Praha – 27. prosince
Světoběžník a přitom pražský patriot. Není pro něho problém létat světem o sto šest tempem tryskových letadel a vydělávat v zahraničních ligách. Přitom však nezapomíná, odkud vzešel. Pražská Markéta se mu stala prakticky druhým domovem, kde se naučil jezdit nejen na plochodrážním motocyklu, ale kdysi v dětství i na kole. A v tomto duchu se odvíjí také náš exkluzivní rozhovor. Luboš Tomíček v něm rozebírá své účinkování v britské či polské lize, ale vrací se rovněž ke svým startům v Čechách. Na řadu přijdou samozřejmě i další témata a zkrátka nepřijdou ani naši čtenáři. Ti za své dotazy dostanou jak odpovědi, tak i podepsanou autogramkartu.

speedwayA-Z: „Začněme otázkou na aktuální téma. Zatímco většina závodníků spí zimním spánkem, ty ses zúčastnil halových závodů v anglickém Brightonu a německém Neustadtu. Jaké to bylo?“
Luboš Tomíček: „Halový závody jsou dobrým zpestřením zimního spánku. Člověk se na ně nemusí extrémně připravovat jako na klasickou plochou dráhu. Letos jsem je oba spojil při jedný cestě i s nákupem náhradních dílů na novou sezónu. V Anglii jsem uzavřel ten plochodrážní rok a při cestě domů bylo to Německo. Byla to menší zajížďka, ale nic extra. V Brightonu to je taneční centrum a den předem tam je ještě vystoupení. Večer po něm přijedou s technikou. Dovezou materiál, co se používá na plochý dráze. Je asi tři, čtyři centimetry vysokej a je navezenej na igelitu. Válcema ho udusaj‘ tak, že je to tvrdej beton. Ale vůbec se netrhá. Při závodech je tam úplně vidět nagumování. To jej velkej rozdíl mezi Brightonem a Neustadtem. V Anglii to vypadá víc jako plochá dráha. Je tam víc kontaktních soubojů. V Německu se jezdí na parkurovým podkladu. A a s ním budou dělat cokoliv, pořád se to bude trhat. Martin Dugard v Brightonu původně nebyl. Ale někdo nepřijel a tak se rozhodl, že nakonec pojede. Jelikož je systém, že kdo byl loni ve finálový jízdě, musí obhajovat, jeli jsme zase spolu. Před rokem jsem upad‘ a zkazil nám vítězství. Letos jsem se ve finále dotknul pásky. Startoval jsem z handicapu. Ten byl jen asi tři metry. Ale měl jsem v první zatáčce větší rychlost a podjel oba soupeře. A v tom se rozsvítily červený světla. Vyloučili,,,, a už jsme věděli, že jsme vyhráli. Už jsem Martinovi říkal, že příští rok musíme jet zase. On plánuje udělat halu v Birminghamu. Ovál by měl mít velikost Areny Essex. Když si představíš Divišov v hale, bylo by to docela dobrý. Všechno je však zatím v jednání, možná bude ještě jednou Brighton. V Německu jsem k tomu přistupoval jako ke srandě. Ale domácí závodníci to brali vážně. Den předem tam byli trénovat. Ve finále jsem si vybíral startovní místo jako poslední. A ze čtyřky není šance. Jel jsem ale chytře. Hefenbrock s Kattem po sobě šli. Sukli se, já mezi nimi prokličkoval a dojel druhej. Pak mi řekli, že se to sčítá s bodama ze základní části. Myslel jsem, že budu třetí. Jenže rozhodčí si mě spletl s Kattem. Dojel jsem druhej, ale on řek‘, že až třetí. Měli jsme podobný oblečení. Je to sice show, jak mi potom v kanceláři řekli, ale naštve tě to. Už jen z principu, že to jsou ty Němci.“

speedwayA-Z: „Neuvažoval jsi také o jiné formě zpestření zimní přestávky. Kdysi jsi tvrdil, že bys rád poznal Austrálii a Nový Zéland…“
Luboš Tomíček: „Můj názor je, že zimní turné v Austrálii nebo na Novým Zélandu mi po jezdecký stránce nic nedá. Sedíš na tom, ale spočítej si, že za dva měsíce odjedeš jen sedm závodů. Je to určitě lepší, než nezávodit vůbec. Ale celej ten výlet je o tom vidět tu zemi levnějc než jako turista. Máš svoji motorku, kterou prodáš. Dostaneš za ni tak 65 tisíc. Promotér v Austrálii nebo na Zélandu ti nabídne, že mu ji tam necháš a on ti zaplatí cestu a kapesný. Jenže ty peníze, co dostaneš, stejně utratíš. Nakonec tě ta cesta vyjde na sedmdesát tisíc. Kdybys tam jel sám, stojí tě to třeba dvě stě. Lákalo by mě to, ale v současný době jsem na tom tak, že těch pětašedesát tisíc vrazím zpátky na novou sezónu. Až budu mít dobrej rok a finanční jistotu, určitě se tam podívám. To bude asi v pěti nebo šesti letech. Čím jsi mladší, tím je to jednodušší.“

speedwayA-Z: „Většinu sezóny jsi strávil na Britských ostrovech starty za Oxford v tamní Elite League. Jaký byl pro tebe rok 2006 v tomto směru?“
Luboš Tomíček: „Střídavě oblačno. Začínal jsem sezónu s average 3,00 přiděleným od BSPA na postu rezervy. Po dvou měsících jsem měl i 4,98 a jednu chvíli byl spokojenej. Většinou jsem měl lepší skóre ze závodů venku než doma. Do Sandy Lane (adresa stadiónu v Oxfordu – pozn. redakce) můžu ze svýho bydliště dojít i pěšky, ale ta dráha… Nejdřív se dělala podle Rickardssona. Chtěl ji celkově tvrdší. Pak přišel Todd Wiltshire a od půlky dráhy to bylo jak brambory. Jedině v Coventry to bylo podobný. Když jsme procházeli ovál v Oxfordu, chodili jsme po trávě. Když jsi šel po dráze, díky bahnu na botách jsi vyrostl o deset čísel. Todd to tak miloval. Proto bylo moje skóre lepší venku. V půlce roku jsem upad‘. A pár závodů vynechal i kvůli extralize. Ta byla ve středu a to jsme jezdili tady. Přijít do rozjetýho týmu není nejlepší. A tak jsem spadnul na average okolo 4,20. Kdybych skončil kolem pěti bodů, byl bych spokojenej. Ale pořád tam je zlepšení z těch třech bodů z roku 2005 v Premier League. V Oxfordu bylo blbý, že tým nevypadal špatně na papíře, ale vůbec jsme nesplnili očekávání. Ne vyhrát ligu, ale vyhrávat doma a venku jen minimálně. A to se nedařilo. Tony Rickardsson to pojal jako zkoušení motorky. A ten měsíc, co tu byl, dělal asi osm bodů na závod. Myšlenkama byl už asi v Porsche Cupu. Byla třeba tiskovka a Tony se tam pět minut bavil o Porsche. Až se ho novináři museli ptát sami, jaké má plány s Oxfordem. I promotér připustil, že brát ho do týmu, byla chyba. Pak přišel Todd. Ten tam měl bejt od začátku roku. Přinesl dobrou atmosféru, ale rozváděl se. Díky tomu přišel o spoustu peněz. A tak si dal zase rok v plochý dráze, aby manželku zase vyplatil. A klobouk dolů, co předváděl. A kór v Oxfordu, kde porážel třeba Adamse a jedničky a pětky druhejch týmů. Pak bylo období, kdy přišel Aleš. Byl neskutečně rozjetej. Tým vypadal, že se hne z posledního místa tabulky nahoru. Aleš měl dva dobrý závody, ale stalo se mu to zranění. A pak ta atmosféra byla tragédie. Nakonec jsme přeskočili Arenu Essex a skončili druhý od konce. Stalo se to i obchodní pohromou. Tým ztratil na fanoušcích a financích. A tak bych sezónu hodnotil na různý etapy. Doba Tonyho, doba Todda, doba Aleše a doba po Alešovi.“

speedwayA-Z: „Debutoval jsi také v polské lize. S vestou prvoligového Lublinu jsi absolvoval většinu utkání. Co tě k polskému angažmá vedlo a jak jsi byl spokojen?“
Luboš Tomíček: „Sezónu v Polsku musím hodnotit víc než pozitivně. Byla to moje první sezóna tam. Moc jsem si nevěřil, že tam můžu přežít celej rok. Z dvaceti ligovejch kol jsem nakonec jel patnáct. Dráha v Lublinu mi seděla. Bylo to takový užší Slaný. Houpavý a rozbitý. Ze začátku bylo obtížný se prosadit. Člověk musel jet sparingy, aby si zasloužil místo v týmu. A to jsou ještě horší závody než liga, protože tam se každej chce ukázat dobře. Andreas Messing si hned v prvním sparingu zlomil ruku. Mně se v prvním závodě podařilo udělat deset bodů. Už jsem měl jistotu, že juniora budou potřebovat. Jezdilo se mi líp a začal sbírat body. Nejlepší závod byl doma se Zielonou Gorou, která nakonec vyhrála ligu. Já měl deset bodů a byl druhej nejlepší z týmu. Mezi juniory jsem v celkovým hodnocení na average skončil druhej za Lindgrenem. Na seniorským postu bych asi spokojenej nebyl, ale na juniora to byla dobrá sezóna. Skončili jsme pátý. Zranil se nám Adam Shields a Bogas. Se Zielenou Gorou vyhořel Chris Louis, takže to nebylo špatný. Zezačátku byl sponzor výrobce obráběcích strojů Sipma. Peníze byly a dělalo se všechno, aby se awansowalo do extraklasy. Jak se nám ale nepovedlo dostat se do první čtyřky, přestali chodit lidi. Peníze taky a šlo to dolů. Pokud se týče dopravy, bylo to daleko, ale do Anglie jsem mohl létat ze Rzeszowa. Vycházel jsem dobře i s fanoušky. Takže je hodně ranilo, že jsem další rok podepsal Ostrow. Ale je to prostě sport. Navíc se říká, že jim odešel sponzor. Letos chtěli postoupit, příští rok budou mít problémy vůbec se udržet v první lize.“

speedwayA-Z: „Když jsme domlouvali tento rozhovor, naznačoval jsi jisté trable při hledání britského angažmá na sezónu 2007. Jsou tedy tvé podpisy ve švédské a polské lize jistým náhradním řešením?“
Luboš Tomíček: „V současné době nevypadá Anglie růžově. Byl jsem v kontaktu s jinejma klubama, ale Oxford nedal povolení, aby se mnou jednali o angažmá. Zájem měli Belle Vue a Eastbourne, ale to mluvíme o listopadu. Oxford pořád kompletuje tým a není si jistý, zda bude můj average potřebovat. Nejedná se vůbec o mě, ale o můj average. Nezbylo nic jinýho, že čekat. Teď to vypadá, že na začátku sezóny se pro mě místo nenajde. A že budu rezerva, jestli někdo vypadne, že bych ho nahradil. Ale pořád počítám, že do Anglie půjdu. Mluvím o Elite League, nabídky z Premier League jsem odmítal. Tam by mě Oxford pustil, protože by neměl problém vzít mě zase zpátky. Chtěl jsem jezdit v Anglii, Polsku a Švédsku, protože si myslím, že ta cesta nevede jinak než závodit, závodit a závodit. Bude to náročný na dráze a přinese to hodně práce. Ale třeba se to zúročí. Je tam i pojistka. V Polsku můžu odjet jeden, dva závody a měsíc stát. Je proto lepší mít víc lig. Počkám první tři tejdny v lednu na finální odpověď z Anglie. Budu se snažit zajistit i něco dalšího na duben, kdyby to nedopadlo. Ruskou nebo dánskou ligu, kde ty nabídky byly.“

speedwayA-Z: „V české extralize užší česká špička v barvách pražského Olympu už třetí sezónu prohrála s týmy opírajícími se o služby zahraničních jezdců. Může tvému celku v tomto ohledu pomoci také angažmá Poláků ve stylu startu Tomasze Gapinského ve Slaném?“
Luboš Tomíček: „Za ty finance, co do nás vkládá, by si Olymp mohl dovolit startovat se zahraničníma posilama jako ostatní. Cizinec byl povolán až na poslední závod, kdy už to vypadalo na baráž. Olymp totiž celkově zvolil strategii, že se snaží pracovat s jezdci od mládí a vychovávat je. Cizinci dělají extraligu lepší a zajímavější, ale určitě by se měl omezit jejich počet na jednoho v týmu. A měla by rozhodně bejt dvoustupňová soutěž, aby hrozil sestup. Vím, že pro nás letošní rok nebyl ideální. Byla spousta závodů, co jsme pokazili až v poslední sérii jízd. Ale pro lidi to je zajímavý. To se teď už asi nedocílí, když zrušili první ligu. Pokud se týká těch Poláků, kdyby byli dobří, asi by nám pomohli. To vidíš na Slaným a jinde, že pomáhaj‘. Proč by nepomohli Praze? Ale jestli je Olymp chce, to není otázka pro mě.“

speedwayA-Z: „Extraliga byla opět nesmírně napínavá. V posledním závodě mohly hned tři týmy skončit na druhém místě stejně jako spadnout do baráže. Včetně Olympu. Jak jsi celou extraligu prožíval?“
Luboš Tomíček: „Jel jsem všechny závody. Česká extraliga je pro mě určitě víc než ostatní ligy třeba v Anglii nebo v Polsku. Jedu za svůj domácí tým a v současnosti je to jeden z mála šampionátů, co tady mám. Olymp mě vychovává od malička. Není to proto příjemný, když bojujeme o baráž a ne o první místo. Když si vezmeš, že Praha jezdí se svými odchovanci, není to třetí místo tak tragický. Řadu závodů jsme navíc prohráli až v závěru. Fantastický bylo, že jsme ve Slaným zatáhli. Ani bychom tam toho Poláka nepotřebovali. Je však škoda, že to musí dojít do situace, že se v posledním závodě rozhodovalo, kdo bude v baráži a ne o mistru. Lepší by bylo, kdyby Slaný a Praha bojovaly o titul. Extraliga je pro náš klub nejdůležitější soutěž. Všechno se od ní odvíjí. Když se my závodníci sejdeme, špatnej kolektiv nejsme. Bylo by fajn příští rok bojovat o první dvě příčky. A nejlíp vrátit titul do Prahy. Veškerá koncepce Olympu k tomu směřuje. Důvod, proč chceš odvádět dobrou práci, je i podpora od klubu. Když si to hodíš na papír za celou sezónu, vsadím se klidně, že úvazkový plat, zdravotní a sociální pojištění, nemocenská a určitá podpora v technice nebudou daleko od tý cifry, co si můžeš vyjet ve Švédsku, Polsku a Anglii. Jenže když se tam zraníš, klub se na tebe vykašle, kdežto tady nějaká pomoc bude. I pro mě je to kolikrát těžký si to uvědomit. Jseš třeba naštvanej, že se musíš vracet, ale ta podpora od Olympu je velká. bez ní bych nic nebyl. A z těhle důvodů by bylo fajn sem ten titul vrátit.“

speedwayA-Z: „Když už hovoříme o českých závodech, jak hodnotíš rozpis závodů s finálovou jízdou? V Březolupech jsi na ní mohl ve finále šampionátu republiky vydělat, při dědově memoriálu zase hodně prodělal.“
Luboš Tomíček: „V individuálních závodech mistrovství světa, Evropy a republiky by se měl utkat každej s každým. A z toho určit pořadí. Ve volných závodech má finále určitý napětí. Tam by to mělo zůstat. Jinak by se mělo rozhodovat v pěti jízdách a tečka. V Březolupech nebyl Zdenda Simota daleko, ale nechal jsem se hodně vyvýzt. A hlavně jsem si na finálovou jízdu přitáhnul dvě motorky. Měl jsem zvolit tu druhou. Ale to jej všechno to kdyby, kdyby… V Anglii jsem ale na tom motoru měl dobrý skóre. I tak to byl nejlepší výsledek v mistráku pro mě. Doufám, že se mi to povede ještě zopakovat. Při Tomíčkově memoriálu to byla škoda. Obsazení bylo slabší a já měl v základní části čtrnáct bodů. A navíc výhodnou dráhu ve finále, kterou jsem si vybíral jako první. Ale neodjel jsem. Trošku to zamrzelo, takže doufám, že bude někdy příště. Doufám, že budu výš a výš. Jenže tenhle sport jej samý kdyby, kdyby…“

speedwayA-Z: „V letošní sezóně sis hodně užil také pardubický víkend se Zlatou stuhou a Zlatou přilbou, že? I když v neděli tam byl trošku pech, jinak tvé účinkování mohlo být delší…“
Luboš Tomíček: „Na začátku bych řekl, že víkend v Pardubicích mě potěšil. Je vždycky takový speciální. Pořád však mám v hlavě, že Pardubice pro mě nejsou dobrej ovál. Na Zlatý stuze jsem skončil druhej, ale ta stíhačka byla pěkná. Také některý jízdy Zlatý přilby byly dobrý. Kolo jsem jel první, než mě předjel Adams. A nakonec i Kasprzak. Škoda, že pak Adams jel potřetí, i když nemusel. Teprve pak jsem si uvědomil, jak mi chyběly ty body z první jízdy. Není to moc často, že bych z Pardubic odjížděl nadšenej. Ale teď ano.“

speedwayA-Z: „Reprezentační historie zaznamená, že v mistrovství světa juniorských družstev v Kumle jsi nemohl startovat kvůli rozhodnutí lékaře, v juniorském mistrovství světa byl náhradníkem a v ME jednotlivců vypadl v semifinále ve Wiener Neustadtu. Přidáš ke strohé statistice také trochu svého osobního pohledu?“
Luboš Tomíček: „Doktorovi z Kumly děkuju. Závody se tam konaly v sobotu a já ve středu večer měl pád. Přivodil jsem si slabší otřes mozku a pochroumal si rameno. A to byl hlavní problém. Celý měsíc jsem nezávodil. Ve čtvrtek ráno mě pustili z nemocnice. Musel jsem se rozhodnout, jestli jsem způsobilej. Mechanici měli totiž odjíždět z Prahy, aby stihli loď. Ležel jsem v posteli a cejtil se akorát unavenej. Rameno jen pobolívalo. A tak jsem se nakonec rozhodl, že to zkusím. Dopravil jsem se do Švédska a v tréninku zjistil, že jsem nebezpečnej sobě i ostatním. A že nevyvolám smyk. Chtěl jsem od doktora, aby mi to obstříknul. On, že nemůže, že se musí poradit. A pak mě vyřadil ze závodu. Měl pravdu, bejt někde jako náhradník a nebejt schopen, je k ničemu. Co se týče mistrovství světa juniorů, semifinále v Leszně si budu dlouho pamatovat. Nechat se v rozjezdu předjet v posledním kole, zamrzí. Celej závod byl, že jsem dobře startoval. Ale v první jízdě jsem se nechal předjet pozdějším vítězem Zabikem. Kdybych tenhle bod uhájil, nemusel bych to rozjezdu. Ve finále v Terenzanu jsem se nakonec ani nesvez‘. Ale zase je to nová zkušenost. V Blijhamu při mistrovství Evropy byla dráha kontroverzní. Mantinely asi jako z dálnice. Nevěděl jsem, jestli se jede tráva nebo krátká. Divím se, že tohle dostalo licenci. V semifinále ve Wiener Neustadtu jsem měl dobrou jednu jízdu, kdy jsem odved‘ Ferjana. Jenže pak jednou dráhu šíleně nakropili. Dovezl jsem nulu a tím pádem nepostoupil.“

speedwayA-Z: „Vrcholem se ovšem stal start v roli náhradníka při pražské zastávce cyklu Speedway Grand Prix. Vzhledem k okolnostem jsi ke startovní pásce přijel hned třikrát. Byl to pro tebe pěkný večer?“
Luboš Tomíček: „Jedno velký štěstí. Abych se jako náhradník svez‘ ve třech jízdách, to se letos jinde nestalo. Nesvezli se ani dva náhradníci. Markéta je dráha, kde nejsou moc kontakty, takže jsem to vůbec nečekal. Měl jsem radost. Akorát byl trošku zmatek, když člověk viděl, že je někdo v pásce. Ale na druhou stranu jsem neměl žádnej stres. Ten největší byl stihnout dvě minuty. Byl jsem překvapenej, že s nima šlo závodit. Jsou to cenný zkušenosti. Grand Prix je něco fantastickýho. Už ta předatmosféra z tréninku je něco speciálního. Někdo si řekne, tři jízdy, co to je, ale já si je budu pamatovat dlouho. Snažil jsem se hodně dobře připravit a lítal do Prahy i trénovat. Příští rok bych chtěl znova. Proto to člověk dělá, aby v těhle závodech startoval.“

Otázka čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Roman Beneš: „Za poslední dva roky jste se výkonnostně posunul dost nahoru. Jakou roli v tom hraje talent, píle, zázemí či Vaše rodinná plochodrážní tradice?“
Luboš Tomíček: „Díky za otázku. Upřímně řečeno, výraznej talent nemám. Co se týče zázemí, je to ziskový – pražská Markéta. Do tohohle sportu mě nikdo kvůli tradici nenutil. Výhoda bylo, že jsem to měl hodně blízko. Za každým úspěchem je jako v každým sportu hodně práce. A ta se odehrává za branama stadiónů. Závod je pak jen taková třešnička. Veškerá část úspěchů se rodí v dílně. Jsou dny, kdy se člověk ptá, zda má vůbec smysl pokračovat. Když se třeba výsledky nevracej. Jednou bych chtěl ale říct, že jsem to dělal na sto procent.“

Roman Beneš: „Naši špičku letos potkaly dost ošklivé pády s dlouhodobými zdravotními následky. Máte někdy strach před závody či během závodů? Přemýšlíte někdy o tom, že nedej bože, může něco takového potkat i Vás?“
Luboš Tomíček: „Bohužel ošklivý pády k tomu patří. O strachu hovořit nejde. Člověk přemýšlí, co se může stát, ale v den závodu musí strach zůstat doma. Jinak by nešlo lézt na motorku. Věřím na osud. Když se má něco stát, tak se to stane. A já už to neovlivním.“

Roman Beneš: „Jaký je Váš tréninkový plán, pokud to není tajné? Existuje vůbec něco takového v plochodrážním sportu?“
Luboš Tomíček: „Jako v každým sportu se podle nějakýho plánu musí pracovat. Veškerou zimní přípravu nám dotuje Olymp. V listopadu jsme byli v Karlových Varech na rehabilitaci. Dvakrát se v zimě dostaneme na hory. Třikrát týdně máme program, kterej nám předepisuje trenér. To je v mým případě Radek Semela. Koncem ledna se na čtyři dny vypravím do Polska. Můj polský manažer mi tam zorganizoval speciální přípravu s předním doktorem, co se týče psychiky a kondice. Stará se také o přípravu Jasona Crumpa a reprezentace kick boxerů.“

Kiril Janačkov: „Skvělá sezóna – blahopřeji a a se daří v roce 2007. Debut na GP se povedl docela dobře. Smůla a chyby soupeřů Vám umožnily hned tři starty a pokaždé jste zajel dobře a vybojoval i body. Můžete popsat, jak jste vnímal účast v GP? Nemrzí Vás trochu relativní nezájem (mně ano) médií a v návaznosti i společnosti obecně o plochou dráhu? Jak reagovali sponzoři, ozvali se třeba noví?“
Luboš Tomíček: „Díky za otázku, ale už jsme na Grand Prix odpovídali v textu. Když se to srovná s jinejma zeměma, nezájem médii je obrovskej. Tady se maximálně zajímají o Grand Prix a Zlatou přilbu. Není to však jen chyba v médiích, ale celkový koncepce propagace celé české ploché dráhy. Měla by se začít dělat jiným systémem a ne to brát jako stereotyp. Lidi sledujou Blesk a chtěj‘ hledat Super Star. Chce to víc využívat známejch lidí. Určitý závody by se měly pojmout víc jako show. A veřejnost by měla bejt víc informovaná. Kolikrát se novináři sami diví, že se u nás jezdí liga. Oni by na ni přišli, jenže nedostali žádný pozvání. Co se týče sponzorů, Grand Prix neměla vliv. Krom táty a pražský Markéty a letos Jawy Divišov jsem u nás žádnýho sponzora neviděl. A jestli to s medializací český plochý dráhy půjde takhle dál, asi ani neuvidím.“

Antonín Vilde: „Ahoj Luboši, jako jeden z mála našich jezdců jsi měl několikrát možnost startovat na halových mítincích, jaký je tvůj názor na tyto exhibiční závody? Děkuji a přeji mnoho úspěchů v roce 2007.“
Luboš Tomíček: „Děkuji za dotaz. Už jsem se k němu částečně vyjadřoval. Tyto závody jsou jedny z mála, který by plochý dráze u nás mohly pomoct. Třeba uspořádat s trochou nadsázky závod v Sazka aréně. To by byla neuvěřitelná propagace našeho sportu. A jestli nemáte, do čeho píchnout, rád vám s tím v roce 2007 pomůžu (smích).“

Terry: „V letošním roce jsi zabodoval ještě více než loni (extraliga, GP a MLT). V Memoriálu dědy jsi byl třetí, v roce 2007 to vidím na stříbro a co takhle jubilejní 40. ročník vyhrát? Pevné zdraví a ještě lepší rok 2007.“
Luboš Tomíček: „Ani bych se nebránil, kdyby to bylo už o rok dřív (smích). Memoriál dědy není jen volnej závod. Pro mě je to něco víc. Bylo by fajn se zapsat mezi vítěze.“

Jiří Benda: „Jak u Vás osobně, Luboši, dopadá souboj Jawa-GM? Jako domácí bych si přál, aby to Jawa převálcovala, ale na oválu rozhodují jiné parametry… Díky za odpověď a mnoho úspěchů nejen v roce 2007!“
Luboš Tomíček: „Na GM jsem nikdy ani nejel, ani ho nezkoušel. Určitě do budoucna nehodlám měnit Jawu, takže vám asi udělám radost. Stejně se do toho musíte vysypat, a je to GM nebo Jawa. Rozhoduje individuální doladění. Ve startovních listinách do loňskýho roku převažovalo GM, ale do dvou let se Jawa vrátí. Její poslední motor předčí GM v mnoha stránkách.“

Horác: „Zdravím Luboši a gratuluji k úspěšné sezóně. Mám pár otázek, za odpovědi díky. Byla tvoje cesta k plošině jednoduchá vzhledem k zázemí rodiny nebo naopak díky tomu zázemí složitější?“
Luboš Tomíček: „Měl jsem k tomu blízko. Ale máma mi dávala do cesty tolik překážek, abych se k plochý dráze nedostal. Obdivuju sám sebe, že jsem se přes ping pong, basketbal, atletiku a kroužek keramiky k plošině vůbec prokousal (smích).“

Horác: „Není moc jezdců, aspoň u nás, kteří by se v takové míře jako Ty účastnili halových mítinků. Jak jsi se k nim dostal a co se Ti na nich líbí?“
Luboš Tomíček: „Omylem. V roce 2003 jsem se na první ročník Night of Speedway v Neustadtu přihlásil v domnění, že se to jede na normálním oválu. A tam pak byl vyděšenej. Naštěstí to byl první závod tohohle typu v Evropě, takže jsem nebyl sám. Ale plochou dráhu jsem se učil na malejch oválech a neměl k tomu tedy daleko. Líbí se mi, jak je to pojatý jako show. Výborná náplň na zimu, a proto jsem u toho zůstal.“

Horác: „Jaké máš výkonnostní cíle pro následující sezónu? V další sezóně Ti přeju, aby se Ti vyhýbala zranění, šlapaly Ti motorky a jen a jen samé úspěchy.“
Luboš Tomíček: „Hodně trojek. V Čechách to bude mistrovství republiky jednotlivců a extraliga. Upevnit si místo v sestavě Ostrowa. Pomoct týmu ve Švédsku postoupit do Elit Serien. Postup platí i pro ten Ostrow. A určitě mistrovství světa juniorů.“

Michal Jirka: „Ahoj mám pro Tebe dvě otázky. Proč myslíš, že je plochá dráha v Polsku tak oblíbená?“
Luboš Tomíček: „Poláci nejsou blbý a vědí, co je dobrej sport (smích). Je tam velká propagace plochý dráhy. Díky ní velký zájem diváků a tím pádem dostatek sponzorů. A od toho se odvíjí velká chu kluků závodit. Proto mají velkou základnu.“

Michal Jirka: „Nešlo by něco s českou plochou dráhou udělat, aby se zvýšila její popularita? Děkuji za odpovědi.“
Luboš Tomíček: „To je stejná otázka, jako tady už byla. Asi začít stejným systémem jako v Polsku.“

Lukáš Jirka: „Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jaký máte nejoblíbenější ovál? Děkuji.“
Luboš Tomíček: „V Čechách Slaný a Praha. Nepohrdnu ani Divišovem. V Polsku asi Lublin, jezdil jsem tam nejvíc. V Anglii Belle Vue. Hodně blízký je mi i Peterborough.“

Luboš Tomíček děkuje:
„Chtěl bych poděkovat v první řadě Jawě Divišov za podporu v letošním roce. Otci za ladění motoru a stálou podporu. Mechanikovi Mirkovi Mihulemu. A pražské Markétě. Děkuji také čtenářům za otázky. Všem fanouškům pak přeju hodně štěstí v Novém roce. Doufám, že jich hodně přijde podpořit náš sport.“