Pardubice – 2. prosince
Říká se, že co nezabije, to posílí. S tímhle bude rozhodně souhlasit. Po nešastné baráží tvrdě pykal za klukovinu a sezona pro něho začínala o měsíc později než pro ostatní. Ke všemu se zranil při nevinném tréninkovém duelu s Vladimírem Višváderem. A kvalifikační kolo mistrovství světa juniorů v německém Herxheimu, k němuž upínal všechny své naděje, mu přineslo vyřazení. Svět se však nezbořil a také Hynek Štichauer měl daleko k utonutí v hořkých slzách. Dál pokračoval v kariéře s úspěchy typu světového bronzu s juniorským nároďákem, extraligovým stříbrem či čtvrtým místem na Zlaté stuze i se závody, které se tolik nepovedly. Ale především se snažil mít ze závodů radost a dobrý pocit, jak se svěřil v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Na počátku sezony si nebyl v lehké situaci a kvůli zákazu činnosti jsi mohl jen trénovat. Ke všemu jsi měl kolizi s Vladimírem Višváderem. A pak přišel Herxheim s kvalifikačním kolem juniorského mistrovství světa, k němuž jsi upíral velké naděje…“
Hynek Štichauer: „Jak se říká, na posranýho spadne i hajzl. Předminulá sezona skončila špatně a loni se to se mnou táhlo celej rok. Přišel ještě ten zbytečnej pád o tréninku. Výron, tejden jsem chodil o berlích a motorka na šrot. V Herxheimu to bylo na postup. V tréninku jsem zadřel motor, pak vše fungovalo, ale ztratil jsem dva body. S Martinem Vaculíkem v poslední zatáčce a v první jízdě mě předjel Frank Facher. Tyhle dva body rozhodly. I kdybych pak upad‘ nebo neupad‘, bylo by to jedno. Stalo se to, byly to závody. Do Daugavpils jsem jel podívat jako náhradník. Ale sedlo mi to, při tréninku jsem obě jízdy vyhrál. V závodě jsem jel jen jednou a měl dva body. Ve třetím kole mě podjel Patrick Hougaard. Měl jsem to nastavený z tréninku, ale po devatenácti jízdách byla jiná dráha. Od startu to šlo, ale nepohlídal jsem to. O nic mi nešlo, byl jsem rád, že jsem se tam podíval. Bylo škoda, že jsem nepostoupil, ale na to se musí zapomenout. Chybama se člověk učí. Někdy je to dobrá škola. Kolikrát se ti stane něco špatnýho a ono tě to posílí.“

speedwayA-Z: „Mistrovství světa juniorských družstev ti ovšem přineslo velký úspěch. V Debrecenu to začala postupem a vyvrcholilo bronzovou podzimní nedělí v Abensbergu. Jak jsi to prožíval?“
Hynek Štichauer: „Určitě mám radost. Už byl úspěch, že mě tam pan Špinka dal. Kdyby dělal nominaci podle mistrovství republiky, moh‘ mě vynechat. Paradox je, když si spočítáme body. V Debrecenu jsem dělal pět bodů a byli jsme druhý o šest. V Abensbergu jsem měl čtyři. A ani tady, kdyby ty moje body nebyly, by se nic nezměnilo. Byli jsme úžasná parta, všichni jsme si pomáhali. Když byl problém, okamžitě zasáh‘ nějakej mechanik. A nehráli jsme si na taktiky, že bychom si neřekli ani převod. Dopadlo to bronzem. Mrzí mě, že tam nebyl Vanďa. I mojí zásluhou. Za bronz jsem rád. Je to úspěch, určitě životní úspěch. Závod jsem bral v pohodě. Nevnímal jsem, že je to první finále. Snažil jsem se udělat maximum. Když jsme přijeli a natočili motorku, bylo to jako v kovárně vedle bucharu. Utíkala komprese a píst začal bouchat do hlavy kvůli prasklýmu svorníku. Neříkám, že se ty závody optimálně povedly, ale bodoval jsem. Tuhle sezonu mě provázely problémy s motorama. Když máš pod sebou motor, kterýmu se dá věřit, cejtíš, že máš kapitál. S ním můžeš disponovat. Když vidíš, že ti to nejede, je to takový oslabující. Abensberg mi přinesl těžko popsatelnej pocit. Pocit zadostiučinění a naplnění. To člověk musí zažít, nedá se to popsat.“

speedwayA-Z: „Podepsal jsi polskou extraligu za Tarnow. Moc příležitostí se ti tam však nenaskytlo. Nebylo lepší závodit v některé z nižších lig?“
Hynek Štichauer: „V zimě to bylo složitý, jelikož jsem byl v trestu. Dokud nebyla aférka uzavřená, bylo zbytečný něco podepisovat, což kluby věděly. Pawel Ruszkiewicz mi Tarnow zajistil za pět minut dvanáct. Rychle jsem ho podškráb‘ a byl rád, že těsně před uzávěrkou jsem vůbec něco měl. Nemoh‘ jsem si vybírat, ale nelituju. Svez‘ jsem se v extralize. Jet s Holtou a Gollobem je fajn. Když máš v rozjížďce Holtu, Jaguse a Žagara, nemůžeš dělat tři body. V klubu se mnou jednali fair play. Zvali mě, jak mohli. Byli tam další dva junioři, Andrzej Gluchy a domácí Kamil Zielinski, Danil Ivanov už od půlky sezony nejezdil. Poláky jsem velkým způsobem nepřevyšoval. Na tréninku jsem dvakrát porazil je, dvakrát oni mě a tak se není moc divit, proč zvali domácí. Říkali, že Zielinski musí jet, protože je hodně oblíbenej. Poznal jsem super lidi, provozují mi tam fan klub. Přijeli za mnou do Pardubic, mám od nich internetový stránky. A za to jsem vděčnej. Jeden z důvodů, proč plochou dráhu jezdím, je, že to jezdím pro ně. Kdybych v Tarnowě nepodepsal, nikdy bych takový lidi nepoznal. Teď jednám s dvěma kluby, Rawicz a Miskolc. Zatím jsem nepodepsal. Nechci předbíhat, třeba se naskytne ještě něco novýho. Ještě je brzy, a tak budeme dělat trošku tajemný. Pan Erban se mi snaží naplánovat ještě Švédsko a víc soutěží. Vypadá to nadějně, ale přesnějšího nic nevím. Uzávěrky jsou až koncem prosince. Pokoušíme se i o německou bundesligu. Myslím, že by mi udělala dobře. Je to kvalitní soutěž a není daleko. V týhle situaci to je pro mě lepší než Anglie.“

speedwayA-Z: „Domácí juniorský šampionát pro tebe začal až druhým závodem, kde jsi dokonce musel do kvalifikace. Ke všemu se letos neškrtal žádný výsledek. Jsi za těchto okolností s celkovým sedmým místem spokojený?“
Hynek Štichauer: „Ale jo, hlavně jsem spokojenej, že pojedu svět. Vydupali pro mě šestý místo. Chtěl bych za to poděkovat. Jinak bych byl v poslední juniorský sezoně odstřiženej. Z junioráku nejsem zklamanej, neřeším to. Bez prvního závodu šance na lepší umístění nebyla. Snažil jsem se, i když jsem neměl formu. V Pardubicích jsem moc chtěl a skákal z motorky na motorku. Přišlo mi, že ta první couve. A ta druhá… V Chabařovicích se mi v rámci možností zadařilo. V Plzni jsem byl po pádu s Vanďou. To se na mně podepsalo. Nebyl jsem to já. Když na to nemáš fyzicky, dá se to přemoct spíš než psychicky. Když tě něco bolí, na motorce na to zapomeneš, ale pokud to nemáš v hlavě v pořádku, je to špatný. Nedopadlo to, brečet kvůli tomu nebudu. Život je náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře (zpívá).“

speedwayA-Z: „Zatímco loni prožívaly Pardubice úplně extraligové martýrium, letos opět aktivně zasáhly do boje o titul. V rozhodujících fázích se však Plzeň ukázala lepší. Proč?“
Hynek Štichauer: „Protože prostě byli lepší. Zabrali a vyhráli pět závodů v řadě. K tomu se nedá nic říct. Měli skvěle zorganizovanej tým. Juniora, Zdenda Simota jel svůj standard a dobrý hosty. My na podzim neměli dvakrát Lukáše, protože jel finále švédský ligy, a do Plzně nám nepřijel Matej Ferjan. Nedařilo se, ale druhý místo je pěkný. Nemáme se, za co stydět. Zabrali jsme ve Slaným. Ukázali jsme, kam patříme. A v příští sezoně by to chtělo titulek. Dlouho jsme už žádnej neměli, naposledy v roce 2004. Slaný hrál doma na taktiku, že to udělaj bez boje. Dráha se ale ukázala sjízdná a rozhodlo se, že se pojede. Plzni to přeju. Poprvé jeli v extralize v roce 2005 a najednou jsou mistři. Je to možná kravina, ale já jim fandím a ten tým se mi líbí.“

speedwayA-Z: „Zato ostatní kolektivní soutěže – tříčlenná družstva a juniorské týmy – se obešly bez pardubického koníka na závěrečných stupních vítězů. Byla to hodně hořká pilulka, nebo s tím nešlo za daného stavu nic dělat?“
Hynek Štichauer: „Tříčlenný družstva dopadly, že se prostě nedařilo. Nedělali jsme body. Někdy to nejde. Možná, že jsme na to měli, ale velká motivace nebyla. Sám jsem bodoval, měl jsem šestnáct i osmnáct bodů, ale holt se nezadařilo. Zazávodil jsem si. Je to bez stresu a všichni si to užívaj‘. A juniorský družstva? Byli jsme čtvrtý. Třetí místo bejt mohlo, ale taky to není žádná tragédie. Ano, jezdím na závody, abych vyhrával. Ale už jsem vyrost‘ z toho, že bych si stavěl velký cíle a pak byl zklamanej. Chci mít dobrej pocit. Někdy ho mám, jindy ne. To je speedway!“

speedwayA-Z: „Jeden bod bývá na ploché dráze někdy strašlivě málo, jindy zase znamená ohromně moc. Ve finále jednotlivců jsi byl s jedním bodem patnáctý, ve dvojicích by ovšem stejný zisk navíc znamenal postup do finálové části a výraznou šanci na vavřínové věnce…“
Hynek Štichauer: „Každej bod je důležitej. Nula se nedá přičíst k ničemu, jeden bod už jo. Ve Slaným jsem byl po Mšeně podělanej a rozhozenej. V Divišově jsem byl po pádu ze Slanýho. Chybělo mi maso na zadku, díra v ruce a podvrknutá kyčel. Ale sedlo mi to. hlavní kámen úrazu byl, že jsem přijel bez paráka. Štěstí bylo, že amatér Jarda Otruba velkýmu klubu, co pořádá Zlatou přilbu, má velkej stadión a umělý osvětlení, půjčil závodníka. Jarda nás zachránil a měl by za odměnu dělat aspoň náhradníka na Zlatý přilbě. V Divišově mě ta bedna mrzela. Kdyby byl Mário, asi by to i dopadlo. Úspěch z týhle kategorie mi zatím chybí. Mám vizi jet s Tomášem Suchánkem. Asi bychom si vyhovovali, ale asi má kolizi s Anglií.“

speedwayA-Z: „Česká plochá dráha prochází výraznými změnami v oblasti organizace šampionátů. Extraliga se pojede stylem světového poháru družstev, šampionát jednotlivců jako seriál. Je to krok vpřed?“
Hynek Štichauer: „Tomu nechávám volnej průběh. Nedokážu si to představit. Jsme tam, abychom závodili, dělali pěkný závody se show. A jestli to bude vyhovovat fanouškům a pořadatelům, je jejich práce. Oni jsou od toho, aby to šlapalo. Asi to bude lepší. Nevidím výraznou změnu. Nevýhoda bude toho pátýho týmu, kterej do toho spadne. A nepojede druhou půlku. Může bejt pár dnů blbec a vypadne favorit. Uvidíme. Je to těžko si představovat. Snad to hlavy pomazané vymyslely dobře. Nezbejvá, než jim věřit. Třídílnej mistrák je spravedlivější. Když na to máš, ve dvou závodech se tam dostaneš. Pro kluky, co maj‘ závody v Anglii, Polsku a Švédsku, to může bejt problém. A finance, další dva závody, který nedostaneš zaplacený. Pro hobbisty v Čechách přibudou dva závody, ale profíci z toho asi moc nadšený nebudou.“

speedwayA-Z: „V portfoliu tvých letošních výsledků se hezky vyjímá také Zlatá prilba SNP v Žarnovici. Skončil jsi druhý a za svá záda poslal místního miláčka Martina Vaculíka. Jak na tenhle závod vzpomínáš nyní?“
Hynek Štichauer: „To byl jeden závod, co mi sed‘. Je to typ delších závodů, kde je na všechno dost času. Nenastupujou stresy, že nestíháš. Byl jsem rozhozenej z Pardubic, kde jsem na extralize sesmolil dva bodíky. Hodil jsem to za hlavu, tak jdem se bavit! Druhej den v semifinále v Březolupech jsem měl základ z Kopřivnice. Bavil jsem se a užíval si to. Jel jsem s Filipem. Šli jsme na pivko a bavili se, jak to chodí na Novým Zélandě. Byla dobrá náladička a přišla Zlatá prilba. První jízda na prd. Prasknul mi řetěz. Byl jsem vytočenej a hádal se s tátou. S devíti bodama jsem se záhadně dostal do semifinále. Pomoh‘ mi Alessandro Milanese. Hodil mi starší řetěz, že mu za to při Zlatý přilbě v Pardubicích koupím drink. V poslední šanci jsem podjel Kugelmanna a postoupil. Před finále jsem si řek‘, že mám už splněno. Zbyla na mě jednička. Jezdil jsem třetí, ale upad‘ Izak Šantej a jelo se znovu. V první zatáčce pak šlo na Filipa něco vymyslet. Jenže po třech závodech ve třech dnech už nezbejvalo mnoho fyzický síly. Navíc se mi povolily šrouby na řidítkách. Spodní držáky jsou přidělaný osmičkama šroubkama, na nich jsou teprve řidítka šestkama. Škoda, ten motor za vítězství by se mi hodil (smích). Dráha byla děravá. U nájezdu do depa jsem skákal hodně vysoko. Nechci si přestavit, že by mi ty řidítka zůstaly v ruce.“

speedwayA-Z: „Když jsi ve finále Zlaté stuhy projel cílem jako čtvrtý, tvá bezprostřední reakce zněla, že by šesté místo bylo lepší. Vidíš to dnes také tak? A jak bys ohodnotil své účinkování ve Zlaté přilbě?
Hynek Štichauer: „Samozřejmě ne. Pro mě je čest jet Zlatou stuhu a Zlatou přilbu. Nejhorší místa jsou druhý a čtvrtý. Druhý je jen kousek od vítězství a čtvrtý oje bramborový. Po Stuze bylo zklamání. Bedna v Pardubicích je pro Pardubáka citová záležitost. Jsem rád, že jsem se do finále dostal. Aspoň na Stuze a Přilbě jsem vyrovnal výsledky roku 2006. Dokázal jsem si, že i když ostatní šli nahoru s výsledkama, já taky. Užil jsem si závody a nic nehrotil. Byl jsem bez stresu a bavili jsme se. Neříkal jsem si, že když teď nevyhraju, bude konec světa. Kdybych byl ve Zlatý stuze šestej ve stylu start – cíl, asi bych byl naštvanej. Ale takhle, že jsem jel z nejmíň výhodný pozice a od startu byl šestej, je to úspěch. Pokud bychom se mleli, byl bych druhej a nakonec šestej, mělo by to pro mě větší hodnotu. Byla by to jízda jako bič, v každý zatáčce bychom se vyměnili. To by byla bomba, i kdybych z toho vyšel jako poslední. Příští rok mě čeká v juniorech poslední růček a Zlatou stuhu většinou lidi vyhrávaj‘ v jednadvaceti. Hefenbrock, Suchoš, Lukáš. Akorát Filip je trochu výjimka.“

speedwayA-Z: „Na nástěnných kalendářích je poslední list letošního roku. Už záhy začneme psát letopočet 2008. S jakými plány budeš na jaře vstupovat do nové sezóny?“
Hynek Štichauer: „Těžko říct, co bude. Připravuju se co nejlíp po technický a fyzický stránce. To už začalo. Vymejšlíme novinky a brzo bude zpracovanej tréninkovej plán. Chtěl bych jezdit na hory. Cíle si nedávám. Je lepší nechat se překvapit dobrým výsledkem. Chci jezdit dobře, bejt dobrej a vyhrávat. Jako každej. Musím z toho mít dobrej pocit. Když mě to bude těšit, je to to nejdůležitější.“

Hynek Štichauer děkuje:
„Určitě firmě HT KOVO, která při mně stojí v dobrém a zlém. Už s nimi spolupracuju čtvrtou sezónu. Určitě takovi, že se mnou jezdí a má nervy. Divím se, že mi někdy jednu necákne. I když máme rituál, že mě ze srandy švihne, když mě chce zdravě nasrat. Zasmějeme se, není to nic bolestivýho. Chtěl bych poděkovat všem fanouškům. Kamilu Hynkovi a Mariuszi Szczepaniakovi, co mi dělaj‘ stránky. Pak firmě JORK realitní kancelář, kteří mě snad podpoří a vytvoří slušný zázemí pro příští sezónu. Pak vzdělávací agentuře METIS, že mě zapůjčila finanční prostředky, abych si pořídil dopravní prostředek. Úrokem však bude vánoční úklid, z čehož nejsem vůbec nadšenej (smích). Určitě děkuju AK ZP Pardubice především panu Evženu Erbanovi, že mi pomáhá, a firmě JRM za případnou podporu. Všem fandům, kteří choděj na plochou dráhu a líbí se jim to. Všem lidem, co se motaj‘ okolo plošiny v Pardubicích a všem, co mi pomohli nebo pomůžou. Fandovi Kaldovi, Martinu Kratochvílovi, mechanikům Jiřímu Havlíčkovi, Petru Málkovi a Radimu Lamberskému a celý rodině.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach