Praha – 15. března
Díky jeho loňským výsledkům by mohla vzniknout spekulace o začátku orientace směrem k dlouhým drahám. Úspěšně prošel kvalifikačním procesem až do finálové série 2008, postoupil do evropského finále na travnaté dráze a s nároďákem se natahoval po medaili v premiérovém mistrovství světa družstev. Sám připouští, že se mu na krátkých oválech v uplynulých dvou letech nedařilo podle představ, částečně i vinou zranění. Jedním dechem však dodává, že s touho disciplínou nekončí a věří v příznivý obrat. Není divu, stále se řadí mezi užší špičku českého speedwaye, což může doložit svým počínáním v mistrovských kláních sezony 2007 s přebornickým titulem na vrchu. Pavel Ondrašík je další z řady českých plochodrážníků, kteří poskytli magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Máš za sebou první letošní tréninky. Jak ses cítil na motocyklu po zimní přestávce?“
Pavel Ondrašík: „Zatím je to úplně bez problémů. V prosinci mi vyndávali železo z klíční kosti a je to už bez omezení hybnosti. Naopak to bylo příjemný zakroužení si na oválu. Plnej tréninkovej proces to ještě není, nechával jsem si rezervu. Nezkoušel jsem ještě závodní motory, ale ty, co měly z loňska míň najeto. Teď už na tom budeme pracovat, vypadá, že bude hezky. Fyzická příprava pokračuje a plánuju ji do konce března. Sezona mi přece jen začíná o trošku pozdějc než Angličanům. V lednu to bylo volnější, teď finišuju. Chtěl bych u obecného sportu a posilovny vydržet až do konce měsíce a nabrat ještě nějaký rychlý svaly. První závod bude asi extraliga. Na dlouhý asi začátkem května. Něco mám přislíbeno.“
speedwayA-Z: „Předloni sis na začátku sezony v britském Somersetu zlomil zápěstí. Od té doby zůstáváš na kontinentu. Proč?“
Pavel Ondrašík: „Měl jsem nabídku, shodou okolností tři tejdny zpátky z Workingtonu. Líbí se mi tam a promotér je sympatickej. Ale závodí v sobotu a to bych chyběl čtyřikrát na finále na dlouhý, mistrovství světa družstev a mistrovství Evropy na trávě. Vysvětlil jsem mu, že se chci věnovat víc dlouhý. Když máš víkendy v Anglii a jezdíš po Evropě, je to blbý. Uvidíme, jak se sezona bude vyvíjet. A třeba to přehodnotím. Nikdy neříkej nikdy. Každopádně bych se tam rád vrátil. Nerad se rozhoduju dopředu. Co jsem byl v Anglii, musím to zaukat na dřevo, lidi byli příjemný. Nesetkal jsem se s nenávistí a neměl problémy s placením. Bylo to fajn a nebráním se tomu. Je to dost závodění. Nezdá se to, ale člověk se domů dostane jednou za tři tejdny, je tady čtyři dny a hned zase zpátky. Je to takovej kolotoč.“
speedwayA-Z: „Už jako junior jsi ve svých dvaceti letech otestoval dlouhé dráhy. Co tě k tomu inspirovalo a jaký máš k této disciplíně vztah nyní?“
Pavel Ondrašík: „Ve dvaceti to není charakteristický. Šel jsem si zatrénovat, aby si člověk zvyknul na rychlost a jiný podmínky. Zalíbilo se mi to. Mariánky jsou pěkný a vždycky budou. Zezačátku jsem to dělal okrajově. V našich podmínkách to na plnej úvazek jde blbě. Je spousta drah, co mám rád. Na dlouhý vesměs všechny, jsou i trávy, kde se mi líbí. Jsou to pěkný závody a dobrá show. Ale jsou i stadiony, kde se přemlouvám, když tam chci jet. A jak říkal Tonda Kasper, ke stáru je stadionů, co nemáš rád, čím dál tím víc (smích). To je samozřejmě i na krátký. Myslím si, že pomalinku krátká dráha u mě nemá vrch. Nedařilo se mi na ní v posledních dvou letech, byla zranění, a tak to možná letošní rok otočím. Krátký se budu věnovat, co se dá. Výkonnost šla dolů, ale může se to obrátit, proto s krátkou nekončím a trénuju.“
speedwayA-Z: „Loni ti dlouhá dráha nosila zdánlivě smůlu, ze které se vyklubalo nakonec štěstí. V mistrovství republiky jsi upadl ve finále A a druhý den postoupil do challenge jen jako náhradník. A nakonec jsi šel dál i odtud. Jak bys toto své putování popsal?“
Pavel Ondrašík: „Mistrák v Mariánkách šel celkem podle plánu. Byl to loni můj první závod na dlouhý. Rozhodující byla finálová jízda. Body byly, proto jsme zkoušeli různý věci, nicméně ve finále jsem špatně odstartoval. Zkoušel jsem každou příčku, je to mistrák, ale udělal jsem chybu a padnul. Zaplapánbůh nic se nestalo. Nynke se vyhnula, měl jsem strach a koukal jí do očí (smích). V neděli už tolik štěstí nebylo. Podmínkou bylo sbírat body a dostat se do A finále. V poslední rozjížďce jsem potřeboval body. Dvakrát se to opakovalo, jednou z druhýho místa, jednou z třetího. A potom jsem špatně odstartoval. Chtěl jsem se vyhnout cejše a vypad‘ mi chcípák. Než jsem se srovnal, kluci mi ujeli. Prostě to tak bylo a jeden bod chyběl na áčko. Zklamání bylo, i sedmý závodník má však teoretickou šanci se dostat dál. Měl jsem jet last chance a nakonec jel přímo. Z pozice náhradníka jsem se dostal až na rezervistu ve finále. Byla dlouhá pauza. Pomohla mi kvůli zlomený klíční kosti, nebylo to úplně od věci. Vechta byl těžkej závod. Po vzoru Hertingenu jsem si vzal maskota. A Káča Kadlec přinesl pohodu. Nebyl žádnej stres. Přijde a řekne: ‚Jedeš dobře, jedeš na hovno.‘ Je to psychická podpora, nejde ani o rady, ale o povzbuzení. Když mi přines‘ štěstí v Hertingenu, řek‘ jsem Ríšovi, že si ho vezmeme taky do Vechty. Aby nám někdo počítal body, protože jsem čekal, že to bude vyrovnaný, což se potvrdilo. Závod neprobíhal podle mejch představ. V tréninku to jelo moc pěkně. Dráha ideální, jenže to trošku uválcovali a ujeli a bylo to tvrdý. První jízdu jsem měl starosti a hledal sám sebe. Pak se to stalo hlubší a to mi vyhovovalo. Dráha se měnila, každý dvě jízdy byly jiný. Hlavní problém byl, že jsem špatně startoval a honil to zezadu. Neodstartoval jsem ani ve finále B. Byl jsem poslední, naštěstí se mi během dvou kol podařilo předjet dva Němčoury. Ostatní byli daleko, takže bylo nereálný se přes ně dostat. Výsledek to byl dobrej. S Ríšou jsme splnili trochu víc, než se čekalo. On je určitě spokojenej, já celkem spokojenej. Pozice náhradníka na dlouhý je jiná než v Grand Prix. Máš garantovaný, že už ve druhým závodě se svezeš. A šance je i v Mariánkách.“
speedwayA-Z: „Účast ve finálové sérii mistrovství světa bude po všech stránkách jistě náročná. Jak se na ni chystáš?“
Pavel Ondrašík: „Zatím dělám motorky. Připravuju převodový skříně. Nějaký peníze jsem utratil i v Jawě za rámovinu. Teď začnu připravovat motory. Ladiči měli hodně práce s krátkou drahou, teď budou mít čas na nás dlouhotrávaře. Od loňska docela vehementně spolupracuju s Vláďou Dvořákem. Pomáhal mi i Bohouš Brhel. Jestli zůstanu u Jawy, tak bych to dal Vláďovi. Záleží, jestli bude podpora z Jawy nebo jestli s Bohoušem připravíme GM. Úplně stoprocentně rozhodnutej nejsem, co se týče motoru. Jede se dvakrát do Francie. Jsou to dálky, ale domluvili jsme se s Ríšou jet jedním autem. Je větší legrace, když člověk nejede na poslední chvíli, zastaví se, uvaří kafe. Ve čtyřech se cestuje líp než ve dvou. Možná v pěti, záleží, jestli s náma Káča někam pojede… Budeme opravdu jezdit na pohodu, aby člověk neměl zbytečnej stres. Ten se v kolektivu rozptýlí nějakou legrací nebo vtipem.“
speedwayA-Z: „Úspěšně sis počínal také v sestavě národního týmu v mistrovství světa družstev. Chybělo opravdu jen málo, abyste cinkali medailemi…“
Pavel Ondrašík: „Byl to zajímavej závod. Nikdo nevěděl, co od toho čekat. Velký cíle jsme si nedávali, věděli jsme, jak jsme na tom. Jelo se ve Francii, dráha taková speedwayka, dalo by se na ní jet na motorce pro krátkou. Vždy se mi tam závodilo moc pěkně. Ve skrytu duše jsem věřil v lepší úspěch než pátý místo, na který jsme teoreticky měli. V tréninku jel Zdenda pěkně, mně to taky jelo hezky. Řekli jsme si, že do toho půjdem‘ od první jízdy. Realita byla jiná. Přiskřípli jsme tomu křídla s Ríšou, když jsme byli poslední a předposlední. Zdeněk vyhrál a nabudil nás. Řekli jsme si, že když může vyhrávat on, my taky. Od druhý série jsme dělali maximum pro výsledek. Byly tam dobrý startovní pozice, ale i horší, z kterých ani ti nejlepší neodstartovali. Body, co jsme sbírat měli, jsme posbírali. Plus něco navíc. Mě mrzí, že jsem se v první jízdě nechal předjet. Bod chyběl, mohli jsme nakonec dosáhnout na finále A. S postupem času mě mrzí, že mě v béčku nedošel ten soupis bodů. Věděl jsem, že musím bejt třetí, abychom měli víc než Francouzi. Jednoho jsem předjel a pak zkoušel ještě dalšího. Nedošlo mi, že jsem moh‘ toho prvního Francouze zpomalit a Ríša by ho moh‘ doklepnout. Jsou to jednoduchý součty, měli jsme dát 8:7. Nedošlo mi, když jsem předjížděl, zbrzdit ho cejchou, aby Ríša moh´ něco dělat. I za cenu, že bych ztratil bod. Ten nerozhodoval. Každopádně je to škoda, taková šance se nemusí opakovat. Ve Werlte jsem byl ještě, když tam byla tráva. Teď je dlouhá, ale je to prej horší. Bude se tam dařit trávařským zemím. Bude to těžký, když si dáme cíle obhájit čtvrtý místo. Jsou to závody a třeba s Ríšou nasbíráme zkušenosti. Takový loktovačky a třeba z nás budou mít respekt (smích).“
speedwayA-Z: „Rozporuplné pocity ti zřejmě musel přinést evropský šampionát na trávě. Z Hertingenu jsi postoupil jako náhradník. Ve Swingfieldu jsi měl tři rozjížďky, ale britská tráva nebyla asi to pravé ořechové.“
Pavel Ondrašík: „Postoupil jsem jako náhradník. Jeden bodík chyběl, abych se kousnul do áčka, nicméně jsem jel finále B. Postupovali dva. Odstartoval jsem třetí a bojoval s Angličanem. Přejel jsem lajnu oběma kolama. Podle mě to v nájezdu musel rozhodčí vidět. Angličan to dal na lajnu. Já se mu vyhejbal a dostal se na trávu. Klouzalo to na ní, nedláblo to a já ho nepředjel. To asi rozhodlo, že mě nevyloučil. Ve Swingfieldu se mi to nelíbí. Anglické trávy jsou hodně rozporuplné. Zdenda po první sérii odstoupil a předal mi svoje tři jízdy. A ty se ne úplně povedly. Na rozbitejch travách záleží na startu. Když je člověk poslední, projíždí první zatáčkou, aby s nima nekolidoval. A už to není ta ideální stopa.“
speedwayA-Z: „Loni jsi byl členem pražského týmu, který premiérově zasáhl do druhé polské ligy. Jak na to vzpomínáš? A letos žádné polské angažmá nemáš?“
Pavel Ondrašík: „Přišla jen jedna nabídka. A ne moc atraktivní po finanční stránce. I ve tříčlennejch družstvech je víc peněz. Polská liga přece jen není uzavřená, v květnu mají možnost dopisovat do soupisek. Trošku mě to zklamalo. Loni jsem přece nějakej average měl a mrzelo mě, že se neozvaly aspoň dva kluby. Účast Prahy nebyl z pohledu vedení špatnej krok. Viděli, že juniorskej propad je velikej. Junioři nemaj‘ srovnání s konkurencí a myslej‘, že když jsou osmý v mistrovství republiky juniorů, je to dobrý. Přišla tvrdá realita. Je těžký závodit ve světě. Záměr byl dobrej, ale ztroskotal na počtu závodníků. Spousta se na to vykašlala. Mladý mě zklamali svým přístupem. Měli to jako dovolenou a nesnažili se. Od druhý půlky sezony jsme je s Ríšou donutili, aby měli závodnickej přístup. Že si dělaj‘ v Polsku jméno a to trvá dlouho. A strašně rychle si ho zkazíš. Jeden rok tě poplacávaj‘ a druhej je to úplně jiný. Na účast Prahy nevzpomínám určitě ve zlým. Některý závody měly úroveň. Byly takový, na který se dalo koukat. A kdyby mi dneska někdo řek‘, jestli pojedu druhou polskou ligu za Markétu, řek‘ bych, že pojedu.“
speedwayA-Z: „Poslední pražský triumf v extralize přišel roku 2003. Co se od té doby změnilo, že vám zlato stále uniká navzdory papírovým ambicím?“
Pavel Ondrašík: „Každopádně myslím, že extraliga šla nahoru a vyrovnala se. Je to nerozhodnutý vesměs do posledního závodu. Špička se celkem srovnala. Papírový předpoklady jsou. Jsme dobrá parta závodníků. Nemáme problém komunikovat, půjčit si věci, ale extraliga se nám nedaří. Štve mě to, mrzí to všechny, že se nám, řek‘ bych, nedařilo. V zimě na horách jsme spolu seděli, konzultovali a zjistili, že máme co zlepšovat, ale nevíme co. Přístup máme maximální, občas zradí technika, což se stává často. Štve nás to, strašně rádi bychom byli první. Ale a jsme to rozebírali sebedýl, nenašli jsme příčinu, jak z toho ven. Vidina je v letošním roce. Systém je jinej, jezdíme s českejma závodníkama a to by nám mohlo pomoct. Slaný profitoval z Poláků. Jejich česká účast byla dohromady osmibodová, ale ti dva cizinci dělali bodů spoustu. Poláci jsou k poražení, nejsou to super stars, ale v těch závodech se nám nedařilo. Mluvili jsme o cizinci taky. Těžko říct, jestli by nám to pomohlo. Spíš potřebujeme leadera, co by nás táhnul. Dřív to byli Tonda Kasper a Bohouš Brhel a my mladý jsme se snažili to nekazit. Dneska se situace otočila a nám se nedaří bejt leadery. A já, Pepa nebo Ríša jsme se neutrhli vést ten tým k titulu. Svou roli hrál i Tonda Šváb. Dělal třináct bodů. Když se sejde rok a každej si ve všech závodech udělá svejch sedm, osm bodů, vyhrajeme extraligu i bez těch cizinců.“
speedwayA-Z: „A jak bys charakterizoval svá další vystoupení na českých oválech. Titul přeborníka tříčlenných družstev s Libercem, vicemistr ve dvojicích, osmý v jednotlivcích ve Slaném.“
Pavel Ondrašík: „Začneme jednotlivcema. Do závodu jsem nastupoval s většíma ambicema než osmý místo. Věděl jsem, že se budou rozdělovat místa na mistrovství světa a Evropy. Myslel jsem, že šestý místo by se dalo ukořistit. Spíš bylo štěstí než smůla. Byly defekty, někoho jsem porazil, někdo porazil mě. Viděl jsem to v televizi a myslím, že se na to moje umístění dalo dívat. Loni spokojenost, letos nespokojenost, že mistrovství světa a Evropy je pro mě uzavřený, což je zklamání. Z mistrovství republiky dvojic mám smíšený pocity. Byl jsem náhradník. To pak bylo daný, že člověk tam jede s blbým pocitem. Ale nechtěl jsem kazit náladu, Matěj a Pepča jeli dobře. Řek‘ jsem, že nemá cenu jim do toho zasahovat. Byl bych rád, kdybych to moh‘ jet s jiným a plnohodnotně se toho závodu zúčastnil. V Liberci mně Věrouš Kollert nabídnul, jestli za ně nechci jezdit. V tý době jsem to pokládal za velice příznivou nabídku, abych se zviditelnil na český scéně. Věrouš vytvořil příjemný podmínky, a co se týče zázemí, tak pohody v týmu. Dobře si zazávodíme a a si sedneme u piva a párku po závodě. A fungovalo to. Jsem rád, že Věrouš dal Liberec za tři roky dohromady. Stadion prožil zmrtvýchvstání a stává se z toho plnohodnotnej článek český plochý dráhy.“
speedwayA-Z: „Sezonu 2008 jsme už zlehka naukli v první otázce. Nicméně, s jakými dalšími plány a ambicemi do ní vstupuješ?“
Pavel Ondrašík: „Budu spokojenej, když budu zdravej. Já a moje rodina. To je v první řadě. Sportovní cíle jsou nastavený vysoko. Jsou to spíš ale tajný předsevzetí, který se neříkaj‘ nahlas, protože se pak nesplněj‘. Každopádně bych byl rád, kdyby se povedlo něco v mistrovství světa na dlouhý, abych byl zpátky jako v roce 2000. To bych byl spokojenej, ale na to je dlouhá cesta.“
Pavel Ondrašík děkuje:
„Všem. V první řadě všem. A všem, kteří se podílej na mejch úspěších od juniorskejch let. A co se mnou zůstali i v těch letech horších. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat Resortnímu sportovnímu centru Ministerstva vnitra za podmínky, které mi umožnily provozování tohoto motoristického sportu. A dále svým dlouholetým sponzorům Fuchs Oil, VS Kladno, TOI TOI a Bellis. Nesmím zapomenout na svou rodinu, která mě v tom podporuje. A že manželka na mě po těch všech letech čeká s večeří. A mechanikovi Milanovi Mihulemu za trpké roky, které se mnou strávil. Rovněž děkuji Ríšovi Wolffovi, že jsem měl tu čest zranit mu koleno. Moc si toho vážím a jsem rád, že i přesto se mnou dál chodí cvičit.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach