AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 6. května
Zdeněk Schneiderwind včera dovedl svou tovární Jawu ke druhému místu v kvalifikačním kole mistrovství světa na dlouhé dráze v Mariánských Lázních. Neporaženým králem závodu se stal Němec Daniel Bacher, třetí skončil Erik Eijbergen a čtvrtý Benjamin Hegener. Tito čtyři si zajistili přímá postupová místa do challenge ve Vechtě. Pavel Ondrašík vyhrál finále B. Stále živí naději na účast v rozjížďce poslední šance ve Vechtě. Jaroslav Pták do poslední chvíle věřil, že se pro něho najde místo ve startovní listině. Do závodu naskočil jen jednou v poslední sérii. Jednou se svezl také Antonín Klatovský.

Zamračená obloha, která po oba dny vzbuzovala obavy o osud závodů, přivítala v časném nedělním odpoledni poměrně velký počet diváků. Na rozdíl od soboty si tak pořadatelé mohli vydechnout, že se jejich dílo, za kterým stály měsíce tvrdé práce, setkalo s patřičným diváckým ohlasem. Kdo přišel, mohl se těšit na nádherné dramatické závody. Vždy v osmnáctičlenném startovním poli figurovala celá desítka světových finalistů, a už současných či bývalých.

Po slavnostním nástupu přišla na řadu první jízda. V té se představil největší favorit Němec Daniel Bacher a svou roli potvrdil stylově. Hned po startu se dostal do čela a začal si budovat pořádný náskok. Za ním kroužil Erik Eijbergen z Holandska, který ve výjezdu z první zatáčky odrazil útok finského borce Mikka Rahka. Ten jel velice bojovně, zároveň však ctil čistotu stylu a na rovinkách ukázkově zaléhal. Ve výjezdu z první zatáčky třetího kola ale vyrobil menší chybu, které využil číhající Ital Milanese a dostal se tak na třetí pozici. Mnozí byli zvědavi i na výkon Angličana Goddena, pokračovatele slavného rodu. Ten byl ale nakonec rád, že si z této jízdy odvezl alespoň bod na úkor Vladimira Trofimova.

Ve druhé jízdě jsme měli své první želízko v ohni. Pavel Ondrašík však nepředvedl zrovna nejlepší start a musel útočit ze zadních pozic. Na čele jízdy zatím neohroženě kralovala dvojice Hegener – Niedermeier. Benjamin Hegener byl velice rychlý a tak trochu překvapivě vodil svého zkušenějšího kolegu až do cíle. Ve třetím kole zaútočil Pavel Ondrašík vnějškem na třetí místo norského šampióna Røkeberga, kterému však v tomto okamžiku zhasl motor a usnadnil tak Pavlovi práci. Lehkou úlohu měl ve své úvodní jízdě náš největší favorit a novopečený mistr republiky Zdeněk Schneiderwind. Po výborném startu se ujal vedení a zbytku pole nadělil takový náskok jako Bacher v první jízdě. o to větší však byl souboj na dalších příčkách. Přetahované Nora Borgenhauga s Francouzem Ostynem v první zatáčce dokonale využil finský jezdec Markus Helin a oba soupeře objel vnějškem a kolem mantinelu se protáhl na druhé místo. Ostyn přišel i o čtvrtou pozici, když se ve třetím kole nechal podjet mladým Angličanem Stevem Braidfordem.

Velká bitva se měla odehrát hned po přestávce na úpravu dráhy. Proti sobě se na startovní rošt postavili dva největší kandidáti na vítězství – Zdeněk Schneiderwind a Dani Bacher. S nimi změřil své síly i Pavel Ondrašík. Po vylétnutí startovací pásky vzhůru předvedli oba naší jezdci výborný start a do první zatáčky šli na čele. Naše radost ale neměla dlouhého trvání. Dravý Bacher si s Ondrašíkem poradil už v prvním oblouku a pustil se do stíhání Zdeňka. Ten odolával celé jedno kolo, ale na protilehlé rovince druhého kola se přes něj Němec doslova přehnal a dojel si v této jízdě pro jasné vítězství. Síla jeho motoru GM byla neuvěřitelná, však také prošel rukama vynikajícího ladiče a mistra světa z roku 1992 Marcela Gerharda. Tento vzrůstem malý Švýcar, který připravoval motory i pro šampióny Risse a Tatuma, se právě před patnácti lety radoval na dráze v Mariánských Lázních z vítězství v semifinále MS.

V jízdě s číslem pět se nejlepší start povedl Hegenerovi, ale na protilehlé rovince byl překvapivě rychlejší Eijbergen, který jezdil nečekaně dobře. S problémy se potýkal Marius Røkeberg, jehož motor evidentně nebyl ve formě. Druhá nula tak znamenala pro čtvrtého jezdce ze sobotního závodu konec nadějí na případné finále A. Stávkující motor připravil o body i překvapení ze třetí jízdy Markuse Helina. Přesně opačně než jeho norský kolega Røkeberg na tom byl Keneth Borgenhaug. V sobotu až desátý v pořadí MČR si v šesté jízdě připsal čtyři body za druhé místo za vítězným Niedermeierem. Nebyly to ale lehce nabyté body. Zatímco Niedermeier kroužil neohroženě na čele jízdy, za ním se rozpoutal lítý boj o druhé až čtvrté místo. Hustá cejcha srazila v první zatáčce dobře startujícího Rahka z předních pozic až na páté místo. Z chumlu jezdců mírně poodskočil na druhém místě Borgenhaug, zatímco Shane Colvin, Angličan hájící barvy Belgie, se musel bránit razantním útokům Alessandra Milaneseho. Dravý Ital nakonec slavil úspěch a protáhl se na třetí příčku.

Do sedmé jízdy nejlépe odstartoval Vladimir Trofimov a potvrdil tak předpoklady, že se s konkurencí mladších jezdců ještě dovede vypořádat. Jezdil velice čistě a za svými zády vodil celá čtyři kola zle dotírajícího Hegenera. Ten si na ukrajinského jezdce vyšlápl až v nájezdu do posledního kola. Velkým překvapením bylo až čtvrté místo Niedermeiera, kterého za sebou s přehledem udržel stále se lepšící Godden. Na přehnanou snahu doplatil Steve Braidford, který si ustlal na dráze v první zatáčce třetího kola. Bez větších problémů si pro vítězství v osmé jízdě dojel Zdeněk Schneiderwind. Ustál kopanec od díry v první zatáčce a pak již jen zvyšoval svůj náskok před Erikem Eijbergenem, kterému na krk dýchal Rahko. Výborný start předvedl v další jízdě Pavel Ondrašík, ale z první pozice se neradoval dlouho. Z prvního oblouku už na čele vyjížděl Bacher a připsal si další pětku. Třetí dojel za Ondrašíkem Milanese. Před poslední sérií jízd se již začala rýsovat podoba finálových jízd. Průběžnému hodnocení jasně vévodil Dani Bacher s patnácti body. V těsném závěsu za ním byli čtrnáctibodoví Hegener a Schneiderwind. Jen o bod méně měl Eijbergen, asi největší překvapení závodu. Tito čtyři jezdci se už nemuseli strachovat o své místo v A finále. Zato Niedermeier s Ondrašíkem, kteří měli jedenáct a deset bodů museli ještě alespoň tři bodíky přidat. Své postupové naděje ještě živili Alessandro Milanese s devíti body a Kenneth Borgenhaug s osmi. Určitou teoretickou šanci měl i Godden, ale jeho sedm bodů by musel obohatit dalšími pěti.

Poslední z trojice kvalifikačních jízd otevřel dalším výborným startem Trofimov. Benny Hegener, kterého rozpis svedl se zkušeným Ukrajincem znovu dohromady, si však tentokrát soupeře ohlídal a ve výjezdu z prvního oblouku mu ukázal záda. Na rovince se přes Trofimova přehnal i Borgenhaug. V jízdě s číslem jedenáct se podruhé a ne naposledy utkali Schneiderwind a Bacher. Němec byl tentokrát lepší na startu a šel rychle do čela. Zdeněk si na výjezdu ze zatáčky vyšlápl na Eijbergena a usadil se na druhém místě. Po zkušenosti ze čtvrté jízdy se zdálo být o všem rozhodnuto, ale jezdec pražského Olympu se nemínil jen tak vzdát. Díky tomu, že zatáčky najížděl daleko lépe než Bacher, se mu dostal na dostřel. Útok ve druhém kole však nevyšel a Zdeněk se po menší chybičce stáhnul. Třetí dojel Eijbergen před Røkebergem. Pro favorizovaného Nora to znamenalo účast až ve finále C. Ve dvanácté jízdě měli diváci možnost vidět na startu i Jaroslava Ptáka, kterému nevyšel taktický tah s reprezentačními posty, když své jisté místo v kvalifikačním kole ve Francii vyměnil za post náhradníka v Mariánských Lázních. Osud mu však nebyl nakloněn a domácí plochodrážník se do závodu podíval až v poslední sérii. A byl to právě on, kdo se postaral o opakování této rozjížďky, která byla pro jeho letmý start zastavena. V opakovaném startu se Francouz Philippe Ostyn dotkl pásky a zůstal stát na startu, zatímco ostatní jezdci odjeli. Jízda byla zastavena až na protější rovince. Zatímco se provinilý jezdec vracel do depa, na start byl povolán druhý náhradník Antonín Klatovský. Našemu úspěšnému reprezentantovi na ledové ploché dráze se v sobotním domácím šampionátu příliš nedařilo. Start v závodě MS byl pro něj ale příjemnou odměnou. Tato jízda byla ale stěžejní především pro čtyři jiné jezdce. Niedermeier, Ondrašík, Milanese i Godden se právě chystali k rozhodující bitvě o postup. Prvním dvěma jmenovaným by stačilo i třetí místo. Godden s Milanesem ale potřebovali vyhrát. Start se příliš nepovedl Pavlu Ondrašíkovi. Přední kolo se mu zvedlo trochu výše a do zatáčky najížděl až jako čtvrtý. Začal soupeře objíždět vnějškem, ale v polovině oblouku náhle zpomalil. Když ho motocykl začal znovu poslouchat byli ostatní už pryč. Pustil se do stíhají jízdy a brzy se dostal za Tondu Klatovského. Ten ho pustil před sebe stejně jako o chvíli později Jaroslav Pták. Nutno dodat, že karlovarský jezdec později na tiskové konferenci tento kolegiální manévr popřel a svedl vše na svůj motor. Nicméně dva body za čtvrté místo malé sportovní tragédii Pavla Ondrašíka nezabránily a postup do finále A mu unikl. V této jízdě s přehledem zvítězil Otto Niedermeier. Do velkého finále jej mohl ještě doprovodit Milanese, ale srdnatě jedoucí Mitch Godden ho o druhou pozici připravil. Poslední místo ve finále A tak trochu nečekaně spadlo do klína Kennethu Borgenhaugovi.

Ve finále C si od startu nejlépe vedl Marius Røkeberg, pro kterého to ale byla asi chabá záplata na zmařené postupové ambice. Za ním se ale rozhořel velký souboj. Philippe Ostyn a Holanďan Sjoerd Rozenberg jeli téměř celou rovinku vedle sebe jako jeden muž. Francouz ale dokázal podržet plyn a nechal Rozenberga za sebou. Ten se vzápětí stal terčem útoků ze strany mladého Angličana Colvina. Ten se vždy v nájezdech do zatáčky dostával před svého holandského soupeře, zkušenější Rozenberg ho však vždy dokázal objet vnějškem. Ostynovi v závěru přestávala jet motorka, v cíli však dokázal být ještě před Rozenbergem.

Finále B nemělo jen rozhodnout o pořadí na sedmé až dvanáctí příčce. Vzhledem k faktu, že Zdeněk Schneiderwind figuruje ve startovní listině letošního světového šampionátu, nabízí se zde postupová naděje ještě pro jednoho jezdce. A už se totiž Zdeněk letos umístí do osmého místa, které mu zajišuje přímý postup do Grand Prix na příští rok, nebo skončí na 9. až 16. místě které ho opravňuje ke startu v závodě challenge, posune se startovní listina challenge vzhledem k jeho dnešnímu postupu o jedno místo. Tohoto faktu si jistě byly vědomi i všichni účastníci finále B včetně našeho Pavla Ondrašíka. Ten se v rozhodující moment dokázal soustředit a předvedl výborný start. Na rovince ještě odrazil útok Trofimova a pak již jen zvyšoval svůj náskok. Největší souboj se však odehrával okolo třetího místa. Milanese neustále útočil na Rahka, ale ten se vždy ve výjezdu dostával zpět na 3. pozici. V závěru druhý Trofimov trochu ubral a postaral se tak o dramatický závěr. V cíli jen málokdo z přihlížejících tušil, kdo z trojice Trofimov – Rahko – Milanese se mohl nakonec radovat z druhého místa. Rozhodčí nakonec potvrdil právě toto pořadí. Pavel Ondrašík tak stále ještě může doufat, že bude v září v německé Vechtě bojovat o postup do finálové série MS na příští rok. Diváky a především sebe potěšil osmým místem Vladimir Trofimov. Jezdec, který toho v minulosti dokázal na ploché dráze mnoho, přijel do Mariánských Lázní s jediným motocyklem. V depu na něj zbylo místo mezi jezdci veterány, kam už Trofimov věkem také náleží, ale on dokázal, že ještě nepatří do starého železa, když v závodě za sebou dokázal nechat mnohem mladší jezdce na kvalitnějším vybavení.

