Fanoušci mohou pomoci KLABO Teamu

Milevsko – 15. ledna
Když Jan Klatovský v sobotu dopoledne ve Stockholmu líčil Pavlu Fišerovi požár jejich týmové dodávky, povzdechl si, že by jihočeský ledařský klan nyní potřeboval podpůrnou sbírku. Slovo dalo slovo a akce, která je v zahraničí v plochodrážním prostředí běžná, je na světě také u nás. Prohlédněte si fotky ohořelého vraku, vzpomeňte, kolikrát jste byli nadšeni uměním Antonína a Jana Klatovských, a zkuste zvážit svou případnou pomoc.

Finanční podporu je možné směrovat do Komerční banky na účet číslo 569145271/0100 pod variabilním symbolem 13.

Foto: KLABO Team

Útok na nervy rakouských fanoušků skončil nakonec happy endem

Saalfelden – 13. ledna

Stoprocentním triumfem ruských barev skončilo druhé kvalifikační kolo mistrovství světa na ledech v rakouském Saalfeldenu. Nastupující generace ruských ledařů nenechala nikoho na pochybách, kdo je zde světovou velmocí číslo jedna. Daniil Ivanov s Pavlem Čajkou bez velké námahy obsadili nejvyšší příčky a jen potvrdili, že o budoucnost tohoto sportu nemusejí mít v nejrozlehlejší zemi světa pražádné obavy.

Nápor na rakouské nervy se šastným koncem
Tradičně slušně zaplněné ochozy sice původně očekávaly, že místní hvězdy Rusům více znepříjemní život, ale nakonec mohli být diváci spokojeni. První trhlinu dal domácím ambicím už volný závod v St. Johannu minulý tyden. Tam se zranil Markus Skabraut. Ve startovní listině ho nahradil Martin Posch, od kterého ale postup rozhodně nikdo nečekal. Pomocí berlí se pohybující Skabraut pak s trpkým úsměvem mluvil o tom, že by rád stihl alespoň Pohár Reolofa Thijse v březnu v Assenu.

Další nápor na domácí nervy pak přinesla hned první jízda dne. Největší divácký tahák, bývalý vicemistr světa Franz Zorn, perfektně odstartoval a okamžitě si vytvořil slušný náskok, aby pak nikým neatakován skončil v nájezdu do druhého kola po několika saltech za ochrannou bariérou těsně pod přírodní tribunou plnou diváků.

Po napjatých chvílích mrazivého ticha stadion konečně vydechl úlevou a ztěžka se zvedající závodník odkráčel po svých do depa. S vědomím, že jakákoliv další ztráta už by byla fatální. K Zornově cti ale nutno říci, že složitou situaci zvládl stoprocentně a jen potvrdil skvělou formu, kterou má od počátku sezony. Ve zbývajících jízdách nepoznal pokořitele, jako jediný ukázal v závodě záda vítěznému Ivanovovi a v dodatkové jízdě se probil až na stupínky vítězů.

Těsně pod nimi pak skončil k už zmiňované spokojenosti publika jeho krajan Harald Simon a poslední, kdo si zajistil účast v prestižním seriálu Grand Prix, Dmitrij Čačin. Dvacetiletý Němec ruského původu žije od dětských let v Pasově nedaleko našich hranic, finančně i radami mu výrazně pomáhá exmistr světa Sergej Kazakov. Narůstající zkušenosti a slušné technické zázemí doplněné tradiční ruskou zarputilostí znamenalo pro mladičkého jezdce největší úspěch dosavadní kariéry. Získal ho na úkor svého kamaráda Grigorije Laguty.

S lotyškou licencí jezdící Rus původem z Vladivostoku byl dosud známý spíše z klasických oválů, kde se velmi dobře prezentoval například v loňské Grand Prix v Daugavpilsu. Tam s divokou kartou dosáhl až na semifinále. Přes zjevnou nevyježděnost a nezvyklý styl s nohou na zemi jako motokrosaři byl díky obrovské bojovnosti a bleskovým startům dlouho blízko senzačního postupu mezi pětici účastníků finále. Bohužel ho nakonec zradil právě start a uknutím do pásky v rozhodující čtvrté sérii s Čačinem přišel po vyloučení o možnost přímého postupu. I tak je místo náhradníka jeho vynikajícím úspěchem.

Velmi slušně se v Saalfeldenu prezentovali i Fin Kai Lehtinen, či stále se lepšící mladíci, Němec Andreas Roth a Sven Holstein z Holandska, který se zas může pochlubit titulem evropského šampiona sidecarů.

Zklamáním naopak bylo pro většinu přítomných vystoupení Johnnyho Tuinstry. Na obhajobu sympatického Holanďana je ale možné uvést, že prodělal velmi vážná zranění loni v Berlíně a možná dosud ze svého podvědomí zcela nevytěsnil zlé vzpomínky. Především v soubojích na krev byl tím, kdo první zaklapl plynovou rukoje, což u něho nebývalo dříve zvykem.

Velmi vlažné byly i výkony švédského tria. Všichni skončili hluboko v poli poražených a potvrdili, že země tří korunek má vedle dvou excelentních veteránů sice širokou jezdeckou základnu schopnou naplnit několik ligových týmů, ale kvalitativně zeje za Sereniusem a Svenssonem nadále obrovská propast.

Hlasy z depa
Daniil Ivanov: „Jako vítěz musím být spokojen. Postup byl bez rizika a bez velké námahy. Dráha pro mě nebyla až tak úplně dobrá, u nás jsem zvyklý na tvrdší led, to je pro mne lepší. Motorka se na něm líp ovládá, lépe pak drží stopu. Podmínky ale byly pro všechny stejné. Kde bych chtěl být v Grand Prix? No, každý by chtěl být nejlepší, každý by chtěl být mistr světa. Udělám všechno, co bude v mých silách.“

Pavel Čajka: „Mým cílem byl postup a ten jsem splnil. Motor byl slabší, nejel úplně k mé spokojenosti, ještě na něm bude potřeba zapracovat. Dráha mi vyhovovala, prostředí je tu pěkné. Jak to bude v Grand Prix uvidíme, chci udělat co nejlepší výsledek.“

Franz Zorn: „Pád v první jízdě byla jen moje chyba. Jel jsem jasně vpředu a chytil díru. Bolest ještě cítím, ale díky bohu nemám žádnou zlomeninu. Zcela jsem zničil svoji první motorku motorku, ale ta druhá jela stejně dobře. Po tom pádu jsem se soustředil hlavně na postup, byl důležitý kvůli dalšímu průběhu sezony, ale také kvůli sponzorům. Pro diváky tady jsem zase rád, že jsem uspěl v rozjezdu a byl na stupních vítězů. Teď si trochu odpočinu a začnu se chystat na mistrovství Evropy v Polsku.“

Foto: Zdeněk Flajšhanz

Za českým odtržením od Slovenska není xenofobie, ale platné právo

Žarnovica a Pardubice – 15. ledna
Dopad na rozdělení Československa jako první pocítili v ploché dráze delegáti AMK Žarnovica, kteří se dostavili na kalendářní poradu v prosinci 1992. Česká strana jim poděkovala za dosavadní spolupráci a zdvořile naznačila, že nově vzniklá hranice bude také v plochodrážní branži. Od té doby platil na slovenské závodníky stejný metr jako na ostatní cizince. V novém tisíciletí však došlo k reciproční dohodě AČR se Slovenskou motocyklovou federací, že na držitele jejich licencí nebude nahlíženo jako na zahraniční závodníky. V letošním roce je ovšem s tímhle konec. Slovenští závodníci budou v českých šampionátech na úrovni závodníků jiných národních federací. Kvůli dalšímu novému reglementu o pořadatelství pouze uvnitř českých hranic musela z pořadatelů domácích mistrovství vypadnout Žarnovica, by by jí davy na tribunách mohl závidět leckterý český klub. Proč k těmto změnám dochází shodou okolností krátce po skvělých výkonech Martina Vaculíka, hovořil magazín speedwayA-Z nejen s ním samotným, ale o komentář požádal také Petra Moravce, předsedu VV SPD.

Časy se mění
Když předloni zjara poslal Martin Vaculík přes pohraniční řeku Váh prohlášení, že se chystá na dobyvatelskou výpravu do Čech, šlo to vzít jako troufalé prohlášení šestnáctiletého mladíka. A to tím spíše, když se teprve v průběhu juniorky 2005 zbavil protivného břímě kvalifikace.

Jenže čas plynul a ambiciózní žarnovický závodník se pod starostlivou péčí svého otce Zdena vyrovnal české špičce. Devět bodů v extralize pokládal za ostudný neúspěch. Během dvou zářijových dnů odstavil Matěje Kůse od stříbrné medaile v juniorském šampionátu, aby se vzápětí ve Slaném stal nejmladším plochodrážním šampiónem naší země.

Razantní změny, které v uplynulých dvou sezonách nenechaly v zavedené praxi českých ligových soutěží doslova kámen na kameni, se dotkly účinkování Martina Vaculíka v extralize. Protože chce kvůli reprezentaci zůstat u licence SMF, bude v duchu nových pravidel pokládán za cizince. „Tohle rozhodnutí přesně nechápu,“ svěřil se slovenský mistr České republiky magazínu speedwayA-Z. „Nevím, proč se k tomu vedení ploché dráhy takhle postavilo. Vždy jaký jsem já cizinec?! Je to škoda, ale co, takový je život…“

A jak Martin Vaculík přijal opatření, aby se české šampionáty konaly výhradně na českém území. „Noo, je to zase rozhodnutí vedení,“ odpovídá pragmaticky. „Určitě je škoda, že vypadne Žarnovica, protože je to dobrá dráha. A myslím, že i lidí tady chodilo víc než v Čechách. Ale já s tím nenadělám nic…“

Na prahu sezóny 2008 je Martin Vaculík přece jen v jiné situaci, než když se v dubnu 2005 vydával vstříc svému prvnímu závodu české juniorky ve Slaném. Naše šampionáty byly logickým počátkem jeho cesty vzhůru. Doba se změnila a ambice slovenského závodníka dozajista také. Už loni vynechal mistrovství republiky do devatenácti let kvůli pouáku v Ipswichi.

Letos už má doma kontrakty na polskou extraligu a dánskou superligu. Během ledařského šampionátu v Sanoku by měla pokročit jednání o angažmá ve Švédsku, jejichž detaily zatím Martin Vaculík drží pod pokličkou. Nicméně na druhou stranu má v Čechách otevřené účty. V jednotlivcích obhajuje titul, v juniorech se může ještě o jednu příčku zlepšit a s bronzem v extralize se po dvou sadách zlatých medailí smiřuje asi také jen velmi těžko.

„Ano, ze začátku byly závody v Čechách pro mě velká škola,“ vrací se Martin Vaculík zpátky ke svému plochodrážnímu pravěku. „Mohl jsem se vyjezdit a vlastně se i zlepšovat. Ale tenhle rok toho budu mít hodně. Hlavně se budu soustředit na reprezentaci a potom na polskou ligu, českou extraligu, švédskou ligu a samozřejmě na mistrovství České republiky jednotlivců.“

Právní řád je nadevše
Na pozadí národnostních změn v řádech by se mohlo zdát, že se Česká republika už podruhé odtrhla od Slovenska. „Je to strašně složité,“ komentuje Petr Moravec situaci, na první pohled možná lehce zavánějící xenofobií. „Jedna zahraniční federace si neoficiálně stěžovala, že zvýhodňujeme občany jednoho státu Evropské unie před druhými. Dohoda AČR a SMF toto skutečně činila. Nechtěli jsme, aby došlo k nějakým oficiálním stížnostem, a po dohodě s právníky jsme to museli odstranit. Žádný soutěžní řád nemůže být v rozporu s platným právem.“

Tím pádem je počínaje sezonou 2008 slovenský závodník extraligovým cizincem stejně jako jeho český protějšek, bude-li mít licenci jiné národní federace. V opačném směru ovšem nikoliv. Pakliže se s plastikovou kartičkou s logem AČR vytasí třeba Patagonec, bude naším domácím závodníkem.

„V tuto chvíli je to všechno o licencích, nikoliv o státních občanstvích,“ souhlasí český plochodrážní šéf. „A licence si může koupit každý, tudíž to nikoho nezvýhodňuje. Navíc účast ve všech šampionátech může být daleko širší. Ve všech soutěžních řádech individuálních soutěží je napsáno, že v našich šampionátech může startovat ten, koho přihlásí některý z držitelů licence soutěžícího, tedy především klub.“

Ale zpátky k osobě Martina Vaculíka. Pomineme-li tradičně užší vazby Čechů a Slováků, je žarnovický závodník přece jen mimořádným případem. A to nejen kvůli třem sezonám strávených na našich oválech, ale především z titulu jeho účinkování v loňských jednotlivcích a juniorech. Reglementy připouštějí možnost účasti závodníků s jinou licencí, ale má Martin Vaculík na účast právo, nebo jde jen o obezličku, nesejde-li se dostatečný počet Čechů, respektive cizinců s českou licencí, jako kupříkladu loni v Chabařovicích?

„Martin Vaculík je regulérním účastníkem finále mistrovství republiky jednotlivců, pokud ho AK Slaný nebo jiný klub, držitel licence, přihlásí,“ odpovídá Petr Moravec. „V juniorském šampionátu preferuje rozpis dvanáct držitelů naší národní licence. Všichni ostatní jezdci mají kdykoliv právo projít kvalifikací nebo být přímo nasazeni do startovní listiny.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Martin Búri