Svitavy – 21. ledna
Pokud jste plochodrážní terminologií v laufu, nemáte problémy. Pozvánky na závody se vám jen hrnou a stav označovaný za personální krizi české ploché dráhy vás míjí. Jenže senioři výkonnostního středu nemají u nás na růžích ustláno. A nastává absurdní situace. Chcete závodit, nepožadujete horentní startovné, dokážete si opatřit sponzorské peníze, a přesto se často můžete jen dívat z depa. Jaromír Otruba, posledního mohykán svitavské líhně z počátku devadesátých let, nehovoří ovšem v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z jen o chmurných stránkách závodění.
speedwayA-Z: „V loňském roce ses objevil ve službách třech celků – extraligového Mšena, Liberce ve tříčlenných družstvech a pražské Markéty ve druhé polské lize. Přišel i těžký pád během vzápětí zrušeného svitavského semifinále. Co ti sezona přinesla?“
Jaromír Otruba: „Zkušenosti v polské lize, v extralize a tříčlenných družstvech. Taky blbej pád. Hlavně jsem byl rád, že jsem se byl schopnej vrátit. Nepamatuju si z toho vůbec nic, doktoři mi vyčistili hlavu. Když jsem se ptal, proč mě uspávali, řekli, že jsem byl neklidnej, tak abych si neublížil. Dneska je to v naprostém pořádku. Hlavně hlava, o tu jsem měl největší strach. Zlomeniny jsem léčil bez sáder na ortézách. Mám dobrýho doktora, osobního sportovního lékaře. To je paráda, dělá to všechno bez sáder. Ty jsou na dlouho a já nejsem bolestín. Nejvíc si vytrpěla doktorka na dráze. Říkala, že je hrůza, když tam člověk, co zná, leží úplně mrtvej a neví, co s ním je. Ta už chudák o plochou dráhu ani nezavadí.“
speedwayA-Z: „Po triumfu v baráži jezdilo Mšeno v loňské extralize. Nebyla to však úspěšná sezona, protože přinesla jediné umístění na pódiu. Jak bys ji hodnotil ty?“
Jaromír Otruba: „Hrozně se mi v klubu ve Mšeně líbí. Je to příjemný, férový jednání. Taková rodina. Myslím, že to je dobrý. Škoda, že závodníci, od kterejch se čekalo hodně, tak strašně zklamali. Bylo těžký, když se rozpadal tým, ale naštěstí se to podařilo zase doplnit. Přibyl Vlado, Matys Hlaváček a Honza Jaroš. Extraligový rozjížďky každopádně přináší zkušenosti. Každá je dobrá. Bylo vždycky dlouhý čekání, jestli tě postaví, nepostaví, postaví, nepostaví. Pak je příjemný, když můžeš jet. Letos bych měl ve Mšeně pokračovat. Od pana Kaspera to mám slíbený a v tomhletom mu věřím.“
speedwayA-Z: „Nově vzniklý přebor tříčlenných družstev ti přinesl angažmá v Liberci. Celek šel tvrdě za titulem a tobě se mnoho příležitostí nedostalo…“
Jaromír Otruba. „Byly to dobrý závody. Jel jsem jen jeden ve Svitavách. Ale mám slíbený 
pokračování v tomhle týmu. Budu rád, když mi letos ty svitavský závody vyjdou oba a budou lepší bodíky. O změně klubu jsem nepřemejšlel. Kam? Je jasný, že bych to měl nejblíž do Pardubic. Ale tam moje jméno oblíbený není a moje šance by velký nebyly.“
speedwayA-Z: „Do mistrovství republiky jsi zasáhl se svým vlastním týmem. Co tě k tomu vedlo a jak na divišovský závod vzpomínáš?“
Jaromír Otruba: „Byla smůla, že jsem v pátek předtím měl pád ve Mšeně. Dost škaredě jsem si narazil žebra. To se podepsalo na výsledku v závodě. Jel jsem ho pod silnejma práškama, ale stejně žebra bolej. Byl jsem domluvenej s panem Kasperem, protože pan Moravec mi oznámil, že Mšeno má tři dvojice. Pan Kasper řekl, že můžu jet za Mšeno. A si někoho seženu, nebo že mi někoho dá. Na poslední chvíli mě s panem Greplem oznámili, že z personálních důvodů nejedou. Byl jsem přihlášenej, takže jsem to dotáhl do konce. Každej závod je dobrej a já jich moc nemám. Chtěl bych dvojice zase jet. Sehnal jsem si sponzora přímo na ně. Dokonce jsem se už přihlásil, akorát musím koupit licenci soutěžícího. Ještě nevím, s kým pojedu. Musím to nějak vyřešit, spíš bych vzal někoho z těch mladejch.“
speedwayA-Z: „Už druhým rokem jsi byl účastníkem mezinárodního seriálu MACEC Cup. Letos jsi ho kvůli pádu ve svitavském semifinále nedokončil celý. Jaké to bylo?“
Jaromír Otruba: „Super. Splnilo to nějaký moje očekávání. Byl průser, že jsem jel jen dva 
závody. Po svitavským pádu jsem nebyl schopnej tu druhou půlku odjet. Bylo Rumunsko a Lvov a jet takovou dálku, abys zjistil, že kvůli zlomené ruce nejseš schopnej objet čtyři kola, je pro jednoho člověka nákladný. Kdyby byli aspoň dva… Platěj‘ sto euro za cestu a něco za umístění. Je to málo a nikdo to chce jezdit. Určitě jsem měl našlápnutý k dobrýmu umístění.
V Debrecenu se spousta závodníků zranila. Tam se mi líbilo nejvíc. Měl jsem poctivě vyzávoděnejch pět bodů, což ocenil i můj mechanik Milan Sedláček. Dráha byla hnusná, rozbitá, ale moc se mi tam líbilo. Až na komedii s vyplácením peněz. Na to nezapomenu do smrti. Čekali jsme skoro dvě hodiny. Nejdřív, že to musej‘ spočítat, pak, že nemaj‘ eura. Nakonec nám dali forinty. Právě v Debrecenu jsem se seznámil jsem se tak s rodinou Bándziových. To je dobrá parta lidí a pro mě přínos. Doufám, že tento rok si s nima domluvím spolupráci a něco bude. Můj sen je jet v Žarnovici, kde jsem ještě nikdy nezávodil. Říkám otevřeně, že mi hodně chyběl Kuba Hejral. Předloni jsme pořád někde trénovali. Měl jsem 36 tréninků a loni jen šest. Zavolal mi, jedem‘ tam a tam. Utek‘ jsem i z práce a jeli jsme. Dneska trénování nikoho neláká. Stojí to prachy a nikdo je dávat nechce. Když máš ale málo závodů, musíš trénovat. Chceš závodit, nechceš nic za cesty a těch závodů je míň a míň. Někde je chyba a nikdo neví asi kde.“
speedwayA-Z: „Nedostatek závodnických příležitostí je obecně známým problémem, který systematicky nikdo neřeší. Napadlo tě, že kdybys jezdil motokros, mohl bys mít závody i dvakrát za víkend?“
Jaromír Otruba: „To vím, ale ve Svitavách mě k plochý dráze přived‘ táta. Ten ji budoval, když pracoval ve Vigoně. Párkrát mě tam vzal a motokros nikde tady nebyl. Každopádně přemejšlím, že až skončím s plochou dráhou, budu nějakej hobby motokros jezdit. Ale pokud chodím po svejch a mám sponzory, u plochý dráhy zůstanu. Baví mě a nedokážu si představit dělat jinej sport. Nejsem špičkovej závodník, ale o tom to není. Jak říká Věrouš Kollert, kdyby nebyli šílenci jako my, nebyla by plochá dráha. Špička musí někoho porážet. A kdybychom my řekli, že končíme, jde to do prdele. Nejsou lidi. Viděl‘s to minulej rok. Jela se kvalifikace o mistrovství republiky a nakonec i ti, co nepostoupili, jeli semifinále. Dokonce mi i volali, abych jel juniorský závody proti Polákům!“
speedwayA-Z: „Hodně jsi chtěl jet polskou ligu. Sen se ti splnil až na sklonku sezóny v Rawiczi a v Praze proti Miskolci, kde Markéta slavila jediné vítězství…“
Jaromír Otruba: „Závod v Rawiczi byl moje první posazení na motorku po pádu ve Svitavách. Pocit to byl dost na prd. Nebyl jsem schopnej dělat žádnej bod. Nebylo to úplně ono. I když si nic z pádu nepamatuješ a vlítneš do zatáčky, něco ti to vezme. V Praze jsem byl překvapenej sám. Stálo při mně velký štěstí. Tři body dobrý a určitě pomohly k vítězství. Je strašná škoda, že se to nejede dál. A že jsem dostal šanci jen na dva závody a nebylo jich víc.“
speedwayA-Z: „Do začátku nové sezony zbývá ještě takřka čtvrt roku. S jakými plány do ní vstoupíš?“
Jaromír Otruba: „Určitě bych se chtěl svýzt v extralize. Bude to jiná soutěž, zase další zkušenosti. Byl bych rád, aby se mi povedly trojky ve Svitavách a vedení Liberce mě postavilo na víc závodů. A pokusit se uspět v semifinále mistrovství republiky. Jel jsem ho potřetí a potřetí to nedopadlo. Nevím, co od Kopřivnice čekat. Ale je to sázka do loterie. I největší paliči tam můžou zklamat. Mám nesplnitelnej životní sen. Dělat náhradníka na Zlatý přilbě. Budu na tom pracovat.“
Jaromír Otruba děkuje:
„Velký dík patří doktorům za záchranu života a že su tak jak teď. Sponzorům, Milanu Sedláčkovi a kolegům z práce, že mi vyjdou vstříc.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach
