Archiv pro měsíc: Červenec 2007

MČR Juniorských družstev

Boj o další vavříny čeká Michaela Hádka už v pátek

Plzeň – 31. července
Michael Hádek patřil s osmnácti body k nejvýraznějším osobnostem nedělního šampionátu dvojic. Tři jeho úvodní vítězství společně s důležitými body Jana Holuba dostaly divišovský tým, jehož barvy plzeňští junioři hájili, až do finálové skupiny. Stupně vítězů jim nakonec unikly, ovšem oba dva budou o další titul usilovat už v pátek. V Pardubicích je na pořadu přeložené kolo mistrovství republiky juniorských družstev, v němž vede Plzeň o jediný bod před Mšenem. Za Západočechy však tentokrát nastoupí i Filip Šitera. Ten měl původně s Michaelem Hádkem bojovat i v Divišově. Wroclaw si ho však nakonec stáhla na svůj výjezd do Toruně, který se však paradoxně neuskutečnil kvůli dešti.

„Určitě budeme chtít vyhrát,“ netají se Michael Hádek ambicemi PK Plzeň na páteční závod. Není divu, v Žarnovici se západočeský tým nedostal ani na stupně vítězů. A rázem mají v průběžném pořadí na krku konzistentní duo Matěj Kůs – Adam Vandírek.

„Jedou pěkně, ale Filip taky,“ říká Michael Hádek, který má na svítkovský ovál pěkné vzpomínky. V půlce května tady zaznamenal své premiérové umístění na pódiu juniorky. Výše tehdy skončil jedině Filip Šitera.

„Pardubice se mi líbí,“ svěřuje se Michael Hádek se svým názorem. „Hluboký dráhy neumím a tohle je tvrdý letiště. Dá se jezdit kolem dokola.“ Páteční bitva ovšem nebude žádnou procházkou růžovým sadem.

Mšeno usiluje o plzeňský skalp, který by ho poslal do průběžného vedení. Pardubice by chtěly přes svým publikem zlomit prokletí třetích míst. A zapomenout nelze i na Slaný či Žarnovicu.

„Uvidíme,“ komentuje Michael Hádek plzeňské vyhlídky na pátek. „Budeme se snažit. Co jinýho nám taky zbejvá…“

Foto: Antonín Škach

Extraliga

Jednání o podobě ligy 2008 budou pokračovat tento týden

Praha – 30. července
Jednání o podobě kolektivních šampionátů naší republiky v sezóně 2008 už odstartovala minulý měsíc. Pokračovat budou už koncem tohoto týdne. Materiál s tezemi, jenž byl klubům poprvé kolportován při slánské extralize, byl upřesněn o některé pojmy. V současné době se podoba soutěží zvažuje z ekonomického, ale také personálního hlediska. Další posun byl mělo přinést zasedání VV SPD ve čtvrtek 2. srpna.

MČR Dvojic

Pražské dvojice úřadovaly v Divišově

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 29. července
Dva silné pražské týmy dominovaly dnešnímu šampionátu dvojic v Divišově. Nakonec se z vítězství radovali Adrian Rymel s Lubošem Tomíčkem spojení pod hlavičkou Olympu. Ve finálové jízdě proti kolegům z Markéty jim nahrála smůla Matěje Kůse. Ten totiž předčasně najel do pásky a z patnáctimetrového handicapu nešlo už do popředí zasáhnout. Vodu kalila fanouškovská dvojice HBC & Rarach. Zdeněk Simota se dočkal první porážky až v semifinále. Výborně ho doplňoval Adam Vandírek. Nakonec v malém finále porazili Michaela Hádka s Janem Holubem startující v barvách AK Divišov. Jistě není bez zajímavosti, že Zdeněk Simota vystoupil na pódium mistrovství republiky dvojic už před třemi lety s Petrem Vandírkem, otcem jeho dnešního paráka.

Suverénní Olymp
Odhlášení Mšena a Slaného. Zranění Richarda Wolffa dva dny před závodem. A odvolání Filipa Šitery polskou Wroclawí stejného data. Zdálo se, že personálních pohrom je už na letošní šampionát dvojic ažaž. Jenže ještě jim zdaleka nebyl konec. Do Divišova nepřijel Piotr Dym. Fanoušci z HBC & Rarach týmu proto byli prozíravě rádi, že si zajistili služby Adama Vandírka. Místo náhradníka se rázem dostal do hlavní sestavy.

Absolutní tečku za změnami přineslo až vlastní nedělní dopoledne. Marián Jirout dostal střevní potíže a musel svou účast odpískat. V duchu řádů může tým startovat, projdou-li přejímkou alespoň dva závodníci. Manažer František Kalina se tedy vypravil k boxům Jaromíra Otruby.

Svitavský blonďák po mšenské rezignaci šampionát dvojic nevzdal. Ve spolupráci s Karlem Kadlecem si domluvil Nizozemce Sjoerda Rozenberga. A po svém pátečním pádu ve Mšeně si pro strýčka příhodu vzali do party dalšího Holanďana Rene van der Steena. O něho měl nyní pardubický kouč eminentní zájem. Jaromír Otruba jeho prosbě vyhověl, Hynek Štichauer získal kolegu a šampionát dvojic se mohl konat bez újmy na počtu párů.

Ve skupině A byli největšími favority Adrian Rymel s Lubošem Tomíčkem. Třetím mužem jejich týmu měl být Richard Wolff. Jenže ten se po zranění ze Mšena přišel na závod podívat s berlemi. Pražané opět oblečení ve vestách kladenského květinového studia Bellis splnili očekávání. Do semifinále se kvalifikovali bez ztráty jediného bodu. Nicméně Adrian Rymel odmítal předčasný mistrovský predikát. „Je mi zle, bolí mě hlava,“ postěžoval po svých dvou jízdách. „Vedeme, protože Luboš tahá.“

Žádný ze soupeřů se jim do postupové cesty nepřipletl. S jistou dávkou nadsázky lze konstatovat, že Adrianu Rymelovi s Lubošem Tomíčkem stačilo na čtyři tučné sedmibodové porce prakticky pouze odstartovat. Největším pražským problémem se stal špatný povlak, s nímž Adrian Rymel vyjel na dráhu rozjížďky s číslem třináct. Ovšem mechanici Martin Chalaš a Richard Dufek mu promptně vyměnili modrý za správný bílý.

Těsný postup plzeňského Divišova
V kombinaci s dominujícím Olympem mohly páry Pardubic, Liberce, Jaromíra Otruby a Divišova pomýšlet už jen na jedno postupové místo. Nejprve se po něm natáhla dvojice Liberce. V této souvislosti je nutno konstatovat, že nešlo o oficiální start libereckého klubu. Jméno severočeského klubu dal své dvojici její stavitel Vladimír Višváder, který si do spolku vzal Matyáše Hlaváčka. Protože šlo o soukromou aktivitu, nebyl problém s jeho uvolněním ze mšenské soupisky.

A ten, přestože od jeho poslední ostré akce už uplynuly dva roky, zvedl diváky ze sedadel už v rozjížďce s číslem tři. Do ní sice nejlépe odstartoval Vladimír Višváder, ovšem Matyáš Hlaváček se vnitřkem první zatáčky dostal do čela. Přestože Vladimíra Višvádera předjel i Sjoerd Rozenberg, vítězství mšenského navrátilce garantovalo Liberci vítězství.

„Nikdo tam nebyl,“ komentoval Matyáš Hlaváček skutečnost, že první rozjížďku po svém comebacku proměnil ve vítězství. „Toho Holanďana vůbec neznám. Nevím, kdo to je. Ale nechal mi tam místo. Bylo evidentní, že spodek je rychlej. Teď to chce klid…“

Jenže už v sedmé jízdě se Matyáši Hlaváčkovi vzepjal motocykl na zadní. Závodník z něho vystoupil bez újmy, ovšem stroj svým silným nárazem do mantinelu vyděsil diváky na konci druhé zatáčky. Samozřejmě byl pro další použití k nepotřebě.

Osamocený Vladimír Višváder tím pádem nemohl už v postup věřit. Stejně tak dvojice Otruba – Rozenberg, kde český závodník pocioval stále následky svého pátečního pádu. Druhé místečko v semifinále se tak stalo předmětem tahanice mezi Pardubicemi a Divišovem.

Oba týmy na sebe narazily v rozjížďce s číslem pět. Hynek Štichauer s Rene van der Steenem už za sebou měly prohru 2:7 s Olympem. Pro plzeňské juniory Michaela Hádka a Jana Holuba v divišovských barvách šlo o premiéru.

Start vyšel nejlépe Hynku Štichauerovi, který nastoupil ještě s následky svého slánského pádu. Ovšem Michael Hádek se ho držel, aby ještě v prvním oblouku převzal vedení. Jan Holub překonal pardubického Nizozemce a domácí výběr mohl slavit triumf.

Právě výsledek 6:3 rozhodl o postupu divišovské dvojice. Michael Hádek vzápětí triumfoval nad Sjoerdem Rozenbergem v deváté jízdě. O šest rozjížděk později uletěl od startu i Vladimíru Višváderovi. Jan Holub v prvním případě porazil Jaromíra Otrubu, ve druhém se jelo pouze ve třech.

Nakonec si Divišov vybral takřka povinnou porážku od Olympu. Přesto zůstal o bod před Pardubicemi. Hynek Štichauer s Rene van der Steenem si dopřáli mohutný finiš. A na Liberci i týmu Jaromíra Otruby inkasovali vždy po sedmi bodech. Na eliminaci prohry s Divišovem to ovšem bylo stále málo.

Postupová místa předem rozebrána
Skupina B měla hned dva papírové favority. Josef Franc, Matěj Kůs a Pavel Ondrašík, kteří spojení hlavičkou pražské Markéty a logem Bellis vytvořili jediný tříčlenný tým dnešního závodu, a Zdeněk Simota s Adamem Vandírkem v barvách fanouškovského HBC & Rarach Teamu.

Nicméně hned na úvod se o překvapení postaral Adrian Szewczykowski startující v barvách SOND-PO Miletice. V rozjížďce s číslem dvě odstartoval na Matěje Kůse a Josefa France. A vedení udržel nejen v první zatáčce, ale vzhledem k horším možnostem předjíždění také ve zbytku čtyř kol.

Adrian Szewczykowski kalil vodu i nadále. Triumfoval také v duelech s Pardubicemi a Březolupy. Přítrž jeho vítěznému řádění nakonec udělal až Zdeněk Simota v rozjížďce s číslem dvacet. Jenže na naplnění ambic černého koně chyběla polskému jezdci jediná věc. Vyrovnaný partner.

Pawel Zmarzlik totiž vůbec nedokázal do miletického bodového měšce přispět. V konečném součtu se tak před SOND-PO dostaly i Březolupy. Martin Málek a Martin Gavenda jsou dnes s moravskou plochodrážní baštou spojeni už jen svými začátky, ale na šampionát dvojic se dostali opět do jednoho týmu.

Jejich vítězství nad druhým párem Pardubic bylo jejich nejvýraznějším bodovým počinem. Miletice porazili už jenom 5:4, zatímco z duelů s Markétou a HBC & Rarachem si dohromady odnesli čtyři body.

Pražané svých zmiňovaných úvodních pět bodů zdvojnásobili v duelu s fanouškovskou dvojicí v rozjížďce s číslem šest. Josef Franc reagoval bleskurychle na let pásky vzhůru k oblakům, ale přední kolo ve vzduchu ho srazilo na poslední místo.

Jako vedoucí závodník skládal motocykl do první zatáčky Zdeněk Simota. Matěj Kůs to razantně vsadil na druhé místo, zatímco Josef Franc v mele úvodního oblouku sebral třetí místo Adamu Vandírkovi.

Od té chvíle nastala oběma favoritům doba šastných sedmiček. V desáté jízdě Zdeněk Simota s Adamem Vandírkem naměřili Březolupům už po startu. Ob jednu rozjížďku Josef Franc s Matějem Kůsem provedli to samé Pardubicím. Ty v rozjížďce s číslem šestnáct podlehly za stejných okolností HBC & Rarachovi. Markéta v osmnácté jízdě zase hladce porazila Březolupy.

Fanouškovská dvojice si tak držela jednobodový náskok před Pražany. A vše nasvědčovalo, že jej udrží rovněž ve dvacáté jízdě. Zdeněk Simota a Adam Vandírek se v ní ujali vedení bezprostředně po jejím začátku. Jenže Adrian Szewczykowski se nechtěl smiřovat s první prohrou dnešního odpoledne.

První útok mu v první zatáčce nevyšel. Avšak ve výjezdu se přece jen dostal mezi Zdeňka Simotu a Adama Vandírka. Druhé pozice se už nevzdal. HBC & Rarach Team nakonec skončil se stejným bodovým ziskem jako pražská Markéta. V její prospěch však hovořilo skóre 5:4 ze vzájemného souboje.

Pražská bitva o titul
Jako v každém sportu i v ploché dráze hraje důležitou roli i faktor náhody. Závodníci rádi říkají, že žádná kdyby se nepočítají. A tak či onak, podobné podmiňovací věty převedené do praxe přesto rozhodují celé závody. Divišovský šampionát dvojic o tom podal další důkaz.

Kdyby totiž Adrian Szewczykowski v rozjížďce s číslem dvacet nebyl býval připravil o bod Adama Vandírka, HBC & Rarach by vyhráli skupinu B. V semifinále by za soupeře měli Michaela Hádka a Jana Holuba. A obě pražské dvojice by o finále sváděly boj mezi sebou.

Jenže polský závodník sebral týmu organizovaném fanoušky jeden bod a ten se musel chystat do semifinálového boje s Olympem. Luboš Tomíček s Adrianem Rymelem nenechali nic náhodě a po startu se dostali na čelo. Zdeněk Simota ovšem neztrácel hlavu. Během třetího kola vystřídal Adama Vandírka na třetím místě. A v předposlední zatáčce podjel Adriana Rymela. Na velké finále to však bylo málo.

Ve druhém semifinále si Josef Franc s Matějem Kůsem počínali s větší suverenitou než prve jejich kolegové. Společné jim byl rychlý start, který je záhy vynesl do čela. Také oni se museli vypořádat s nájezdníkem. Michael Hádek se už ve druhém oblouku takřka dostal vnitřní stranou na druhou místo. Avšak Pražané ho mezi sebe nepustili, by plzeňskému mladíkovi chyběl na metě opravdu jen kousíček.

V malém finále přizpůsobili závodníci HBC & Rarach Teamu svou taktiku útočnému Plzeňanovi. Zatímco Adam Vandírek letěl do čela, Zdeněk Simota zpacifikoval oba divišovské závodníky. A ve výjezdu už udával tempo. Michael Hádek opět útočil, ale ani tentokrát nenašel prostor k předjetí.

Po dřívějších zkušenostech postavil pražský klub dva silné týmy, aby zvýšil své šance na titul. Letos vyšla taktika Pražanů dokonale. Shodou okolností si to Olymp s Markétou rozdal ve velkém finále o titul.

Rozhodnutí padlo předčasně. Matěj Kůs najel do pásky. A zatímco on putoval o patnáct metrů zpátky na trestnou čáru, ostatní tři se na roštu sunuli doleva. Josef Franc už nestačil najít vhodnou kolej. Dopředu šli Adrian Rymel s Lubošem Tomíčkem. A po necelé minutě mohli slavit titul s plnou parádou.

Hlasy z depa
„Je to první titul, ale extraliga a juniorský družstva se taky počítaj‘,“ komentoval Luboš Tomíček skutečnost, že vyhrál první šampionát republiky mimo ligovou bázi. „Dvojic jsem se dlouho nezúčastnil. Loni jsem měl problém s ramenem a předloni tady vypad‘ s Bohoušem Brhelem. To se skoro rýmuje (smích). Ale na to, že jsem dneska měl bejt v polský lize, jsem spokojenej. Díky Bellisu za podporu.“ Pražský pár prošel celým závodem takřka bez jediného zaváhání. Pouze v semifinále se mezi něj dokázal vklínit Zdeněk Simota. „Nebyl žádný problém,“ souhlasil Luboš Tomíček. „Zkoušel jsem obě motorky a byly dobrý. Možná motory byly na malou dráhu silný. Mám ještě v hlavě včerejší Grand Prix, ale teď ta medializace nebude taková…“

„Nebylo mi moc dobře,“ svěřil se Adrian Rymel. „Měl jsem krizi. Migréna nebo co. Než jsem se rozjezdil, trvalo to. A nakonec jsem se místama cejtil i jako závodník (smích). Dráha byla dobrá na to, že se tady skoro rok nejezdilo. Pražáci by se tady mohli zeptat, jak se dělá dráha.“ Adrian Rymel dokázal obhájit svůj titul z loňského Slaného. „Určitě spokojenost,“ vystihl své pocity. „Obhajobu jsem nečekal. S Lubošem jsem nikdy nejel, ale dopadlo to dobře. A když budu mít fazónku, třeba bude za tok hattrick. A děkujeme Bellisovi, co jsme s ním jeli, za podporu.“

„Zkraje jsem se trápil jako obvykle,“ nezastíral Josef Franc. „Nemoh‘ jsem odstartovat, ale motorka se mi už povedla. Postoupili jsme, ale ve finále jsem už nenašel kolej, co by mě kopla dopředu. Byla to smůla i s tou Matějovou páskou, mohli jsme jim to víc znepříjemnit. Ale do plochý dráhy a motorky nikdo nevidí. Bojoval jsem s Aďou, dráha byla dobrá, ale ne na předjíždění. Spíš se čekalo na chyby.“ Za druhé místo by mnohý dal cokoliv, nicméně zlato bylo pro pár Markéty docela blízko… „Tituly mě míjej,“ pokrčil Josef Franc rameny. „Když bych na to měl, nedotáhnu to do konce. Člověk je naštvanej, ale to jsou závody. Teď budu čekat na seniory. A třeba se to povede.“

„Dnes mi trvalo docela dlouho, než jsem nastavil motorku,“ líčil Matěj Kůs. „Až po třech jízdách jsem přišel co a jak. Finálovou jízdu jsem zkazil. Byl jsem přehecovanej, ale nevadí. Druhý místo je taky dobrý. Omlouvám se Pepemu, je to vina ve mně.“ Loni byl Matěj Kůs u pražského titulu v roli nenasazeného náhradníka, letos vrchovatou měrou přispěl ke stříbru. „K loňskýmu titulu jsem přispěl maximálně dvěma hranama,“ smál se. „Po včerejšku jsem utahanej. Usnul jsem až ve dvě. Přemejšlel jsem, protože jsem nebyl spokojenej. Děkuju Vláďovi Dvořákovi a Bohumilu Brhelovi za motory. A taky tátovi, dědovi a mechanikům.“

„Dneska to bylo dobrý,“ pochvaloval si Zdeněk Simota. „Ztratil jsem jen bodík a tak jsem spokojenej. Vanďa taky dělal, co moh‘. Chybělo víc štěstí v základní skupině. O bod víc a chytli jsme lehčího soupeře. Ale stalo se.“ Avšak ani třetí místo není dozajista k zahození. „Spokojenost,“ souhlasil Zdeněk Simota. „Na bedně jsem byl. Mohlo to bejt lepší, ale třeba příště… Už jsem byl třetí se starým Vanďou, teď zase s mladým.“

„Úspěch to je,“ přemítal Adam Vandírek. „Zdenda jel dobře. Ale já spokojenej jsem i nejsem. Škoda první jízdy. Ta mohla dopadnout jinak, ale taky ne.“ Navzdory jeho úvodní nule dokázal fanouškovský tým HBC & Rarach nasbírat stejný počet bodů jako Pražané. „Všechno bylo v pohodě,“ řekl Adam Vandírek. „Teď musím dělat motorku, včera jsem Lubošovi pomáhal na Grand Prix.“

„Jsem spokojenej,“ pochvaloval si Michael Hádek čtvrté místo. „Štve mě ale poslední start. Musel jsem stát na díře. To jsem prokaučoval. Ale chyběl kousek a málem jsem Vanďu udělal. Příště to vyjde. Lajna mi tu šla, vůbec mi to tu sedí.“ Čtvrté místo je ovšem hodně blízko ke stupňům vítězů… „Stalo se,“ odtušil plzeňský junior. „Ale líbilo se mi to. Fakt spokojenost. Až se divím, jak jsme jeli. Byl jsem v Divišově poprvý, ale dobrý. Hned je ze mě jinej člověk.“

„Jsem docela spokojenej, že jsem zvlád‘ všechny rozjížďky,“ říkal Hynek Štichauer, který kvůli následkům svého slánského pádu raději vynechal páteční Vzpomínku na Antonína Kaspera. „Po tréninku jsem myslel, že to po první jízdě zabalím.“ Nakonec chyběl pouhý bod a Pardubice byly v semifinále. „Zved‘ jsem si sebevědomí,“ netajil se Hynek Štichauer. „Škoda, že nepřijel Marián. Byly to pěkný závody a dobrá dráha. Zezačátku to vypadalo jinak, ale po těch letech jsem si tady konečně spravil chu.“

„Dneska mi to nestartovalo,“ postěžoval si Martin Málek. „Hnedka v první jízdě se ulomil šteft na spojce. Jel jsem na čtyřech, ztratil jsem ten pátý a nebylo to ono. Dnes to bylo hlavně o startech.“ Konkurence v letošním šampionátu dvojic ovšem nebyla tak vysoká jako v předešlých letech… „Nevadí, zas příště…,“ komentoval Martin Málek březolupské vyřazení ve skupině. „Martin jel taky dobře, ale příští rok se musíme víc snažit.“

„Byla zima,“ našel Martin Gavenda svérázné vysvětlení, proč Březolupy nenašly cestu do semifinále. „První jízda byla perfektní. Podařilo se mi odstartovat. Pak nevím, proč mi to nešlo. Byli silnější soupeři. Ti už líp startovali, už mi to na ně nešlo. Tak za rok…“

Skupina A:    
1. PSK Olymp Praha   28
Adrian Rymel 3 3 4 4 14(2)
Luboš Tomíček 4 4 3 3 14(2)
 
2. AK Divišov   20
Jan Holub 2 2 2 0 6
Michael Hádek 4 4 4 2 14
 
3. ZP Pardubice 1   19
Henry van der Steen, NL 0 0 3 3 6(2)
Hynek Štichauer 2 3 4 4 13
 
4. Liberec   13
Vladimír Višváder 2 2 2 3 9
Matyáš Hlaváček 4 X – – 4
 
Otruba – Rozenberg   10
Sjoerd Rozenberg, NL 3 3 2 2 10
Jaromír Otruba 0 0 0 0 0
 
 
Skupina B:    
1. AK Markéta Praha   24
Josef Franc 2 2 4 3 11(3)
Matěj Kůs 3 3 3 4 13(1)
Pavel Ondrašík   DNR
 
2. HBC & Rarach Fans Team   24
Zdeněk Simota 4 4 4 4 16
Adam Vandírek 0 3 3 2 8(2)
 
3. AK Mitas Březolupy   16
Martin Málek 3 2 3 2 10(1)
Martin Gavenda 4 0 2 0 6(1)
 
4. SOND-PO Speedway Miletice   15
Adrian Szewczykowski, PL 4 4 4 3 15
Pawel Zmarzlik, PL 0 U 0 0 0
 
5. ZP Pardubice 2   9
Pavel Fuksa 2 3 2 2 9
Petr Babička 0 F 0 0 0

Finálová skupina:

  SMF1 SMF2 MF FIN
1. PSK Olymp Praha 6     7
Adrian Rymel 2     3
Luboš Tomíček 4     4
 
2. AK Markéta Praha   7   2
Josef Franc   4   2
Matěj Kůs   3   0(T)
Pavel Ondrašík   –   –

 
3. HBC & Rarach Fans Team 3   7  
Zdeněk Simota 3   4  
Adam Vandírek 0   3  
 
4. AK Divišov   2 2  
Michael Hádek   2 2  
Jan Holub   0 0  

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Minirozhovor

Pro Luboše Tomíčka je důležité září

Praha – 29. července
Ve včerejší pražské Grand Prix se Luboš Tomíček, česká divoká karta, neztratil. Diváky nadchlo především jeho předjetí Jaroslawa Hampela, pozdějšího druhého muže závodu, a dramatický souboj s Chrisem Harrisem, triumfátorem z Cardiffu. Dnes pražského juniora čeká šampionát dvojic, v němž nastoupí v barvách obhájce titulu po boku Adriana Rymela.

„Na motorech makat nemusím, na to mám mechaniky,“ složil včera cestou do sprch poklonu svému otci a Miroslavu Mihulemu, kteří se mu starají o strojový park. „Oni to všechno zorganizujou.“ Nabitý víkend Luboše Tomíčka bude mít pondělní prodlouženou v anglickém Belle Vue.

Ale zpátky do Divišova. Zatímco pro Grand Prix České republiky stanovily sázkové kanceláře na vítězství Luboše Tomíčka vysoký kurz, v případě dnešního závodu by to bylo jiné.

„Jsme pasovaný na favorita,“ uvědomuje si Luboš Tomíček. „Ale nebudu tolik riskovat. Je pro mě důležitější září. Za titul bych se ale nezlobil, ale prioritou pro mě zůstává reprezentace. Liga je práce.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

MČR Dvojic

Mšenský závod ovlivnil divišovskou startovní listinu

Divišov – 29. července
Dva pády během páteční Vzpomínky na Antonína Kaspera měly vliv na složení dnešního mistrovství republiky dvojic v Divišově. Na kolizi s Pavlem Ondrašíkem doplatil Richard Wolff zraněným meniskem. Půlku soboty strávil u lékařů, avšak přesná diagnóza nebyla stanovena, takže ho čeká návštěva u specialisty v Mladé Boleslavi. Dnes však nenastoupí a tým Olympu bude jen ve složení Adrian Rymel – Luboš Tomíček. Pavel Ondrašík utrpěl otřes mozku a dle svých slov je rád, že dnes bude jen náhradníkem Josefa France a Matěje Kůse. Jaromír Otruba naštěstí doplatil na svůj náraz do mantinelu jen rozbitým motocyklem. Místo plánované návštěvy velké ceny spravoval v dílně největší škody. V Divišově se dnes objeví, ale vedle Sjoerda Rozenberga za jeho tým pro všechny případy nastoupí ještě další Holanďan Rene van der Steen.

Další změny ve startovní listině dnešního MR dvojic:

PSK Olymp Praha nastupují bez startovního čísla 21, protože Richard Wolff je zraněn
Otruba – Rozenberg třetím závodníkem týmu, který nastoupil místo rezignovavšího Mšena, bude s číslem 24 další Holanďan Rene van der Steen

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Grand Prix

Nicki Pedersen jel přesně podle svého horoskopu

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 28. července
Renomovaný pražský astrolog sestavil na pražskou Grand Prix závodníkům horoskop. Dle postavení planet a hvězd se nemělo dařit obhájci titulu Jasonu Crumpovi. Se zlomenou čéškou a vidinou pondělní operace nebylo něco takového obzvl᚝ těžké předpovědět. Nicméně Australan nakonec skončil na těžké dráze, skrápěné občas deštěm, pátý. Hvězdopravec se ovšem dokonale strefil v případě Nicki Pedersena. Jeho osobní horoskop byl silně postaven na ohnivém trigonu, základně vzdušeného draka. A právě tato astrální bytost měla exmistru světa dodat dravý a riskantní způsob jízdy. A Nicki Pedersen se přesně takovým zpsůobem před pražským publikem prezentoval. Neztratil ani jednu rozjížďku a upevnil si postavení na čele průběžné klasifikace. V závodě byla hodně vidět i trojice pražských plochodrážníků.

Cákance ledové vody
Meteorologové hlásili na sobotu přeháňky. A davy proudící na pražskou Markétu shlédnout už jedenáctý boj absolutní světové špičky v české metropoli, doufaly v opak. Jenže okolo sedmnácté bylo jasné, že se d隝 rozhodl navštívit českou velkou cenu také letos.

Přišel pořádný slejvák. Na Vypichu tekl dravý proud vody kolem Břevnovského kláštera Benediktýnů dále do centra. Projíždějící auta stříkala studenou vodu na chodníky. A fanoušci, v jejichž oblečení převládaly červenobílé barvy, hledali úkryt v autobusové zastávce. Plastová budka praskala ve švech, protože takový nápor neprožívá ani při té největší dopravní špičce.

Méně šastní jedinci, kteří se dovnitř nedostali, vzali zavděk skromnějším přístřeším pod maličko předstupující stříškou novinového stánku. Poryvy větru je však častovaly chladnou deštivou lázní i tady. Moknoucím lidem se možná vracely vzpomínky na léta, kdy je nálet dešových mraků zastihl rovnou na tribunách.

Před třemi lety závod dokonce nabral dvouhodinové zpoždění. D隝 tehdy rozehnal závodníky ze slavnostního zahájení. A na dráze se místo nich dlouhou proháněly žluté grejdry. O devětadevadesátém ani nemluvě. Z bahna připomínající spíše motokrosovou tra tehdy zářilo páté místo Antonína Kaspera.

Toto umístění je stále nejlepším umístěním našeho závodníka v Grand Prix České republiky. A vydržel i letos, když právě o den dříve ve Mšeně uctili roční výročí jeho předčasného skonu druhým ročníkem vzpomínkového klání.

Letos se v jeho stopách vydal Luboš Tomíček. Pražský junior dostal divokou kartu za své brilantní letošní výsledky. Před závodem hovořil o své touze skórovat pěti či šesti body. A stejně tak o trémě před závodem. Ta však nakonec spadla a Luboš Tomíček společně s náhradníky Josefem Francem a Matějem Kůsem museli svými výkony potěšit srdce každého českého diváka.

Čeští garanti skvělé podívané
Řádění dešových živlů nakonec naštěstí skončilo stejně rychle jako přišlo. By z mraků plynoucích přes stadion nad hřbety přistávajících dopravních letadel čas od času padala voda, hlavní problém byl zažehnán. Závod přesně sledoval svůj časový harmonogram a krátce po nástupu ve standardních devatenáct hodin vjely hvězdy poprvé na dráhu.

Luboš Tomíček vstoupil do závodu hned rozjížďkou s číslem jedna. Suverénně ji opanoval Bjarne Pedersen. Pražský borec se ovšem statečně pustil mezi Jaroslawa Hampela a Antonio Lindbäcka. Na protilehlé rovince byl před nimi a druhé místo uhájil až do cíle.

Pakliže ještě před závodem nějaký škarohlíd pokládal jeho prohlášení o pěti bodech za příliš troufalé, nyní musel uznat, že Pražan má velkou naději svou ambici proměnit ve skutečnost. Koneckonců, vedle Lukáše Drymla, který velkou cenu sledoval z nových sedadel ve druhé zatáčce, je jediným českým želízkem v ohni zářijového challenge ve Vojensu.

Také při svém druhém startu nevyšel Luboš Tomíček naprázdno. Po vylétnutí pásky se lepil na Mateje Žagara a Grega Hancocka, avšak nakonec zůstal za nimi. Skalp Tomasze Golloba, někdejšího věčného korunního prince světové ploché dráhy, má dozajista velkou hodnotu.

Teprve při svém třetím vystoupením nezískal Luboš Tomíček žádný bod. Česká část publika však při jeho sledování v desáté jízdě v žádném případě nemohla želet peněz za vstupné. Start od mantinelu českému jezdci vůbec nevyšel. V prvním oblouku však přehradil cestu Chrisi Harrisovi cestu k útoku na Andrease Jonssona a Leigha Adamse.

První britský vítěz Grand Prix ve velšském Cardiffu se však nechtěl lehce smířit s nulou na svém kontě. Ovšem ani Luboš Tomíček mu nechtěl další bod ze své sbírky přepustit zadarmo. Jenže na tuto jízdu si od svého otce a mechanika Miroslava Mihule nechal dát těžší převod.

Jak později přiznal, ve třetím kole mu už motocykl padal z rukou. Chris Harris cítil šanci. Ve druhé zatáčce se dostal pod Čecha, aby ho vzápětí ve výjezdu vytlačil ven. Nicméně Luboš Tomíček měl skórovat ještě jednou. V rozjížďce s číslem čtrnáct si dokonce vyšlápnul na Rune Holtu. Norský závodník s polským občanstvím a čerstvým titulem mistra světa družstev místo útoku na Jasona Crumpa, musel bojovat s Lubošem Tomíčkem.

Smělý plán však českému závodníkovi nevyšel. A ziskem čtvrtého bodu se jeho účet uzavřel. V osmnácté jízdě jel sice po svém útoku spodní stranou druhé zatáčky chvilku před Hansem N. Andersenem, ale Dán ho záhy poslal za svá záda na nebodovanou příčku.

Vedle Luboše Tomíčka se publiku úspěšně prezentovali také oba čeští náhradníci. Oba se dostali na ovál dohromady třikrát. Po svém defektu v rozjížďce s číslem dvanáct rezignoval Antonio Lindbäck. V šestnácté jízdě nechal prostor pro Josefa France. Start mu nevyšel, ovšem ve druhé zatáčce skončil Andreas Jonssson po hrozivém letu vzduchem na nafukovací bariéře.

Při repete ve třech měl Josef Franc jistý bod. Po přestávce se na ovál dostal i Matěj Kůs zaskakující za Andrease Jonssona, který si při svém předchozím pádu pochroumal nedávno poraněné rameno. Pražský junior vyjel z první zatáčky třetí. Hned v dalším oblouku však zažil honičku s motocyklem vzepjatým na zadní. Jeho trablů využil Matej Žagar a sebral mu bod.

Česká účast v domácí velké ceně se uzavřela dvacátou jízdou. Zatímco Rune Holta šel za vítězstvím, Josef Franc držel v první zatáčce vnější stopu. A ta ho poslala na druhou příčku před Chrise Harrise. Brit útočil až do cíle. Jeho závěrečný nájezd byl hodně tvrdý, avšak pražský závodník uhájil dva body.

Nekompromisní Nicki Pedersen
Základních dvacet rozjížděk nabídlo mnohá překvapení a senzační výsledky. Nejkřiklavějším se stalo vyřazení Grega Hancocka. Sedmatřicetiletý Američan, z patnáctky stálých účastníků Grand Prix nejstarší věkem i služebně, přijel do Prahy hájit třetí místo v průběžné klasifikaci.

Rozjížďka s číslem devatenáct se stala jeho jubilejní pětistou v rámci velkých cen. Co čert nechtěl, byla také poslední za celý večer. Greg Hancock v ní nestačil na Jasona Crumpa a Jaroslawa Hampela, takže se mu semifinálové brány rázně zabouchly před nosem.

O průběžné třetí místo přišel, ale ve svém neštěstí měl i kapičku štěstí. Hans N. Andersen, který se ním byl na stejné bodové úrovni, v Praze také nepostoupil ze základní části. Dva body, které na Američana najel nyní před švédskou Malillou determinují jejich postavení v tabulce.

Do semifinále se nedostal ani Chris Harris, hrdina velšského Cardiffu. Stále početný kontingent svých fanoušků zklamal Tomasz Gollob. Jeho jediný bod červenobíle odění lidé rozebírali ještě dlouho do noci na pražských ulicích, barech a hospodách i v městské dopravě. A Andrease Jonssona vyřadil pád nejen z dnešního semifinále. Kvůli zranění ramene bude stát minimálně i v Malille, kde jej nahradí obrýlený veterán Peter Karlsson.

Kvalifikovat se do osmičky vyvolených, které je dopřáno poprat se o stupně vítězů, nebylo tentokrát snadné takřka pro nikoho. Jaroslaw Hampel měl po dvou sériích u svého jména pouhopouhý bod. Zachránil se šturmem třech triumfů. Podobným vývojem prošel i Scott Nicholls. Na začátku vyšel naprázdno, nicméně poté prohrál už jen s Jaroslawem Hampelem a Nicki Pedersenem.

Jen dvě úvodní vítězné rozjížďky zachránily Slovince Mateje Žagara. Při bodové shodě hovořily dvě trojky také ve prospěch Wieslawa Jaguse. Leigh Adams měl čtyři dvojky a nulu. To mu na postup na úkor Hanse N. Andersena s horší bilancí stačilo. Ovšem jeho prohlášení, že konečně přišel na recept, jak být konzistentní celou sezonu, se dostalo do roviny nepravděpodobnosti.

Hodně úspornou cestou se do semifinále probojovali Jason Crump, bojující se zlomenou čéškou, a Rune Holta. Prost všech problémů ovšem byl Nicki Pedersen. Exmistr světa profitoval zejména ze svých brilantních startů, jedno z jakékoliv pozice. S patnácti body čněl vysoko nad konkurencí, ještě než mítink začal gradovat.

Nekompromisní Dán všem uletěl po vylétnutí pásky také v prvním semifinále. Scott Nicholls se ho držel jako klíště, aby se stal druhým finalistou. Wieslaw Jagus sice předčil Mateje Žagara, ale to bylo jeho maximem. Semifinále číslo dvě se stalo spanilou jízdou čerstvých mistrů světa družstev. Rune Holta a Jaroslaw Hampel nedali australské dvojici Jason Crump – Leigh Adams ani náznak šance.

Galapředstavení mistra Pedersena pokračovalo i ve finále. Start z nejvnitřnější dráhy ho dostal rychle do vedení. Rune Holtu za jeho zády záhy vystřídal Jaroslaw Hampel. Ve druhé zatáčce ostře zaútočil na vedoucího Dána. Ten mu ovšem oplatil stejnou mincí a okamžitě si vybudoval rozhodující náskok. Scott Nicholls trápil Rune Holtu, ovšem Nor s polským občanstvím se nakonec přece jen prosadil na své premiérové stupně vítězů ve Speedway Grand Prix.

Hlasy z depa
„Celý závod probíhal jako podle hodinek,“ liboval si Nicki Pedersen, jehož pražský triumf přiblížil ke druhému titulu. „Nastavil jsem si taktiku. Nejsem žádný obhájce, ale závodník. Toto je typ dráhy, kde rozhodují starty. A ty se mi dneska dařily. Jsem rád, že jsem zvýšil vedení před Leighem, kterého tady na tiskové konferenci dnes nevidím (smích).“ A jak se dánský fenomén vypořádal s deštivým počasím? „Myslím, že to byl problém pro každého,“ odpověděl. „Bylo to trochu nebezpečnější. Předjíždění bylo těžké, i když jsem měl v motorce rychlost. Jarek se mě ve finále snažil předjet, ale já jel hodně zeširoka, takže se mu to nepovedlo. Proto byly důležité hlavně starty. Dneska mi šlo všechno opravdu velice dobře. Cítím se skvěle.“

„Všechno šlo podle plánu,“ nechal se slyšet Jaroslaw Hampel, střídající v seriálu dobré výsledky s horšími. „Dostal jsem se do finále. Do konce sezony chybí pět závodů. Je tedy velký prostor dostat se do první osmičky.“ Polák, který do Prahy přijel ozdobený čerstvým titulem z mistrovství světa družstev, měl po dvou sériích na svém kontě jediný bod. „Dostat se do finálové jízdy je vždy tvrdá práce,“ komentoval svůj průnik mezi nejlepší čtyřku. „Ale chtěl bych skončit lépe než loni, takže mi nic jiného nezbývá. Teď se cítím naprosto skvěle.“

„Byl to skvělý týden,“ netajil se Rune Holta, který během sedmi dnů vyhrál s Polskem světový pohár a dnes poprvé ve své kariéře stanul na pódiu velké ceny. „Finále v Leszně se nám povedlo a jsem rád, že jsem se poprvé dostal na bednu ve Speedway Grand Prix. Letos jsem měl v seriálu těžký začátek. Byla zranění, s nimiž pořád laboruji, ale lepší se to. Doufám, že ve druhé polovině seriálu si to vynahradím.“

„Na Markétě je těžká dráha,“ líčil Luboš Tomíček své dojmy ze svého druhého bezprostředního kontaktu se světovou špičkou seriálu velkých cen. „Ale to jsme věděli. Nepřálo nám počasí, ale to jsme taky věděli. Já jsem se bavil. Ze začátku jsem byl nervózní, ale to ze mě spadlo. Atmosféra byla dobrá a už to chtělo, abych zatáh‘.“ Pražský junior měl nakonec na svém kontě čtyři body. „Mrzí mě to, chtěl jsem tak o dva body víc,“ připustil, aby si vzápětí uvědomil realitu. „Ale třeba ještě loni bych vůbec neuvažoval, že bych se dostal až do finále kvalifikace o Grand Prix. Každej jeden závodník se dá porazit. Škoda jízdy s Chrisem Harrisem. Zvolil jsem těžkej převod a ve třetím kole mi to už padalo z ruky. To je ale Grand Prix. V první jízdě jsem objel Hampela a on byl nakonec ve finále.“

„Bomba,“ vystihl své pocity Josef Franc. „Myslím si, že po dlouhých neúspěších, kdybych se na starý kolena kousnul, moh‘ bych s nima závodit. Ale jsou o půl roviny lepší. Chce to jezdit Elite League…“

      SMF1 SMF2 FIN  
1. Nicki Pedersen, DK 3 3 3 3 3 15 3   6 24
2. Jaroslaw Hampel, PL 1 0 3 3 3 10   2 4 16
3. Rune Holta, PL 1 2 3 2 3 11   3 2 16
4. Scott Nicholls, GB 0 3 2 3 1 10 2   0 12
5. Jason Crump, AUS 1 2 2 3 2 10   1   11
6. Wieslaw Jagus, PL 1 3 1 0 3 8 1     9
7. Matej Žagar, SLO 3 3 1 0 1 8 0     8
8. Leigh Adams, AUS 2 2 2 2 0 8   0   8
9. Hans N. Andersen, DK 2 1 2 2 1 8       8
10. Andreas Jonsson, S 3 1 3 X – 7       7
11. Bjarne Pedersen, DK 3 1 0 0 2 6       6
12. Greg Hancock, USA 0 2 1 2 1 6       6
13. Chris Harris, GB 2 0 1 1 1 5       5
14. Luboš Tomíček, CZ 2 1 0 1 0 4       4
15. Josef Franc, CZ (res) 1 2 3       3
16. Tomasz Gollob, PL 0 0 E 1 0 1       1
17. Antonio Lindbäck, S 0 0 E – – 0       0
18. Matěj Kůs, CZ (res) 0 0       0

Průběžné pořadí seriálu:
Nicki Pedersen 110, Leigh Adams 83, Hans N. Andersen 75, Greg Hancock 73, Jason Crump 64, Chris Harris 61, Jarek Hampel 50, Andreas Jonsson 45, Rune Holta 43, Scott Nicholls 42, Wieslaw Jagus 38, Tomasz Gollob 37, Bjarne Pedersen 34, Matej Žagar 33, Antonio Lindbäck 22.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)