Marián Jirout se letos na pódium v Telfordu nedostal

Telford – 11. února
Britští fandové měli dnes svátek před nadcházející sezónou, která začíná už příští měsíc. Na ledovém ovále v Telfordu se uskutečnil halový mítink o titul britského mistra. Ten z loňského roku obhajoval Marián Jirout. Letos se mu ovšem nevedlo. Úvodní závod týmů Velké Británie proti Zbytku světa vyhráli domácí vysoko 53:25. Marián Jirout se na skóre zapsal dvěma body. V mítinku dvojic vypadl s Tomem Brownem ve čtvrtfinále. A černou sérii pardubického borce završilo až dvanácté místo z nejdůležitějšího klání jednotlivců. Titul si odvezl Wayne Broadhurst. Ve startovní listině měl původně být také Pavel Fuksa. Stejně jako loni byl odkázán na společnou dopravu s Mariánem Jiroutem. Ten se však nakonec rozhodl pro letecké cestování. Pavlu Fuksovi by se samostatná cesta dodávkou nevyplatila už s ohledem na skutečnost, že doposud nemůže mít řidičský průkaz.

Český postup šel na vrub národnostního limitu

Saransk a Inzell – 10. a 11. února
Tento víkend se nesl ve znamení kvalifikačních bojů o finále světového šampionátu na ledové dráze. Z čtveřice českých reprezentantů se z postupu radoval pouze Antonín Klatovský. V ruském Saransku profitoval z pravidla o maximálním postupu třech závodníků z jediné země. Protože si čáku na postup dělalo hned pět domácích, soustředil se na solidní výkon. Oproti sobotě jej překonal pouze Junir Bazejev, jemuž to k postupu ovšem nebylo nic platné. Senzací se stal postup osmapadesátiletého Per Olofa Sereniuse, jenž ve finálových kláních nechyběl ani jednou od roku 1978. Nováček Andrej Diviš skončil předposlední. Ztéct prvních šest postupových míst se v Inzellu nepovedlo ani Janu Klatovskému, ani Janu Pecinovi.

kvalifikační kolo 2 – Saransk (RUS):  
1. Vitalij Chomicevič, RUS 26
2. Stanislav Archipov, RUS 25
3. Sergej Baltačev, RUS 23+3
4. Dmitrij Chomicevič, RUS 23+2
5. Per Olof Serenius, S 23+1
6. Junir Bazejev, RUS 18
7. Antonín Klatovský, CZ 18
8. Antti Aakko, FIN 16
9. Dmitrij Čaščin, D 14
10. Torleif Burman, S 14
11. Peter Koij, S 11
12. Marian Kreklau, D 10
13. Kaj Lehtinen, FIN 7
14. Anton Weber, D 5
15. Artjom Samorodov, RUS (res) 3
16. Ilja Drozdov, RUS (res) 3
17. Andrej Diviš, CZ 1
18. Mark Uzzell, GB 1
 
kvalifikační kolo 3 – Inzell (D):  
1. Michail Bogdanov, RUS 28+3
2. Franz Zorn, A 28+2
3. Nikolaj Krasnikov, RUS 26
4. Stefan Svensson, S 24
5. Günther Bauer, D 20
6. Johnny Tuinstra, NL 17+3
7. Tommy Flytkmann, FIN 17+2
8. René Stellingwerf, NL 13
9. Jan Klatovský, CZ 12
10. Joachim Söderström, S 11
11. Stefan Pletschacher, D 11
12. Aki Ala-Riihimäki, FIN 7
13. Martin Leitner, A 6
14. Helmut Weber, D (res) 5
15. Andreas Roth, D 5
16. Raimo Henriksson, FIN 4
17. Franz Mayerbüchler, D (res) 3
18. Jan Pecina, CZ 1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Nešastný den je sobota desátého

Praha – 10. února
Máte-li v podvědomí pátek třináctého jako nešastný den, zapomeňte. Hokejový výběr plochodrážníků se včera v pražské T-mobile aréně postaral o změnu zavedených pořádků. Výsledek odvetného utkání s Pneu K.A.L.T. totiž byl 10:2. Bohužel ne ve prospěch závodníků. Nicméně kapitán Richard Wolff magazínu speedwayA-Z řekl, že jeho družstvo opět zavítá do Kolína a pokusí se napravit reputaci.

„Zápas se hrál s velkým nasazením,“ rozebral Richard Wolff včerejší duel. „Stav vyloučení na obou stranách byl tentokrát vyrovnaný. Za plochou dráhu střelili góly Jirka Rafaj a Slávek Šebela. Michal Bříza byl pro tým velkou oporou a tímto mu děkujeme za účast. Zároveň doufáme, že se s ním budeme moci setkat i mimo led a uvidíme se na ploché dráze.“

Plochodrážníci nastoupili v sestavě, kterou magazín speedwayA-Z přinesl v pátek. Ta bude mít ještě jednu příležitost zkusit konečně porazit tým z kolínského pneuservisu. „I přes krutou prohru už plánujeme výjezd do Kolína,“ nešetří Richard Wolff odhodláním. „Na přátelském posezení v hospůdce U Břízy, vzešlo z týmu Pneu K.A.L.T. další pozvání na utkání v Kolíně, na které jsme zatím nezávazně přikývli. Věříme, že se včerejší akce všem líbila. Děkujeme všem účastníkům a fanouškům, které se pokusíme příště nezklamat, protože takto vysoká prohra je zároveň velkou motivací. A příště bychom rádi prosadili kontrolu registraček zvláště v týmu Pneu K.A.L.T. (smích).

Foto: Richard Wolff

Češi jsou zatím mimo pásmo postupu

Inzell – 10. února 19:30
Třetí kvalifikační kolo světového šampionátu na ledové dráze v Inzellu má za sebou první den. Oba naši reprezentanti jsou bohužel prozatím mimo postupové pásmo. Jan Klatovský figuruje na desáté příčce, Jan Pecina je šestnáctý. Na bavorském ledě se dnes nejvíc dařilo Michailu Bogdanovovi a Franzi Zornovi. Do zítřejší druhé půle nastoupí se čtrnácti body. Podle neoficiálních zpráv z další kvalifikace ze Saransku je Antonín Klatovský mezi nejlepšími šesti.

Pořadí po první dnu:
Michail Bogdanov 14, Franz Zorn 14, Nikolaj Krasnikov 12, Stefan Svensson 12, Günther Bauer 11, Tommy Flyktman 9, Joakim Söderström 7, René Stellingwerf 7, Johnny Tuinstra 7, Jan Klatovský 6, Stefan Pletschacher 5, Raimo Henriksson 4, Martin Leitner 4, Aki Ala-Riihimäki 3, Andreas Roth 2, Franz Mayerbüchler 1, Jan Pecina 1, Hemut Weber DNR.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Ojedinělý rekord Jana Vernera vydrží zřejmě na věky

Pryč jsou dřevní doby motocyklového sportu, kdy všichni závodníci jezdili všechny disciplíny. V dnešní éře specializace je i souběžná účast v různých plochodrážních odvětví spíše raritou. O to výš vyčnívá ojedinělý rekord Jana Vernera. Ten právě před třiceti lety absolvoval všechna tehdejší světová plochodrážní finále. Pojďme se na jeho fantastický výkon, který dnes už asi stěží někdo překoná, podívat trochu detailněji.
5. – 6. března Inzell (SRN) – mistr světa s dvouventilem
Nejmladší z rodu Vernerů pošilhával po zubatém ledařském speciálu již krátce po svém příchodu do pražské Rudé hvězdy. A ještě ve dvaceti letech absolvoval v jeho sedle svůj první závod. Přelom let 1976 a 1977 byl k ledařům kromobyčejně příznivý, takže se mohli svést hned v pěti závodech domácího mistráku a ještě k tomu ve dvou pouácích!

Jezdci RH Praha nastupovali do bojů pořádně rozjetí. Měli za sebou náročné třídenní soustředění na rybníku kachní farmy v Lodenici u Smečna nedaleko Kladna. Na jeho dvacetihektarové ploše se jim podařilo vytvořit hned devět oválů.

Jan Verner měl v domácím šampionátu famózní nástup a při neúčasti Milana Špinky, který se zranil už v prvém závodě v Táboře krátce po silvestrovské noci, byl nejvážnějším rivalem legendárního Démona Zdeňka Kudrny v boji o titul. Rozhodnutí mělo padnout až v posledním klání ve Vysokém Chlumci. Oba uchazeči ledařského trůnu na sebe narazili hned v rozjížďce s číslem dvě. V zápalu boje najel Jan Verner do sněhové bariéry, upadl, přičemž si zlomil prst a musel z mítinku odstoupit.

Jeho účast v mistrovství světa tak visela na vážkách. Jenže naštěstí, se tenkrát konala pouze dvě kvalifikační kola, zatímco část borců byla nasazena přímo do semifinálových klání. To hrálo Janu Vernoervi do karet. A tak se předposlední únorový týden ocitnul na palubě letadla směřujícího do Moskvy, kde měl svést rozhodující bitvu o postup do finále.

Závodilo se poměrně v příznivých klimatických podmínkách, kdy teploměr ukazoval něco kolem nuly. Do ochozů gigantického stadiónu Dynamo si po oba dny našlo cestu 60 000 diváků, kteří shlédli exhibici domácích barev. Mezi šestici ruských borců se dokázal vklínit pouze Kurt Westlund ze Švédska. Jan Verner si díky spolehlivému výkonu vybojoval postup díky osmé příčce.

K technické přejímce finálového závodu v Inzellu, kde diváci po oba dny zaplnili dvanáctitisícový stadión již několik hodin před slavnostním zahájením, se pouze tři jezdci dostavili s dvouventilovými motocykly. Mezi nimi byl i Jan Verner, zatímco ostatní sedlali výkonné a rychlé čtyřventily zpívající svou labutí píseň. FIM totiž jejich používání na ledových drahách s ohledem na bezpečnost ještě ten rok zakázala.

Jan Verner vyhrál snad každý starty, leč vzápětí se projevil výkonový handicap dvouventilu. A i když se náš borec snažil, mnohdy jej soupeři předjeli. Přesto dokázal v sobotu večer dvě jízdy vyhrát, jednou protnul metu jako druhý a dvě třetí příčky uzavírají bilanci jeho prvého dne. V průběžné klasifikaci figuroval s deseti body mezi prvními šesti.

Ovšem nedělní odpoledne nezačalo zrovna nejoptimálněji. Po kontaktu se strojem švédského jezdce Kurta Westlunda deroucím se ve druhém kole přes českého reprezentanta na první místo upadl. Za ním jedoucí domácí borec Leonhard Oswald nestačil vyhnout. Po ošetření pokračoval Jan Verner v závodě. Zle roztrženou nohu si nechal pouze stáhnout a teprve po závodě ji ozdobilo pětadvacet stehů. Vzápětí finišoval třetí za Sergejem Tarabankem po svém pádu v sobotní prvé jízdě hromadícím jedno vítězství za druhým v cestě za třetím světovým titulem a Švédem Conny Samuelssonem. Ten v těchto fázích stále vedl v průběžné klasifikaci, aby nakonec v konečném účtování Tarabankovi o jeden jediný bod podlehl.

V další sérii si Jan Verner opět vybral nemalý díl smůly. V posledním kole zamíchal do hromadného pádu, který zavinil Conny Samuelsson, když srazil Vladimira Subbotina. V opakovačce jeli všichni (!), ovšem hrdina našeho článku žádný bod nezískal. Při svém dalším vystoupení však vydřel dva body a v samotném závěru ještě vyhrál. A naše výprava měla kromě Zdeňka Kudrny, jenž v sedle čtyřventilové Jawy vybojoval bronzovou medaili, také dalšího hrdinu. Janu Vernerovi patřila nádherná šestá příčka. Protože byl z jezdců na dvouventilech suverénně nejlepší, začalo se mu říkat dvouventilový mistr světa.

23. července Belle Vue (GB) – medaile cinkaly hodně blízko
Neúspěchy v prvých ročnících světového šampionátu dvojic vedly československou plochodrážní exekutivu k rozhodnutí v letech 1975 a 1976 toto mistrovství neobsazovat. V roce 1977 však naše barvy zaznamenaly úspěšný návrat. Nově vytvořený pár Jiří Štancl – Jan Verner sklidil úspěch již v semifinále v severoitalském Lonigu. O bod vyřadil favorizované Poláky Edwarda Jancarze a Marka Cieslaka a po boku se Švédy a Novozélanďany postoupil do finále.

Ve druhém semifinále v Pockingu byli úspěšní domácí střelci, Australané a Finové. Angličané, coby pořadatelská země, měli zajištěnou přímou účast. Peter Collins a Malcolm Simmons nezaváhali a splnili sny o zlatých medailích, když v průběhu jednadvaceti rozjížděk ztratili pouze dva body díky porážce od Ivana Maugera.

Zato o druhé místo se rozpoutala bitva jako řemen mezi Švédy, Němci, Novozélanďany (spíše lépe řečeno Ivanem Maugerem, protože ze sedmnácti získaných bodů jde na vrub jeho kolegy Larryho Rosse pouze jeden jediný) a našimi reprezentanty.

Jan Verner s Jiřím Štanclem zajeli fantasticky, a kromě Angličanů prohráli pouze s Egonem Müllerem a Hansem Wassermannem. Na něm se však podepsal nejen letmý start Němců, ale i tenkrát ještě zakázané křížení dráhy ve třicetimetrové zóně po startu, což rozhodčí přehlédl. Naši nakonec skončili pátí, ale k bronzu a potažmo i stříbru jim chyběl jediný bodík.

2. září Göteborg (S) – nepříjemná bahenní lázeň
Nejdelší cesta ke světovému finále vedla v šampionátu jednotlivců. Rok 1977 se naší reprezentaci příliš nevyvedl. Z předkol v italské Civitta Nuově, kde tragicky havaroval známý Němec Josef Angermüller, a západoněmeckém Bopfingenu sice postoupili všichni čtyři Češi, avšak v hustých sítech prvých kol v Brémách, Wiener Neustadtu, Slaném a Debrecenu uvázlo z jedenácti našich závodníků hned sedm.

Největší potupa nás postihla právě na domácí půdě ve Slaném. Z výhody dobře známé dráhy dokázal profitovat pouze Jan Verner a částečně i Jindřich Dominik, jenž si v hodině dvanácté zajistili postup alespoň jako náhradník. Leč Karel Voborník, Jiří Jirout, Josef Minařík, Jan Kolokočka a překvapivě i Zdeněk Kudrna zůstali viset.

Ze Slaného vedla cesta Jana Vernera do polského Gorzowa. Společně se svým starším bratrem Václavem, který v sedmasedmdesátém zaznamenal s vestou Exeteru svůj debut v britské lize, vybojoval hladký postup do finále kontinentu ve vzdáleném ruském Togliatti.

V Togliatti už šlo do tuhého, protože nejlepších pět si zajistilo účast ve světovém finále, což v kombinaci s poměrně úzkou dráhou zapříčinilo celou řadu nepříjemných pádů. Prvou obětí se stal Václav Verner, jenž po kolizi s Egonem Müllerem a Andrezejem Jurczynskim, skončil s roztrženou nohou v nemocnici.

Při svém prvém startu sice Jan Verner skončil až třetí, pak však všechny své jízdy vyhrál a musel tak do rozjezdu s Jiřím Štanclem a Egonem Müllerem. Podařilo se mu na ně odstartovat, což byl na dráze zdevastované prudkým lijákem, jenž se spustil z oblohy po sedmnácté jízdě, rozhodující moment. Jan Verner se tak stal prvním Čechem triumfujícím v kontinentálním finále. Něco podobného se od té doby povedlo pouze Jiřímu Štanclovi v polském Leszně roku 1982.

Ve světovém finále na stadiónu Ullevi v Göteborgu se tak poprvé v historii představili hned dva Češi. Zatímco Jiří Štancl měl na svém kontě již dva starty mezi nejlepší světovou šestnáctkou, Jan Verner tady zaznamenal svůj debut. Mítink byl bohužel provázen psím počasím, buďto lilo jako z konve nebo jen pršelo. A to Janu Vernerovi nesedlo. Ve svých prvních třech rozjížďkách nebodoval, by v rozjížďce s číslem dvě vodil Edwarda Jancarze až do poslední zatáčky, ale pak mu podlehl. Ve čtvrté sérii skončil třetí před Australanem Billy Sandersem, avšak z při svém posledním vystoupením přetrhl pásku. Suma sumárum, jeden bod a patnáctá příčka.

