Zruč nad Sázavou – 9. února
By oslavil pětačtyřicetiny, stále se může počítat mezi užší světovou špičku dlouhých a travnatých drah. A mohl by být živoucím důkazem, že muži nestárnou. Loni jej však provázel smůla. Na jaře si při rutinním tréninku s kluky na stopětadvacítkách zlomil klíční kost. V Mariánských Lázních se předvedl s fungujícím strojovým parkem, nicméně během pár dnů se stádečko jeho koní zatoulalo neznámo kam. Přišla nemoc a ke všemu zranění ramenních vazů v klíčové fázi sezony. Zdeněk Schneiderwind však v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z říká, že v žádném případě nehází flintu do žita. Vedle závodění se stal také duchovním otcem seriálu stopětadvacítek na malé dráze.

speedwayA-Z: „Začátek sezony sis zkomplikoval frakturou klíční kosti při tréninku se stopětadvacítkáři na malé dráze vedle pražské Markéty. Už sis odvykl malým oválům nebo je to důkaz, že i mistr tesař se utne?“
Zdeněk Schneiderwind: „I to, že se mistr tesař utne. Chtěl jsem klukům ukázat, jak se to má dělat. Když se to stalo, byl jsem naštvanej sám na sebe. Přesně jsem věděl, co to bude, měl jsem to poněkolikátý. A že to budu muset tři, čtyři neděle nechat v klidu. Když jsem si kličku zlomil poprvý, za sedm dnů jsem jel závody. Ale teď už to nesrůstá. Kluci z toho byli víc paf než já. Jeden tam dokonce brečel, jestli pojedu do nemocnice. Sundal jsem si kombinézu, viděl, že mám zlomenou kličku, a řek‘ jsem, že trénink pokračuje. Ale štvalo mě to. Nebylo to poprvý, co jsem skočil na motorku a projel tu dráhu. Teď jsem odstartoval a za dva metry šel přes hák. Sekly se řetězy a štorclo se to. A tak jsem klukům ukázal, jak to nemá bejt. Přes zimu člověk maká a najednou je měsíc mimo.“

speedwayA-Z: „Nicméně ses dal do pořádku a počátkem května opět exceloval při mistrovství republiky v Mariánských Lázních. Zdá se, že na tenhle primát máš permanentku.“
Zdeněk Schneiderwind: „To vůbec ne. V Mariánkách to bylo suprový, proto nechápu, proč mi to po nich přestalo jet. Tam to fungovalo všechno. Motorky jely a já si myslím, že jsem jel taky dobře. Jsou to závody, ale když na to objektivně koukáš, bylo to dobrý. To, že tě někdo povodí, patří k tomu. Když dojedu třetí nebo čtvrtej a vím, že jsem bojoval, jsem vnitřně spokojenej. Nebyl jsem zklamanej, že jsem nevyhrál všechny jízdy. Rozhod‘ jsem se, že ještě pojedu a budu bojovat. Myslím, že s tím Schützbachem jsem měl kliku. Možná si titulu cením o to víc, že konkurenty znám. Bylo to samý, jako když jsem skončil třetí nebo čtvrtej v mistrovství Evropy. Každej říká, že to jedou samí důchodci. Jenže to trvá dlouho, než se dostaneš do finále. Lidi si neuvědomujou, co to obnáší.“

speedwayA-Z: „Diváci v Mariánských Lázních tě viděli i druhý den při mistrovství světa. Jako finalista jsi kvalifikační kolo nemusel jet. Byla to pojistka pro všechny případy, nebo máš západočeský ovál tolik rád?“
Zdeněk Schneiderwind: „Víš co, jsou to závody. Neviděl jsem důvod, proč to nejet. V mysli jsem doufal, že bych ve finále moh‘ do osmýho místa bejt. Jel bych, i kdyby to bylo jinde. Ale chtěl jsem se představit publiku v Mariánkách. Kolik lidí mě volalo, jestli tam pojedu! Rád jsem pomoh‘, aby ty závody měly úspěch. A rád jsem byl v tom týmu. Věděl jsem, že Bacher bude lepší. Můžu s ním závodit na trávě, ale v Herxheimu, Pfarrkirchenu nebo v Mariánkách ne. Jede mu to o čtyřicet kiláků víc. Jede dobře, ale zklamanej jsem zase nebyl. Jel jsem s ním víckrát, odstartoval na něj, ale on mě předjel. Byl lepší, absolutně bych to ničemu nepřisuzoval. Musel bych bejt o hodně rychlejší, abych ho porazil, ale to jsem věděl, že nebudu.“

speedwayA-Z: „Bohužel finálová série mistrovství světa ti nepřinesla umístění v první osmičce. V Pfarrkirchenu jsi byl čtrnáctý, ve St. Macaire desátý, v Marmande opět čtrnáctý a čtrnáctý i celkově. Jak bys to okomentoval?“
Zdeněk Schneiderwind: „V Pfarrkirchenu jsem byl hodně naštvanej. Nechci se vymlouvat, když se nepovede závod, jede závodník, ale nejedou motorky. Ale doopravdy jsme motorky nepřinutili, aby jely rychle. Nefungovalo to a dostal jsem se jen do céčka. Měl jsem větší ambice a byl zklamanej sám ze sebe. Nepřišel jsem na to, proč to bylo tak pomalý. Vyměnili jsme asi čtyři motory, ale nedošli jsme k závěru, počínaje výměnou motoru a konče výměnou převodníku. Je to nevysvětlitelný. V Mariánkách to fungovalo, o pár týdnů pozdějc ne. St. Macaire si už přesně nevybavuju. Víc jsem si věřil. Upad‘ tam Jörg Tebbe, dráha byla hodně náročná. Hodně pršelo a nezvládal jsem to. Jezdilo se tam po prknech a zkrátka jsem to nezvlád‘. To samý Marmande. Rozbitý a nebyl jsem ve formě. Měl jsem v obou závodech podat lepší výsledek. Tím jsem šel do challenge. Před Marmande bylo La Reole (semifinále mistrovství Evropy – pozn. redakce) a tam jsem postoupil rovnou do áčka. Tam jsem jel dobře. Bylo to v sobotu večer. Zůstával jsem tam a chytil nějakou chřipku. V neděli jsem se vzbudil v autě a nevěděl, co se mnou je. Nemoh‘ jsem ani hnout rukou. Koupil jsem si léky a vitamíny. Byl jsem hodně vyřízenej, chřipka, klouby a nevěděl o světě. Doufal jsem, že to bude dobrý. V neděli po Marmande jsem měl jet Bad Zwischenhahn. Ve středu jsem to odvolával, protože jsem věděl, že budu rád, když odjedu to Marmande. Celkově čtrnáctej, zklamanej jsem nebyl. Zezačátku jsem měl větší ambice, ale takovej je už život. Bral jsem to, jak to je. Věřil jsem, že uspěju v challenge. To jsem ale netušil, že si na pitomým guláši ve Francii rozbiju držku.“

speedwayA-Z: „Zato mistrovství světa byl skvělým počinem nového nároďáku. Bylo pro tebe čtvrté místo překvapením nebo i trošku zklamáním? Vždy bronz nebyl zas až tak daleko…“
Zdeněk Schneiderwind: „Věděl jsem, že nemůžeme uspět, a překvapoval mě optimismus všech okolo. Po tom průběhu závodu jsem byl hodně zklamanej, že se bronz nepoved‘. Byl opravdu blízko. Myslím, že tahle šance na medaili se nemusí povést pět, deset let. Je to škoda pro nás, co jsme to jeli, i pro celej sport, že jsme medaili nezískali. Po finále jsme si dokonce mysleli, že třetí jsme, ale doopravdy nám jedno umístění chybělo. Šlo mi to jak za starejch mladejch časů. Jak kdyby mi bylo o dvacet let míň. Od startů jsem tam byl, a když ne, protáh‘ jsem se venkem. Fakt mě štve, že medaile nebyla. Ve třech čtvrtinách závodů jsem si říkal ‚kurva, kdyby bylo štěstí, můžeme mít bronz‘.“

speedwayA-Z: „Tvoji kolegové z pražského Olympu Richard Wolff a Pavel Ondrašík se chtějí dlouhé dráze věnovat víc. Objevil se Antonín Klatovský, své záměry s touhle disciplínou má i Jan Jaroš. Věříš v dobrou budoucnost českého nároďáku i naší dlouhé dráhy?“
Zdeněk Schneiderwind: „Když budu upřímnej, úplně moc ne. Všem bych to přál, ale Němci maj‘ víc závodů. Je to jejich národní sport. Holandsko to samý. Porážel jsem je, ale léta běžej‘. Třeba se mýlím, ale kluci budou muset přidat. Uvidíme letos. Úspěch by byl, kdyby se udrželi v osmičce. To byl ne půl krok, ale tři čtvrtě krok dopředu. Je to hodně práce. Pepe Franc chce jet mistrák, motorku chce půjčit i Patrik Linhart. Moje teze je, že musí bejt základna. Když bude mezi sebou soupeřit víc lidí, je špička kvalitnější. To je pro mě spojitost i se stopětadvacítkama. Udělat víc závodů a pak dva nebo tři vyskočej‘ víc než doteďka. Jsem přesvědčenej, že když bude dvanáct závodů na malý dráze na Markétě, sto lidí půjde kolem, ale dva se zastaví a jeden to zkusí. Věřím tomu, že když do dlouhý půjde malej Hádek, Bořík ví co a jak. Potřebuješ na to chtění, ne zkušenosti. A pak to pojede třeba i Adam Vandírek a další kluci. Začnou spolu závodit a budou závody. Mariánky v tom hrajou taky svoji roli. A až se vrátí Tonda Švábů, bude to obrovská motivace pro všechny.“

speedwayA-Z: „Závěr sezony ti bohužel zkomplikovalo další zranění. Při pouáku ve Francii sis pochroumal rameno. Jak k tomu došlo?“
Zdeněk Schneiderwind: „V Miramontu je nová dráha, její manažerka to dřív pořádala ve St. Colomb. Měl jsem jet v Berghauptenu, ale neozývali se, tak jsem se přihlásil sem. Když jsem přijel, byl to den blbec. Dráha, ale na to se nevymlouvám, z kopce do kopce. Vyjeli jsme na trénink a oblaka dýmu. Nestačili to ukropit. I když jsi byl první, neviděl jsi. Najela tam kropička a hned to bylo jako na ledě. Padal jsi už cestou na startovací zařízení. Ve třetí jízdě jsem blbě odstartoval a jel třetí, čtvrtej. Předjel mě mladej Tresarrieu. Po rovině, jak když mě potká. Říkal jsem si, kudy to chce jet. V nájezdu sestřelil dva přede mnou. Nevyhnul jsem se motorce, trefil ji a šel rovně do prken. Hned jsem věděl, že jsem v hajzlu. Finále mistrovství Evropy přede mnou, challenge přede mnou. Bok mě bolel, do dneška se to nevstřebalo, zlomenýho nic, jen vazy v rameni. Nepohod‘ jsem se s doktorama. Nechtěli mi udělat magnetickou rezonanci. O Barošovi se píše, že mu ji dělaj‘ třikrát tejdně, jestli se mu to hojí, a já ani nevěděl, co s tím mám. Na rentgenu mi řekli, že nemám nic zlomenýho, ale to jsem věděl už předtím sám. Nejhorší je, že ti je tolik let. Každej říká, že jsi starej, ale kdyby nebyla takováhle blbost, můžeš bojovat. Vyrovnal jsem se s tím, ale je to blbý. Štvalo mě to. Šlo mi to, celkem mi to jelo, v Anglii bych určitě dvacátej nebyl. A bejt zdravej, ve Vechtě bych měl dost velký šance s nima bojovat.“

speedwayA-Z: „Na vrub zranění lze připsat i tvé účinkování v mistrovství Evropy. Semifinále v La Reole ti přineslo hladký postup, leč ve finále ve Swingfieldu jsi musel odstoupit…“
Zdeněk Schneiderwind: „Lítal jsem celej tejden po doktorech a léčil to. Ještě v pátek jsem nevěděl, jestli pojedu. Nemělo to cenu. Bavil jsem se s Milanem Špinkou, že když nastoupím, mohli bychom pomoct Pavlovi. O tréninku jsem objel půl kola a věděl, že to vůbec nejde. Nešlo to udržet.“

speedwayA-Z: „Ve stejném duchu se neslo také challenge ve Vechtě. Vypadl jsi z elitní společnosti finalistů mistrovství světa. Věříš, že se ti podaří mezi ně vrátit přes rozjížďku poslední šance v Mariánských Lázních?“
Zdeněk Schneiderwind: „Tejden jsem chodil na lasery. Co mám známý ve Stromovce, všichni se mi věnovali. V tý Vechtě jsem ve druhý jízdě odstoupil. Přijel jsem na start, dal půl plynu a otevíralo se mi zápěstí. Tím sezona skončila. O poslední šanci neuvažuju. Abych o tom přemejšlel, to ne. Rozhod‘ jsem se, že pojedu. Makám dost, ale víceméně se věnuju stopětadvacítkám. Určitě budu chtít připravit motorky, abych uspěl. Zatím nemám na čem. Chci zajet do Jawy, jestli bude ještě nějaká spolupráce. Začnu se připravovat, ale v současné době mě zajímá příprava stopětadvacítek. Jestli v Mariánkách pojedu, budu bojovat. Vypad‘ taky Tebbe, Rudolf, Tresarrieu. To jsou dobrý závodníci a budou je tam chtít dostat. Jednoduchý to nebude.“

speedwayA-Z: „A s čím půjdeš do letošní sezony? Nebude to trvat dlouho a rozběhne se opět kolotoč závodů.“
Zdeněk Schneiderwind: „Na to, abych si dělal ambice vyhrát mistrovství světa nebo Evropy, určitě nemám. Chtěl bych, aby se dařilo a byl z toho spokojenej. Aby to fungovalo a byl zdravej. Úrazy nepřidaj‘, hlavně v tomhle věku. A aby fungovaly stopětadvacítky, rozjel se seriál a nebylo to závislý jen na mně. A mělo to smysl. Přihlásilo se hodně kluků a těším se, že se budu zase vídat s Vencou Milíkem, protože jeho syn tam je taky.“

Zdeněk Schneiderwind děkuje:
„Jsem strašně rád, že se ke mně nikdo neotočil zády. Spolupráce s MPM trading, Fuchs Oil, paní Vikovou z firmy Pinelli, Semtex a JRM funguje dobře. Děkuju jim za to. A děkuju PSK Olymp Praha, kde mi vytvářejí podmínky na závodění i trénování kluků, a AČR.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach, Radek Fanta a Jiří Bayer

Žarnovica – 2. februára

Postaral sa o najväčšie prekvapenie sezóny, keď sa ako najmladší v histórii stal českým šampiónom jednotlivcov. Ono by to možno ani nebolo také výnimočné, keby sa nejednalo o sedemnásročného slovenského pretekára jazdiaceho iba tretiu sezónu. O tom, že sa postaral o stopercentný úspech slovenských farieb v tomto šampionáte netreba ani hovori. Najlepšie umiestnenie, ešte však v spoločnom československom šampionáte jednotlivcov, spomedzi slovenský jazdcov mal jeho otec Zdeno, ktorý v roku 1984 obsadil desiate miesto. K tomu pridal striebro z MČR juniorov, šieste miesto v ME juniorov a ve¾a iných výborných výsledkov. Nakoniec sa postaral aj o rozruch medzi po¾skými extraligovými klubmi oh¾adom podpisu zmluvy na budúci rok. O tomto ale aj o iných veciach sa s Martinom Vaculíkom rozprával magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Máš za sebou tretiu sezónu, ako sa na ňu pozeráš teraz s odstupom času?“
Martin Vaculík: „Sezóna bola celkom dobrá. Tak by som ju opísal na viac fáz. Prvá čas bola ku Herxheim. Dovtedy boli preteky dos vydarené a celkom mi vyšli. Potom ako išla sezóna, tak v strede sa mi začalo menej dari, či na vo¾ných pretekoch, či na pretekoch v Čechách v juniorskom šampionáte alebo tak. Prišli tam nejaké pády. Potom ku koncu to bolo už najlepšie. Zisk titulu v Slanom, tretie miesto na Zlatej prilbe, preteky v Tarnówe, v Rzeszówe a skúsenos z Ipswichu… Celkovo túto sezónu beriem ako dos dobrú aj keď ešte stále je čo zlepšova.“

speedwayA-Z: „Pevne si sa usadil v extraligovom tíme Slaného a platil si za jeho oporu, no aj napriek tomu sa tvojmu tímu nepodaril hattrick a skončil na tretej priečke. Ako si spokojný so svojim účinkovaním v extralige?“
Martin Vaculík: „Tieto preteky boli pre mňa ve¾mi užitočné. Už od začiatku to bolo ove¾a lepšie než predvlani. Už v prvom kole v Prahe som urobil osem bodov, čo bolo ve¾mi fajn a ku koncu sa mi v Pardubiciach podarilo nazbiera dvanás bodov, to bolo zatia¾ najviac čo som v Extralige spravil. Po celú sezónu som sa snažil patri k oporám Slaného, čo sa mi možno z časti podarilo, keď by sme si nevšímali po¾ských jazdcov (smiech). Sezónu sme rozbehli ve¾mi dobre. Začiatok bol myslím si super a už sme tak tajne v kútiku duše dúfali, že by ten titul mohol by aj do tretice. Nikto to nechcel vyslovova nahlas, aby sa to nezarieklo. A predsa! Asi to niekto vyslovil nahlas (smiech). Pokazili sme to v posledných pretekoch. Celý tím, čo mal zabra najviac, tak neviem čo sa stalo, asi zlý deň. U všetkých jazdcov sa to dokopy skåbilo a za to taký výsledok. Tretie miesto, v celku je to dobré, ale škoda no, prvé miesto by určite ve¾mi potešilo.“

speedwayA-Z: „Úspešne si si počínal aj v druhej po¾skej lige, kde si sa stal najúspešnejším pretekárom klubu z Krosna v sezóne. K tomu si v jednom ligovom stretnutí nazbieral maximum dvadsajeden bodov, čo sa doteraz v po¾ských ligách podarilo jedine Nickimu Pedersenovi a navyše si pridal aj traový rekord, ako si na to všetko spomínaš?“
Martin Vaculík: „Predvlani som jazdil za Krosno prvú ligu a vlani druhú, takže som si myslel, že by to malo by ¾ahšie, aj keď ¾ahšie sa v Po¾sku nedá poveda ani pri druhej lige. Pretože aj tam sú dobrí jazdci. Takže aj druhá liga je ozaj dobrá škola. A tam som mal viac tých dobrých pretekov aj keď jeden v Lodži bol hrozný. Mal som tam štyri body, ale k tomu sa nechcem vraca, skôr sa vrátim k tým dobrým závodom (smiech). V Krosne mali nejaké problémy so Sjemenom Vlasovom, prestali ho vola, tak som po ňom prebral toho najlepšieho jazdca, čo ma ve¾mi tešilo. Ako junior som tam robil to¾ko bodov čo seniori, niekedy aj viac. Môj prvý komplet som mal s Miskolcom, z čoho som bol neskutočne rád. Ďalší komplet nasledoval proti Lodži, kde sa mi podarilo urobi aj rekord krosnianskej dráhy, ktorý ešte v tom roku spravil Janusz Kolodziej a ja som ho prekonal. Vlastne v Krosne jazdili dos dobrí pretekári aj v minulý rok aj v rokoch predtým.
Samotnú sezónu v Po¾sku by som zhodnotil ako ve¾mi dobrú, i keď bolo ešte čo zlepšova v niektorých tých závodoch. Čo sa týka klubu Krosna, sú tam ve¾mi dobrí ¾udia a fanúšikovia, ktorým by som sa chcel poďakova za všetko, čo pre mňa urobili. Ja som sa im snažil za to odvďačova na dráhe, ale ešte raz ve¾ké ďakujem. Určite, keď tam budú nejaké vo¾né preteky rád prídem. A vlastne cestou do Rzeszówa to mám cez Krosno, tak sa určite zastavím a pokeciam s kamarátmi a známymi.“

