Jan Jaroš bude třetím českým Vlkem

Praha – 12. prosince
Polské druholigové Krosno se stává místem s výraznou českou jezdeckou enklávou. Po Michaelu Hádkovi a Richardu Wolffovi s tamními Vlky podepsal kontrakt také Jan Jaroš. Pražský závodník, jehož jsme v uplynulých letech vídali hostovat s mšenskou vestou, magazínu speedwayA-Z řekl, že čekal na výsledek rozhodnutí Markéty o jejím dalším osudu v lize našich severních sousedů.

„Asi proto, že bych tam chtěl závodit, ne?,“ odpovídá Jan Jaroš s jistou dávkou sarkastického humoru na otázku, proč se rozhodl spojit svou kariéru s krosenským klubem. „Ale vážně, z Krosna přišla nabídka a tak se ji přijal. Zdála se dobrá, na podmínkách jsme se domluvili. A podepsal jsem.“

Včerejšímu podpisu Jana Jaroše na smlouvě s krosenskou hlavičkou předcházelo delší vyjednávání. „Asi dva měsíce jednáme,“ řekl pražský závodník. „Čekal jsem také na svolení z Prahy. Kvůli tomu jsem musel čekat do 10. prosince, do kdy se měli rozhodnout, jestli pojedou polskou ligu, a kdy mi to povolili.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Petr Babička se při hodnocení sezóny ztotožňuje se svým šéfmechanikem

Slaný – 12. prosince
V české ploché dráze se čas od času objevují různá otřepaná klišé. Jedním z nich je legenda o slánských Polácích beroucím příležitosti českým závodníkům, která v minulosti už několikrát zavdala příčinu pokusům o redukci počtu zahraničních hostů v české extralize. Samozřejmě je pravdou, že ve středočeském královském městě dokáží využít pravidla na maximum, nicméně kritikové mnohdy zapomínají na produktivní líheň jejich vlastních závodníků. Petr Babička je jedním z produktů slánské školy a magazín speedwayA-Z s ním prohodil pár slov nejen na téma letošní sezóny.

„Můj tatínek,“ odpovídá Petr Babička na otázku, kdo nasměroval jeho zájem směrem k ploché dráze. „Jako každej malej kluk jsem začínal na pionýrovi a mám na to doteď pěkný vzpomínky.“

Jenže od legendárního kozího dechu vede do sedla závodního speciálu poměrně dlouhá cesta. „Na prvním plochodrážním závodě jsem byl na extralize ve Slaném,“ připomíná si své první kontakty se sportem levých zatáček. „Jestli si vybavím nějaký tehdejší závod? To asi už ne, ale vím, že to byla éra, kdy se hodně dařilo Mírovi Fenclovi.“ Nicméně k impulsu zkusit si projet zatáčku smykem na vlastní kůži bylo ještě daleko.

„Nejprve se mi to nezamlouvalo,“ vybavuje si Petr Babička své první plochodrážní dojmy. „Jen jsem se chodil s tátou dívat. Až do té doby, kdy pan Křikava o úpravě dráhy začal povídat o tom, že nakoupili nové motocykly Honda 125. A ten, kdo má zájem, může se po závodech nahlásit a začít trénovat. Tak jsme si s tátou řekli, že to zkusíme. Začal jsem chodit na tréninky a zalíbilo se mi to.“

V roce 2004 se stopětadvacítky objevily na české závodní scéně. A Petr Babička se zapsal do historie jako vůbec první vítěz závodu mistrovství republiky. Rázem se s ním počítalo jako s horkým pretendentem mistrovského trůnu. Jenže ten si záhy začal uzurpovat nepřekonatelný Pavel Pučko.

„Jo, jo, bylo to hezký,“ usmívá se Petr Babička při vzpomínce na své účinkování v kubatuře kolibříků. „Nikdy předtím jsem s těma klukama nejezdil a nevěděl jsem, jak dopadu. Začátek byl pěkný. Vzpomínám si na krásnou jízdu s Pavlem Pučkem v Praze ve finálové jízdě. Celá tři kola jsme jezdili vedle sebe, ale vyhrál jsem. Potom už ani nevím, proč jsem závody jezdil tak, jak jsem jezdil. Hrůza! Psychika mě porazila. Chtěl jsem být mistrem, ale nepovedlo se.“

Kritici vnímají stopětadvacítky jako zbytečnost, zastánci jako výbornou průpravu pro nejmladší závodníky. A jak toto dilema vnímá Petr Babička? „Na stopětadvacítce jsem jezdil tři roky,“ vypočítává. „Byla to taková pohodička. Ale poté, co jsem vlezl na pětistovku, bylo vše špatně. Učil jsem se od začátku. A ještě teď se učím a dělám mnoho jezdeckých chyb.“

První ostrá sezóna na půllitru přišla předloni. „Bylo to úplně něco jiného než stopětadvacítky,“ přemítá Petr Babička s odstupem dvou let. „Ale byla to pěkná škola. Za tu sezónu jsem neměl moc závodů. Nejezdil jsem juniorská družstva, nic! Před juniorákem jsem musel do kvalifikace, ze kterých jsem se dostal do závodu jako náhradník. Tak jsem se moc nepovozil.“

Život však šel dál a situace se závody se zlepšovala. Dosavadním vrcholem kariéry Petra Babičky se stal letošní rok. Skončil desátý v jednadvacítkách, šestý v devatenáctkách. A vše podtrhují bronzové medaile z tříčlenných a juniorských družstev.

„Začátek sezóny pro mě nevypadal vůbec růžově,“ vybavuje si Petr Babička letošní jaro. „Pak jsem ale přišel ke svému šéfmechanikovi panu Polákovi a všechno bylo úplně jiné. Strašně moc mi pomáhal. Je to především jeho zásluha to, co jsem vyjezdil. Byla to pro mě veliká změna, která ve mně probudila chu do závodů a dodala sebejistotu. Byla to relativně povedená sezóna, ale jak říká můj mechanik ‚mohlo to být i lepší´!“

Bronz mu patří i z extraligy. V duchu pravidel o juniorech se však objevoval pouze v rozjížďce s číslem tři povinné pro české závodníky mladší jednadvaceti let. „Nebral jsem to nějak extra,“ svěřuje se svými pocity. „Bral jsem to jako závod, ve kterém jsem se snažil vybojovat nějaký ten bodík. Nakonec jsem je sbíral akorát z defektů a pádů jiných. Ale taky byly dobré. Jen mě mrzí ten závod ve Slaném, kde se nám nepovedlo obhájit titul. Ale to je sport, ne?“

Povedený závod zaznamenal také v dubnu v Chabařovicích, kde v závěrečné zastávce turné polských juniorů skončil lépe pouze Adrian Szewczykowski. „Tenhle závod jsem vůbec neměl jet, jelikož jsem neměl na čem,“ popisuje slánský závodník své první pódium z individuálního podniku mimo stopětadvacítky.

„Jel jsem se tedy jen podívat,“ pokračuje ve svém líčení. „Ale Fanda Liebezeit mi nabídl, že bychom se mohli střídat o motorku. Bylo to od něj pěkné. Moc se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem to vzal. Na té motorce se mi jelo moc dobře a i s dráhou jsem byl spokojen. Byla to moje druhá bedna. Byl jsem druhý už v roce 2005 v Liberci, kdy se tam jel první závod. V rozjížďce Pivovaru Konrád jsme jeli jen dva kvůli sraženým jezdcům.“

Technické trable neopouštěly Petra Babičku ani při jiných příležitostech, takže spolupráce s Františkem Liebezeitem pokračovala. „Technika byla bolavá pata, ale v mnohem menší přízi oproti sezóně 2006,“ vidí situaci samotný závodník. „Byly to takové blbosti, se kterými se nedalo závodit. Třeba zvinglovaná motorka (smích). GM od Fandy jsem měl sice vypůjčené, ale ani jednou jsem se na něm nesvezl. Půjčil jsem si ji na devatenáctky v Praze, které se zrušily. Jen škoda, že jsem se na něm nesvezl. Chtěl jsem totiž vidět, co má schované pod dekou.“

Petr Babička děkuje:
„Strašně moc bych chtěl poděkovat panu Antonínu Polákovi za pomoc. Moc si toho vážím. Dále bych chtěl poděkovat také Slanému. Všichni mi hodně pomáhali, trenér Miroslav Rosůlek, manažer Milan Mach a také veliteli panu Křikavovi. Mé poděkování patří také rodině Krčmářových, kteří se mi také snažili pomoci, s čím mohli. Také děkuji všem, kteří mi drželi po celou dobu palce a doufám, že jsem je moc nezklamal. Těším se na příští sezónu a jsem zvědav, jak se mi povede.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Martin Gavenda: „Když se na to dívám, je všechno, co zlepšit!“

Březolupy – 1. prosince
Loni na podzim se stal závodníkem pražské Markéty. Na nové prostředí si musel zvykat nejen on, ale také otec Jaroslav. Společně s dalším mechanikem Martinem Šerým cestovali do hlavního města s frekvencí, jako nikdy předtím. Martin Gavenda sám připouští, že změna zavedených pořádků mohla mít vliv na jeho letošní výsledky. Přesto se dostal do sestavy juniorského nároďáku, který v září v Abensbergu získal bronzové medaile, posunul hranice svých životních výsledků v jednadvacítkách a devatenáctkách a s březolupským týmem hrál aktivní roli při duelu s Libercem v přeboru tříčlenných družstev. O tom všem, ale i o mnohém dalším, hovoří v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Právě před třinácti měsíci jsi ze svých rodných Březolup přestoupil do pražské Markéty. Splnila změna klubových barev tvá očekávání?“
Martin Gavenda: „Zatím jsem se tam první rok zabíhal a sledoval, jak to funguje. Určitě to bylo něco jiného než v Březolupech, kde jsem byl sám. Okoukal jsem tam něco nového od kluků, takže nějaké věci mi pomohly. Byla i lepší technika. Dostal jsem novou motorku a novej motor GM. Začal jsem ho jezdit asi od půlky sezóny. Podstatný rozdil oproti Jawě tam není. Ale možná bude něco na tom, že se na GM jede lehčejc než na Jawě. Když jsem si potom sedl na Jawu, cítil jsem, že v nájezdech se chová jinak. GM tam jde do zatáčky líp. Jiný rozdíl tam asi není. Po výkonnostní stránce jsem proti loňsku nahoru nešel. Nebylo to, co jsem čekal. Možná to byl ten první rok. A tak chci, aby to v příští sezóně bylo mnohem lepší než letos.“

speedwayA-Z: „Největší úspěch nejen letošního roku, ale celé kariéry přišel v září v Abensbergu. V sestavě českého juniorského nároďáku jsi na poslední chvíli zastoupil Adama Vandírka a byl u naší první medaile v této soutěži. By jsi jako náhradník do bojů přímo nezasáhl, jak bys závod zhodnotil?“
Martin Gavenda: „Byl to můj první velký světový závod. A první start v reprezentaci. A všechno na poslední chvíli. Rozhodovalo se to týden předtím, jestli pojedu já nebo ne. Pan Špinka se rozhodoval mezi mnou a Michalem Hádkem. Po junioráku v Plzni řekl, že já. Čekal jsem, že bych se v Abensbergu svezl aspoň jednu jízdu. Všichni ale byli rozjetí dobře. Škoda toho začátku, myslím, že se dalo i na druhé místo. Kluci všechno vychytali a na mě řada nevyšla. Nebyla ani potřeba, když problémy nebyly. Skončili jsme třetí a nikdo mi to ze statistiky nesmaže. Kdybych tam ale zasáhl a pomohl bodama, cejtil bych to asi jinak. Může být repete. Budu se o to snažit, abych byl v sestavě. Určitě to bylo něco jiného než tady, mistrovství světa je úplně o něčem jiném. Fakt krásné závody.“

speedwayA-Z: „Loni jsi debutoval v polské lize za druholigový Miskolc. Letos jsi logicky hájil pražské barvy. Šlo by oba kluby porovnat?“
Martin Gavenda: „Srovnat? To by se vůbec nedalo. Letos to byl úplně slabý tým. S touhle sestavou jsme tam ani neměli, co dělat. Všechno to bylo i finančně náročné, což v Miskolci nebylo. Dobrý moment byla remíza s Daugavpilsem. Pepa nám pomoh‘, ten den sme jely v nejsilnější sestavě. Když jsme jeli bez Pavla nebo Ríši, už se to nedalo stáhnout. Soupeři byli hodně silný. Rawicz, Daugavpils a Opole taky. Aspoň ten závěr, že se nám podařil a porazili jsme Miskolc. To jsem ani nečekal, že by se nám povedlo. Měli jsme někdy i smůlu. Třeba s tím Daugavpilsem by ten jeden bod navíc šel utrhnout, ale jinak ty závody byly slabý. Příští rok bych chtěl polskou ligu jet taky. Ale za jinej klub. Mám na stole kontrakt s Miskolcem. A čekám, jak se všechno vyvine. Kdyby to klaplo, tak asi zase Miskolc. Tam jsme slabí nebyli.

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců ses za svitu čarodějnických ohňů hladce dostal do semifinále. Finále ti však uteklo vícemně kvůli hubenému bodovému zisku z Kopřivnice. Je tento obr mezi drahami rodinným prokletím? Vždy i tvému otci se na něm nedařilo a kupříkladu v dubnu 1991 tady vypadl z domácího šampionátu dvojic…“
Martin Gavenda: „Bude to spíš tou drahou. V Kopřivnici jsem byl asi třikrát, čtyřikrát, ale ani jednou jsem tam neudělal výsledek. Geny s tím asi nemajjí nic společnýho. Teda doufám, že ne, a že se ta smůla prolomí. Byla to škoda, pak jsem chtěl zatáhnout v Březolupech. Potřeboval jsem dělat body, abych dohnal tu Kopřivnici. Ale hned v první jízdě sem spadnul a to se podepsalo na celým výsledku. Byl jsem vyloučenej, body chyběly a po tom pádu mi nebylo moc nejlíp. Škoda, možná by se ve Slaným něco udělat dalo. Příští rok je motivace. Doufám, že se do finále dostanu. Dvojice byly letos slabé. Ale po letošní sezóně je všechno, co zlepšit, když se na to dívám.“

speedwayA-Z: „V extralize ses objevoval v duchu nového pravidla o druhém náhradníkovi české národnosti a juniorského věku vcelku pravidelně. Většinou si však jen seděl v depu. Hodně si ale užil závodění ve tříčlenných družstvech, že?
Martin Gavenda: „Tříčlenný družstva byl snad jedinej závod, na kterým jsem vydělával. Bodoval jsem a byly to dobré závody. A vyrovnané. Chybělo jen pár bodů a mohli jsme vyhrát. Bylo to dramatické, škoda. Vyhrál ten lepší. Měli jsme vyrovnaný tým a Liberec to samé. Vždycky jsme prohráli o bod nebo dva. Mrzelo mě, že v extralize mě nepustili na dráhu víckrát. Byl jsem tam snad jen dvakrát za celý rok. Když mě tam dali, tak na poslední jízdy.

speedwayA-Z: „Konec juniorského šampionátu tě zastihnul na konečném pátém místě. K vavřínům v celkové klasifikaci jsi neměl daleko. Sen o stupních vítězů se však musí realizovat až za rok. Nejblíž jsi k nim měl v Plzni, kde ses rozjížděl s Matějem Kůsem a Michaelem Hádkem o třetí místo.“
Martin Gavenda: „Konkurence je tvrdá. Šest kvalitních jezdců chce na bednu. Ale na ní jsou jen tři místa. Pokud si dobře vzpomínám, nejméně vydařený byl závod v Pardubicích. Jel jsem poprvé na GM a myslel, že bude fungovat dobře. Problém byl nastavení. Nemoh‘ jsem předjet ani Petra Babičku! Motor šel každou rozjížďku výkonově dolů. A druhý den se nakonec na tréninku v Kopřivnici zadřel. Tam jsem určitě ztratil hodně bodů, které by mě zase posunuly výš. Motor jsem pak začal dávat Bohoušovi Brhelovi. Naladil ho, jak má být, a fungovalo to dobře. Páté místo nějaký úspěch přece jenom je. Vešel jsem se do výběru mistrovství světa pro příští rok.“

speedwayA-Z: „V devatenáctkách ti pódium neuteklo. Divákům jsi mával ze třetího místa, by to před první zatáčkou finálové jízdy vypadalo ještě lépe. Byl jsi se svou derniérou v této věkové kategorii spokojený?“
Martin Gavenda: „Jo. Zakončil jsem devatenáctky bednou. Zezačátku to vypadalo, že bude velký boj o první tři místa. Docela mě ale překvapil Holoubek v první rozjížďce. Jel velice pěkně a určitě by se dostal do finále. Nijak jsem se ale netrápil, že byl přede mnou. Nechal jsem tomu volný průběh až do semifinále. Tam už víc přituhovalo. Postupovali jen první dva. Startoval jsem zvenku. Pavel Fuksa mě hodně vytláčel, ale já byl rychlejší a udržel to. Ve finále na mě zbyla jednička. Říkal jsem si, že to bude těžké. Letos to na Markétě nebyla optimální pozice. Ale podařilo se mi snad poprvé tento rok najít místo, kde se z ní dalo odstartovat. Po startu byla lajna tvrdá. Snažil jsem se to vytáhnout ven a vytlačil kluky. Ale byli rychlejší. Filip mě objel a Matěje jsem držel půl kola. Ale byl jsem spokojený.“

speedwayA-Z: „Po přechodu Martina Málka a Richarda Frištenského mezi seniory nepostavily Březolupy juniorský tým. Tuto soutěž neobsadila ani Praha. Našel sis místo v Žarnovici, nicméně vaše spojenectví se v půlce šampionátu rozpadlo. Mohl bys to komentovat?“
Martin Gavenda: „Když to vezmu, tahal jsem celej tým sám. Raso přijel na jeden závod, Dominikovi to nejelo. A tak jsem neměl partnera. Čekal jsem, že Raso bude jezdit a snažit se pomoct. A bojovat. Ale nic. Jeden nebo dva závody jsem jel sám a to byly úplně vyhozené peníze. Nemělo to žádnou budoucnost, že bychom to dotáhli třeba na třetí místo nebo tak. Na to, že jsem to jel zadarmo, jsem čekal, že do toho půjdou víc a budou se snažit to táhnout taky. Měl jsem slíbené, že pojedu Zlatou prilbu SNP. Očekával jsem, že slib dodrží, ale ne. Tak jsem ty poslední dva závody vypustil. Vadilo to i na Markétě, že bych se třeba den před polskou ligou mohl zranit. Tak jsem jeden závod pustil Pavlu Pučkovi, aby si zajezdil. Pro něj to mělo větší cenu než pro mě.“

speedwayA-Z: „Do konce roku zbývá již jen necelý měsíc. Do začátku nové sezóny ještě o čtvrtletí déle. Nicméně s jakými plány do ní vstoupíš?“
Martin Gavenda: „Čeká mě debut v mistrovství světa juniorů. Tam bych chtěl zatáhnout určitě. V českém junioráku bych chtěl pomýšlet na stupně vítězů a dostat se do nejlepší trojky. A tak dále a tak dále. Zlepšovat je tam toho hodně.“

Martin Gavenda děkuje:
„Když to vezmeme konkrétně, Markétě Praha za podporu. OSMV. Pak samozřejmě tatovi. Bohoušovi Brhelovi, Martinu Šerému a sponzorům Petru Machovi a ADD COMPATION a.s. Panu Plzákovi a AK Březolupy.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach

Luboš Tomíček po obědě oficiálně stvrdí britské angažmá

Arena Essex – 10. prosince 12:30
Dnes ve třináct hodin britského času se Luboš Tomíček oficiálně upíše týmu Lakeside Arena Essex na další ročník britské Elite League. Jeho kolegy budou Andreas Jonsson, Adam Shields, Joonas Kyllmäkorpi, Jonas Davidsson, Leigh Lanham a Ricky Kling. Vzhledem ke snížení celkového average týmu na 38,85 se očekává vyrovnání celé soutěže. Luboš Tomíček se exkluzivně magazínu speedwayA-Z svěřil, že doufá v prolomení své britské smůly.

„Promotér Jon Cook koupil můj kontrakt, takže teď už patřím Areně,“ svěřil se. „Zatím jsem v Anglii neměl moc štěstí, hlavně díky Oxfordu. Od roku 2008 očekávám takový nový začátek v britské lize.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Craig Boyce odišiel do plochodrážneho dôchodku

Pred nieko¾kými dňami prebehla plochodrážnymi médiami správa, že s kariérou jazdca sa rozlúčil Austrálčan Craig Boyce. Bol to typ jazdca, ktorý nedaroval ani bod svojim súperom a dohrával svoje súboje z jázd aj po ich skončení, o čom sa mohol v roku 1995 presvedči aj Tomasz Gollob.
Craig Boyce sa narodil 2. 8. 1967 v Sydney. Svoju plochodrážnu kariéru začínal v polovici osemdesiatich rokov v domácej Austrálii. V roku 1987 sa v majstrovstvách Austrálie juniorov umiestnil na piatom mieste a všimol si ho vtedajší manažér austrálskeho tímu Neil Street, ktorý mu v zime vybavil angažmá v klube anglickej National League v Poole. Craig sa teda presahoval do Anglicka a postupne sa vypracoval na oporu svojho tímu. V tom istom roku zasiahol aj do Majstrovstiev Európy juniorov, avšak jeho konečnou stanicou sa stalo prekvapujúco už semifinále v nemeckom Neustadte, kde so ziskom siedmich bodov obsadil jedenáste miesto.

O rok neskôr (1989) získal so svojim klubom Poole víazstvo v National League. V majstrovstvách Austrálie jednotlivcov skončil na siedmom mieste. V tejto sezóne sa dostal aj do reprezentácie svojej krajiny v majstrovstvách sveta družstiev a s najväčším počtom získaných bodov pomohol k postupu Austrálie z B skupiny do A, avšak už nie do finále.

V sezóne 1990 si víazstvo so svojím klubom zopakoval a to im zaručilo postup do najvyššej anglickej súaže British League Division One. Poole zvíazilo aj v Knock-Out Cupe National League. V MS družstiev znovu reprezentoval svoju vlas a Austrálii sa aj tentoraz stala konečnou A.skupina. V domácich majstrovstvách jednotlivcov získal svoj prvý titul. Po prvýkrát zasiahol aj do MS jednotlivcov a vo finále Commonwealthu skončil zo ziskom jedného bodu posledný. Pred sezónou 1991 prestúpil do klubu v Oxforde.

V Oxforde zotrval len jednu sezónu a v roku 1992 prestúpil naspä do Poole. V MS dvojíc sa spoločne s Leigh Adamsom a Shane Parkerom prebojoval až do finále a s piatimi bodmi prispel k siedmemu miestu Austrálie. V MS družstiev bola Austrália pre tento rok nasadená do A.skupiny, v ktorej skončila na druhom mieste a do finále nepostúpila. Craigh Boyce dokázal nazbiera štyri body. V austrálskom šampionáte skončil až ôsmy. Na kvalitne obsadených pretekoch The Poole Blue Riband v Poole obsadil druhé miesto.

V sezóne 1993 pokračoval v Poole. Stal sa pretekárom s najlepším average svojho klubu v sezóne. V MS dvojíc spoločne s Leigh Adamsom a Jasonom Lyonsom obsadili šieste miesto, keď k tomu prispel jedným bodom. V MS družstiev zopakovala Austrália svoje druhé miesto v A.skupine z pred roka k čomu Boyce prispel tromi bodmi, avšak ani teraz to na postup nestačilo. V Austrálii sa stal šiestym najlepším pretekárom.

V roku 1994 sa Craig Boyce dočkal svojej najúspešnejšej sezóny. Dopomohol ako kapitán Poolu k zisku víazstva svojho klubu v British League Division One. V MS jednotlivcov postupne postúpil z finále Commonwealthu (siedme miesto/osem bodov), zo Zámorského finále (3.m./12b.) a zo svetového semifinále (7.m./8b.) až do svetového finále vo Vojense. Tu sa mu darilo a spoločne s Tony Rickardssonom a Hansom Nielsenom získal po dvanás bodov. O majstrovi sveta, tak musela rozhodnú dodatková jazda. V nej najlepšie odštartoval Nielsen, ktorého v druhom kole predbehol Rickardsson a stal sa majstrom sveta. Boyce po slabšom štarte dojazdil na treom mieste. V MS družstiev postúpil spoločne s Adamsom do finále a ziskom desiatich bodov dopomohol austrálskej reprezentácii k štvrtému miestu. V domácom šampionáte skončil štvrtý. Na pretekoch The Poole Blue Riband obsadil druhé miesto.

Pred sezónou 1995 prestúpil Craig Boyce do klubu Swindon, ktorý v tom roku skončil až jedenásty. V tomto roku štartoval aj v novovzniknutom seriály Grand Prix. V konečnom poradí skončil na jedenástom mieste so ziskom šesdesiatich bodov, čo ho poslalo do pretekov Challenge v Lonigu, v ktorých si siedmym miestom zabezpečil účas v Grand Prix na budúci rok. V šampionáte družstiev sa za Austráliu vo finále predstavil spoločne s Jasonom Crumpom a Leigh Adamsom a ziskom šiestich bodov prispel k piatemu miestu. V majstrovstvách Austrálie obsadil druhé miesto.

V roku 1996 sa jeho meno znovu objavilo v zostave Poolu. Takisto štartoval aj v Grand Prix, kde sa mu darilo ešte menej než pred rokom a so ziskom tridsiatich bodov obsadil štrnástu priečku. Na jeseň tak musel absolvova preteky Challenge v Prahe, kde nazbieral len dva body a štrnáste miesto znamenalo, že o rok neskôr sa v Grand Prix nepredstaví. Doma v Austrálii sa mu podarilo získa druhý majstrovský titul. V Poole sa stal jazdcom s najvyšším average a klub obsadil štrnáste miesto. Prvýkrát štartoval aj v po¾skej najvyššej súaži. S tímom z Rzeszówa obsadil ôsme miesto.

Sezónu 1997 začal úspešnou obhajobou austrálskeho titulu. Úspešne si počínal aj v MS jednotlivcov, keď postúpil zo štvrtého miesta zámorského finále do interkontinentálneho. Tu nazbieral dvanás bodov a o priamy postup do Grand Prix prišiel až v dodatkovej jazde, kde ho porazil jeho krajan Jason Crump. Craig tak musel do pretekov Challenge vo Wiener Neustadte. Tu si vďaka desiatim bodom zabezpečiel postup do Grand Prix v budúcom roku. Vo svojom tíme v Poole sa znovu stal jazdcom s najvyšším average, pričom klub skončil posledný v Elite League. V po¾skej I.lige tento rok reprezentoval klub Leszno, ktorý obsadil piate miesto. Konečne sa mu podarilo zvíazi v pretekoch The Poole Blue Riband.

V tomto roku (1998) sa znovu predstavil po ročnej prestávke v GP. Vôbec sa mu však nedarilo, keď postupne v jednotlivých pretekoch GP končil okolo dvadsiateho miesta. So ziskom osemnástich bodov nakoniec aj obsadil dvadsiate miesto. O účas v ďalšom ročníku GP sa tak uchádzal v Challenge, ktoré sa uskutočnilo v Pardubiciach. Tu však obsadil sedemnáste miesto a medzi elitu nepostúpil. Nedarilo sa ani jeho klubu Poole, ktorý skončil v lige predposledný.

V roku 1999 sa Craig na dráhe nepredstavil.

Po roku odmlky sa Craig v roku 2000 znovu vrátil na dráhy. V Anglicku hájil farby Kings Lynnu, s ktorým obsadil v Elite League výborné druhé miesto. Predstavil sa aj v po¾skej I.lige za Gorzów, ktorému dopomohol k tretiemu miestu s average 1,49 bodu na jazdu. Do austrálskej reprezentácie sa dostal na svetový pohár družstiev len ako náhradník a spolu s Crumpom, Adamsom, Sullivanom a Wiltshirom obsadili posledné štvrté miesto vo finále v Coventry.

Ďalším klubom, ktorý Craig reprezentoval v Anglicku bol v roku 2001 Ipswich, ktorý skončil na štvrtom mieste v Elite League. Craig aj napriek menšiemu počtu štartov, zaznamenal v tomto roku jeden zo svojich najväčších úspechov. V takej istej zostave ako pred rokom totiž Austrália dokázala zvíazi v SWC a Boyce prispel k tomu vo finále rovno deviatimi bodmi. Predstavil sa aj v Po¾sku, kde jazdil za Pilu, ktorá skončila piata v konečnom poradí 1.ligy.
Aj v roku 2002 Craig jazdil vo veste Ipswichu. Tentokrát sa však jeho tímu už tak nedarilo a skončil siedmy z deviatich tímov. V Po¾sku pomáhal k postupu do 1.ligy klubu z Warszawy, ktorej na postup stačilo aj druhé miesto.

V roku 2003 sa dočkal Craig aj svojho Testimonialu v Poole za svoje desaročné pôsobenie v klube. O rok na to štartoval Craig naposledy v SWC, keď v baráži dokázal pozbiera tri body a Austrália skončila pred bránami finále. V tomto a nasledujúcom roku štartoval Craig v tíme Isle of Wight v Premier League, aby sa o rok na to vrátil do Poolu, kde túto sezónu ukončil kariéru ako najúspešnejší jazdec v histórii svojho klubu v počte nazbieraných bodov.

Foto: archív autora

Richard Wolff se podepsal pod kontrakt s Vlky

AKTUALIZOVÁNO

Krosno – 8. prosince
Richard Wolff včera podepsal kontrakt s polským Krosnem na své starty ve druhé polské lize. Pražský závodník už krosenské barvy hájil v sezónách 1998, 1999 a 2003. Podpis pražského závodníka polskému druholigovému klubu ruku v ruce s účastí pražských klubů v českých šampionátech tříčlenných a juniorských družstev v sezóně 2008 zřejmě signalizuje, že Markéta nebude své dobrodružství s ligou našich severních sousedů opakovat. Tuto informaci však ještě nikdo oficiálně nepotvrdil.

„Měli zájem jako první,“ vysvětluje Richard Wolff, proč se rozhodl právě pro Krosno. „Přes měsíc jsme jednali. Dostal jsem i jiný nabídky, ale cejtil jsem, že v Krosně mi sedí dráha. Už jsem tam jezdil. Uvidíme, co a jak.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)