AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 14. května
Lukáš Dryml sice připouštěl, že je pro něho priorita Grand Prix, a že ho národní šampionát až tolik nemotivuje. Nicméně dnes se před svým svítkovským publikem dokázal pořádně nabudit a po pěti vyhraných rozjížďkách skončil se zlatým věncem na krku. Patnáct bodů jej ke všemu poslalo do čela průběžné klasifikace. Na pardubickém ovále se statečně drželi i Pražané. O největší šok se postaral Richard Wolff. Po včerejší nule vozil jednu trojku za druhou. Pouze v desáté jízdě skončil třetí za bratry Drymlovými. S Alešem Drymlem jel nakonec rozjezd o druhé místo, který vyhrál. Pardubický závodník záhy odstoupil kvůli problémům se zapalováním, která jej trápily už při jeho posledním startu. Se svým pardubickým syndromem se vypořádal i Luboš Tomíček. By nepřehodnotil svůj žebříček oblíbených drah, jedenáct bodů ho udrželo v bezprostředním pásmu útoku na titul v červencovém posledním finále v Liberci.

Pohádka o živé a mrtvé vodě
Říká se, že čtyřiadvacet hodin je v ploché dráze strašlivě dlouhá doba. Posledním případem by mohl posloužit Richard Wolff. Ještě včera se trápil na pražské Markétě se spojkami. Nezískal ani bod a postaral se o největší šok celého mítinku.

Jeho mechanik Jiří Patlejch známý pod přezdívkou Sysel toho mezi pražským a pardubickým závodem stihnul doopravdy hodně. „Nebudu ti to líčit,“ smál se. „Ty bys to napsal a mně by sebrali papíry!“ Nicméně Richard Wolff se během tréninku objevil s novými lamelami, které si dnes vyzvedl v LZ. Z testování ovšem nebylo nic, protože mu v tréninku praskl řetěz.

O to větší překvapení nastalo v rozjížďce s číslem dvě. Richard Wolff jakoby se svým strojem projel nádrží s pohádkovou živou vodou. Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu Filip Šitera, zatímco Pražana zaměstnával spíše duel s klubovým kamarádem Pavlem Ondrašíkem.

Nicméně kola ubíhala a zhruba od třetího jel Richard Wolff v těsném závěsu za Filipem Šiterou. A rozhodně se nespokojil s rolí stínu plzeňského juniora. První zatáčka posledního okruhu jej už málem objel. Filip Šitera se prozatím ubránil, ale v závěrečném okruhu přišel Pražan s dalším útokem. Ten jej tentokrát prohnal cílem jako prvního.

Že se nejednalo o žádnou náhodu, přesvědčil Richard Wolff už při svém dalším vystoupení v páté jízdě. By se mu start příliš nepovedl, záhy minul Adriana Plusku a na protilehlé rovině také Hynka Štichauera. Od dalšího triumfu jej v tom okamžiku dělil už jenom Adrian Rymel.

Ovšem odpočítávání jeho chvil strávených na čele jízdy už začalo. Ve druhém kole ho Richard Wolff v zatáčce u depa objel. Adrian Rymel sice kontroval, leč do třetího kola vjížděl Richard Wolff definitivně už jako první. Se šesti body u svého jména se mohli chlubit už jen bratři Drymlovi.

Lukáš Dryml se po závodech svěřil, že se domácí prostředí dodalo jeho motivaci potřebnou šávu. Hned v úvodní jízdě večera triumfoval ve stylu start – cíl. V rozjížďce s číslem šest na něho odstartoval Josef Franc, jehož počáteční nula náležitě poučila o správném převodu. Leč z prvního oblouku vyjel dřív už domácí závodník.

Jeho starší bratr se pohyboval po svítkovském letišti se stejnou elegantní suverenitou. Tlak Martina Vaculíka ve čtvrté jízdě byl pouze půlkolovou epizodou. A Luboš Tomíček vydržel v rozjížďce s číslem sedm před Alešem Drymlem pouze do druhé zatáčky.

Smůla nalepená na patách pronásledovatelů
Při vší úctě se boj o stupně vítězů druhého finále stal vnitřní záležitostí bratří Drymlových a Richarda Wolffa. Ve třech pětinách závodu s nimi dokázal držet krok Martin Vaculík. V prvním oblouku rozjížďky s číslem čtyři dokonce překonal Aleše Drymla, nicméně už na rovince mu domácí borec ukazoval opět výfuk.

Nicméně obhájce titulu se vydal po správné cestě. V osmé jízdě dlouho štval Matěje Kůse, až se mu ho v předposlední zatáčce podařilo připravit o tři body. A když vyhrál i po přestávce na úpravu dráhy, zatímco ho Luboš Tomíček se žlutým povlakem nestihl v prvním nájezdu, získal svět rázem růžovou barvu. A to tím spíše, museli-li dva ze stále triumfující trojice ztratit body z titulu svého vzájemného střetnutí v rozjížďce s číslem deset.

Nicméně vyhlídky na stupně vítězů se zkalily v patnácté jízdě. Adam Vandírek chytil kšiltem své přilby o pásku, takže musel být nařízen restart. Martin Vaculík odjel až jako třetí. Ve druhé zatáčce ovšem přišel náraz od Martina Málka. „Vyplet‘ mi přední kolo, že se netočí ani na stojánku,“ líčil slánský závodník svou takřka dokonalou češtinou.

By při incidentu klesl na poslední příčku, v předposlední zatáčce přece jen dokázal urvat bod. Pódium však už bylo ztracenou záležitostí. K věnci by mu nepomohlo ani, kdyby v poslední sérii porazil Lukáše Drymla.

Skončil čtvrtý, ale při jeho hodnocení pro magazín speedwayA-Z převládaly pozitivní dojmy. Ty měl konec konců také Luboš Tomíček. Včerejší vítěz nezastíral své nepříliš velké sympatie vůči pardubickému letišti. Ke všemu ho jedenáctka na zádech hned třikrát poslala na vnější polovinu startovního roštu, z něhož je ve Svítkově do první zatáčky ještě dál než kdekoliv jinde.

Luboš Tomíček však po úvodním triumfu neskončil hůře než druhý. Přišel o průběžné vedení šampionátu, leč minimální odstup od Lukáše Drymla mu v Liberci v žádném případě nemůže sebrat vítr z plachet.

Zato Filip Šitera neskrýval zklamání. Zpočátku laboroval s převody a ve druhé jízdě ho o triumf připravil v poslední zatáčce Richard Wolff. V rozjížďce s číslem sedm mohl jen z třetího místa přihlížet duelu Luboše Tomíčka s Alešem Drymlem. A teprve poté se dočkal vítězství.

Adriana Rymela zbavil vedení širokým obloukem první zatáčky dvanácté jízdy. Vzápětí na něho po přestávce odstartoval Matěj Kůs. Filip Šitera však neskládal zbraně. Pražana podjel, a by kousal, v nájezdu do druhé zatáčky už plzeňský závodník suverénně vedl. Jenže v poslední sérii špatně odstartoval a teprve v nájezdu do posledního kola sebral bod Hynku Štichauerovi.

„Hrůza a děs běs,“ okomentoval Filip Šitera svých deset bodů a šesté místo. Ovšem jiní na tom byli hůř. O pohromě mohl hovořit Matěj Kůs. Cestou na start třetí jízdy mu doslova explodoval motor. To ještě netušil, že mu vedle mnoha soubojů zůstane ještě plyn v ruce a upadne mu sedátko.

Perný den zažil i Hynek Štichauer. V rozjížďce s číslem jedenáct se mu v nájezdu do druhé zatáčky roztrhly kartery. Pardubický junior upadl a stejně tak za ním jedoucí Josef Franc, bleskurychle reagující na nečekané nebezpečí. Hynek Štichauer se ovšem s povrchem pardubické dráhy měl potkat i při svých zbývajících třech vystoupeních.

V šestnácté jízdě šlo o skrumáž první zatáčky. A pardubický junior při repete stihnul obrat o body Pavla Ondrašíka a Jana Jaroše. O dvě rozjížďky později vytrvale bránil třetí místo před útoky Filipa Šitery. V první zatáčce o něho přišel. Ke všemu v posledním oblouku před cílem trefil díru a spadlý řetěz ho poslal opět k zemi.

Po rozjezdu posun o patnáct míst nahoru
Bratři Drymlové a Richard Wolff, trojice ovládající dnešní závod, však byla prosta všech peripetií. Faktor náhody, všudypřítomný faktor plochodrážních závodů, je svedl dohromady do desáté jízdy.

Jenže vodu kalil Matěj Kůs. Po úvodním výbuchu jeho pohonného agregátu a ztráty třech bodů ve prospěch Martina Vaculíka v poslední zatáčce osmé jízdy prahnul po vítězství. A nyní rychle směřoval do čela.

Z první zatáčky však vyjel jako první Lukáš Dryml. Dopředu se vehementně dral rovněž jeho bratr. Útok na druhé místo korunoval úspěchem v nájezdu do třetího kola. Mezitím osud míchal nápoj hořkosti pro Matěje Kůse. Na konci třetího kola musel zastavit kvůli uvolněné plynové rukojeti.

Poslední bod tím pádem dědil Richard Wolff. Zdálo se, že výsledek rozjížďky s číslem deset bude shodný jako posléze obsazení stupňů vítězů. A to tím spíše, přišel-li Martin Vaculík, nejbližší soused vedoucí trojky v průběžné klasifikaci, při svém duelu s Martinem Málkem nejen o pár drátů v kole, ale především o důležité body.

Čtvrtá série tedy proběhla ve znamení nezměněných pořádků na hrotu celkového pořadí. Ve čtrnácté jízdě vyhrál Lukáš Dryml ve stylu start – cíl, když Luboše Tomíčka zaměstnal Adrian Rymel. Vzápětí Richard Wolff svedl vítěznou bitvu a Adamem Vandírkem. A konečně Aleš Dryml triumfoval v rozjížďce s číslem šestnáct.

Jenže právě on se po přestávce postaral o nejméně očekávaný výsledek dnešního klání. Zatímco Adrian Pluska neměl na čele problémy, Aleš Dryml s problematicky fungujícím zapalováním zůstal po vylétnutí pásky vzadu. Dlouho trčel na třetím místě, protože Vladimír Višváder mu vytvořil nepřekonatelnou hráz.

Když už se zdálo, že se ve druhé zatáčce druhého kola konečně dostane na druhou příčku, Vladimír Višváder ho v nájezdu do třetího okruhu opět nesmlouvavě zavřel. Teprve na protilehlé rovince měl Aleš Dryml jistotu dvou bodů. Přesto stihnul ještě závěrečný nájezd na Adriana Plusku, za nímž ve finiši zaostal o pár centimetrů.

Hned na to vyhrál Lukáš Dryml osmnáctou jízdu. Dotěrného Martina Vaculíka se zbavil už z prvního výjezdu a díky svým patnácti bodům se mohl rovněž těšit z nově nabytého průběžného vedení v celém seriálu.

Také Richard Wolff plnil kolonky zisků. V závěrečné jízdě se probil přes Jana Jaroše a Josefa France do čela. Díky další trojce srovnal bodový krok s Alešem Drymlem. A stejně jako včera v Praze musel přijít ke slovu rozjezd, aby určil obsazení pódia. V něm se motocykl Aleše Drymla kvůli poruše zapalování zastavil už na startu. Richard Wolff demonstrativně obkroužil čtyři kola, aby si mohl dojít pro stříbrný věnec. Posun o patnáct míst oproti prvnímu finále si výbuch radosti vskutku zasloužil.

Hlasy z depa
„Pohodovej‘ závod, jo,“ souhlasil Lukáš Dryml s myšlenkou, že se mu patnáct bodů shromáždilo do uzlíčku s elegantní lehkostí. „Bylo to v pohodě, ale vítězství nepřišlo samo. Chci vyhrávat jízdu od jízdy, dělá mi to radost. Je to trošku složitější, že mistrovství republiky mě až tak nemotivuje. Dneska jsem ale šávu doma měl!“ Po dnešním triumfu se Lukáš Dryml dostal do čela průběžné klasifikace. „Nic to se mnou nedělá,“ svěřil se. „Ale nerad jsem druhej‘ nebo další. Dnes se závod poved‘ a jedeme dál. Pro mě je hodně důležitý Grand Prix. myslím, že na osmičku mám, ale je přede mnou hodně práce. Když se už dřu v mistrovství republiky, chtěl bych to udržet. Ale není ještě nic vyhráno, je to seriál. Spravedlivější, ale finančně a časově náročnější, včera jsem třeba přišel o ligu ve Švédsku. Tituly se počítaj‘. Bylo by ještě dobrý, aby brácha přeskočil Luboše, ale mě už ne (smích).“

„V mým životě zásadní zvrat nenastal,“ pustil se Richard Wolff do líčení okolností svého vzkříšení. „Nic se nestalo, byl jsem připravenej‘ stejně. Jen jsem si včera dal pivko na uklidnění. Byl jsem připravenej‘ dobře. Nechci nic házet na mechanika, ale hrozně táhly spojky. Vyměnil jsem ložiska, kompletní lamely, ale v Praze mi shořely tři spojky! Bohužel to bylo o startech a nešlo předjíždět. Dneska jsem šel do LZ, vzal si sady lamel, ale při tréninku mi prasknul řetěz, takže jsem vyzkoušel hovno.“ Nakonec se však Richard Wolff postaral o jedno z největších překvapení závodu. „Našel jsem dobré nastavení,“ vysvětloval. „Nechtěl jsem riskovat a skákat na druhou motorku. Jelo to pěkně, jen vyladit spojku. Je potřeba startovat, dnes se mi nepoved´ ani jeden start. Startoval jsem na čtvrt plynu, převod to utáhne. Kdybych včera udělal aspoň sedm bodů, bylo by z čeho vycházet. Mrzí mě to, je to osobní tragédie, tak to bejvá. Uvidíme v Liberci…“

„Nejsem spokojenej‘“, připustil Aleš Dryml. „Už v poslední jízdě jsem zápasil s Vladem Višváderem. Pravděpodobně zapalování. V rozjezdu jsem přidal plyn a zdechlo to. Bylo teplo, asi jsme to neuchladili a motor se přehrál. Mrzí mě rozjezd, i ta poslední trojka. Mohla by hrát velkou roli. Těžký jízdy byly v pohodě, v poslední se pral, ale motorka dojela.“ Chleba se bude lámat až za dva měsíce v Liberci. „Jsem třetí,“ uvědomil si Aleš Dryml své postavení v šampionátu. „Jeden bod za Lubošem. Kdybych dneska udělal jeden navíc, kdyby, kdyby… Ale v Liberci na medaile útočit budu.“

„Spokojenost,“ zářil Martin Vaculík. „Motor vypadá, že jede dobře. Škoda, že zastavili tu patnáctou jízdu. Chtěl jsem se dostat dopředu a udělat nůžky na Martina Málka. Nakoplo ho to jinam a vyplet‘ mi přední kolo. Netočí se ani na stojánku. Na poslední jízdu jsem něco změnil na motorce a byl jsem rád, že se trefil do dráhy.“ A s čím půjde slovenský závodník do třetího podniku šampionátu v Liberci? „Vytáh‘ jsem si číslo dvanáct,“ odpověděl. „Uvidíme. Je to daleko, je třeba zatáhnout. Titul už asi nebude, ale všechno je možné…“

„Jsem rád, že tuhle dráhu mám za sebou,“ ulevil si Luboš Tomíček. „Včera jsem měl dobrý rozlosování, ale dneska jsem jel dvakrát z venku. A z trojky to bylo suchý.“ By se pražský závodník nedostal na dnešní stupně vítězů, v průběžné klasifikaci zůstává těsně za Lukášem Drymlem. „Jsem rád,“ zachovával si dobrou náladu. „Myslím si, že mi Liberec sedí. Doufám, že mi tam půjdou starty.“

„Hrůza, děs, běs,“ nebral si Filip Šitera servítky. „Od posledního závodu to byla úplně jiná dráha. Než jsem se trefil, byly dvě rozjížďky pryč. V poslední jízdě jsem neodstartoval, Hynek mě brzdil a já nestih‘ Martina Vaculíka.“ A jaké vyhlídky si plzeňský závodník dělá před posledním kolem v Liberci? „Chci bednu,“ netajil se. „A udělám pro to maximum. Jsou ještě další závody, Polsko, extraliga a mistrovství světa. V Polsku se mi ze čtyřech závodů poved‘ jeden a to je na psychiku. Problém je doladit motorku. Díky Bogasovi, že mi vždycky poradí.“

„Čekal jsem to,“ připustil Josef Franc. „První dvě jízdy jsem se trápil. Pak jsem udělal úpravy. Zlehčil jsem převod, aby se to víc točilo. A byla to hned bomba.“ Nicméně stačilo to pouze na osmé místo… „To je to, na co asi mám,“ bral pražský závodník své umístění pragmaticky. „Horší to bejt nemůže, může se to jen zlepšovat.“

