Daniel Hádek loni překvapil i sám sebe

Chotíkov – 23. března
Proč se Daniel Hádek rozhodl vrhnout na sport levých zatáček, není vůbec nepochopitelné. By v českých zemích existují silné rodinné klany, Hádkovi ze západočeského Chotíkova by svým přínosem pro plochou dráhu jen obtížně hledali adekvátní srovnání. Po Janu Hádkovi nejstarším se na oválech objevili jeho synové Bořivoj a Jan. Nyní rodinnou štafetu převzali vnuci Michael a Daniel.

Spolužáci nejeli do Prahy zbytečně
„Na ploché dráze jsem začal závodit proto, že je to rodinná tradice a hlavně mě to baví,“ vypráví Daniel Hádek o okolnostech, které ho nasměrovaly do sedla plochodrážního motocyklu. „Ze své rodiny jsem viděl závodit jen bráchu. Tátovo a strejdovo závodění si vůbec nepamatuji. Krátce po tom, co jsem se narodil, tatín přestal i s Honzíkem závodit. Na videu si ale občas jejich umění prohlédnu. A dědu jsem viděl na motorce a v kombinéze jen na fotkách.“

Jenže speedway měla silného soupeře. „Bavil by mě motokros, hlavně freestyle,“ říká nejmladší z klanu Hádků. „Táta mi to ale rozmluvil, že když už Michal jezdí plochou dráhu, mám ji vyzkoušet taky, protože by neměl se mnou po závodech kdo jezdit.“ Fyzickou průpravu má Daniel Hádek dokonalou. „Hraji ještě fotbal za žáky u nás v Chotíkově,“ pouští se do vypočítávání svých dalších sportovních aktivit. „Pořádně si ale zakopu na turnajích jen na začátku a konci sezony. Většinu víkendů trávím na plochodrážních stadiónech. Ale v týdnu ještě chodím na karate.“

Závodní premiéra Daniela Hádka se odehrála při Velké ceně Královského města Slaný, který doprovázel ouverturu tříčlenných družstev. Tehdy uzavíral výsledkovou listinu, ovšem o čtrnáct dnů později v Chabařovicích stál na bedně. Rázem s ním museli počítat i zkušenější soupeři v mistrovství republiky.

Už ve druhém kole na plzeňských Borech skončil druhý za Romanem Čejkou. Do konce seriálu stačil ještě dvě třetí místa v Chabařovicích a Mšeně. V závěrečném účtování mu patří bronz. A senzačnost umístění Daniela Hádka vedle skutečnosti, že jej dosáhl při své premiérové sezoně, podtrhují skalpy favorizovaných Pražanů.

„Loňská sezona se docela povedla,“ říká Daniel Hádek skromně. „Měl jsem radost. Asi jsem překvapil hodně lidí včetně celé rodiny. Překvapil jsem i sám sebe.“ První rok na oválech přinesl i vítězství. Stalo se tak během doprovodného závodu Memoriálu Luboše Tomíčka.

„Byl to senzační závod,“ zrychluje plzeňský závodník tok svého vyprávění. „S Romanem Čejkou, Jardou Hladkým a Míšou Průchou jsme byli zkrátka ve formě. Před tolika fanoušky jsem ještě nikdy nejel. A byl to zároveň můj první závod při umělém osvětlení. Taky mi přijelo fandit hodně fandů z Plzně i někteří moji spolužáci. Jsem rád, že do Prahy nejeli zbytečně. Byla to zkrátka nádherná atmosféra a moc krásných zážitků. Zážitkem bylo už jen to, že jsem se mohl v depu pohybovat mezi takovými jezdci, jako jsou Hans Andersen, Matej Ferjan, Grzegorz Walasek…“

Stopětadvacítky čeká zajímavý rok
Zanechme však vzpomínání, protože nová sezona už rázně klepe na dveře. Daniel Hádek by měl být černým koněm nejmenšího mistrovství. A to nejen dle loňských výsledků, ale i podle finanční injekce do technického parku. „Investice do techniky určitě proběhly,“ netají se plzeňský závodník. „Ale jak veliké byly, je spíš otázka pro mého otce. Rodiče mi koupili motor od Romana Čejky, takže technické vybavení je lepší než loni. Snad technika nezklame…“

Dá se očekávat, že špička stopětadvacítek bude vyrovnanější než v předchozích dvou letech. A do boje o zlato se může zapojit více závodníků. „Letošní rok bude hodně napínavý,“ souhlasí Daniel Hádek. „Všichni už tak trochu víme, do čeho jdeme a co můžeme jeden od druhého očekávat. Je jasné, že každý z nás myslí na ten nejvyšší stupínek na bedně tak jako já. Porazit Edu a Jardu Hladkého nebude jednoduché. Uvidíme.“

Paralelně s šampionátem republiky proběhne letos také Markéta Cup na malé dráze. Nicméně z kuloárů zaznívá, že miniovály nejsou zrovna podle gusta Daniela Hádka. „Co se týče Markéta Cupu, některých závodů se určitě zúčastním,“ odpovídá. „Ale celý seriál nepojedu. Je to složité s dopravou, školou, prací rodičů a bráchovými závody, které se časově prolínají s mými. Malou dráhu jsem prakticky zkoušel poprvé loni na Markétě. Ve druhém případě to bylo letos v Míšni, kde se mi moc líbilo. Ale popravdě řečeno, malé dráhy nejsou opravdu nic pro mě.“

Nicméně závody stopětadvacítek jsou přece jenom průpravou pro boje na půllitrech. S nimi už má Daniel Hádek také své zkušenosti a nejde jenom o pobíhaní kolem bratrových strojů. „Je jasné, když stojí doma v garáži bráchovy motorky, že by byla blbost nevyzkoušet, jak se na nich jezdí,“ vidí Daniel Hádek celou věc pragmaticky. „Je to asi čtrnáct dnů, kdy jsem zkoušel porovnávat pětistovku se stopětadvacítkou. Řekl bych, že pětistovka jde do smyku líp než slabší motorka. Docela jsem si to v Plzni na stadionu užil. A některé přihlížející i příjemně překvapil.“

Daniel Hádek děkuje:
„Chtěl bych poděkovat všem fanouškům za přízeň. Všem, kdo mě a bráchovi pomáhají s motorkama a se střídáním se za volantem s tátou. Všem nadšencům, kteří ve svém volnu berou v Plzni na stadionu lopaty do ruky a dělají pro nás jezdce dráhu, která nám sedí a vytváří nám perfektní zázemí. Středisku mládeže ve Slaném, všem sponzorům, kteří nás s bráchou podporují, a hlavně celé rodině.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach

V Liberci se maká na stadionu

Liberec – 23. března
Nečekaný návrat paní Zimy způsobil, že se stadion v libereckých Pavlovicích znovu zasypal sněhem. Avšak přípravy na novou sezonu už začaly. Liberec zahájil další etapu přestavby stadionu. Pokud bude vše podle plánu, na podzim bude stát v prostoru depa nová budova, v níž postupně vznikne klubovna, rehabilitace, školicí středisko, nové sociální zařízení a malé ubytování. Garáže s hobby servisem nahradí zastaralé boxy, a tak snad do budoucna budou moci liberečtí jezdci pracovat v profesionálních podmínkách sportovního zařízení. A další skvělá zpráva ze severu Čech říká, že už za tři týdny se budou montovat nafukovací mantinely.


Foto: GRS Liberec

Matěj Kůs se rozhodne po Velikonocích

Praha – 22. března
Do složité situace se svým polským angažmá se dostal Matěj Kůs. Nejprve kývl na nabídku prvoligového Ostrowa, ale vzápětí se druholigový Lublin vytasil se svými požadavky na naplnění dvouletého kontraktu. Nakonec však minulý týden ohlásil, že se ligové soutěže vůbec nezúčastní. Pražský junior si z celé situace vzal ponaučení. Jedná s více kluby, ale magazínu speedwayA-Z se svěřil, že konečné rozhodnutí učiní až příští týden.

„V pondělí jedu na dva sparingový dny do Ostrowa,“ svěřil se. „A teprve pak se rozhodnu, kde podepíšu.“

Foto: Michal Kohout

Víkend uzavřely poslední dva podniky ledové Grand Prix

Berlín – 15. a 16. března

O titulu Nikolaje Krasnikova před závěrečným dějstvím asi málokdo pochyboval. Řada fanoušků i odborníků si ale jistě položila otázku, zda bude třiadvacetiletý Rus prvním jezdcem v historii seriálu Grand Prix, kterému se podaří vyhrát v jednom roce všechny závody. Že se tak nestane, bylo jasné už v průběhu sobotního závodu, kdy staronového šampiona potkal dokonalý den blbec.

Výsledkem nepříliš podařeného vlastního výkonu, problémů s technikou a prapodivného vyloučení švédským rozhodčím tak bylo až deváté místo a odložená korunovace čtvrtého mistrovského titulu v řadě. V neděli sice podal o poznání lepší výkon a nepřipustil jakékoliv zdramatizování situace, přesto se nevyvaroval chyb.

Ta nejpodstatnější v poslední sérii, kdy po ataku Franze Zorna skončil v balících slámy, ho stála účast ve finále A. Paradoxně tím ovšem svého rakouského soupeře zbavil možnosti bojovat o stříbrnou medaili, kterou tak s jistotou získal mladý Dmitrij Chomicevič. Ten se právě na úkor Krasnikova posunul mezi čtyři nejlepší, a protože další z účastníků A – finále Rus Archipov opustil pár okamžiků před tím dráhu v sanitce, nemohl Chomicevič skončit hůř než třetí a Zornova ztráta byla v té chvíli nestáhnutelná.

Nikolaj Krasnikov se pak se šampionátem rozloučil vítězstvím alespoň v B – finále po strhujícím souboji s bojovným krajanem Iljou Drozdovem a čtvrtým titulem v řadě vyrovnal dosavadní rekord svého krajana Tarabanka ze sedmdesátých let.

Stříbro nakonec vybojoval loňský evropský šampión Dmitrij Chomicevič. Mladší bratr mistra světa z roku 2003 vyhrál i s trochou štěstí obě berlínská klání, určitě potvrdil ambice nastupující ruské generace a celkem po právu se mohl radovat z nejlepšího individuálního výsledku v životě.

Největší boj se tak rozpoutal o bronzovou medaili. Úspěšně z něho vyšel rakouský showman Franz Zorn. Ten už řadu let nastupuje do sezony s velkými ambicemi a zprvu vyhrává, co se dá. Pak ale přijdou prvních dva závody Grand Prix v Rusku a domácí střelci ho odsunou do pozic, ze kterých pak přes sebevětší snahu a výkony ve zbylých závodech seriálu nedosáhne na medailové pozice.

Letos ale sehnal nového sponzora, dle vlastních slov tak mohl ještě víc zapracovat nejen na technice, ale i kondici a psychice. Výsledný efekt se dostavil. Prvně v životě se protlačil při ruské Grand Prix až na stupně vítězů a ztráta, kterou měl na medailové pozice, byla před posledním dějstvím minimální. V neděli se suverénně dostal do A- finále, kde pro zisk medaile musel bezpodmínečně porazit Danila Ivanova.

Po nepovedeném startu donutil soustředěným tlakem svého soka ve třetím kole k chybě a jen centimetry ho při souboji v cílové rovince dělily od vítězství v závodě a vytouženého bronzu. Druhé místo znamenalo rozjezd opět s Danilem Ivanovem. Scénář byl podobný jako v předcházející jízdě. Ivanov lépe odstartoval, ale neodolal atakům Rakušana a nakonec skončil pod balíky slámy. Po dlouhých pěti letech tak zase vybojoval medaili závodník, jehož mateřštinou není ruština, a Franz Zorn, jeho tým i fanclub mohli začít s oslavami.

Na dalších místech za Zornem a Ivanovem se pak seřadili další ruští závodníci v seriálu – Archipov, Zacharov, Drozdov a Čajka. Devátý Rakušan Simon pak potvrdil výbornou sezonu (je i vicemistrem světa v družstvech) a ve čtyřiceti letech dosáhl svého nejlepšího výsledku v mistrovství světa. Za ním skončil švédský veterán Serenius. Tomu sice v neděli trochu docházely síly, navíc přísnější sudí by mu jen stěží toleroval opakované podjíždění vnitřní čáry v zatáčce, ale být v šedesáti letech mezi první světovou desítkou je zajisté výkon více než obdivuhodný.

Náš jediný zástupce mezi ledařskou elitou Antonín Klatovský dojel v ne zrovna vydařeném sobotním závodě třetí v D – finále. To znamenalo, že první nedělní souboje sledoval z pozice náhradníka. Do závodu ho pustily zdravotní problémy Němce Bauera a ve dvou svých vystoupeních získal vždy po bodu. V D – finále pak vyhrál start, bez problémů uhájil první pozici, se šampionátem se tak mohl rozloučit tradiční holubičkou po vítězné rozjížďce. V celkovém hodnocení mistrovství světa obsadil patnácté místo.

Hlasy z depa
Antonín Klatovský: „Před sezonou jsem si říkal, že budu spokojenej probojovat se do Grand Prix. Pak když se postoupí, chci samozřejmě víc a víc, z tohohle pohledu moc spokojenosti není. Ledy jsou takové finanční živoření, i proto jsme si pořídili v Milevsku hospodu. Ale zase se tomu musíš věnovat, sebere to spoustu času. Pořádně jezdit jsem začal až v lednu, před tím jsme byli dvakrát na rybníku. Asi tak. Sezona skončila, jak skončila, vždycky je dobrý, když si na konci zdráv. Potýkali jsme se, že to není naladěný, s tím jsme se letos trápili celou sezonu. Ledy jsou hodně náročné na peníze, cestuje se daleko, je to strašně drahý. V něčem pomůže AČR, no ale ty zase chtějí výsledky, že jo. Díky hlavně tátovi, že jsme tam, kde jsme. Letos pojedu i trávu, tak uvidíme, třeba to tam bude trochu lepší.“


Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Karel Kadlec se sveze na dlouhé dráze

Plzeň – 22. března
Velikonoce se pro Karla Kadlece stanou první příležitost otestovat v letošním roce dlouhou dráhu. Pondělní mítink v nizozemském Balkbrugu byl sice kvůli dešti odvolán, nicméně nejrychlejší český zásobovač si našel náhradní alternativu. Bude trénovat se skandinávskou reprezentací v Jübeku. V létě se tady uskuteční mistrovství Skandinávie a Karel Kadlec by se ho rád zúčastnil. Vedle trénování ho čeká také spousta jednání a zajišování dalších záležitostí organizačního charakteru.

Navzdory vánici se v Praze trénovalo

Praha – 20. března
By na většině českého území včera zuřila vánice, jejíž následky mimo jiné zablokovaly dálnici D1, na pražské Markétě pokračoval pravidelný tréninkový rytmus. Úterní trénink musel být kvůli dešti zrušen, takže závodníci vesměs přivítali další možnost otestovat své stroje. Vedle pražských závodníků a Filipa Šitery, který na ovále v české metropoli zkouší motory z dílny Bohumila Brhela, se svezl také Josef Franc. Díky našemu čtenáři Michalu Kohoutovi se nyní na stránkách magazínu speedwayA-Z můžete na akci podívat i vy a kromě jiného ocenit nový design motocyklů Matěje Kůse.

Foto: Michal Kohout