Östersund – 27. prosince
Včerejší úvodní závod tradičního švédského vánočního Santa Cupu v Örnsköldsviku musel být odvolán, dnes se v Östersundu nakonec závodilo. Triumf si odvezl Rakušan Franz Zorn (12 bodů), jemuž na stupních vítězů dělali společnost Fin Antti Aakko a krajan Harald Simon (oba 10). Jan Klatovský (4), jediný český zástupce ve startovní listině, obsadil třináctou příčku.
Archiv pro měsíc: Prosinec 2007
Adrian Rymel potvrdil svůj návrat mezi Bandity
Štramberk – 27. prosince
Přesně na Štědrý den, což je teprve předvečer anglosaských Vánoc, připravil Peter Waite, promotér Berwicku, úžasný dáreček pro všechny fanoušky svých Banditů. Zveřejnil, že do jeho sestavy se vrací Adrian Rymel. Pražský závodník strávil po svém debutu koncem března 2001 v týmu na anglicko-skotském pomezí pět úspěšných sezon, nicméně po roztržce s majitelem se loni na jaře předčasně vrátil na evropský kontinent. Zprávu o svém comebacku do Berwicku pro sezonu 2008 však magazínu speedwayA-Z potvrdil.
„Humry, krevety a lososi chutnají lépe než v Praze,“ žertoval Adrian Rymel svým charakteristickým humorem nad návratem do sestavy Banditů. „Domluvili jsme se, co a jak a za kolik. Slevil jsem, protože je to na celou sezonu. V Berwicku budou i sponzoři a možná i motor. Když to shrnu, co mi dá Praha, budu na tom stejně, ale v Anglii mi budou platit víc.“
Takže mezi Adrianem Rymelem a Peterem Waitem došlo ke smíření? „Za prvé jsem vychlad‘,“ připouští Adrian Rymel. „A za druhé se i on choval loni ke konci sezony slušně. Nemá cenu být nafouklý celý život. V Berwicku mám spoustu kamarádů a těch šest let, co jsem tam strávil, bylo zajímavějších než dva roky tady. Když nepočítám loňský titul.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
Filip Šitera přistál v Austrálii
Exmistr stopětadvacítek půjde do pětistovek přes dvěstěpadesátky
Smečno – 26. prosince
Roman Čejka se stal prozatím nejvýraznější jezdeckou osobností krátké historie stopětadvacítek u nás. Po svém ostaršení absolvoval všechny mistrovské závody od roku 2004, v čemž mu nikdo nemůže konkurovat. Ve své sbírce má titul předloňského šampiona, který se mu nepovedlo obhájit až po sérii dvou rozjezdů v posledním závodě ve Svitavách. Nyní se ve svých čtrnácti letech s kolibří kubaturou loučí a magazínu speedwayA-Z prozradil své plány na další plochodrážní kariéru.
„Dostal jsem krosku, takovej malej krám,“ vypráví Roman Čejka o svých prvních setkáních s motocykly. „Jezdil jsem a jezdil. Jednou přijel pan Moulis, kamarádí se s dědou. A zeptal se, jestli nechci zkusit plochou dráhu. Jel jsem na první trénink. Myslel jsem, že se budu jen dívat, oni mi ale hned přinesli hadry. Hnedka jsem to zkusil, naučil se řadit a druhej rok závodil. A pak už to šlo.“
Premiéru mistrovských klání stopětadvacítek nestihl. Administrativní povolení věkové výjimky přišlo až v rozjeté sezoně 2004. „Svůj první závod jsem jel v Plzni,“ vzpomíná. „A pak jsem byl v Praze třetí. Dostal jsem medaili a víc si už nepamatuju.“
V roce 2004 kraloval stopětadvacítkám Pavel Pučko. Avšak v následujících letech se začala prosazovat slánská škola. Roman Čejka bojoval o zlato s Radimem Chodem a Michalem Dudkem. „Byli to velký konkurenti,“ komentuje Roman Čejka své předloňské boje se svými klubovými kolegy. „Ale snažil jsem se je porazit. Radim byl starší, tak měl asi přednost (smích).“
Loni se Radim Chod a Michal Dudek proháněli na půllitrech. Na obzoru se však vynořil další Slaňák. Bývalý hokejista a motokrosař Eduard Krčmář se vrhl s plnou vervou do stopětadvacítek. A po skončení prvního mistrovského klání v Plzni se mu na krku houpal zlatý věnec.
„Eda vyhrál první závod,“ vrací se Roman Čejka k loňskému roku, jenž mu přinesl titul šampiona. „Pak jsem ale byl první vždycky já. Byla to skvělá série. Měl jsem super motor a formu.“
A co se na tom změnilo letos? „Motor jel, já ne,“ popisuje svůj letošní duel s Eduardem Krčmářem, který vyrostl ve zdatného protivníka. „Už jsem starší a těžší. Eda byl lehkej a měl motor stejně rychlej jako já. Ale hodně padal, takže jsem měl výhodu.“
Stopětadvacítky letos produkovaly skvělé drama a závěr jim mohly závidět i mnohem renomovanější šampionáty. Roman Čejka přišel o post leadera ve dvou dodatkových jízdách. Nejprve ho Jaroslav Hladký odsunul na třetí příčku v závodě. A to znamenalo nečekaný rozjezd o titul s Eduardem Krčmářem.
„Bylo to hodně vyrovnaný,“ hodnotí Roman Čejka. „Ke konci mi stačilo dojet v posledních třech závodech druhej. Byl jsem druhej v Pardubicích, druhej ve Mšeně, ale třetí ve Svitavách. Byla velká smůla. Uletěl mi setrvák na klice. Půjčili jsme si motor od Hádků, ale v tom prvním rozjezdu mi došla baterka! Bylo mi to líto. Nedalo se nic dělat, zase příště…“
Avšak žádné příště ve stopětadvacítkách už nebude. „Až budu na pětistovce,“ upřesňuje Roman Čejka svůj předchozí komentář. „Příští rok budu na půllitru jenom trénovat. Už jsem se na něm svez‘ v deseti. Bylo to strašně rychlý a tahalo za ruce. Stopětadvacítka je úplně něco jinýho. Úplně chcíplý.“
Patnácté narozeniny oslaví Roman Čejka až na sklonku léta. By už jsou jeho stopětadvacítky dílem vrácené do klubu, dílem prodané Hádkům do Chotíkova, závodnická abstinence není v plánu. „Půl roku budu jezdit dvěstěpadesátky,“ plánuje. „Abych do toho přišel, chci závodit v Německu. Půllitr přijde v průběhu sezony. Už se těším, i když cílem bude zpočátku všechno vypilovat.“
Roman Čejka děkuje:
„Díky Hádkům za půjčení motoru ve Svitavách. Samozřejmě klubu AK Slaný. Dědečkům a babičkám, rodičům a hlavně generálnímu sponzorovi Autodíly Češka. A fanouškům.“
Roman Čejka v šampionátu stopětadvacítek:
sezona | celkové umístění | jednotlivé závody |
2004 | 4. | 6.PLZ, 9.PHA, 3.PHA, 5.MŠE, 2.SLA, 5.MŠE, 2.DIV, 3.MŠE |
2005 | 2. | 1.PLZ, 1.PCE, 2.CHA, 2.SLA, 7.PHA, 2.MŠE, 4.DIV, 1.DIV, 2.PHA, 2.MŠE |
2006 | 1. | 1.PLZ, 2.PHA, 1.PCE, 1.SLA, 1.CHA, 1.MŠE |
2007 | 2. | 2.SLA, 1.PLZ, 1.CHA, 2.PCE, 2.MŠE, 3.SVI |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach
Filip Šitera letí na druhou stranu Zeměkoule
Praha – 25. prosince
Pouze krátké Vánoce v Čechách strávil Filip Šitera. Dnes ráno se rozloučil s rodinou, přáteli a celou Českou republikou a s mezipřistáními v Londýně a Singapuru zamířil do australského Sydney. Na půdě nejmenšího kontinentu ho už v sobotu čeká první závod australského šampionátu. Plzeňský závodník při této příležitosti představil své oficiální logo pro celé turné. Magazín speedwayA-Z, který Filipu Šiterovi zajišuje mediální servis, ho svým čtenářům představuje jako první společně s exkluzivními fotografiemi jezdcova odletu z ruzyňského letiště.
Foto: Miloslav Verner
Adam Vandírek: „Na jaře sednu na motorku a podle toho se budu rozhodovat!“
Praha – 15. prosince
Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Stačil zlomek sekundy a všechno bylo jinak. Tři zlomené obratle drsně ukončily na samém sklonku prázdnin výtečně rozjetou sezonu. Reálná vyhlídka na titul v juniorských družstvech se rozplynula jako dým. A stejně i místo v juniorském nároďáku ve finále mistrovství světa, start v prvním finále mistrovství republiky jednotlivců a šance na podium v závěrečné klasifikaci české juniorky. Dnes je Adam Vandírek po rekonvalescenci. Začal pracovat jako realitní makléř, ale zároveň se připravuje na nadcházející sezonu. Ostatně o tom se čtenáři mohou přesvědčit také sami, protože pražský závodník je dalším z plejády českých plochodrážníků, kteří magazínu speedwayA-Z poskytli exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Sezona pro tebe skončila nešastným způsobem koncem srpna. Sanitka tě ze Mšena odvezla se třemi zlomenými obratli, by první zprávy z mělnické nemocnice byly pozitivní. Dnes je už všechno v pořádku?“
Adam Vandírek: „Všechno není v pohodě. Je to ve stadiu, že se to hojí. Chodím na rehabilitace. Před dvěma týdny jsem byl na kontrole a řekli mi, že můžu dělat cokoliv. I závodit. Začínám s panem Semelou cvičit a plavu. Pomáhá to. Ale noci jsou zatím nejhorší. Kolikrát ani neusnu. Ale stalo se, stalo se. Určité omezení v pohybu mám. Dva obratle jsou přišroubovaný k sobě a nemůžou se ohnout. Doufejme, že to bude dobrý. Mluvil jsem s Bohoušem Brhelem, předloni měl to samý. Řek‘ mi, že s tím jde závodit a že to není problém, ale každý tělo je jiný. Každopádně to byla škoda, letos se mi hodně vedlo. A stalo se to před důležitejma závodama.“
speedwayA-Z: „Často se říká, že jsou určité věci mezi nebem a zemí. Prý jsi měl před svým mšenským pádem špatnou předtuchu. Je to pravda?“
Adam Vandírek: „Ten tejden byly závody ve Mšeně v pátek. Někdy ve středu jsme s Matějem myli na Markétě motorky. Říkal jsem, že mám divnej pocit. Že máme titul na dosah a že se bojím, že to nevyjde. Byla to divná předtucha. Ani jsem se neobával pádu nebo zranění, ale spíš defektu nebo tak. Ale Matěj povídal, a se na to vykašlu, že nám to vyjde.“
speedwayA-Z: „Podpis pod smlouvou s Krosnem je jasným signálem, že tvoje kariéra bude po zranění pokračovat. Bylo to snadné rozhodnutí?“
Adam Vandírek: „Minulej tejden zavolali a já podepsal. To můžu, a když budou zdravotní problémy, nic se neděje. Zájem z jejich strany byl už v půlce předchozí sezony, tak jsme se domluvili. Končit nejde během jednoho dne. Zabouchnout dveře a život jde dál. Člověku přirostla plochá dráha k srdci. Žiju u ní už odmalička, takže by to nebylo jednoduchý. Všechno uvidím na jaře. Sednu na motorku a podle toho se budu rozhodovat. Na šroubky se nechystám. Mám práci v realitce a není na to čas. Takže spíš běžky a snowboard.“
speedwayA-Z: „Druhou polskou ligu jsi poznal už letos, kdy jsi v ní vozil vestu pražské Markéty. Jak bys to ohodnotil?“
Adam Vandírek: „Dalo mně to hrozně moc zkušeností. Vyjel jsem se, získal sebevědomí a víc si věřil. Jezdit tam je jako jezdit s profesionálama. Diváci to tam berou jinak. Žijou tím sportem, zatímco tady je dvacet lidí, co choděj‘ pořád. Rád se tam vrátím, lidi tě tam vnímaj‘ úplně jinak než tady, kde ani nevědí, co to plochá dráha je. Nevím, k čemu bych druhou polskou ligu přirovnal. Je to mezi naší extraligou a první ligou. Nebo vlastně trojkama, ale já jim pořád říkám první liga. Letos mě občas mrzelo, že jsem spíš jezdil sám za sebe a nemoh‘ se spolehnout na toho, s kým jsem jel. Místo, abychom si pomáhali, bojovali jsme mezi sebou. Zezačátku to bylo nemastný, pak jsem se ale rozjel. Dělal jsem nejvíc z týmu, občas i z celýho závodu. Občas se vyskytly problémy a chyby. Jsem si jich vědom a v příští sezoně se jim budu chtít vyhnout. Nejdřív nám chyběli lidi, co by bodovali. Teprve ke konci se přidal Honza Jaroš a Martin Gavenda začal bodovat, Pepa jel jen jednou. Dokázali jsme remizovat, na konec i vyhrát, ale u toho jsem už nebyl. Ale zezačátku jsme na to neměli.“
speedwayA-Z: „Pozitivní obrat pro tebe nastal během prvomájového Memoriálu Emila Sovy ve Mšeně. Od té doby se ti dařilo prakticky vše, na co jsi sáhl. Co zažehlo startovací motor rakety, která tě vystřelila takhle vzhůru?“
Adam Vandírek: „Je pravda, že od tý doby jsem šel hodně nahoru. Sám ani nevím, čím to bylo. Vyhrál jsem pár startů, pár jízd. Stouplo mi sebevědomí a chu něco dokázat. Byl to můj první závod, kde jsem se dostal na bednu svou vlastní zásluhou. Letošní sezonu jsem začal poprvý jezdit extraligu a další závody se silnějšíma. Když jezdíš za silným, dá ti to víc, než když jseš před slabším, protože se ho snažíš dotáhnout. A v zimě jsem byl v Austrálii. Ta mi dodala spousta věcí, člověk si tam hodně uvědomí.“
speedwayA-Z: „Jedním ze symptomů lepších výsledků bylo, že jsi v Pardubicích konečně prolomil čekání na první podium v juniorském šampionátu. Jaké jsi měl pocity tehdy a jaké dnes z celého mistrovství?“
Adam Vandírek: „Ten závod v Pardubicích byl hodně komplikovanej. Bylo teplý počasí, motor dostával záhul. Neodjel jsem v poslední sérii a nakonec se rozjížděl o třetí místo s Martinem Vaculíkem. V poslední zatáčce jsem ho předjel. Byl jsem šastnej. Uvědomil jsem si, že jsem získal místo v semifinále mistrovství světa juniorskejch týmů. A hlavně, že jsem poprvý na bedně v junioráku. Pocit to byl každopádně hezkej, povedlo se to. Celkově jsem byl rozjetej. Slaný se mi předtím nepoved‘. Pak přišly Chabařovice. Kdybych v posledním kole nespad‘, rozjížděl bych se s Filipem a Matějem o první místo. To byla velká škoda. Nežiju však žádným kdyby, ale hlavně tím, co bude. Minulost je minulost. Příští rok je moje poslední sezona v juniorech. Rád bych tam něco dokázal. Nějakej slušnej výsledek, abych mohl přejít do seniorů jako velkej závodník.“
speedwayA-Z: „V extralize ses objevoval v barvách Mšena, by tě Radomír Semela krátce povolal zpátky do Olympu. Jak se ti tam závodilo?“
Adam Vandírek: „Hezky. Další zkušenost, která mně hodně dodala. Je tam taková rodina. Vážej‘ si tě, jsi pro ně něco víc. Tam jsem se svez‘ pět rozjížděk, na Markétě bych stál. Ve Mšeně jsem měl jistotu, že se svezu. Na bedně jsme byli jen jednou ve Mšeně. Chyběl nám vždycky jeden člověk. Škoda, že nepřijel Tomáš Topinka nebo Michal Makovský. Ale příští rok Mšeno vstoupí do extraligy se silnou sestavou. Před týdnem jsme tam byli na rozlučce a podle toho, co povídal pan Grepl, asi jo. Za Olymp jsem se svez‘ jen dvě jízdy v Plzni, tejden po tom ani jednu jízdu a celej závod ve Mšeně jsem stál. Potom mi pan Semela umožnil vrátit se do Mšena. Druhá půlka extraligy byla dobrá a dělal jsem i osm bodů.“
speedwayA-Z: „Tvůj otec Petr nahradil Antonína Kaspera na postu mšenského manažera a zástupce ve VV SPD. Bude spolupráce pokračovat i v roce 2008? A nebo třeba proběhne přestup?“
Adam Vandírek: „Myslím, že asi ne. Táta je manažerem Mšena, ale já jsem závodník Markéty. Choval se ke mně jako k normálnímu jezdci v týmu. Táta byl teprve až pak, když mi radil svejma zkušenostma. Pro mě měl dvě role, první byla manažer a teprve ta druhá vlastní otec a trenér. Vypadá to, že spolupráce se Mšenem asi nebude. Praha chce, abych za ně jezdil extraligu i juniorská družstva.“
speedwayA-Z: „Velký potenciál naznačilo i tvé spojení s Matějem Kůsem v šampionátu juniorských družstev. Ve světle tvé předchozí odpovědi tady nejsou vyhlídky na pokračování. Alespoň ne s mšenskou vestou…“
Adam Vandírek: „S Matějem to bylo super. Ve všech směrech jsme si vyhověli. Před startem jsme se domluvili, pojedeš tak a já zase tak. A vycházelo to. Rád bych s ním spolupracoval i dál. Jen škoda, že jsem první závod jel úplně sám. Dělal jsem jednadvacet bodů a byl čtvrtej. Ty body pak scházely. Druhej závod v Plzni jsem jel s Patrikem Doubkem a byli jsme druhý. Kdybychom dvakrát vyhráli, titul by nám neuniknul. Tyhle dva závody rozhodly. A pak ten poslední… Ne vždy musíš mít štěstí. Šance na spolupráci s Matějem je. Pan Semela chce postavit silnej tým, co by vybojoval titul. Pojedu s Matějem a přidá se k nám Martin Gavenda. Když se to nepovedlo letos, je šance příští rok.“
speedwayA-Z: „Už jen pár dnů zbývá do konce roku 2007. Letopočet se brzy překulí a na jeho konci bude kulatá osmička. Čeho bys chtěl v příští sezoně dosáhnout na dráze?“
Adam Vandírek: „Teď je důležitý uzdravit se. Vrátit se do formy, kterou jsem měl letos. Možná i do lepší. Mám práci, ale třikrát tejdně chodím cvičit, plavu a hraju tenis. Teď chci mít pokoj od motorek. Začnu je stavět až příští rok. Díky práci jsem změnil prostředí, chci poznat něco jinýho. Pojedu extraligu a juniorský družstva za Prahu, polskou ligu za Krosno a jsem nominovanej do juniorskýho mistrovství světa. V každým případě pojedu na začátku sezony do Itálie nebo někam se rozjezdit. Přes zimu chci mít čistou hlavu a na plochou dráhu se zaměřím, až začne. Ale nebyl bych rád, aby to někdo pochopil tak, že na to kašlu a nechci závodit.“
Adam Vandírek děkuje:
„Největší poděkování patří mojí rodině. Za pomoc a podporu. Pomohli mi ve špatných chvílích. Sponzorům Martinu Šastnému, panu Kohútovi, panu Greplovi a Alanu Zubrovi. Ještě firmě Stuha a dále členům AK Markéta a Grepl PDK Mšeno. A lidem, co se po úrazu za mnou stavili v nemocnici. Vím, že se na ně můžu spolehnout. A hlavně panu Tomíčkovi za trpělivost při ladění motorů. Bez něho by to ani nešlo!“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach