Archiv pro měsíc: Červen 2008

MS juniorských družstev

Polští mladíci zvládli infarktovou situaci na jedničku

Diedenbergen – 22. června
Mnozí ještě máme v živé paměti semifinále mistrovství světa juniorských družstev, kde statečný boj našich mladých nadějí vyústil ve druhé místo. To vzhledem k systému soutěže neznamenalo ani postup, ani vyřazení ale nutnost čekat na výsledek druhého semifinále v Diedenbergenu a doufat, že druhý tým tam vybojuje méně než našich 38 bodů. Nutno předem dodat, že zmiňovaná naděje nabyla příliš vysoká. Zatímco v Pardubicích se čtyři mimořádně silná a vyrovnaná družstva seřadila v šestibodovém rozdílu mezi prvním a posledním, účast Slovinska plného neznámých nezkušených mladíčků neskýtala předpoklad dvakrát vyrovnaných bojů.

O postup se tak podle předpokladů mělo utkat trio Německo, Austrálie, Polsko. Velké napětí bylo před závodem cítit především z depa polské družiny. Zatímco Australané pod vedením manažera Craiga Boyce, bývalého medailisty ze světového finále jednotlivců, v pohodě čekali na příjezd své největší hvězdy Chrise Holdera z Loniga a Němci pilně pracovali, z našich severních sousedů nervozita doslova kapala. I předseda polské ploché dráhy Piotr Szymañski přiznával že jsou po čtvrtém místě ve finále mistrovství Evropy družstev do 19 let v Rawiczi pod velkým tlakem odborníků i fanoušků a případný neúspěch by mohl mít fatální důsledky.

Ke cti polského žužlu dlužno poznamenat, že tým situaci zvládl na jedničku. Už po prvé sérii jízd bylo v podstatě jasné, že pokud nedojde k nějaké mimořádné a nečekané situaci, například zranění některého z jezdců, nemusejí se závodníci s orlicí na vestě o účast ve finále obávat. Polská pětice byla opravdu výtečná a zcela bez slabin. Navíc naprosto vyrovnaná, body připisovali všichni. Pouze v jedné rozjížďce dojel jejich závodník hůř než na druhém místě. Jediný moment, kdy mohl kdo o polském postupu na chviličku zapochybovat, přišla v osmé jízdě. To Polák Grzegorz Zengota nemínil nechat místo u mantinelu předjíždějícímu Australanu Aaronu Sumnerovi a následné zaháknutí obou dvou skončilo velice ošklivým pádem, po kterém se oba aktéři dlouho nezvedali z dráhy. Jeden i druhý nakonec pokračovali v závodě, by Australanův výkon byl pádem v dalších bojích rozhodně poznamenán.

Otázkou tak zůstávalo druhé postupové místo. Ke zklamání slušně zaplněných tribun to byli domácí, kdo od začátku závodu tahali za kratší konec. Australané sice museli před závodem řešit problém se zraněním své opory Troye Batchelora, ale Kozza Smith, který ho zastoupil, byl náhradou velice kvalitní. Závodníci ze zeleného kontinentu si celou dobu drželi Němce od těla a s blížícím se koncem závodu bylo zřejmé, že je jen otázkou času, kdy přeskočí našich 38 bodů. V podstatě jasné bylo vše už po čtyřech sériích, kdy nasbírali 37 bodů a nebylo asi na stadionu nikoho, kdo by pochyboval, že na zbylé dva nedosáhnou.

Ty pak zajistil Chris Holder výhrou hned v následující jedenadvacáté rozjížďce. Právě v ten moment jsme ztratili i teoretickou naději a skončilo naše účinkování i sen o obhajobě bronzových medailí v letošním šampionátu juniorských družstev…

Určitě víc se čekalo od domácího Německa. Smůlou pro ně byla ještě před závodem ztráta Tobiase Busche, zraněného v páteční polské lize. Mladičký Erik Pudel je sice nepochybně talentovaný, ale ostřílenějšího kolegu nemohl nahradit výkonem ani zkušenostmi. Na druhé straně především od kapitána Kevina Wölberta jsme určitě viděli povedenější závody, než ten, který předvedl v neděli v hessenském Diedenbergenu. Víc se rozhodně čekalo i do Franka Fachera.

Samostatnou kapitolou bylo pak vystoupení slovinské ekipy. Jejich závodníci získali za celý závod čtyři body a jediný, jezdec schopný trochu držet krok se soupeři byl Matija Duh. Bez dalšího komentáře můžeme ponechat fakt, že všechny čtyři body získali po defektech, nebo pádech soupeřů, jediný vlastně na dráze nevybojovali. O lecčemž svědčí i fakt, že například Dalibor Bot jel dle slov slovinského manažera čtvrtý závod v životě…

Otázkou pak zůstává hlavně systém soutěže. Osobně se domnívám, že nejspravedlivější by bylo nechat postupovat z obou semifinálových závodů dvě nejlepší družstva a teprve poté určit zemi a dráhu, kde se finále uskuteční. Šlo by pochopitelně i ponechat stejně jako dosud finálového pořadatele dopředu s alternativou náhradníků pro případ, že se domácí nekvalifikují. Ještě nespravedlivější je však rozdílný termín semifinálových závodů. Výhoda družstva, které ví, kolik bodů k postupu potřebuje je jev naprosto nevídaný. Osobně nechápu, co vede FIM k tvrdošíjnému trvání na tomto nepochopitelném časovém rozdílu, když podobný problém dokázala odbourat například i naše kapříková fotbalová liga…

Foto: Zdeněk Flajšhanz

MS družstev

Adrian Rymel veze do Lublaně dělo

Kopřivnice – 27. června
Mezi diváky včerejšího třetího závodu mistrovství republiky juniorů nechyběl ani Adrian Rymel se svou rodinou. Po krátké relaxaci se už dnes opět vydává na cesty. Přes rakouských Natschbach míří do slovinské metropole Lublani, kde posílí český nároďák v jeho boji o návrat do světového poháru.

„Už je nachystáno,“ svěřil se včera s výsledky své přípravy na zítřek. „Pořádně budu ladit až na semifinále kvalifikace o Grand Prix. Ale přivezl jsem dělo z Anglie. Mám tady s sebou anglického mechanika a Pupyho. Pojedeme do Natschbachu, snad nás tam pustí na dráhu.“

Postupové dveře se v Lublani zítra otevřou pouze vítěznému týmu. „Vyhrajem‘,“ má v tomto ohledu jasno Adrian Rymel. „Kyllmäkorpi je mimo, Kolenko taky. Podle mě, jestli ne teď, tak kdy jindy. Milan Špinka to naplánoval dobře, holt je to mistr světa. A pak Coventry. Dánové, Švédové, Angličané a nazdar, jedeme domů.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Juniorů

Český juniorský šampionát si dnes sáhl na své sportovní dno

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Kopřivnice – 27. června
Záměr nového kopřivnického předsedy Vladimíra Kováře získat uspořádáním závodu českého juniorského šampionátu kvalitní startovní pole za malý peníz skončil dnes dokonalým sportovním fiaskem. Vidina závodění na obavami opředené fosílii mezi drahami nevyvolala mezi závodníky vlnu nadšení. A tak toho dnes na severní Moravě nebylo příliš mnoho k vidění. Technickou přejímkou prošlo pouze dvanáct borců, z toho devět našich, přičemž průběhem času tři odpadli. Diváci neviděli ani jedno předjetí a za svou padesátikorunu vstupného se dočkali pouze třech rozjížděk se čtyřmi účastníky. Do třinácté jízdy neměl vůbec kdo nastoupit. A očekávaný duel mezi Matějem Kůsem a Hynkem Štichauerem v rozjížďce s číslem dvanáct skončil už průjezdem první zatáčkou. Pražský závodník inkasoval dohromady patnáct bodů a v průběžné klasifikaci postižené absencemi opět unikl svým pronásledovatelům. Nezbývá než doufat, že se VV SPD příští rok při přidělování mistrovských podniků nenechá strhnout jednostranným pořadatelským zájmem a vytvoří juniorský šampionát, který bude jako v předchozích sezónách gradovat až v posledních okamžicích.

V září 2004 se Lumír Morys, tehdejší kopřivnický předseda, rozhodl, že se český juniorský šampionát jel na severomoravské záludné dráze naposledy. Nastolil filozofii pořádání volných závodů, kterých by se účastnil pouze ten, kdo by chtěl.

Leč časy se mění a stejně tak předsedové klubu. A protože VV SPD dnes přidělí závod komukoliv, kdo si o něj požádá, česká juniorka se do Kopřivnice po čtyřech letech vrátila. Návrat to ovšem nebyl nikterak oslnivý.

Kopřivnický comeback do šampionátu juniorů nevzbudil v táboře závodníků žádné nadšení už po zveřejnění kalendáře loni v prosinci. A dnes celá řada z nich se otočila k záludnému oválu zády, by za cenu ztráty možnosti bojovat o mistrovské body. „Nechci se na té nebezpečné dráze zranit, mám před sebou důležité závody,“ svěřil se magazínu speedwayA-Z soukromě jeden špičkový závodník, který si nepřál být jmenován.

Horko těžko se slepila startovní listina čítající šestnáct jmen. Ale i ta se nakonec stala utopií. Nejprve se omluvil Michael Hádek, který po středečním pádu během rozjezdu Pavlem Pučkem o titul vicemistra devatenáctiletých pořád ještě nemohl došlápnout na zraněnou nohu. Adama Vandírka zase zdržely v hlavním městě pracovní povinnosti. Marcin Piekarski a Pavel Fuksa nedorazili vůbec. Oficiálně byli pokládáni za neomluvené, nicméně je otázka, zda v komunikaci s jejich klubem nedošlo k nějakým informačním šumům.

V depu se nakonec sešlo dvanáct borců a závod se stal sportovní tragédií. Vzhledem k započítávání všech výsledků se dá dokonce hovořit o pokaženém šampionátu, jenž ještě loni patřil k českému rodinnému stříbru. Ale konec konců, i extraliga jím ještě ve svém loňském ročníku bývala také, než zaplatila daň experimentu s rozpisem WTC.

Při neúčasti Martina Vaculíka a Marcina Piekarskeho se hlavní smysl závodu smrskl na otázku, zda nový druhý muž průběžného pořadí Hynek Štichauer dokáže snížit náskok dominantního Matěje Kůse. Odpověď přinesla rozjížďka s číslem dvanáct. Nebo spíše řečeno její start, protože ani duel dvou nejlepších borců nepřinesl regulérní předjetí.

Lépe odstartoval Matěj Kůs. Pardubičan zkusil atak vnějškem prvního oblouku, nicméně Pražan ho nekompromisně zavřel. „Nic horšího se mi už nemohlo stát,“ lamentoval Hynek Štichauer o přestávce v depu. Neměl však na mysli ztrátu jednoho bodu, nýbrž rozbitý zip. „Zalepil jsem to izolačkou, aspoň to větralo,“ nechal se slyšet po další sérii.

Kromě zmiňovaného duelu, který vlastně rozhodl boj o vítězství v celém závodě, a závadě na oblečení Hynka Štichauera, dnešní ostudná blamáž nic zajímavého nepřinesla. Mateusz Kowalczyk prohrál s oběma leadery a přišel si na pódium pro zelený věnec. Diváci si zabouřili pouze, když novojický Lukáš Hromádka bez brýlí po defektu Kamila Cieslara osamocený mířil vstříc prvnímu vítězství své kariéry. Na podnik ranku mistrovství republiky až katastrofálně málo zápletky.

Hlasy z depa
„Jsem spokojenej‘,“ netajil se Matěj Kůs svou radostí nad patnáctibodovým triumfem. „Zvýšil jsem náskok. Doufám, že se mi povede hattrick jako Filipovi. Žádný problémy nebyly. Po dlouhý době závody, kdy se nic nesypalo.“ Na svého nejbližšího souseda v průběžné klasifikaci Hynka Štichauera má Matěj Kůs k dobru už šest bodů. „Spokojenost,“ zopakoval. „Budu to držet dál. Mšeno a tak dále.“

„Včera jsem s Máriem stěhoval jeho dílnu a celej‘ den svářel stůl,“ začal Hynek Štichauer zeširoka. „Pak jsem se byl koupat a namoh‘ si ruce na houpačce. Ale Matěj byl lepší a tady se nedá předjet. Jak se začne prášit, není vidět na metr.“ A jak by pardubický závodník okomentoval své postavení v průběžné klasifikaci? „Stát se může cokoliv,“ řekl. „Třeba se to povede, ale nevypadá to.“

„Porazil mě Kowalczyk,“ odtušil smutně Martin Gavenda, jehož dlouhý sen o stupních vítězů v juniorce se minimálně o měsíc odsunul. „Čekal jsem víc. Chtěl jsem bejt třetí. A zase nic. Dráha na hovno jako vždycky. Kopřivnice se mi nedaří, znáš to.“

„Kopřivnice,“ vystihl dnešní závod jedním slovem Pavel Pučko. „Je to na hovno. Je to Kopřivnice a jinak to nemůže bejt. Až v půlce závodu, když jsem jel za Honzou Holubem, jsem pochopil, jak to jet. Měl jsem cíl dojet, to se povedlo, tak co?!“

1. Matěj Kůs, Praha 3 3 3 3 3 15
2. Hynek Štichauer, Pardubice 3 3 2 3 3 14
3. Mateusz Kowalczyk, Slaný (PL) 2 3 3 3 2 13
4. Martin Gavenda, Praha 3 2 3 1 2 11
5. Jan Holub, Plzeň 2 2 3 2 1 10
6. Pavel Pučko, Praha 2 2 2 1 3 10
7. Kamil Cieslar, Kopřivnice (PL) 3 1 2 2 E 8
8. Michal Dudek, Slaný 2 1 1 2 2 8
9. Lukáš Hromádka, Mšeno 1 0 2 – 3 6
10. Jakub Fencl, Praha 0 3 – – – 3
11. Miroslav Horák, Mšeno 1 2 F ex – 3
12. Grzegorz Strozyk, Kopřivnice (PL) 1 1 – – – 2

  PCE PHA KOP TOT
  12.4. 10.6. 27.6.  
1. Matěj Kůs, Praha 15 14 15 44
2. Hynek Štichauer, Pardubice 13 11 14 38
3. Martin Vaculík, Slaný (SK) 14 13 – 27
4. Martin Gavenda, Praha 8 7 11 26
5. Marcin Piekarski, Mšeno (PL) 12 11 – 23
6. Jan Holub, Plzeň 5 7 10 22
7. Pavel Pučko, Praha 7 5 10 22
8. Michal Dudek, Slaný 8 6 8 22
9. Mateusz Kowalczyk, Slaný (PL) 7 – 13 20
10. Adam Vandírek, Praha 8 10 – 18
11. Michael Hádek, Plzeň 8 9 – 17
12. Filip Šitera, Plzeň – 15 – 15
13. Kamil Cieslar, Kopřivnice (PL) – – 8 8
14. Jakub Fencl, Praha 1 3 3 7
15. Lukáš Hromádka, Mšeno – – 6 6
16. Petr Babička, Slaný 0 6 – 6
17. Pavel Fuksa, Mšeno 6 – – 6
18. Miroslav Horák, Mšeno 2 – 3 5
19. Rastislav Bandzi, Žarnovica (SK) 4 1 – 5
20. Grzegorz Strozyk, Kopřivnice (PL) – – 2 2

Foto: Antonín Škach

MS družstev

Milan Špinka míří do Lublaně s jasným cílem

Praha – 27. června
Loňský ročník světového poháru družstev se poprvé ve své historii odvíjející se od roku 2001 musel obejít bez účasti českého nároďáku. Pro naše barvy se stalo konečnou kvalifikační kolo v italském Lonigu, kde byly za nešastných okolností vyřazeny ruským týmem. Šance na návrat mezi elitu se otevírá v neděli ve slovinské Lublani. Reprezentační manažer Milan Špinka se exkluzivně magazínu speedwayA-Z svěřil se svými plány.

„Postoupit,“ odpovídá jednoznačně na otázku po ambicích na nedělní mítink. „Už jsem pro to udělal dost. Je to dlouhodobá záležitost. Jen se trošku bojím, že ještě před Lublaní jsou závody. Matěj Kůs jede v Kopřivnici, Lukáš Dryml má Grand Prix v Cardiffu. Máme to posichorvané, s Petrem Moravcem jsme vypracovali různé strategické plány.“

Ty se týkají hrozby, že by Lukáš Dryml při svém přesunu z Britských ostrovů nestihl přestoupit ve Vídni na druhé letadlo do Lublaně. V takovém případě bude připraveno rychlé vozidlo jako náhradní řešení, čemuž nahrává i začátek závodu pozdě odpoledne.

Do světového poháru družstev vede cesta jedině přes nejvyšší stupeň vítězů. „Žádný soupeř se nesmí podceňovat,“ vidí Milan Špinka české naděje.

Startovní listina:

Slovinsko 1 Denis Štojs, 2 Izak Šantej, 3 Matej Žagar (C), 4 Maks Gregorič, 5 Aleksander Čonda – manažer Franci Kalin
Itálie 1 Mattia Carpanese, 2 Alessandro Milanese, 3 Daniele Tessari, 4 Marco Gregnanin, 5 Andrea Maida (C) – manažer Armando Castagna
Česká republika 1 Matěj Kůs, 2 Aleš Dryml (C), 3 Adrian Rymel, 4 Lukáš Dryml, 5 Luboš Tomíček – manažer Milan Špinka
Finsko 1 Tomi Reima, 2 Juha Hautamäki, 3 Kauko Nieminen, 4 Tero Aarnio, 5 Kaj Laukkanen (C) – manažer Jyri Palomäki

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Juniorů

Hrot juniorského šampionátu přišel o dalšího žhavého favorita

Kopřivnice – 27. června
Letošní juniorský šampionát přišel vinou posunu pravidel k započítávání výsledků všech odjetých závodů o dalšího kandidáta na titul. Nejprve se vidiny obhajoby musel vzdát Filip Šitera, který v termínu prvního závodu v Pardubicích dal přednost polské lize. Dnešní třetí kolo, jenž je na programu od sedmnácti hodin v Kopřivnici, se zase bude muset obejít bez Martina Vaculíka.

Na čele průběžné klasifikace tak ve své podstatě osaměl Matěj Kůs. Po patnáctibodové výhře ve Svítkově se sice v Praze musel sklánět v jedné rozjížďce před Filipem Šiterou, ovšem na své pronásledovatele najel další body. Při dnešní absenci Martin Vaculíka hodlá své vedení ještě zvýšit, jak magazínu speedwayA-Z potvrdil po svém středečním triumfu v šampionátu devatenáctiletých na plzeňských Borech. Hynek Štichauer, faktický prozatímní vicemistr, na něho ztrácí už pět bodů, Marcin Piekarski ještě o jeden bod více.

Kopřivnický obr mezi drahami přivítá šestnáct závodníků, kteří svou účast potvrdili do včerejšího dopoledne. Personální úbytě české ploché dráhy však po relativně bohatších letech zasáhly také juniorskou scénu. Klasický rozpis na dvacet jízd se dočkal své spásy jedině díky čtyřem polským posilám. A tak jsme svědky jistého paradoxu. Zatímco angažmá polských závodníků v extraligovém výběru Slaného se dočkalo kritiky dokonce z nejvyšších míst motoristického sportu, v juniorském šampionátu je účast závodníků našich severních sousedů vítaným jevem.

Startovní listina:

1 Marcin Piekarski, Mšeno (PL)
2 Miroslav Horák, Mšeno
3 Mateusz Kowalczyk, Slaný (PL)
4 Hynek Štichauer, Pardubice
5 Jan Holub, Plzeň
6 Jakub Fencl, Praha
7 Grzegorz Strozyk, Kopřivnice (PL)
8 Kamil Cieslar, Kopřivnice (PL)
9 Michal Dudek, Slaný
10 Michael Hádek, Plzeň
11 Martin Gavenda, Praha
12 Pavel Fuksa, Mšeno
13 Matěj Kůs, Praha
14 Adam Vandírek, Praha
15 Lukáš Hromádka, Mšeno
16 Pavel Pučko, Praha

  PCE PHA TOT
  12.4. 10.6.  
1. Matěj Kůs, Praha 15 14 29
2. Martin Vaculík, Slaný (SK) 14 13 27
3. Hynek Štichauer, Pardubice 13 11 24
4. Marcin Piekarski, Mšeno (PL) 12 11 23
5. Adam Vandírek, Praha 8 10 18
6. Michael Hádek, Plzeň 8 9 17
7. Filip Šitera, Plzeň – 15 15
8. Martin Gavenda, Praha 8 7 15
9. Michal Dudek, Slaný 8 6 14
10. Jan Holub, Plzeň 5 7 12
11. Pavel Pučko, Praha 7 5 12
12. Mateusz Kowalczyk, Slaný (PL) 7 – 7
13. Petr Babička, Slaný 0 6 6
14. Pavel Fuksa, Mšeno 6 – 6
15. Rastislav Bandzi, Žarnovica (SK) 4 1 5
16. Jakub Fencl, Praha 1 3 4
17. Miroslav Horák, Mšeno 2 – 2

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Juniorů do 19 let

Matěj Kůs vyhrál jeden z nejlehčích závodů za cenu pěti let života

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Plzeň – 25. června
Když se během druhé jízdy včerejšího šampionátu do devatenácti let zvedla prudká vichřice a z olověně černých mraků se spustil přívalový liják, nikdo by na dojetí závodu nevsadil ani zlámanou grešli. Avšak živly naštěstí odešly řádit jinam a celý program mohl být odjet. Mistrem se stal Matěj Kůs, který ani jednou nepoznal hořkost porážky. Po svém triumfu se však svěřil, že role jednoznačného suveréna byla dosti složitá po psychické stránce. Druhý byl Michael Hádek, avšak po pádu v dodatkové jízdě s Pavlem Pučkem byl se zraněnou nohou odvezen do nemocnice. S návratem reprezentantů z Francie se do svých starých kolejí vrátily i mistrovské stopětadvacítky. Zvítězil Eduard Krčmář před Danielem Hádkem a na stupně vítězů se postavil ještě Jaroslav Hladký.