„Smůla,“ krčil Matěj Kůs rameny. „Motor v první jízdě viděl každej‘. Potom mi zůstal v ruce plyn a upadla sedačka. Dneska to byly spíš mechanický věci. Musím pořešit motor na Ukrajinu na mistrovství Evropy…“

„Těžkej den,“ posteskl si Hynek Štichauer. „Začalo to v Praze. Olda přečasoval motor a tak jsem skočil na druhou motorku. Z prvního místa se mi roztrhnul karter a Pepča do mě šouchnul. Zase jsem vzal první, Ála mě trošku postrčil a já spadnul. V poslední jízdě jsem jel na sto deset procent a vymet´ díru. Neměl jsem vodítko a spad´mi řetěz. Tři pády z pěti jízd. Důležitý je, abychom dodělali motorky na Norden. Věřím si a udělám všechno.“

1. Lukáš Dryml, Pardubice	3 3 3 3 3	15
2. Richard Wolff, Praha	3 3 1 3 3	13+3
3. Aleš Dryml, Pardubice	3 3 2 3 2	13+E
4. Martin Vaculík, Slaný (SK)	2 3 3 1 2	11
5. Luboš Tomíček, Praha	3 2 2 2 2	11
6. Filip Šitera, Plzeň	2 1 3 3 1	10
7. Adrian Rymel, Praha	1 2 2 1 3	9
8. Josef Franc, Praha	0 2 3 1 1	7
9. Matěj Kůs, Praha	0 2 E 2 2	6
10. Adrian Pluska, Slaný (SK)	2 0 0 0 3	5
11. Adam Vandírek, Praha	1 0 2 2 0	5
12. Martin Málek, Slaný	2 1 1 0 0	4
13. Hynek Štichauer, Pardubice	1 1 X 2 F	4
14. Pavel Ondrašík, Praha	1 0 1 1 1	4
15. Vladimír Višváder, Liberec	0 0 1 0 1	2
16. Jan Jaroš, Praha	0 1 E 0 0	1
res Michael Hádek, Plzeň		DNR
res Martin Gavenda, Praha		DNR

Šampionát před závěrečným podnikem v Liberci:

	Praha	Pardubice	TOT
	13.5.	14.5.
1. Lukáš Dryml, Pardubice	12	15	27
2. Luboš Tomíček, Praha	14	11	25
3. Aleš Dryml, Pardubice	11+R	13+E	24
4. Martin Vaculík, Slaný	10	11	21
5. Filip Šitera, Plzeň	11+3	10	21
6. Adrian Rymel, Praha	11+2	9	20
7. Josef Franc, Praha	8	7	15
8. Matěj Kůs, Praha	9	6	15
9. Richard Wolff, Praha	0	13+3	13
10. Hynek Štichauer, Pardubice	7	4	11
11. Adam Vandírek, Praha	5	5	10
12. Adrian Pluska, Slaný (PL)	4	5	9
13. Pavel Ondrašík, Praha	5	4	9
14. Martin Málek, Slaný	4	4	8
15. Jan Jaroš, Praha	7	1	8
16. Vladimír Višváder, Liberec	1	2	3
17. Michael Hádek, Plzeň (res)	1-R	DNR	1
NC Martin Gavenda, Praha	DNR	DNR	–

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pardubice – 14. května
Novou formuli mistrovství republiky jednotlivců, která nejstarší český motoristický šampionát přivedla po letech jediného finálového klání zpátky k seriálové podobě provázelo mnoho diskusí. Jedni tuto myšlenku velebili, druzí zatracovali. Nicméně dnes je realitou a v podvečer se ve Svítkově koná už druhé kolo.

„Mně se to líbí,“ netajil se svým názorem Marián Jirout, který se mezi medailisty zapsal na přelomu tisíciletí. „Je tam střední dráha, velká dráha a malá dráha, takže mistr musí být univerzál.“

Střední dráhu jsme viděli včera na pražské Markétě. Luboše Tomíčka připravil o patnáctibodové maximum pouze Matěj Kůs. Vítěz litoval, že nešlo o jediné finále, a to tím spíše, nepatří-li svítkovské letiště k jeho oblíbeným.

„Říkám si, že je škoda, že se to nejede na jeden závod,“ říkal včera Luboš Tomíček cestou do depa. „Všichni vědí, že Pardubice nepatří k mým oblíbeným drahám. A tak se těším na Liberec.“

Naproti tomu pardubičtí závodníci budou dozajista chtít poskočit v průběžné klasifikaci o kousek výše. „Budu mít trošku jinej‘ motor,“ svěřoval se včera Aleš Dryml. A jeho bratr Lukáš přizvukoval.

Šampionát je přece stále příliš mladý a do konce se může stát všelicos. „V Pardubicích se budu chtít ukázat, samozřejmě,“ konstatoval po včerejším klání Matěj Kůs. A jeho názor by šel klidně paušalizovat pro všechny finalisty.

A zatímco mistra budeme znát až konce července po třetím závodě v Liberci, dnes se přece jen jedna záležitost uzavře. Nejlepší nenasazený závodník po dvou kolech šampionátu jednotlivců získá poslední volné místečko v mistrovství světa jednotlivců. K této metě má prozatím nejblíže Filip Šitera.

Startovní listina:

1 Adrian Pluska, Slaný (PL)

2 Lukáš Dryml, Pardubice

3 Adam Vandírek, Praha

4 Jan Jaroš, Praha

5 Richard Wolff, Praha

6 Pavel Ondrašík, Praha

7 Filip Šitera, Plzeň

8 Vladimír Višváder, Liberec

9 Hynek Štichauer, Pardubice

10 Martin Málek, Slaný

11 Luboš Tomíček, Praha

12 Matěj Kůs, Praha

13 Adrian Rymel, Praha

14 Josef Franc, Praha

15 Aleš Dryml, Pardubice

16 Martin Vaculík, Slaný

17 Michael Hádek, Plzeň

18 Martin Gavenda, Praha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 13. května
Když Luboš Tomíček začínal závodit, zdál se mu přínos jeho dědečka s jeho pěti tituly mistra republiky příliš malý. Nicméně sám záhy poznal, jak náročné je o mistrovskou korunu bojovat, protože ve finále českého individuálního mistrovství se objevil už v šestnácti letech. Teprve včera se mu ovšem podařilo stanout na pódiu, když vyhrál úvodní podnik letošního třídílného finále. O jeden bod jej urputnou snahou připravil Matěj Kůs. Druhé místo obsadil Lukáš Dryml, který se svěřil, že svůj výkon nepokládal za optimální. Tři borci se střetli o bronz v rozjezdu, když jury neakceptovala původní gentlemanskou dohodu závodníků vyřešit status quo hodem mince. Aleš Dryml zastavil hned po vylétnutí pásky, nicméně Filip Šitera s Adrianem Rymelem naplnili jeho slova, že s nasazenou přilbou na hlavě nejde nezávodit beze zbytku. Po velkém boji protnul metu dříve plzeňský junior. Ve velké formě se letos poprvé předvedl obhájce titulu Martin Vaculík. O body přišel vinou vyloučení za zavinění pádu Jana Jaroše v rozjížďce s číslem třináct.

Oslnivý nástup Luboše Tomíčka a Adriana Rymela
„Muselo by se jet v Krosně, Kopřivnici a nevím, kde jinde,“ odmítal Adrian Rymel svou roli favorita. Uplynulo jen pár minut a domácí borec hrál roli suveréna. Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu a od té chvíle už před sebe nikoho nepustil. Matěj Kůs se žlutým povlakem přilby se sice dral dopředu vnějškem první zatáčky, ale do cesty se mu postavil Pavel Ondrašík.

Že se nejedná o náhodu a Adrian Rymel skutečně bude jedním z klíčových hráčů šampionátu jednotlivců i letos, prokázala rozjížďka s číslem šest. Pražan opět po vylétnutí pásky nekoukal ani napravo, ani nalevo a rychle pádil do vedení. Vedle touhy po další trojce jej poháněla také další skutečnost. Po jeho pravici stál na roštu Aleš Dryml, jemuž prve sebral vítězství Martin Vaculík.

Nyní si pardubický závodník načasoval svůj zničující útok do druhé zatáčky. Zvnějšku si najel na vedoucího Adriana Rymela. Ale ten ho slyšel a za zlomem oblouku mu svůj motocykl navedl přímo do cesty. Aleš Dryml však stále číhal za jeho zády. A nemohl si nechat ujít poslední šanci v závěrečné zatáčce. Do cílové rovinky se vřítil zleva vedle svého soka, aby se metou prohnali takřka současně.

Domácí závodník v ní ovšem byl o jeden mžik oka dříve. A po dvou sériích zůstával se šesti body neporaženým závodníkem. V tomto ohledu se mu mohl rovnat už jen pouze Luboš Tomíček. Ten zahájil své dnešní účinkování možná ještě velkolepěji než jeho klubový kolega.

V rozjížďce s číslem čtyři nechal za sebou Filipa Šiteru už v první zatáčce, zatímco Lukáše Drymla už na startovním roštu. „Po startu jsem tam byl, ale čaplo se to,“ vysvětloval Filip Šitera o chvilku později, proč se hned na úvod musel smiřovat s porážkou. „Z betonu bych tam byl já.“

Luboš Tomíček nic neřešil a v klidu svého boxu se připravoval na své další vystoupení hned po přestávce. Kvůli jeho letmému startu musela celá čtveřice na rošt ještě jednou. Nyní letěl dopředu Josef Franc. Maličkého bojovníka zjara překvapila rychlost jeho českých soupeřů. A nyní se s ní musel opět smiřovat.

Ve druhém oblouku se pod ním Luboš Tomíček dostal do vedení. A takřka současně ho Aleš Dryml poslal za svá záda na třetí místo. Závěrečný spurt ale vyzněl lépe pro Pražana.

Povstání bodově chudších
Šestnáctka finalistů dneška však není společnost, z níž by nějaká individualita mohla vyčnívat na dlouhou dobu. A první dvě série vyprofilovaly hned celý kontingent pronásledovatelů obou suverénů. Nicméně ukázaly, jak ošidné na ploché dráze bývá pouštět se předem do prognóz.

Martin Vaculík neměl zrovna povedený nástup do letošní sezóny. Po zlomené klíční kosti během předsezónního tréninku v Miskolci přišlo trápení. Slovenský závodník neměl po závodech náladu a vesměs vyhrkl pár slov, že to nejelo a on neví proč. Nicméně pár dnů před finále se svěřil s tajnou zprávou, že mu jeho polský tuner výrazně pomohl.

Optimismus obhájce titulu byl evidentně na místě. Už v rozjížďce s číslem tři uletěl Aleši Drymlovi. V osmé jízdě objel na konci třetího kola Hynka Štichauera, jenže to už byl Filip Šitera dávno v nepřekonatelné vzdálenosti. Oba junioři byli v těchto fázích se svými pěti body nejbližšími pronásledovateli obou doposud neporažených Pražanů.

Pěti body se mohl pyšnit už jenom Jan Jaroš. Být barokním hrabětem, musel by bohu za svůj talent postavit už pěknou řádku dech beroucích katedrál. Už jen minimálně kvůli svému loňskému senzačnímu comebacku. Příležitost dobrého výsledku chytil za pačesy také dnes.