11. září Aalborg (DK) – dlouhá dráha málem překazila šňůru
Zatímco na ledech byl Jan Verner v sedmasedmdesátém již zkušeným mazákem, na dlouhé dráze zas tak silný v kramflecích nebyl. Na spočítání absolvovaných závodů mu stačily prsty obou svých ruk.

Do světového šampionátu vstoupil kvalifikačním kolem v Pfarrkirchenu, kde skončil s devíti body devátý. Zatímco odsud postoupil, by s odřenýma ušima, desátá příčka v semifinále v Scheesselu by za normálních okolností znamenala konečnou. Avšak vinou zranění některých úspěšnějších kvalifikantů, se Jan Verner mohl chystat na své další světové finále a jeho šňůra se nepřerušila.

Dostihový stadión v dánském přístavu Aalborg zaplnilo bezmála 25 000 diváků, kteří viděli výbuch favorita číslo jedna Egona Müllera, jenž ani jednou nebodoval, mistrovský výkon Švéda Anderse Michanka, ale také skvělé vystoupení Jiřího Štancla a Aleše Drymla. Jan Verner skončil sice se čtyřmi body na čtrnáctém místě, leč nebýt jeho fatálního pádu v šesté jízdě zrovna ve chvílích, kdy bezpečně vedl, kdo ví…

18. září Wroclaw (PL) – nároďák má po čtrnácti letech opět medaile
Když se český národní tým v roce 1970 kvalifikoval do světového finále družstev, nikdo nemohl tušit, že na podobný úspěch budou čeští fandové čekat dlouhých sedm let.

Klíčovým momentem se pro český mančaft stalo kontinentální finále na tehdy zrekonstruované pražské Markétě. Jiří Štancl, oba bratři Vernerové, nováček v reprezentačním dresu Aleš Dryml a plzeňský Jan Hádek v roli náhradníka, který však ani v jedné z šestnácti jízd nevjel na dráhu se po dramatickém boji vypořádali s nebezpečnými celky Polska a NSR, když celek SSSR naprosto propadl.

Pro finále v metropoli Dolního Slezska Wroclawi udělal tehdješí státní trenér Miloslav Verner v úspěšné sestavě pražského závodu pouze jedinou změnu. Na místo náhradníka povolal Petra Ondrašíka. Ten však sdílel osud svého předchůdce Jana Hádka a v závodě se ani jednou nesklouzl.

Finálový mítink zcela ovládli Angličané, kteří začali udávat tempo již od úvodních jízd, zatímco švédský celek se zmítal v krizi. O stříbro si to tím pádem rozdávali naši s Poláky, přičemž ve prospěch pořadatelské země rozhodly nakonec pouhé dva body. Přesto byly bronzové medaile fantastickým úspěchem, vždy na umístění na stupních vítězů ve finále MS družstev naše družstvo čekalo již od roku 1963.

2. října Pardubice (CS) – smolný epilog za životní sezónou
V roce 1977 se Janu Vernerovi dařilo také na domácích oválech. O šampionátu ledařů, v němž až v závěrečném závodě přišel o šanci bojovat o titul, již řeč byla. Ovšem zlato v extralize mu neuniklo, stejně jako v premiérovém ročníku šampionátu dvojic, v němž startoval společně s bratrem Václavem. V mistrovství republiky tenkrát nikdo neměl na Jiřího Štancla, který v osmi závodech sedmkrát triumfoval, přičemž šestkrát vyjel patnáct bodů! Jan Verner skončil třetí ze ztrátou třech bodů na svého bratra.

Každoročním vyvrcholením je slavná Zlatá přilba v Pardubicích, která kromě světové elity přitahuje rovněž domácí špičku. A ani Jan Verner nemohl chybět na jejím startu. Poměrně těžkopádně postoupil z vylučovací skupiny, leč pohroma přišla v jeho úvodní čtvrtfinálové jízdě. Brnknul si o zadní kolo soupeře a přeletěl mantinel. Dezorientovaný závodník se domníval, že je na dráze, a tudíž přelezl hrazení zpátky na ovál. Teprve tam ho přijíždějící soupeři naštěstí vrátili do reality dříve, než jim vběhl do cesty. Zranění obratlů pak znamenalo zdlouhavou rekonvalescenci, díky níž přišel o ledy, ale škvárovou sezónu neprošvihl. Ještě několik let se držel v naší absolutní špičce, aby jeho bezmála dvacetiletá kariéra kulminovala na sklonku osmdesátých let v Chabařovicích.

Jan Verner na světové scéně v roce 1977:

MS jednotlivců:  
8. 5. kvalifikační kolo Slaný (CS) 4. (10 b)
29. 5. kontinentální semifinále Gorzow (PL) 5. (11 b)
25. 6. kontinentální finále Togliatti (SU) 1. (13 b)
2. 9. světové finále Göteborg (S) 15. (1 b)
 
MS družstev:  
5. 6. kontinentální semifinále Miskolc (H) 11 b – ČSSR 1. (40 b)
9. 7. kontinentální finále Praha (CS) 10 b – ČSSR 1. (32 b)
18. 9. světové finále Wroclaw (PL) 5 b – ČSSR 3. (23 b)
 
MS dvojic:  
12. 6. semifinále Lonigo (I) 12 b – ČSSR 3. (21 b)
23. 7. finále Belle Vue (GB) 6 b – ČSSR 5. (17 b)
 
MS na dlouhé dráze:  
15. 5. kvalifikační kolo Pfarrkirchen (D) 9. (9 b)
7. 8. semifinále Scheessel (D) 10. (9 b)
11. 9. finále Aalborg (DK) 14. (4 b)
 
MS na ledové dráze:  
19. – 20. 2. semifinále Moskva (SU) 8. (17 b)
5. – 6. 3. finále Inzell (D) 6. (17 b)

Foto: archív autora

Zeptejte se: Richarda Wolffa

Praha – 9. února
Razantně se vypořádal se všemi ranami, které mu osud uštědřil v předloňské sezoně. A opět dokázal, že má závodnické srdce na správném místě. V šampionátu republiky jednotlivců mu vzala životní výsledek krutá diskvalifikace za diskutabilní dvě minuty. Pražská Markéta zase pod jeho vedením připravila Březolupy o prvoligové stříbro a v závěrečném klání dokonce otřásla mšenskou suverenitou. Vrátil se k dlouhým oválům a dostal se až do světového semifinále. A v dubnu se stal otcem. Pražský závodník Richard Wolff bude dalším závodníkem, s nímž magazín speedwayA-Z přinese exkluzivní rozhovor. Také nyní u toho můžete být prostřednictvím svých otázek také vy. Odměnou se vám samozřejmě stane podepsaná fotografie.

V myšlenkách Richarda Wolffa je samozřejmě zítřejší hokejové utkání proti výběru Pneu K.A.L.T. v pražské T-Mobile aréně. „Speciálně jsem kvůli tomu tenhle tejden podstoupil jeden trénink,“ svěřil se. „Kolíňáci už volali, protože se obávali, že naše sestava bude nadupaná. Ale ne, bude to stejný. Vycházíme z naší sestavy, to musí pochopit hlavně lidi, co za nás hráli v Kolíně, že v Praze nebudou. Jediná malá posila je brácha Břízy, gólmana Sparty. Pomáhal nám organizovat tenhle noblesní mač. Jsem rád, že Kolíňáci přijedou na takovej stadión. Utkání by mělo mít velkou úroveň. Nepodcenili jsme nic, bude tam i profesionální rozhodčí.“

Nicméně kvapem se blíží také plochodrážní sezona. A v kuloárech se proslýchá cosi o hostování v jiném extraligovém týmu… „V Praze mi to povolili,“ komentuje toto téma Richard Wolff. „Ale bavit se o tom budu, až to budu mít z druhý strany na papíře. Měl jsem taky malý jednání s Rawiczí. Volali mě i z jinýho klubu. Ale z Prahy mě do jinýho týmu ve druhý polský lize stejně nepustí.“

Své dotazy na Richarda Wolffa vkládejte od této chvíle prostřednictvím vloženého komentáře k tomuto článku. Máte na to přesně týden, protože uzávěrka proběhne v pátek 16. února úderem 21. hodiny. Chcete-li získat podepsanou fotografii, nezapomeňte nám sdělit svou poštovní adresu. Všechny ostatní podmínky vaší účasti na rozhovoru zůstávají stejné jako v případě předchozích autogramiád.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)