Před finále A se Zdeněk Schneiderwind netajil tím, že Daniela Bachera dnes asi neporazí. Přesto do této jízdy vstupoval s odhodláním neprodat svou kůži lacino. I v této jízdě šlo o mnoho. Ve hře byly nejen stupně vítězů, ale především první čtyři jezdci v cíli nebudou muset před závodem challenge absolvovat ošemetnou jízdu poslední šance. Start vyšel nejlépe Zdeňkovi, ale Bacher na svůj útok nenechal dlouho čekat a vnějškem se kolem našeho závodníka protáhl. Jeho útok byl přímo drtivý a v průběhu čtyř kol si vypracoval ohromný náskok. O suverénním králi závodu nebylo žádných pochyb. Mladý německý jezdec dokázal, že patří v současnosti ke světové extratřídě a bude jistě důstojným nástupcem odcházející generace mistrů světa. Druhý skončil v tomto závodě Zdeněk Schneiderwind před Erikem Eijbergenem a Benjaminem Hegenerem. Černý Petr v podobě Last Chance Heat ve Vechtě zůstal v ruce Otto Niedermeierovi a Kennethu Borgenhaugovi.

Slunce, které prozářilo závěr závodu jen podtrhlo celkový příjemný dojem, který v divácích celý závodní víkend v Mariánských Lázních zanechal. Pořadatelsky byl závod zvládnut na jedničku a nepotvrdily se ani obavy z počasí, které leckoho nenechaly klidně usnout. Mariánské Lázně opět dokázaly připravit nádhernou podívanou a v pořadatelském žebříčku se posunuly o pěkný kus nahoru. Doufejme, že v příštích letech vystoupají spolu s českými jezdci ještě výš.

		TOT	C	B	A
1. Daniel Bacher, D	5 5 5 5	20			1.
2. Zdeněk Schneiderwind, CZ	5 4 5 4	18			2.
3. Erik Eijbergen, NL	4 5 4 3	16			3.
4. Benjamin Hegener, D	5 4 5 5	19			4.
5. Otto Niedermeier, D	4 5 2 5	16			5.
6. Kenneth Borgenhaug, N	3 4 1 4	12			6.
7. Pavel Ondrašík, CZ	3 3 4 2	12		1.
8. Vladimir Trofimov, UA	0 2 4 3	9		2.
9. Mikko Rahko, FIN	2 1 3 2	8		3.
10. Alessandro Milanese, I	3 3 3 3	12		4.
11. Mitch Godden, GB	1 3 3 4	11		5.
12. Markus Helin, FIN	4 1 0 0	5		6.
13. Marius Rokeberg, N	E E 2 2	4	1.
14. Philippe Ostyn, F	1 2 1 T	4	2.
15. Sjoerd Rozenberg, NL	1 1 2 1	5	3.
16. Shane Colvin, GB	2 2 1 E	5	4.
17. Jerome Cottier, F	0 0 0 1	1	E
18. Steve Braidford, GB	2 0 F –	2	–
19. Jaroslav Pták, CZ (res)	1	1
20. Antonín Klatovský, CZ (res)	0	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Jiří Bayer

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 5. května
Sobotní mezinárodní český šampionát na dlouhé dráze přinesl další titul Zdeňku Schneiderwindovi. Pražský závodník zaváhal pouze jedenkrát. Po třetím startu rozjížďky s číslem osm projel cílem až jako třetí. Ve všech ostatních případech však znal jedině vítězství. V rozhodujícím finále A pak za sebou nechal nebezpečného Sirga Schützbacha i Markuse Eibla. Ostatní čeští závodníci si vesměs vybrali větší či menší díl smůly. Pavel Ondrašík ve snaze vylepšit si pátou příčku v posledním kole finále A upadl. Richard Wolff, který si na splátky a s finanční podporou rodičů pořídil nový dlouhodrážní speciál, nakonec nepostoupil do áčka o jediný bod. Ve finále B však porazil všechny s výjimkou Alessandra Milaneseho. Jaroslav Pták ujel v béčku jen pár metrů, protože mu vypadla druhá rychlost. Antonín Klatovský byl rád za další zkušenosti, zatímco Karel Kadlec by na sobotu nejraději zapomenul.

Hvězda kolonády
Pokud jste se během závodního víkendu vydali také na lázeňskou kolonádu, narazili jste na Richarda Wolffa takřka na každém rohu. Jeho snímek, jak v plném nasazení vyjíždí ze zatáčky, se stal oficiálním symbolem letošního podniku. A protože se pořadatelé činili i v otázce reklamy, nešlo pražského závodníka na křiklavě žlutých plakátech přehlédnout.

Samotný závodník se trošku styděl za svůj styl mírně šmrncnutý krátkými ovály. Ovšem motocykl z plakátu, který by se kvůli svému odpružení zadního kola dvěma jednotkami hodil spíše do boxů veteránů, si své mediální slávy letos neužil. Richard Wolff si totiž s finanční pomocí svých rodičů pořídil z druhé ruky nový stroj.

„Po letech jsem si musel koupit taky černobílej povlak,“ žertoval na téma svých výdajů před závodem. A zároveň doufal, že smůla se spokojila s daní vybranou v dopoledním tréninku v podobě prasklého řetězu.

Jenže start rozjížďky s číslem jedna byla katastrofa. Zdeněk Schneiderwind na čele dával jasně najevo, kdo je nejvážnější uchazeč o titul. Ale Richardu Wolffovi všichni ujeli už po vylétnutí pásky. A jeho zoufalý oblouk v úvodním nájezdu přinesl nakonec skalp pouze Nizozemce Henry van der Steena.

„Neviděl jsem zelený světlo,“ upozorňoval Richard Wolff na typicky rychlé zvedání pásky rozhodčího Pavla Váni. „Když se na něj podíváš, hned vyletí páska a ty tam máš čtvrt plynu, co ti zbyde?! Ale teď vyhraju…“

Proroctví Richarda Wolffa vypadalo hodně troufalé. Vždy na startovní rošt rozjížďky s číslem šest s ním přijeli také Zdeněk Schneiderwind a Marius Rökeberg, vítězové z první série. V první zatáčce však upadl Klaus Gerdemann a startovalo se znovu. Červená světla však zastavila pětici pozůstalých opět už na začátku protilehlé rovinky.

Zatímco ve dvou předchozích případech byl mašinkou ve vláčku závodníků Zdeněk Schneiderwind, nyní přišla chvíle Richarda Wolffa. Když páska vystřelila, nekoukal ani vpravo, ani vlevo. Nechal za sebou Zdeňka Schneiderwinda a usadil se na druhé příčce za Mariusem Rökebergem.

Čtyři body mu ovšem byly málo. A proto nedopřál vedoucímu Norovi ani vteřinku oddechu. Klubový motor v rámu jeho motocyklu měl ve svém ocelovém srdci početné koňské stádo od Luboše Tomíčka. V první zatáčce posledního kola se Richard Wolff po vnitřní straně probil do čela. A vzápětí za jásotu diváků projel vítězně cílem.

Chutný předkrm mistrovství světa
Už dávno před závodem bylo jasné, že sobotní závod mistrovství republiky bude nanejvýš vyrovnaným partnerem nedělnímu šampionátu světa. Tyto předpoklady se naplnily beze zbytku. A čeští závodníci dostali soupeře zvučných jmen. K radosti publika, které od cesty do ochozů lázeňského oválu neodradily ani husté mraky, s nimi dokázali hrát vyrovnanou partii.

Zdeněk Schneiderwind byl předurčen být hercem hlavní role nejen v neděli, ale také samozřejmě o den dříve. Své ambice v sedle tovární Jawy naznačil už v úplně první jízdě dne. Výtečně zvládl start i průjezd první zatáčkou. A když na něho ve druhém kole zaútočil exmistr Evropy na trávě Sirg Schützbach, uletěl mu jako nadzvukový tryskáč předpotopnímu dvojplošníku.

Nic nenasvědčovalo, že by fenomenální Pražan měl z hvězdné role vypadnou také při šesté jízdě. Dvakrát se dostal na čelo, ale dvakrát se mávalo červenými praporky. Napotřetí se před něj dostali Marius Rökeberg s Richardem Wolffem. Zdeněk Schneiderwind protnul metu jako třetí. „Dělal jsem spoustu chyb,“ vysvětloval o chvilku později.

Pomyslný post dočasné české jedničky převzal Pavel Ondrašík. V rozjížďce s číslem tři využil cejchy, kterou poslal Marius Rökeberg do obličeje Jaroslava Ptáka, a usadil se na druhé příčce za Norem. A vzápětí se stal hrdinou páté jízdy.

V ní rychle odstartoval, avšak v úvodním výjezdu se kolem něho přehnal Markus Eibl. Závodník pražského Olympu se však držel v dostřelu. Udeřil ve druhé zatáčce a spodem se dostal zpátky do čela. Další oblouk ovšem vynesl do vedení opět německého závodníka, který se tentokrát od Pavla Ondrašíka v zatáčce u depa nenechal podjet.

Jenže Čech opět vystrčil růžky opět v první zatáčce třetího kola. Robert Eibl byl ve střehu a takřka okamžitě kontroval. Bitvu, s jakou se mnohdy nesetkáváme ani na krátkých drahách, nakonec rozhodl Pavel Ondrašík. V posledním oblouku se hnal zvenku okolo Němce, aby projel cílem jako první. „Jakž takž jsem si zazávodil,“ smál se Pavel Ondrašík o pár minut později v depu.

Hořké lázeňské oplatky
Pavel Ondrašík, Zdeněk Schneiderwind a Richard Wolff mohli být po polovině základní části se svým bodovým kontem navýsost spokojeni. Ovšem Jaroslav Pták s Karlem Kadlecem vypadali jako, kdyby jim někdo sladké kulaté lázeňské oplatky posypal černým pepřem.

Plzeňský matador nezastíral, že v Mariánských Lázních neměl svůj den. A na domácího borce se nesmálo příliš štěstí. Jeho kočkování s Mariusem Rökebergem v rozjížďce s číslem tři využil Pavel Ondrašík, aby mu sebral druhé místo. V další jízdě pak Jaroslav Pták skončil až pátý.

„Jede to, ale nevychází to od startu,“ líčil Jaroslav Pták své úvodní dvě představení na lázeňském ovále. „Oni odjedou a je to v prdeli. Nejdřív jsme šli na držku s Rökebergem, jak ho to natáhlo. Teď mě zasypali a bylo to.“

Beznaděj však nebyla v žádném případě na místě. Sedmou jízdu ovládl Markus Eibl. Jaroslav Pták ovšem vyjel z první zatáčky hned za ním. A dral se dokonce na první příčku. v druhém oblouku zkusil nájezd vnitřkem. Leč ve výjezdu se nechal vynést příliš doprava. A rázem měl na krku Mariuse Rökeberga a Alessandro Milanesem.

V infarktovém závěru se na druhou příčku prosadil italský závodník. Tři body však posílily naděje Jaroslava Ptáka na finále A. Tuto teoretickou možnost ovšem v rozjížďce s číslem dvanáct skácel Zdeněk Schneiderwind. Jaroslav Pták sice odletěl od pásky jako první, ale pražský závodník letěl do čela už v prvním výjezdu.

Když se všechno sečetlo, scházel Jaroslavu Ptákovi jeden bod. „Štve mě, že jsem neprohrál jedinej start, ale mydlili mě v první zatáčce,“ říkal po svém posledním vystoupení. „Kdybych ztrácel třicet metrů do nájezdu, bylo by jasný, že neumím startovat. Takhle je vidět, že je to v motoru.“

Přesně jeden bod sebral účast v áčku také Richardu Wolffovi. V osmé jízdě bouchly saze v Karlu Kadlecovi. Dostal se do čela. A zatímco Pavel Ondrašík a Nynke de Jong šli před Plzeňáka ještě na začátku protilehlé roviny, Richard Wolff visel na čtvrtém místě až do druhého nájezdu. V něm se posunul na třetí místo, ale na další posun v pořadí už nebylo ani pomyšlení.

V rozjížďce s číslem deset nakonec Richardu Wolffovi sebral třetí místo Pavel Ondrašík. Nynke de Jong hned nato stačilo, aby skončila třetí. A mohla v depu radostně tancovat s anglickými slovy: „It‘s my day!“ Už věděla, že je ve finále A.

Sólo mistra Schneiderwinda
Pakliže někdo pokládal zaváhání Zdeňka Schneiderwinda v šesté jízdě za začátek nové tradice, hluboce se mýlil. Česká dlouhodrážní jednička hned v další sérii prokázala, že to s obhajobou titulu myslí vážně.

Rozjížďka s číslem devět viděla jeho velikánské sólo. A jak už bylo řečeno, Jaroslav Pták mu o tři jízdy později komplikoval život jen k prvnímu výjezdu. Zdeněk Schneiderwind se tak mohl chystat na finále A. Kvalifikoval se do něj s osmnácti body stejně jako Sirg Schützbach a Markus Eibl.

Roli leadera závodu si však dlouho udržoval Pavel Ondrašík. V osmé jízdě rychle předčil Karla Kadlece. A pak už mu nestálo nic v cestě k další pětibodové porci. Třetí místo v jeho posledním účinkování v základní části mu pak garantovalo luxusní postup.

Před rozhodující bitkou o titul zbývalo odjet zbylé dvě umísovací jízdy. Řady účastníků finále C rychle prořídly. Klaus Gerdemann už v závodě po svém pádu nepokračoval. Karel Kadlec nedokončil ani úvodní kolo. Angličan Jamie Isherwood ve druhém kole upadl a přišel tak o druhé místo. Ve stylu start – cíl se předvedl Sjoerd Rozenberg, zatímco Antonín Klatovský se nakonec posunul na třetí místo.

Smůla se Jaroslavu Ptákovi lepila na paty také ve finále B. Vybral si místo až u mantinelu, které se mu zdálo nejvýhodnější. Jeho cesta k šachovnicové vlajce ovšem došla svého konce ještě před první zatáčkou. „Asi řemen,“ krčil rameny cestou do depa. „Zařadil jsem dvojku a nic…“ Nakonec se svým otcem v roli mechanika zjistili, že mu druhá rychlost vypadla. Před nedělním mistrovstvím světa o starost víc.

Vpředu mezitím Alessandro Milanese v první zatáčce vystřídal ve vedení Richarda Wolffa. Ihned si vypracoval solidní náskok. A a pražský závodník dělal, co chtěl, vzdálenost od vedoucího Itala nemohl zkrátit. Jakoby mezi nimi byla natažená železná tyč.

Ve finále A úřadoval Zdeněk Schneiderwind svým obvyklým způsobem. Z místa u prken letěl nezadržitelně vpřed. Sirg Schützbach a Markus Eibl ho nechytli ani v první zatáčce, ani později. A museli se zařadit za jeho záda a odpočítávat kola, která mu zbývala k obhajobě loňského a předloňského zlata.

Pavel Ondrašík odstartoval až jako předposlední. Pustil se však srdnatě do boje, v němž se však Marius Rökeberg projevil jako zdatný soupeř. Ve druhém kole to ve výjezdu z první zatáčky vypadalo nadějně. Jenže Pavel Ondrašík vlétl do díry a o sekundu později už ležel na dráze. Nynke de Jong se mu naštěstí stačila vyhnout, takže pražský závodník mohl o svých dojmech vyprávět novinářům na tiskové konferenci.

Hlasy z depa
„Když vyhraješ, je vždycky dobrá dráha,“ smál se Zdeněk Schneiderwind. „Byla těžká, to je pravda, ale nikde jinde se s náma taky nemažou. Tady to padne na úrodnou půdu, kluci z Mariánek udělali spoustu práce. Báli se deště, protože třeba v Plzni už pršelo.“ Zatímco v minulosti sbíral na svých cestách k titulům jen samé pětky, nyní se Zdeněk Schneiderwind musel smiřovat se třetím místem v rozjížďce s číslem šest. „Jsem spokojenej, akorát v týhle jízdě jsem dělal sám dost chyb,“ komentoval svou bodovou ztrátu staronový šampión. „Nevím proč a doufám, že to zejtra bude lepší. Začátek mi utek‘, ale na konci jsem byl spokojenej.“ Zdeněk Schneiderwind není žádným statistikem, který by se probíral, kolikrát se už zapsal do seznamu mistrů. „Tituly a medaile nepočítám,“ připustil. „Ale říkám, že jsem rád, že jsem vyhrál. Titul samozřejmě hřeje, ale je to také úspěch mýho klubu Olymp Praha, Jawy a mých sponzorů.“

„Posral jsem to,“ netajil se Pavel Ondrašík, aby vzápětí vylíčil situaci po startu finále A. „Start rozhodl. Škrtl jsem si o něčí kolo a měl co dělat sám se sebou. Chtěl jsem něco utrhnout. Aspoň je to poučení na zejtra. To se pojede už na čtyři kola a bude víc času. Chtěl jsem to doklapnout, ale natáhla mě díra. Podklouzlo mi zadní kolo. A už jsem jen koukal, jestli mě ta holčina netrefí.“

„Taky jsem to posral,“ ztotožnil se Jaroslav Pták s Pavlem Ondrašíkem. „Začátek byl špatnej. Rökeberga to natáhlo a málem jsme šli na držku. Ve druhý jízdě jsem lítal v trávě, úplně mě zasypali. Pak jsem měl těžkou sedmou jízdu. Myslel jsem, že přivezu bod, ale nakonec byl třetí. Vyhrabal jsem se tak z průměru, ale nakonec mi chyběl bod do áčka.“ Ve finále B ovšem domácí závodník nevybředl ze smůly. „Myslel jsem, že mě opustil řemen, ale vypadla mi dvojka,“ vysvětlil příčinu, proč vypadl už před první zatáčkou. „Den blbec! Fakt je, že Eiblovi a Zdeňkovi to jede o maličko víc.“

„Co ti budu povídat,“ odtušil Richard Wolff. „Když jsem viděl, že ve finále B je na modrý pozici Milanesse, řek‘ jsem si, že si ho musím hlídat. Jeli jsme úplně stejně. Bylo to o startu a první zatáčce. Nedokázal jsem to doladit. V půlce závodu jsem byl spokojenej, teď se vymydlily díry. To mně ale sedí, když je to rozbitý.“ Pražskému jezdci chyběl na postup do áčka opravdu jen kousíček. „Škoda bodu, škoda první jízdy,“ souhlasil Richard Wolff. „Byl to průšvih ten můj první start. A jednu jízdu, kdy Káča odstartoval, mě zbrzdil a Nynke mě podjela po lajně. Už jsem jí během třech kol nestačil předjet, když jsem přeskákal přes Káču.“

„Dobrý,“ netajil se Antonín Klatovský svou spokojeností. „Mám lepší pocit než loni. Člověk to dostává do ruky. A dostává se do tajů. Víš sám, jak to je. Ale budu s dlouhou pokračovat.“ Má ledařský mistr kromě německého motokrosu plochodrážních strojů v Teterowě nějaké další závody? „Připravujeme v Milevsku motorkářskou restauraci,“ odpověděl. „V srpnu budeme otevírat, aby se začalo ještě v létě. Takže jsem spíš teď od rána do večera na stavbě. A dvě věci dělat nejde.“

		TOT	C	B	A
1. Zdeněk Schneiderwind, Praha	5 3 5 5	18			1.
2. Sirg Schützbach, D	4 5 4 5	18			2.
3. Markus Eibl, D	4 4 5 5	18			3.
4. Marius Rokeberg, N	5 4 2 4	15			4.
5. Nynke de Jong, NL	2 3 4 3	12			5.
6. Pavel Ondrašík, Praha	4 5 5 3	17			F
7. Alessandro Milanese, I	3 3 4 1	10		1.
8. Richard Wolff, Praha	1 5 3 2	11		2.
9. Manfred Knappe, D	5 4 2 E	11		3.
10. Kenneth Borgenhaug, N	2 2 2 4	10		4.
11. Ronny Stüdemann, D	3 2 3 3	11		5.
12. Jaroslav Pták, Mariánské Lázně	3 1 3 4	11		E
13. Sjoerd Rozenberg, NL	2 2 1 2	7	1.
14. Henry van der Steen, NL	0 0 1 2	3	2.
15. Antonín Klatovský, Klabo Team	1 1 0 1	3	3.
16. Jamie Isherwood, GB	0 0 0 1	1	F
17. Karel Kadlec, Plzeň	1 1 1 R	3	R
18. Klaus Gerdemann, D	E F/R – –	0	–
res Matěj Kůs, Praha		DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)