Zatímco Josef Franc letěl v rozjížďce s číslem dvě za svým prvním, ale jak se později ukázalo, i posledním triumfem, Jan Jaroš po vylétnutí pásky lehce zaváhal. Vše ovšem napravil v prvním oblouku. Než by člověk stačil říct švec, byli Hynek Štichauer s Adamem Vandírkem za jeho výfukem. Pardubický junior nepolevoval ve svém válečnickém nadšení, nicméně nezbylo mu, než začínat své dnešní skóre jedničkou. A v sedmé jízdě to byl právě Jan Jaroš, kdo hrál velké sólo.

Třetí pětina však nenechala v dosavadních pořádcích kámen na kameni. Prudce stouply především akcie Martina Vaculíka. V rozjížďce s číslem deset vodil pole od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. A nepustil před sebe nikoho, ani statečně útočícího Adriana Rymela.

Tím pádem srovnal jeho bodový zisk a ob jednu jízdu se dokonce oba začali dělit o vedení s Lubošem Tomíčkem. Pražan sice opět prokázal, že jeho špatné starty zůstaly v minulosti stejně vzdálené jako egyptští faraóni. Jenže v prvním oblouku se zezadu přiřítil Matěj Kůs. Razantním manévrem pronikl do čela.

A Luboši Tomíčkovi se navzdory nadlidskému úsilí nepovedlo vrátit se zpět. Navíc po dojezdu do cíle při snaze vyčinit svému kolegovi za tvrdé předjetí ještě přímo na dráze upadl. Dokonce mu chvilku prolétla hlavou obava o celistvost ramene, avšak naštěstí to odnesl jen motocykl.

Hlavu zvedl také Lukáš Dryml. Dlouho na Markétě nezávodil a zpočátku musel experimentovat s nastavením motocyklu. V jedenácté jízdě přijel do cíle před bratrem Alešem a za daných okolností se oba přiblížili špičce průběžné klasifikace. Z okruhu favoritů zaváhal Filip Šitera. Z nakropené čtyřky nešlo těsně po úpravě dráhy odstartovat. A by se plzeňský junior pral jako lev a na chvilku se ocitl před druhým Martinem Málkem, bylo z toho nakonec jen bod. „Nejlehčí jízda,“ uvědomoval si svůj hořký osud, až se stal prorokem. „Tyhle body by mi mohly chybět!“

Pět finalistů v rozpětí dvou bodů
Než se závod přehoupl do své čtvrté pětiny, zúžil se okruh aspirantů na poháry i o Jana Jaroše. Zatímco většina publika sledovala ve dvanácté jízdě snahu Luboše Tomíčka zachovat čistý štít a vrátit se před Matěje Kůse, on řešil podobný problém s Vladimírem Višváderem. Sedmatřicetiletý matador stejně jako o chvilku před ním Martin Málek porážkou Filipa Šitery ukázal, že každý z finalistů může svým dílem přispět k zašmodrchání mistrovského uzlu.

Vladimír Višváder se před Jana Jaroše dostal v první zatáčce. A navzdory jeho usilovnému boji až k šachovnicové vlajce ho před sebe nepustil ani na zlomeček sekundy. „Je to můj vyhlášenej‘ soupeř už od začátku jeho kariéry,“ vysekl Vladimír Višváder poklonu na adresu urputného nájezdníka. „Bojovník, ale hodnej‘ kluk!“

To však ještě Jan Jaroš netušil, co ho čeká bezprostředně po přestávce. Zatímco Lukáš Dryml se po startu usadil na čele, on v prvním oblouku podjel Martina Vaculíka. Slovenský borec ale útočil, nicméně vše skončilo nárazem do Pražana a jeho přemetem do mantinelu v prvním výjezdu třetího kola.

„Jsem rád, že je zdravý,“ oddechl si posléze Martin Vaculík. „Možná jsem měl ještě počkat, ale on mi to tam dal taky dvakrát, tak co?!“ Z repete byl vyloučen, což ho v konečném součtu stálo cestu na stupně vítězů. Při jeho závěrečném startu mu uletěl Luboš Tomíček a deset bodů bylo na víc než šesté místo málo.

Luboš Tomíček pokračoval ve svém vítězném tažení. Ještě před zmiňovaným triumfem nad Martinem Vaculíkem, už od startu čtrnácté jízdy rázně zpacifikoval Adriana Rymela. O jeho vítězství nemohlo být ani pochyb, nicméně řešení rébusu obsazení dalších míst neskončilo rozjížďkou s číslem dvacet.

Filip Šitera se snažil odčinit své předchozí zaváhání. A po startu patnácté jízdy směřoval do čela. Před prvním nájezdem ho předjel Josef Franc, ale v první půli druhé zatáčky bylo vedení už pevně v rukou plzeňského juniora. A aby překvapením nebylo málo, Matěj Kůs, jenž v úvodu tratil vinou zatahujícího se motoru, v první zatáčce rozjížďky s číslem šestnáct objel Aleše Drymla.

Ten ovšem nezaváhal a v osmnácté jízdě rychle ujel Filipu Šiterovi a Adrianu Rymelovi. Pražského závodníka trápil karburátor, přesto však Filipa Šiteru zaskočil nečekaným výpadem. Plzeňan však situaci ustál a postaral se o zajímavý status quo. Skončil s jedenácti body stejně jako Adrian Rymel a Aleš Dryml, jeho soupeři z této rozjížďky!

Nyní šlo o to, zda se do jejich rozjezdu zapojí také Martin Vaculík a Lukáš Dryml. Během pár minut jsme znali negativní odpověď. Jak už bylo řečeno, Martin Vaculík nestačil na Luboše Tomíčka. A vzápětí Lukáš Dryml odvedl Matěje Kůse už od startu a s dvanácti body byl z obliga.

