Archiv pro měsíc: Říjen 2006

Extraliga

Do extraligy 2007 zřejmě povede cesta pouze přes baráž

Slaný, Plzeň a Praha – 12. října
Baráž je zbytečné divadlo. Bude stát oba účastníky spoustu peněz na zahraniční hosty a zákulisní mafie se už stejně dávno dohodla na rozšíření extraligy 2007 na pět týmů. A to tím spíše, že legendární pardubický velkoklub si přece nikdo nedokáže představit v první lize! I takové názory lze zaslechnout nejen mezi diváky či na našem fóru, ale rovněž v plochodrážních kuloárech. Ovšem Mšeno předloni podobný vabank hrálo a přišlo o všechno. Magazín speedwayA-Z sondoval situaci a zjistil, že pokud se radikálně nezmění politické rozložení sil, bude se v extralize s největší pravděpodobností jezdit dle stejného modelu jako doposud.

O podobě soutěží pro rok 2007 se bude jednat na podzimním rozšířeném zasedání VV SPD, lidově zvaném kalendářní porada. Ovšem by počet delegátů ze všech subjektů čítá několik desítek lidí, už pár let rozhodují o podobě kolektivních soutěží výhradně její účastníci.

V případě extraligy tedy budou hlasovat Slaný, Plzeň, Praha a vítěz zítřejší baráže. Aby se změnil zavedený řád je třeba většiny hlasů. Pro extraligu v pěti tedy musí zvednout ruku hned tři ze čtveřice klubů. Magazín speedwayA-Z oslovil manažery přeživších celků, aby zjistil jejich postoj.

„Můj názor na extraligu v pěti je, že za prvé by extraliga ztratila své kouzlo,“ říká Milan Mach, který dovedl Slaný už k druhému titulu. „Hrůza z baráže a možného sestupu dělá divy a závody jsou pro diváky mnohem zajímavější. Třeba jako v letošním ročníku. Před posledním závodem mohla jít do baráže tři družstva. V současné době může být kdokoliv první a kdokoliv poslední. To dříve nikdy nebylo. Bylo by škoda to rozhodnutím u stolu zrušit.“

A Milan Mach prezentuje také další argumenty. „Za druhé by závody s pěti družstvy nebyly podle mě regulérní,“ poukazuje na nevýhodu volného losu. „Jedno družstvo vždy stojí. Každému týmu vyhovuje nebo naopak nevyhovuje určitá dráha a tím, že by se pauzovalo, by docházelo ke zvýhodnění nebo naopak znevýhodnění určitého družstva. Extraliga ve čtyřech toto vylučuje. A liga s pěti jezdci na startu je už úplný nesmysl. To se snad jezdí jen v Itálii a s tou se snad porovnávat nechceme.“

Slánský kouč se zamýšlí i nad druhou divizí. „Za třetí by rozšířením extraligy asi skončila první liga,“ argumentuje. „Kdo by ji jezdil? A to by byla nenahraditelná škoda. I tak je u nás nedostatek závodů hlavně pro seniory. A tím nemyslím dědky, ale jezdce nad jednadvacet let. Já se tedy přikláním k názoru jezdit extraligu ve čtyřech.“ V tom je Milan Mach zajedno s oficiálním názorem klubu, což magazínu speedwayA-Z potvrdil Petr Křikava, slánský šéf.

Ani v Plzni nejsou zastánci pětičlenné extraligy. „Náš názor je neměnný,“ říká stručně, ale jasně Leopold Klíma, předseda klubu. „I na zářijovém zasedání VV SPD v Praze jsem prohlásil, že budeme stále stát za extraligou ve čtyřech.“

Už jen postoj Slaného a Plzně, dvou nejlepších celků letošní extraligy, vylučuje při hlasování vítězství myšlenky pětičlenné extraligy. Ale pro pořádek se zeptejme ještě na názor z Prahy. A to tím spíše, hlasoval-li pražský Olymp předloni jako jediný pro pět týmů ve snaze spasit svého mšenského politického spojence po jeho rezignaci na baráž.

„Vzhledem k tomu, že jsem koučem extraligového týmu Olympu necelý rok a nevím, jakou strategii klub prosazoval dříve, mohu jen popsat svůj osobní názor na systém soutěží v plochodrážním sportu,“ pouští se Radomír Semela do diskuze. „Systém mistrovských soutěží je nevyvážený. Je to směs jednotlivých systémů, což je špatně. O titulech u nás rozhoduje jediná finálová jízda (dvojice, jednotlivci), dlouhodobý seriál, kde se škrtají dva nejhorší závody (junioři) nebo dlouhodobá soutěž, která naopak postrádá vrchol (extraliga). A to raději nezmiňuji devatenáctky a juniorská družstva.“

Radomír Semela se ovšem nespokojuje pouze s kritikou, ale vypracoval také své vize. S nimi se čtenáři mohou seznámit v samostatné tabulce na konci článku. „Hlavní mojí vizí je, aby každý šampionát měl svůj vrchol,“ vysvětluje. „Kromě dvou juniorských soutěží, kde musíme vytvořit nadějným jezdcům prostor pro sportovní růst.“

Výsledek možného rozšíření extraligy 2007 je tedy jasný. Pro Grepl Mšeno a ZP Pardubice to znamená jediné. Chtějí-li mít jistotu, že v příští sezóně budou bojovat o titul, musí v zítřejší baráži za každou cenu uspět. Diváci se vskutku mají, na co těšit.

Názory na rozšíření extraligy 2007 očima jejich jistých účastníků:

  názor manažera stanovisko klubu
AK Slaný NE NE
PK Plzeň NE NE
PSK Olymp Praha NE není známo

Vize Radomíra Semely:

jednotlivci Semifinále, finále. Zrušit finálovou jízdu, nechat klasický rozpis na 20 jízd.
Titul získá jezdec s nejvíce body. Odstranil by se tak možný prvek náhody,
jako je defekt, horší startovní pozice atd. ve finálové jízdě.
 
junioři do 21 Stejný systém jako jednotlivci: semifinále, finále na 20 jízd. A mohou o titul bojovat i ti nejlepší, jako jsou a byli Tomíčkové a Simotové, v budoucnu třeba Šitera, Kůs, kteří startují nebo budou startovat v zahraničních ligách a domácí šampionát v té dnešní podobě nemohou absolvovat celý. Rozhodně žádné závody neškrtat, pro diváky naprosto nesrozumitelné, kdo vlastně bojuje o medaile. Nikdo není schopen to přepočítávat.
 
junioři do 19 a družstva Tady bych dal prostor dlouhodobé soutěži, bez škrtání nejhorších výkonů, abychom podpořili nastupující generaci juniorů větším množstvím kvalitních závodů.
 
extraliga Netajím se, že dlouhodobě prosazuji systém jako je v Anglii nebo Polsku. Dvě (6-8členná) družstva proti sobě a pak systémem play off, třeba 1. se 4. a 2. se 3. po základní části o finálovou účast a pak dva závody doma-venku o titul. Totéž podobně o sestup dva nejhorší týmy. Vítěz 1. ligy postupuje automaticky do vyšší soutěže. Baráž v dnešní podobě je nesystémová, protože se přechází najednou ze čtyřčlenných týmů na sedmičlenné. Pokud by se zachoval letošní systém, tak bych ho doporučoval opět alespoň vylepšit systémem play off o titul, aby se bojovalo až do konce.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Ostatní závody

Golden Spike 2007 má svůj program

Olching – 8. října
Při oslavách Roberta Bartha v německém Olchingu si dali dostaveníčko také zástupci všech pořadatelských zemí ledařského seriálu Golden Spike 2007, aby dojednali veškeré podrobnosti těchto prestižních závodů pro nadcházející sezonu. Své zastoupení zde samozřejmě měli i divišovští pořadatelé v čele se svým šéfem Milanem Hajným. A to přesto, že není jasné, jestli se letos Golden Spike vůbec uskuteční na českém území.

Promotéři letošního ročníku připravili několik podstatných změn, jak v systému závodu, tak se startovní listinou. Zvýšené finanční náklady na jednotlivé podniky a zvýšené odměny pro jednotlivé jezdce dávají záruku účasti kvalitního pole oproti minulému ročníku. Jezdci jsou smluvně vázáni . Novinkou je také systém, při kterém každý závod bude začínat kvalifikací, které se zúčastní osm jezdců a čtyři nejúspěšnější si vybojují právo účasti v hlavním závodě, který se bude skládat z dvaceti jízd.

Divišovská Jawa nabídla pro celkového vítěze nový motor, ale ostatní promotéři po dlouhé debatě toto gesto od českých pořadatelů nepřijali. Motor tedy zůstane jako cena pro vítěze divišovského podniku. Divišovští pořadatelé byli zároveň požádáni o výrobu hlavní ceny pro prvního muže celého seriálu závodu. Jedná se o 50 cm vysoký hřebík na podstavci.

Nejvíce emocí a problémů nadělala spojitost dvou závodů ve švýcarském Flimsu a bohužel našeho Divišova v krátkém časovém rozpětí jdoucím po sobě. V sobotu 20. ledna večer se má jet ve Švýcarsku a v neděli po poledni v Divišově. Tyto dvě míst jsou vzdálena od sebe zhruba 800 km.

Jak řekl Milan Hajný: „V tom je zakopaný pes. Hledali jsme jiná řešení, ale Flims si tvrdě stojí za svým termínem z důvodů pronajmutí stadionu. Byl nám nabídnut jiný termín, a to 29. prosince. Takoví blázni zase nejsme, nikdo nám nezaručí počasí a ještě k tomu je to mezi svátky. Jednoznačně si stojíme za lednovým termínem, který už se nám dvakrát osvědčil. Jediný náhradní termín pro nás možný je 4. února, ovšem se musíme ještě důkladně poradit na zasedání našeho pořadatelského týmu, který se koná příští pátek v Divišově. Na rozhodnutí máme do 5. prosince, kdy je termínová uzávěrka.“

Kalendář závodů:

6.1. St. Johan (Rakousko)
7.1. Steingaden (Německo)
20. 1. Flims (Švýcarsko)
21. 1. Divišov (Česká republika)
9. 3. Assen (Holandsko) – není jisté, zda se pojede
25. 3. Erfurt (Německo)

Startovní listina:

1 Antonín Klatovský, CZ
2 Markus Skabraut, A
3 Sebastian Gegenbauer, D
4 Jan Klatovský, CZ
5 Johnny Tuinstra, NL
6 Německo (Gunther Bauer, Stefan Pletschacher)
7 Holandsko (René Stellingwerf)
8 Rakousko (Franz Zorn)
9 Švýcarsko (Simon Gartmann)
10 Švédsko (Per-Olof Serenius, Stefan Svensson)
11 Finsko (Anti Akko, Jouni Seppänen)
12 volná karta pořadatele
13 vítěz kvalifikace
14 druhý z kvalifikace
15 třetí z kvalifikace
16 čtvrtý z kvalifikace
17 rezerva – pátý z kvalifikace
18 rezerva – šestý z kvalifikace

Kvalifikace:

1 Rakousko
1 Švýcarsko
1 Německo
1 Holandsko
1 Česká republika
3 volná místa pořadatele

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Minirozhovor

Barážový specialista je spokojen i bez případné nádherné tečky

Mšeno – 11. října 23:00
Vedle Jana Jaroše, Věroslava Kollerta a Jaromíra Otruby se dnes na mšenském tréninku před páteční baráží objevil také Adrian Rymel. Toho vedle prolínacího mítinku v Čechách čeká rovněž obdobné klání v Polsku. Díky němu musel oželet nedělní Zlatou přilbu, ovšem v pražském Tomíčkově memoriálu v pondělí večer nastoupí. Magazín speedwayA-Z samozřejmě využil příležitosti a prohodil s novopečeným mistrem republiky pár slov.

„Když už si na mě konečně v Pardubicích vzpomněli, musím do Polska,“ komentuje Adrian Rymel svou rezignaci na Zlatou přilbu. „Krosno mi dluží hodně peněz, proto si je musím jet vyzvednout.“ Ovšem po porážce v poměru 57:32 z Lodže bude odveta na domácím ovále v Krosně skutečně pernou záležitostí. „Myslím si, že jsme po prvním kole v prdeli,“ zachovává si český šampión smysl pro realitu. „A tak se obávám, že si ty penízky už nevyzvednu.“

Nominace do kádru Antonína Kaspera pro českou baráž dělá z Adriana Rymela doslova barážového specialistu. Jak se tedy dívá na mšenské šance v boji s Pardubicemi o extraligu 2007? „V barážích se zatím nevede,“ odpovídá upřímně. „Doufám, že se to v pátek otočí. Aspoň jedna baráž ze dvou a je úspěšná. Chci v ní udělat, co se ode mě očekává. A doufám, že zaberou i ostatní kluci.“

Pořadatelé Tomíčkova memoriálu prozatím nezveřejnili jedinou informaci o českých jezdcích ve startovní listině. „Tomíčka pojedu,“ říká Adrian Rymel. „Jsem v hlavním závodě. Pražskou dráhu ale nemám rád, nesedí mi to tam.“ Přesto by jej však mnoho fandů rádo vidělo hodně vysoko ve výsledkové listině… „Vítězství by byla nádherná tečka,“ vycítil pražský závodník směr otázky. „Ale letos jsem spokojený i tak. Výsledky nějaké jsou, ale vždycky to může bejt lepší. Jen se na ten závod musím vyspat. Z Krosna přijedeme v sedm, nebo spíš v osm ráno. A tak budu asi trošku unavený.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Ostatní závody

Dnešek přinesl další změny ve startovní listině a čtvrtfinálové nasazení

Pardubice – 11. října 22:00
Dnes pardubičtí pořadatelé zaplnili díry ve startovní listině víkendové Zlaté přilby, které vznikly odstoupením zraněného Zdeňka Simoty a Norberta Magosiho, jemuž maďarská federace odebrala licenci. Místo nich se objeví Piotr Protasiewicz a Sandor Tihanyi. Další Maďar, Attila Stefani, zastoupí Angličana Richarda Halla. Také on se omluvil kvůli zranění. Další novinkou, která z města perníku dorazila, je informace o závodnících přímo nasazených do čtvrtfinálových skupin.

Dnešní změny ve startovní listině Zlaté přilby:

start.číslo původní obsazení nové obsazení
3 Richard Hall,GB Attila Stefani,H
16 Norbert Magosi,H Sandor Tihanyi,H
32 Zdeněk Simota,CZ Piotr Protasiewicz,PL

Do čtvrtfinále budou nasazeni:

Scott Nicholls, Hans N. Andersen, Christian Hefenbrock
Simon Stead, Nicki Pedersen, Hynek Štichauer
Leigh Adams, Andreas Jonsson, Kenneth Bjerre
Jason Crump, Sebastian Ulamek, Jesper Jensen

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Ostatní závody

Jméno Gavenda se vrací po deseti letech

Březolupy – 11. října
Startovní číslo dvacet ponese při sobotní Zlaté stuze Martin Gavenda. Jeho příjmení se tak ve startovní listině slavných pardubických závodů objevuje přesně po deseti letech. Otec Jaroslav vypadl už ve vylučovací skupině Zlaté přilby, ovšem o rok předtím se při své premiéře v nejstarším plochodrážním klání světa dostal až do malého finále. Rozhodně stojí za to porovnat debuty otce a syna legendárních kláních, a to tím spíše, odehrály-li se za diametrálně odlišných okolností.

Cesty do sedla plochodrážního motocyklu mohou být přímé i klikaté. Z Jaroslava Gavendy se stal plošinář díky omylu svého učitele z učiliště. Dotyčný pedagog totiž jednou ve třídě zmínil, že v Březolupech pořádají nábor mladých motokrosařů. Protože se sedmnáctiletému Jaroslavu Gavendovi terénní závody líbily, neváhal ani na okamžik. Jaké však bylo jeho překvapení, když se na březolupské návsi setkal s plochodrážní Jawou!

Nicméně u sportu levých zatáček zůstal. Nástup jeho kariéry zbrzdila vojna. Po dvou letech začínal prakticky na novo. Všechno musel okoukat nebo si nechat poradit. Rodiče se sice jednou na plochodrážních závodech objevili, avšak po pár jízdách vyklidili pole. Největší úspěchy březoluspkého selfmademana se proto dostavily poměrně nenápadně.

Zlomový bod kariéry přišel až v jednatřiceti letech. Březolupy pořádaly finále mistrovství republiky jednotlivců. A Jaroslav Gavenda v něm skončil čtvrtý. Okamžitě se zvedly hlasy, že šlo o náhodu. A že na domácí dráze by něco podobného dokázal každý.

Březolupský borec bydlící v těsném sousedství stadiónu se však v první půli devadesátých let postaral, že podobné názory rychle zapadly. Přesto, když se počátkem září 1995 chystal do Pardubic na Zlatou přilbu, ve startovní listině figuroval jako záskok. „Zavolali mě až v pátek, že jim někdo vypadl,“ vzpomíná Jaroslav Gavenda s odstupem jedenácti let. „Naložili jsme motorku a jeli.“

Rok 1995 se do historie Zlaté přilby zapsal experimentem, kdy se po sobotní Zlaté stuze konaly hned dvě rozjížďky z každé skupiny. Jaroslav Gavenda hned napoprvé vyhrál, ve druhé skončil pátý. V neděli však postoupil do čtvrtfinále, odkud k velikánskému překvapení všech doprovodil Tonyho Rickardssona a Ryana Sullivana do semifinále. Mezi nejlepších šest se už neprobojoval a dojel pátý v malém finále. Celkovou jedenáctou příčkou ovšem zaujal natolik, že se v jeho boxu po závodech vytvořil slušný špalír novinářů.

„Dnes si už skoro nic nepamatuju,“ říká Jaroslav Gavenda skromně, aby si přece jenom nakonec na pár faktů vzpomněl. „V sobotu pršelo. Všichni přeladili na hlubokou dráhu, ale já nechal všechno, jak to bylo. A na tvrdé dráze to potom všechno fungovalo jako sviňa. A tak to skončilo až v malém finále.“ Zas až tak jednoduché to však březolupský závodník neměl. Na ležáku mu prasknul rám a on musel od semifinále válčit se stojatým motorem. „Všechno šlo ztuha,“ říkal novinářům v roce 1995. „Na starém stojáku jsem už rok neseděl. A jako jediný jsem měl pneumatiky Barum, ostatní jeli Dunlopky.“

V další sezóně vypadl Jaroslav Gavenda, který mezitím dobyl zlatou přilbu ve slovenské Žarnovici, už ve vylučovací skupině. Rok na to nedostal pozvání, pak byl zraněn a v devětadevadesátém končil kariéru. V rodinné tradici tak bude pokračovat až letos jeho syn Martin. Na rozdíl od svého otce, který debutoval ve Zlaté přilbě v pětatřiceti, on poprvé ochutná atmosféru Zlaté stuhy už v osmnácti. Potomek tím pádem získá také další rodinný primát, protože Jaroslav Gavenda v juniorském závodě nikdy nestartoval. „To víš, z Březolup to do Pardubic bylo vždycky daleko,“ krčí rameny.

A jak se Martin Gavenda na svou premiéru chystá? „Rovnám vidlicu, měním rámy a lepím blatníky,“ líčí opravárenské práce na motocyklech poničených během pádů z obou test matchů proti polskému výběru do devatenácti let. „Motor je připravený. Teď už jen poladit spojku.“ V době kdy se jeho otec probil až do malého finále Zlaté přilby mu bylo zrovna osm. „Jeho si na Zlaté přilbě nepamatuju,“ připouští. „To jsem si asi ještě hrál s panenkama (smích). Ale viděl jsem to na videu. Je to ale už hrozně dávno…“

Účast Jaroslava Gavendy ve Zlaté přilbě:

1995
4. vylučovací skupina:
4.j – Jaroslav Gavenda, Conny Ivarsson, Marián Jirout, Mirko Wolter, Renato Kušter, Heinrich Schatzer X
8.j – Marián Jirout, Conny Ivarsson, Mirko Wolter, Jaroslav Gavenda, Renato Kušter, Heinrich Schatzer
12.j – Conny Ivarsson, Jaroslav Gavenda, Mirko Wolter, Renato Kušter, Marián Jirout, Heinrich Schatzer E
celkově ve skupině – 9 bodů, 2. místo a postup do čtvrtfinále
 
3. čtvrtfinálová skupina:
15.j – Tony Rickardsson, Jaroslav Gavenda, Ryan Sullivan, Laszlo Bodi, Ben Howe, Stefano Alfonso
19.j – Ryan Sullivan, Tony Rickardsson, Laszlo Bodi, Jaroslav Gavenda, Stefano Alfonso, Ben Howe X
23.j – Stefano Alfonso, Jaroslav Gavenda, Laszlo Bodi, Ryan Sullivan, res Richard Wolff, res Jaroslav Petrák
celkově ve skupině – 8 bodů, 3. místo a postup do semifinále
 
2. semifinálová skupina:
26.j – Tomáš Topinka, Tony Rickardsson, Ronnie Correy, Jaroslav Gavenda, Aleksander Ljatosinskij, Vladimir Kolodij
28.j – Ronnie Correy, Tomáš Topinka, Tony Rickardsson, Vladimir Kolodij, Aleksander Ljatosinskij, Jaroslav Gavenda
30.j – Tony Rickardsson, Vladimir Kolodij, Jaroslav Gavenda, ostatní nestartovali
celkově ve skupině – 5 bodů, 5. místo a postup do malého finále
 
Malé finále:
Václav Milík, Vladimír Kolodij, Ryan Sullivan, Alexander Ljatosinskij, Jaroslav Gavenda, Ray Morton
celkově – 11. místo v závěrečné klasifikaci
 
 
1996
1. vylučovací skupina:
1.j – Ryan Sullivan, Olli Tyrvainen, Segej Kuzin, Václav Milík, Aleksander Ljatosinskij, Jaroslav Gavenda
5.j – Václav Milík, Ryan Sullivan, Aleksander Ljatosinskij, Sergej Kuzin, Olli Tyrvainen, Jaroslav Gavenda
9.j – Václav Milík, Olli Tyrvainen, Jaroslav Gavenda, res Miroslav Štens, Aleksander Ljatosinskij, Sergej Kuzin E
celkově – 3 body, 6. místo a vyřazení ze závodu

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Lubomír Hrstka a archív autora

Ostatní závody

Za svých sto padesát můžete sledovat Tomíčkův memoriál jako grandi

Praha – 11. října
Zatímco v Pardubicích finišují s přípravami na Zlatou stuhu a Zlatou přilbu, pražští pořadatelé s nimi v ničem nezadají v souvislosti se svým Memoriálem Luboše Tomíčka. Ten startuje příští pondělí úderem devatenácté hodiny. Avšak už potřetí v řadě se na Markétě bude závodit už odpoledne. Závod se začátkem v 16:00 se však poprvé stane kvalifikací pro večerní program. Magazín speedwayA-Z pátral po dalších podrobnostech.

Program tradičního večerního klání je už standardní. Po dvaceti jízdách základního rozpisu postoupí pět nejlepších závodníků do finále. A jejich pořadí po průjezdu cílem určí také celkové pořadí závodu.

V předběžné startovní listině figuruje osm zahraničních jmen. Milan Špinka, manažer závodu, prozatím nespecifikoval českou část startovní listiny. Mnoho českých závodníků se navíc přihlásilo i do odpolední kvalifikace. Ale i v tomto případě byli prozatím zveřejněni pouze zahraniční borci.

Systém kvalifikace nebyl ještě upřesněn. Vše záleží na skutečném počtu závodníků, který se v pondělí v pražských boxech sejde. Milan Špinka však prozradil, že o postupujících do večerní části programu by měla rozhodnout rozjížďka ve stylu poslední šance.

Už dnes je však jistá výše vstupného. Je jedno, jestli budete stát nebo sedět na nejlepších místech, za vstup na stadión zaplatíte jednotnou taxu Kč 150,-. Pospíšit na stadión byste si ovšem měli nejen proto, aby na vás zbyla skvělá místa.

Vedle plochodrážního závodění uvidíte spoustu dalších atrakcí. V průběhu klání předvedou své extrémní skoky jezdci free style motokrosu a Milan Špinka slibuje také atraktivní roztleskávačky a soutěž o hodnotné věcné ceny.

Předběžná podoba startovní listiny:
Fredrik Lindgren, Andrij Karpov, Jurica Pavlic, Kenneth Hansen, Pawel Hlib, Jannick de Jong, David Howe, Mattia Carpanese.

Do kvalifikace jsou přihlášeni:
Grzegorz Zengota, Maciej Piaseczynski, Marcin Jedrzejewski, Guglielmo Franchetti, Christoph Demmel, Mathias Bartz, Frank Facher a spousta blíže nespecifikovaných českých závodníků.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)