speedwayA-Z: „Už druhý rok si reprezentoval Slovensko v majstrovstvách sveta, či Európy. Ako si spokojný so svojimi výsledkami?“
Martin Vaculík: „Majstrovstvá sveta juniorov začali pre mňa dos dobre v Herxheime, kde som bol tretí. Bola tam super dráha. Zaujímavá skúsenos s dráhou bez mantinelov. Ve¾mi sa mi tam páčilo. Z tadia¾ som postúpil do Daugavpilsu, kde to už bola menšia sláva. Tam som doplatil trochu na moju nerozvážnos lebo v jednej jazde som mohol ma tri body, ale nechal som sa dos vynies a všetci ma podišli a keďže bolo tesne po úprave dráhy a mňa nenapadlo, že materiál dali z vonka dnu, tak som mal smolu.
Tá Európa juniorov, fajn že v Braile sa zrušila lebo priamo som išiel do Daugavpilsu. Tu dráha už nebola taká dobrá ako prvýkrát. Bola skôr hlbšia a trochu deravá. No postúpil som a dokonca sa mi to podarilo aj vyhra, čomu som ve¾mi rád. No a finále, tak to by som zhodnotil dvomi slovami – na hovno. Prvú jazdu keby nepokazím jasne by tam mohla by bedňa. Zvolil som úplne blbú motorku, vtedy ešte nie ve¾mi odskúšanú a to bola tá chyba. Stačil mi jeden bod na druhé, respektíve tretie miesto. No takí sme tam boli viacerí. Potom som zvolil dobrý motor aj prevod a vyhral som tri jazdy po sebe. V dodatkovej jazde som si vytiahol ‚super dráhu‘ štvrtú, ktorá tam až tak ve¾mi neštartovala. Neodštartoval som a potom už bolo ažko niečo robi a už som videl, že na toho prvého nemám. Tam išlo v podstate iba o to prvé miesto o ostatné už nie. Takže to bol úplne, úplne zlý deň pre mňa. Ale opä jedna skúsenos.

speedwayA-Z: „Predstavil si sa aj v Kvalifikácii do Grand Prix 2008 vo Mšene, kde si pôvodne ani nemal štartova. Ako hodnotíš svoje vystúpenie?“
Martin Vaculík: „Čo sa týka štartu vo Mšene, tak nakoniec sa to podarilo a som rád, že som mohol štartova v pretekoch ako je Kvalifikácia do Grand Prix. Tento rok ju tiež pôjdem, teda dúfam (smiech). Bol som tam trochu vytrémovaný a vystresovaný, keď som videl také mená ako Hampel, Kasprzak a podobne. Ale ako som zistil, jazdi sa s nimi dá. V jednej jazde som sa dokonca vozil tesne za Hampelom, škoda, že ju zastavili, ktovie ako by to dopadlo. Celkovo osem bodov, no nie je to žiadna sláva, mohlo to by aj dos lepšie. No robil som tam dos chýb, čo som videl hlavne neskôr v televízii. Čo už. Chybami sa človek učí. Tie dva body, čo mi chýbali k postupu, škoda. No dá sa poveda, že iba dva body ale aj až dva body. To je šport, je to plochá dráha, musí sa ís ďalej. Ale jednoznačne to bola obrovská príležitos pre mňa.“

speedwayA-Z: „Od augusta sa tvoje výsledky začali zlepšova. Dokonca sa ti podarilo v šestnástich jazdách nepretržite víazi od ligového stretnutia Krosna s Lodžou, cez posledné kolo MČR juniorov v Plzni až po finále MČR jednotlivcov v Slanom. Čím to bolo?“
Martin Vaculík: „Asi mi bol, mesiac naklonený. Ale chcel by som týmto pochváli Láďa Dvořáka, s ktorým sme ku koncu sezóny prišli na optimálne naladenie motorov JRM, ktoré úplne sadli, čomu svedčia aj tieto výsledky. Takže myslím, že sa nám podarila optimálna kombinácia súčiastok v motore a môjho štýlu jazdy. Niektorí to nemohli preži, že som v Plzni aj v Slanom vyhral. Boli tam také reči, že na šestovke a tak. No ja som sa na tom len zasmial. K¾udne si môžu môj motor pozrie zvonka aj zvnútra, mile im ho vystavím.“

speedwayA-Z: „Počas sezóny si striedal motory GM a JRM. Ktorý z nich sa ti najviac osvedčil?“
Martin Vaculík: „Striedal som GM s JRM moc často, čo nebolo dobre. Skúšal som, čo je pre mňa najlepšie. V auguste som zistil, že zatia¾ najlepšia pre mňa je JRM, ako sme to naladili a všetko dali do súladu. GM som mal na začiatku celkom dobre naladený. Je trochu iný ako JRM, inak sa na tom ide. Tú JRM sme stále a stále nemohli k tomu akosi priblíži. Ale ako sme kúpili nové motory z fabriky, zdalo sa mi, že sú niečím iné a to ma zaujalo, že sa s tým možno bude da urobi to, čo s GM. Nakoniec sa nám to podarilo a teraz to ide ešte lepšie než GM, čomu sa ve¾mi teším, pretože vždy som chcel jazdi na JRM, ale predtým mi lepšie sedel GM. Teraz mi sedí aj GM a ešte lepšie JRM. Takže do budúcej sezóny idem čisto na JRM.“

speedwayA-Z: „Už v augusta sa začali o teba zaujíma po¾ské extraligové kluby a ty si podpísal Tarnówu, no nakoniec budeš jazdi za Rzeszów. Ako to vlastne bolo?“
Martin Vaculík: „Mal som tam tých ponúk viac z extraligy, nielen Tarnów a Rzeszów, ale nakoniec som sa rozhodoval len medzi týmito dvoma klubmi. A možno som sa až príliš unáhlil, keď som pris¾úbil Tarnówu, že budem za nich jazdi. Ale pravda je, že tam bola zmluva podpísaná mnou. Avšak je predpis, že v prípade neplnoletosti musí by podpísaná oboma rodičmi a to sme si nejako neuvedomili. Po tomto podpise sa mi začali dostáva správy o tom, že Tarnów je na tom finančne zle, že ktovie či dostane licenciu, čo mi hovorilo ve¾a ¾udí z Po¾ska aj manažéri. Kdežto zase šéf v Tarnówe, pán Pawlowski hovoril, že všetko je poriadku a bude v pohode. Ale aj tak som sa toho začal bá, že čo nakoniec z toho bude. V podstate nejde mi tu len o peniaze, ako si myslia fanúšikovia v Tarnówe, ale v prvom rade mi ide o to, aby som sa tu rozvíjal a chcel som klub, ktorý mi toto všetko umožní. A keďže nad Tarnówom bol takýto otáznik, tak som bol z toho dos blbo. Potom som sa dostal na preteky do Rzeszówa. Videl som, že tu je ve¾mi dobré vedenie a celý klub. Ve¾mi sa mi páčila aj dráha. V pretekoch sa mi darilo. V jednej jazde som išiel tesne za Nicki Pedersenom a on tam vyrovnal svoj najlepší čas. Hneď bol zo strany klubu a pani Marty Póltorak, šéfky klubu o mňa záujem. Takisto je tam aj Rafal Wilk, ktorému so kedysi hovoril, že chcem by v tom tíme, v ktorom bude aj on. Ja som si potom vzal čas na rozmyslenie. S pani Póltorak sme ostali v kontakte. Nakoniec som im povedal, že som podpísal Tarnówu. Tak mi povedali, že čo už, že mi prajú ve¾a šastia, ale potom sa ma ešte pani Póltorak spýtala, či zmluvu podpísali aj rodičia lebo inak, že je neplatná. Ja som jej povedal, že nie. Ona mi teda ponúkla, že môžem podpísa Rzeszówu. Ja som sa toho hneď chytil lebo ma akoby vytiahla z neistoty ako to bude. Tak som podpísal zmluvu aj s rodičmi a som pre túto sezónu pretekár Rzeszówa. Nechcem, však aby mi to mali v Tarnówe za zlé, ale nech sa skúsia aj oni vži do mojej situácie, čo by robili. Viem, že to tam nebude ¾ahké, keď prídem do Tarnówa, ale ja to beriem.

Som ve¾mi rád, že som nakoniec skončil v Rzeszówe a že môžem jazdi za tento super klub po¾skú Extraligu. Budem sa snaži robi čo najviac bodov a by platným jazdcom klubu. Teším sa aj na nové skúsenosti, veď je to najlepšia a najtvrdšia plochodrážna liga na svete.“

speedwayA-Z: „Zlatá prilba SNP, dá sa poveda je tvojou srdcovou záležitosou. Ve¾mi si sa ju snažil vyhra, no nakoniec si skončil tretí. Ako to hodnotíš?“
Martin Vaculík: „V ten deň som bol ve¾mi pozitívne naladený. Ve¾mi som sa tešil na preteky. Vtedy začalo prichádza to obdobie, keď sa mi darilo. Na tréningu mi to išlo super. Vlastne to bol ešte ten čas, keď som laboroval medzi GM a JRM. Vtedy som mal novú JRM, avšak nebola ešte tak dobre pripravená ako je teraz, tak som sa zvolil GM, ktorý si myslím išiel fakt ve¾mi dobre. No a čo čert nechcel, v mojej štvrtej jazde na prvom mieste sa mi zlomila sviečka v motore a dostal sa mi dnu nejaký bordel a mysleli sme si, že to je zatiahnuté, a tak som na tom radšej nešiel. No zadreté to nebolo, čo nám nakoniec povedal Láďa Dvořák. Stačilo len prepláchnu motor kvôli kompresii, ale na to vtedy nebol čas. Tak sme narýchlo pripravili druhú motorku. Tá ešte nebola napasovaná na mňa. Nakoniec z toho bolo tretie miesto. Som z toho rád je to zatia¾ moje najlepšie umiestnenie na Zlatej prilbe, no chcel som vyhra, mal som to dobre rozbehnuté. Ale snáď tento rok. Dám do toho všetko, aby to vyšlo.“

speedwayA-Z: „Už počas sezóny si sa netajil tým, že by si v tej budúcej chcel jazdi v po¾skej, anglickej, švédskej a poprípade aj dánskej lige. Ako to vyzerá v skutočnosti?“
Martin Vaculík: „Ku Po¾sku som sa už vyjadril. Ďalej som sa chcel rozšíri aj do Švédska lebo tam je ve¾mi dobrá škola, či už pre mňa ako športovca ale i ako človeka. Budem cestova, mal by som tam chodi lietadlom. Bude to pre mňa taká životná skúsenos. Nemám tu síce ešte kontrakt, ale rysuje sa mi niečo. Dánsko to je to isté. Holsted je silný klub. Jazdí tam Nicki Pedersen, Iversen a iní paliči. Tam by som sa chcel zopár krát zvies, uvidím. Čo sa týka Anglicka, tak tam som bol však na jeseň, no išiel som na vypožičanom motore a nebol som naň zvyknutý. Aj dráha bol zvláštna. Nemohol som trénova a hneď som išiel do jazdy. Prvé tri jazdy som sa učil len zahnú a preto to tak dopadlo. Zatia¾ však ešte nechcem ís do Anglicka, ešte mám na to čas.“

speedwayA-Z: „Za minulú sezónu si absolvoval viac ako pädesiat pretekov a v tej nasledujúcej to vyzerá ešte na viac. Dokážeš zladi školu s pretekaním?“
Martin Vaculík: „ (Dlhý smiech) V prvom rade by som sa chcel poďakova škole, ktorá ma púša na každé moje podujatia a je ve¾mi tolerantná voči môjmu jazdeniu a podporuje ma. Takže za to ve¾ké ĎAKUJEM. V škole majú môj kalendár na základe, ktorého ma uvo¾ňujú. Zatia¾ to nejako zvládam aj keď s odretými ušami. Tento rok by to malo by ešte v pohode, ale na druhý rok bude maturita a to sa bude treba pozrie trochu viac do kníh. No vieme, že Einstein zo mňa nebude, ale maturita je môj ďalší cie¾.“

speedwayA-Z: „Ako to vidíš na túto sezónu?“
Martin Vaculík: „Teraz sa aktívne venujem tréningom, snažím sa k tomu pristupova maximálne zodpovedne a chcem sa k sezóne dobre pripravi. Tréningy spočívajú v tom, že v pondelok mám fitnes, v utorok mám vytrvalostný beh v teréne, v stredu opä fitnes, vo štvrtok kondička, v piatok tiež fitko a večer hokej, v sobotu lyže, ktoré sú aj moje hobby. V nede¾u využívam na masáže, kúpele a tak.
Čo sa týka sústredení, tak by som mal ís s Rzeszówom do Talianska a aj v Po¾sku budú tréningy, takže sa chcem čo najlepšie rozjazdi pred sezónou, aby to potom bolo všetko v pohode.
Čo sa zase týka cie¾ov, tak zase ako som hovoril minulý rok, budem sa snaži v každých pretekoch zajazdi čo najlepšie urobi čo najlepší výsledok, aby sa to páčilo divákom a aby som aj ja mal z toho dobrý pocit. Hlavne si prajem, aby sa mi vyhýbali zranenia, takže prejs celú sezónu a budem spokojný.“

Martin Vaculík ďakuje:
„V prvom rade ďakujem svojim rodičom a všetkým, ktorí mi veria a fandia. Ďakujem aj svojim sponzorov, bez ktorých by som si to nevedel predstavi. Ešte raz ďakujem!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach a Martin Búri