Archiv pro měsíc: Květen 2007

Ostatní závody

Veteráni jezdili o stošest

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 5. a 6. května
Vloženým závodem po oba dva dny mariánskolázeňského víkendu byl podnik evropské série veteránů. V sobotu absolvovala třicítka borců rozdělených do dvou kategorií jízdy základního rozpisu, v neděli finále. Kategorii čtyřventilových strojů ovládl Angličan Paul Evitts, mezi dvouventily kraloval jeho krajan Gerry Smith.

Sobotní program v Mariánských Lázních otevřela první jízda dvouventilových strojů. Do ní nejlépe odstartoval britský jezdec Frank Yates. Z prvního místa se však radoval jen jedno kolo, v tom druhém si razantně řekl o slovo Jan Jacobsen z Norska a vedení bez problémů udržel až do cíle. Yates se ještě na poslední rovince musel bránit útokům Dána Jense Munkedala. Ve druhé jízdě, která patřila rovněž dvouventilům, se od startu prosadil Němec Franz Greisel. V první zatáčce dokázal odrazit dvojitý útok, když se Angličan Maurice Jones pokusil protáhnout na první příčku po lajně a Nor Kaare Heia kolem mantinelu, a pak již jen kontroloval svoji pozici. Heia s Jonesem pak svedli velkou bitvu o druhou příčku, ve které až cílová rovinka rozhodla tento duel ve prospěch britského jezdce. Třetí jízdu této kategorie okořenil svou jízdou bývalý šampión Hartmut Ernst, ale o pět bodů za vítězství ho připravil defekt v posledním kole. Smůla, která tohoto vynikajícího jezdce v Mariánských Lázních v posledních letech provází, tak o sobě dala vědět i letos. Pro plný počet bodů si tak dojel další z favoritů Gerry Smith.

V první jízdě čtyřventilových strojů splnil papírové předpoklady Brit Paul Evitts a po bleskovém startu šel do vedení. Vnějškem na něj však velmi odvážně zaútočil bělovlasý italský veterán Francesco Barbetta. Jejich souboji, který vydržel celá tři kola, přihlížel třetí Oswald Lasarzik. V cíli byl nakonec přeci jen o něco rychlejší Evitts a připsal si pět bodů. Velice suverénně si počínal další z Angličanů John Hartley. Perfektně odstartoval a druhému Davu Hammondovi nedal sebemenší příležitost k útoku. Jezdecky zaujal i Roland Gütter, nová tvář evropské série veteránů. Zrzavý Němec byl velice rychlý, ale o lepší než třetí pozici se připravil občasnými chybičkami.

Divácky atraktivní byla i v pořadí čtvrtá jízda dvouventilů. Ta byla nejprve zastavena pro letmý start Ernsta. Při opakovaném startu se do první zatáčky přiřítila sevřená trojice jezdců. Hartmut Ernst se však z kleští Maurice Jonese a Franze Greisela dokázal vymanit, v zátáčce podržel plyn, na rovince ukázkově zalehl a získal si tak drobný náskok. Vše se zdálo být rozhodnuto, ale Greisel ukázal sílu svého stroje a nečekaným zrychlením se málem přes Ernsta dostal. Ten však nepolevil a svou pozici před útočícím krajanem uhájil. Pořadí v cíli tak bylo Ernst, Greisel a Jones. Dvakrát se musela startovat i jízda následující. Nejlépe si počínal Gerry Smith, ale ve výjezdu z první zatáčky druhého kola upadl za ním jedoucí Munkedahl. Soupeři se mu naštěstí stačili vyhnout, ale jízda musela být přerušena. Smith rychle ovládl i opakovanou jízdu. Za ním se usadil Jan Gunleik Kilen z Norska, zatímco Angličan Cooke neodjel ani od startu. Kilena postihl v poslední zatáčce defekt, druhý tak dojel Frank Yates a nečekané tři body spadly do klína Geoffu Urbanovi z Velké Británie, který jezdil na svém muzeálním Japu s ohromnou ztrátou. Triumf v další jízdě zaznamenal Jürgen Bruckner, který si v první zatáčce vnějškem vyšlápl na Heiu. Překvapil Jacobsen, který si dojel jen pro jediný bod. Jak se později ukázalo, vina byla na straně stroje. Bohužel byla tato závada i příčinou odstoupení norského dravce a vítěze první jízdy z celého závodu.

Na řadu přišly znovu čtyřventily a proti sobě se na start postavili dva největší rivalové a zároveň kamarádi Paul Evitts a John Hartley. Právě tato dvojice šla podle předpokladů po vylétnutí pásky do vedení. Gütter propásl start, ale z posledního místa se dokázal probojovat na třetí místo, o které ho však v závěru připravil bývalý šampión NDR Lasarzik. Vítězství si vybojoval Evitts. Výborně si vedl v následující rozjížďce Francesco Barbetta, o pět bodů ho však na cílové rovince připravil excelentním finišem Hammond.