Závěr zpomalený rozjezdem a čůráním
Závodníci se domluvili, že rozjezd nepojedou a své nerozhodné pořadí rozhodli hodem mince. Jenže verdikt jury je vrátil do reality, takže se po jisté časové prodlevě museli chystat na rošt ještě jednou. „Nechápu to,“ kroutil hlavou Aleš Dryml. „Máme jedenáct bodů, tabulkový body nejsou jde jen o věnec.“

Sám zastavil hned po vylétnutí pásky. Zbylí dva kohouti však záhy zapomněli na svá předsevzetí, že nejde o nic víc než věnec. Honili se po dráze celá čtyři kola, aby nakonec projel cílem jako první Filip Šitera. Třetí místo bylo jeho, leč mimoděk si způsobil drobné komplikace.

Trio nejlepších totiž čekala antidopingová kontrola. A právě rozhicovaný Filip Šitera měl problém dodat svůj vzorek moči. Příliš jej nemotivovala ani přítomnost komisaře, jehož úkolem bylo mít pod kontrolou také orgán, který běžně na veřejnosti vystavují na odiv pouze exhibicionisté.

Dva litry minerálky nakonec po dlouhém čekání udělaly svoje a komisař se dočkal. Jenže vypitá tekutina měla i své vedlejší účinky. A nebohý Filip Šitera si cestou domů do Mladé Boleslavi musel připadat jako pejsek značkující každý patník.

Mnohem delší večer si však připravili Richard Wolff se svým věrným mechanikem Jiřím Patlejchem alias Syslem. Nula u jména pražského závodníka znamenala tristní počátek finálové série. Navíc ho na domácí půdě přeskočil i náhradník Michael Hádek, jenž se dostal na dráhu jen jednou. Shodou okolností se tak stalo, když Richard Wolff nestihl dvouminutový limit.

„Bolej‘ mě žebra, ale tím to není,“ vysvětloval Richard Wolff zdroje svého očistce. „Táhnou spojky. Pořád jsem to utahoval a zase povoloval.“

Hlasy z depa
„Myslel jsem, že mám v prdeli rameno,“ připustil Luboš Tomíček, když jeho pokus vysvětlit si s Matějem Kůsem jejich duel cestou do depa dvanácté jízdy skončil pádem. „Je to tvrdý sport. Ale když se předjíždí tak, že to někdo musí zabalit a jít na trávu?!“ Nicméně ztráta jednoho bodu nezabránila Pražanovi ve vítězství. Vydal se tak ve stopách svého slavného dědečka, který v šampionátu kraloval v šedesátých letech? „On vyhrával, když bylo pět závodů,“ uvědomil si jeho vnuk fakt, že do konce zbývají ještě závody v Pardubicích a Liberci. „Říkám si, že je škoda, že se to nejede jen na tenhle jeden závod. Všichni vědí, že Pardubice nepatří k mým nejoblíbenějším. Ale na Liberec se těším.“

„Závod nic moc, nejsem spokojen,“ netajil se Lukáš Dryml, by před ním skončil pouze Luboš Tomíček. „Zkazil jsem první jízdy. Nechci se vymlouvat, ale kdy jsem tady jel naposled? Tu dráhu neznám a učil se to naladit. Jsem rád, že se to povedlo a bylo to skvělý. Líbilo se mi to.“ Odstup dvou bodů od vítězného Pražana dává stále důvod k optimismu, a to tím spíše, cítí-li se Lukáš Dryml ve svém Svítkově jako ryba ve vodě. „Popravdě, snažím se vyhecovat,“ reagoval pardubický závodník. „Nechci, aby to znělo arogantně, ale nemám motivaci. Prostě jsem Čech a proto to jedu. Vítězství by bylo pěkný, ale nejsem vyhecovanej‘ jako na některý závody v cizině.“

„Dobrý,“ užil Filip Šitera své oblíbené slůvko při komentáři nad svým dnešním výkonem. „Jedna jízda se mi nepovedla, nejlehčí, co jsem měl. Neodstartoval jsem, po úpravě to nešlo. Ty body mi ještě budou chybět.“ Kvůli antidopingové kontrole si plzeňský závodník svůj pobyt v Praze notně prodloužil. „Musel jsem vypít dva litry minerálky,“ líčil okolnosti, za nichž dodal komisařům potřebný vzorek. „A cestou domů jsem musel asi patnáctkrát stavět. Nechápu, proč to nepřišli dělat před závodem. Nebo, kdyby nás nechali aspoň osprchovat, to by šlo líp.“

„Dobré,“ odtušil Adrian Rymel odpověď na otázku, jaké to dneska bylo. „Problém byl v karburátoru, proto byly ty body dolů. Měl jsem podezření před závodem, ale až v poslední jízdě to začalo prskat. Dokud to nezačalo, neměl jsem jistotu, že je to ono. Jedenáct bodů dobrých, konkurence tady je. Kopřivnice to nebyla, ale bylo to tvrdé.“ V Pražanově depu tedy převládal optimismus. „Jsem spokojen,“ řekl. „Je třeba být v šestce. V pohodě, v klidu, přežít a užít si. A dostat se do mistrovství světa, aby se se mnou počítalo.“

„Řek‘ jsem, že nejedu, tak nejedu,“ vysvětloval Aleš Dryml důvody, proč zastavil v dodatkové jízdě už ihned po vylétnutí pásky. „Rozjezd byla hloupost. Máme jedenáct bodů, nešlo o nic jinýho než o věnec. Rozhodli jsme se, že si hodíme korunou, vylosovali to a pak nám řekli, že podle pravidel musíme jet.“ A jak by Aleš Dryml ohodnotil své účinkování v celém mítinku? „Nebylo to perfektní,“ připustil. „Zejtra jsou Pardubice a tak musím zapomenout. Budu mít trošku jinej‘ motor. Je to seriál, zejtra a v Liberci uvidím.“

„Škoda té jedné jízdy,“ litoval Martin Vaculík své diskvalifikace za způsobení pádu Jana Jaroše v rozjížďce s číslem třináct. „Měl jsem možná počkat, ale co?! On mi to tam dal dvakrát. A jsem rád, že je zdravý.“ Nebýt nešastné kolize, skončil by obhájce titulu mezi nejlepšími třemi, což by mohlo indikovat návrat staré formy. „Celkově byl závod dobrý,“ neskrýval Martin Vaculík na rozdíl od obou extralig svou spokojenost. „Poprvé jel motor, děkuji ladiči v Rzeszowě. Doufám, že to půjde dál.“

„Zatahoval se motor,“ vysvětloval Matěj Kůs svůj hubený zisk z počátku závodu. „A najednou to šlo. Na stejným motoru pojedu i zejtra. První dvě jízdy to nejelo, má to dost najeto, musí se to rozebrat.“ Vzhledem ke skvěl fazóně asi sedmá příčka neodpovídala původním ambicím pražského juniora. „Dělal jsem si větší,“ připustil. „Ale v Pardubicích se chci ukázat, samozřejmě.“

„Jde to,“ konstatoval Josef Franc. „Není to zklamání. Počítal jsem, že do pátýho místa to bude úspěch. Zkoušíme, co se dá zlepšovat. Asi nebude spokojenost, počítal jsem, že se budu trápit. Viděl jsem kocoury, jak jim to jede. Uvidíme zejtra.“

1. Luboš Tomíček, Praha	3 3 2 3 3	14
2. Lukáš Dryml, Pardubice	1 2 3 3 3	12
3. Filip Šitera, Plzeň	2 3 1 3 2	11+3
4. Adrian Rymel, Praha	3 3 2 2 1	11+2
5. Aleš Dryml, Pardubice	2 2 2 2 3	11+R
6. Martin Vaculík, Slaný	3 2 3 U 2	10
7. Matěj Kůs, Praha	1 0 3 3 2	9
8. Josef Franc, Praha	3 1 1 2 1	8
9. Jan Jaroš, Praha	2 3 0 2 0	7
10. Hynek Štichauer, Pardubice	1 1 1 1 3	7
11. Adam Vandírek, Praha	0 1 3 1 0	5
12. Pavel Ondrašík, Praha	2 0 0 1 2	5
13. Adrian Pluska, Slaný (PL)	0 2 0 1 1	4
14. Martin Málek, Slaný	1 1 2 0 0	4
15. Vladimír Višváder, Liberec	0 0 1 0 0	1
16. Michael Hádek, Plzeň (res)	1	1
17. Richard Wolff, Praha	R 0 0 E M	0
res Martin Gavenda, Praha		DNR

Vložené jízdy 125 ccm:

I	Zdeněk Vrba, Jaroslav Hladký, Ondřej Veverka, Roman Nádvorník
II	Zdeněk Vrba, Jaroslav Hladký, Ondřej Veverka, Jiří Brummer

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Praha a Pardubice – 13. května
Když Švéd Eskil Carlsson projížděl 22. května 1949 vítězně cílem finálové jízdy 12. Plzeňské škvárové dráhy, dozajista netušil, jakým způsobem se zapíše do české plochodrážní historie. Stal se totiž vítězem prvního podniku mistrovství republiky jednotlivců. Větší radost musel ovšem mít Hugo Rosák. V šampionátu nebodovali cizinci a on si jako nejlepší Čechoslovák připsal do průběžné klasifikace deset bodů. A na konci sezony se radoval z titulu mistra republiky, vůbec prvního oficiálního, který byl kdy u nás v motoristickém sportu vypsán. Seriál závodů se stal synonymem plochodrážního mistrovství republiky jednotlivců na dlouhá léta. Od roku 1990 se vesměs bojovalo v jediném finále, avšak letos se vrací systém třech závodů. První dva jsou na programu dnes v Praze a zítra v Pardubicích.

Seriálová podoba se na dlouhou dobu stala synonymem plochodrážního mistrovství republiky jednotlivců. V letech 1951 – 1953 ji sice přerušila výměna v řídících strukturách československého motocyklového sportu, nicméně pod křídly polovojenského Svazarmu se o titul bojovalo v několika závodech od roku 1954 až do sezony 1990.

By se ozývaly hlasy po jediném klání, tehdejší systém měl logiku. S minimem možností proniknout železnou oponou za zahraničním angažmá neměla domácí špička problém stíhat odjet celý seriál. Navíc vesměs vícestupňová kvalifikace dávala šanci na pravidelné závodění i borcům výkonnostního středu.

Zlom nastal v roce 1990. Zastánci myšlenky jediného finále zvítězili. Poprvé se mělo jet ve slovenské Žarnovici, ale pod přívaly dešové vody musel být mítink odvolán. Odloženou premiéru, v níž Antonín Kasper v dodatkové jízdě o zlato porazil Zdeňka Tesaře, viděli diváci právě na Markétě.

Nastala éra jediného finále. Pouze v letech 2000 a 2001 ji přerušily dva pokusy o seriál, nicméně zejména z finančních ohledů se pořadatelé vrátili k formátu jediného závodu. Počínaje sezonou 2002 gradoval rozpis dvaceti jízd rozhodující finálovou jízdou. Předchozí body byly zapomenuty a čtveřice nejlepších měla k finiši za zlatem pouhá čtyři kola.

Letos však došlo k radikální změně. Díky jednomu z nejjednotnějších rozhodnutí plochodrážní exekutivy se pojede opět systémem více závodů. Dnešní úvodní kolo bude mít své pokračování zítra v Pardubicích a poslední červencovou sobotu v Liberci.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)