Praha – 26 ledna
Štěstí a smůla se v plochodrážních depech střídá jako slunce s měsícem na obloze. Koncem července si při Vzpomínce na Antonína Kaspera zranil koleno. Vypadl ze sestavy, která o dva dny později získala mistrovský titul dvojic v Divišově. Svůj comeback inicioval s myšlenkou na české finále ve Slaném a challenge o finále mistrovství světa na dlouhé dráze pro rok 2008. Ve Slaném nezačal špatně, ovšem po defektu ve druhé sérii jen obtížně hledal slova. Pořádné nervové vypětí si užil i ve Vechtě. Nakonec se probil do finále B a po průjezdu cílem na druhém místě už věděl, že je regulérním účastníkem letošní finálové série. Naši čtenáři si nejen o tomhle mohou přečíst v exkluzivním rozhovoru, který znamenitý vypravěč Richard Wolff magazínu speedwayA-Z poskytl.

speedwayA-Z: „V květnu se v Mariánských Lázních konalo mistrovství republiky. Objevil ses tam s novým strojovým parkem a veterán s pružinami vedenými vnějškem zůstal už jen na plakátech a titulní straně programu. Byl to signál, že se dlouhé dráze chceš věnovat výrazněji?“
Richard Wolff: „Určitě to byl signál. Není to ale prdel. Motorka, co mám nafasovanou z Markéty, je veterán. Pořád mi překáží v dílně a já z ní potřebuju převodovku a obě kola, takže ji nemůžu vrátit. Jinak je vše kompletně nový. Na jaře nám na Markétě udělali radost. Dostali jsme novou motorku. Ale ta, co jsem si postavil sám, je lepší. Rám je od Stuhy. Čekal jsem na sponzora, ale ten se nenašel. Musel jsem to vzít na sebe. Byl problém jenom to splatit. Takže to byl ten impuls, na tý motorce se jede líp. Osmý místo bylo zklamání. Měl jsem problémy, asi technický, nevím, už se mi to motá. Co si vzpomínám, měl jsem dobrej pocit, že mi chodili radit, že mám špatnej převod. A já porazil Zdeňka. Měl jsem radost, je to palič a travař. Když se zadaří, vyhrávat jde. Ale jinak si ten závod nepamatuju. Ještě si vzpomínám na jízdu s Pavlem. On mě vybobikoval, protože se tam nějak plet‘ Káča. Odstartoval dobře, já neměl už kam a musel udělat nějakej manévr a přepálila mě Nynke. Hrozně jsem se chtěl druhej den podívat na kluky v mistrovství světa, ale potřeboval jsem makat. Musel jsem neděli využít.“

speedwayA-Z: „Pár dnů po Mariánských Lázních jsi mířil do Artigues de Lussac. Tvůj mechanik Jiří Patlejch alias Sysel nedostal volno z práce a ty jsi narychlo zaktivoval Milana Kůse. Nakonec z toho bylo umístění na pódiu. Čekal jsi takový výsledek?“
Richard Wolff: „Určitě jedeš na závody vyhrávat, ale nevím, jestli jsem něco čekal. Jel jsem tam hlavně z důvodu postoupit. Dráha se mi tam líbí, jsou to takový Pardubice. S mechanikem to bylo dost blbý a měnit ho den před odjezdem stálo dost nervů. Jsem rád, že jel Milan. Nechtěl jsem přemlouvat nikoho jinýho. Zavzpomínali jsme na starý časy, kdy jezdil s Káčou. Byl jsem moc rád, že to vzal. Bylo dost práce s motorkou jako vždycky. Říkáš si, že teď je to dobrý a ona přijde rána z milosti. Zadřel jsem perfektní motor od Luboše Tomíčka. Najednou se to zastavilo. Říká se, že před smrtí to jede nejlíp, tak jsem viděl, proč to tak jelo. Byl jsem nervózní a bál se, že do závodu nestihnu nastoupit. Nedařilo se dát motorku dohromady. Pomohli nám kluci od Sirga Schützbacha a Pauli Bauera. Zaplapánbůh za pětihodinovou pauzu mezi tréninkem a závodem. Nechal jsem si udělat motor, ale nestačil ho vyzkoušet. Byly na něm povolený šrouby, teď jsme je dotáhli a doufali, že to vydrží a bude to schopný jet. Museli jsme na trávě bez dílny upravovat nářadí a nakonec to dali dohromady. Bedna byla zadostiučinění a odměna za tu fušku, co to stálo. Milan uplatnil své kvality dané věkem a zkušenostmi. Ve finále jsem si řekl ‚pojď to zkusit‘ a udělal risk s nastavením. A vyšlo to. Mrzelo mě, že jsem nemoh‘ odstartovat. Dostal jsem se z šestýho místa na třetí, ale bylo na víc. Když jsem jel čtvrtej, říkal jsem si ‚jsem v challenge, jsem tam‘ a pak si ještě vyjel bednu. Měl jsem radost a pocit štěstí je nádhernej, když se něco povede. Proto to má cenu dělat. Výlet do Francie s klukama dohromady s Káčou Kadlecem byl dobrej. Pohodová cesta, utíkalo to. Po závodech jsme si sedli, dali si na mě vínko a bylo to skvělý. Když se daří, je to vždycky skvělý.“

speedwayA-Z: „Tvůj výkon v challenge ve Vechtě však jakoby pocházel z říše pohádek. Přinesl ti postup do finálové série na letošní rok. Jak na tenhle závod vzpomínáš?“
Richard Wolff: „Stejně jako na postup z Artigues. Všechno šlo jako přes kopírák. S Pavlem Ondrašíkem jsme se ujistili, že kde je Káča Kadlec, daří se nám. Pavel to nazval, že je náš maskot. A tak jsme ho do Vechty vzali jako manažera a už odjezd bylo pozitivní, když jsme ho měli s sebou. V trénincích byl problém s motorem. Časy byly relativně špatný. Nejelo se mi uvolněně. Handicapovalo mě koleno a modlil jsem se, a to jde. Dráha byla šílená, v jedný zatáčce se nedalo zatáčet, ve druhý duny a místama tvrdý. Náročný na nastavení motorky. Abych pravdu řek‘, naladil jsem to na jednu zatáčku. Tu další jsem jezdil smířenej, že průjezd není dobrej, a těšil se do tý, co šla jet. Měl jsem druhou motorku a jen se utvrdil, že mi stuhácká rámovina sedí. A když jsem teď po stopadesátý pátý zadřel, samozřejmě motorku, která mi seděla líp, nechal jsem si prohodit motor, takže před závodem byla opět nervozita. Věděl jsem, že druhej motor není nic moc a Pavel Ondrašík mi půjčil svůj rezervní motor do druhý motorky. Šlo o hodně a Pavel mi dost pomoh‘. Jiřík si zamák‘ a o pauze jsme to stihli. Mě pobolívalo koleno a na motorce jsem extrémně nic nedělal. Závody ale vyšly. První jízda bum cik, nakonec to fungítovalo a chyběl mi bod na finále A. V poslední jízdě to bylo nervóznější, musel jsem zatáhnout. Povedlo se a přišla dlouhatánská chvíle modlení, jestli to při rovnosti vyjde. Šouplo mě to do béčka, i když tam bylo divný rozhodnutí rozhodčího. Udělal tajný losování a to poslalo do áčka Němce. Byl jsem smířenej, že v béčku musím zatáhnout. Ten den mi to ale šlo a rozjížďky se vyhrávaly. Vybíral jsem si jako druhý a vzal si červenou dráhu, který jsem věřil. Vybral jsem si dobře. Brutálně ale odlít‘ de Jong a mě asi kolo a půl zlobil Čáryfuk (přezdívka Erika Eijbergena – pozn. redakce). Jel jsem druhej a každej průjezd si říkal, ‚vydrž, vydrž, ještě kolo.‘ A pak přišla euforie radosti, že se to povedlo i s tím kolenem a měsícem nezávodění. Comeback jsem dělal kvůli Vechtě a doktor tvrdil, že jsem magor a blázen. Ani já sám jsem tomu nevěřil, v koleně se pořád objevovala krev a otok spadával do kotníku. Chvílema jsem nevěděl, co s tím. Nohu jsem měl kolikrát fialovou, ale vyšlo to. Když jsem protnul metu, takovou radost jsem nezažil. Byl jsem hrozně šastnej. Skočil jsem mezi diváky, byli tam HBC fans a všichni jsme se oplácávali. Hrozná radost. Ale ještě v tu chvíli jsme si s Jirkou řekli, že je to super, ale kde vezmeme peníze, abychom na to finále měli. Není to sranda a se starým parkem se do toho nedá jít. Musíme zapracovat na sto dvacet procent. Hvězdy maj‘ nasypáno v motorech a motorkách nehorázný peníze. Technikou a zázemím, co mám, se jim nedá konkurovat, i když jsou porazitelný.“

speedwayA-Z: „Skvělým úspěchem bylo i čtvrté místo při premiéře mistrovství světa družstev, kde vám bronz unikl doopravdy jen o vlásek. Do galerie tvých loňských úspěchů na dlouhých a travnatých oválech nezapadá pouze semifinále evropského šampionátu, kde tvůj výkon bohužel limitovaly technické potíže.“
Richard Wolff: „K tomu čtvrtýmu místu, to je dráha, kde mi to, myslím, do budoucna půjde. Není z těch, co by mi neseděla. Závod byl hned tejden po mým návratu. Bylo to hrozně brzo, ta Vechta byla dobrá, že byla dál. Vlastně jsem přemejšlel, když to ve Francii nepůjde, stáhnul bych se. Připadáš si na motorce jako pitomec. Nemůžeš se uvolnit a hejbat. Jawácká motorka je nižší a nedokázal jsem dát nohu ani na špačka, navíc v motorce přestala řadit převodovka. A tak to čtvrtý místo beru trošku na sebe. Zdenda jel famózně, Pavel taky dobře, dokázalo se vyhrávat. Měli jsme malinko udělat jinou strategii na finále. Za prvý posty na startu. Měli jsme nechat Zdenka vybrat a my s Pavlem to otočit. Je to hrozně velká spekulace, ale kdybychom tu strategii změnili, třetí místo bylo. Pavel někoho předjel v posledním kole. Já byl za někým zakouslej a stačila jedna moje příčka. Neměl jsem prostě rychlou motorku a nestíhal je. Chyběla jen troška. To by byl výsledek (smích)! Jenom představa, že by se Káča stal druhým vicemistrem světa, je hodně zajímavá. My jsme ten krok udělat chtěli. Lidi byli překvapený, že dlouhodrážní velmoc jako Holandsko, byla šestá. Nebudeme si nalhávat, že to čtvrtý místo bylo perfektní. Snažili jsme se, Zdenda jel dobře a to třetí místo by bylo skvělý. Při troše štěstí mohlo bejt i druhý, ale to jsou jen kdyby. Ten systém je o štěstí. Představ si, že Zdenda dojede první a někdo z Němců bude mít defekt. To udělá hodně. Záleží na každým jezdci v týmu. Myslím, že třetí místo bychom si zasloužili. Kdyby chyby, ale moh‘ se zrodit neuvěřitelnej výsledek.
A Evropa? Když to budeš psát, bude to vypadat směšný a že si to vymejšlím. Ale moje mistrovství světa a Evropy můžeme oskenovat a přiřadit k každýmu závodu. Šlo o to, že trénink byl špatnej. Byl jsem tam poprvý a jezdecky se nemoh‘ srovnat. Pořád se to posouvalo, ale nemohli jsme přijít na doladění. Zdálo se mi, že to nejede. Věděl jsem, že je něco špatně, ale nedokázal nic udělat. V závodě se ten zakopanej pes ukázal. V první jízdě jsem zadřel. Padali jsme na držku, ale mezi rozjížďkama rozpálenej zadřenej motor vyměnili. Dělal jsem v kombinéze, nesundal si ani rukavice a pot ze mě jen chcal. Stihli jsme to, ale bylo to kinder surprise. Neměl jsem motor vyzkoušenej a nebyl čas udělat nastavení. Převod, trysky, předstih, nic nepřipadalo v úvahu změnit. V rozjížďce jsem nestíhal a jel za nima snad celou rovinu. Museli jsme něco změnit. Změny přišly, ale nebylo to zrovna ono. Vlastně bych první tři rozjížďky škrtnul. Nebylo to k ničemu. Nedoladili jsme to a až finále C šlo považovat za nějakou jízdu. Chválil jsem rozhodčího, ale Zdenda říkal, že je to vůl. Teď domácí podjížděl dva metry pod lajnou. A vem‘ si, o kolik si to na dlouhý zkrátil. Zvažoval jsem udělat tu samou lumpárnu, ale řek‘ si, že je lepší skončit třináctej než osmnáctej a vyloučenej. Rozhodčí to okomentoval, že nic neviděl. Nedivím se, pískal ve Francii a podváděl Francouz. Křivdička na konci, byl to závod blázen, rychle zapomenout.“

speedwayA-Z: „Tvoje výkony v sedle dlouhodrážního motocyklu přímo evokují otázku po tvé budoucnosti v této disciplíně. Start ve finálové sérii mistrovství světa bude asi hodně náročný…“
Richard Wolff: „Určitě bych se tímhle směrem chtěl realizovat. Ale nesouvisí to, že chci skončit s krátkou. Je to o tom sehnat závody na dlouhý a trávě, jezdit je a líp se na ně připravovat. Když ti to jede a nejseš bitej cejchou, požitek je dobrej. Je to kvapík, ale nesmíš bejt vzadu. Upřímně motorku začínáme dělat teďka. Jsem kolegiální a nechal jsem Luboše Tomíčka, aby se roztáh‘ po celý dílně. Motorky na krátkou mám, na dlouhejch budeme s Jirkou dělat od příštího tejdne. Dal jsem stranou dva motory, který budou vysloveně jenom na dlouhou. Nikdy jsem to takhle neměl, ale tímhle směrem to musí přijít. Fakt je potřeba se na to připravit, rozpočty špičkovejch závodníků jsou někde jinde. A pokud neuděláš změnu, nedá se jim konkurovat. Chci stíhat krátkou i dlouhou a náročný to bude, co se týká financí, jinak se to dá skloubit. Proto jsem zůstal v Evropě, proto jsem odmít‘ Anglii. Fakt se dlouhý chci věnovat a přijde mi, že s britskou ligou to nejde skloubit. Neříkám, že se tam nechci vrátit, ale tahle cesta má víc důvodů. Prostě tady, Polsko a dlouhá. To je motto letošní sezony. Hledám pomoc, abych se na to moh‘ dobře připravit. Bez ní to prostě nejde.“

speedwayA-Z: „Ani loni tě naneštěstí neopustil tradiční pech. Pád při Vzpomínce na Antonína Kaspera ve Mšeně hodně bolel. A to tím spíše, přišel-li dva dny před finále mistrovství republiky dvojic v Divišově. Adrian Rymel a Luboš Tomíček vyhráli titul bez tebe.“
Richard Wolff: „Abych ti řek‘ pravdu, takovej stav bolesti jsem dlouho nezažil. Koleno kurevsky bolelo. Byl jsem zelenej jak ryngle a nemoh‘ se ani hnout. Chtěli mě vézt do Mělníka, ale řek‘ jsem tohle ani hovno. Ale i v tý bolesti jsem se zasmál. Saniák mi řek‘, ‚přišlo se na vás podívat nějaké dítě‘. A on to byl Pepa Franc (smích)! (Josef Franc byl náhradníkem pro pražskou Grand Prix, nemohl tedy v její předvečer startovat jinde a byl se ve Mšeně jen podívat a neměl tedy kombinézu – pozn. redakce). Bolest vystřídalo to, že jsem přišel o mistrák ve dvojicích. A titul. Určitě bych v Divišově nedělal jen náhradníka. Přeju klukům, že to dokázali vyhrát. Ale sere tě, že na to koukáš. To neumím v situaci, když vím, že jsem tam měl závodit. Nedělá mi to dobře. Až jednou skončím, budiž, ale takhle se to nedá. Když jsme byli v Divišově slavit, přišlo mi to hrozně líto. Jsou to nepříjemný situace. Navíc se mi to stalo s mým kamarádem Pavlem. Říkal jsem, že by bylo příjemnější, kdyby mě sundal třeba Šitera než Pavel (smích).“

speedwayA-Z: „Měsíc po svém pádu jsi už jel semifinále mistrovství republiky v Březolupech. Hrála tam svou roli vidina možného úspěchu ve slánském finále nebo spíš challenge ve Vechtě?“
Richard Wolff: „Comeback se stal, že jsem chtěl jet Vechtu i Slaný. I vidina českýho finále hrála svou roli. I když to nevypadá, připravil jsem se dobře. Zainvestoval jsem, měl novej motor od Bohouše Brhela. Po tréninku jsem cejtil, že i s tím kolenem se bude moct dělat výsledek. První jízda byla dobrá a o to víc mě mrzelo, když se ve druhý zadřel na startu motor. Byla to pro mě tragédie. Byl to den, kdy by to šlo. Říkal jsem, že jsem napruženej jako Nicki. Fakt jsem se cejtil. Kdyby bylo deset bodů a pátý místo, řek‘ bych, že to bylo dobrý. I s tím kolenem jsem se pokoušel bojovat. Když se zadřel ten motor, chtělo se mi brečet. Z tréninku jsem věděl, že se druhej motor do Slanýho nehodil. Projevilo se to, nešel doladit. Když jsem ho udělal na start, dojel jsem první do vinglu, ale nešlo s tím jet. A obráceně. Tak se finále nedá jezdit. Musí bejt den D, musí to sednout. Dokládá to i poslední jízda. Teď jsme na to s Pepem vzpomínali. Jel za titulem. Já odlít‘ od startu a v půlce zatáčky byl první. A pak se projevilo, že na tom nešlo jet. Rád bych to vzal na sebe a nesváděl na techniku, ale někdo mě tyhle věci nebude vysvětlovat. Chytil jsem díru a táhlo mě to do prken. Tak to je, nebylo to ono. Pepe mě jednoduchým manévrem objel. Vlastně se tak jenom potvrdilo, že druhá motorka na finále mistrovství republiky neměla. Někdy máš perfektní den a je z toho výsledek. Tenhle se mi ale nepoved‘ a je z toho třináctý místo. Vím, že s tím nemůžu nic dělat. Handicap koleno a ještě tě zradí technika. Je to osud. S kolenem jsem už jednou udělal chybu. Přemluvili mě, a jedu extraligu a za jeden bod v Plzni mě pomluvili. Pak jsem na první lize dělal jeden bod a vymstilo se mi to druhej den při finále mistrovství republiky. Byl jsem v bolestech a nikdo to nevěděl. Když jsem si to vytrpěl, dostal jsem dvě nabídky. Jet v Kopřivnici a jet Super Prix Mšeno. Obě jsem vzal z finančních důvodů. A že to jsou volný závody a nic se neděje, kdybych třeba odstoupil. A vymstilo se to, že jsem si vykoledoval zlomenou ruku. Bylo to těžký období a pak jsem si ještě na zledovatělých schodech podruhý zlomil ruku. A táhlo se to celou sezonu 2006. Až po roce to přestalo bolet. Vím sám, že zranění k tomu patří a pokouší to víc lidí. Udělal jsem chybu, ale nechtěl jsem se vzdát vidiny jet mistrák.“

speedwayA-Z: „Ambiciózní projekt pražské Markéty na druhou polskou ligu skončil na úbytek závodníků a letos se nebude opakovat. Jak bys ho hodnotil jako kapitán?“
Richard Wolff: „Viděl bych to, že pro kluky to bylo náročný. Bylo dobrý, že si uvědomili, že druhá polská liga není sranda. Jsou tam jména a silný týmy. Nechci se bavit o vedení, ale závodníci to podcenili. Spousta jich ani nechtělo, lukrativní to nebylo, spíš závodní prodělek. Ale mladý kluci nemaj‘ koukat vysloveně na prachy. Měli by bejt rádi, že se můžou ukázat v Polsku. Přišlo mě, že to maj‘ za trest. To mě mrzelo. Tou sestavou jsme byli handicapovaní už předem a jízdy se daly předvídat. Každýmu jsem říkal ‚jeďte, na co máte a snažte se urvat body‘. Ale ne za cenu toho nejcennějšího, což se bohužel stalo. Shodou blbejch náhod přišla hrozná tragédie. Po závodech jsem měl vzít Michala domů, pospíchal do práce. Pamatuju si, že jsem mu tehdy odpověděl ‚po závodech se domluvíme‘. A po závodech nebylo. Když se to stalo, přišlo mi, že po tý velký ráně to nebude jen tak. Bylo mu dvacet let. To je hrozně málo. Chudák si pořádně neužil život a musel jít nahoru, je mi to líto…
Sám za sebe se mi povedlo, co jsem chtěl. Spravil jsem si jméno, kterýmu jsem o rok předtím ublížil. Chtěl jsem se dostat do podvědomí, že za to umím vzít, když mám podmínky. Je mi jednatřicet a nepatřím do starýho železa. A si každej říká, co chce, ale musí se se mnou počítat. Nedám nic zadarmo. Nikdy bych nejel jízdu odevzdanej. Vždycky myslím na tým. Jdeš na jízdu a všichni musí říkat ‚bacha, je tam‘ a ne ‚je tam ten čajař, co dojede poslední‘. Některý rozjížďky byly dobrý a zajímavý, obzvl᚝ na divoký dráze na Markétě. Stav dráhy je to, co by se dalo klubu vytknout. A také způsob zajištění dopravy na závody. Tak se závodit nedá, zázemí musíme mít. Nejde jezdit polskou ligou s jednou motorkou bez mechanika, to bylo možný dřív, ale ne teď. Musel jsem jet vlastním autem, zmáčklej a nevyspalej. To můžu na volnej závod, ale ne na seriál polský ligy. To bych dal klubu za jedinou chybu.“

speedwayA-Z: „Extraligu jsi zahájil se slánskou vestou, aby ses posléze vrátil zpátky do sestavy Olympu. Na téma výkonů obou celků už bylo napsáno hodně, proto nasměrujme otázku na rozdíl v jejich fungování.“
Richard Wolff: „To je těžký a s informacema nemůžeš moc vyjíždět. Byl by to nesmysl. Jedinej velkej rozdíl, co si můžu dovolit říct, je v přístupu a jednání. Nebudu se bavit o finanční stránce, závodím za Markétu a jsem klubista. Není tady všechno růžový, ale uvědomuju si, že je tady můj domov. Mám tu zázemí a jsem rád, že jsem na Markétě a závodím za ni. Bylo vidět, že Slaný měl zájem, abych za něj jezdil. Dali mi garanci startů v extralize a s Milanem Machem byla perfektní spolupráce. V Praze je nás vlčáků na to jedno místo moc, takže žádná garance není. Je nepříjemný bejt nehrající hráč na střídačce a důvod hostování byl, abych jezdil závody. To je to, co chci, ne se koukat z tribuny. Slaný mě potřeboval a já mu chtěl pomoct k titulu. Když jsem byl staženej na Markétu, bylo by hloupý tvrdit, že jsem něco dělal na půl. Bylo mi nepřímo vyčteno, že jsem to prodal a nevydal ze sebe všechno. To je nesmysl, to popírám. Jdu na pásku a vždycky chci dělat body a pomoct klubu k vysněný příčce. V obou případech to byl titul. A za Slaný nebo za Prahu.“

speedwayA-Z: „Za Slaný jsi ovšem absolvoval přebor tříčlenných družstev a evropský pohár v Rovně. Jak na tyhle závody vzpomínáš?“
Richard Wolff: „Jelikož jsme se s Milanem Machem bavili o extralize, domluvili jsme se i na trojkách. Bral jsem to za lepší závod, lepší než trénink. Některý závody jsem vypustil, ale ze zdůvodnitelnejch důvodů nebo tam byla jiná priorita. Milan ví, že když přijedu na závody, snažím se odevzdat nejlepší výkon. Kdyby bylo vše OK, jel bych víckrát. Jel bych i za Markétu, protože to je klubová povinnost, ale fakt je, že na tom proděláváš. Náklady jsou čím dál větší, to ti nikdo nesmí zazlívat. Závodit se dá, ale nesmíš jezdit pořád zadarmo. To prostě nejde. Ukrajina byla dobrá. Ale na organizaci bylo znát, že zdravotní stav nedovolil Milanu Machovi, aby se zúčastnil. Slaný měl soupisku, co měl, ostatní do toho šly na sto dvacet procent. To se na výsledku podepsalo, ale Slaný bylo relativně spokojený se třetím místem. Jedinej problém byla ta dálka. Ve špatným vzpomínám na hotel. Na spaní bylo málo hodin. A když jsi pozabíjel šváby, musel sis jít v jednu ráno do auta pro svoje peřiny. Nejsem velkej cía, ale když si představím, že bych radši spal u sebe v autě než na hotelu, něco na tom bude. Ze závodů asi jen to, že když jsem jel první, zastavili mi to. Pak jsem to nedokázal zopakovat. Týmově to bylo zajímavý, byla dobrá atmosféra a sranda. Hecovali jsme se. Domácí dojeli čtvrtý a na tiskovce to řešili stylem, že se hádali a závodníci tam vůbec nepřišli. Před volbama to byl sportovní a politickej propadák. Potkal jsem se tam se svým bejvalým šéfem Alanem Zubrem, byl na návštěvě doma. Šok bylo, že teď budeme svítit jak žárovky, protože jim bouchnul fosfor. Chodily divný zprávy z domova, co se děje nebo neděje. Jinak to bylo náročný na cestování. Nakonec se objevili problémy s mým Transporterem. Nedám na něj dopustit, ale loni mě vypek‘. Třikrát nedojel.“

speedwayA-Z: „O nadcházející sezoně jsme se už útržkovitě bavili v předcházejících otázkách. Mohl bys ještě jednou sumarizovat své cíle a ambice?“
Richard Wolff: „Letos jsem abnormálně, ale abnormálně nažhavenej. Jsem hodně limitovanej kolenem. Našel jsem si ale jiný sporty, vše beru vážně a nic neodflákávám. Často chodím plavat, začal jsem taky jezdit na kole. Zatím jen indoor, teď se chystám ven. Cejtím, že pro to koleno je to nejlepší. Podstupuju pravidelně rehabilitaci. Začínám se dobře cejtit. Těším se na polskou ligu, doufám, že budu krosenská jednička. Netajím se tím. Zatím nemám kalendář, ale doufám, že se to nebude krejt s dlouhou dráhou. Samozřejmě potřebujeme něco udělat s extraligou. Chtěli bychom jinou příčku, tohle nás nebaví. V mistrovství světa na dlouhý to bude finančně náročný. Chci spolupracovat s oběma ladiči, jak s Lubošem Tomíčkem na Jawách, tak s Bogasem na GM. Chtěl bych se víc ukázat na travnatejch a dlouhodrážních závodech. Přeju si a cejtím to tak, že by to mohla bejt dobrá sezona. Malinko mám obavy z kolene, aby mě nelimitovalo. Na dlouhý by to nemuselo bejt tak hrozný. Jsem pozitivně naladěnej v tomhle směru. Čekám od toho, že bych se tím chtěl bavit, víc se připravit a užít si to. Když bych shrnul poslední sezonu, výsledky nebyly špatný. Něco se povedlo, něco ne. Ale relativně dobrá sezona přinesla finanční propadák. To není dobrý. Když vyjezdíš víc peněz, můžeš víc investovat a posunout se dál. Mechanik Jiřík má volno, příští tejden ale začínáme pracovat. Motorky na krátkou jsou ready, budeme chystat dlouhány a chci si poladit dílnu.“

Richard Wolff děkuje:
„Jiříčkovi, nej mechanikovi na světě. Michalu Stárkovi za zapůjčení stanu na mistrovství světa. LZ trading za spolupráci, i když nevyšla na sto procent. HBC Hans. Milanu Kůsovi za ochotné zastoupení Jiříka. Divákům v první řadě i ve druhé řadě, a také divákům ve čtvrté až šesté řadě (smích). Omlouvám se, zapomněl jsem na třetí řadu, těm také děkuji (smích). Tímto vás všechny zvu na plochodrážní ovály a přeji hodně sportovních zážitků.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach, Radek Fanta a Josef „Tyčka“ Nový

Plzeň – 9. února
Jeho působení na plochodrážní scéně může skvěle vystihnout následující hádanka. O víkendu závodí vesměs v Německu, ale také v Anglii, Nizozemí, či dokonce Norsku. Ráno se vrací do své rodné Plzně a přímo z auta zamíří do práce. V následujících všedních dnech vedle povolání zásobovače stihne ještě pracovat na fyzičce a motocyklech. Kromě toho telefonuje, shání, zařizuje a domlouvá závody nejen pro sebe, ale i pro své kamarády doma a v tuzemsku. Kdo to je? Samozřejmě plzeňský nezmar Karel Kadlec. Nejrychlejší český zásobovač je další z řady českých závodníků, kteří poskytli magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Loni před šampionátem republiky v Mariánských Lázních ses svěřil, že si především chceš dobře zazávodit. Ale ta sobota byla nějaká špatná.“
Karel Kadlec: „Bylo to hrozný. Nevím, bylo to přemotivovaný. Měl jsem problémy a nebyl psychicky v pohodě. Den začal blbě, mechanik přijel o dvě hodiny později. Padla na mě nervozita. A dráha nebyla pro mě. Normálně jsem to odevzdal. Přišlo hodně sponzorů a kamarádů a po předloňským úspěchu mě tam otravovali. Když za tebou někdo chodí, nepřidá ti to. Dřív jsem bojoval, ale tohle jsem odevzdal. Věděl jsem, že se na to musíš cejtit. Podívej se třeba na Gerdemanna. Starší chlap, ale na normální dráze vyhrává. Střed, kde se hodně jezdí, byl děravej. Nechtěl jsem riskovat zdraví, který mám nakřáplý. Možná jsem byl málo vyježděnej‘, bylo to v květnu. Letos jsem radši, že je to až v červenci. Člověk může prodat, co v něm je. Ne, že je mladší nebo mu to nejde. Uvidíme, snad to bude letos lepší, tuten závod jsem chtěl zapomenout. Letos mám třicet let, co jsem začal s plochou dráhou. A dvacet let ve Willingu, kde mi chtěj‘ udělat párty. Chtěl bych zkusit dát tomu co nejvíc. Někdy to nejde, starat se o každodenní problémy a skloubit to se závoděním. Je mi pětačtyřicet, každej rok je to horší. Jsem pozitivní člověk, věřím, že to půjde. Hodně energie mi dodávaj‘ lidi, hlavně v zahraničí. Věří mi a to je pro mě důležitý.“

speedwayA-Z: „Neměl jsi ale moc času plakat nad rozlitým mlékem. Hned následující víkend tě čekalo mistrovství světa v Artigues de Lussac.“
Karel Kadlec: „To je to samý jako v Mariánkách. Pokračovalo to. Hlavně bylo překvapení z dráhy. V životě jsem tam nebyl. Pardubice se zdají delší a širší než tam. Dráha se během závodu třikrát změnila. Tam vyhrávaj‘ kluci se zkušenostmi ze speedway. Tvrdá a nagumovaná dráha, to nemá s dlouhou nic společnýho. Taková odevzdanost, která ve mně byla po Mariánkách, sehrála roli. Výsledek moh‘ bejt lepší, ale nešlo to. Pozitivum byl výsledek Ríši Wolffa, kterej mě překvapil. Jeho výkon se zlepšoval každou jízdu. Čím se dráha pro jiný zhoršovala, pro něj se zlepšovala. Třeba loňský vítěz Grand Prix Německa Sirg Schützbach vyhrál bezkonkurenčně všechny jízdy. Ve finále odstartoval první. Dráha navlhla půlnoční rosou a on spad‘ na poslední místo. Ríša se zkušenostma ze speedwaye jel lajnu a dostal se na třetí. On miluje krátký dráhy, jde mu to tam.“

speedwayA-Z: „Kvůli výsledkům z Mariánských Lázní ses nejprve ani nedostal. Nakonec však česká federace získala další místo navíc a ty jsi mohl vyrazit směr Hertingen.“
Karel Kadlec: „Směr Hertingen byl proto, že jedno místo v FIM zbylo. Nabídli ho Čechům, tak jsem si to vzal. Jsem dobrodruh, a že tam byl Pavel Ondrašík, jel jsem taky. Chtěl jsem to zkusit. Nevěděl jsem, co obnáší dráha. Když jsme se setkali se Stephanem Kattem, říkal, že se tu dráhu učil tři, čtyři roky. Je to z kopce dolů, na druhý straně do kopce nahoru, ale ukrutně. Na podobný dráze v Angenrod – Asfeldu jsem si měsíc před tím vyhodil rameno. Neměl jsem to doléčený a byly i psychický zábrany. Do kopce to jde, ale z kopce dolů je to horší. To jsem normálně posral. Co k tomu dodat?! To nejde. Je to jeden závod, co bych chtěl zapomenout. Snad to bude lepší, ale já už na ty extrémy nejsem.“

speedwayA-Z: „Na poslední chvíli jsi naskočil také do mistrovství světa družstev. Nechybělo moc a byl jsi druhým vicemistrem světa.“
Karel Kadlec: „Jel jsem tam jako čtvrtej, že budu hlavně pomáhat. Byl jsem opravdu jako náhradník a pomáhal radou nebo pomocí. Kluci jeli dobře, takže nebylo nutný nasazovat čtvrtýho závodníka. Byly to prvotřídní závody. Kdyby mi někdo řek‘, že budeme pátý, brali jsme to všema deseti. Bylo zajímavý, že kdyby Němci chtěli, udělali z toho kovbojku a mohli jsme jet finále s nima. Špatnej tým se k tutomu vůbec dostat nemůže. V jízdě o třetí a čtvrtý místo nám chyběl bod a třeba i štěstí. Byl to nádhernej zážitek. Byl jsem účastníkem prvního mistrovství světa. Přijel jsem tam a šéfové Německa a Holandska mi gratulovali, že tam jsem. To bylo pohlazení na duši. Ve Wertle budu letos určitě. Aspoň jako přítel Josefa Huckelmanna, šéfa německé dlouhé dráhy. Loni to bylo drama. Dělali si ze mě srandu, že maj‘ jen tři medaile, ale čtvrtou pošlou do měsíce. A Richard říkal, že by s tou svou medailí se mnou chodil po Plzni. Co k tomu říct, když ses k tomu nedostal ve dvaceti letech, v pětačtyřiceti to jde těžko.“

speedwayA-Z: „Většinu víkendů jsi trávil na volných závodech v zahraničí. Jejich počet by ti mohl skutečně ledaskdo závidět.“
Karel Kadlec: „Byl jsem skoro všude. Za celej rok sem byl od Norska po Francii a závodů bylo dost. Nejlepší bylo Norsko (otevřený šampionát země, kde skončil šestý – pozn. redakce). Rokeberg – tam jsem byl až devátej. Bylo to za deště, ale závod byl dobrej. Ani v Anglii jsem nebyl poslední. Nepočítaj‘ pořadí, řeší ho až v malým finále a finále. Vypad‘ jsem někde v semifinále. Začalo se na trávě, skončilo na slizkým betonu, kde Paul Hurry vyhrál o rovinu. Říkal jsem, že si dám větší pohodu, ale zase jsem měl za sezonu třicet závodů. Když ti zavolají nebo odpoví, nedokážu to odmítnout. Některej závod dopad‘ hůř, jiný líp. Zase po vyhozeným ramenu, kdy jsem měsíc neměl sednout na motorku, jsem málem vyhrál ve Willingu. Sice skupinu B, ale byli tam i Angličani. Nakonec se mi rozlít‘ motor a já byl třetí.“

speedwayA-Z: „Postupně se stáváš dlouhodrážním specialistou. Na krátké dráze jsi loni absolvoval jen kvalifikaci mistrovství republiky jednotlivců a Memoriál Emila Sovy ve Mšeně.“
Karel Kadlec: „To jsem ani neměl jet. To bylo špatný. Každej do mě vidí na krátký a myslí, že na dlouhý neumím ani zatočit. V Plzni jsem při tréninku zkusil pro změnu motor GM a jelo se úplně jinak. Možná, že to letos zkusím. Jinak budu krátkou brát jako doplňkovou disciplínu. Chci to omezit, třicet závodů pro mě, co chodí každej den do práce, je dost. Krásná představa je, že třeba z Francie přijedu ve dvě v noci a říkám Zdeňkovi Schneiderwindovi, že musím do práce. A on povídá ‚já jdu až ve středu‘. A to si jde umejt motorku nebo si zacvičit. To je krásný. Zdenda si to za svý výsledky zaslouží, ale možná byla chyba, že jsem jednou skončil. Teď už musím bejt jenom hobbista.“

speedwayA-Z: „Naznačoval jsi také jisté manažerské ambice. Richard Wolff s Pavlem Ondrašíkem jsou ve finále mistrovství světa a ty jsi byl s nimi už ve Vechtě.“
Karel Kadlec: „Manažerský ambice oficiálně nejsou. Spousta lidí ve světě mě jako manažera bere, ale spíš mě vnímaj‘ jako člověka, co v Čechách dokáže něco zařídit. A zase naopak v cizině mám spoustu známejch. Co se týče pomoci klukům jako Pavel Ondrašík nebo Richard Wolff, mám je rád jako kamarády. Chtěl bych jim pomáhat, ale jsou to profíci a poradí si sami. Někdy závodník potřebuje uklidnit a poradit. Mám nabídky z ciziny, kdybych se chtěl věnovat manažerství, možnosti bych měl. Ale zatím bych se chtěl motat na dráze. Ale jsem člověk, co dělá do všeho, i do včel, takže když mě zavolá někdo třeba z Německa, pomůžu. Ale nejhorší je, když sám závodíš, snažíš se urvat místo pro sebe. Ale když jsou dvě, tři místa, není problém. Zatím jsem mladej, tak proč dělat manažera?! (smích).“

speedwayA-Z: „Na začátku roku ses svěřil se svým plánem jet evropskou sérii veteránů. Avšak pravidla vylučují souběžný start v mistrovství světa či Evropy.“
Karel Kadlec: „Nevím, kdo dělá pravidla, nebo co je oficiálně stanovený. Každoročně se měnil šéforganizátor. Chtěl jsem veterány jezdit, začínal jsem tím. Před lety nekompromisně přišlo, že pokud se zúčastním mistrovství světa nebo Evropy, jsem automaticky vyloučenej. Ale už od začátku svý druhý kariéry spolupracuju s Johnem Hartleyem z Anglie, několikanásobným mistrem Evropy veteránů. Jeho partnerka, se kterou žije v Anglii, Němka Heike, se pro letošek stala organizátorkou. Na posledním tréninku v Herxheimu mě oslovili, protože by to seriál oživilo. Jedou ho většinou Angličani a Němci. Norové to maj‘ daleko. Ostudu bych tam nedělal a dali by mi podporu. Začal jsem o tom uvažovat obzvl᚝, když se první závod jede u nás, což bylo vyloženě pozitivum. Takže jsem se přihlásil. Je to šest závodů v Německu, jeden u nás a v Norsku. Jeden nejhorší výsledek se škrtá. Nechám si udělat perfektní motor, abych stačil konkurenci. Hned týden po podpisu jsem musel řešit dilema, co je pro mě důležitější. Jestli první závod v Mariánkách, kde jsem doma, znám fanoušky, Míra Musil by mi pomoh‘ a udělal si na mně reklamu a mám tu dráhu rád. Ale na tuten víkend se ozvali dva pořadatelé z Německa na závody, který jsou lukrativní a je to lepší trénink před mistrovství světa než závod veteránů. Radši jsem přišel o Mariánky, ale ještě je dalších pět závodů, kterých se chci zúčastnit. A je šance na dobrý výsledek i bez Mariánek, protože jeden se škrtá.“

speedwayA-Z: „Letošní sezona startuje prakticky už příští měsíc. Určitě do ní vstupuješ se spoustou plánů.“
Karel Kadlec: „Letos je taková zlomová sezona zvláště mejma jubileama. Chtěl bych se snažit bejt lepší než minulej rok. Potřeboval bych, aby se mi vyhýbala zranění. Doufám, že noha se mi po operaci brzo zahojí. Je začátek února a já mám domluvenejch dvacet závodů, což si myslím, že je perfektní. Zvl᚝ když další závody přijdou v sezoně samy od sebe. Jestli vyjde ta věc, o který jsme mluvili s Petrem Moravcem, že bych měl šanci se objevit při Grand Prix v Mariánkách při poslední šanci, bude to v mý kariéře další příjemná odměna za to, že mám plochou dráhu rád a něco pro ni dělám. Byla by to pro mě velká čest se toho závodu zúčastnit. Pak bych chtěl hlavně neudělat ostudu při mistrovství republiky v Mariánkách. Bude to hodně těžký. Sám si přivedu konkurenci a Míra chce mít startovní listinu nabitější. A možná, kdyby se to povedlo, ještě jednou se nominovat na mistrovství světa družstev do Wertle…“

Karel Kadlec děkuje:
„Děkuju všem lidem, který mě věří a maj‘ mě rádi. A sponzorům. Nebudu je vyjmenovávat, je toho moc.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach a Josef „Tyčka“ Nový