Berlín – 18. března
Letošní mírná zima byla krutá pro vyznavače všech zimních sportů. Postihla i bratry Klatovské, kteří mimo reprezentační rámec odjeli jen minimum závodů. A ke všemu jim život ztrpčovaly i další ústrky. By ledařská sezona končí už tuto neděli v Erfurtu, dvojici jihočeských sourozenců bychom měli vídat i v létě. A to nejen kvůli Antonínovým startům na dlouhých oválech. Oba dva totiž hovoří o touze vyzkoušet i klasický speedway.
„Proč ne?“ reaguje Jan Klatovský protiotázkou na dotaz, co ho na krátkých drahách láká. „A je nějaká sranda. Chci si půjčit motorku, abych se hlavně naučil starty. A byl v kontaktu s plochodrážním strojem i v létě.“
Letos toho však příliš nenajezdil ani v zimě. „Tahle sezona byla zajímavá,“ krčí rameny. „Krátká a úžasná. Co se dá dělat? Ještě tři závody. Středa a pátek ve Švédsku a pak Erfurt.“
O jeden závod však Jan Klatovský přišel vinou zákulisních machinací. Po pádu se Sebastianem Gegenbauerem v šampionátu družstev v ruském Saransku byl fyzicky napaden Němcovým mechanikem. Samozřejmě se nenechal otloukat, i když ho předtím bránil i starší bratr. Švédský sudí, proslulý svým otevřeným nadržováním svým krajanům, ho diskvalifikoval až do konce mítinku.
Jeho verdikt měl pokračování v Assenu. Přihláška Jana Klatovského na páteční Pohár Roelofa Thijse byla odmítnuta s odůvodněním, že Čech je příliš nebezpečný závodník. „O to, že mě tam nevzali, se postarala jedna paní,“ říká Jan Klatovský už smířený s osudem. „Stejně to s Holanďanama bylo v mistrovství světa na levačku. Byli poslední. A poslední tým by měl spadnout a měli by je nahradit Švýcaři.“
A jak se po berlínském závodě cítil Antonín Klatovský? „Teď už dobře, když jím párek,“ smál se od ucha k uchu od volantu své dodávky ve frontě před uzavřenou bránou depa. A vzápětí se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými pocity.
„Že bych měl negativní dojmy ze sezony, to záleží, jak to vezmeš,“ filozofuje. „Družstva byly pozitivní. Ale rozhodčí byl opět problém. Ostatní se bojí a pak to řeší mimo dráhu. Je to tím, že český družstvo sílí a zbytek světa neví, co s tím. Češi se domluví vždycky, ne jako Rakušáci. Jenže se do toho začne vkládat ženská z Holandska, co o tom nemá ánung a 
chce se jen prezentovat v FIM. Ale byly i dobrý chvíle. Postoupil jsem do finále mistrovství světa. Mohl jsem bejt však vejš a z toho jsem přešlej.“
O víkendu nastoupí Antonín Klatovský v jediném letošním závodě Golden Spike v Erfurtu, aby hájil svá dvě předchozí prvenství. „Ještě předtím jedem do Švédska a v sobotu večer je v Erfurtu pouák,“ svěřuje se se svými plány. „A v neděli je Golden Spike. Uvidíme, jak to půjde. Nebudou nervy, tak snad dobře.“
Loni si Antonín Klatovský poprvé vyzkoušel dlouhé ovály. A letos chce pokračovat. „Chci zkusit mistrovství republiky na dlouhý,“ tvrdí. „A jsem nominovanej jako náhradník na mistrovství světa v Mariánkách. Jsem už přihlášenej i do Teterowa. Jiný závody zatím nemám, uvidím, co seženu.“
A stejně jako bratra Jana ho láká klasika. „Seženu si motorku a zkusím trénink na Markétě nebo v Pardubicích,“ plánuje. „Chci s krátkou začít, a buď to půjde, nebo ne. Je tam páska a krátká klade nároky na reflex. Motokros je hezkej, ale plochodrážní grif tam není.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Jan Neruda
