AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Inzell – 27. ledna

Poslední lednový víkend uzavřel kvalifikační kola a zkompletoval startovní listinu letošní Grand Prix na ledové ploché dráze. Výhodu umělé dráhy nezávislé na počasí tentokrát plně využil jihobavorský Inzell v nedělním druhém dnu. Zatímco dopoledne ještě vypadalo vše celkem nadějně, během nástupu se hrozivě rozpršelo a d隝 se střídavou intenzitou hustoty provázel aktéry i diváky během celého závodu.


Bez výraznějších posunů
Podle předpokladu už neděle nezpůsobila výraznější přesuny v celkovém pořadí. Ruské trio si přijelo pro stoprocentní postup a hladce ho zvládlo. Cokoliv jiného by také při úrovni a základně jejich ledové plošiny bylo obrovskou senzací. Posledním rokem, kdy některý z ruských borců uvízl v kvalifikačním pavouku, byla sezona 2002. Od té doby stoprocentně postupují do Grand Prix všichni nasazení nebo maximální množství těch, které připouštějí národnostní reglementy.

Především úřadující mistr světa Nikolaj Krasnikov ukazoval, proč je třikrát po sobě králem ledových oválů. Blesková reakce na startu, a pokud se před něho náhodou dostal někdo jiný, netrvalo dlouho a stylově čistě a s elegantní lehkostí se protáhl na první místo. Zejména svými výjezdy ze zatáček konkurenci doslova drtil.

Domácí matador Günther Bauer byl jediný, kdo dokázal závodníkům z východu konkurovat. Nejlepší německý ledař historie se loni vracel k závodům po delší pauze způsobené zraněním, a by se prokousal do Grand Prix, sám přiznával, že to stále nebylo ono a o spokojenosti se nedalo mluvit. Letošním výkonem v Inzellu si zajisté spravil chu a navnadil davy svých příznivců na tribunách.
Otevřenou otázkou tak dlouho zůstávalo jen obsazení páté příčky, posledního postupového místa mezi ledařskou elitu. Z něho se nakonec radoval švédský padesátník Stefan Svensson. I proto, že v sobotu ho o dva jisté body připravil defekt, je úspěch spolehlivě bodujícího jezdce zasloužený.

Šesté místo je kvalifikačních kolech nejméně oblíbené. Zatímco ve Stockholmu a Saalfeldenu znamenalo alespoň roli náhradníka, z Inzellu měl šestý v pořadí postupovat přímo mezi nejlepší. Poté, co se do Grand Prix nekvalifikoval žádný Holanďan a jedním z pořadatelů je holandský Assen, FIM šestého postupujícího škrtla. Nejsmutnější z toho určitě byl Fin Tommy Flyktman. Stylově jezdící bojovný mladík mohl litoval hlavně slabšího nedělního úvodu, finišem v posledních dvou jízdách už postup nedohnal.

Své ambice na postup dost dlouho živil i Rakušan Markus Skabraut. Ten ještě před čtrnácti dny v Saalfeldenu nepřipouštěl možnost dřívějšího startu po zranění než v březnu. Nakonec ztrácel na postup pouhé tři body. V dobrém světle se v Inzellu představil i jeho stále se zlepšující krajan Martin Leitner a Švéd Per Anders Lindström.

Od našich závodníků se vzhledem k minimálnímu počtu závodů i technické vybavenosti nedal čekat výraznější atak čelních míst ve startovní listině. Jan Pecina poněkud slevil z nadějného sobotního výsledku a v neděli přidal jen dva body. Libereckého tvrďáka určitě mrzí milimetrová porážka na pásce po čtyři kola trvajícím dramatickém souboji s domácím Franzem Mayerbüchlerem. Ta znamenala nejen propad v celkovém pořadí za svého soka, ale znatelně menší finanční ohodnocení za dvanáctou příčku.

Andrej Diviš je mladý jezdec se zkušenostmi z motokrosu. Zatímco na sobotu by určitě nejraději zapomněl, v neděli bylo vystoupení i výsledek o poznání úspěšnější. Pro svůj další závodnický růst by určitě potřeboval větší počet startů než dosud. Protože počasí nejspíš nedovolí uspořádání plánovaných závodů v Čechách, čeká ho příští závod na ledovém ovále zřejmě až v půli března v Assenu, což z hlediska získávání zkušeností rozhodně není ideální.

Hlasy z depa
Jan Pecina: „Včera to ještě jakž takž šlo, ale dneska to byla bída. Uvidíme v Rusku.“

Andrej Diviš: „V sobotu byla úplná smůla, motorka nefungovala, jak jsem si představoval, a ještě do toho ten pád. Dneska jsem to už trochu dohnal. Dál mě čeká pohár Reolofa Thijse v Assenu a nevím, kdo z nás dvou pojede MS družstev v Rusku. Včera porazil Pecka mne, dneska já jeho, ale bodů má víc on.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Sanok – 26. a 27. ledna
O uplynulém víkendu se v polském Sanoku přepisovala historie ledové ploché dráhy. Poklidné městečko, nacházející se poblíž ukrajinsko-slovenských hranic, se může do budoucna těšit na závody ještě většího kalibru, než je mistrovství Evropy. Polští pořadatelé se tím také vůbec netají a již příští sezonu chtějí požádat o pořádání jednoho z kvalifikačních kol mistrovství světa.

Franz Zorn našel svého prvního přemožitele
Podnět těmto všem ambicím dává útulný stadion v překrásném prostředí, který je součástí sportovního komplexu zahrnujícího mimo jiné i hokejovou halu a plavecký bazén. Čtyři sta metrů dlouhá rychlobruslařská dráha s umělým chlazením, osvětlením a výsledkovou tabulí nabízí pro tři tisícovky dokonalý zážitek.

Po oba dva dny mistrovského závodu byly ochozy zcela zaplněny. Již při slavnostním ceremoniálu vlajky zúčastněných států nesli žáci místního hokejového klubu a to v plné výstroji. V sobotním semifinále se bojovalo o osmičku volných míst pro finále. České barvy hájil mladší ze sourozenecké dvojice Klatovských, Jan.

Začal celkem dobře a v první jízdě si na své konto připsal dva body. Jenže poté přišla série vyloučení, defektu a pádu, která uala veškeré šance na postup. Tuto špatnou bilanci ovlivnilo zranění, které si způsobil již v pátek při druhém ročníku Sanok Cupu. Při souboji mu rakouský jezdec Harald Simon rozpáral botu a vše si vyžádalo lékařské ošetření v nemocnici.

Jak se svěřil český reprezentant, druhý den ráno mu noha hodně otekla a… „Prostě, i když jsem moc chtěl, tak to nešlo. Teď se musím dát dohromady a dobře se připravit na družstva do Ruska.“

Vítězství ukořistil Rakušan Frank Zorn v dodatkovém rozjezdu s Rusem Romanem Akimenkem. Do rozjezdu museli jezdci v souboji o třetí pozici. Úspěšnější byl Fin Antti Aakko, který udolal Němce Stefana Pletchachera.

Frank Zorn byl donucen své vítězství vydobýt v rozjezdu poté, co vůbec poprvé poznal svého pokořitele na dráze v Sanoku. Stalo se tak v sedmnácté jízdě po nádherném souboji. Rakouského fenoména zdolal Rus Igor Kononov, ten po dvou pádech v úvodu postup zachraňoval třemi vítěznými jízdami v řadě.

Antonín Klatovský želel čtvrté jízdy
Nedělní finále provázelo husté sněžení, to ale vůbec neovlivnilo hladký průběh závodu a dobrý stav ledového oválu přispěl k překrásným soubojům. Frank Zorn tentokrát nikoho nenechal na pochybách. Podporován svým nepřehlédnutelným fan klubem si připsal kompletních patnáct bodů a zaslouženě získal titul mistra Evropy, čímž narušil hegemonii ruských ledařů posledních let.

Z Rusů se nejlépe vedlo po oba dva dny Romanu Akimenkovi, který získal stříbrnou pozici. Bronzovou medaili si na svůj krk pověsil finský sympaák Antti Aakko. Pořadí obou závodů na stupních vítězů bylo totožné. Smutnit ze čtvrtého místa může naopak jeden z velkých favoritů Igor Kononov, který hned při své původní jízdě najel do pásky a byl vyloučen.
Toto ho stálo zisk z některých cenných kovů.

O místo na stupních vítězů dlouho bojoval také jediný český zástupce ve finálovém závodě Antonín Klatovský. Začal skvěle a ihned v první rozjížďce dne zvítězil a polské publikum mohlo ocenit jeho holubičku. Ve třetí rozjížďce opět protnul cílovou pásku jako první po volném výkonu ze třetí pozice po startu.

Osudným momentem se stala jeho v pořadí čtvrtá jízda. Horší start a volba dráhy nepřinesly kýžený efekt jako v jízdách předchozích. Nula na jeho kontě byla dozajista hořká pilulka. Po závodech se magazínu speedwayA-Z svěřil: „Je to pech, za všechno si můžu sám, zkoušel jsem to jet po lajně jako zkraje závodu, ale po úpravě dráhy se vše totálně změnilo.“

Celkové šesté místo je i tak velký úspěch české ledové ploché dráhy. Závěrečný ceremoniál obohatil překrásný ohňostroj. Na ledech neobvyklá záležitost.

Foto: Jiří Georgijev