Olching – 8. října
Za nádherného slunečného počasí se v neděli odpoledne konal v Bavorském Olchingu závod „Goldene Band“ za účasti pouze domácích jezdců. Současně to byl rozlučkový závod se svou úspěšnou kariérou pro čtyřnásobného mistra světa na dlouhé dráze Roberta Bartha.

Sympatický Němec rozdával úsměvy, reklamní předměty a na dráze ukazoval své veškeré umění, které nabyl během své bohaté kariéry. Podstupoval tvrdé souboje se svými daleko mladšími soupeři.

Na útulném stadionku čerstvých mistrů našich západních sousedů se před skvělým plochodrážním obecenstvem dokonce osedlal s Martinem Smolinskim jednu ze sajdkár a bravurně se proháněli po ovále.

Celkovým vítězem se stal Martin Smolinski, na druhém místě se umístil Frank Facher. Na stupni vítězů je doplnil Joachim Kugelmann. Robert Barth celkově skončil čtvrtý, ale jelikož šlo o jeho poslední závod, tak ho němečtí kolegové při slavnostním vyhlášení vzali s sebou na bednu.

Foto: Radek Fanta

Avesta – 3. října
V úterý 3. října se ve švédské Avestě konal volný závod, ve kterém se naposled ve své kariéře objevil i Tony Rickardsson. Tonyho přišlo do Avesty podpořit neuvěřitelných 4527 fanoušků.

Závod pro něj nezačal zrovna nejlépe. Z prvních třech rozjížděk si odnesl jenom dva body. Ale poslední jízdu si šestinásobný mistr světa náležitě vychutnal. Odstartoval z vnitřní dráhy a s přehledem vedl až do cíle. Pak ještě jednou objel ovál po zadním kole za doprovodu tónů písně The Final Countdown (švédská hardrocková skupina Europes) a tleskajících diváků. Jako první ho v depu přivítaly jeho dvě dcery Michelle a Nathalie a poté následoval zástup jeho kamarádů, kteří mu přišli pogratulovat k vítězství.

„Byl jsem trochu nervózní, protože mi na dnešním závodě moc záleželo. Ze začátku jsem se nemohl vůbec soustředit. Ale závěr mi vyšel tak, jak jsem si představoval. Myslím, že lepší zakončení kariéry jsem si ani nemohl přát.” komentuje Tony svůj výkon. „Nechci byt melancholický, ale kariéra je cesta, která jednoho dne skončí. Já jsem kupodivu měl to štěstí, ze jsem mohl závodit tak dlouho.“

Oslava pro 400 lidí
Co ale chystá Tony Rickardsson do budoucna, nechce prozradit. „Určitě si nechám alespoň jednu ze svých motorek. No a taky uspořádám po závodě velkou oslavu pro 400 lidí v místní staré hospůdce Avesta Jernverks.”

Hokej nebo plochá dráha?
Když se Tony vracel jako osmnáctiletý začínající průměrný jezdec ze závodu z Anglie, tak mu jeho trenér Torbjörn Harrysson dal jednu radu: „Víš co, Tony, raději se na plochou dráhu vykašli. Nemyslím si, že z tebe někdy bude špičkový plochodrážník. Bude lepší, když se raději budeš věnovat hokeji – na to máš aspoň talent.”

Tony Rickardsson se ale nenechal odradit a následoval svého kamaráda Henku Gustafssona. Henka byl jeden ze švédských juniorských supertalentů. Dokázal vyhrát juniorský šampionát čtyřikrát za sebou. Byl po celou dobu mnohem lepší než Rickardsson. Sám ale přiznává, ze když jim bylo oběma 23 let (Henka je jen o tři dny starší), tak se něco změnilo. Ani jeden z nich to nedokáže přesně vysvětlit.
Henka se dokázal spokojit s tím, ze byl mezi prvními deseti nejlepšími plochodrážníky světa. Tonymu to ale nestačilo. Chtěl mnohem víc.

Tony Rickardsson je fenomén. Dokázal, že i z průměrného plochodrážníka se může stát několikanásobný mistr světa. Jak sám říká, chce to jenom pořádnou dávku vůle a odhodlání…

Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)