Mladá Boleslav – 16. února
Někdo má sbírku známek, jiný odznaků a další třeba plochodrážních programů. On sbírá tituly a o každém tvrdí, že se počítá. A na české scéně se mu v tomhle směru nemůže nikdo rovnat. Loni obhájil svůj hattrick ve všech juniorských šampionátech. S Plzní triumfoval v extralize, s Libercem ve tříčlenných družstvech. Kromě toho se zapsal mezi vítěze Zlaté stuhy a Zlaté přilby SNP a stanul na pódiu Tomíčkova memoriálu. Připočtěte bronz z evropských devatenáctek a mistrovství světa juniorských družstev a bude jasné, že v rodinné vitríně na poháry vytlačuje svého dědečka. Filip Šitera v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z tvrdí, že ho apetit na zlaté kovy nepřešel ani během zimní přestávky.
speedwayA-Z: „Někdy v průběhu loňské sezony došlo k senzačnímu přestupu. Ty, který jsi měl vždy úzké vazby na divišovskou továrnu a vysloužil sis i věčné šprýmy o továrním jezdci, jsi najednou začal startovat na GM. Zároveň jsi změnil ladiče a od Oldřicha Řezníčka zamířil k Bohumilu Brhelovi. Proč?“
Filip Šitera: „Důvod byl, že jsem se nedohod‘ s lidma v Jawě. Měli jsme domluvu, že budou spolupracovat s Řezňou. Olda ví, co mi pasuje, co potřebuju. S Jawou to bylo jako v předešlejch letech. Před sezonou sliby, sliby a nebylo to ani napůl. Když to vidíš ve světě, ve finále juniorů jsme jen my s Lubošem a Pawel Hlib měli Jawu. A jeden Švéďák, ale ten měl ještě GM. Jawa mi loni pomohla jako vždycky. Ale teď už nemůžu testovat. Musím mít něco, co bude mít výkon. Není to jen v motoru, ale i v závodníkovi. Já ale dělám sto procent, a když ti pak v pěti závodech pětkrát zastaví motor, mrzí to. Vždy mi to bylo zdůvodněno, že to byla moje chyba. Když to ale někdo viděl, řekl by, že spíš jejich lajdáctví. Nemělo by se stávat, že ti do motoru vypadne šroubek. S Jawou jsem měl dost titulů, byl na ní třetí v mistrovství Evropy, nebyl důvod, že bych na ní nechtěl jezdit, ale nepohodli jsme se. Zkusil jsem proto GM a kromě Zlatý přilby byl pokaždý na bedně nebo mezi nejlepšíma třema v družstvech. Nebylo to ještě ono. Na GM jsou jiný převody a chová se jinak než Jawa. Proto jedu už teď trénovat do Goričanu, abych měl všechno pod kontrolou. Ke spolupráci s Bohoušem Brhelem došlo proto, že jsem nechtěl GM hned kupovat, kdyby nebylo dobrý. Nechával jsem si Jawy. Olda mě dostal do širší špičky, ale nevýhoda je, že GM by mi nepůjčil. Může se pak totiž stát, že mu vrátím motor úplně rozstřelenej. Od Oldy mi motor zastavil jen jednou s prasklým ventilem, což nebyla jeho chyba. Dělal pro mě první a 
poslední, stačilo zavolat a přes noc připravil motor. Nechci u něj úplně skončit, uvidíme, jak to v sezoně bude. S GM výrazná změna není, když vyladíš Jawu, vyjde to v součtu nastejno. Nevím, jestli mi tenhle motor GM sednul, ale měl jsem lepší starty než na jawkách…“
speedwayA-Z: „Dokladem dobré formy nejen tvé, ale i juniorských závodníků se stal výkon národního týmu do jednadvaceti let v mistrovství světa. Bronz z Abensbergu byl skvělým výsledkem, a to tím spíše, zůstali-li na vašem štítě Dánové a Švédové…“
Filip Šitera: „V semifinále v Debrecenu to vlastně táhnul Luboš. My dělali nějaký body, ale on byl ten, kdo znal soupeře z Anglie. My jsme nevěděli, jestli to jsou venkaři a tak. Po závodech jsme všichni seděli v autě a čekali, jak dopadne Poznaň. Měli jsme ale dost bodů. Ve finále jsme si řekli, že do toho musíme jít naplno. Nebylo co ztratit, mohli jsme maximálně vyrovnat čtvrtý místo z Pardubic. Začali jsme třema nulama a jednou trojkou. Lepší začátek jsme mít nemohli (smích). Ale chytli jsme blbý rozlosování. Dráha jak stůl a my měli trojky a čtyřky. Do zatáčky to bylo dál a chtělo to tam bejt o půl motorky dřív. Pak jsme se chytli a jednu chvíli nám chyběly dva body na první. Potrápili jsme hodně Angličany i Poláky. Jak je vidět z našich jízd, bylo to hodně zajímavý. Fungovali jsme jako tým a pomáhali si. V Maďarsku byl cíl postoupit, a proto jsme se soustředili, abychom vozili body. Tady jsme do toho dávali všechno. A bylo to vidět. Někdy ti bylo jedno, jestli skončíš za mantinelem (smích). Letos nám odpadne Luboš. Ale semifinále se jede v Pardubicích. Hynkovi to tam jde, Kůsákovi taky. Mně ne, ale na Zlatý stuze se to zlepšilo. Junioři se mi tam vždycky povedli. I při Přilbě to bylo lepší, a kdyby se nezastavil motor, možná bych 
postoupil. Pokud by nám vyhověli s dráhou, mohlo by to vyjít. První věc je postoupit do finále. A potom uděláme vše, abychom byli minimálně zase třetí.“
speedwayA-Z: „Úspěšně sis počínal také v ostatních juniorských šampionátech pod jurisdikcí FIM a UEM. Zaznamenal jsi finálové postupy jak v devatenáctkách, tak jednadvacítkách a bronz v mladší kategorii. Jsi spokojen nebo jsi přece jenom v koutku duše očekával víc?“
Filip Šitera: „Devatenáctky byly před mistrovstvím světa a finále republiky. Ne že bych do toho nešel naplno. Chtěl jsem hrozně bednu, protože jsem v týhle kategorii končil. První dvě jízdy dobrý. Pak mě trenér z Polska popíchnul, jestli nechci zkusit druhou motorku. Když za tebou někdo takhle přijde, začne ti to vrtat hlavou. Tak jsem ho poslech‘ a byl čtvrtej. Do posledních jízd jsem šel už bezhlavě a nakonec byl rozjezd ve čtyřech. Byly to nervy jako sviňa. Víš, že máš poslední rok a na bedně je jedno místo. Když jdeš na start, nechceš udělat chybu. Přemejšlíš, kterou kolej si máš vybrat. Dobře jsem odstartoval a byl druhej. Nechtěl jsem bláznit. Říkal jsem si, že ho musím předjet a ujet mu, abych byl v klidu. Nakonec se to povedlo a byl jsem rád. Pak přišlo mistrovství světa. Je mi divný, že lidi z vedení dali českej mistrák dva dny předtím. Do budoucna by stálo se nad tím zamyslet. Když je mistrovství světa, musíš mít motor připravenej špičkově. Nevím, co bych dělal, kdyby se mi ve Slaným stalo co Lubošovi, že se mu zastavily dva motory. Tady to nechodí tak, že ti někdo udělá špičkovej motor přes noc. Proto nejde dát dva vrcholný závody za sebou. Poláci po deštích 
připravili dráhu dobře. V první jízdě jsem chtěl předjet ze třetího na druhý. Nevyšlo mi to a byl jsem poslední. Pak jsem dojel čtyřikrát druhej. Moh‘ jsem bejt sedmej, ale kvůli tomu, že jsem neměl vítězství jsem byl při rovnosti bodů devátej‘. Rád bych udělal výsledek už letos a nenechával to na poslední rok. Doba strašně utíká. Vzpomínám si, když jsem jel v Pardubicích kvalifikaci na první závod a teď končím juniory. A za chvíli budu ve čtyřiceti prodávat motorky po kariéře (smích). Co potřebuješ, je štěstí. Bez toho to nejde. Připravenej, doufám, jsem. Finále je v Pardubicích. Hlavně se tam dostat a pak teprve přemejšlet, co bude.“
speedwayA-Z: „Na domácí juniorské scéně jsi opět nepoznal přemožitele a dosáhl už druhého hattricku, nyní okořeněného navíc ještě Zlatou stuhou. Byl tenhle výkon těžší než předloni?“
Filip Šitera: „Každej závod je těžkej. V juniorskejch družstvech jsem používal motor, o kterým jsem už mluvil. V Žarnovici se to zadřelo, v Pardubicích odletěl setrvák z motoru. Dopadlo to, že jsme nakonec vyhráli. Měli jsme smůlu, ale nakonec štěstí. Juniorák byl těžkej, Kůsák hodně šlapal na paty. Poslední závod se mnou chtěl bojovat o titul a nakonec nebyl ani druhej. Mrzelo mě to za něj. Máš rozlítanou sezonu a pak ti to nejde. Poznáš lidi, co ti chtěj‘ doopravdy pomoct. Když máš úspěchy, motaj‘ se kolem tebe, ale když potřebuješ doopravdy poradit, těch lidí tolik už není. Nejhorší je, že pak nevíš, co děláš špatně. Jestli za to můžeš ty, motorka, psychika… V junioráku jsem si to užil. V Chabařovicích byla nebezpečná dráha. 
Když si vezmeš Suchoše, podruhý se házelo korunou o první místo, i když to byl trošku jinej‘ šampionát (smích). Mince určitě měla dvě strany stejný, proto vyhrál Kůsák. Určitě jsem s hattrickem spokojenej, chtěl jsem to obhájit. Juniorský družstva jezdím čtvrtej rok, pokaždý s někým jiným. Haďas se rozjel, víc jsme spolupracovali a pak jsme tam nechávali Holubína. Bylo by dobrý, kdybych se jim letos do toho neplet‘. Hodně termínů se mi kreje, takže bych to ani nestíhal. Junioráky by mě měly vycházet všechny. V sezoně to ale chodí tak, že hodně termínů je přeházenejch. Doufám, že se mi to nezkříží.“
speedwayA-Z: „V extralize se stalo něco, co by před sezónou čekal jen málokdo. Plzeň vyhrála titul, k němuž dospěla především famózní sérií pěti triumfů v řadě. Soutěž jste zdramatizovali prakticky jen svým úvodním výpadkem, co?“
Filip Šitera: „Myslím si, že po prvním závodě málokdo čekal, že aspoň obhájíme stříbro. Hodně jsem překvapili klub, když jsme na domácí dráze dojeli poslední. To byl vynikající výkon (smích). Ale nakoplo nás to. Neměli jsme, co ztratit, šli do toho po hlavě, zatímco jiný týmy počítaly bod za bod. Měli jsme sérii 4 – 3 – 2 – 1 a pak Bořík řek‘, že bychom mohli všechny zbejvající závody vyhrát. Zasmáli jsme se tomu, ale nakonec to tak bylo. Před předposledníma dvěma závodama jsme věděli, že bychom mohli útočit na titul. V Plzni jsem si dával na čas. Když jedeš po tramvajovejch kolejích, dobře se ti převlíká do kombinézy. Hodně blbý bylo, že se nemůžeš dostat dozadu ohřát motorky (smích). Před Slaným jsme si řekli, že musíme vyhrát. Slaný se snažil, aby dráha vypadala, že hodně pršelo. Ale připravili 
dráhu pro Plzeň. Já mám takovou rád, Simoák taky a Walasek s Jeleniewskim na tom zajedou. Bojuješ o titul a pak zjistíš, že Slaný má po osmi jízdách dva body. Udělali jsme kus práce a odvděčili se lidem v Plzni, co dělaj‘ plochou dráhu z lásky. Titul si zasloužili. Uvidíme, jak to bude příští rok. bylo by dobrý, kdybychom tu vítěznou sérii nepřerušili.“
speedwayA-Z: „Další domácí titul přišel ve tříčlenných družstvech s Libercem. Měli jste silný tým, nicméně Březolupy se ukázaly jako nebezpečný rival. Jak bys váš triumf okomentoval?“
Filip Šitera: „Nám to hodně dobře šlapalo. S Věroušem vycházím skvěle od doby, co jezdím. Březolupy vypadaly silně, ale u nás dělal každej body. Hecovali jsme se a drželi pohromadě. Liberec je vlastně moje třetí domácí dráha. Už jsem tam jel dokonce i závod a výjimečně pršelo. Pocit z vítězství byl dobrej. Někdo řekne, že je to jen přebor, ale někdy to bylo zajímavější než extraliga. Bylo to vyrovnaný, vždycky se to zamíchalo a nikdo nevěděl, kdo vyhraje. Každej titul se počítá. Titul je titul, čím víc, tím líp, ne?! Trojky jsou něco novýho, zajímavější pro diváky a i Grand Prix se mění. Na druhou stranu je špatný, že se zúžil počet jezdců a odpadlo pár kluků, co maj‘ problém sehnat závody. Když jsou v týmu čtyři, nemůže jet pátej a pak je to o něčem jiným.“
speedwayA-Z: „Do úspěšné fazony tvých domácích výsledků nezapadá pouze finále mistrovství republiky jednotlivců. A to nejen loňské. Dalo by se mluvit o dlouhodobém 
trendu. Bude letošní seriál spíše vyhovovat tvému naturelu?“
Filip Šitera: „Doufám, že to bude lepší. Když někdo vyhraje a jede se na jedno finále, je šastnej. Ale když má někdo defekt, je čtvrtej. Seriál je dobrej a není dobrej. Bude se to sčítat a míchat pořadí a může se stát, že čtyři lidi budou mít před posledním závodem stejně bodů. Změny se musej‘ dělat, je to risk, zkusit se to může a budeme vidět po sezoně. Mistrák mi prostě nejde, nemám štěstí. Co se dělo ve Slaným, nevím. Vzal jsem z garáže špatnýho závodníka. Plánoval jsem, jak budou probíhat junioři v Polsku a měl nervy. Podělal jsem to já, ne technika. Zkazil jsem to psychikou, a to rozhodlo. Minule defekty, loni jsem to zkazil já. Jsem zvědavej, co to bude dělat letos.“
speedwayA-Z: „Už třetí sezonu jsi strávil v polské extraligové Wroclawi. Podepsal jsi tam i letos. Ceníš si své účasti vysoko?“
Filip Šitera: „Nepoved‘ se mi jen první závod, kdy jsem měl dva body. Pak jsem ale hned dělal osm plus dva a držel si průměr okolo sedmi bodů. Během posledního závodu o bronz na nás šlapali, že by měli zájem i na rok 2008. Byl tam se mnou Bohouš a on ví, jak to v Polsku chodí. Řekli, co chtějí, já řek‘, co chci já. A když si budu držet průměr, měl bych jet všechno. Měl jsem víc nabídek ze všech lig, ale jsem ještě mladej a učím se. Proto je lepší extraliga, když boduju. A nedělám nuly. Jseš v kontaktu se špičkou a rozdíl mezi extraligou a první ligou není, ale extraliga má větší jméno. Je víc sponzorů. Uvidíme. Když budu trošku líp bodovat, určitě bych tam chtěl zůstat.“
speedwayA-Z: „Na podzim jsi byl v Anglii odeslat motocykly do Austrálie a při té příležitosti ses účastnil šňůry pouáků. Oslnil jsi promotéry, ale žádný kontrakt z toho není. Proč?“
Filip Šitera: „Mám polskou, švédskou a českou ligu. Měl jsem z Anglie moc dobrý nabídky, je možná blbost, že jsem to nevzal. Bylo to lákavý. Chci dělat plochou dráhu, že chci, ne že musím. V kalendáři mi už tak asi dvakrát nebo třikrát vychází, že mám v jeden tejden pět závodů. Hodněkrát jsou čtyři. A to toho bych měl dát v pondělí Anglii a v sobotu Anglii? Pak v neděli můžeš přijít domů utahanej na oběd. K tomu máš mistrovství světa a Evropy a musíš mít čas na dělání motorek. Kdybych nestíhal Švédsko, nechal bych si tam motorky a lítal, ale na začátku chci jezdit. Neznám dráhy, budu je poznávat a všechno zkoušet. Je to o tom cestování. Přišla mi taky nabídka na německou ligu z Pfaffenhofenu. V půlce sezony bych možná do Anglie šel, ale musíš vědět, jak to budeš mít nabitý. Potřebuješ mít tým a mechanika to za tejden nenaučíš. Ozvali se z Elite League i z Premier League, akorát z Conference League ne (smích). Zezačátku bych měl velkej average. Teď snížili limit pro tým, a tak jsem se divil, že by po mně šáhli.“
speedwayA-Z: „Během pár dnů dokončíš motorky a začneš tréninkový program. Záhy se rozběhnou první závody. Co od nadcházející sezony čekáš?“
Filip Šitera: „Řek‘ bych spíš, co nečekám. Hlavně žádný zranění. Ale určitě čekám dobrý výsledky. Nebo doufám. Polsko, Čechy, Švédsko, určitě je to nabitý. Doufám, že budu bojovat a pomáhat těm týmům. Uvidíme, až si o tom budeme po sezoně zase povídat, jak to dopadlo.“
Filip Šitera děkuje:
„Určitě chci poděkovat dědovi, Řezňovi, Bogasovi a všem sponzorům, což je Rimini, Kohút, Autokomplex Menčík, SýS, Přikryl, Gardinia, Scandic CNC, espeedway.pl, ČSOB pojišovna, SPS Bakov nad Jizerou. Mechanikům Jarynovi a Romanu Dolečkovi. Dave Tappovi za skvělou sérii v Austrálii. Rodině Chrise Holdera a těm, co mi pomohli v Austrálii. Redmond Motorport za pomoc s prodejem motorek. A všem lidem okolo.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach
