AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 27. října
Jak se již stalo tradicí, i v letošním roce se na pardubickém plochodrážním stadionu konalo neoficiální ukončení sezony – Memoriál Jana Bechera. Letos byl pro tuto akci určen datum 27. října. Na rozdíl od loňského roku, kdy jsme se ráno museli potýkat se sněhovou nadílkou a diky nehorázné zimě byla i účast mizivá, tak v tom letošním bylo počasí přece jen milosrdnější, a účast byla tudíž poměrně hojná. Jak ze strany „kroužičů po dráze“ (až na Romana Andrusiva, Tomáše Suchánka, zahraničních posil a marodícího Mariana Jirouta, který se nechal dovézt alespoň na kukačku, byli přítomni všichni pardubičtí závodníci a početná skupina samouků. Až jsme si posteskli, že je škoda, že taková účast není na běžném tréninku, jako to bývalo v časech minulých, ale to už se asi nikdy nestane, škoda!

Oficiálně byl určen začátek kvůli dopolední burze na třináctou hodinu, ale jelikož skončila dříve, tak t,i jenž již byli přítomni a ve střehu, mohli začít s volným ježděním, a to se i stalo. Oficiální program, pokud se to dá tak nazvat, začal vzhledem k velmi volně se sjíždějícím účastníkům až okolo čtrnácté hodiny.

Jako v minulosti byly vyhlášeny dvě individuální a dvě párové discipliny. Individuální byly původně tři, ale jízda po zadním kole byla nakonec pro malou účast (pouze Lukáš Dryml a Hynek Štichauer) zrušena.

Jízda okolo kuželů:

V nejpočetněji zastoupené disciplině byl nakonec nejúspěšnější Lukáš Dryml, který ve finálové jízdě překonal svého bratra Aleše. Na bednu se k nim dostal Hynek Štichauer a jak se později ukázalo, nebylo to jeho poslední medailové umístění.

Jízda doprava:
V tomto klání začal nejlépe Vladimír Višváder, kterému jako by bylo jedno na kterou stranu vlastně jezdí. První jízdu s přehledem vyhrál a pasoval se tak do role největšího kandidáta na vítězství.

Jeho šance však vzaly za své, když se ve druhé jízdě pustil hned v první zatáčce do křížku s Hynkem Štichauerem a na výjezdu z ní si ustlal. Nastalé situace dokonale využil Jaroslav Petrák. Vyhrál druhou jízdu a po součtu obou jízd se stal vítězem této disciplíny. Za ním se umístil Tomáš Jůza a bronz bral Hynek Štichauer.

Tandem:

První párová disciplina, kdy na motocyklu jede najednou celá dvojice, se jela opět na dvě rozjížďky a jako v jediné se v ní objevila jednak smíšená dvojice Višváder – Poláková, ale i dvojice otec – syn, a to bratr Romana Andrusiva Tomáš se svým synem Matějem, který se tak stal ve svých pěti letech nejmladším soutěžícím.

V této disciplíně nejlépe začala dvojice bratří Drymlů, kteří si celkem v pohodě dojeli pro vítězství v první jízdě, nicméně ani jim nebylo dopřáno celkové vítězství, nebo jejich stroj odmítl poslušnost ještě před startem jízdy druhé, takže do ní nakonec nenastoupili.

Nabídnuté šance se rázně chopila dvojice Hynek Štichauer – Radim Lamberský. Váhový součet bych tipnul tak na 90 kilo, tak nevím jestli neměli mít nějaký handicap. A ke svému druhému místu z první jízdy připojili jasné vítězství v druhé a zajistili si tím celkové vítězství v tandemu. Za nimi se po sečtení výsledků dvou jízd umístila dvojice Višváder – Poláková a třetí v pořadí byli Petr Málek s Jirkou Havlíčkem.

Dvojice – štafeta:
První jezdec z každé dvojice odstartuje a objede jedno kolo. U startu musí zastavit a vystřídat se s druhým jezdcem dvojice, který objede druhé kolo do cíle. Tentokrát se jelo systémem dvou jízd po čtyřech dvojicích z nichž první dvě postupovaly do rozhodujícího finále. Po loňských zkušenostech bylo přísně dohlíženo na řádné upevnění šňůry vypínání, aby se zamezilo zvýhodnění toho kterého účastníka vůči ostatním.

I letos přinesla tato disciplína velice zajímavé umělecké kreace mnohdy takřka taneční při předávání strojů v cíli prvního kola. Zde se ukázala jako nejsehranější dvojice Jaroslav Petrák – Pavel Fuksa. A to Pavel předvedl hned po předávce takřka jízdu na divokém mustangovi a málem hodil záda, ale nakonec to ustál a zvítězil. Druhé místo obsadili bratři Drymlové a za nimi na poslední medailové pozici se umístila dvojice Hynek Štichauer – Petr Málek.

Tak skončila soutěžní část programu a následovalo jako vždy volné ježdění zkušenějších i nezkušených a vožení zcela neznalých, či příliš malých zájemců a příznivců až do tmy a posléze bylo provedeno slavnostní vyhlášení v místní restauraci.

Závěrem by chtěl poděkovat všem zúčastněným i nezúčastněným příznivcům pardubické ploché dráhy za jejich podporu v průběhu celé sezony a už byla jakákoliv a doufám, že opět setkáme v nezmenšeném počtu v té příští.

Foto: Michal Kohout a archív Tomáše Andrusiva