Plzeň – 8. prosince
Na dnešní poměry začal závodit poměrně pozdě. Ve svých patnácti jel předloni pouze šampionát do devatenácti let na své domácí borské dráze. Nicméně zázemí rodinného plochodrážního klanu ruku v ruce s nesporným talentem se projevilo už loni. A nyní už patří do užší juniorské špičky. Letos se do historie zapsal mimo jiné jako český šampión v extralize a juniorských družstvech, stříbrný v přeboru tříčlenných družstev, pódiem při pardubické juniorce či nečekaným čtvrtým místem v mistrovství republiky dvojic. Plzeňský junior Michael Hádek poskytnul magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor, v němž přijdou na přetřes nejen zmiňované úspěchy.

speedwayA-Z: „V tomto týdnu jsi podepsal kontrakt s Krosnem na starty ve druhé polské lize. Letos jsi v této soutěži hájil barvy pražské Markéty. Začátek v Miskolci byl hodně divoký, pak jsi jezdil pravidelně, ale sezónu jsi nakonec nedokončil. Jak na to všechno vzpomínáš?“
Michael Hádek: „Dá se říct, že to bylo dobrý i špatný. V Miskolci jsem jel první. Vyvez‘ mě ale Attila Stefani, přetočil jsem se a trefil mě Zsolt Bencze. Přijel jsem do depa, loket takovejhle. A řek‘ jsem, že na to dnes seru. Z toho pak byly fámy, že už nechci ligu jezdit vůbec. Pak jsem byl až v Krosně, kde se zabil Michal… Bylo to takový jako na houpačce. Chvíli jsme se nepohodli, chvíli zase dobrý. Nakonec jsem nejel do Rawicze kvůli mistrovství světa juniorskejch družstev, protože tam dali Martina Gavendu. Neřeším to, někdy měl lepší závod on, někdy já. Polská liga byla takový zpestření. Myslím, že to byly dobrý závody. Zajezdil jsem si, pobral zkušenosti. Uvidíme, jak to bude letos. Psali jsme do Krosna, že bychom chtěli garantovat šest závodů. Ale oni negarantujou nic. Prej podle formy. Snad se mi tam bude dařit jako Vaculdovi. No, snad… Kdyby to tak bylo, byl bych spokojenej. Na to, že mi je sedmnáct, je druhá polská liga akorát.“

speedwayA-Z: „Plzeň vyhrála letošní extraligu, z níž neudělala jednoznačnou záležitost jen díky slabšímu úvodu. Ty jsi sice nastoupil v jediné rozjížďce, ale ve všech kolech jsi byl v sestavě. Jak jsi cestu za zlatem prožíval?“
Michael Hádek: „Byl jsem vynervovanej víc než kluci. A zpocenej taky. Dá se říct, že jsem to prožíval jako fanda. Pro mě to byly nervy, byl jsem rozklepanej i jako náhradník, abychom vyhráli. Držel jsem palce a bylo to pro mě taky vypjatý. Že bychom to mohli udělat jsem začal věřit, když jsme doma vyhráli. Potvrdil se Grzegorz Walasek, což je jezdec, co jezdil Grand Prix. To už jsem věřil, že po třinácti letech bude titul. A splnilo se, co jsem chtěl. Nebo v co jsem doufal. Vím, že bych asi nebodoval jako Filip. Svez‘ jsem se v jedný jízdě. Poznal jsem, jaký to je. Špatný to, myslím, nebylo. Bojoval jsem. Chybělo jedno kolo a Poláka jsem předjel. Jsem spokojenej. Příští rok to bude super. Snad se mi bude dařit. A neudělám ostudu. Doufám. Obhajoba by byla dobrá. Myslím, že to bude boj s Prahou a Pardubicema. Slaný asi nebude mít závodníky. Bude to o tom, kdo si zajistí jaký Poláky. Ale u nás bude ještě Filip a Zdenda. Uvidíme, necháme se překvapit.“

speedwayA-Z: „Na plzeňský triumf ze čtyřiadevadesátého si asi nemůžeš pamatovat. Nicméně bral jsi ho třeba jako výzvu vyrovnat se otci, který měl na tehdejším zlatu lví podíl?“
Michael Hádek: „Určitě. S titulem jsem vyrovnal dědu a strejdu. V počtu titulů, ne zkušenostma! Táta jich má ale šest. Třeba ho ale někdy taky překonám. Máme doma videa, koukal jsem, jak se to tenkrát jezdilo. Myslím, že dvojutkání byla zajímavější. Bylo víc klubů a víc závodníků. Myslím, že teď to není takový jako předtím. Ale zvedá se to. Začalo to Libercem. Plochá dráha je na vzestupu. Teda podle mýho. I když jezdci ubejvaj‘. Ale proti tátovi bych chtěl pár závodů jet. Věřím, že kdyby měsíc trénoval, asi by mě zmydlil. Byl suprovej startér, co start, to první flek.“

speedwayA-Z: „Tvůj druhý titul přišel v šampionátu juniorských družstev. Místo očekávaného souboje do poslední chvíle se Mšenem jste vyhráli už čtyřiadvacet hodin před posledním kolem ve Svitavách…“
Michael Hádek: „Titul se určitě do sbírky hodil. Určitě to nebylo jednoduchý. Kdyby se Adam s Matějem nezmákli, nevím, jak by to dopadlo. Je škoda, že se takhle zranili. Když se jel test match s Italama v Pardubicích, přišel nám pan Erban gratulovat, že jsme mistři. S Jéňou Holubem jsme nevěděli, která bije. Až večer nám to došlo. S Filipem Šiterou se jezdilo suprově. Ale až ve Svitavách jsme jeli dvojici. Předtím jsem to neuměl a až ve Svitavách to byla jízda v páru. Hlavně je problém nedostat cejchu, a abych paráka neohrozil a netlačil se na něj. Děda říká, že ho to učil pan Holub tím stylem, že kdo jede druhej, nesmí dostat cejchu. To se nám povedlo až v těch Svitavách. Filip venek, já lajnu. I táta v depu říkal: ‚Člověče, Michale, teď jsi jel dvojici‘.“

speedwayA-Z: „Jak v jednadvacítkách, tak v devatenáctkách ti shodně patří čtvrté místo. V prvním případě je to úspěch, ve druhém jsi možná pomýšlel výš. A nebo ne?“
Michael Hádek: „V devatenáctkách jsem chtěl aspoň na druhý místo. Ale po semifinále se mi to zdálo divný, když jsem viděl tu gumu. Čtyři nebo pět špuntů chybělo, takže jsem jel prakticky na úplně hladký pneumatice. Vybral jsem si pozici, kde jsem předtím odved‘ Matěje Kůse i Martina Gavendu, ale teď to nevyšlo. Jednadvacítky jsou úspěch. Čtvrtý místo je super. Akorát mě štvou Chabařovice. Je to rozbitá hlubina a to vůbec nemusím… Když jsme tam přijeli, jenom jsem sprásk‘ ruce a kroutil hlavou. Nakonec jsem skončil osmej. Kdyby to byl beton, nějakýho Poláka bych odved‘. Ale musím se naučit jezdit i na tomhle. Myslím, že ostudu jsem neudělal. Vůbec jsem nečekal bednu v Pardubicích. Tam se mi strašně líbí. Je to letiště, tvrdý a mně motorky naštěstí jedou. Vždy se mi tam dařilo. Až na tu Zlatou stuhu… Ale juniorák byl super, klidně bych si ho zopakoval. Málem byla bedna i v Plzni. Vycházel mi celej závod až na jednu rozjížďku a rozjezd. Nepovedly se mi starty a už jsem to nedohnal. A myslím, že právě tenhle závod rozhod‘, kdo bude v Abensbergu. Nejdřív jsem byl zklamanej, že jsem pátej. Ale potom mi došlo, že jsem se rozjížděl o třetí místo a byl nakonec spokojenej.“

speedwayA-Z: „Tříčlenná družstva tě zastihla v barvách Březolup. Jak k vaší spolupráci došlo a jak na honičku s Libercem vzpomínáš? Bude napřesrok repete?“
Michael Hádek: „Ozvali se, jestli bych za ně nejel. Řek‘ jsem, že jo. Volali i z Liberce, ale tam už měli dobrý jezdce. Chtělo se mi do Březolup víc než do Liberce. Lepší burčák (smích). S výsledkem jsem někdy spokojenej, někdy ne. Takovej průměr, řek‘ bych. Pohnojil jsem to ve Svitavách. Kdybychom vyhráli závod, už bychom to nepustili a měli titul. Jenže jsem se přetočil, když jsme jeli 5:1 proti Slaňákům. A dopadlo to, jak to dopadlo. V Liberci už bylo všechno jasný. Letos, tuším, že to v Březolupech bude pokračovat. Už se ozvali, ale s tatínem jsme to zatím neřešili, ale určitě bych rád za ně jezdil.“

speedwayA-Z: „A jak vidíš své účinkování v seniorských šampionátech? V mistrovství republiky dvojic jste s Janem Holubem překvapili čtvrtým místem, do finále jednotlivců ses dostal jako náhradník.“
Michael Hádek: „Ve dvojicích jednoznačně překvapení, že jsme postoupili do semifinále. To bylo suprový. Nečekali jsme to. A vždycky, když něco nečekám,je to lepší než si myslím. Kdyby ale přijel Mário, bylo by to o něčem jiným. Všichni se divili, že jsme skončili čtvrtý. Měl jsem strach z dráhy. Jel jsem tam poprvý a kluci říkali, že tam jsou državý nájezdy a je to za roh. Umím lajnu a tak se mi nakonec jelo dobře. Dělaly se koleje, ale metr od čáry to bylo dobrý. Semifinále jednotlivců v Kopřivnici kvůli dráze nic moc. V Březolupech je dráha super. Já byl znova osmej, zrovna mi to tam nesedlo. Neumím tam zajet. Ve finále ve Slaným jsem jel jednu jízdu. Start jakž takž. V nájezdu ale byla kupa a já si to hodil za ucho. A dva dny si nemoh‘ sednout na zadek, jak to bolelo. Chtělo by to hodně zlepšit. Mám se nadosmrti co učit. Aspoň kdybych jezdil jako tatín.“

speedwayA-Z: „Míváš vcelku povedené starty. Pracoval jsi na nich nějakým speciálním způsobem? A kromě toho by tě však šlo někdy charakterizovat tak častým praskáním řetězů…“
Michael Hádek: „Starty jsem asi zdědil. Nepřipravuju se na ně. Záleží, kam si stoupnu. A na tvrdým si sednu dozadu jako každej. Asi mám dobrej postřeh. Žádnou vědu v tom nevidím. Záleží taky, jakej mám den. Někdy tam vlítnu, jindy zase spím. Podle mýho je to i o zkušenostech a vyježděnosti. A ty řetězy? V Divišově je nařezávaj‘ (smích)! Byla to blbá série. Praskalo to i Filipovi a Jéňovi Holubovi. Na Zlatý stuze jsme koupili řetězy od nějakýho Holanďana. Jel jsem dva závody a řetěz se ani nehnul. Není nic příjemnýho, když tě trefí rozžhavenej řetěz. Bolí tě celej člověk a ještě třeba musíš dobíhat pro jeden pitomej bod. Jako já v Březolupech.“

speedwayA-Z: „Bratr Daniel jezdí ve stopětadvacítkách. Máš čas mu pomáhat? A myslíš, že se může vrátit rodinný tým Hádků, by tátu asi nezlomíš? I když počátkem devadesátých let jeli také táta se strýcem a dědou šampionát dvojic.“
Michael Hádek: „Každej si děláme svoje. Když ale potřebuje pomoc, musím. Je menší. I když třeba dělám na svý motorce, nejsem rád, ale pomůžu mu. Nesmí ale mít hubu jako šíbr. Pak si já postavím hlavu a nepohne se mnou. Jinak se mi to toho nemontuje a já jemu taky ne. Když mi pomůže, je to oboustranný. Jsme bráchové. I když někdy to tak nevypadá. Tátu bych možná přemluvil jako manažera. Ale rodinnej tým by byl určitě zajímavej. Byla by to zkušenost. Vyzkoušet se dá všechno. I tady to. Časem nás to snad potká. Až bude brácha jezdit půllitry, mohli bychom dvojice v seniorech jet.“

speedwayA-Z: „Nyní se po středoevropských oválech prohání pouze vítr a na závodní ruch si budeme muset ještě pár měsíců počkat. To však uteče jako voda v Radbuze a nová sezóna zabuší na dveře. S čím do ní půjdeš?“
Michael Hádek: „Kdyby to bylo aspoň jako letos, nezlobil bych se. Postupně se zlepšuju. Aspoň na bedně v devatenáctkách bych moh‘ bejt. Budu jezdit v Polsku, měl bych mít víc zkušeností. Pojedu mistrovství světa a Evropy juniorů. Chci postoupit. To bude můj hlavní cíl. A pokud možno ještě vyhrát (smích)!“

Michael Hádek děkuje:
„Určitě rodičům. Sponzorům Autoservis Chotíkov, PRAMAR a Zemědělské práce Jan Kestler. Strejdovi, babi a dědovi, docela mě zasponzorovali. Klubu PK Plzeň. Všem, co mi fandí a drží palce. Ale hlavně našim. Nebejt jich, nikdy bych se k ploché dráze nedostal. A strejdovi a dědovi. Mechaničí a jezdí po závodech se mnou.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach

Pardubice – 2. prosince
Říká se, že co nezabije, to posílí. S tímhle bude rozhodně souhlasit. Po nešastné baráží tvrdě pykal za klukovinu a sezona pro něho začínala o měsíc později než pro ostatní. Ke všemu se zranil při nevinném tréninkovém duelu s Vladimírem Višváderem. A kvalifikační kolo mistrovství světa juniorů v německém Herxheimu, k němuž upínal všechny své naděje, mu přineslo vyřazení. Svět se však nezbořil a také Hynek Štichauer měl daleko k utonutí v hořkých slzách. Dál pokračoval v kariéře s úspěchy typu světového bronzu s juniorským nároďákem, extraligovým stříbrem či čtvrtým místem na Zlaté stuze i se závody, které se tolik nepovedly. Ale především se snažil mít ze závodů radost a dobrý pocit, jak se svěřil v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Na počátku sezony si nebyl v lehké situaci a kvůli zákazu činnosti jsi mohl jen trénovat. Ke všemu jsi měl kolizi s Vladimírem Višváderem. A pak přišel Herxheim s kvalifikačním kolem juniorského mistrovství světa, k němuž jsi upíral velké naděje…“
Hynek Štichauer: „Jak se říká, na posranýho spadne i hajzl. Předminulá sezona skončila špatně a loni se to se mnou táhlo celej rok. Přišel ještě ten zbytečnej pád o tréninku. Výron, tejden jsem chodil o berlích a motorka na šrot. V Herxheimu to bylo na postup. V tréninku jsem zadřel motor, pak vše fungovalo, ale ztratil jsem dva body. S Martinem Vaculíkem v poslední zatáčce a v první jízdě mě předjel Frank Facher. Tyhle dva body rozhodly. I kdybych pak upad‘ nebo neupad‘, bylo by to jedno. Stalo se to, byly to závody. Do Daugavpils jsem jel podívat jako náhradník. Ale sedlo mi to, při tréninku jsem obě jízdy vyhrál. V závodě jsem jel jen jednou a měl dva body. Ve třetím kole mě podjel Patrick Hougaard. Měl jsem to nastavený z tréninku, ale po devatenácti jízdách byla jiná dráha. Od startu to šlo, ale nepohlídal jsem to. O nic mi nešlo, byl jsem rád, že jsem se tam podíval. Bylo škoda, že jsem nepostoupil, ale na to se musí zapomenout. Chybama se člověk učí. Někdy je to dobrá škola. Kolikrát se ti stane něco špatnýho a ono tě to posílí.“

speedwayA-Z: „Mistrovství světa juniorských družstev ti ovšem přineslo velký úspěch. V Debrecenu to začala postupem a vyvrcholilo bronzovou podzimní nedělí v Abensbergu. Jak jsi to prožíval?“
Hynek Štichauer: „Určitě mám radost. Už byl úspěch, že mě tam pan Špinka dal. Kdyby dělal nominaci podle mistrovství republiky, moh‘ mě vynechat. Paradox je, když si spočítáme body. V Debrecenu jsem dělal pět bodů a byli jsme druhý o šest. V Abensbergu jsem měl čtyři. A ani tady, kdyby ty moje body nebyly, by se nic nezměnilo. Byli jsme úžasná parta, všichni jsme si pomáhali. Když byl problém, okamžitě zasáh‘ nějakej mechanik. A nehráli jsme si na taktiky, že bychom si neřekli ani převod. Dopadlo to bronzem. Mrzí mě, že tam nebyl Vanďa. I mojí zásluhou. Za bronz jsem rád. Je to úspěch, určitě životní úspěch. Závod jsem bral v pohodě. Nevnímal jsem, že je to první finále. Snažil jsem se udělat maximum. Když jsme přijeli a natočili motorku, bylo to jako v kovárně vedle bucharu. Utíkala komprese a píst začal bouchat do hlavy kvůli prasklýmu svorníku. Neříkám, že se ty závody optimálně povedly, ale bodoval jsem. Tuhle sezonu mě provázely problémy s motorama. Když máš pod sebou motor, kterýmu se dá věřit, cejtíš, že máš kapitál. S ním můžeš disponovat. Když vidíš, že ti to nejede, je to takový oslabující. Abensberg mi přinesl těžko popsatelnej pocit. Pocit zadostiučinění a naplnění. To člověk musí zažít, nedá se to popsat.“

speedwayA-Z: „Podepsal jsi polskou extraligu za Tarnow. Moc příležitostí se ti tam však nenaskytlo. Nebylo lepší závodit v některé z nižších lig?“
Hynek Štichauer: „V zimě to bylo složitý, jelikož jsem byl v trestu. Dokud nebyla aférka uzavřená, bylo zbytečný něco podepisovat, což kluby věděly. Pawel Ruszkiewicz mi Tarnow zajistil za pět minut dvanáct. Rychle jsem ho podškráb‘ a byl rád, že těsně před uzávěrkou jsem vůbec něco měl. Nemoh‘ jsem si vybírat, ale nelituju. Svez‘ jsem se v extralize. Jet s Holtou a Gollobem je fajn. Když máš v rozjížďce Holtu, Jaguse a Žagara, nemůžeš dělat tři body. V klubu se mnou jednali fair play. Zvali mě, jak mohli. Byli tam další dva junioři, Andrzej Gluchy a domácí Kamil Zielinski, Danil Ivanov už od půlky sezony nejezdil. Poláky jsem velkým způsobem nepřevyšoval. Na tréninku jsem dvakrát porazil je, dvakrát oni mě a tak se není moc divit, proč zvali domácí. Říkali, že Zielinski musí jet, protože je hodně oblíbenej. Poznal jsem super lidi, provozují mi tam fan klub. Přijeli za mnou do Pardubic, mám od nich internetový stránky. A za to jsem vděčnej. Jeden z důvodů, proč plochou dráhu jezdím, je, že to jezdím pro ně. Kdybych v Tarnowě nepodepsal, nikdy bych takový lidi nepoznal. Teď jednám s dvěma kluby, Rawicz a Miskolc. Zatím jsem nepodepsal. Nechci předbíhat, třeba se naskytne ještě něco novýho. Ještě je brzy, a tak budeme dělat trošku tajemný. Pan Erban se mi snaží naplánovat ještě Švédsko a víc soutěží. Vypadá to nadějně, ale přesnějšího nic nevím. Uzávěrky jsou až koncem prosince. Pokoušíme se i o německou bundesligu. Myslím, že by mi udělala dobře. Je to kvalitní soutěž a není daleko. V týhle situaci to je pro mě lepší než Anglie.“

speedwayA-Z: „Domácí juniorský šampionát pro tebe začal až druhým závodem, kde jsi dokonce musel do kvalifikace. Ke všemu se letos neškrtal žádný výsledek. Jsi za těchto okolností s celkovým sedmým místem spokojený?“
Hynek Štichauer: „Ale jo, hlavně jsem spokojenej, že pojedu svět. Vydupali pro mě šestý místo. Chtěl bych za to poděkovat. Jinak bych byl v poslední juniorský sezoně odstřiženej. Z junioráku nejsem zklamanej, neřeším to. Bez prvního závodu šance na lepší umístění nebyla. Snažil jsem se, i když jsem neměl formu. V Pardubicích jsem moc chtěl a skákal z motorky na motorku. Přišlo mi, že ta první couve. A ta druhá… V Chabařovicích se mi v rámci možností zadařilo. V Plzni jsem byl po pádu s Vanďou. To se na mně podepsalo. Nebyl jsem to já. Když na to nemáš fyzicky, dá se to přemoct spíš než psychicky. Když tě něco bolí, na motorce na to zapomeneš, ale pokud to nemáš v hlavě v pořádku, je to špatný. Nedopadlo to, brečet kvůli tomu nebudu. Život je náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře (zpívá).“

speedwayA-Z: „Zatímco loni prožívaly Pardubice úplně extraligové martýrium, letos opět aktivně zasáhly do boje o titul. V rozhodujících fázích se však Plzeň ukázala lepší. Proč?“
Hynek Štichauer: „Protože prostě byli lepší. Zabrali a vyhráli pět závodů v řadě. K tomu se nedá nic říct. Měli skvěle zorganizovanej tým. Juniora, Zdenda Simota jel svůj standard a dobrý hosty. My na podzim neměli dvakrát Lukáše, protože jel finále švédský ligy, a do Plzně nám nepřijel Matej Ferjan. Nedařilo se, ale druhý místo je pěkný. Nemáme se, za co stydět. Zabrali jsme ve Slaným. Ukázali jsme, kam patříme. A v příští sezoně by to chtělo titulek. Dlouho jsme už žádnej neměli, naposledy v roce 2004. Slaný hrál doma na taktiku, že to udělaj bez boje. Dráha se ale ukázala sjízdná a rozhodlo se, že se pojede. Plzni to přeju. Poprvé jeli v extralize v roce 2005 a najednou jsou mistři. Je to možná kravina, ale já jim fandím a ten tým se mi líbí.“

speedwayA-Z: „Zato ostatní kolektivní soutěže – tříčlenná družstva a juniorské týmy – se obešly bez pardubického koníka na závěrečných stupních vítězů. Byla to hodně hořká pilulka, nebo s tím nešlo za daného stavu nic dělat?“
Hynek Štichauer: „Tříčlenný družstva dopadly, že se prostě nedařilo. Nedělali jsme body. Někdy to nejde. Možná, že jsme na to měli, ale velká motivace nebyla. Sám jsem bodoval, měl jsem šestnáct i osmnáct bodů, ale holt se nezadařilo. Zazávodil jsem si. Je to bez stresu a všichni si to užívaj‘. A juniorský družstva? Byli jsme čtvrtý. Třetí místo bejt mohlo, ale taky to není žádná tragédie. Ano, jezdím na závody, abych vyhrával. Ale už jsem vyrost‘ z toho, že bych si stavěl velký cíle a pak byl zklamanej. Chci mít dobrej pocit. Někdy ho mám, jindy ne. To je speedway!“

speedwayA-Z: „Jeden bod bývá na ploché dráze někdy strašlivě málo, jindy zase znamená ohromně moc. Ve finále jednotlivců jsi byl s jedním bodem patnáctý, ve dvojicích by ovšem stejný zisk navíc znamenal postup do finálové části a výraznou šanci na vavřínové věnce…“
Hynek Štichauer: „Každej bod je důležitej. Nula se nedá přičíst k ničemu, jeden bod už jo. Ve Slaným jsem byl po Mšeně podělanej a rozhozenej. V Divišově jsem byl po pádu ze Slanýho. Chybělo mi maso na zadku, díra v ruce a podvrknutá kyčel. Ale sedlo mi to. hlavní kámen úrazu byl, že jsem přijel bez paráka. Štěstí bylo, že amatér Jarda Otruba velkýmu klubu, co pořádá Zlatou přilbu, má velkej stadión a umělý osvětlení, půjčil závodníka. Jarda nás zachránil a měl by za odměnu dělat aspoň náhradníka na Zlatý přilbě. V Divišově mě ta bedna mrzela. Kdyby byl Mário, asi by to i dopadlo. Úspěch z týhle kategorie mi zatím chybí. Mám vizi jet s Tomášem Suchánkem. Asi bychom si vyhovovali, ale asi má kolizi s Anglií.“

speedwayA-Z: „Česká plochá dráha prochází výraznými změnami v oblasti organizace šampionátů. Extraliga se pojede stylem světového poháru družstev, šampionát jednotlivců jako seriál. Je to krok vpřed?“
Hynek Štichauer: „Tomu nechávám volnej průběh. Nedokážu si to představit. Jsme tam, abychom závodili, dělali pěkný závody se show. A jestli to bude vyhovovat fanouškům a pořadatelům, je jejich práce. Oni jsou od toho, aby to šlapalo. Asi to bude lepší. Nevidím výraznou změnu. Nevýhoda bude toho pátýho týmu, kterej do toho spadne. A nepojede druhou půlku. Může bejt pár dnů blbec a vypadne favorit. Uvidíme. Je to těžko si představovat. Snad to hlavy pomazané vymyslely dobře. Nezbejvá, než jim věřit. Třídílnej mistrák je spravedlivější. Když na to máš, ve dvou závodech se tam dostaneš. Pro kluky, co maj‘ závody v Anglii, Polsku a Švédsku, to může bejt problém. A finance, další dva závody, který nedostaneš zaplacený. Pro hobbisty v Čechách přibudou dva závody, ale profíci z toho asi moc nadšený nebudou.“

speedwayA-Z: „V portfoliu tvých letošních výsledků se hezky vyjímá také Zlatá prilba SNP v Žarnovici. Skončil jsi druhý a za svá záda poslal místního miláčka Martina Vaculíka. Jak na tenhle závod vzpomínáš nyní?“
Hynek Štichauer: „To byl jeden závod, co mi sed‘. Je to typ delších závodů, kde je na všechno dost času. Nenastupujou stresy, že nestíháš. Byl jsem rozhozenej z Pardubic, kde jsem na extralize sesmolil dva bodíky. Hodil jsem to za hlavu, tak jdem se bavit! Druhej den v semifinále v Březolupech jsem měl základ z Kopřivnice. Bavil jsem se a užíval si to. Jel jsem s Filipem. Šli jsme na pivko a bavili se, jak to chodí na Novým Zélandě. Byla dobrá náladička a přišla Zlatá prilba. První jízda na prd. Prasknul mi řetěz. Byl jsem vytočenej a hádal se s tátou. S devíti bodama jsem se záhadně dostal do semifinále. Pomoh‘ mi Alessandro Milanese. Hodil mi starší řetěz, že mu za to při Zlatý přilbě v Pardubicích koupím drink. V poslední šanci jsem podjel Kugelmanna a postoupil. Před finále jsem si řek‘, že mám už splněno. Zbyla na mě jednička. Jezdil jsem třetí, ale upad‘ Izak Šantej a jelo se znovu. V první zatáčce pak šlo na Filipa něco vymyslet. Jenže po třech závodech ve třech dnech už nezbejvalo mnoho fyzický síly. Navíc se mi povolily šrouby na řidítkách. Spodní držáky jsou přidělaný osmičkama šroubkama, na nich jsou teprve řidítka šestkama. Škoda, ten motor za vítězství by se mi hodil (smích). Dráha byla děravá. U nájezdu do depa jsem skákal hodně vysoko. Nechci si přestavit, že by mi ty řidítka zůstaly v ruce.“

speedwayA-Z: „Když jsi ve finále Zlaté stuhy projel cílem jako čtvrtý, tvá bezprostřední reakce zněla, že by šesté místo bylo lepší. Vidíš to dnes také tak? A jak bys ohodnotil své účinkování ve Zlaté přilbě?
Hynek Štichauer: „Samozřejmě ne. Pro mě je čest jet Zlatou stuhu a Zlatou přilbu. Nejhorší místa jsou druhý a čtvrtý. Druhý je jen kousek od vítězství a čtvrtý oje bramborový. Po Stuze bylo zklamání. Bedna v Pardubicích je pro Pardubáka citová záležitost. Jsem rád, že jsem se do finále dostal. Aspoň na Stuze a Přilbě jsem vyrovnal výsledky roku 2006. Dokázal jsem si, že i když ostatní šli nahoru s výsledkama, já taky. Užil jsem si závody a nic nehrotil. Byl jsem bez stresu a bavili jsme se. Neříkal jsem si, že když teď nevyhraju, bude konec světa. Kdybych byl ve Zlatý stuze šestej ve stylu start – cíl, asi bych byl naštvanej. Ale takhle, že jsem jel z nejmíň výhodný pozice a od startu byl šestej, je to úspěch. Pokud bychom se mleli, byl bych druhej a nakonec šestej, mělo by to pro mě větší hodnotu. Byla by to jízda jako bič, v každý zatáčce bychom se vyměnili. To by byla bomba, i kdybych z toho vyšel jako poslední. Příští rok mě čeká v juniorech poslední růček a Zlatou stuhu většinou lidi vyhrávaj‘ v jednadvaceti. Hefenbrock, Suchoš, Lukáš. Akorát Filip je trochu výjimka.“

speedwayA-Z: „Na nástěnných kalendářích je poslední list letošního roku. Už záhy začneme psát letopočet 2008. S jakými plány budeš na jaře vstupovat do nové sezóny?“
Hynek Štichauer: „Těžko říct, co bude. Připravuju se co nejlíp po technický a fyzický stránce. To už začalo. Vymejšlíme novinky a brzo bude zpracovanej tréninkovej plán. Chtěl bych jezdit na hory. Cíle si nedávám. Je lepší nechat se překvapit dobrým výsledkem. Chci jezdit dobře, bejt dobrej a vyhrávat. Jako každej. Musím z toho mít dobrej pocit. Když mě to bude těšit, je to to nejdůležitější.“

Hynek Štichauer děkuje:
„Určitě firmě HT KOVO, která při mně stojí v dobrém a zlém. Už s nimi spolupracuju čtvrtou sezónu. Určitě takovi, že se mnou jezdí a má nervy. Divím se, že mi někdy jednu necákne. I když máme rituál, že mě ze srandy švihne, když mě chce zdravě nasrat. Zasmějeme se, není to nic bolestivýho. Chtěl bych poděkovat všem fanouškům. Kamilu Hynkovi a Mariuszi Szczepaniakovi, co mi dělaj‘ stránky. Pak firmě JORK realitní kancelář, kteří mě snad podpoří a vytvoří slušný zázemí pro příští sezónu. Pak vzdělávací agentuře METIS, že mě zapůjčila finanční prostředky, abych si pořídil dopravní prostředek. Úrokem však bude vánoční úklid, z čehož nejsem vůbec nadšenej (smích). Určitě děkuju AK ZP Pardubice především panu Evženu Erbanovi, že mi pomáhá, a firmě JRM za případnou podporu. Všem fandům, kteří choděj na plochou dráhu a líbí se jim to. Všem lidem, co se motaj‘ okolo plošiny v Pardubicích a všem, co mi pomohli nebo pomůžou. Fandovi Kaldovi, Martinu Kratochvílovi, mechanikům Jiřímu Havlíčkovi, Petru Málkovi a Radimu Lamberskému a celý rodině.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach