Pardubice – 4. února
V prostředí svítkovského stadionu se pohyboval už od dětství. Jeho kroky proto logicky směřovaly do sedla plochodrážního motocyklu. Jenže první svezení na půllitru bylo pro jeho další ježdění se stopětadvacítkou demotivující. A tak speedway sváděla duel se skateboardem. Nicméně od čtrnácti se s plnou vervou vrhnul na pětistovku. O jeho sportovním osudu tak bylo rozhodnuto. Dnes je společně s Hynkem Štichauerem druhým vicemistrem českého šampionátu juniorských družstev a ve svých plánech na letošní rok míří ještě výše. O tom si ostatně můžete všechno přečíst sami, protože Pavel Fuksa je dalším z plejády českých plochodrážníků v zimní řadě exkluzivních rozhovorů magazínu speedwayA-Z. Samozřejmě ani tentokrát nepřijdou zkrátka ani naši čtenáři.
speedwayA-Z: „V minulosti bývaly Pardubice centrem vychovávajícím mnoho závodníků. Ty jsi však jejich poslední závodník za dlouhou dobu. Co tě k tomuto sportu přivedlo?“
Pavel Fuksa: „Bylo to tím, že se mi plochá dráha líbila odmalička. Chodili jsme s tátou na závody. Chtěl jsem jezdit a on řekl, že to zařídí. Někdy v devíti letech jsem začal se Simsonem. V jedenácti přešel na stopětadvacítku. Nechali mě svýzt i na půllitru. Poznal jsem, co je rychlost. Pak jsem na stadión chodil a nechodil, protože stopětadvacítka už nebyla, co jsem si představoval, když jsem se už svez‘ na velký motorce. Ve čtrnácti jsem začal naplno. Trénoval jsem na pětistovce a těšil se, až budu závodit. Debut přišel v Březolupech a já málem vyhrál kvalifikaci. Vedl jsem, přes rovinku jsem měl náskok. Dal jsem blbě nájezd, byl brzo u lajny, pustil jsem to ven a natáhla mě díra. Musel jsem motorku zlomit. Jenže se to přizdvihlo. Celou rovinku jsem jel kolem prken. V nájezdu jsem se zasek‘ a šel přes. Tím začala má éra pádů. Divišov, Svitavy, Mšeno… Chodil jsem na držku dost, ale to byly ty začátky. Moc jsem chtěl, byl vyhecovanej, ale ještě jsem to neměl v ruce. Bylo to tím, že v Pardubicích jsem jezdil na velký dráze. Pořád sám, nepouštěli mě s nikým na pásku, protože mi ještě nebylo patnáct. Než jsem jel do Březolup, byl jsem na pásce jen jednou. A ještě s Tomášem Suchánkem a ten mi hned ujel. Až v Březolupech jsem jel poprvý ve čtyřech a to nejde. Jak jedeš závod, máš bejt na čtyři zvyklej. Na držku chodím i teď, ale už neničím motorky. Ale doufám, že tenhle rok už takovej nebude a ukážu, že na to mám.“
speedwayA-Z: „Bronz z šampionátu juniorských družstev se stal tvým nejlepším výsledkem loňského roku, ale de facto i celé kariéry. Pomohlo vám k němu s Hynkem Štichauerem zrušení posledního kola v Liberci, kdy na vás Slaný nasadil Patrika Linharta a Martina Vaculíka?“
Pavel Fuksa: „Určitě. Ale věřím tomu, že bychom jim to dali. Jenže nevíš, co se stane. Můžeš 
jít na držku, mít defekt, nepovede se ti start a musíš to hnát zezadu. Nebo by nás změřili. V tý chvíli nám to pomohlo. Vím, že Vaculda s Patrikem by tam jeli dobře. A takhle to bylo jistější. Juniorský družstva jsou těžký. Jezdíme to celej rok na starejch gumách. Když na nich máš šest jízd, je to znát. To není dobrý. S Hynkem to bylo super. Je starší a poradí mi. Funguje to dobře. Až na výjimky typu Žarnovica. Vyvez‘ jsem ho v domnění, že je tam Martin Málek. On mě za to po dvou kolech vsadil tak, že jsem jel až do prken. Ale jinak je to dobrý. Jsme kamarádi a já jsem rád, že spolu můžeme závodit ve dvojici. Nejvíc se mi líbilo, když jsme byli druhý v Pardubicích. Doma jsme se bavili a bejt druhý doma bylo pěkný. A hlavně druhý, protože vždycky jsme byli třetí. Nejhorší bylo Mšeno. Tam jsem dělal málo bodů. A jednou šel sám v první zatáčce na držku a vyloučili mě. Dobrej dojem byl i z Prahy. Mohli jsme bejt třetí, ale v rozjezdu mě předjel Martin Málek. Na to taky rád vzpomínám. Bylo vidět, že Mates je zkušenej závodník. Počkal si a předjel mě.“
speedwayA-Z: „V juniorském šampionátu je dnes těžká konkurence a dlouhá cesta na stupně vítězů. Zatím unikají i tobě, by jsi v několika rozjížďkách kalil vodu. Jak mistrovství republiky juniorů hodnotíš?“
Pavel Fuksa: „Filip, Hynek, Vaculda, Kůsák, Mates jsou kvalitní jezdci. Už musíš mít dobrej motor, protože oni ho maj‘. Když bude letos dobrej motor, věřím, že je budu měřit. Co se týče 
třeba Filipa, půjde vejš. Získal v Polsku hodně zkušeností. Když jsem v Polsku viděl, že se čtyři kola drží s Andersenem… A dráha byla obrovská hlubina, kde bych měl problém zatočit. S mejma motorama a zkušenostma je pak těžký s ním závodit. Hynek jakbysmet, taky je dobrej jezdec. Nejlepší bylo moje pátý místo v Praze. Markéta mi sedí. Rád tam závodím. A pan Šmahel se zrovna trefil s motorem. Jelo to, než se to při lize ve Mšeně potkalo při ohřejvání na stojánku. Juniorák jsou dobrý, kvalitní závody. Prvních osm je vyrovnanejch. A další se tlačej‘. Věřím, že nějaký další kluci půjdou nahoru.“
speedwayA-Z: „S velkými ambicemi jsi nastupoval také do šampionátu devatenáctiletých. Ale ty se rozplynuly ve dvou divokých pádech…“
Pavel Fuksa: „To bylo jak zlej‘ sen! Šel jsem do závodu s tím, že bych je moh‘ vyhrát. Po tréninku jsem si věřil. Sice jsem si to málem hodil za ucho, povolil jsem páčku a motorka vystřelila. Ale na závod byla motorka super. Rozhodla však první jízda. Odstartoval jsem. Na mě to byl těžkej převod. Motorka tahala, až jsem udělal chybu. Přetočil jsem se jak malej kluk. A totálně se psychicky sesypal. Pak jsem jel, ale dělal zbytečný chyby. Dvě jízdy jsem vyhrál s náskokem a v další dělal dva body. V poslední jízdě přišel pád, kterej se občas stává. Nasadil jsem na velkej venek, dostal cejchu na nohu a přetočil se. Ten den jsem z pěti startů čtyři vyhrál. Kdybych jel jako v Pardubicích normálně, věřím, že s tímhle motorem bych na bedně stál. Letos bude lepší, že devatenáctky nebudou doma. V Pardubicích mi nedělaj‘ dobře ty lidi, co choděj‘ a kibicujou. Dráha je velká a musíš na to mít motor. Radši mám Prahu, 
Mšeno a takovýhle dráhy. Letos uvidíme, vypadli nějaký Štichaueři… Zůstal Filip, Vaculda, Kůs, Gavendík. Budou to největší soupeři, ale všechno může bejt jinak. Na ty závody se však už moc těším.“
speedwayA-Z: „Svezl jsi se také v prestižních seniorských šampionátech. Ze semifinále jednotlivců v Divišově jsi nepostoupil, v šampionátu dvojic ve Slaném jste s Hynkem Štichauerem skončili ve skupině čtvrtí. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Pavel Fuksa: „Špatně. V Divišově byla dráha všelijaká. Bylo to o zkušenostech a startech. Problém byl ve mně. Jedna jízda jakž takž, ale pak jsme to posrali. Ve Slaným to první dvě nebo tři jízdy bylo děravý. Tankodrom. Trápil jsem se. Ale pak jsem zjistil, že se to dá jet. Ale motor nebyl dobrej a na každý rovince mi dali. Udělal jsem jedinej bod. A bylo to na Franchettim.“
speedwayA-Z: „V extralize jsi měl být původně jen jakousi zálohou. Po pardubickém zranění Hynka Štichauera tě však čekal ostrý křest ohněm. Co se ti honilo hlavou, když jsi sjížděl z depa na start své první extraligové jízdy? A jaký byl zbytek soutěže?“
Pavel Fuksa: „Nevím, na co jsem myslel. Abych dovez‘ bod a neudělal chybu. Tu jízdu v Pardubicích jsem jel jak posranej. Znáš ty řeči z depa, ‚hlavně neupadni a dovez‘ bod‘.
V Plzni jsem jel dvě jízdy za bod na Gavendovi. Ve druhý jízdě jsem šel na držku. Nečekaně. Chtěl jsem zahodit slídu a měl málo utaženou gumičku na brejlích. Vrátily se zpátky a já se přetočil. To jsem se dlouhou tlouk‘ do hlavy, jak se může stát, že ti brejle daj‘ do držky, když chceš zahodit slídu. V extralize jsme byli poslední. Tak jak se mi to mohlo líbit?! Chyběli kluci Drymlové. Ta ztráta byla znát. Tomášovi se taky nedařilo. První rok senior. Není to jednoduchý, ani lítat z Anglie sem. A ty komentáře, jak jede na hovno. Jednou se daří, podruhý prostě ne.“
speedwayA-Z: „Do barážové pasti nakonec spadly Pardubice. Před existenčním klání vládla vskutku vypjatá atmosféra. Jak jsi to prožíval tehdy a jak nyní, když ten závod nerozhodl v podstatě vůbec nic?“
Pavel Fuksa: „Byl jsem z toho nervózní. Jako všichni. Viděl jsem, že i Fanda Kalina je nervózní. Věděli jsme, že by bylo špatný nepostoupit. Město Pardubice by nepodporovalo klub, co by nebyl v extralize. Celej tým byl dost nervní. Včetně mě. Myslel jsem, že vyhrajeme. Čekal jsem víc od Mária. Jednou jsem měl náskok, ale pak šel Hynek na držku. To byla velká škoda. Tu jízdu jsme jeli na 5:1 a nakonec ji prohráli. To byly nakonec ty čtyři body. Bylo štěstí, že nám nakonec přijel Adams. Jinak by to byla rychta nevídaná, on ztratil jediný bod. Právě proto jsem čekal, že to s ním vyhrajeme. Když jsem jel ze závodů, byl jsem z toho hodně špatnej. Vůbec jsem nečekal, že se to takhle vyvine. Dopingový kodexy… Pro mě by byla blbost, aby Pardubice jely první ligu. Je to dobrej tým, takže by to byl nesmysl. 
Věřím, že kdyby to vyšlo na Prahu, udělalo by se to taky tak. I Slaný by to možná dokázal rozšířit, Plzeň nevím. Ale Václav Verner a Milan Mach jsou skvělí manažeři, snad by se to rozšířilo. Je to dobře. Neřeknu v hokeji, ale na plochý dráze je týmů málo. Pět jich má peníze, takže extraliga v pěti je ideální.“
speedwayA-Z: „První liga ti poskytovala pravidelné jezdecké příležitosti. Ovšem pardubickému týmu se nedařilo. Čím to?“
Pavel Fuksa: „Jedničkou týmu je Hynek. Dělal nejvíc bodů. Mně se taky nedařilo. Jarda Petrák měl pár dobrejch závodů. V Březolupech dělal dvanáct bodů. Roman Andrusiv se ke konci taky rozjel. Ale zas tak dobrej tým jsme neměli. Závody v první lize jsou dobrý. Ale mně se nedařilo a to se mi nelíbilo. Čekal jsem tak šest, sedm bodů na závod. Ale prostě ne! Utrpěl jsem tři, čtyři bodíčky! Špatný. Fakt mi ta první liga nešla. Ale byl jsem rád, že jsem si moh‘ zazávodit třeba s Aďou. Závodí dobře, je radost s ním jezdit.“
speedwayA-Z: „Extraliga 2007 bude mít nová pravidla. První liga zanikla, objevila se však tříčlenná družstva. Jak na tyto změny nahlížíš?“
Pavel Fuksa: „Myslím, že extraligu udělali dobře. Těch pět týmů si zaslouží, aby ji jelo. Sice bude jeden klub stát. Byla by to blbost, kdyby Pardubice nejely. S tím juniorem je to pro nás juniory výhoda. Ale když junior v týmu nebude, je to problém. Pro mě je to však další 
příležitost. Tříčlenný mančafty teprve uvidíme, jaký to budou závody. Asi volnější. I když to nebude vypjatý, pořád to budou závody. I když Liberec jsou zabijáci. Asi jsem to řek‘ špatně, že to nebudou vyhrocený závody. Hlavně to bude ve dvojicích, takže palba. Ale nikdo to zatím nejel, nejde to posoudit. Uvidíme, až přijde premiéra.“
speedwayA-Z: „Poprvé jsi na plný úvazek jel Zlatou stuhu. A měl jsi možnost nakouknout jezdecky i do Zlaté přilby. Jak na tebe atmosféra slavných závodů působila?“
Pavel Fuksa: „Pro Pardubáka to byl skvělej pocit. Našlápnutej stadion. Sníš o tom a teď se ti to splní. To je něco krásnýho. Zlatá stuha se mi nepodařila. Dělal jsem dost chyb. Pardubice mi neseděj‘ a asi jsem to nezpřevodoval dobře. Přetáčel jsem se ve výjezdech a dělal chyby. O Přilbě byl ten samej problém. Ale snad jsem to nejel naposledy. Věřím tomu, že tenhle rok to bude lepší. Byl jsem na pásce s Jasonem Crumpem a držel se s ním první zatáčku. Víš, že máš vedle sebe mistra světa. Bylo to krásný a jsem rád, že jsem se s ním na tom startu potkal. Přilba byla dost pěknej závod. Dobrý počasí. Mám radost, že takhle vyšla a moh‘ jsem se na ní svýzt. Jsou to nejlepší volný závody v Evropě. Přijedou jezdci z Grand Prix. Je to vlastně guláš, ale kde jinde máš takový obsazení?!“
Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Wojta Zavřel: „Čau, Partyzáne, tak co jak se těšíš na Telford? Doufám, že se ti bude dařit a bude to střelba jak prase, máš na stupně vítězů, tak se drž a ukaž Anglánům, jak se jezdí pardubická speedway… Zdarec“
Pavel Fuksa: „Telford padnul. Bylo to tak, že Mário se ptal, jestli ho chci zase jet. Řek‘ jsem, že jo. Promotér spíš chtěl Luboše Tomíčka nebo Zdeňka Simotu. Byli jsme s tím za panem Erbanem a ten mě tam dostal. Má velké jméno ve světovém speedwayi. Když mi bylo řečeno, že je můj start dohodnutej, Mário mi řekl, že tam poletí a má už letenku. Tak jsem si to s ním vyříkal a radši šel pryč. Jet tam sám autem se nevyplatí.“
Jezevec: „Jsi, doufám, dobrý kamarád Hynka Štichauera a tak se chci zeptat, jak se Ti s ním jezdí a co říkáš na jeho problémek v současnosti. Dík a hodně úspěchů do budoucna Vám oběma.“
Pavel Fuksa: „Jak jsem říkal, s Hynkem se mi jezdí úplně skvěle. Pomáhá mi, jsme kamarádi, pomůžeme si. Co říkám jeho problému? Bavil jsem se o tom s tisíci lidma. Zakouřil si a měl zrovna smůlu. Když jsem čet‘ názory některejch lidí, že by mu měli sebrat licenci a jak si může dovolit zhulit se před závodem, nevědí, o čem mluví.“
Michal Jirka: „Ahoj, máš nějaký vzor mezi plochodrážníky a koho považuješ za nejlepšího současného jezdce?Dík za odpověď.“
Pavel Fuksa: „Můj vzor je Leigh Adams. Je to jezdec, co má nádhernej styl. Jezdí hrozně lehce. Nikam se zbytečně nežene. Je to chytrej člověk, není zbytečně zraněnej. V současný době jej nejlepší šampión Jason Crump. Je lepší v technice a převzal žezlo Rickardssona. Je tam, kde byl Tony předtím.“
Lukáš Jirka: „Ahoj,chtěl bych se zeptat co nejraději děláš (mimo ploché dráhy).“
Pavel Fuksa: „Přes sezonu jseš jen u plochý dráhy, jezdíš po závodech, děláš motorky. A tak v zimě chodím za holkama. A různě se bavím. Sporty, fotbálek, šipky. Ty jsou dobrý na psychiku. A jezdím taky na skateboardu.“
Pavel Fuksa děkuje:
„Chci poděkovat pardubickýmu klubu. Mám od nich dost velkou materiálovou podporu. Panu Erbanovi, dále Fandovi Kalinovi a Dryml Teamu, který mi taky dost pomáhá.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
Léta letí jako cvoci, zpívá se v jedné písničce. A tak jsou dnes mezi soupeři Vladimíra Višvádera junioři, kteří ještě nebyli na světě, když rodák ze Zohoru sklízel své první úspěchy. „Vykání nevyžaduju, právě naopak,“ kření se věčný optimista nad vytušenou otázkou po sociální hierarchii plochodrážních dep. „Vůbec ten věkový rozdíl nevnímám. Pořád tam je motivace, že chci vyhrát rozjížďku. A je mi jedno, jak je kdo starej. To už je několikátou sezonu.“
