Odeslání bedny na druhou stranu světa zajistilo týdenní turné

Mladá Boleslav – 7. listopadu
Před koncem letošního října závodil Filip Šitera na Britských ostrovech jen jednou. Loni na poslední chvíli nahradil Hynka Štichauera v kvalifikačním kole světového šampionátu juniorů v Sheffieldu. Tehdy nepostoupil a další útok na ostrovní monarchii přišel koncem minulého měsíce. Vyšel dokonale, plzeňský závodník podával v šesti volných mítincích brilantní výkony a britská plochodrážní média se předhánějí v superlativech. Magazín speedwayA-Z s českým závodníkem hovořil bezprostředně po jeho návratu.

„Neplánoval jsem to,“ vysvětluje Filip Šitera, jak došlo k nápadu strávit na sklonku sezony závodní týden ve Velké Británii. „Ale jak jsem se dozvěděl, že budu odesílat z Londýna bednu s motorkama do Austrálie, tak jsem s Vaškem Vernerem naplánoval dva tři závody. Jak jsme přijeli do Anglie, dozvědělo se to víc promotérů. Volali nám, že maj‘ taky zájem, abych u nich jel závody. A tak jsem ještě přehazoval loď. Do Anglie mě to táhlo poznat tamní život. Je to tam úplně jiný. Takovej byznys, ale moc se mi tam líbilo.“

Během týdne měl rázem na programu sedm závodů. By nakonec ten poslední uplaval, šlo o náročný program. A to bezesporu také po logistické stránce. „Při závodech a jako řidič mi pomohl Vašek,“ nechává plzeňský závodník nahlédnout do zákulisí svého britského turné. „Základnu jsme měli u jeho známejch. To bylo dobrý i na mytí motorek. Moh‘ jsem si v klidu dělat, jak dlouho jsem chtěl. Ale moc času nebylo. Ne jako v Austrálii, že si rychle umeješ motorky na myčce, jedeš pryč a doděláš si to potom. Ale taky to byla dobrá zkušenost.“

Nabitý kolotoč závodění vydržely také motocykly. „Celou dobu jsem jezdil na GM od Bohouše Brhela,“ říká Filip Šitera. „Jen první závody jsem jel finále na Jawě, protože mi praskl šroub na kolečku u časování, co vede do vačky. Takže jsem ji nestačil před startem ani pořádně ohřát, protože nebyl čas. Ale aspoň to druhý místo. Jirka Štancl byl v Glasgow celej den rychlej. Pak nám to spravil Eddie Bull. Jinak jsem celou dobu závodil na GM. Po čtvrtejch závodech jsem měl už strach, aby to vydrželo. V oleji už bylo víc pilin, ale všechno dobře dopadlo. Byl jsem docela spokojenej. Bylo i dost cestování a mytí motorek, takže jsem byl i dost unavenej.“

Ke spokojenosti byla celá řada důvodů. V Ashfield Classic v Glasgow skončil lépe jen Jiří Štancl. Memoriál Dannyho Pyeatta v Readingu zastihl Filipa Šiteru na třetím místě, když jako jediný ohrožoval vedoucího Marka Lemona. V šampionátu ostrova Wight skončil druhý po problémech se spálenou spojkou. Birminghamu dodal třináct bodů v přátelském klání s Wolverhamptonem. Stejným počtem zatížil také konto smíšeného týmu v jeho boji se Somersetem. Turné skončilo čtrnáctou příčkou v nabitém Brandonapolis v Coventry.

„Turné bylo dobrý až na pár jízd,“ ohlíží se Filip Šitera za svým vystoupením za kanálem La Manche. „Hlavně ty poslední závody v Coventry. Nejdřív s Nichollsem v první jízdě, pak pád… Ale taková je plochá dráha. Nemůže se ti pořád dařit. Mě navíc ten pád handicapoval, protože jsem si docela dal do hlavy. Spíš jsem ale ty dráhy poznával. Jsou jiný než v Čechách. Taky podnebí je odlišný, ale naštěstí mi Bohouš udělal takovej univerzální motor. Věděl jsem zhruba, na jakejch drahách pojedu, takže velký podíl na výsledcích má i on. Hlavně mu děkuju za jeho rady, který mi hodně pomáhaj‘ v mý kariéře. ádný extrémní dráhy tam, myslím, nebyly. Ani jsem neměl moc trému. Jel jsem byl vždycky zvědavej na první jízdu, protože tam se jezdí bez tréninku. Ale měl jsem tam i kámoše, co závodí. Tak mi poradili, jak se tam jezdí a co za převody.“

Skvělá série udělala na Angličany velikánský dojem. A místní média dokonce očekávají souboj klubů o služby Filipa Šitery. „Tak nabídky určitě byly a jsou,“ připouští plzeňský závodník. „Ale zatím je pro mě důležitý mistrovství světa a Evropy a také české vrcholné závody. Taky jsem na příští rok vázaný polskou extraligou. A tak se zjara chci soustředit na tyhle závody, ale neříkám, že bych třeba v průběhu sezony nešel jezdit britskou ligu. Je dobrý, že jsem si to zkusil teď ke konci sezony, protože už vím, jaký motory to tam potřebuje. A zas tam nechci jít za každou cenu a dělat ostudu, ale trošku bodovat. Proto mi tohle turné pomohlo. Trošku vím, jak to tam chodí, a kdyby se mi to nepovedlo tak, jak to dopadlo, počkal bych s Anglií. Ale na druhou stranu nechci úplně vypustit český závody jako to má třeba pár kluků, že jezdí jen tam. Mně baví jezdit i tady. Nevím, jestli je tam o mě boj, ale pokud by byla nabídka, která by se nedala odmítnout, vzal bych to. Zatím tomu však nechávám volnej průběh.“

Po krátké přestávce se Filip Šitera opět dostane do závodního kolotoče. Příští měsíc odlétá už počtvrté k Protinožcům, kde ho počátkem roku čeká australský šampionát. „Harmonogram už jen,“ plánuje. „Mám tam pět závodů. A pak plánujeme na zbytek pobytu přejet na Gold Coast a taky do Sydney. A tak budu mít takovou dovolenou.“

Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Poslední nalévání provázel d隝

Liberec – 3. listopadu
Sobotní Poslední nalévání v Liberci, které už symbolicky uzavírá sezonu, připravilo závodníkům díky dešti vskutku nepříjemné prostředí. Přesto se však takřka nepřetržitě jezdilo pět hodin. Na startu stáli čtyři plochodrážníci, tři stopětadvacítkáři, pět motokrosařů, dvacet čtyřkolek a směsice malých dětí v sedlech čtyřkolech či mini motocyklů.

Organizátorům však bohužel nepřálo počasí. A dráha vypadala spíše jako pole čerstvě zorané pro sázení brambor. Po zranění Jakuba Fencla po dvou tréninkových pádech rezignoval i Pavel Pučko. Své umění tak vedle Hynka Štichauera předváděl už jen Antonín Galliani.

Ve stopětadvacítkách podával suverénní výkon Eduard Krčmář. Ostatní se museli sklonit před odvážnou jízdou desetileté Michaely Krupičkové. Ta však jezdila na Kawasaki 65. Třetí místo patřilo Jaroslavu Hladkému.

Kromě stopětadvacítek se hodnotilo už jen pořadí čtyřkolek. Po velké bitvě až do konce triumfoval Procházka před Částkem a Kubínem. Finále se jelo obráceně doprava a nakonec si všichni mohli docouvat pro láhev šampaňského.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Memoriál Jana Bechera uzavřel pardubickou sezonu

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 27. října
Jak se již stalo tradicí, i v letošním roce se na pardubickém plochodrážním stadionu konalo neoficiální ukončení sezony – Memoriál Jana Bechera. Letos byl pro tuto akci určen datum 27. října. Na rozdíl od loňského roku, kdy jsme se ráno museli potýkat se sněhovou nadílkou a diky nehorázné zimě byla i účast mizivá, tak v tom letošním bylo počasí přece jen milosrdnější, a účast byla tudíž poměrně hojná. Jak ze strany „kroužičů po dráze“ (až na Romana Andrusiva, Tomáše Suchánka, zahraničních posil a marodícího Mariana Jirouta, který se nechal dovézt alespoň na kukačku, byli přítomni všichni pardubičtí závodníci a početná skupina samouků. Až jsme si posteskli, že je škoda, že taková účast není na běžném tréninku, jako to bývalo v časech minulých, ale to už se asi nikdy nestane, škoda!

Oficiálně byl určen začátek kvůli dopolední burze na třináctou hodinu, ale jelikož skončila dříve, tak t,i jenž již byli přítomni a ve střehu, mohli začít s volným ježděním, a to se i stalo. Oficiální program, pokud se to dá tak nazvat, začal vzhledem k velmi volně se sjíždějícím účastníkům až okolo čtrnácté hodiny.

Jako v minulosti byly vyhlášeny dvě individuální a dvě párové discipliny. Individuální byly původně tři, ale jízda po zadním kole byla nakonec pro malou účast (pouze Lukáš Dryml a Hynek Štichauer) zrušena.

Jízda okolo kuželů:

V nejpočetněji zastoupené disciplině byl nakonec nejúspěšnější Lukáš Dryml, který ve finálové jízdě překonal svého bratra Aleše. Na bednu se k nim dostal Hynek Štichauer a jak se později ukázalo, nebylo to jeho poslední medailové umístění.

Jízda doprava:
V tomto klání začal nejlépe Vladimír Višváder, kterému jako by bylo jedno na kterou stranu vlastně jezdí. První jízdu s přehledem vyhrál a pasoval se tak do role největšího kandidáta na vítězství.

Jeho šance však vzaly za své, když se ve druhé jízdě pustil hned v první zatáčce do křížku s Hynkem Štichauerem a na výjezdu z ní si ustlal. Nastalé situace dokonale využil Jaroslav Petrák. Vyhrál druhou jízdu a po součtu obou jízd se stal vítězem této disciplíny. Za ním se umístil Tomáš Jůza a bronz bral Hynek Štichauer.

Tandem:

První párová disciplina, kdy na motocyklu jede najednou celá dvojice, se jela opět na dvě rozjížďky a jako v jediné se v ní objevila jednak smíšená dvojice Višváder – Poláková, ale i dvojice otec – syn, a to bratr Romana Andrusiva Tomáš se svým synem Matějem, který se tak stal ve svých pěti letech nejmladším soutěžícím.

V této disciplíně nejlépe začala dvojice bratří Drymlů, kteří si celkem v pohodě dojeli pro vítězství v první jízdě, nicméně ani jim nebylo dopřáno celkové vítězství, nebo jejich stroj odmítl poslušnost ještě před startem jízdy druhé, takže do ní nakonec nenastoupili.

Nabídnuté šance se rázně chopila dvojice Hynek Štichauer – Radim Lamberský. Váhový součet bych tipnul tak na 90 kilo, tak nevím jestli neměli mít nějaký handicap. A ke svému druhému místu z první jízdy připojili jasné vítězství v druhé a zajistili si tím celkové vítězství v tandemu. Za nimi se po sečtení výsledků dvou jízd umístila dvojice Višváder – Poláková a třetí v pořadí byli Petr Málek s Jirkou Havlíčkem.

Dvojice – štafeta:
První jezdec z každé dvojice odstartuje a objede jedno kolo. U startu musí zastavit a vystřídat se s druhým jezdcem dvojice, který objede druhé kolo do cíle. Tentokrát se jelo systémem dvou jízd po čtyřech dvojicích z nichž první dvě postupovaly do rozhodujícího finále. Po loňských zkušenostech bylo přísně dohlíženo na řádné upevnění šňůry vypínání, aby se zamezilo zvýhodnění toho kterého účastníka vůči ostatním.

I letos přinesla tato disciplína velice zajímavé umělecké kreace mnohdy takřka taneční při předávání strojů v cíli prvního kola. Zde se ukázala jako nejsehranější dvojice Jaroslav Petrák – Pavel Fuksa. A to Pavel předvedl hned po předávce takřka jízdu na divokém mustangovi a málem hodil záda, ale nakonec to ustál a zvítězil. Druhé místo obsadili bratři Drymlové a za nimi na poslední medailové pozici se umístila dvojice Hynek Štichauer – Petr Málek.

Tak skončila soutěžní část programu a následovalo jako vždy volné ježdění zkušenějších i nezkušených a vožení zcela neznalých, či příliš malých zájemců a příznivců až do tmy a posléze bylo provedeno slavnostní vyhlášení v místní restauraci.

Závěrem by chtěl poděkovat všem zúčastněným i nezúčastněným příznivcům pardubické ploché dráhy za jejich podporu v průběhu celé sezony a už byla jakákoliv a doufám, že opět setkáme v nezmenšeném počtu v té příští.

Foto: Michal Kohout a archív Tomáše Andrusiva


FIM upravuje kalendář

Mies – 5. listopadu
Pořadatel semifinále MS juniorských družstev Pardubice byl požádán o změnu termínu vzhledem ke skutečnosti, že den před termínem 1.6. se uskuteční kvalifikační závody MS juniorů – jednotlivců. Pardubice souhlasily se změnou na 7. 6. Druhé semifinále je také přeloženo a pojede se v Diedenbergenu 22.6. Kvalifikační kolo MS juniorů 3 se 25.5. uskuteční v Žarnovici. Došlo k výměně v nasazení MS družstev na klasické ploché dráze mezi USA a Finskem. Správně má být v Lublani Finsko a v Miskolci USA. To znamená, že našimi soupeři v boji o postup do Světového poháru bude domácí Slovinsko, Itálie a Finsko.

Jakub Fencl leží v Motole

Praha – 4. listopadu
Včerejší Poslední nalévání v Liberci skončilo nepříjemně pro Jakuba Fencla. Na startu se převrátil s půllitrem a motocykl ho zalehl. Pražský závodník si z rozlučky se sezonou odvezl fraktury dvou obratlů a naštípnutou pánev. V současné době je hospitalizován v nemocnici v Motole. Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Z muzejního kousku se stal vrak

Victorville – 3. listopadu
Také ve druhém závodě svého amerického turné ve Victorville podával Luboš Tomíček skvělé výkony. V utkání Victorville Vikings proti Perris Eegles přispěl k vítězství domácích deseti body ze čtyř jízd. V nadstavbovém závodě jednotlivců jej však zezadu nemilosrdně sestřelil Ryan Fisher.

„Semifinále jsem vyhrál,“ líčil Luboš Tomíček průběh nadstavbového klání pro magazín speedwayA-Z. „Ve finále mě zezadu sestřelil Ryan Fisher. Myslím,že zbytečně.Pád to byl docela velký. Z motorky zbyl vrak. Necítil jsem se docela dobře a do opakovaný jízdy jsem už nenastoupil.“