Praha – 22. února
Na počátku jeho kariéry stály závody cyklu Grand Prix. Chodil se na ně dívat a nakonec se rozhodl to sám zkusit. Stopětadvacítku brzy odložil a dnes má za sebou svou první kompletní sezonu v sedle půllitru. A pilně se chystá na další, v níž by měl jezdit druhou polskou ligu za Prahu, extraligu za Mšeno, tříčlenná družstva za Liberec a juniorské týmy za Žarnovicu. O tom všem hovořil pražský junior Dominik Jech s magazínem speedwayA-Z.
„Na to, jak jsem se dostal k plochý dráze, nikdy nezapomenu,“ vybavuje si Dominik Jech klíčové momenty, které ho nasměrovaly ke sportu levých zatáček. „Všechno to začalo v roce 2002. S tátou a bráchou jsme se byli kouknout na Grand Prix na Markétě, jediný závod, na kterej jsme se chodili vždycky podívat. A když jsme po závodech jeli domů, táta se nás zeptal, jestli se nám závody líbily. A jestli bychom to třeba nechtěli taky zkusit.“
Jeho slova však tehdy ještě nepadla na úrodnou půdu. „Ze závodů jsem byl nadšenej,“ vzpomíná Dominik Jech, na mítink s osmým místem Lukáše Drymla. „Líbilo se mi to, ale možnost, že bych začal jezdit, mě nějak moc nechytla.“
Rok se však sešel s rokem a Dominik Jech změnil názor. „Ale za rok se to opakovalo znovu,“ vypráví. „A já jsem řek‘, že to zkusím. Tak jsme se pár týdnů po Grand Prix 2003 jeli podívat na Markétu na trénink. Zaujalo mě to, a tak jsme se s panem Wolffem starším domluvili, kdy bych si to mohl přijít zkusit. No, a týden potom jsem už kroužil na parkovišti na simsonu. A jak ten čas utek‘, tak jsem o pár let starší a jsem tam, kde jsem…“
Díky velké ceně se tak řady českých plochodrážníků rozrostly o dalšího borce. Dominik Jech si dokonce mezi světovou elitou našel svůj vzor. „Hodně se mi líbí Nicki Pedersen,“ svěřuje se. „Hlavně jeho styl. A je to prostě takovej správnej chlápek.“
Sám Dominik Jech ovšem začal v sedle stopětadvacítky, které v sezoně 2004 vtrhly na české ovály v docela sympatickém počtu. „Na stopětadvacítce se mi poved‘ jenom jeden závod a to byl Memoriál Jiřího Hurycha ve Mšeně,“ vybavuje si Dominik Jech své začátky. „Jinak jsem byl pořád na chvostě. Byl jsem na to moc těžkej a oproti ostatním klukům měl takovejch patnáct, dvacet kilo navíc. A je na motorce, která má dvanáct koní, strašně znát. Ale teď jsem na sobě zamakal a váhovej rozdíl, aspoň doufám, minimalizoval.“
A tak po roce slabší motocykl odložil a plně se věnoval plnokrevné pětistovce. „Nemělo cenu dál závodit,“ netají se. „Vždycky jsem po závodě měl akorát blbou náladu a 
byl naštvanej. Proto jsem se na stopětadvacítku vykašlal a věnoval se jenom pětistovce. Myslím si, že to byl dobrej krok. Jezdit závody na stopětadvacítce a jinak trénovat na půllitru, jak jsem to dělal, nemělo cenu. Obojí se to úplně něco jinýho.“
Jakýmsi neoficiálním debutem Dominika Jecha v obvyklé plochodrážní kubatuře se stal juniorský předzávod Tomíčkova memoriálu koncem září 2005. A loni už závodil naostro, přičemž ohniskem jeho činnosti se logicky staly juniorské šampionáty.
„Loňskou sezonu jsem bral jako takovou na rozkoukání,“ hodnotí Dominik Jech svůj premiérový rok. „A tak jsem byl rád za každý svezení. Juniorský závody byly dobrý, ale mnohokrát jsem byl taky naštvanej, protože jsem věděl, že mám na lepší výsledek. Jinak celou sezonu jsem se trápil v kvalifikaci. Dvakrát jsem v ní zůstal viset, ale jinak ta kvalifikace pro mě byla dobrý. Aspoň jsem se svez‘ a to je pro mě důležitý, abych nabral zkušenosti a zdokonalil se. Ale v příští sezoně se jí chci zbavit hned v prvním závodě. Rád bych šel nahoru a chci pro to udělat maximum.“
Nejvýše ve výsledkové listině skončil v pardubickém šampionátu do devatenácti let. Figuruje na jedenácté příčce, avšak od umístění v první půli ho dělí pouhopouhé dva body. „Na devatenáctky vzpomínám rád,“ netají se. „I když v kvalifikaci jsem byl zoufalej. Udělali 
tam hlubinu a já se na tom trápil. Nakonec jsem v rozhodující jízdě zabral a s odřenejma ušima jsem byl v závodě. To se mi hodně ulevilo. Během závodu se všechno vyjelo a byl to zase klasickej pardubickej beton. Byl jsem celkem spokojenej, ale mrzí mě, že jsem pokazil tu poslední jízdu. Měl jsem pět bodů a Petr Babička s Michalem Dudkem mi v ní dva další sebrali. Věděl jsem, že na ně mám. Se sedmi body bych byl někde osmej nebo devátej. Ale už jsem se s tím smířil. A těším se na letošní devatenáctky. Jedou se na Markétě, takže se chci ukázat.“
Závodnické portfolio Dominika Jecha doplňují juniorská družstva. „Dostal jsem se do nich potom, co se nešastně zranil Michal Matula,“ líčí. „Potom ještě Kuba Fabian vypadnul ze sezony kvůli technice. A tak jsme vlastně v družstvu Markéta 1 zůstali Patrik Doubek, Matěj Veselý a já. Ale závody to jsou pěkný. Jeden, dva se mi dokonce, řek‘ bych, i povedly.“
Před jejím zánikem Dominik Jech stačil ještě nakouknout do první ligy. Při jediném nasazení v promoklém Mšeně však ani jednou nevyjel na ovál. „Ocitnul jsem se tam jenom jednou, protože Markéta měla dost jezdců,“ vysvětluje. „A jsem rád, že jsem se do jízdy ani nedostal. Stačil mi trénink. Dráha byla skutečně šílená a já bych se tam akorát trápil. Takže nemůžu pořádně posoudit, jestli je zánik první ligy dobře nebo špatně. Mám radost, že 
Markéta pojede druhou polskou ligu, protože pan Ondrašík mi řekl, že se mnou počítá na všechny závody. Už se moc těším. Sbírání zkušeností to bude dobrý, ale nějakýho dobrýho výsledku se moc nebojím. Myslím, že tam dostaneme pěknou rychtu. Ale budu dělat všechno pro to, abych přidal nějaký ty bodíky!“
Jméno Dominika Jecha se objevovalo v plánech Březolup a Liberce v souvislosti s jejich ligovým comebackem, z něhož se nakonec vyklubala účast v novém přeboru tříčlenných družstev. A padlo i cosi o slovenské licenci…
„Na tříčlenejch družstvech jsme byli nejdřív domluvený s Březolupama přes pana Bándziho,“ vnáší Dominik Jech do celé věci jasno. „Ale tam bylo všechno na bázi domluvy a neměl sem v ruce nic, co by mi zaručilo jistou účast. A když se nedávno pan Kollert zkontaktoval s tátou a dál nám smlouvu, nic jsem neřešil a podepsal to. Ne, že bych to myslel nějak špatně proti Březolupům, ale v Liberci to bylo na jistotu. Docela se na ty závody těším, bude to zajímavý, prostě něco novýho. Jinak teda juniorský družstva pojedu za Žarnovicu s Rastem Bándzim a Martinem Gavendou a tříčlenný za Liberec. Domluvili jsme se s panem 
Kasperem, že pojedu jako druhej junior v extraligovým kádru Mšena. Za Markétu druhou polskou ligu a ještě jednadvacítky a devatenáctky a doufám, že se nacpu i do nějakýho pouáku. Na sezonu se moc těším, bude toho hodně a já chci dosáhnout dobrý výsledky. A udělám pro to všechno a začal jsem na tom makat už přes zimu. A k tý slovenský licenci, skutečně se k nám ten návrh dostal, ale nějak jsme to neřešili. Myslím, že by to pro mě nemělo nějaký významný výhody.“
Dominik Jech nezapomíná ani na slova díků určená všem, kteří mu v jeho kariéře pomohli. „Chtěl bych moc poděkovat takovi,“ vzkazuje. „Ten pro moje závodění dělá úplně všechno a věnuje tomu hodně času a peněz. Dál bych chtěl poděkovat pánům Kollertovi a Kasperovi za to, že jsem od nich dostal šanci. Děkuju prostě všem, kteří mi jakkoliv pomohli nebo vydrželi moje blbý nálady a tak. Chtěl bych se jim za jejich pomoc odvděčit co nejlepšíma výsledkama. Doufám, že to klapne.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
