Pardubice – 25. března
Letošní zima pro něho nebyla zrovna šastným obdobím. Sečetl si kolonky zisků a ztrát sezony 2007 a zjistil, že další rok už finančně nezvládne. Ohlásil konec kariéry a smiřoval se, že v pouhých devatenácti letech zamíří do plochodrážního důchodu. V půli března však přišla spása z nebes. Mšeno nabídlo hostování a dobré podmínky. Pardubický klub mu šlechetně vyšel vstříc, takže se Pavel Fuksa, jemuž v plochodrážních depech nikdo neřekne jinak než Partyzán, mohl začít chystat na další závodní rok. Navzdory svému rázem hektickému harmonogramu si našel čas, aby magazínu speedwayA-Z poskytl exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Období mezi dvěma sezonami ti mnoho klidu nepřineslo. Zvažoval jsi konec kariéry a už dokonce dospěl ke konečnému rozhodnutí pověsit kombinézu na hřebík. Nakonec přišla nabídka ze Mšena. Jak jsi tohle všechno prožíval?“
Pavel Fuksa: „Abych ti řek‘ pravdu, bylo to dost těžký. Na stadionu jsem vyrost‘ a plochá dráha je celej můj život. Rozhodnout se z fleku, říct ‚končím s tím, co dělám odjakživa‘, nebylo jednoduchý. Zase jsem ale koukal dopředu na pozitivní věci. Že budu chodit do práce, vydělávat peníze, předělávat barák ve Svítkově a žít jako normální člověk. Na plochou dráhu bych chodil jako fanoušek a občas se svez‘, aby nesvrběly ruce. Bylo to tak, že jsem přicházel na to, že nemám peníze. Minulej rok jsem se dostal do zápornejch položek. Měl jsem sice klubový věci, ale musíš investovat i svý peníze. Jdeš si jen umejt motorku a stojí tě to tři stovky. Dlužil jsem a věděl, že to neutáhnu, a tak jsem se rozhod‘, že skončím. Pak mi zavolal Vlado Višváder, že mluvil s panem Greplem. A že pro něho peníze nejsou problém a že stačí, když budu chtít závodit. Jednalo se, aby mě Pardubice pustily na hostování. Došlo k dohodě a chci poděkovat panu Moravcovi, že to viděl pozitivně.“
speedwayA-Z: „Nicméně, kdyby došlo k variantě, že bys skutečně nezávodil, jak by ses s tím vyrovnával? Kolem ploché dráhy se motáš odmalička a v devatenácti letech by muselo být těžké se chodit za závody jen dívat.“
Pavel Fuksa: „Určitě bych na plochou dráhu nezanevřel. Chodil bych na stadion za klukama, pomáhal Hynkovi a motal se kolem. Ale můžu se přiznat, že jsem se koukal na dva tréninky, který byly v Pardubicích, a vůbec mě to nebavilo. Vydržel jsem to, ale nejdřív si myslel, že se obrátím a pojedu domů. Nakonec jsem se svez‘ aspoň na stopětadvacítce, abych uklidnil to svrbění prstů. Určitě jsem rád, že to dopadlo takhle. Nezávodit by bylo těžký. Koukat se a jezdit je pro člověka, kterej to dělá odmala, rozdíl.“
speedwayA-Z: „Jenže díky hostování ve Mšeně muselo nastat další dilema. Jsi Pardubičan, vždy jsi jezdil za Pardubice a klub byl pro tebe srdeční záležitostí. Tohle najednou nebude…“
Pavel Fuksa: „Určitě bych rád jezdil za Pardubice. Ale díky Mšenu můžu závodit a toho si hodně vážím. Odvedu pro ně tu nejlepší práci na dráze. Na druhou stranu budu svůj jezdec, kterej bude závislej jen sám na sobě. Myslím, že nebudu mít takový stresy a budu závodit uvolněnějc. Třeba to tak nebude, ale myslím, že jo. Nepojedu Zlatou stuhu, ale věřím, že když pan Erban uvidí, že na to mám, umožní mi ji jet. Výhoda ve Mšeně je, že budu mít lepší peníze než v Pardubicích. Nevýhoda je materiální podpora, co jsem měl z Pardubic. A ten kolektiv. Mário s Hynkem v dílně. Vždycky jsme si pomohli, když byl problém. Ale je to hostování, není to úplnej přestup. Třeba mě budou Pardubice potřebovat. Rád za ně pojedu, jsem Pardubák. Ale Mšenu chci poděkovat, že mně umožnilo závodit.“
speedwayA-Z: „Loni jsi měl papírové ambice prohánět užší špičku v mistrovství republiky juniorů. Nakonec jsi skončil až osmý. Jak bys svůj výkon okomentoval?“
Pavel Fuksa: „Hodně věcí bylo ve mně. Všechno je v hlavě a já neměl srovnanou psychiku. Slaný a Pardubice docela šly. Ale přišly Chabařovice. A rozbitá dráha, na který moc neumím. 
Na druhou stranu byl problém s motorem. Neměl jsem takový zázemí jako juniorská špička. Všichni ho maj‘ o hodně větší než já. Dají se spráskat, ale musíš mít den. Není to jednoduchý, fakt se asi musíš dobře vyspat. A je to o tom zázemí. Víš, že za tebou někdo stojí. Když to táhneš sám, nemáš se o koho opřít. Letos se to doufám otočí, budu závodit s čistou hlavou, bavit se tím a hlavně dělat body pro Mšeno nejen v extralize, ale i v junioráku. Už jsem skončil, teď jsem se vytáh‘ zpátky, že budu závodit a tak si to chci užívat.“
speedwayA-Z: „V sedle motocyklu s motorem vypůjčeným od Mariána Jirouta jsi se stal černým koněm šampionátu do devatenácti let. Jsi spokojený s pátým místem, nebo to mohlo být ještě kousek lepší?“
Pavel Fuksa: „Skončil jsem pátej, určitě to lepší bejt mohlo. Jel jsem na nevyzkoušeným motoru. Byl úplně super, ale s Matysem Hlaváčkem jsme ho přenastavovali, než jsme se trefili. A nejrychlejší to bylo až v malým finále. Byl silnej odspodu a pořád mydlil. Začínal jsem na převodu 58, což je do Prahy normální, a skončil na 54. Čtyři zuby rozdíl! A předstih, co se jezdí normálně 30, jsem měl 22. Pořád jsem ten motor utlumoval a stále točil. Kdybych to věděl, měl jsem ho na Zlatou stuhu a výsledek byl lepší.“
speedwayA-Z: „Na juniorské scéně jsi zaznamenal také svůj reprezentační debut. Jak na evropské semifinále devatenáctiletých v Daugavpilsu vzpomínáš?“
Pavel Fuksa: „Nevím, tejden předtím jsem tam byl na polský lize. To byla dráha rovná a tvrdá. Vyhovovalo mě to, ale na mistrovství Evropy to bylo rozbitý a děravý. Byl jsem vyčichlej‘ a nedržel gas. Vím sám, že jsem jel hrozně. Už ta cesta mě vyčerpala. Přes celý Polsko, 1350 kilometrů. Byl jsem hotovej‘, mrtvej‘ a jako kdyby mě to vůbec nepřemejšlelo. Vůbec jsem se na závody netěšil.“
speedwayA-Z: „Loni jsi absolvoval šňůru druhé polské ligy s vestou pražské Markéty. Jak se ti tyhle závody líbily?“
Pavel Fuksa: „Byla to zkušenost. Poznal jsem dráhy, ale dalo mi to jenom tohle. Závody byly svým způsobem prodělečný. Za pár šprdlíků a žádnej cesák se závodí blbě. O bodovný ani nešlo, byla to zkušenost, ale mrzelo mě prodělávat na cestách. Přijedeš jen do Prahy a jseš v mínusu. I když se jelo jejich karavelou, musel sem do Prahy. Nejseš milionář, pytlíkuješ prachy a je špatný, když ti nedaj‘ nic za cestu. Závody byly dobrý, je to sice jen druhá liga, ale některý kluby jsou hodně kvalitní. A čím víc poznáš drah, tím je to lepší.“
speedwayA-Z: „V extralize jsi vesměs plnil úlohu druhého náhradníka, který byl v zásadě jen nosičem šesté pneumatiky pro družstvo. Myslíš, že pravidlo o juniorské rezervě bylo účinné? A jak bys okomentoval pardubické výkony?“
Pavel Fuksa: „Jde o to, že juniora moh‘ nahradit jen junior. Sice jsem to bral jako extraligu, ale s tím, že když se nic nestane s Hynkem, jedu si jen zatrénovat a umazat motorky. Na druhou stranu jsem věděl, že jsem součástí klubu. A šel do toho. I ta guma navíc se může hodit, když jsi v bodový tísni. Jel jsem první závod v Praze, když byl Hynek ještě v trestu. 
Svez‘ jsem se, zkušenost dobrá, ale pak jsem byl už jen traová rezerva. Nic mně ten závod nedal a jel jsem si jen zatrénovat. Titul nebyl daleko, ale přišly problémy se závodníkama. Do Plzně nepřijel Matej Ferjan, Tomášovi se nedařilo. Dá se říct, že stříbro bylo překvapením.“
speedwayA-Z: „A co ostatní české šampionáty? Pardubice se nedostaly na stupně vítězů závěrečné klasifikace ani v juniorských, ani ve tříčlenných družstvech a tobě se nepodařilo kvalifikovat se do finále mistrovství republiky jednotlivců.“
Pavel Fuksa: „Minulej rok se mi nějaký závody povedly. Některý byly zase špatný jako juniorský družstva ve Mšeně. Nebo Svitavy, kde jsem si rozbil držku. Jsou to závody, jedeš, že chceš, ale prostě… Tříčlenný a juniorský družstva nebyly podstatný, i když trojky byly víc než juniorský. Bedna utekla, celej ten rok byl zapeklitej a nějakej faktor jel vždycky proti nám. V mistrovství republiky jsem nepostoupil do finále o bod. Michael Hádek ho měl a byl tam. V semifinále v Kopřivnici za tím stála moje psychická nevyrovnanost. Přijel jsem s tím, že je to jiná dráha. Musím uznat, že je fakt divoká. Hlavně jsem se nechtěl zmáknout a jel to moc hlavou. Březolupy byly fajn, ale chybělo doladit motorku. Nedochytal jsem převod a hlavně měl jednu gumu novou, ale na druhý nový odjel jen jednu jízdu. A pak byla úplně roztrhaná. Dráha byla tvrdá a hrana dost znát. Zazávodil jsem si fajn, ale šest bodů bylo málo.“
speedwayA-Z: „Vzhledem k okolnostem víceméně s přípravou na novou sezonu začínáš teprve nyní. Už za pár dnů začíná domácí juniorský šampionát a záhy se kolotoč závodů roztočí naplno. S jakými ambicemi do něho vstoupíš?“
Pavel Fuksa: „Určitě chci dělat body v extralize. Je to cíl, abych je dělal. Tři, čtyři je minimum. Dělaj‘ se těžko, ale je to extraliga, o to víc se člověk musí snažit. Chtěl bych určitě bednu v mistrovství republiky do devatenácti let. Stoprocentně. Nejlepší by bylo vyhrát, ale i ta bedna by uspokojila. Co se týče junioráku, nevím, jestli pojedu všechny závody. Budu mít hodně práce, abych vydělal přes léto prachy, ale chci jet první závod v Pardubicích. Juniorský družstva pojedu za Mšeno, ale neznám podmínky a kolegu, takže mi to neleží v hlavě. A co se týká tříčlennejch družstev, když se Pardubice domluvěj‘ s panem Greplem, pojedu je. V reprezentaci určitě Wiener Neustadt. Devatenáctky v Rusku vůbec nevím. Je to přes půl světa, a kdyby nás měl někdo vyslat autem, určitě ne. Je to na východ a daleko. Nechtěl bych, aby se opakoval rok 2006, kdy mě dali dva dny předem informaci, že mám jet do Togliatti. Kdyby se to stalo i teď, neřešil bych to.“
Pavel Fuksa děkuje:
„Největší poděkování je mýmu otci. Dále Pavlovi Rulíkovi, dost mi teď pomáhá s motorkama a dílnou. A Vladovi Višváderovi a panu Greplovi.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach
