k tomu, že jsem měl motorku od tří let a vyrůstal u plochý dráhy, tak by to snad ani jinak nešlo. Kdybych měl šanci, sed‘ bych na to znova. A věř tomu, že kdybych byl teď v pořádku, nikdy bych se nevzdal. I za cenu rizika bych závodil. Rozhodně toho nelituju. S plochou dráhou jsem zažil utrpení i hezké chvíle. Poznal jsem spoustu přátel. I svou ženu znám z plochý dráhy. Kdyby ta šance byla, nic bych nevracel, ale věnoval se tomu dál. Vytáhlo mě to z toho marastu a fyzicky i psychicky jsem se dostal tam, kde jsem, díky víře ve svůj návrat na plochodrážní ovál. Bohužel mi nezbývá než konstatovat, že jezdit už nepůjde. Budu se proto muset věnovat něčemu jinýmu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach

Jiří Štancl bude znovu na oválu

Liberec – 22. července
Nejlepší závodník naší ploché dráhy se opět objeví na dráze. Bude to při libereckém finále, ale stroj, který bude sedlat, má okolo 150KW. V minulosti se i Antonín Kasper objevoval v pozici organizátora a manažera u Liberečáků. To, že dovedl přilákat hodně diváků i závodníků, není pochyb. Jirka Štancl po oslovení zda by pomohl při organizaci finále kývl, a tím na sebe vzal nelehký úkol.

Bude vystupovat z pozice celebrity plochodrážního sportu, moderátora a jezdce.Nebude sice potřebovat závodní kombinézu, ale adrenalin závodníka dokáže překvapit.

Ukončení své závodnické činnosti bude mít Antonín Šváb. Je to tak trochu symbolické, protože on a syn Jiřího Štancla začínali svou profesionální dráhu smlouvou právě s libereckou Kaltimou v roce 1993.

Antonín Šváb absolvuje svůj poslední závodnický start a u toho nemůže přece asistovat nikdo jiný než právě Jiří Štancl v roli startmaršála, i když pouze na tento jediný start.

Na stadionu budou k vidění trucky od Renaultu i Iveca a dráhu budou upravovat nejrychlejší traktory světa Caterpilar.

Zdroj: GRS Liberec

Česká plochodrážní ročenka 2008 je beznadějně vyprodána

Česká Třebová – 21. července
Remitenda, věčný strašák všech vydavatelů, se netýká posledního papírového počinu vydavatelství Antonín Škach – Angličtina v České Třebové. Dnes byl totiž prodán definitivně poslední kousek publikace Česká plochodrážní ročenka 2008, která se tak ve svém čtvrtém díle stala doslova a do písmene bestsellerem. V této souvislosti patří poděkování všem partnerům, kteří se na jejím vydání jakkoliv podíleli. V současné době vznikají první ideové čerty publikace Česká plochodrážní ročenka 2009 a chcete-li v ní být zastoupeni logem či inzerátem své firmy, neváhejte nás kontaktovat.

Matěj Kůs a Filip Šitera jsou ve finále juniorského mistrovství světa

Goričan – 19. července
Jurica Pavlic triumfoval včera večer v semifinále světového šampionátu juniorů na své domácí dráze v Goričanu. Na stupních vítězů mu dělali společnost Patrick Hougaard a Matěj Kůs. Česká republika bude mít ovšem v pardubickém finále dvojnásobné zastoupení, nebo Filip Šitera vyhrál rozjezd o poslední dvě volná postupová místečka. Bezprostředně po závodě plzeňský závodník žertoval na téma vzájemné pomoci s Matějem Kůsem. Martin Vaculík bude náhradníkem, Hynek Štichauer skončil patnáctý.

„Minule jsem pomohl Kůsákovi do rozjezdu a dnes pomohl on mě,“ řekl Filip Šitera. „Když jsem byl nad ním, koplo ho to a já lehnul (smích). Měl jsem ještě jeden pád, bolí mě záda, ale dopadlo to dobře. Postup je super.“

1. Jurica Pavlic, CRO 3 3 3 3 3 15
2. Patrick Hougaard, DK 3 2 3 3 2 13
3. Matěj Kůs, CZ 2 2 2 3 3 12
4. Emil Sajfutdinov, RUS 3 3 3 2 F 11
5. Andrej Karpov, UA 1 1 3 1 3 9
6. Adrian Gomolski, PL 2 3 E 3 ex 8
7. Filip Šitera, CZ 2 0 2 1 2 7+3
8. Igor Kononov, RUS ex 1 1 2 3 7+2
9. Martin Vaculík, SK 1 2 1 2 1 7+1
10. Kamil Brzozowski, PL 2 1 2 ex 2 7+X
11. Adam Kajoch, PL 1 3 ex 0 1 5
12. Robert Ksiezak, AUS 3 0 E 1 1 5
13. Nicolai Klindt, DK 1 E 1 2 E 4
14. Robert Baumann, D 0 2 1 1 0 4
15. Hynek Štichauer, CZ 0 1 0 0 2 3
16. Maksim Bogdanovs, LAT ex 0 2 0 ex 2
res Robert Speiser, D   DNR

Dánové jsou mistry světa

Vojens – 19. července
Dánský národní tým rozjásal dnes domácí publikem na vyprodaném stadiónu ve Vojensu, když triumfoval ve finále světového poháru družstev. By Dánové byli papírovými favority, Poláci toto nechtěli akceptovat a až do čtyřiadvacáté jízdy byli v duelu o zlato. V ní ovšem Niels Kristian Iversen porazil Tomasze Golloba, jenž byl nasazen jako žolík. V mítinku, který musel být přerušen kvůli silnému dešti, nakonec skončili třetí Švédové. Australanům citelně chyběl Jason Crump, který po svých dvou jízdách odstoupil se zraněným zápěstím z kolize s Peterem Ljungem v rozjížďce s číslem tři.

1. Dánsko   49
Nicki Pedersen 3 3 3 1 1 11
Bjarne Pedersen 2 3 1 2 3 11
Kenneth Bjerre 1 0 2 3 3 9
Niels Kristian Iversen 1 0 1 2 3 7
Hans N. Andersen 2 2 3 3 1 11
 
2. Polsko   46
Rune Holta 1 2 1 0 1 5
Wieslaw Jagus 3 3 3 2 1 12
Tomasz Gollob 3 2 2 3 4* 14
Grzegorz Walasek 0 0 1 0 3 4
Jaroslaw Hampel 3 3 2 3 ex 11
 
3. Švédsko   39
Andreas Jonsson 0 1 2 1 3 2 9
Daniel Nermark 0 – 0 – – 0
Peter Ljung ex 0 2 F 2 4
Fredrik Lindgren 3 ex 6* 3 2 2 16
Jonas Davidsson 0 1 3 3 2 1 10
 
4. Austrálie   21
Leigh Adams 2 2 1 1 0 0* 6
Chris Holder 1 2 0 ex 1 E 4
Jason Crump 2 1 – – – 3
Ryan Sullivan 2 1 E E 2 5
Davey Watt 1 1 0 0 1 0 3