Archiv pro měsíc: Červenec 2008

Ostatní závody

Pouáky hýbou kalendářem

ČR – 29. července
Srpnový termínový kalendář zahrnuje spousta volných závodů na našich stadionech. Nicméně právě pouáky se stávají předmětem změn. Memoriál Antonína Kaspera tento pátek ve Mšeně byl posunut až na devatenáctou hodinu, přičemž Antonín Kasper starší nevylučuje pozdější začátek, budou-li u pokladen fronty. Cena města Divišov měla původně být až v neděli, nicméně uskuteční se už v sobotu před pražskou Grand Prix od 13:00. Volný závod v Liberci se nepojede ani 10., ani 24. srpna. A během tohoto týdne by mělo padnout definitivní potvrzení o termínu obou test matchů s Italy v Pardubicích a Svitavách. Srpen by měl také přinést rozuzlení v otázce náhradních termínů za uplavané dubnové závody juniorských šampionátů ve Slaném a v Praze. VV SPD totiž oběma pořadatelům stanovil termín 15. srpna pro definitivní vyjádření.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Grand Prix

Dnes se budou zkoušet světla

Praha – 28. července 16:00
Dnes zhruba mezi devatenáctou a půl desátou se na pražské Markétě uskuteční zkouška osvětlení, během níž na ovál vyjedou Lukáš Dryml a Luboš Tomíček. Páteční liják prověřil odvodnění dráhy. Ovál byl celý zatopený, ale za velmi krátký čas se voda ztratila do jímek. Petr Ondrašík byl velice spokojený, jak řekl na dnešní tiskové konferenci.

Důvody ke spokojenosti by měli mít i diváci. Na sobotní Grand Prix bude zapůjčena velkoplošná obrazovka pro opakované jízdy i celý průběh závodu. V sedmnáct hodin proběhne autogramiáda některých závodníků včetně všech našich. Na dráze budou spíkrovat opět vedle českých moderátorů také jejich polský a anglický kolega. A před závodem zazpívá Ivan Mládek a státní hymnu zapěje tenorista Jiří Zahradníček.

Na svou pátou Grand Prix se chystá Luboš Tomíček. Svěřil se, že jeho příprava na závod po pátečním tréninku se bude sestávat z dobré večeře a jednoho piva. A potom už bud následovat spánek doma ve své posteli.

Pražský závodník byl zklamaný ze sobotního šampionátu jednotlivců v Liberci, který chtěl vyhrát, ovšem měl špatné gumičky v motoru. Po výměně doufá, že to v sobotu bude lepší, a rád by dojel do desátého místa. Moc se těší na domácí dráhu, kde se učil jezdit a dobře ji zná.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Na dlouhé dráze

Zdeněk Schneiderwind opět dobyl západočeské lázně

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 27. července
V restauraci mariánskolázeňského motelu Start je stůl místních štamgastů označen nápisem Jen pro stálé hosty. To bylo příznačné i pro tiskovou konferenci po včerejším mezinárodním mistrovství republiky na dlouhé dráze. V pozici třech nejlepších se totiž u něho sešli třetí Nynke de Jong, která se v našem šampionátu umístila prozatím nejlépe, druhý Sirg Schützbach a staronový šampion Zdeněk Schneiderwind. Pražský závodník ztratil body pouze vinou mechanických problémů, ale jinak potvrdil svou lázeňskou nepřemožitelnost. V poměrně prořídlém poli se neztratili ani ostatní Češi, kteří pronikli do finále A. Ovšem jak Richard Wolff, tak Pavel Ondrašík nebyli spokojeni se svým motocykly. A Karel Kadlec, oslepený po hutné cejše v první zatáčce, volil raději dobrovolný pád, než aby narazil do mantinelu, nebo kolidoval s některým ze soupeřů.

Seškrtaná startovní listina zahustila konkurenci
Startovní listina letošního šampionátu na dlouhá dráze se nerodila zrovna snadno. Kompilace zahrnující hvězdy z finálové série mistrovství světa stejně jako veterány potkala svou konečnou podobu až ve čtvrtek večer. Nicméně nedělní ráno ukázalo, že se skutečně nikdy nemá nic míti za definitivní.

Nedělní ráno zastihlo v lázeňských boxech pouze třináctku borců. Zatímco Petr Moravec dával narychlo dohromady rozpis, v němž rozjížďky se sedmi účastníky měly střídat jízdy v šesticích, všem docházelo, že ztráty jdou spíše na vrub kvantity, nikoliv kvality.

V zásadě šlo litovat pouze absence Markuse Eibla. A samozřejmě také našeho Antonína Klatovského, jenž se na poslední chvíli omluvil kvůli nemoci. České barvy hájilo historické minimum čtyř závodníků. Nepočítáme-li samozřejmě dvaašedesátiletého italského veterána Francesca Barbettu, který se u přejímky už tradičně vytasil s licencí se lvem ve znaku národní sportovní autority.

Už takhle těžce prosetá startovní listina dostala záhy další ránu. Z rozjížďky s číslem dvě se nevrátil druhý z italských starších pánů Silvano Soattin. Defekt byl fatální a nešastný závodník se mohl už jen dívat.

Poruchy se nevyhýbaly ani favoritům. Nynke de Jong musela hned na úvod opustit třetí příčku kvůli spojce a hnacímu řemenu. Sirg Schützbach vzápětí neprojel ani první zatáčkou. Zastavit musel také Zdeněk Schneiderwind. Na otázky ohledně svého defektu však nechtěl odpovídat ani on, ani nikdo z jeho technického doprovodu. „Týmová dysfunkce,“ bylo jediné, co prozradil Michal Stárek, závodníkův velký sponzor a přítel.

Schumacher české dlouhodrážní scény
Nepočítáme-li dopolední trénink, mítink zahájila soutěž o rekord dráhy dotovaná stovkou eur od pořádající agentury Cerbiatto TV a padesátkou od místního mecenáše. V zahraničí standardní podívaná se do Mariánských Lázních vrátila bezmála po třech desítkách let. Nejprve na všechny účastníky čekaly kvalifikační jízdy. Když Karel Kadlec namítal, že zbytečně ojede pneumatiku, šéf klub Miroslav Musil mu ji šlechetně věnoval.

Shodou okolností právě nejrychlejší český zásobovač mezi šesticí, mezi níž se dostali vítězové kvalifikačních jízd a dva nominovaní pořadatelem, chyběl. Letmé kolo nakonec zajel nejrychleji Sirg Schützbach. Zdeněk Schneiderwind za ním zaostal o pouhé tři setiny sekundy.

Právě jejich duel se stal hlavní náplní příběhu letošní bitvy o mistra. Oba suverénně vyhrávali své rozjížďky od startu až do cíle. V základním rozpise na sebe narazili dvakrát, ale v obou případech jeden z nich neviděl cíl.

V rozjížďce s číslem dvě nejlépe odstartoval Sirg Schützbach. Jenže už v prvním oblouku zvedal ruku. Po ovále sice kroužil ještě do druhého kola, v němž mu Zdeněk Schneiderwind nadělil celý okruh. Podruhé se oba nejvážnější pretendenti mistrovského trůnu střetli v páté jízdě. V ní Němec uletěl od startu, zatímco cestu druhého Zdeňka Schneiderwinda ukončila ona záhadná porucha v posledním kole.

V ostatních případech však Zdeněk Schneiderwind a Sirg Schützbach hráli první housle. Pouze v sedmé jízdě odstartoval na našeho mistra Richard Wolff a vzápětí se to samé povedlo Karlu Kadlecovi se Sirgem Schützbachem. Jenže oba favorité hodlali snášet pohled na cizí výfuk maximálně do první zatáčky.

Duel dne měl dojít svého rozuzlení ve finále A. Svým způsobem v něm sehrálo roli i štěstí. Protože oba neporazitelní závodníci měli shodný počet bodů a stejná další kritéria, musel rozhodnout hod mincí, kdo si bude volit dráhu jako první. Petr Moravec, šéf české ploché dráhy, vytáhl z kapsy dvoukorunu. A před Miroslavem Musilem prohlásil, že strana s dvojkou zvýhodní Zdeňka Schneiderwinda.

Rozhodně nemyslel, že by se pražský závodník drtící rekordy v počtu titulů stylem Michaela Schumachera, měl spokojit s takovým umístěním. Nicméně mince dopadla na asfalt depa dvojkou nahoru. „Klika, že jsem si mohl vybírat před Sirgem,“ svěřil se Zdeněk Schneiderwind po závodech.

Vybral si pozici od mantinelu a po vylétnutí pásky odsud nezadržitelně putoval do vedení. „Měl jsem dobrý start, ale on ještě lepší,“ posteskl si o chvilku později Sirg Schützbach. A zatímco Pražan měl na konci protilehlé rovinky takřka třicetimetrový náskok, Němci trvalo do začátku druhého kola, než se vrátil před Nynke de Jong.

Áčko se stalo českou povinností
Vzhledem k finální podobě startovní listiny by neúčast ve finále byla pro zbývající trojici českých zástupců spíše ostudou než neúspěchem. Všichni se svých rolí zhostili se ctí. A navzdory úmorné parnu a rychlému střídání rozjížděk v sérii po dvou splnili postupovou misi na jedničku.

Pavel Ondrašík se navzdory zadřenému motoru z tréninku stal dokonce vítězem základní části. „Druhej‘ motor nebyl špatnej, ale nebylo to na ně,“ svěřil se po závodech. Neměl ani tak na mysli své prohry se Zdeňkem Schneiderwindem a Sirgem Schützbachem, ale až třetí místo v rozjížďce s číslem šest.

V ní převedl raketový start, ovšem z první zatáčky vyjel dříve Alessandro Milanese. A na stejném místě o kolo později se před něho dostala Nynke de Jong. Výsledek této jízdy napověděl rovněž mnohé o aspiracích Richarda Wolffa. Ten nebyl spokojený s prvním motocyklem, který v první sérii nestačil na Alessandra Milaneseho a ve druhé na oba pražské klubové kolegy.

Na startu šesté jízdy se tedy objevil v sedle druhého stroje. „A ukázalo se, že ta první je lepší,“ komentoval své čtvrté místo v ní. Karel Kadlec zase láteřil na tropický žár slunečních paprsků a rychlou frekvenci rozjížděk. Navíc v úvodu zbytečně ztrácel body jako naivní patnáctka panenství.

Hned v první jízdě dne mu třetí místo sebral Angličan David Speight. „Posral jsem poslední zatáčku,“ netajil se plzeňský nezmar ve svém depu. „Všude ho odvádím a doma mě porazí!“ To ještě netušil, co mu sudičky přisoudily hned po přestávce.

V první zatáčce dostal cejchu od Nynke de Jong, za jejíž hutnost by se nemusela stydět ani bagrová lžíce. Navíc se mu stala osudná opět poslední zatáčky. Ani kotva a bodyček nezabránil Stefanu Drofovi, aby mu v hodině dvanácté uzmul čtvrté místo.

Nicméně Karel Kadlec dokázal zmobilizovat své síly. A vytěžil maximum ze své přednosti. Pokud by někdo vypsal šampionát v rychlosti startů, on by měl ambice na světový titul. V páté jízdě odstartoval hned za Sirgem Schützbachem, Schneiderwind, Neschneiderwind. Po Pražanově odpadnutí ho bohužel o druhou příčku obral opět David Speight. Že se tak stalo v poslední zatáčce, zní jako opakovaný vtip, ale jde o realitu. V rozjížďce s číslem osm Karel Kadlec opět chvilku vedl. Ovšem v první zatáčce ho objel Sirg Schützbach, ve druhé i Pavel Ondrašík.

Nakonec však v sedmičlenném finále A nechyběl. Nicméně jeho účinkování skončilo pádem v první zatáčce. „Nevěděl jsem, kde jsem, nic jsem neviděl,“ omlouval svůj dobrovolný pád. Jak bylo napsáno výše, klíčová jízda se stala záležitostí tria Zdeněk Schneiderwind, Sirg Schützbach a Nynke de Jong.

„Honil jsem s s Milanesem, ale byl jsem pomalej‘,“ smutnil Richard Wolff. Ital mu během prvního kola sebral čtvrtou příčku, když se předtím vypořádal s Pavlem Ondrašíkem. „Měl jsem problém tam bejt s nima už v základní části,“ vnímal svou finálovou účast Pavel Ondrašík.

Hlasy z depa
„Bylo to bezvadný a jsem rád, že se to povedlo,“ liboval si Zdeněk Schneiderwind. „Tituly nepočítám, vždycky se jedná jen o tenhle den a příští rok to stejně nikdo nebude řešit. Hlavně, že vydržel motor, jen se malinko přidřel. Dnes tady byla velká konkurence. Nynke, Sirg, Wolffík… Nebudu říkat, že byl závod lehkej‘, těžkej‘, každej‘ chce vyhrát. Jsem rád, že to fungovalo a zvolil si dobrou strategii. Klika, že jsem si postavení na startu vybíral před Sirgem, dobře mi to vyšlo. Všichni závodníci by měli poděkovat všem lidem, co tady dnešní závod pořádali. Jsme vděčný a to, myslím, mluvím za všech ostatních dvanáct závodníků.“

„Strašně dobré závody,“ pochvaloval si také Sirg Schützbach. „Ale bylo to naposledy, co tady Zdeněk vyhrál. Ve finále jsem měl dobrý start, ale on ještě lepší. Příští rok ho ale porazím.“

„Den byl super,“ plynuly superlativy také z úst Nynke de Jong. „Pořadatelé vyřešili úspěšně, že tady čtyři závodníci chyběli. Měla jsem jedině problém se spojkou a hnacím řemenem. Poladili jsme to a bylo to o trošku lepší. Je tady tvrdá dráha jako beton a s mými pár kily to pak na startu nedlábne.“

„Jsem zklamanej‘,“ nezastíral Richard Wolff. „První dvě rozjížďky jsem jel na motorce, co jsem původně nechtěl. Skočil jsem na druhou a ukázalo se, že ta první je lepší. Neslevil jsem ani hovno. Honil jsem se s Milanesem, ale byl jsem pomalej‘. Je to kilometrovej‘ ovál, na něm to musí letět. Motorka dobře startovala, ale něco jí chybělo. Ta druhá byla ale zklamání. Ta ani nestartovala.“

„Lepší než včera,“ odpověděl Pavel Ondrašík na otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to bylo, narážkou na liberecký závěr šampionátu republiky jednotlivců. „O tréninku jsem zadřel dobrej‘ motor. Ten druhej‘ nebyl špatnej‘, ale nebylo to na ně. Měl jsem problém bejt tam s nima už od tý základní části. Teď budu muset rok počkat. Doufám, že než mi bude čtyřicet, Zdenda přestane jezdit a já ten titul budu mít. Ale znáš ho, je schopnej‘ jezdit do sedmdesáti (smích)!“

„Chtěl jsem si zazávodit a dělat show pro lidi,“ vyprávěl Karel Kadlec. „Musel jsem ale jet každou druhou jízdu. A z toho horka a únavy mě bolí břicho. Škoda těch bodů, co jsem ztratil. Ve finále jsem dostal cejchu a radši to přetočil než, abych někoho sejmul nebo bouch‘ do prken. Chtěl jsem se dostat do nároďáku, což se povedlo. Závodů mám dost, nejedu špatně, kdybych nešel na držku v tom blbým Holandsku…“

1. Zdeněk Schneiderwind, Praha 6 6 E 6 18   1.
2. Sirg Schützbach, D (FMS) E 6 6 6 18   2.
3. Nynke de Jong, NL (DMSB) E 4 5 5 14   3.
4. Alessandro Milanese, I 6 5 6 E 17   4.
5. Richard Wolff, Praha 5 4 3 4 16   5.
6. Pavel Ondrašík, Praha 5 5 4 5 19   6.
7. Karel Kadlec, Plzeň 3 2 4 4 13   F
8. Daniel Winterton, GB T 2 2 3 7 1.  
9. Francesco Barbetta, I (ACCR) 3 1 1 2 7 2.  
10. Anton Wannasek, A 2 3 3 3 11 T  
11. David Speight, GB 4 1 5 E 10 –  
12. Stefan Drofa, D 4 3 E F 7 –  
13. Silvano Soattin, I E – – – 0 –  

Závod o traový rekord:

Kvalifikační jízdy: I – Pavel Ondrašík, Alessandro Milanese, David Speight
  II – Richard Wolff, Nynke de Jong, Daniel Winterton
  III – Sirg Schützbach, Anton Wannasek, Karel Kadlec, Francesco Barbetta
  IV – Zdeněk Schneiderwind, Stefan Drofa, Silvano Soattin
Měřená letmá kola: Sirg Schützbach (28,094), Zdeněk Schneiderwind (28,123), Nynke de Jong (28,644), Richard Wolff (28,877), Alessandro Milanese (28,942), Pavel Ondrašík (29,477)

Poznámka: z kvalifikačních jízd postoupili do hlavní části vítězové a dva další dle volby pořadatele.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Jednotlivců

Motor pro pražskou Grand Prix dovezl Aleše Drymla k triumfu

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 26. červenci
Po pátečním závodě v Coventry se Aleši Drymlovi na třetí finálový závod českého šampionátu jednotlivců ani příliš nechtělo. Na náladě mu nepřidal ani trénink, kde ho zklamal motor. Naštěstí mu bratr Lukáš zapůjčil svůj pohonný agregát, který má připravený na sobotní Grand Prix České republiky. A starší z dvojice pardubických bratří na něm dojel k vítězství, které mu garantovalo celkové stříbro. Titul si nenechal ujít Lukáš Dryml, když šance Luboše Tomíčka dramaticky klesly už po nepovedené první sérii. Pražský závodník nakonec skončil celkově třetí a navzdory životnímu výsledku v mistrovství republiky hovořil o zklamání. Mítink dobře rozjel také Adrian Rymel, avšak po vyloučení za pád v první zatáčce jedenácté jízdy mu třetí příčku o jeden bod uzmul Matěj Kůs.

Klíčové momenty pro titul Lukáše Drymla
Ještě v průběhu týdne by se člověk mohl ztotožnit s klasikem v jeho rčení o nešastném způsobu léta. Jenže v pátek, jak když se mávne kouzelným proutkem. Chladné, pošmourné a uplakané počasí bylo rázem vystřídáno slunečnou oblohou a rtu teploměru šplhala vzhůru. Vzduch kolem stříbřité věže Ještědu se tetelil tropickým žárem a diváci atakovali vstupní bránu pavlovického stadiónu. Takový dav tady v novodobé historii ještě nebyl. Těžko se divit, vyvrcholení bitvy o individuálního mistra bylo silným feromonem diváckého zájmu. A to tím spíše, zůstaly-li tentokrát televizní obrazovky plochodrážně slepé.

Na rozdíl od jediného finálového závodu se závěrečnou rozhodující rozjížďkou vytvořila předchozí dvě kola seriálu výbornou nástupní platformu pro trojici borců. Lukáš Dryml vedl o dva body před Lubošem Tomíčkem a jeden další měl k dobru na svého bratra Aleše. Šance dalších borců už byly výrazně menší. A pro své posílení by potřebovaly nehoráznou smůlu vedoucího tria.

Nicméně ani vedoucí triumvirát nebyl v optimálním rozpoložení. Po svém vyřazení v kvalifikaci o Grand Prix 2009 v italském Terenzanu se Lukáš Dryml rozhodl dát si závodnickou pauzu a doléčit si naštípnutou holenní kost. Liberec a pražská velká cena, v níž by rád odstartoval svůj útok za udržením se v elitní společnosti, ovšem svítily jako maják na jeho cestě k návratu. Jeho bratr Aleš jel včera britskou ligu v Coventry a přiznával, že mu nebylo zrovna dobře. Za těchto okolností by vše mohlo hrát do karet Luboše Tomíčka. Ovšem pražský závodník se po závodech svěřil, že se vůbec nebavil.

Z hlediska bitvy o zlato byla první zásadní rozjížďkou ta, která nesla číslo dvě. Nejlépe do ní odstartoval Filip Šitera. Lukáš Dryml se však venkem první zatáčky sunul do čela. Na začátku protilehlé rovinky vedl, ovšem zespodu přiletěl dravý Filip Šitera. Trefil leadera průběžné klasifikace svým motocyklem a rázem byl první on.

Lukáš Dryml si ovšem uvědomoval hodnotu každého bodu. A bezprostředně začal osnovat protiútok. Filip Šitera neměl ani chvilku klidu. A než se nadál, ve výjezdu z první zatáčky druhého kola byl opět druhý. Zatímco tady Lukáš Dryml konsolidoval své vedení svým vlastním přičiněním, ve čtvrté jízdě mu nahrál osud.

Aleš Dryml v ní ujel konkurentům už od startu. Naopak Luboš Tomíček zůstal vzadu. A ani Martin Málek, ani Hynek Štichauer nepůsobili dojmem, že by mu chtěli galantně uhýbat z cesty. Pražan ovšem usilovně útočil, jenže jedinou odměnou se mu stal skalp slánského závodníka v nájezdu do čtvrtého kola. A Lukáš Dryml vedl rázem o čtyři body.

Ve druhé sérii oba pretendenti mistrovského trůnu inkasovali trojky. Luboš Tomíček se po startu páté jízdy propadl až na třetí příčku, ale ještě před koncem úvodního kola byl zase zpátky na čele před Filipem Šiterou a Matějem Kůsem. Vzápětí upadl Filip Šitera a po delší opravě mantinelu a kropení byla dráha poměrně hutná. Pražan zopakoval svůj skvělý startovní manévr. Vzápětí poslal oběma pronásledovatelům mohutné cejchy, které zpacifikovaly jejich bojovnost.

Ani Lukáši Drymlovi nebylo souzeno ke svému vítězství odstartovat pouze jednou. A poprvé dokonce upadl sám v první zatáčce. K překvapení všech nebyl vyloučen, by rozhodčí Pavel Váňa za stejný incident předtím i potom nemilosrdně rozsvěcoval světla s barvou povlaků nešastných padlých závodníků. Nicméně v tomto případě arbitr na zasedání jury argumentoval, že rozjížďku s číslem osm zastavoval kvůli letmému startu ještě před pádem leadera průběžné klasifikace.

Vzápětí upadl Martin Vaculík. A teprve napotřetí mohl Lukáš Dryml vyrazit za třemi body. Pokud se týká jeho titulu, ve třetí sérii mu k němu zbýval prakticky jen krůček. V jedenácté jízdě jej porazil Matěj Kůs, když cílovou metu po velkém boji protnuli takřka současně. Ovšem vzápětí Luboš Tomíček skončil až třetí. Sice nejlépe odstartoval, leč z první zatáčky vyjeli před ním Adrian Pluska a Josef Franc. Přes svého kolegu se Luboš Tomíček v nájezdu do druhého kola dostal, jenže ten mu to vzápětí oplatil. A dokonce na začátku třetího okruhu sám pronikl do čela.

Odpoledne moudřejší večera
Bráno z úhlu pohledu celkového pořadí šampionátu, bylo o titulu Lukáše Drymla po třech sériích už rozhodnuto. Aby přišel do konce závodu o náskok pěti bodů, musel by mít vskutku nehoráznou smůlu. Jenže na Luboše Tomíčka útočil rovněž Aleš Dryml. A liberecké

odpoledne mu záhy dalo zapomenout na strasti předchozího večera v Coventry.

Aleš Dryml zahájil svou pou jednoznačným triumfem v rozjížďce s číslem čtyři. Jak stojí výše, pronikl rychle do čela před Hynka Štichauera, zatímco Luboš Tomíček dlouho trčel za Martinem Málkem. Pražanova bodová ztráta hrála nejen do karet Lukáše Drymla, nýbrž samozřejmě i jeho staršího bratra.

Vidinu stříbra mu trošku zastřel Adrian Rymel v sedmé jízdě. Zatímco Pardubičan reagoval briskně na pohyb pásky, pražský závodník ho v první zatáčce minul zvenku širokánským obloukem. Jejich duel patřil k tomu nejlepšímu, co dnes bylo v libereckých Pavlovicích k vidění, avšak Adrian Rymel tři body uhájil.

Jak se záhy ukázalo, šlo o jedinou ztrátu Aleše Drymla za celé odpoledne. V desáté jízdě rychle zbavil vedení Martina Vaculíka. Jeho potenciál na případnou odvetu odčerpal Filip Šitera, který loučícímu se šampiónovi svými útoky odčerpával veškerý útočný potenciál.

Po diskvalifikaci Adriana Rymela v jedenácté jízdě na čele osaměl Aleš Dryml. jeho bratr mezitím s definitivní platností získal titul. Ve vzájemném duelu v rozjížďce s číslem čtrnáct měl zpočátku vrch Luboš Tomíček. Avšak Lukáš Dryml číhal za jeho zády na vhodnou příležitost.

Naskytla se už ve druhé zatáčce. Lukáš Dryml v ní zvolil vnitřní stopu, dostal se před Luboše Tomíčka a v nájezdu do druhého kola mu přehradil cestu. Když o pár sekund později míjel startmaršála se šachovnicovou vlajkou, byl s definitivní platností šampiónem České republiky anno domini 2008.

Ovšem i starší z dvojice pardubických sourozenců prahnul po cennější medaili, než je bronzová. V rozjížďce s číslem šestnáct se jeho boj o stříbro dostal do vrcholného stadia. Nejlépe sice odstartoval Matěj Kůs. Aleš Dryml se v prvním oblouku zapletl do mely s Adrianem Pluskou a Adamem Vandírkem.

Vyřešil ji ovšem ve svůj vlastní prospěch a už ve druhé zatáčce podjel Matěje Kůse. Hned po přestávce dorazil do cíle jako první před svým bratrem a v depu mohli okamžitě slavit rodinný double. Luboš Tomíček nakonec v předposlední rozjížďce porazil Adriana Rymela, ale toto vítězství mu už nebylo nic platné.

Bitva o pódium
Seriálu závodů se nedá upřít jistá dávka spravedlnosti, nicméně v otázce dramatičnosti notně pokulhává za jediným finálovým závodem. V něm mají všichni před první jízdou relativně stejné šance. A zkušenosti uplynulých let potvrdily, že před začátkem poslední série pomýšlela na titul ještě alespoň polovina jezdeckého pole. Závěrečná finálová rozjížďka posléze nechala naději čtyřem borcům.

Dnes v Liberci bojovali o titul tři závodníci a jejich kolegům nezbývalo, než jim sekundovat a více či méně úspěšně komplikovat život. A válčit o pódium dnešního závodu, když už o vidinu celkových vavřínů přišli v Praze a v Pardubicích.

V tomto směru začal nejlépe Adrian Rymel. Vítězství v rozjížďce s číslem jedna pro něho bylo poměrně rutinní záležitostí. Od Vladimíra Višvádera převzal vedení ještě před prvním obloukem. „Teď to bude ze čtyřky složitější,“ uvědomoval si. „Mám pod sebou dobrý kluky.“

Jenže v sedmé jízdě se jeho jméno zapsalo mezi vítěze už podruhé, což dokázal vzápětí napodobit už jen Lukáš Dryml. Pražanovo vítězství bylo o to cennější, že jej dobyl na úkor Aleše Drymla, pozdějšího vítěze. Pardubický závodník měl sice lepší start, avšak Adrian Rymel jej minul širokánským obloukem. A by neměl klidu až do cíle, vedení uhájil.

Leč přišla rozjížďka s číslem jedenáct a v ní Adrian Rymel upadl. By se na kraoučké pavlovické dráze dalo očekávat, že nažhavená česká jezdecké elita bude mít v první zatáčce málo místa, Pavel Váňa se vydal cestou diskvalifikací. Stejně jako předtím Martin Vaculík byl nekompromisně nyní vyloučen i Adrian Rymel.

Přitom slovenský exmistr mohl mít na sudího skutečnou pifku. Rozjížďka s číslem tři byla zastavena ve chvíli, kdy ve druhém kole objel vedoucího Matěje Kůse. Důvodem přerušení se stal jeho letmý start. Na otázky, proč až tak pozdě, poukázal Pavel Váňa dlouhou reakční dobou praporkářů. V osmé jízdě byl Martin Vaculík vyloučen, když spadl v první zatáčce. Nicméně na duchu ho nezlomila ani příkoří, ani bolestivě naražená záda, by v průběžné klasifikaci nakonec klesl o tři příčky.

Zato Vladimír Višváder své rozhořčení neskrýval a po rozjížďce s číslem devět vydal mechanikovi Jiřímu Galetovi jasný příkaz balit. „Jsem uraženej,“ komentoval svůj první závodní den po bezmála dvouměsíční (!) přestávce. Dnes ve své první jízdě zadřel motor, aby byl vzápětí diskvalifikován za údajné sražení Filipa Šitery.

„Ani jsem se ho netek‘,“ zapřísahal se. „Mě takhle nesmyslně vyloučí, ale teď přede mnou kdosi jezdil za čárou a rozhodčí ho nechal být!“ Jeho odstoupení dalo mimoděk vzniknou jednomu z největších překvapení šampionátu. Náhradník Martin Gavenda v první zatáčce třinácté jízdy objel najednou Martina Málka, Martina Vaculíka a Josefa France, aby si připsal tři body.

Filip Šitera měl ovšem na jejich vzájemnou kolizi opačný názor. „Podsek‘ mi kolo,“ líčil. „Nebylo tam moc místa. Letěl jsem a jen si říkal ‚prosím, prosím, jen ne zádama‘. Naštěstí jsem si vyrazil jen dech.“ A ukázal, že nafukovací mantinely nemusí být všelékem, protože trefil místo, kde zrovna nebyly.

Vyjma bratří Drymlových se jakýchkoliv peripetií dokázal vyvarovat už jen Matěj Kůs. V repete páté jízdy sice dostal pořádnou cejchu a dojel až za Filipem Šiterou a Lubošem Tomíčkem, avšak jinak se musel sklánět pouze před Alešem Drymlem. Skvělou podívanou byl především jeho vítězný duel s Lukášem Dryml v rozjížďce s číslem jedenáct. A tak nakonec skončil třetí a na domácích stupních vítězů by mu už měli přidělit stálé inventární číslo.

Hlasy z depa
„Druhý místo celkově, jsem spokojen,“ netajil se Aleš Dryml. „Ještě včera bych to nečekal. V Coventry mě zrovna nebylo dobře. Nechtěl jsem dnes závodit, ale byl by problém kvůli řádům. O tréninku mě tady zklamal motor a brácha mi půjčil svůj. A tak jsem testoval jeho motor na pražskou Grand Prix. Nakonec z toho bylo vítězství a titul vicemistra. To už bylo lepší, po včerejšku bych tomu nevěřil. Teď bych si chtěl dát pauzu. Celej‘ seriál byl vyrovnanej‘, kluci se snažili. Měli vidinu mistrovství světa a Evropy a závodili, jak to šlo. Stačil jeden defekt a všechno bylo jinak. Bojovalo se, předjíždělo, nebyl to start – cíl. Ani jsem s prvním místem nepočítal, jsem spokojenej‘, hlavně s tím druhým místem celkově.“

„Dnešní závod byl na dobrý úrovni a hodně vyrovnanej‘,“ hodnotil Lukáš Dryml, který se na trůn nejlepšího českého závodníka vrátil po třech letech. „Jelo se o dost a na první místo útočilo víc závodníků. Tejden byl strašnej‘, jak lilo, ale dnes se počasí vyvedlo. Byl jsem neuvolněnej‘, nejistej‘ a nebyl sebevědomej‘. Povzbuzovalo mě, že jsem byl o dva body vpředu. Nechtěl jsem to darovat. Ta třítýdenní pauza mě dostala do nejistot, když je člověk zvyklej‘ jezdit závody několikrát za tejden. Hodně jsem se nadřel a jsem rád, že to dopadlo. Chtěl bych si budovat formu, co jsem měl. Tahle konkurence byla vyrovnaná a každej‘ moh‘ vyhrát. Ten titul nebyl určitě zadarmo.“

„Jel jsem na nejlepším motoru, co mám,“ svěřil se Matěj Kůs. „Díky pořadatelům za dráhu. V Liberci většinou nebejvá závodnická, ale dnes se dalo předjíždět. Třetí místo jsem nečekal, jsem spokojenej‘. I celkově se seriálem, i když v prvních dvou kolech jsem měl smůlu.“

„Mrzí mě to,“ litoval Luboš Tomíček, jemuž nevyšel útok na titul a nakonec skončil třetí. „Jsem zklamanej‘. Liberec je malá dráha, ale neměl jsem z toho dobrej‘ pocit. Jak jsem jel v poslední době v Anglii, tak jsem tam nikdy nejezdil. O to horší je to v Evropě. Dnes jsem se ale vůbec nebavil. Člověk ví, že v průběhu roku výsledky napovídaj‘, že Lukáš a Aleš jsou k poražení. Mrzí mě to, dneska jsem si nezasloužil ani to třetí místo. Jsem druhej‘ poraženej‘, takže zklamání, i když třetí místo je můj nejlepší výsledek.“

1. Aleš Dryml, Pardubice 3 2 3 3 3 14
2. Lukáš Dryml, Pardubice 3 3 2 3 2 13
3. Matěj Kůs, Praha 3 1 3 2 3 12
4. Adrian Rymel, Praha 3 3 X 3 2 11
5. Luboš Tomíček, Praha 1 3 1 2 3 10
6. Filip Šitera, Plzeň 2 2 1 2 3 10
7. Josef Franc, Praha 1 1 3 2 1 8
8. Hynek Štichauer, Pardubice 2 1 2 1 2 8
9. Jan Jaroš, Praha 1 0 3 1 2 7
10. Adrian Pluska, Slaný (PL – ACCR) 2 2 2 1 0 7
11. Martin Málek, Slaný 0 3 1 0 1 5
12. Richard Wolff, Praha 2 2 0 0 1 5
13. Martin Vaculík, Slaný (SK) 0 X 2 1 1 4
14. Martin Gavenda, Praha (res) 3 0 3
15. Adam Vandírek, Praha 0 1 1 0 0 2
16. Pavel Ondrašík, Praha 1 0 E 0 E 1
17. Vladimír Višváder, Liberec E U 0 – – 0

Závěrečné pořadí šampionátu:

  Praha Pardubice Liberec TOT
  13.5. 14.5. 26.7.  
1. Lukáš Dryml, Pardubice 12 15 13 40
2. Aleš Dryml, Pardubice 11+R 13+E 14 38
3. Luboš Tomíček, Praha 14 11 10 35
4. Adrian Rymel, Praha 11+2 9 11 31
5. Filip Šitera, Plzeň 11+3 10 10 31
6. Matěj Kůs, Praha 9 6 12 27
7. Martin Vaculík, Slaný 10 11 4 25
8. Josef Franc, Praha 8 7 8 23
9. Hynek Štichauer, Pardubice 7 4 8 19
10. Richard Wolff, Praha 0 13+3 5 18
11. Adrian Pluska, Slaný (PL) 4 5 7 16
12. Jan Jaroš, Praha 7 1 7 15
13. Martin Málek, Slaný 4 4 5 13
14. Adam Vandírek, Praha 5 5 2 12
15. Pavel Ondrašík, Praha 5 4 1 10
16. Martin Gavenda, Praha DNR DNR 3-R 3
17. Vladimír Višváder, Liberec 1 2 0 3
18. Michael Hádek, Plzeň (res) 1-R DNR NS 1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Soutěže, hry a zábava

V Liberci vládne pohoda

Liberec – 26. července
Před dnešním třetím finálovým závodem šampionátu jednotlivců vládne v libereckých Pavlovicích pohoda. Počasí včera sice žertovala, ale pořadatelé hlásí, že dráha je připravena. Kromě toho přichystali soutěž, jejíž výherce si odnese bazén od Mountfieldu.
Soutěž bude probíhat až do patnácté rozjížďky a zadání je uhodnout, kdo je vlevo na společné foto s Petrem Podholou a Jaroslavem Zobalem. Zobalem. Malá nápověda – jedná se o libereckého závodníka, který se zapsal na ploché dráze v Liberci jako šoumen, kdy přiváděl své soupeře a diváky do šílenství svými kousky.

MČR Juniorů

Matěj Kůs s nikým nediskutoval

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 25. července
Filip Šitera nastupoval do včerejšího čtvrtého závodu českého juniorského šampionátu s ambicí potrápit Matěje Kůse. Jenže dosavadní suverén seriálu nechtěl o své bodové ztrátě diskutovat ani s ním, ani s kýmkoliv jiným. A díky další patnáctibodové dávce zvýšil své průběžné vedení na sedm bodů. Filipa Šiteru porazil i Hynek Štichauer. A když v první zatáčce rozjížďky s číslem devatenáct zachrastilo v motoru plzeňského závodníka, úřadující mistr se nevešel na stupně vítězů. Na ně si to naopak zamířil jeho klubový kolega Michael Hádek.
Nejde to snadno
Když Filip Šitera dal v půlce dubna přednost odloženému kolu polské extraligy před úvodním mítinkem české juniorky, ještě v koutku duše věřil v teoretickou šanci dohnat své bodové zpoždění. Jenže Matěj Kůs využil jeho absence, aby šampionát rozehrál patnáctibodovým maximem. V Praze ho Filip Šitera porazil, ovšem to byl jediný bod, který si Matěj Kůs prozatím do celkové klasifikace nepřipsal.

Když si pak Filip Šitera ve Wroclawi zlomil obratel a vynechal i Kopřivnici, bylo mu jasné, že má po titulu. S ohledem na jiné priority nechtěl dnes startovat, avšak dědeček Miloslav Verner ho v úterý večer přemluvil.

Filip Šitera vzápětí poslal napůl v žertu, napůl vážně do světa prohlášení, že chce vyhrát s patnáctibodovým maximem. A potrápit svého kamaráda Matěje Kůse a svým způsobem mu ukázat, že stále sedí na trůně krále české juniorské scény.

Oba se střetli už v rozjížďce s číslem dvě. Matěj Kůs rychle vytrapoval do čela a celá čtyři kola ukazoval svému vyzývateli výfuk. Po přestávce si po raketovém startu připsal další tři body. Filip Šitera stále živil naděje na zvrat. Sice neustále laboroval s převody, nicméně v rozjížďce s číslem osm zpacifikoval Michaela Hádka.

Avšak třetí série postavila Filipu Šiterovi do cesty další překážku. Hynek Štichauer sice přijel do Mšena s šestibodovou ztrátou na leadera průběžné klasifikace, nicméně s o to větší chutí pokusit se zvrátit vývoj ve svůj prospěch. Po úvodní lehčí jízdě dokázal v rozjížďce s číslem šest uletět dvojici mšenských Poláků Marcin Piekarski – Marcel Kajzer.

V desáté jízdě na něho čekal Filip Šitera. Ten se také po vylétnutí pásky dostal do vedení. Nevydržel v něm však dlouho. Vnější oblouk před něho v prvním výjezdu poslal Hynka Štichauera. A Filipu Šiterovi nezbývalo nic jiného, než si číst své jméno na zádech pardubického závodníka. Hynek Štichauer si totiž doma zapomněl vestu a půjčil si ji právě od Filipa Šitery.

Rázem bylo jasné, že boj o dnešní vítězství se zúžil na Matěje Kůse a Hynka Štichauera. Ve čtvrté pětině hráli opět ve svých rozjížďkách velká sóla. Vše měl rozhodnout jejich vzájemný duel v rozjížďce s číslem osmnáct. V ní měl vše pod kontrolou Matěj Kůs. „Nebudu říkat, že jsem ho zprasil, ale vyvez‘ jsem ho hodně,“ svěřil se po závodech. Měl rozhodně spousta důvodů ke spokojenosti. Zlatý věnec kolem krku, ale hlavně další bod k dobru. Od Hynka Štichauera jej před plzeňským říjnovým závodem odděluje už sedm bodů.

Boj o třetí místo se zamotal
Ve čtvrté sérii se mezi vítěze zapsal také Filip Šitera. Start rozjížďky s číslem čtrnáct jej sice zastihl až za Martinem Gavendou, leč šikovný útok po vnitřní straně poslal v prvním nájezdu do vedení právě obhájce titulu. S deseti body na kontě Filipa Šitery se dalo očekávat, že skončí třetí na pódiu hned za svými přemožiteli.

Leč osud chystal jiný scénář. Filip Šitera v rozjížďce s číslem devatenáct sice odstartoval jako první, avšak už v první zatáčce musel zastavit. „Motor je zadřenej‘!,“ láteřil, když do svého depa dotlačil motocykl s rachtajícími součástkami v jeho kovových útrobách.

Boj o třetí místo se tím pádem zašmodrchal. Hodně blízko k zoufalství mohl mít Martin Gavenda, jenž o pódium v české juniorce marně usiluje už pátým rokem. Ze druhé jízdy ho vyřadila diskvalifikace za najetí do pásky. „Žádný defekt, byla to prostě páska,“ přiznal.

A místo hledání výmluv se pustil do sbírání trojek. Inkasoval dvě, aby posléze odstartoval i na Filipa Šiteru. Ten ho ovšem ještě před první zatáčkou poslal za svá záda. V rozjížďce s číslem osmnáct se Martin Gavenda zamíchal do souboje obou premiantů. V nájezdu do druhého oblouku podjel Hynka Štichauera, ovšem Pardubičan byl už ve zpátky. „Snaha byla, ale Hynek byl důraznější,“ komentoval situaci Martin Gavenda.

Devět bodů bylo na bednu pro nejlepší trio málo. Stejně tak deset bodů Filipa Šitery a obou mšenských Poláků, jimž scházela bodová konzistentnost. Pavel Pučko a Michal Dudek zanechali sympatický dojem, avšak jim bodů chybělo ještě více. A Adam Vandírek odstoupil už po svých třech jízdách. „Končím, bolej‘ mě záda,“ říkal při balení svých propriet. „Zase jedu až po měsíci. A vidíš, je to na hovno!“

Za těchto okolností hrálo vše pro Michaela Hádka. Plzeňský závodník proměnil úvodní vyloučení Martina Gavendy v tříbodový zisk. Pak se skláněl před Filipem Šiterou, kterého ovšem dokázal potrápit. V rozjížďce s číslem jedenáct atakoval Matěje Kůse, ale sám se v první zatáčce stal obětí Marcela Kajzera. Řady jeho přemožitelů rozmnožil i Hynek Štichauer ve třinácté jízdě.

V rozjížďce s číslem sedmnáct mu všechno sedlo do noty. Odstartoval na Marcina Piekarskeho a bral opět tři body. „Když jsem viděl Filipa zastavit, tušil jsem to,“ vyprávěl Michael Hádek, kdy získal přesvědčení, že ho diváci uvidí mávat z pódia. „Pak vyhrál Marcel Kajzer a já myslel, že s ním pojedu rozjezd.“ Jenže díky svému poslednímu vítězství měl Michael Hádek o bod víc než mšenský Polák.

Hlasy z depa
„Jsem rád, že jsem porazil vyzývatele,“ žertoval Matěj Kůs před cestou na stupně vítězů. „Udělal jsem patnáct bodů a zvýšil náskok. Hynek měl v poslední jízdě lepší pozici. Nebudu říkat, že jsem ho zprasil, ale vyvez‘ jsem ho hodně. Jsem rád, že se projevuje dlouhodobá práce. Díky Bohoušovi za motory, Alanovi za spojky a mechanikovi za přípravu.“ Sedm bodů k dobru na Hynka Štichauera je před dvojicí posledních závodů vskutku velkou výhodou. „Náskok je, ale může ti dvakrát prdnout řetěz,“ zůstává Matěj Kůs opatrný ve svých prognózách. „Chci hlavně zatáhnout zejtra v Liberci a v neděli na Ukrajině.“

„Standardně druhý místo,“ konstatoval Hynek Štichauer vyrovnaně. „S Kopřivnicí standardně. Dnes to bylo těžší, tak jsem rád.“ Matěj Kůs ovšem zvýšil své vedení o další bod. „Start jsem měl dobrej‘,“ vrátil se pardubický závodník k jejich vzájemnému duelu v rozjížďce s číslem osmnáct. „Ale moc jsem to otevřel a Matěj to podržel. Jsou však ještě dva závody, snad dokážu něco zvrátit.“

„Jsem z toho vyvalenej,“ netajil se Michael Hádek radostí nad druhým pódiem v české juniorce svého života. „Je to suprový. Nečekal jsem to, ale když jsem viděla Filipa stát, tušil jsem to. Pak Marcel Kajzer vyhrál. Myslel jsem, že bude rozjezd, ale naštěstí nebyl. Škoda tý jedničky, nepovedly se mi dva starty. Buď odstartuju jako pánbůh nebo je to průměr.“ Umístění na stupních vítězů plzeňskému borci dodalo chu na další opakování. „Už mi chybí jen první místo,“ vypočítával. „V Pardubicích jsem byl loni druhej, teď tady třetí. Tak nejlíp bejt první v Plzni (smích).“

„Zadřenej‘ motor,“ odhalil Filip Šitera důvod, který ho sestřelil z pódia. „Co naděláš, do motoru nevidíš. Neshod‘ jsem se s převodem, asi to už bylo načatý. V šampionátu mi ale stejně už jde o hovno.“ Plán inkasovat patnáct bodů tedy bohužel nevyšel. „Hynek a Matěj byli lepší,“ uznal stále ještě úřadující mistr kvality svých soupeřů. „Bojujou o titul. Já měl pech, prostě mi to nešlo. Zejtra v Liberci ale chci ještě vejš než dneska.“

„Chceš to říct přesně?,“ opáčil Martin Gavenda na otázku, jak se mu dnes jelo svou vlastní protiotázkou. „Na hovno, super, super, celkem dobré a v té páté se to celkem dalo. Snaha byla, ale Hynek byl důraznější.“ Ani tentokrát se Martin Gavenda nepostavil na stupně vítězů, přičemž dnes mu vavřínový věnec z krku sebrala úvodní diskvalifikace. „Nebyl defekt,“ nehledal pražský závodník žádné výmluvy. „Byla to prostě páska.“

„Jsem spokojenej‘,“ nezastíral Pavel Pučko. „Mohlo bejt líp, mohlo bejt hůř. Jak jsem si plácnul o mantinel, jdu nahoru výsledkově. Nemůžu nadávat. Závod od závodu je lepší. Teď ještě udělat výsledek na Kasperově memoriálu.“

1. Matěj Kůs, Praha 3 3 3 3 3 15
2. Hynek Štichauer, Pardubice 3 3 3 3 2 14
3. Michael Hádek, Plzeň 3 2 1 2 3 11
4. Filip Šitera, Plzeň 2 3 2 3 E 10
5. Marcel Kajzer, Mšeno (PL) 3 1 2 1 3 10
6. Marcin Piekarski, Mšeno (PL) 1 2 2 3 2 10
7. Martin Gavenda, Praha T 3 3 2 1 9
8. Pavel Pučko, Praha 2 1 1 1 3 8
9. Michal Dudek, Slaný 2 2 3 0 0 7
10. Pavel Fuksa, Mšeno 0 2 1 2 1 6
11. Jan Holub, Plzeň 1 0 0 2 2 5
12. Petr Babička, Slaný 0 1 1 0 2 4
13. Jakub Fencl, Praha 2 0 0 1 1 4
14. Adam Vandírek, Praha 1 1 2 – – 4
15. Jiří Vonásek, Plzeň 0 0 0 1 0 1

Průběžné pořadí šampionátu:

  PCE PHA KOP MŠE TOT
  12.4. 10.6. 27.6. 25.7.  
1. Matěj Kůs, Praha 15 14 15 15 59
2. Hynek Štichauer, Pardubice 13 11 14 14 52
3. Martin Gavenda, Praha 8 7 11 9 35
4. Marcin Piekarski, Mšeno (PL) 12 11 – 10 33
5. Pavel Pučko, Praha 7 5 10 8 30
6. Michal Dudek, Slaný 8 6 8 7 29
7. Michael Hádek, Plzeň 8 9 – 11 28
8. Martin Vaculík, Slaný (SK) 14 13 – – 27
9. Filip Šitera, Plzeň – 15 – 10 25
10. Jan Holub, Plzeň 5 7 10 5 25
11. Adam Vandírek, Praha 8 10 – 4 22
12. Mateusz Kowalczyk, Slaný (PL) 7 – 13 – 20
13. Pavel Fuksa, Mšeno 6 – – 6 12
14. Jakub Fencl, Praha 1 3 3 4 11
15. Marcel Kajzer, Mšeno (PL) – – – 10 10
16. Petr Babička, Slaný 0 6 – 4 10
17. Kamil Cieslar, Kopřivnice (PL) – – 8 – 8
18. Lukáš Hromádka, Mšeno – – 6 – 6
19. Miroslav Horák, Mšeno 2 – 3 – 5
20. Rastislav Bandzi, Žarnovica (SK) 4 1 – – 5
21. Grzegorz Strozyk, Kopřivnice (PL) – – 2 – 2
22. Jiří Vonásek, Plzeň – – – 1 1

Vložené jízdy 125 ccm:

I Daniel Hádek, Ondřej Smetana
II Daniel Hádek, Ondřej Smetana

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)