Archiv pro měsíc: Prosinec 2006

Ostatní závody

Luboš Tomíček si noční show s gladiátory a římským císařem užíval

Neustadt (Dosse) – 16. prosince
V sobotu večer se konal již 4. ročník Night of speedway show. Tento podnik, který si v plochodrážním kalendáři našel své místo v předvánočním čase, je neskutečná podívaná, jenž zcela naplňuje svůj název a účel. Moderní hala určená pro koně na parkurové skákání umožňuje vytvořit ovál dlouhý 120 metrů s povrchem směsi pilin s hlínou. Divácky velice atraktivní zážitky jsou o to lepší, že se mohou se svými oblíbenci na dráze přímo pozdravit ze svých sedadel. Letos po dvouleté odmlce měla zde zastoupení i naše plochá dráha a to v podobě juniora Luboše Tomíčka, který je vůbec premiérovým vítězem tohoto klání z roku 2003.

V loňském roce pozvání od promotéra závodu obdržel pardubický Tomáš Suchánek, ale tomu se do cesty tehdy postavila sněhová kalamita, která ho nepustila přes hraniční přechod. Pořadatelé letošního ročníku nasměrovali doprovodný program do období starověku, kouzel a magie. Jezdce na dráze vítali gladiátoři s kopím. Startmaršál byl také velice stylový, přestávky vyplnily představení rytířských soubojů magických kouzel a chrliči ohňů.

Hodinu před startem úvodní jízdy se v přísálí haly konala autogramiáda všech protagonistů večera, o kterou byl obrovský zájem. Na dráze se vystřídaly postupně tři kategorie strojů. V té nejslabší zvítězil na minimotorce šestiletý Dan Fredrik Jakobsen. V závodě sajdkár jednoznačně dominovali sourozenci z Holandska Matthiajssenovi. Sajdkáry na krátkém a úzkém oválu byly opravdovým kořením s obdivuhodnými kousky všech aktérů a přiváděly obecenstvo do varu.

V hlavním závodě se představilo dvanáctičlenné startovní pole. Základní část měla celkem patnáct jízd a poté se nejúspěšnější čtveřice probojovala do finálové rozjížďky. Pořadatelé zvolili spravedlnější systém v součtu bodů po základní části a finále. Český reprezentant se po opatrnějším začátku v úvodních dvou jízdách rozjel k parádnímu výkonu a svou bojovností dokázal předjíždět své soupeře i v místech, kde takřka nebylo místo.

V poslední jízdě základního rozpisu v jedné ze zatáček upadl z prvního místa, ale pohotovou reakcí svůj stroj zvedl a ještě si dojel pro tři body, které ho poslaly do finále s počtem jedenácti bodů.

Nejúspěšnějším jezdcem v úvodní části byl domácí reprezentant Christian Hefenbrock se čtrnácti body následován svými reprezentačními kolegy Stephanem Kattem a Tobiasem Buschem. Ti na své konto připsali po třinácti bodech.

Ve finálové rozjížďce Luboš Tomíček startoval od mantinelu. Do čela se dostala dvojice Stephan Katt a Christian Hefenbrock, kteří spolu sváděli tvrdý souboj o prvenství. Ve třetím kole se vzájemně srazili, čehož ihned využili Tobias Busch a pražský závodník a v tomto pořadí protnuli cílovou pásku. Na třetím místě dojel Stephan Katt, který po pádu zvládl rychleji se zapojit do závodu, než jeho rival s osudného okamžiku.

Celkově to Luboši Tomíčkovi na vylepšení jeho čtvrté pozice nepomohlo. Tomu ale vůbec nic neubralo na jeho radosti a po dojetí do cíle začal mezi diváky házet cenné suvenýry, své rukavice a brýle. Výtečnému publiku na závěr přidal něco ze svého umění v podobě parádiček.

Současně na protilehlé rovince se s diváky radoval z překvapujícího vítězství mladý Tobias Busch s šestnácti body. Druhý celkově skončil Stephan Katt a třetí Christian Hefenbrock se čtrnácti body. Ceny pro nejúspěšnější závodníky předávala úspěšná dívka z dlouhých oválů Holanďanka Nynke de Jong.

Po závodech se Luboš Tomíček svěřil, že je to příjemné zpestření na závěr roku. „Mám to cestou z Anglie domů, kde jsem závodil minulý víkend. Jen peníze od promotéra by mohly být trochu lepší, kdybych šel na brigádu, tak bych na tom byl lépe. Teď jedu na svátky domů a na Nový rok vyrážím opět na ostrovy, kde 7. ledna jedu v Newportu na klasické dráze pod otevřeným nebem volný závod.“

Ještě před tím jej však čeká exkluzivní rozhovor pro magazín speedwayA-Z, jehož podobu můžete svými dotazy ovlivnit také vy.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Rozhovory

Zeptejte se: Luboše Tomíčka

Praha – 19. prosince
V letošním roce poskočil v otázce splnění svých cílů zase o kousek dopředu. V barvách Oxfordu prožil rok v britské Elite League. Poprvé se probojoval do světového finále juniorů, by jako náhradník. A na domácích oválech se přiblížil stupňům vítězů prestižního finále mistrovství republiky jednotlivců. Ze Zlaté stuhy a memoriálu jeho dědečka mu už vavřínové věnce neunikly. Pražský junior Luboš Tomíček je dalším v řadě závodníků, který magazínu speedwayA-Z poskytne exkluzivní rozhovor. A také tentokrát mají naši čtenáři šanci získat podepsanou fotografii zpovídaného plochodrážníka.

Během uplynulého měsíce Luboš Tomíček podepsal kontrakt s Mariestadem v nižší švédské Allsvenskan lize a s Ostrowem v první polské lize. Nicméně jak vypadají jeho jednání na Britských ostrovech? „To je ještě takový nic moc,“ odtušil pražský junior. „Mluvil jsem s několika týmy. Je to otevřený, ale se svým average 4,30 se jim nehodím. Během několika dnů se to však může vybarvit jinak.“

Řeč je samozřejmě o vyšší Elite League, protože možnost závodit v Premier League Luboš Tomíček neakceptuje. „Tam nemůžu,“ říká. „Je pravidlo, že kdo jezdí ve Švédsku a Polsku, nesmí do Premier League. Nevešlo by se to ani termínově. Můj average by tady byl krát dvě. Musel bych bejt heat leader a ti podepisujou jako první. Navíc si myslím, že Premier League by byla krok zpátky. A tak ještě počkám.“

Své otázky na Luboše Tomíčka můžete do komentářů vkládat od této chvíle až do úterý 26. prosince v 21:00. Rozhovor se uskuteční hned druhý den. Chcete-li získat podepsanou fotografii Luboše Tomíčka, nezapomeňte redakci napsat svou poštovní adresu – pakliže jste tak už neučinili při jiných rozhovorech. V případě většího počtu příspěvků si redakce vyhrazuje právo preferovat dotazy čtenářů s adresou na úkor anonymů. Podepsané fotografie závodníků letos rozesíláme najednou po více kusech.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Ostatní závody

Zlatá přilba se pohybuje říjnovým kalendářem

Pardubice – 18. prosince
Pardubičtí pořadatelé plochodrážního závodu o Zlatou přilbu nemají příliš klidný podzim. Posledním šokem pro ně byla v pátek 8. prosince odpoledne informace o potížích promotéra Grand prix s termínem závodu v Gelselkirchenu, kde se mělo jet 6.října. Uspořádání závodu na supermoderním stadionu se dostalo do termínové kolize s programem fotbalových zápasů.
Jediným volným termínem pro německou velkou cenu v měsíci říjnu je termín s víkendem 13.10. Ten je termínem UEFA pro mezinárodní fotbalová utkání národních reprezentací a nemůže se v něm hrát žádný zápas německé Bundesligy a ani žádného z evropských pohárů.
BSI tak dostala k dispozici pouze tento termín a jen opravdovou shodou náhod se tato informace dostala do Pardubic dříve než s ní vyrukovala sama BSI.

Pardubický automotoklub jednal rychle a během minulého týdne se dohodl s pořadateli Velké pardubické a došlo k výměně. Po úspěšných jednáních došlo ke změně předcházejících dohod. Velká pardubická se tak uskuteční ve svém tradičním termínu, druhou říjnovou neděli 14. října 2007 a Zlatá přilba 7. října 2007.

Manažer pardubického závodu Evžen Erban k tomu říká: „Připadal jsem si minulý týden jak hlupák. Nejprve se BSI dušovalo, že přes jejich termíny nejede vlak a všichni ostatní podle toho postavili své kalendáře. Grand Prix je nejvyšším podnikem a teprve pak se staví termíny dalších podniků FIM, UEM a nakonec národní federace. Ti všichni mají teď problémy, protože v BSI udělali fatální chybu a podle mě o termínech v Německu začali jednat až teď a tam je postavili před hotovou věc. Jsem šastný, že ten problém s kolizemi závodů jsem řešil pouze v Pardubicích a u Dostihového spolku se svou opětovnou žádostí uspěl. Byli absolutně vstřícní a pochopili, že za vzniklé problémy nemůžeme a i když jim to stejně jako nám způsobilo problémy, s výměnou souhlasili.“

Samozřejmě vzhledem k návaznosti na Zlatou přilbu posun v kalendáři se dotkl i dalšího významného plochodrážního závodu. Pražský Memoriál Luboše Tomíčka se pojede 8.října 2007.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Termínové putování Zlaté přilby 2007:

13.-14.10. původní záměr pořadatelů Zlaté přilby.
20.-21.10. první přesun. Dostihový spolek Pardubice si uvědomil svou chybu, že druhá neděle v říjnu není sedmého, ale čtrnáctého. AMK ZP proto svůj závod přesunul na nový termín.
13.-14.10. druhý přesun. Došlo k dohodě pořadatelů dostihů a ploché dráhy. Dostihový spolek souhlasil s přesunem Velké pardubické na 21. října. Ta se kvůli Zlaté přilbě poprvé po mnoha desetiletích měla konat jindy než druhou neděli v říjnu.
6.-7.10. třetí a doufejme poslední změna. BSI musela přesunout termín Grand Prix Německa. Po uvolněném víkendu promptně sáhla ZP Pardubice. Spokojen je rovněž Dostihový spolek, který nebude muset měnit tradice termínu Velké pardubické.
Minirozhovor

Jaromír Otruba chce příští rok topit

Svitavy – 18. prosince
Na rozdíl od jiných motoristických disciplín má plochá dráha u nás jistý paradox. Můžete toužit po závodech sebevíc, připravovat si poctivě techniku a investovat peníze, aniž by vám to garantovalo jakoukoliv závodní příležitost. A to tím spíše, pokud jste už překročili hranici juniorského věku, protože dnes se řada pořadatelů chová k seniorům dost macešsky. Magazín speedwayA-Z hovořil s Jaromírem Otrubou, třicetiletým svitavským plochodrážníkem, jenž se před třemi léty znovu vrátil do sedla plochodrážního motocyklu.

Letošní sezónu strávil Jaromír Otruba opět s vestou Mšena. V osmi prvoligových kláních jej kouč Antonín Kasper povolal čtyřikrát. Pokaždé plnil roli náhradníka. Samotný závodník však odmítá, že by to bylo k vzteku.

„Plochou dráhu miluju,“ vyznává se. „Víš, sám jezdím od třinácti let. A ve Svitavách ty začátky nikdy nebyly nejlepší. Když jsem končil s juniorským věkem, musel jsem toho nechat. Nebyla podpora ani zázemí i přesto, že jsem koupil vlastní techniku. Nastala čtyřleté pauza. Až jsem jednou náhodou narazil na webový stránky Mšena, kde byl článek, že hledají juniory. Kontaktoval jsem hned pana Wasyliwa. On mi řekl, a si seženu techniku, že u nich můžu jezdit.“

Jaromír Otruba tedy není rozčarovaný, že se v první lize pro něho nenašla jediná příležitost k závodní akci. „Jsem Mšenu velmi vděčný za to, že vůbec jezdím,“ říká. „To, že jezdím dálky za postem náhradníka, mi nevadí. To je taky zkušenost. Hlavně jsem ve skvělé partě a nějak začít musíš. Nikdy bych neřekl, že nepřijedu, protože se stejně nesvezu. Jedu
všude a věřím, že to někdy vyjde. Jsem hrdý, že oblékám vestu Mšena!“

Přišla však baráž. V ligovém klání je místo pro pět závodníků, na dvojutkání jich jen do základního kádru potřebujete šest. A Antonín Kasper se rozhodl pro strategii silného náhradníka, s nímž mohl operativně nakládat dle vývoje situace. Zatímco Adrian Rymel se tak zpočátku jen díval, Jaromír Otruba se po boku Sebastiana Ulamka chystal na rozjížďku s číslem jedna.

„Baráž, to byl pro mě zázrak,“ netají se Jaromír Otruba po více než dvou měsících. Nicméně o jeho pocitech ze svého jediného startu s polským esem proti pardubickému páru Matej Ferjan – Jaroslav Petrák se moc nedozvíme. „V hlavě se mi nic moc nehonilo, protože jsem se trochu klepal. Šlo mi hlavně o to, abych nešel na držku. Abych tu jízdu odjel pod plynem a splnil pokyn pana Kaspera. Taky jsem potom klukům moc fandil, takže jsem byl druhý den bez hlasu. Tohle byl druhý z mých závodů, na který nezapomenu.“

Vhodným doplňkem závodního programu se pro mšenského závodníka stal mezinárodní seriál MACEC Cup. „Do toho mě zatáhli Kuba Hejral a Vlado Višváder,“ líčí Jaromír Otruba okolnosti, které ho přivedly do startovní listiny těchto podniků. „První závod v Krosně byla celkem hrůza. Kosa jako blázen, celý den lilo, ale jelo se. Myslím, že ostudu jsem neudělal. Odjel jsem celý závod a nebyl poslední. Druhý závod byl v Rumunsku. Byl jsem připravenej na odjezd, ale Kuba to vzdal. A víš, jak to je. Sám to takového neznáma… Nic jsem o tom nevěděl a spoléhal na zkušenosti Kuby. Pak jsem se sám vydal na třetí závod do Lvova. Zůstal jsem ale na hranici. Nevěděl jsem, že nechtějí techničák na motorky, ale dolary. Hodnotím to jako velkou zkušenost. Už vím, jak se připravit příště. Poprosil jsem pana Vernera, jestli by mi nepomohl k účasti v MACEC Cup 2007. Řekl, že mi rád pomůže a zajistí přímou účast. Tak si to zopakuju a věřím, že líp. Začal jsem na sobě teď hodně makat. A jak říká Vlado Višváder, příští rok musí přijít jinej Otruba a musí topit. Slibuju, že to splním!“

S podniky, jichž se u nás mohou zúčastnit senioři, to není nijak růžové. A tak vedle semifinále mistrovství republiky, závodil Jaromír Otruba už jen v pár volných závodech. „Pouák v Kopřivnici, byl moje největší trápení,“ pouští se do jejich vypočítávání. „Ale jel byl tam zase a rád. V Divišově mi vyšel Memoriál Simandla a Maška hodně dobře. Jen jsem brečel, když se přehnala průtrž a skončilo se. Z náhradníka jsem měl v tu dobu čtyři body a desátý místo. A jel jsem na osmý. Škoda! Semifinále mám zakletý. Víš sám, loni ve Svitavách hrála roli psychika. Mám tam s nimi pořád nějaký boje. Teď se to snad zlepšilo. V Divišově mi nebylo dobře. Měl jsem horečku, rýmu a pak, jak se to protahovalo… Bylo to na prd. Příští rok to musím zlomit.“

Sezóna 2007 však na první pohled nabízí ještě menší závodní příležitosti. Rozšířením extraligy zanikla nižší divize. A že pro přebor tříčlenných družstev bude zapotřebí méně jezdců než na ligu, je patrné už z názvu soutěže. Jak se na tohle dívá Jaromír Otruba?

„Ještě jsem pořádně neviděl kalendář na příští rok,“ krčí rameny. „Jen vím, že každá skupina v semifinále mistrovství republiky jednotlivců pojede dva závody. Předminulou sobotu jsme měli ve Mšeně schůzi. Pan Grepl říkal, že nás nechce nechat pauzírovat. A možná postaví ještě jeden tým na ligu. Pak by to bylo super. Ty trojice nevím. Volal mi Věrda Kollert, že bych mohl jezdit u něj. Tak čekám, jak to dopadne. Minulý týden jsem mluvil s panem Špinkou, jestli by mě nedal na soupisku do polské ligy. Říkal, že to bude hlavně pro juniory. Nic mi neslíbil, ale prý se mnou bude počítat. Může se prý stát cokoliv, tak uvidím a budu čekat. Možná se mu budu aspoň jednou hodit. Pokusím se taky sehnat nějaký pouák. Třeba Divišov. A hlavně trénovat s panem Kasperem. Rozhodně nekončím!“

Jaromír Otruba nezapomíná ani na slova díků. „Začal mi hodně pomáhat Mário Jirout,“ říká. „To je pro mě víc než zajímavé. A moc si toho vážím. Dík Mário. Poděkovat musím strašně moc celému klubu ze Mšena, hlavně pánům Kasperovi a Greplovi za to, že můžu i nadále zůstat v jejich partě. Víš, běhám hodně po sponzorech, zabere to moc času. Když pak nemáš zázemí, je to moc těžký. Dělám moc pro to, abych mohl jezdit. Velký dík zaslouží můj mechanik a řidič pan Milan Sedláček. Věnuje mi moře času a nemít ho, jsem v háji. Poděkovat musím všem ostatním lidem, co mi pomáhají sehnat věci na motorky. A hlavně všem sponzorům a reklamním partnerům, bez nichž by bylo moje snažení marný. Plochá dráha mě baví a žiju jen pro ni. Nic jinýho mě nebere.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

MČR Na ledové dráze

Divišov zůstal sám z tria ledařských pořadatelů

Divišov – 18. prosince
Nejen teplé počasí komplikuje život pořadatelům plánovaných závodů na ledové ploché dráze u nás. Z tria Divišov, České Budějovice a Osečná už zůstává pouze středočeský pořadatel, který se loni postaral o renesanci zimního plochodrážní odvětví u nás. Protože se však divišovský tým zapsal do kalendáře jako pořadatel premiérového ročníku šampionátu dvojic, vyvstává otázka, co počít s mistrovstvím jednotlivců.

Závod v Osečné stejně jako letos narazil na obstrukce ze strany ekologů. Jan Pecina se pokusil o náhradní řešení s oválem na louce. Nicméně má technické problémy, takže k realizaci bohužel nedojde. Záměr českobudějovického Zdeňka Simoty zase narušilo vypuštění rybníka Kamenný, kde se poprvé závodilo v únoru. Podle nejnovějších zpráv z jihočeské metropole se ani tady mítink neuskuteční.

Ve hře tak zůstává pouze Divišov. Pro něj je zatím jediným problémem teplé počasí, díky němuž už posunul svůj podnik o jeden týden dopředu na 21. ledna. „Uvažuje se o tom, že by se v Divišově mohly odjet závody obou vypsaných šampionátů,“ řekl magazínu speedwayA-Z Petr Moravec, předseda VV SPD. „V novém termínu je také možné, že se uskuteční televizní přenos.“

Letos v únoru zvládlo divišovské ledové zrcadlo dva závody po sobě. Milan Hajný, divišovský šéf, tvrdí, že potřebuje minimálně jeden mrazivý týden s teplotami minimálně osm stupňů pod nulou. To by ovšem stačilo na vytvoření ledové vrstvy pro jediný závod.

„Muselo by se to nějak skloubit dohromady,“ filozofuje Milan Hajný nad otázkou, co s šampionátem jednotlivců v případě konání jediného ledařského klání. „Petr Moravec to má nějak zesumírované a připravené. Rád bych odjel ty dvojice, ale pokud mají jednotlivci přednost, tak holt jednotlivce. Vše je však na počasí…“

Samozřejmě existuje také možnost bojovat o oba tituly v jediném závodě. „Pokud se pojede jen jeden závod, budeme muset najít cestu, jak bojovat o individuální titul, by by v Divišově byly hlavním bodem programu dvojice,“ komentuje toto téma Petr Moravec. „Na toto téma jsem už s Milanem Hajným mluvil, ale nechci předbíhat, co se stane.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)