Nečekaný nepřítel
Nebylo sporu, že dnešní závod měl dva hlavní favority. A jak Michael Hádek, tak Matěj Kůs se svých rolí zhostili se ctí. Do rozjížďky s číslem jedna odstartoval ovšem nejlépe Jan Holub. Ovšem v první zatáčce výrazně zpomalil, a než se zase rozjel, byl poslední. A až na konci druhého kola dokázal sebral Jakubovi Fenclovi třetí místo.

„Jak kdyby zůstal viset plovák a bylo to bez metylu,“ přemítal mezitím jeho dědeček. Mezitím se Michael Hádek dostal vnějškem první zatáčky do čela a inkasoval první tři body. Matěj Kůs vzápětí hrál velké sólo už od startu. Avšak na scéně se vynořil další nepřítel.

Dusivé vedro už od rána nevěstilo nic dobrého. Obavy ještě podtrhly obrovské mraky, které podnikly nízký nálet na západočeskou metropoli za spektakulárního doprovodu bleskových střel. Stačilo snad jen natáhnout ruku a vztyčený ukazováček by tu olověně šedivou hradbu protrhl. A když Matěj Kůs ukrajoval svá kolečka do cíle, udeřila vichřice silou tlakové vlny při explozi atomové bomby.

Vzduch byl okamžitě plný šedivých oblaků prachu, v nichž létaly drobné předměty. Takřka současně se roztrhla obloha a z jejího roztrženého břicha se k zemi začaly valit mohutné přívaly deště. Účastníky rozjížďky s číslem dva přivítala šachovnicová vlajka a všichni čtyři se rychle spěchali ukrýt pod střechy svých dep.

Zdálo se, že je po závodech. Klubová restaurace rázem praskala ve švech. By je po šesté večer ještě velké světlo, dnes musela obsluha rozsvítit. Jenže přírodní pohroma odešla páchat své zlovolné dílo do jiných části naší země tak rychle, jak se zjevila. Škody napáchané na borské dráze se však neukázaly být až tak fatální, jak by se na první pohled zdálo.

Nejhorší byla asi patnáctimetrová kaluž na čtvrté dráze startovního roštu. Nicméně i s ní si pořadatelé dokázali hravě poradit. Protože se dráha změnila, jury zorganizovala další, tentokrát hodně rychlý trénink. A zhruba deset minut po sedmé, o něco více než hodinu po původním začátku, se mohlo startovat nanovo.

Pro vývoj boje o titul toho další dvě série nezvyklého stopětadvacítkářského rozpisu dlouho nic zvláštního nepřinesly. Jak Matěj Kůs, tak Michael Hádek vozili jednu trojku za druhou. O jejich trumfech v rozjížďkách s čísly tři, čtyři, šest a sedm rozhodly pokaždé povedené starty.

Duel obou neporažených měl s definitivní platností vyřešit jejich vzájemný duel v desáté, poslední jízdě. I tady měl hlavní slovo startovní manévr. Z pozice od mantinelu jej zvládl nejlépe Matěj Kůs. Michael Hádek zkusil zostra zaútočit vnějškem první zatáčky, ale už mu bylo souzeno zůstat vzadu.

„Odstartoval a byl tam,“ komentoval triumf Matěje Kůse jeho nejbezprostřednější svědek Michael Hádek. Na další slova prozatím neměl čas, protože se musel chystat na potvrzení svého stříbra.

Rána v rozjezdu
Loni v říjnu mohl Pavel Pučko právem žehrat na nevýhody jiné formule než na šestnáct jízd. Na pražské Markétě mu rozpis přihrál do cesty Matěje Kůse hned třikrát. Ke všemu mu prasknul řetěz a utrhlo se sedlo. Po předloňské smůle, kdy si v Pardubicích v kvalifikaci strčil nohu pod svůj vlastní hák, mohl o devatenáctkách hovořit jako o prokletém šampionátu.

Až letos jakoby se osud konečně ustrnul a rozhodl se vynahradit mu předchozí příkoří. Startovní číslo osm mu garantovalo, že během dnešních deseti jízd potká Matěje Kůse jen jednou a Michaela Hádka vůbec. Absence střetů s hlavními favority řešila mnoho, avšak nikoliv všechno. A to tím spíše, brousila-li si na nejnižší stupínek své zuby celá řada dalších aspirantů.

Ty však Pavel Pučko řešil s nadhledem hodným antického filozofa. Už po startu rozjížďky s číslem dvě za sebou nechal Pavla Fuksu a Petra Babičku. Matěj Kůs sice letěl dopředu, ale jak se záhy ukázalo, byl jediným, kdo dokázal Pavla Pučka porazit.

Tím se mohl chvilku chlubit i Jan Holub, který svůj rychlý start v páté jízdě proměnil ve vedení. Pavel Pučko ovšem neváhal s útokem po vnější stopě první zatáčky. A ve výjezdu už měl plzeňského soupeře za sebou. O tři rozjížďky později si už podobné eskapády mohl odpustit. Tentokrát sám udával tempo a úspěšně mařil útok Michala Dudka.

Před poslední dvojicí jízd už bylo jasné, že Pavla Pučka může z pódia sundat už jen nehorázná smůla. Jenže Pražan si šel za svým. Velkým sólem od startu až k šachovnicové vlajce v rozjížďce s číslem devět dnes už podruhé porazil Jana Holuba a Pavla Fuksu. Když míjel startmaršála, byl v rozjezdu o stříbro. Jen si musel počkat na výsledek desáté jízdy, zda ho do něj doprovodí Matěj Kůs či Michael Hádek.

Jak už bylo popsáno, toto dilema záhy vyřešil Matěj Kůs. A ve zlatých slunečních paprscích, které ostře kontrastovaly s úvodní povětrnostní apokalypsou, se s Pavlem Pučkem rozjížděl Michael Hádek. Na pohyb pásky reagovali oba takřka současně. A bok po boku se řítili vstříc úvodní zatáčce.

Plzeňan se udržel na vnitřku a ten jej ve výjezdu dostal do čela. Pavel Pučko útočil zvnějšku. Za zlomem druhé zatáčky však chtěl svého soka zaskočit změnou taktiky a navedl svůj motocykl dovnitř. Manévr však skončil srážkou a pádem obou aktérů. „Před tím jsem lanu nejezdil, takže jsem ji neznal,“ omlouval se viník, který bleskově vyskočil na nohy a pádil zjistit stav Michaela Hádka.

Pro něho musela sanitka, která ho se zraněnou nohou odvezla do nemocnice. Původní zprávy o fraktuře se naštěstí nepotvrdily, nicméně i tak jej při přebírání poháru pro českého vicemistra musel zastoupit mladší bratr Daniel.

Návrat leaderů
Eduard Krčmář a Daniel Hádek se v pondělí večer vrátili ze svého reprezentačního debutu ve francouzském Tayacu. A šampionát stopětadvacítek se ve svém třetím díle vrátil do zaběhaných kolejí. Při škrtání jednoho výsledku oba faktičtí leadeři se postarali, že závod kolibříků měl s devatenáctkami nejen totožný rozpis, ale prakticky i průběh.

Daniel Hádek se s Eduardem Krčmářem začali rovným dílem dělit o vítězství. Nejprve domácí, pak dvakrát Slaňák, dvakrát zase Plzeňan a nakonec opět slánský závodník. Nebylo síly, která by jejich spanilou jízdu dokázala zastavit. Ve všech případech šlo o triumfy ve stylu start – cíl.

Majitele zlatého věnce tím pádem musel určit jejich vzájemný střet v rozjížďce s číslem deset. A v ní Eduard Krčmář nepřipustil ani náznak diskuse. Už po v úvodním nájezdu jel v čele a mařil jeden nájezd Daniela Hádka za druhým, aby posléze rozšířil svou sbírku triumfů o další zářez.

Neméně dramatická bitva zuřila o třetí místo. By Jaroslav Hladký měl krutý los a nejprve dvakrát prohrál s Eduardem Krčmářem a posléze jednou s Danielem Hádkem, byl to právě on, komu na krk pověsili zelený věnec. Zdeněk Vrba, další z okruhu favoritů, sice doplatil na úvodní nulu, ale v rozjížďce s číslem osm v poslední zatáčce sebral triumf Ondřeji Veverkovi. A toho ztráta jednoho bodu s konečnou platností poslala na čtvrtou příčku.

Hlasy z depa
„Byly to nervy,“ oddechl si Matěj Kůs s mistrovským pohárem v rukou. „Jeden z nejlehčích závodů a stálo mě to pět let života. Bylo to složitý a prožíval jsem to těžce. Když jede člověk jako favorit, je to s nervama znát. To byl nejhorší moment. Díky Filipovi, radil mi celej‘ závod. Po tom dešti jsem čekal, že dráha bude horší, nakonec byla dobrá.“ Pomineme-li týmové soutěže, jméno Matěj Kůs se zapsalo mezi šampióny republiky vůbec poprvé. „První individuální titul je doma,“ radoval se. „Tohle byl můj cíl, protože devatenáctky jedu poslední rok. Postoupil jsem do finále mistrovství Evropy jednotlivců a teď budu udržovat, na čem jsem makal. Už jen zatáhnout v juniorským semifinále v Goričanu a postoupit do Pardubic. Pak s Bohoušem uděláme raketu!“

„Závody, dobrý super,“ komentoval své vystoupení Michael Hádek. „Štve mě ten rozjezd s Pavlem. A pak ještě ta poslední jízda s Matějem. Dráha byla jednokolejka jako vždycky u nás. On odstartoval a byl tam. Ale zaslouží si to. V tom rozjezdu do pěkný nebylo, ale stane se. Teď trefil on mě, jindy zase třeba já jeho. Mám to pohmožděný, ale nemůžu na to vůbec došlápnout.“

„Celej‘ závod byl super,“ rozplýval se Pavel Pučko. „I d隝 byl dobrá věc. Vycházely mi starty a měl jsem super naladěnej‘ motor. Díky za něj panu Veverkovi. Mrzí mě jen ten Michal. Chtěl jsem ho vzít spodem, ale neznal jsem lajnu, protože jsem ji nejezdil, a sestřelil ho. Sere mi to, je to prvně, co jsem někoho poslal.“

1. Matěj Kůs, Praha 3 3 3 3 12
2. Michael Hádek, Plzeň 3 3 3 2 11+3
3. Pavel Pučko, Praha 2 3 3 3 11+X
4. Jan Holub, Plzeň 1 2 2 2 7
5. Michal Dudek, Slaný 2 2 1 2 7
6. Pavel Fuksa, Mšeno 1 1 2 1 5
7. Petr Babička, Slaný 0 2 0 1 3
8. Václav Lacina, Plzeň 0 1 E 1 2
9. Jakub Fencl, Praha 0 1 1 E 2
10. Jiří Lang, Plzeň 0 0 E 0 0

MR 125 ccm:

1. Eduard Krčmář, Slaný 3 3 3 3 12
2. Daniel Hádek, Plzeň 3 3 3 2 11
3. Jaroslav Hladký, Praha 2 2 2 3 9
4. Ondřej Veverka, Praha 2 1 3 2 8
5. Zdeněk Vrba, Praha 0 2 3 1 6
6. Michaela Krupičková, Slaný 1 1 2 2 6
7. Michal Průcha, Slaný 1 1 1 2 5
8. Jaroslav Drbal, Slaný 0 1 0 0 1
9. Jiří Brummer, Praha 0 X 1 F 1

Průběžné pořadí seriálu:

  PCE SLA MŠE PLZ TOT
  12.4. 26.4. 21.6. 25.6.  
1. Jaroslav Hladký, Praha 22 20 22 20 84
2. Zdeněk Vrba, Praha 18 16 25 16 74
3. Eduard Krčmář, Slaný 20 25 – 25 70
4. Daniel Hádek, Plzeň 25 22 – 22 69
5. Ondřej Veverka, Praha 14 18 12 18 62
6. Michal Průcha, Slaný 16 14 20 12 62
7. Michaela Krupičková, Liberec – – 18 14 32
8. Jiří Brummer, Praha – – 16 8 24
9. Jaroslav Drbal, Slaný – – 10 10 20
10. Zdeněk Vitmann, Slaný – – 14 – 14
11. Václav Milík, Pardubice 12 – – – 12
12. René Vidner, Pardubice 10 – – – 10
NC Lukáš Hromádka, Mšeno – 0 – – 0

Poznámka: protože je soutěž vypsána pro čtyřtaktní motocykly, nejsou výsledky Lukáše Hromádky s dvoudobou ČZ započteny do celkového pořadí. Jeden nejhorší výsledek se každému jezdci škrtá.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)