Praha – 2. února
Dnes ho plochodrážní veřejnost zná jako producenta spojek LZ a možná jako jednoho ze zastupitelů pražské šestky. Svůj díl ve vzpomínkách má jako dlouholetý mechanik Bohumila Brhela, ale jeho aktivní závodění pamatuje málokdo. Sám ho dnes zlehčuje, nicméně během dvou let zaznamenal řadu překvapivých výsledků. Dokonce se zapsal na seznam extraligových šampiónů, by kuriózním způsobem. O překvapení se stará i dnes, takřka patnáct let po skončení závodnické kariéry. Třeba když se na exkurzi v jeho firmě objedná skupina britských fanoušků. Místo očekávaných obrovských výrobních hal narvaných špičkovými obráběcími stroji jim otevře dveře do své malé břevnovské dílničky. A pak musí vysvětlovat, že většina výroby spojek sice vzniká na nejmodernějších CNC obráběcích strojích, ale v kooperaci. Magazín speedwayA-Z prošel s Alanem Zubrem celý jeho plochodrážní život od první návštěvy závodů na Markétě přes školku na simsonech a aktivní závodění až k poslednímu produktu firmy – plochodrážní spojce LZ 02.
Simsony i světové finále v Pardubicích na samotném začátku
„Bydlím v Břevnově,“ vzpomíná Alan Zubr na své první kontakty s motorismem. „Vztah k motorismu a ploché dráze se táhne už od dědy. Od svých osmnácti let jezdil ve třicátých letech soutěže. V osmdesátých letech jezdil veterány a já ho doprovázel. Posadil mě do sajdkáry a já dělal časoměřiče a vše kolem soutěží.“
První setkání s plochou dráhou se však odehrálo o něco dříve. „Někdy v šesti, sedmi letech mě vzali na Markétu na nějaké závody,“ vybavuje si. „Ale nebavilo mě to, a tak jsem si pod tribunou skládal kamínky. Do svých dvanácti jsem dělal plavání a judo.“
Jenže pak vzaly věci razantní obrat. „Mamka dělala v autoškole a potkala Milana Špinku,“ pouští se Alan Zubr do vyprávění o svém druhém a osudovějším setkáním se světem levých zatáček. „Slovo dalo slovo. Na Markétě měli středisko mládeže a on řek‘, a se přijdeme podívat.“
Psal se rok 1987 a tehdy jedenáctiletý chlapec dostal ještě jeden rozhodující impuls, který ho posadil do sedla plochodrážního motocyklu. V Pardubicích se koncem června konalo finále mistrovství světa dvojic. Po slánském finále družstev z dvaašedesátého se k nám teprve podruhé dostal závěrečný mítink šampionátu planety.
„Do Pardubic jsem jel s mamkou,“ líčí Alan Zubr jeden z klíčových momentů svého života. „Tam mě plochá dráha chytla. A celou cestu zpátky jsem mámu přesvědčoval, že jednou budu mistr světa. A budu na závodech vydělávat obrovský peníze.“
Nadšení mu vydrželo, takže se záhy objevil na pražské malé dráze, kterou prošla celá řada závodníků s datem narození okolo poloviny sedmdesátých let. „Začal jsem na simsonech,“ říká, aby se vzápětí pustil do vypočítávání svých tehdejších kolegů na speciálech s kovovým srdcem východoněmeckého motocyklu. „Hvězdou byl Tomáš Topinka. Vzpomínám i na Davida Suchana nebo Petra Chlupáče. Byli o dva roky starší a já začínal.“
Simsony to všechno odstartovaly, nicméně stály přece jen na začátku cesty k vyšší kubatuře. „Pokračoval jsem na půllitrech,“ odvíjí Alan Zubr ni svého vyprávění o svém závodění, které se však často stáčelo také směrem k montérkám. „Hodně času jsem trávil jako mechanik. Byl jsem u Zdeňka Schneiderwinda, jednu dobu dělal u Romana Matouška, krátce u Tondy Kaspera a nakonec skončil u Bohouše Brhela. S ním jsem jezdil asi deset let.“
Závodník, pacient, závodník, mechanik postupně i dohromady
Alan Zubr aktivně závodil v letech 1993 a 1994. Ostrým debutem prošel ve dvoudenní předkvalifikaci českého mistrovství juniorů v Pardubicích o víkendu 3. a 4. října 1992. Pouze deset nejlepších z předešlého ročníku mělo zajištěnou účast v šampionátu následujícího roku. Uchazečů bylo tolik, že nejen zaplnili každičký kousek svítkovského depa, ale postarali se každý den hned o tři samostatné závody.
Hrdina našeho vyprávění se v nabité konkurenci rozhodně neztratil. A celkovým dvanáctým místem v součtu obou dnů postoupil do semifinále. Jenže v dubnu na plzeňských Borech upadl hned ve své první rozjížďce. Další závody odpadly vinou deštivého počasí a jemu nepomohlo k finálové účasti ani sedm bodů z Prahy.
O rok později mu už účast mezi nejlepší juniorskou šestnáctkou naší země neunikla. V semifinálové skupině B mu patřilo třetí místo. Ve Svitavách dokonce ukázal záda všem soupeřům včetně Mariána Jirouta, Martina Kubeše a Roberta Krále. Finálovou sérii rozehrál sedmou příčkou z Markéty. V Pardubicích byl desátý, ovšem ve Mšeně upadl hned ve své první rozjížďce. A to byl konec nejen sezony, ale i celé kariéry. Bohužel zrovna ve chvíli, kdy jeho výkony kulminovaly. Během první ligy v Praze zatížil konto své Markéty deseti body. Druhý den ve Mšeně to bylo dokonce bodů třináct.
„Střídalo se chvilku závodění, chvilku úraz, chvilku závodění, chvilku úraz,“ zlehčuje Alan Zubr svou kariéru s odstupem více než jednoho desetiletí. „Vyhrál jsem juniorské semifinále ve Svitavách, byl tam i Mário a Robin Králů. A jsem dokonce extraligový mistr. Jezdil jsem na tréninky do Plzně společně s Jirkou Štanclem. V Plzni měli systém, že před každým závodem extraligy uspořádali trénink, kde měřili časy a podle nich dělali místo v sestavě. Plzeň mi sedla, nějak mi to tam šlo. Přijel i Simon Wigg a já měl jednou dokonce i lepší čas než on. Asi se jim ty stopky nějak zasekly (smích).“
Na legendárním plzeňském titulu ze čtyřiadevadesátého se nakonec podílel skromně. „Jel jsem nakonec pouze jedinou jízdu v Chabařovicích,“ neopouští jej dobrá nálada při vzpomínce na své skromné účinkování s vestou s nápisem Četrans. „Hrozná dráha. Rozbitá od závodů aut a rozmoklá po několikadenním dešti. První jízdy se jezdilo kolo za kolem. Já byl hroznej magor. Vlítnul jsem tam a dvakrát šel na držku. A vždycky v první zatáčce. Jednou to opakovali, pak mě vyloučili. Ale jsem mistr republiky a dá se to obrátit i tak, že mně místo v sestavě vzal pouze Simon Wigg (smích).“
Vedle závodění se Alan Zubr staral o motocykly svých klubových kolegů. „Pomáhal jsem starším klukům s motorkama,“ vzpomíná. „Za to byly odměny. Kryty, lanka, lamely… Dali mi nějakou věc na motorku a tak se to prolínalo. V tý době mě to bavilo.“
Studijní intermezzo s lamelami na splácení podnájmu
Jenže přišel konec krásných časů. „Závodění se přerušilo, nepohodli jsme se ani s Bohoušem,“ vysvětluje Alan Zubr. „Měl jsem pocit, že takhle to dál nikam nevede, a věděl, že ze mě závodník nikdy nebude. Na tři roky jsem vystoupil z ploché dráhy a začal studovat.“
Vysokoškoláci však mají hluboko do kapsy. Na obzoru se vynořila otázka bydlení. „S přítelkyní jsme chtěli podnájem,“ vzpomíná. „A potřebovali peníze. Začal jsem tedy obchodovat s díly, které se tady v Čechách v té době vyráběly. Úroveň spojky z Jawy byla v té době s NEB nesrovnatelná. Řek‘ jsem si, co kdybych zkusil spojku nebo lamely vyřešit technicky a třeba by to mohlo být zajímavý i finančně.“
Dnes jen krčí rameny, odkud přišel onen potřebný první impuls. „Ani nevím, kde se ten nápad vzal,“ směje se. „Asi od prodejců. Prodával jsem boty, řetězy a pár dalších drobností a oni přišli s požadavkem, zda bych nedokázal nějak vyřešit ten problém s lamelama, který je v té době hodně trápil. Pustil jsem se do toho po svém a skončilo to u kompletní spojky.“
Každé podnikání začíná se svými problémy. Snadno se řekne, hůř se dělá. „Nejtěžší byly začátky,“ souhlasí Alan Zubr. „Neměl jsem strojírenské vzdělání ani zázemí. Lamely jsem brousil smirkem ve sklepě a myl doma ve vaně. Neměl jsem prachy a s tím jsou spojené další problémy. Vývoj stál spoustu peněz a času. A výsledek se nedostavoval tak rychle, jak jsem si představoval. V jednu chvíli jsem měl sto chutí to celé zabalit. Nakonec se tak nestalo a podařilo se pomyslný Rubikon překročit. Dnes je situace naštěstí jiná. Existuje určité know how, zkušenost v oboru, spolehlivá dodavatelská i odběratelská základna. Mám s dealery více než obchodní vztah. I jim vděčím za to, kde jsem.“
V letošním roce oslaví společnost LZ trading první kulaté jubileum. „Firmu jsem zakládal v roce 1998, takže mám deset let,“ pochvaluje si Alan Zubr. „Dělám spojky a zakázkovou výrobu závodních dílů. Ale hlavní je spojka. Většina produkce jde na export. Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland, USA, Švédsko, Polsko, Dánsko, Německo, Nizozemí, Francie. Zkrátka všude, kde se jezdí plochá dráha.“
Skloubení zdroje příjmů s koníčkem
Pokud vám koníček vydělává na živobytí, nemůže vás potkat nic lepšího. Alan Zubr mezi tyto šastlivce patří. „Je to pro mě pocitová záležitost,“ říká na téma své podnikatelské činnosti. „Jsem u ploché dráhy. To je sport, co mě zarostl pod kůži. Skloubil jsem zdroj příjmů s koníčkem.“
V letošním roce bude společnost LZ trading podporovat tři závodníky – Tomáše Topinku, Matěje Kůse a Luboše Tomíčka. Alan Zubr tedy nemíří kupříkladu mezi elitu Speedway Grand Prix?
„Když ještě žil Tonda Kasper, přišel s tím, že by chtěl prodávat lamely do Švédska. Já v tu dobu ve Švédsku nikoho neměl a tak slovo dalo slovo,“ vypráví. „Nejprve přišel koupit jednu sadu. Pak přišel znovu, že by chtěl čtyři. Pak přišel znovu, že třicet. Za nějakou dobu mi přišel mail od Carla Blomfeldta z Rickardsson teamu. Že by on chtěl kupovat moje lamely přímo, ale já mu řek‘, že už je prodává ve Švédsku Tonda. Nakonec mi Blomfeldt i volal. Já mu to zopakoval a on mi položil telefon. Dneska jsem za tuhle zkušenost vděčný a to nejen kvůli Tondovi.“
Zájem ze světa Velkých cen o spojky z pražského Břevnova však stále trvá. „I letos byl zájem od pár závodníků z Grand Prix,“ říká Alan Zubr. „V té době však již byla slíbená podpora českým klukům a na podporu někoho z Grand Prix se už nedostává. Uvidím, jak se bude situace na trhu vyvíjet v průběhu sezony, a podle toho se uvidí s podporou na příští rok. Důležitá je pro mě hlavně zpětná vazba. Prodat pod cenou pár spojek někomu z Grand Prix, abych se potom oklikou dozvěděl, že je jezdí někdo jiný, protože „nefungovaly“, na to mám čas vždycky.“
Právě z tohoto důvodu si Alan Zubr vybral do svého týmu českou trojici. „Pro mě mají význam kluci, jako například Tomáš Topinka,“ vysvětluje. „Je v Anglii, ale zpětná vazba tam je. Jak během roku, tak i po sezoně. Nedávno jsem s ním proklábosil tři hodiny a dozvěděl se spoustu věcí. A ne všechny se týkaly plochý dráhy (smích).“
A jaké motivy vedly k výběru obou pražských závodníků? „Matěj je mladá krev, dává do toho hodně a ještě stíhá svoje školní povinnosti. Je otevřenej a má možnost srovnání s NEB, které před dvěma lety jezdil. Navíc mi vyšel v testování maximálně vstříc, když se minulou sezonu zranil Richard Wolff, který byl v tu dobu mojí testovací jedničkou,“ vysvětluje Alan Zubr. „A Luboš? S ním jsem spolupracoval již dříve, ale tehdy to nikam nevedlo. Moje díly nebyly v té době na patřičně úrovni a ani Luboš nepatřil k těm startérům typu Hanse Nielsena (smích). Během těch let jsme oba zase o kousek dál, a proto jsem rád, že můžu s Lubošem v letošním roce zase spolupracovat.“
Co dál
„Jsou nápady. Hodně nápadů. Až moc nápadů,“ konstatuje Alan Zubr, že po modelech LZ01 a LZ02 budou následovat další typy plochodrážních spojek. „Člověk je při konstrukci bohužel omezený velikostí trhu a cenou konkurence, která je v ploché dráze nižší než třeba v motokrosu. Tam koš spojky stojí i dvaapůlkrát tolik. Přijít s něčím zásadně novým v ploché dráze v tuto chvíli nelze. Jsou však stále věci, které se dají vylepšovat. Konstrukční novinky jsou již ve fázi výroby prototypů, které bych chtěl v průběhu sezony 2008 s klukama vyzkoušet. A možná se podaří někdy v budoucnosti překročit i hranice ploché dráhy…“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a LZtrading
