AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Slaný – 7. září
Už po svém středečním triumfu na plzeňských Borech se Martin Vaculík netajil přáním získat dnes ve Slaném titul mistra republiky jednotlivců. To mu nakonec vyšlo a svým triumfem přepsal historické statistiky. Stal se prvním Slovákem a dnes potažmo i zahraničním závodníkem, jenž triumfoval v našem šampionátu. Navíc je ve svých sedmnácti letech nejmladším borcem, jemuž se podařilo usednout na trůn. V základní části prohrál pouze rozjížďku s Lukášem Drymlem. Ve finále profitoval z jeho smůly. Pardubický závodník totiž při útocích na vedoucího Josefa France upadl. I když si stěžoval na soupeřovy myšky, byl z repete vyloučen. Při restartu Martin Vaculík nezaváhal. Vystřelil vpřed jako raketa a zastavila ho až šachovnicová vlajka. Josef Franc je už potřetí v řadě vicemistrem, obhájce titulu Adrian Rymel skončil třetí. Zdeňku Simotovi sebrala finále krutá diskvalifikace za překročení dvouminutového limitu, Aleši Drymlovi zase zadřený motor.
Proroctví slovenského mládence
Po svém triumfu v posledním kole juniorského šampionátu v Plzni pronesl Martin Vaculík, že by rád vyhrál i dnes ve Slaném. Při vší úctě k jeho obdivuhodné podzimní formě se jeho slova zdála troufalá. Na vítězství nejmladšího závodníka by si asi vsadil málokdo. Pokud by však ve Slaném byla nějaká sázková kancelář, šlo by o miliónový tip.
„Dnes se prosadí mladá krev,“ citoval Martin Vaculík popisek fotografie na stránkách magazínu speedwayA-Z téměř dokonalou češtinou. Upíjel čaj z plastikového kelímku a měl na mysli sám sebe se zlatým věncem z Březolup na krku. A vůbec mu netáhla hlavou historická fakta. Nejmladšími mistry byli doposud legendární Jiří Štancl a Tomáš Topinka. Oba se na trůn posadili ve svých jednadvaceti letech. Teenageři mohli o titulu pouze snít.
Poprvé se Martin Vaculík dostal na rošt v rozjížďce s číslem čtyři. Dopředu letěl nejrychleji Hynek Štichauer. Slovák ho ovšem objel už v prvním oblouku. Pardubický závodník mu vzápětí dobře posloužil jako hráz proti Pražanům, s nimiž se nakonec shodou okolností setkal na stupních vítězů.
Adrian Rymel vystrčil Hynka Štichauera ven z ideální stopy v nájezdu do druhé zatáčky. Ale Josefu Francovi trvalo překonání Hynka Štichauera až na začátek třetího okruhu. První triumf ve finále šampionátu republiky znamená mnoho, avšak nikoliv všechno. Navíc může být dílem příznivých okolností.
Jenže už v rozjížďce s číslem osm Martin Vaculík dokázal, že se do užšího okruhu favoritů chce počítat plným právem. Po vylétnutí pásky šel dopředu Filip Šitera. Vyvážení Luboše Tomíčka ho zaměstnalo natolik, že neuhlídal Martina Vaculíka. A ten vyjel na protilehlou rovinku už jako vedoucí závodník.
V těch chvílích se už nikdo jiný nemohl chlubit čistým štítem. Ale Martin Vaculík si evidentně umanul, že nad své české rivaly bude vyčnívat ještě výše. Ihned po přestávce dvakrát ovládl devátou jízdu. Nejprve se muselo zastavovat kvůli pádu Matěje Kůse v první zatáčce. Nicméně Martin Vaculík měl situaci plně pod kontrolou i po restartu.
Čtvrtý triumf dodal Martin Vaculík v rozjížďce s číslem patnáct. Zatímco druhý náhradník Michael Hádek odnesl svůj kontaktní souboj s druhým Patrikem Linhartem svící a pádem už v první zatáčce, slovenský leader českého šampionátu předvedl další velikánské sólo.
„Máš tam snad sériovou sedmsetpadesátku, že ti to tak letí?,“ ptal se Josef Franc žertem Martina Vaculíka. Ten se ovšem nenechal vyvést z míry. „Vole, to je taky štýýýlem,“ opáčil. A nedbal, že populární české oslovení se na Slovensku skutečně používá jen pro označení vykastrovaného býka.
I když už myslel především na finále, zbývala Martinu Vaculíkovi ještě stále jedna rozjížďka. V ní narazil na Lukáše Drymla. A byl to právě pardubický šampión roku 2005, který tentokrát vedl od startu až do cíle. Martin Vaculík protnul metu hned za ním.
„Jel jsem na ojeté gumě,“ svěřil se posléze. Už věděl, že se čtrnácti body si ve finále bude volit postavení na roštu jako první. A kdyby to soupeři slyšeli, mohli by to brát jako varování. Protože plzeňské proroctví slovenského mládence se vskutku mělo splnit.
Jediný další postup bez komplikací
Pokud se konzistence týká, měl Martin Vaculík sobě rovného pouze v osobě Lukáše Drymla. Díky startovnímu číslu dvě na svých zádech se slánskému publiku představil už v úplně první jízdě dne. Rychle minul Pavla Ondrašíka, který nejlépe odstartoval. A v první zatáčce už ukázal záda Filipu Šiterovi, který se rovněž sápal po vedoucí příčce.
„Kdybych si to dal o zub vejš,“ litoval plzeňský junior o chvilku později v depu. „Takhle jsem to doklap‘ jen do nájezdu.“ V těch chvílích ještě netušil, že o necelé tři hodiny později dnešní mítink ohodnotí jako nic moc. A bude zpytovat svědomí kvůli svým špatným startům.
V rozjížďce s číslem šest předvedl Lukáš Dryml podívanou, která musela zvednout ze sedačky i toho nejlínějšího diváka. Dopředu letěl Josef Franc. Zdeněk Simota útočil od mantinelu venkem. V prvním oblouku se dostal na druhou příčku. A Lukáš Dryml byl hned za ním.
Trojboj favoritů přinesl jedinou změnu pořadí. V prvním oblouku třetího kola se Lukáš Dryml dostal před Zdeňka Simotu. „Chtěl jsem předjet Pepeho, protože byl pomalejší,“ popisoval plzeňský závodník, proč nenavázal na svůj úvodní triumf. „Ale on mě zabrzdil a Lukáš mě podjel.“
Ztráta dvou bodů byla citelná, nicméně stále nebylo třeba plakat nad rozlitým mlékem. Sportovní katastrofa však Zdeňka Simotu potkala na startu deváté jízdy. „Stál jsem na háku a dělal si spojku,“ líčil. „Každej se hejbal a nikdo nebyl připravenej startovat. A najednou jsem byl vyloučenej!“
Rozhodčímu Pavlu Váňovi nezbylo nic než dostát stupidnímu pravidlu o diskvalifikaci závodníka, který v okamžiku naskočení čtveřice nul na digitální časomíře nestojí jako přibitý u pásky. Závod přesně v jedné jediné osudové vteřině přišel o jednoho z favoritů. Navzdory mohutnému finiši se dvěma oslnivými triumfy nedokázal Zdeněk Simota nasbírat dostatečný počet bodů pro účast ve finále.
Ztrátu dalšího bodu zaznamenal Lukáš Dryml už v rozjížďce s číslem deset. Tady šlo spíš o ukázku týmové strategie. Bratr Aleš totiž potřeboval body stejně jako se král v dobře známé pohádce sůl. Ve své první jízdě vedl až do začátku třetího kola. Pak musel zastavit se zadřeným motorem. Vzápětí sice svedl úspěšnou bitku s Filipem Šiterou a Lubošem Tomíčkem, avšak vedoucí Martin Vaculík už byl nedostižitelný.
Tři body z desáté jízdy mu tudíž přišly náramně vhod. Třináctka u čísla jízdy však Alešovi Drymlovi přinesla smůlu. V duelu s Josefem Francem byl handicapován utrženým sedátkem. Přestože inkasoval dva body, finálová brána se mu zabouchla před nosem. „Špatnej den, to se stává,“ nevěšel hlavu. „Zapomeneme na to a jedeme dál!“
Zato jeho mladší bratr nezadržitelně pádil vstříc rozjížďce čtveřice nejlepších. V rozjížďce s číslem čtrnáct nedal ani náznak šance Adrianu Rymelovi v symbolickém duelu šampiónů obou předchozích sezón. Své účinkování v základní části završil dalším velkým sólem v osmnácté jízdě. Sotva v depu odložil své GM, utíkal za Alešem na rošt s dobrou radou. A pak už mohl myslet na finále, kam se jako jediný kromě Martina Vaculíka dostal bez komplikací.
Derniéra velikánského dramatu
Počínaje sezónou 2002 se o českém mistru rozhoduje ve finálové jízdě. Příští rok VV SPD naplánoval čtyřdílný seriál. A tím pádem jsme dnes ve Slaném mohli vychutnat nervy drásající systém, který udržuje bitvu o šampióna otevřenou až do poslední myslitelné chvíle, naposledy.
V systému jediné rozhodující finálové rozjížďky na titul nestačí být jen nejlepší. Nutná je i nezbytná dávka štěstí. Svou roli hraje samozřejmě i technika. Jedna porucha a šance může být nenávratně v prachu. O Aleši Drymlovi tady už byla řeč. Avšak slánský závod viděl nespočet defektů.
Jako mistr by v tomto směru mohl být vyhlášen Jan Jaroš. Ve třetím kole své první jízdy zadřel motor. Během pauzy osadil do rámu svého motocykl náhradní agregát, aby se dočkal dalších dvou poruch. Dvakrát musel zastavit i Luboš Tomíček, což mu před finále juniorského mistrovství světa nepřidalo.
Defekt potrápil i Pavla Ondrašíka. V deváté jízdě kvůli němu přišel o druhé místo před Tomášem Suchánkem. Stačil však inkasovat alespoň jeden bod, což Richard Wolff v předchozí sérii nestihl. Vůbec totiž neopustil startovní rošt. Jinak mohl navzdory bolavému koleni skončit v průběžné klasifikaci ještě o něco výše.
Přetržený sekundární řetěz na startu rozjížďky s číslem třináct spálil ambice Matěje Kůse. Pražský junior byl ke všemu v předchozí sérii vyloučen za pád v první zatáčce. A tak mu po závodech nebylo příliš do řeči.
Vedle Martina Vaculíka a Lukáše Drymla se do finále probili Josef Franc a Adrian Rymel. By se dokázali vyhnout peripetiím v podobě defektu či pádu, nebyl jejich postup zas až tak jednoznačnou záležitostí. Rozpis je svedl dohromady už do rozjížďky s číslem čtyři.
V ní jim oběma naměřil Martin Vaculík. Z pražského duelu vyšel lépe úřadující šampión. Jak už bylo řečeno, dokázal se před Hynka Štichauera probít dříve. Josef Franc musel svůj jediný bod rozmnožit o početnou rodinku bratříčků. A činil se v tomto směru opravdu pilně.
V šesté jízdě uhlídal jak Lukáše Drymla, tak Zdeňka Simotu. V rozjížďce s číslem jedenáct se díky raketovému zrychlení dostal během jediného kola z posledního místa po startu do čela. O dvě jízdy později úřadoval už po vylétnutí pásky. A v páté sérii zaskočil Richarda Wolffa náhlým útokem vnitřkem prvního výjezdu.
Adrian Rymel zpočátku kopíroval vítězné tažení svého pražského kamaráda. Triumfy v páté a dvanácté jízdě šly jako na běžícím páse. U jejich počátků byl brilantní start. Jenže nedávné zranění obratlů a bolest v pravém prsteníčku s amputovaným článkem udělaly přece jen své.
V rozjížďce s číslem třináct mu po startu uletěl Lukáš Dryml. A nakonec v devatenácté jízdě pouze přihlížel duelu Zdeňka Simoty a Aleše Drymla. Jim to nebylo nic platné, protože Adrian Rymel měl i s třetím místem více bodů. „Nechápu, jak jsem se tam dostal,“ komentoval svůj postup sebekriticky. „Jel jsem jako kokot!“
Z šestnácti finalistů zbyli v rozhodující fázi čtyři pretendenti mistrovského trůnu. Martin Vaculík, Lukáš Dryml, Josef Franc a Adrian Rymel. Zpočátku se zdálo, že vítězný koncept Josefa France se nezastaví. Po čtyřech předchozích triumfech se dostal do čela i po vylétnutí pásky.
Avšak Lukáš Dryml mu za jeho zády nedopřál ani chvilku pokoje. V tu chvíli si každý nemohl nevybavit předešlá finále ve Mšeně a Březolupech, v nichž pražský borec byl šampiónem jen v úvodních kolech finálové jízdy. Lukáši Drymlovi se Pražana nepovedlo objet v prvním oblouku. Pokračoval však dál v důrazných nájezdech.
V nájezdu do druhého kola byl razantnější, avšak stále zůstával druhý. Duel o korunu šampióna bohužel skončil před zatáčkou u depa pádem pardubického závodníka. „Házel mi myšky,“ komentoval situaci pardubický závodník. „Nevím, co se dělo za mnou, kdo je první, vybírá si stopu,“ líčil Josef Franc.
Repete se muselo obejít bez diskvalifikovaného Lukáše Drymla. Martin Vaculík prve válčil o třetí místo s Adrianem Rymelem. A nyní rychle pochopil, že žádnou další šanci už nedostane. „Do druhýho startu musím dát všechno,“ uvědomoval si. A jak řekl, tak udělal.
Zpočátku byl vpředu Josef Franc. Ale slovenský závodník jej ještě v první zatáčce objel, aby vzápětí přepisoval dějiny českého individuálního šampionátu. Do nich se výrazně zapsal i Josef Franc. Vedení slovenskému jezdci sice už nesebral, ale je potřetí v řadě vicemistrem. Spokojen byl i Adrian Rymel, který si třetím místem navzdory zdravotním trablům podržel všechny reprezentační výhody.
Hlasy z depa
„Super závod,“ jásal Martin Vaculík. „Měl jsem to dobře rozběhnuté. A dobře jsem startoval. Jen ve finále jsem zaváhal. A pak jsem věděl, že do druhého startu musím dát všechno. Povedlo se, děkuji hlavně ladičovi Vláďovi Dvořákovi.“ Během celého odpoledne prohrál pouze jedinou jízdu. „Když jedu na start, neuvědomuju si, kdo tam se mnou je,“ prozradil Martin Vaculík svůj recept na úspěch. „Prostě tam jdu vyhrát!“ A jak by sedmnáctiletý slovenský mladík okomentoval fakt, že je nejmladším mistrem republiky v historii. „Bylo štěstí,“ odtušil skromně. „Nevím, co k tomu dodat. Jestli přibudou další, záleží na formě.“
„Potřetí druhý místo,“ povzdechl si Josef Franc. „Je to škoda. Už by to ten titul chtělo. Všechno mi fungovalo. Dělal jsem chyby, ale dělá je každej. Díky ladiči a týmu, těch si musím vážit.“ A jak věčný vicemistr viděl situaci ve finálové jízdě? „Nevím, co se dělo za mnou,“ odpověděl. „Kdo jede první si vybírá stopu. Ale fakt nevím, co se tam stalo.“ První titul sebral Josefu Francovi Lukáš Dryml ve finálové jízdě předloni. Loni ho za podobných okolností o zlato připravil Adrian Rymel, letos Martin Vaculík. Kdy přijde ono rozhodující kolo Josefa France? „Už asi přišlo,“ řekl pražský závodník napůl vážně, napůl v žertu.
„Chci taky poděkovat mechanikům a ladičům,“ připojil se ke slovům díků i Adrian Rymel. „Neuvěřitelným způsobem jsem se dostal na stupně vítězů, i když jsem jel jako kokot.“
„Dobrý, výborný,“ říkal Lukáš Dryml ironicky. „Mám strašně nerad tenhle typ závodů. Každej druholigovej se tě snaží porazit. A udělat si skalp. Přitom jezdíš tolik těžších závodů než mistrovství republiky. Je hezký říct, že jsi mistr, ale nejde tomu dávat příliš velkou váhu. Chci pokračovat v kariéře, tak jsem to bral s rezervou. Nechci se tu dolámat. Závody byly vyrovnaný, ale bylo hodně defektů. Třeba brácha jel skvěle a měl dobrou motorku, ale jeden defekt ho stál body.“ A co se stalo ve finálové jízdě? „Finále jsem si zavinil sám,“ připustil Lukáš Dryml. „Hodil mi tam myšku, předtím taky dělal dobytčárny. Když to chceš někam dotáhnout, musíš jezdit férově. Včera jsem třeba předjížděl Petera Karlssona. On si jel pořád svoji stopu. A po závodech mi řekl, že mě gratuluje, že jsem byl rychlej‘.“
„Pátý místo je na hovno,“ netajil se rozčarovaný Zdeněk Simota. „Jsem hodně zklamanej. Ve druhý jízdě jsem jel za Pepem. Chtěl jsem ho předjet, protože byl pomalejší. Ale zabrzdil mě a Lukáš mě podjel.“ O účast ve finálové rozjížďce ho všem připravila především následující diskvalifikace. „Stál jsem opravdu na háku a dělal spojku,“ připustil plzeňský závodník. „Ale každej se hejbal. A nikdo nebyl připravenej startovat.“
„Už po první jízdě jsem byl rozčilenej,“ povzdechl si Aleš Dryml. „Zadřel se motor na pístu. A pak jsou tady takoví závodníci… Šitera v jízdě se mnou házel vlny, že kdybych byl vypatlanej, byl by rozvěšenej‘. Tohle jsem v Grand Prix neviděl. A nevím, kde to viděli oni.“ Nebýt fatálního defektu, byl by Aleš Dryml ve finálové jízdě. „Špatnej den, to se stává,“ viděl své šesté místo pragmaticky. „Když jsem jel s Pepou, ulítlo mi sedátko. Na dnešek zapomeneme a jedeme dál.“
„Nic moc,“ hodnotil svůj výkon Filip Šitera. „Zklamal jsem hodně lidí. Jelo to, ale nedokázal jsem to využít. Ani jednou jsem neodstartoval. A to tady bylo sedmdesát procent úspěchu. Dřel jsem při přípravě, ale připadá mi, že čím víc dřu, pak to moc zkurvím.“ Takže na nedělní Ostrow nebude žádná speciální příprava? „Nechám tomu volnej průběh,“ souhlasil. „Když se na něco hodně připravuju, dopadne to takhle.“
| |
|
|
FIN |
| 1. Martin Vaculík, Slaný |
3 3 3 3 2 |
14 |
1. |
| 2. Josef Franc, Praha |
1 3 3 3 3 |
13 |
2. |
| 3. Adrian Rymel, Praha |
2 3 3 2 1 |
11 |
3. |
| 4. Lukáš Dryml, Pardubice |
3 2 2 3 3 |
11 |
X |
| 5. Zdeněk Simota, Plzeň |
3 1 M 3 3 |
10 |
|
| 6. Aleš Dryml, Pardubice |
E 2 3 2 2 |
9 |
|
| 7. Filip Šitera, Plzeň |
2 1 2 2 2 |
9 |
|
| 8. Pavel Ondrašík, Praha |
1 2 1 1 3 |
8 |
|
| 9. Martin Málek, Slaný |
3 1 1 1 0 |
6 |
|
| 10. Patrik Linhart, Slaný |
2 0 1 1 2 |
6 |
|
| 11. Tomáš Suchánek, Pardubice |
1 2 2 1 0 |
6 |
|
| 12. Richard Wolff, Praha |
2 E 1 2 1 |
6 |
|
| 13. Matěj Kůs, Praha |
1 3 X E 1 |
5 |
|
| 14. Luboš Tomíček, Praha |
0 E 2 E 1 |
3 |
|
| 15. Hynek Štichauer, Pardubice |
0 1 0 0 U |
1 |
|
| 16. Roman Andrusiv, Pardubice (res) |
X 0 |
0 |
|
| 17. Jan Jaroš, Praha |
E E E – – |
0 |
|
| 18. Michael Hádek, Plzeň |
F |
0 |
|
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