Jürgen Bruckner si mohl připsat další triumf v jízdě s číslem jedenáct. Po velmi rychlém startu se ujal vedení, ale ve druhém kole se přes něj na konci rovinky přehnal Heia. Start ve finále A si touto jízdou však zajistili oba, stejně jako v cíli třetí Yates. O tom si mohl nechat zdát Hartmut Ernst, který díky defektu z první jízdy ztratil důležité body. Systém pouhých tří startů pro každého jezdce tak v tomto případě předčasně vyřadil z boje jednoho z největších favoritů. Bez ohledu na tento fakt odstartoval Ernst nejlépe do dvanácté rozjížďky. Na rovince se ale německé eso nechalo zaskočit Jonesem, který převzal vedení. Hartmut je ale ryzí bojovník a korpulentnímu Angličanovi dopřál radost z první příčky jen necelé jedno kolo. Poté již opět kraloval ve svém stylu. Ale ani deset bodů za dvě vítězství mu účast ve velkém finále nepřineslo. O bod více získal Jones a tomu postup neunikl. O posledních dvou finalistech rozhodla jízda s čísle třináct. Nejlepší start se povedl Greiselovi, ale ve výjezdu ze druhé zatáčky se dočkal útoku ze strany Gerryho Smithe. Velký souboj na rovince vyzněl lépe pro Angličana, který si vedení udržel až do cíle.

O účastnících finále A se rozhodovalo i v poslední sérii čtyřventilů. Ve čtrnácté jízdě nejprve svým letmým startem způsobil přerušení Ital Silvano Soattin, poté již kraloval John Hartley. Neměl to ale vůbec lehké. Po dobrém startu se vnějším obloukem vyhoupl do čela, na rovince však za ním excelentně zalehl jeden z nejstylověji jedoucích veteránů Oswald Lasarzik a začal se na Angličana dotahovat. Několikrát se dokázal přiblížit doslova na dostřel, ale Hartley si vedoucí příčku dokázal pohlídat. První dva finalisté byli na světě. Poslední jízda kvalifikační části pak přinesla další čtyři. Na čele bylo celkem jasno, tam kroužil Evitts před Barbettou. Velký boj se ale rozpoutal o 2.-5. místo. Nejlépe si počínal Gütter, ale stejně jako v předchozích jízdách dokázal vyrobit jezdeckou chybu, která ho stála postup. V posledním kole si ukl o soupeře a propadl se z třetí na pátou pozici. Na finále A tak mohl zapomenout, tam naopak zamířili spolu s Evittsem a Barbettou Angličané Hammond a Freeman.

Finálové jízdy obou kategorií doplnily nedělní program závodu mistrovství světa. Nejprve přišlo na řadu dvouventilové céčko. V něm najel do pásky Roy Gomm a musel startovat z trestné čáry. V restartu byl nejúspěšnější Kilen a neohroženě dovedl svůj stroj až do cíle. Ve druhém kole se na druhou příčku probojoval Mick Cooke, ale defekt na konci rovinky ho z jízdy vyřadil. Druhý tak nakonec dojel Dán Peder Jensen před Tomem Blackwoodem ze Skotska. Do B finále nenastoupil Jacobsen, tak se jelo jen v pěti. Hartmut Ernst neměl se soupeři větší problémy a po dobrém startu se ani příliš nesnažil. Ve druhém kole si ale uvědomil, že jede taky pro diváky a zalehl ve svém pověstném stylu. Do cíle tak dorazil s velkým náskokem před Jensem Munkedalem a publikum ho za to odměnilo zaslouženým potleskem.

V B finále čtyřventilů odstartoval nejlépe Roland Gütter, ale ve výjezdu z první zatáčky překvapivě zaútočil Silvano Soattin. Tento italský jezdec, který dříve patříval ke špičce šampionátu veteránů podával v posledních letech dost nevýrazné výkony. Tentokrát ale bojoval jako pokropený živou vodou. Předvedl nádherný styl a zaslouženě vyhrál.

Do čela velkého finále dvouventilových strojů se brzy po startu dostal Maurice Jones, na rovince zalehl a vybudoval si slušný náskok. Za jeho zády však zuřil nelítostný boj o druhé místo mezi Greiselem Heiou a Smithem. Angličan Gerry Smith se dokázal z jejich sevření vymanit a v nájezdu do třetího kola se dokonce probojoval přes Jonese na první pozici. Ten na jeho útok nenašel účinnou protizbraň a spokojil se s druhým místem. Třetí projel cílem Heia před Greiselem.

Druhým vrcholem veteránských závodů bylo čtyřventilové áčko. Do něj z neznámých důvodů nenastoupil Lasarzik a ze souboje o prvenství brzy odpadl i Barbetta, kterého postihl defekt už v první zatáčce. Velké jezdecké srdce prokázal Paul Evitts. Po nevydařeném startu najížděl do první zatáčky jako poslední, dokázal ale podržet plyn a odvážným manévrem proletěl mezi ostatními až na první místo. To pak dokázal bez problémů udržet až do cíle. Na dalších místech dojeli jeho krajané Hartley a Hammond.

Letošní závody veteránů se poprvé jely coby doplňkový závod mezi jízdami MČR a MS. V této nové úloze se docela osvědčily. Někteří diváci viděli jejich souboje vůbec poprvé a zklamáni určitě nebyli. Pozitivem pro závodníky bylo i plné hlediště, bez kterého se v minulých letech museli obejít. V budoucnu se tak možná tento model uchytí a veteráni se stanou pravidelným příjemným doplňkem vrcholných závodů v Mariánských Lázních.

Čtyřventily:          
    TOT B A  
1. Paul Evitts, GB 5 5 5 15   1.  
2. John Hartley, GB 5 4 5 14   2.  
3. Dave Hammond, GB 4 5 3 12   3.  
4. John Freeman, GB 2 3 2 7   4.  
5. Francesco Barbetta, I 4 4 4 12   E  
6. Oswald Lasarzik, D 3 3 4 10   –  
7. Silvano Soattin, I 1 1 3 5 1.    
8. Roland Gütter, D 3 2 1 6 2.    
9. Kevin Howse, GB 2 2 2 6 3.    
10. Jürgen Jucknies, D 1 1 1 3 4.    
11. Bill Haynes, GB 0 0 0 0 5.    
12. Brian Bassett, GB E 0 0 0 6.    
 
Dvouventily:          
    TOT C B A
1. Gerry Smith, GB 5 5 5 15     1.
2. Maurice Jones, GB 4 3 4 11     2.
3. Kare Heia, N 3 4 5 12     3.
4. Franz Greisel, D 5 4 4 13     4.
5. Jürgen Bruckner, D 4 5 4 13     5.
6. Frank Yates, GB 4 4 3 11     6.
7. Hartmut Ernst, D E 5 5 10   1.  
8. Jens Munkedal, DK 3 F 3 6   2.  
9. Walter Johanssen, N 2 3 3 8   3.  
10. Brad Davis, GB 3 2 2 7   4.  
11. Geoff Urban, GB 1 3 0 4   5.  
12. Jan Jacobsen, N 5 1 – 6   –  
13. Jan Gunleik Kilen, N 2 E 2 4 1.    
14. Peder Jensen, DK E 1 2 3 2.    
15. Tom Blackwood, GB – 0 1 1 3.    
16. Roy Gomm, GB 1 0 1 2 4.    
17. Mick Cooke, GB 2 E E 2 E    
18. Per Prytz, NZ 1 2 1 4 –    

Foto: Jiří Bayer

MČR Na dlouhé dráze

Zdeněk Schneiderwind je opět švihák lázeňský

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 5. května
Sobotní mezinárodní český šampionát na dlouhé dráze přinesl další titul Zdeňku Schneiderwindovi. Pražský závodník zaváhal pouze jedenkrát. Po třetím startu rozjížďky s číslem osm projel cílem až jako třetí. Ve všech ostatních případech však znal jedině vítězství. V rozhodujícím finále A pak za sebou nechal nebezpečného Sirga Schützbacha i Markuse Eibla. Ostatní čeští závodníci si vesměs vybrali větší či menší díl smůly. Pavel Ondrašík ve snaze vylepšit si pátou příčku v posledním kole finále A upadl. Richard Wolff, který si na splátky a s finanční podporou rodičů pořídil nový dlouhodrážní speciál, nakonec nepostoupil do áčka o jediný bod. Ve finále B však porazil všechny s výjimkou Alessandra Milaneseho. Jaroslav Pták ujel v béčku jen pár metrů, protože mu vypadla druhá rychlost. Antonín Klatovský byl rád za další zkušenosti, zatímco Karel Kadlec by na sobotu nejraději zapomenul.

Hvězda kolonády
Pokud jste se během závodního víkendu vydali také na lázeňskou kolonádu, narazili jste na Richarda Wolffa takřka na každém rohu. Jeho snímek, jak v plném nasazení vyjíždí ze zatáčky, se stal oficiálním symbolem letošního podniku. A protože se pořadatelé činili i v otázce reklamy, nešlo pražského závodníka na křiklavě žlutých plakátech přehlédnout.

Samotný závodník se trošku styděl za svůj styl mírně šmrncnutý krátkými ovály. Ovšem motocykl z plakátu, který by se kvůli svému odpružení zadního kola dvěma jednotkami hodil spíše do boxů veteránů, si své mediální slávy letos neužil. Richard Wolff si totiž s finanční pomocí svých rodičů pořídil z druhé ruky nový stroj.

„Po letech jsem si musel koupit taky černobílej povlak,“ žertoval na téma svých výdajů před závodem. A zároveň doufal, že smůla se spokojila s daní vybranou v dopoledním tréninku v podobě prasklého řetězu.

Jenže start rozjížďky s číslem jedna byla katastrofa. Zdeněk Schneiderwind na čele dával jasně najevo, kdo je nejvážnější uchazeč o titul. Ale Richardu Wolffovi všichni ujeli už po vylétnutí pásky. A jeho zoufalý oblouk v úvodním nájezdu přinesl nakonec skalp pouze Nizozemce Henry van der Steena.

„Neviděl jsem zelený světlo,“ upozorňoval Richard Wolff na typicky rychlé zvedání pásky rozhodčího Pavla Váni. „Když se na něj podíváš, hned vyletí páska a ty tam máš čtvrt plynu, co ti zbyde?! Ale teď vyhraju…“

Proroctví Richarda Wolffa vypadalo hodně troufalé. Vždy na startovní rošt rozjížďky s číslem šest s ním přijeli také Zdeněk Schneiderwind a Marius Rökeberg, vítězové z první série. V první zatáčce však upadl Klaus Gerdemann a startovalo se znovu. Červená světla však zastavila pětici pozůstalých opět už na začátku protilehlé rovinky.

Zatímco ve dvou předchozích případech byl mašinkou ve vláčku závodníků Zdeněk Schneiderwind, nyní přišla chvíle Richarda Wolffa. Když páska vystřelila, nekoukal ani vpravo, ani vlevo. Nechal za sebou Zdeňka Schneiderwinda a usadil se na druhé příčce za Mariusem Rökebergem.

Čtyři body mu ovšem byly málo. A proto nedopřál vedoucímu Norovi ani vteřinku oddechu. Klubový motor v rámu jeho motocyklu měl ve svém ocelovém srdci početné koňské stádo od Luboše Tomíčka. V první zatáčce posledního kola se Richard Wolff po vnitřní straně probil do čela. A vzápětí za jásotu diváků projel vítězně cílem.

Chutný předkrm mistrovství světa
Už dávno před závodem bylo jasné, že sobotní závod mistrovství republiky bude nanejvýš vyrovnaným partnerem nedělnímu šampionátu světa. Tyto předpoklady se naplnily beze zbytku. A čeští závodníci dostali soupeře zvučných jmen. K radosti publika, které od cesty do ochozů lázeňského oválu neodradily ani husté mraky, s nimi dokázali hrát vyrovnanou partii.

Zdeněk Schneiderwind byl předurčen být hercem hlavní role nejen v neděli, ale také samozřejmě o den dříve. Své ambice v sedle tovární Jawy naznačil už v úplně první jízdě dne. Výtečně zvládl start i průjezd první zatáčkou. A když na něho ve druhém kole zaútočil exmistr Evropy na trávě Sirg Schützbach, uletěl mu jako nadzvukový tryskáč předpotopnímu dvojplošníku.

Nic nenasvědčovalo, že by fenomenální Pražan měl z hvězdné role vypadnou také při šesté jízdě. Dvakrát se dostal na čelo, ale dvakrát se mávalo červenými praporky. Napotřetí se před něj dostali Marius Rökeberg s Richardem Wolffem. Zdeněk Schneiderwind protnul metu jako třetí. „Dělal jsem spoustu chyb,“ vysvětloval o chvilku později.

Pomyslný post dočasné české jedničky převzal Pavel Ondrašík. V rozjížďce s číslem tři využil cejchy, kterou poslal Marius Rökeberg do obličeje Jaroslava Ptáka, a usadil se na druhé příčce za Norem. A vzápětí se stal hrdinou páté jízdy.

V ní rychle odstartoval, avšak v úvodním výjezdu se kolem něho přehnal Markus Eibl. Závodník pražského Olympu se však držel v dostřelu. Udeřil ve druhé zatáčce a spodem se dostal zpátky do čela. Další oblouk ovšem vynesl do vedení opět německého závodníka, který se tentokrát od Pavla Ondrašíka v zatáčce u depa nenechal podjet.

Jenže Čech opět vystrčil růžky opět v první zatáčce třetího kola. Robert Eibl byl ve střehu a takřka okamžitě kontroval. Bitvu, s jakou se mnohdy nesetkáváme ani na krátkých drahách, nakonec rozhodl Pavel Ondrašík. V posledním oblouku se hnal zvenku okolo Němce, aby projel cílem jako první. „Jakž takž jsem si zazávodil,“ smál se Pavel Ondrašík o pár minut později v depu.

Hořké lázeňské oplatky
Pavel Ondrašík, Zdeněk Schneiderwind a Richard Wolff mohli být po polovině základní části se svým bodovým kontem navýsost spokojeni. Ovšem Jaroslav Pták s Karlem Kadlecem vypadali jako, kdyby jim někdo sladké kulaté lázeňské oplatky posypal černým pepřem.

Plzeňský matador nezastíral, že v Mariánských Lázních neměl svůj den. A na domácího borce se nesmálo příliš štěstí. Jeho kočkování s Mariusem Rökebergem v rozjížďce s číslem tři využil Pavel Ondrašík, aby mu sebral druhé místo. V další jízdě pak Jaroslav Pták skončil až pátý.

„Jede to, ale nevychází to od startu,“ líčil Jaroslav Pták své úvodní dvě představení na lázeňském ovále. „Oni odjedou a je to v prdeli. Nejdřív jsme šli na držku s Rökebergem, jak ho to natáhlo. Teď mě zasypali a bylo to.“

Beznaděj však nebyla v žádném případě na místě. Sedmou jízdu ovládl Markus Eibl. Jaroslav Pták ovšem vyjel z první zatáčky hned za ním. A dral se dokonce na první příčku. v druhém oblouku zkusil nájezd vnitřkem. Leč ve výjezdu se nechal vynést příliš doprava. A rázem měl na krku Mariuse Rökeberga a Alessandro Milanesem.

V infarktovém závěru se na druhou příčku prosadil italský závodník. Tři body však posílily naděje Jaroslava Ptáka na finále A. Tuto teoretickou možnost ovšem v rozjížďce s číslem dvanáct skácel Zdeněk Schneiderwind. Jaroslav Pták sice odletěl od pásky jako první, ale pražský závodník letěl do čela už v prvním výjezdu.

Když se všechno sečetlo, scházel Jaroslavu Ptákovi jeden bod. „Štve mě, že jsem neprohrál jedinej start, ale mydlili mě v první zatáčce,“ říkal po svém posledním vystoupení. „Kdybych ztrácel třicet metrů do nájezdu, bylo by jasný, že neumím startovat. Takhle je vidět, že je to v motoru.“

Přesně jeden bod sebral účast v áčku také Richardu Wolffovi. V osmé jízdě bouchly saze v Karlu Kadlecovi. Dostal se do čela. A zatímco Pavel Ondrašík a Nynke de Jong šli před Plzeňáka ještě na začátku protilehlé roviny, Richard Wolff visel na čtvrtém místě až do druhého nájezdu. V něm se posunul na třetí místo, ale na další posun v pořadí už nebylo ani pomyšlení.

V rozjížďce s číslem deset nakonec Richardu Wolffovi sebral třetí místo Pavel Ondrašík. Nynke de Jong hned nato stačilo, aby skončila třetí. A mohla v depu radostně tancovat s anglickými slovy: „It‘s my day!“ Už věděla, že je ve finále A.

Sólo mistra Schneiderwinda
Pakliže někdo pokládal zaváhání Zdeňka Schneiderwinda v šesté jízdě za začátek nové tradice, hluboce se mýlil. Česká dlouhodrážní jednička hned v další sérii prokázala, že to s obhajobou titulu myslí vážně.

Rozjížďka s číslem devět viděla jeho velikánské sólo. A jak už bylo řečeno, Jaroslav Pták mu o tři jízdy později komplikoval život jen k prvnímu výjezdu. Zdeněk Schneiderwind se tak mohl chystat na finále A. Kvalifikoval se do něj s osmnácti body stejně jako Sirg Schützbach a Markus Eibl.

Roli leadera závodu si však dlouho udržoval Pavel Ondrašík. V osmé jízdě rychle předčil Karla Kadlece. A pak už mu nestálo nic v cestě k další pětibodové porci. Třetí místo v jeho posledním účinkování v základní části mu pak garantovalo luxusní postup.

Před rozhodující bitkou o titul zbývalo odjet zbylé dvě umísovací jízdy. Řady účastníků finále C rychle prořídly. Klaus Gerdemann už v závodě po svém pádu nepokračoval. Karel Kadlec nedokončil ani úvodní kolo. Angličan Jamie Isherwood ve druhém kole upadl a přišel tak o druhé místo. Ve stylu start – cíl se předvedl Sjoerd Rozenberg, zatímco Antonín Klatovský se nakonec posunul na třetí místo.

Smůla se Jaroslavu Ptákovi lepila na paty také ve finále B. Vybral si místo až u mantinelu, které se mu zdálo nejvýhodnější. Jeho cesta k šachovnicové vlajce ovšem došla svého konce ještě před první zatáčkou. „Asi řemen,“ krčil rameny cestou do depa. „Zařadil jsem dvojku a nic…“ Nakonec se svým otcem v roli mechanika zjistili, že mu druhá rychlost vypadla. Před nedělním mistrovstvím světa o starost víc.

Vpředu mezitím Alessandro Milanese v první zatáčce vystřídal ve vedení Richarda Wolffa. Ihned si vypracoval solidní náskok. A a pražský závodník dělal, co chtěl, vzdálenost od vedoucího Itala nemohl zkrátit. Jakoby mezi nimi byla natažená železná tyč.

Ve finále A úřadoval Zdeněk Schneiderwind svým obvyklým způsobem. Z místa u prken letěl nezadržitelně vpřed. Sirg Schützbach a Markus Eibl ho nechytli ani v první zatáčce, ani později. A museli se zařadit za jeho záda a odpočítávat kola, která mu zbývala k obhajobě loňského a předloňského zlata.

Pavel Ondrašík odstartoval až jako předposlední. Pustil se však srdnatě do boje, v němž se však Marius Rökeberg projevil jako zdatný soupeř. Ve druhém kole to ve výjezdu z první zatáčky vypadalo nadějně. Jenže Pavel Ondrašík vlétl do díry a o sekundu později už ležel na dráze. Nynke de Jong se mu naštěstí stačila vyhnout, takže pražský závodník mohl o svých dojmech vyprávět novinářům na tiskové konferenci.

Hlasy z depa
„Když vyhraješ, je vždycky dobrá dráha,“ smál se Zdeněk Schneiderwind. „Byla těžká, to je pravda, ale nikde jinde se s náma taky nemažou. Tady to padne na úrodnou půdu, kluci z Mariánek udělali spoustu práce. Báli se deště, protože třeba v Plzni už pršelo.“ Zatímco v minulosti sbíral na svých cestách k titulům jen samé pětky, nyní se Zdeněk Schneiderwind musel smiřovat se třetím místem v rozjížďce s číslem šest. „Jsem spokojenej, akorát v týhle jízdě jsem dělal sám dost chyb,“ komentoval svou bodovou ztrátu staronový šampión. „Nevím proč a doufám, že to zejtra bude lepší. Začátek mi utek‘, ale na konci jsem byl spokojenej.“ Zdeněk Schneiderwind není žádným statistikem, který by se probíral, kolikrát se už zapsal do seznamu mistrů. „Tituly a medaile nepočítám,“ připustil. „Ale říkám, že jsem rád, že jsem vyhrál. Titul samozřejmě hřeje, ale je to také úspěch mýho klubu Olymp Praha, Jawy a mých sponzorů.“

„Posral jsem to,“ netajil se Pavel Ondrašík, aby vzápětí vylíčil situaci po startu finále A. „Start rozhodl. Škrtl jsem si o něčí kolo a měl co dělat sám se sebou. Chtěl jsem něco utrhnout. Aspoň je to poučení na zejtra. To se pojede už na čtyři kola a bude víc času. Chtěl jsem to doklapnout, ale natáhla mě díra. Podklouzlo mi zadní kolo. A už jsem jen koukal, jestli mě ta holčina netrefí.“

„Taky jsem to posral,“ ztotožnil se Jaroslav Pták s Pavlem Ondrašíkem. „Začátek byl špatnej. Rökeberga to natáhlo a málem jsme šli na držku. Ve druhý jízdě jsem lítal v trávě, úplně mě zasypali. Pak jsem měl těžkou sedmou jízdu. Myslel jsem, že přivezu bod, ale nakonec byl třetí. Vyhrabal jsem se tak z průměru, ale nakonec mi chyběl bod do áčka.“ Ve finále B ovšem domácí závodník nevybředl ze smůly. „Myslel jsem, že mě opustil řemen, ale vypadla mi dvojka,“ vysvětlil příčinu, proč vypadl už před první zatáčkou. „Den blbec! Fakt je, že Eiblovi a Zdeňkovi to jede o maličko víc.“

„Co ti budu povídat,“ odtušil Richard Wolff. „Když jsem viděl, že ve finále B je na modrý pozici Milanesse, řek‘ jsem si, že si ho musím hlídat. Jeli jsme úplně stejně. Bylo to o startu a první zatáčce. Nedokázal jsem to doladit. V půlce závodu jsem byl spokojenej, teď se vymydlily díry. To mně ale sedí, když je to rozbitý.“ Pražskému jezdci chyběl na postup do áčka opravdu jen kousíček. „Škoda bodu, škoda první jízdy,“ souhlasil Richard Wolff. „Byl to průšvih ten můj první start. A jednu jízdu, kdy Káča odstartoval, mě zbrzdil a Nynke mě podjela po lajně. Už jsem jí během třech kol nestačil předjet, když jsem přeskákal přes Káču.“

„Dobrý,“ netajil se Antonín Klatovský svou spokojeností. „Mám lepší pocit než loni. Člověk to dostává do ruky. A dostává se do tajů. Víš sám, jak to je. Ale budu s dlouhou pokračovat.“ Má ledařský mistr kromě německého motokrosu plochodrážních strojů v Teterowě nějaké další závody? „Připravujeme v Milevsku motorkářskou restauraci,“ odpověděl. „V srpnu budeme otevírat, aby se začalo ještě v létě. Takže jsem spíš teď od rána do večera na stavbě. A dvě věci dělat nejde.“

    TOT C B A
1. Zdeněk Schneiderwind, Praha 5 3 5 5 18     1.
2. Sirg Schützbach, D 4 5 4 5 18     2.
3. Markus Eibl, D 4 4 5 5 18     3.
4. Marius Rokeberg, N 5 4 2 4 15     4.
5. Nynke de Jong, NL 2 3 4 3 12     5.
6. Pavel Ondrašík, Praha 4 5 5 3 17     F
7. Alessandro Milanese, I 3 3 4 1 10   1.  
8. Richard Wolff, Praha 1 5 3 2 11   2.  
9. Manfred Knappe, D 5 4 2 E 11   3.  
10. Kenneth Borgenhaug, N 2 2 2 4 10   4.  
11. Ronny Stüdemann, D 3 2 3 3 11   5.  
12. Jaroslav Pták, Mariánské Lázně 3 1 3 4 11   E  
13. Sjoerd Rozenberg, NL 2 2 1 2 7 1.    
14. Henry van der Steen, NL 0 0 1 2 3 2.    
15. Antonín Klatovský, Klabo Team 1 1 0 1 3 3.    
16. Jamie Isherwood, GB 0 0 0 1 1 F    
17. Karel Kadlec, Plzeň 1 1 1 R 3 R    
18. Klaus Gerdemann, D E F/R – – 0 –    
res Matěj Kůs, Praha   DNR      

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

ME Dvojic

Češi splnili cíl

Natschbach-Loipersbach – 5. května
V sobotním semifinále evropského šampionátu dvojic splnil náš tým svůj cíl. Sestava Aleš Dryml, Lukáš Dryml a Zdeněk Simota prohrála jen s namotivovanými Rakušany. V dodatkové jízdě o vítězství totiž plzeňský závodník podlehl Manueli Hauzingerovi, který za celý večer nepoznal hořkost porážky. Třetím postupujícím do finále se stali Finové.

1. Rakousko   24
Manuel Hauzinger 3 3 3 3 3 3 18+3
Fritz Wallner E 2 2 1 F – 5
Manuel Nowotny – – – – 1 E 1
 
2. Česká republika   24
Aleš Dryml 2 3 – – 2 3 10
Lukáš Dryml 3 1 3 3 – – 10
Zdeněk Simota – – 2 0 E 2 4+2
 
3. Finsko   20
Kaj Laukanen 2 2 3 2 1 1 11
Juha Hautamäki 3 0 2 E 2 2 9
 
4. Slovinsko   18
Izak Šantej E 3 0 3 2 1 9
Jernej Kolenko 1 E 1 1 3 3 9
 
5. Švédsko   18
Viktor Bergström 2 3 0 1 1 0 7
Ricky Kling 1 2 1 2 3 3 12
 
6. Německo   16
Max Dilger 1 1 2 3 E 3 10
Rene Schäfer 0 2 0 2 2 0 6
 
7. Francie   6
Sebastien Brousillou 0 E 0 0 0 E 0
Jerome Lespinasse 1 1 1 1 1 1 6
Ostatní závody

Zdeněk Schneiderwind doplatil v Dingolfingu na defekt

Dingolfing – 1. května
Na prvomájový svátek připravili pořadatelé v bavorském Dingolfingu volný závod. Na místní dráze nacházející se v sousedství místní hokejové haly změřily své síly čtyři druhy kategorií a strojů, jak je v těchto krajích oblíbené a zvykem. Zcela různorodá dráha dlouhá 835 metrů, s nepravidelným tvarem a parametry, nabídla nádhernou podívanou.

Dráha má tvar jedné dlouhé roviny a třech různých zatáček, přičemž start a cíl se nacházejí právě v jednom z těchto oblouků. V hlavní kategorii klasických dlouhoplochodrážníků se také představil český úřadující mistr republiky Zdeněk Schneiderwind. Pro jezdce pražského Olympu byl závod součástí přípravy na veledůležitý následující víkend v Mariánských Lázních.

Ve dvanáctičlenném startovním poli se dokázal probojovat do A finále. Tam po problémech se zapalováním byl nucen odstoupit ze čtvrté pozice a celkově skončil šestý. Vítězství vybojovala domácí hvězda Gerd Riss. Na druhém místě skončil jeho krajan Bernd Diener. Na stupně vítězů je doprovodil Angličan Andrew Appleton.

Tahákem a vzrušující podívanou pro velice slušně zaplněné ochozy se stal závod sajdkár s obsahem do 1000 ccm. Na dráze si to rozdávalo pět posádek z Britských ostrovů, kde se také každoročně koná mistrovství světa v této disciplíně na ostrově Isle of Wight. Na rozdíl od všech plochodrážních strojů jsou tato monstra stavěná na jízdu po směru hodinových ručiček.

Foto: Zdeněk Flajšhanz

MČR Na dlouhé dráze

Automobilový motor bude v rezervě

Karlovy Vary – 5. května
Věnec nebo smůla se střídá ve výsledcích Jaroslava Ptáka ve čtyřech ročnících obnoveného mistrovství republiky v Mariánských Lázních. Před čtyřmi lety získal bronz, ale o rok později ho vezla sanitka do nemocnice s vykloubeným ramenem. Předloni skončil opět třetí, avšak v minulé sezoně ho o pódium připravil rozsypaný převodový řemen. Karlovarský závodník bude usilovat o skvělý výsledek také dnes. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že pro úspěch udělal maximum. Nad jeho zítřejším startem v kvalifikačním kole mistrovství světa se ovšem stále ještě vznáší otazník.


„Udělali jsme pro to všechno,“ komentuje Jaroslav Pták své vyhlídky na dnešní závod. „Když jsme tady minulej čtvrtek trénovali, bylo vidět, že Zdeňkovi to jede líp. Dáme dvojku a on jde ode mě. Je to prostě fabrika. Ještě jsme něco zkusili a uvidí se. Dnešní mistrovství republiky bude dost náročný.“

Jaroslav Pták přijede na naši jedinou tisícovku dobře připraven. V kuloárech se dokonce proslýchá cosi o speciálním pohonném agregátu od netradičního ladiče… „Zkoušeli jsme, aby jeden motor udělali kluci, co se zabejvaj‘ autama,“ prozrazuje Jaroslav Pták, odkud vítr vane. „Teď byl v Německu na vystárnutí. Budeme ho mít v rezervě. Jinak jsou připravený ještě tři další. Mám už jen jednu motorku, víc už ekonomicky nezvládnu. A tak se budu třást, aby to vyšlo.“

V neděli chtěl být Jaroslav Pták náhradníkem pro kvalifikační kolo mistrovství světa v naději, že někdo nepřijede a on se dostane do hlavní osmnáctky. „Nemám jistotu,“ připouští pochybnosti, zda jeho plán vyjde. „Budu čekat, jestli někdo nepřijede. Pokud se to nestane, dá mi Petr Moravec čas na rozmyšlenou do nedělního rána. Zatím ještě nevím, jak se rozhodnout.

Jaroslav Pták v obnovených ročnících MR na dlouhé:

27. dubna 2003 bronz
28. září 2004 dvanácté místo a vykloubené rameno
24. července 2005 bronz
18. čevna 2006 šesté místo s rozsypaným řemenem ve finále A

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Josef „Tyčka“ Nový

MČR Na dlouhé dráze

Matěj Kůs ochutná dlouhou dráhu

Mariánské Lázně – 4. května 14:30
Překvapivá informace dorazila před chvílí z Mariánských Lázní. Vedle zkušených specialistů se zítra do sedla dlouhodrážního motocyklu posadí také Matěj Kůs. Magazín speedwayA-Z zjistil okolnosti, které pražského juniora k účasti v mezinárodním mistrovství republiky vedly.

Matěj Kůs si chce dlouhou dráhu vyzkoušet. Protože se jedná o jeho první setkání s touto disciplínou, má domluvenou účast v dopoledním tréninku. Aby měl krytá záda v případě pádu, Miroslav Musil ho dopsal do startovní listiny na pozici náhradníka. Zda závodníka pražské Markéty uvidíme i odpoledne v ostré akci, bude známo až zítra.


Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)